Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Pechman (pokračuje): Pane předsedo, jestliže pan posl. Krebs měl možnost mluviti dvě hodiny, myslím, že snad také mně dopřejete, abych svoji řeč dokončil. (Hlasy: Blamáž!) Myslím, že za dva měsíce nebudete mluviti o blamáži. Jestliže se někdo blamoval, byli jste to vy a ne my!

Díváme-li se na poměry, které u nás jsou, budiž mi prominuto, že v tom vidím kus velikého Babylonu a se strany vládních stran kus velikého malomocenství. Budiž mi prominuto, že považuji tyto dnešní rozhárané poměry za hotovou a vyloženou kerenštinu a že mám obavy, aby při dnešní nesolidnosti a neodhodlanosti a při všem tom, co se zde děje, nestalo se to, co v památné době způsobil velikému Rusku nešikovný Kerenský.

Bylo by třeba, abychom zavolali ke spolupráci všechny lidi dobré vůle, kteří vědí, jaké je tu nebezpečí, kteří mají pochopení pro sem nutí se na obranu naší vlasti a národa. My jsme měli, slavná sněmovno, příležitost zasáhnouti do této debaty jako jediná česká státotvorná oposiční strana a já jsem povděčen, že bylo nám možno říci otevřeně všem, co jsme uznali za potřebné zde říci.

Nyní jde o hlasování. My jako oposiční strana budeme hlasovati pro návrh imunitního výboru, aby ti, kteří jsou v podezření z velezrady podle zákona na ochranu republiky, byli vydáni soudu ke stíhání. Činíme-li tak, prosíme, aby se vzalo na vědomí, že to neděláme k vůli dnešní vládě a koalici, k níž jsme v oposici, nýbrž proto, že to považujeme jako státotvorná strana za svou národní a vlasteneckou povinnost. Budeme hlasovati ve jménu tradice a dějin našeho národa, ve jménu všech národních buditelů, u vědomí odpovědnosti, ale také pro záchranu tohoto státu a pro udržení demokracie v něm. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Peters. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Peters (německy): Vážené dámy a pánové! Bylo by jistě nejprve mou věcí, abych odpověděl na vývody předcházejícího pana řečníka. Domnívám se, že se toho mohu vzdáti, ovšem až budu konstatovati něco, co se hodí do mého konceptu. Zde promluvil právě rozzuřený československý maloměšťák, který u nás dělá státní politiku; mluví mnohdy s této tribuny, mnohdy s těchto křesel, mnohdy s křesel odborových přednostů, mnohdy z redakce kulturních časopisů. Zkrátka: jest to typ, který dělá československou politiku a u něhož jest docela lhostejné, je-li v oposici nebo ve vládě.

Předsevzal jsem si dnes se vší upřímností a jasností nikoliv snad něco ze situace vypouštěti podle řeči s druhé strany, nýbrž mluviti jak k německé, tak i k české straně. Neštěstím celého vývoje jest, že právě v této sněmovně stačí mluviti na úrovni předcházejícího pana řečníka. Ctím každé povolání, ctím každé vzdělání, každý stav, žádám jen, aby státní politiku dělali lidé, kteří mají buď vrozenou kulturu nebo vzdělání k tomu. Ale příliš siláckými řečmi umluvíte svůj stát k smrti, poněvadž stát potřebuje něco více než nějaké řeči, pronášené s této tribuny okny ven.

Jsem dosti nestranný, abych řekl, že i my na naší straně nemáme vždy tutéž úroveň, která jest v anglickém, ale byla ještě i v rakouském parlamentě. Nepotírám jedny a neomlouvám druhé, ale domnívám se, že jest v zájmu těch lidí, aby dělali dějiny a nedali se poháněti nějakou demagogickou, agitační myšlenkou, nýbrž nalezli odvahu říci, že pro vůdce státu nestačí takový diletantismus, taková vášnivá, neobjektivní, nepropracovaná politika.

Tento mylný směr vás zavedl do dnešní situace, kdy z této sněmovny vyhazujete polovici klubu jedné strany a ve které vlastně moudří mezi vámi - ovšem jest málo odvážných mezi vámi - jsou úplně přesvědčeni, že od roku jde politický vývoj nesprávnou cestou a že tím, že nemají odvahu plovati trochu proti proudu, postaviti se trochu proti bulvárnímu tisku p. Stříbrného a proti svému vlastnímu šovinistickému tisku, se jim brání, aby se znovu zabývali státně-politickým vývojem. Není tedy možné, aby se zde dnes nevyužilo příležitosti konstatovati chyby a mýlky, které v tomto jednom roce spáchala jak vnitřní, tak i justiční správa.

Cítím, že jsem povinen, nikoliv jako oposičník, nýbrž jako kulturní člověk, jako člověk, který vývoj vidí a kritisuje a považuje jej za součást lidských dějin a osudů, promluviti o tom docela otevřeně. Celý proces "Volkssportu", celé pronásledování jeho členů bude za několik dní slaviti jubileum, totiž že již uplynul rok, kdy členové "Volkssportu" začali býti pronásledováni. Jak povstala tato věc? Víte, že tato věc byla zahájena důvěrnou zprávou jednoho studenta, koupeného člena akademické mládeže? To jsou prostředky státní politiky. Jest to ovšem velmi prosté, když někdo za peníze, za mzdu přináší politické zprávy, že s tím dělá obchod, ovšem pokud možno dobrý obchod, a že špehuje své přátele a kolegy, aby dostal jidášskou mzdu. Když byly věci odevzdány policii a náhle se zdálo nutným vyšetřovati na všech stranách a zanésti neklid do veškerého obyvatelstva, nikoliv jen do německého, tu se prostě ze zpráv zjištěných tímto konfidentem udělaly již poloviční pravdy a hysterickému, ve státně-policejní činnosti naprosto nezkušenému člověku byla zvláštním výnosem zemské správy poskytnuta všechna práva rušiti práva státních občanů a dokonce i klid a pořádek, když ho nechali neomezeně zakročovati, aby potvrdil pověsti nebo zprávy konfidentů. (Posl. dr Bacher [německy]: Míníte Preiningera?) Ano, ovšem. Velmi horlivě tento úředník, který asi z toho očekává ohromnou karieru, vyšetřoval tuto věc a velmi rychle sepsal pamětní spis, který podal rozhodujícím místům a na jehož základě jednotliví odboroví přednostové a pan ministr vnitra byli zachváceni strachem a hrůzou, poněvadž se zdálo, že Československo jest podkopáno vojenským revolučním hnutím, které si ovšem jednak konfidenti a jednak policejní komisař - aby to drasticky vylíčili - vycucali z prstu.

Ale tu byl již v činnosti jinak obvyklý policejní aparát. Když se v tomto vyšetřování něco konstatovalo - víme, jak hloupě a bezohledně, jak úzkoprse, jak státně policejně byli vyslýcháni a dotazováni jednotliví lidé - řeklo se: musí se něco najíti, musíme míti základy politického procesu konstruovaného správou; a nyní se učinilo vše, aby se skutečně získaly tyto podklady. Tu byla již pravda pohřbena a lhostejná. Nemohu svého kolegu dr Slávika, který byl tehdy ministrem vnitra, ušetřiti výtky, že v pravou chvíli vážně a zároveň i státnicky neprozkoumal tento materiál - ani odb. přednostu Bobka nikoli - a tím neumožnil rozlišiti, co jest koupenou pravdou a co jest zdáním přečinu. To byla první etapa, která vás zavedla do dnešní situace. Byli jste rádi, že jste našli možnost něco konstruovati. V této chvíli bylo docela lhostejné, zdali byly uniformy povolené, slavnosti dovolené, odznaky schválené atd., neboť zde přece šlo zřejmě o to, získati konstruovaně podklady politické aféry.

Tím přecházíme ke druhé etapě, zvláště ku přechodu mezi první a druhou etapou, kdy bylo povinností soudních úřadů očima práva a zákonů prozkoumati domněnky a fantasie policie. Zde se stala základní chyba, že se toto vyšetřování nevedlo svědomitě nebo že se vůbec nevedlo - již ve psychose, že zde jest nějaká velká tajná vojenská organisace, jejíž odstranění, kdyby byla existovala, bych vám veskrze schvaloval, poněvadž se domnívám, že není možné trpěti zde takovou organisaci. Ale organisace, která existovala, byla zde s úředním schválením, a byla to tedy chyba, že se zde - při přechodu spisů od vnitřní správy k soudům - byla-li něčím jiným, netrestalo policejně nebo nenalézalo se právem.

Domnívám se, že mohu říci nejen za svou osobu, že kdyby se bylo při zkoumání materiálu ukázalo, že existuje nelegální organisace, která nelegální cestou nějak ohrožuje bezpečnost státu nebo, jak jste tvrdili, která žádala odtržení německých území od Československa, že bychom se byli zcela jednomyslně od tohoto hnutí odvrátili. Nebyli byste se pak mohli dožíti jako dnes, že celý sudetsko-německý lid a všechny sudetsko-německé strany prohlašují, třebas i v rozličných formách a tónech, že velmi rozhodně zamítáme tyto způsoby politického pronásledování a říkáme: To, co se stalo "Volkssportu", děje se nám všem! (Potlesk.)

Mám s některými pány z vás osobně kolegiální, vědecké nebo politicko-theoretické styky; domnívám se, že jsem pro vás aspoň vážený kolega. Vrhám celé toto hodnocení s vaší strany na váhu, pravím-li - a to bez jakékoliv výhrady - že jste mne a mé kolegy nepřesvědčili o správnosti ani postupu politické správy, ani obžaloby, ani brněnského odsuzujícího rozsudku. (Potlesk.) Nevěříme tomu a domníváme se, že jest naší povinností, právě naší povinností, kdož smýšlíme demokraticky a liberálně, postaviti se se vší energií a silou proti takovému vývoji na vaší straně, který nemůžeme nazvati jinak, než zpátečnictvím v nejhorším smyslu slova. Demokracie není věcí velkých slov, není věcí nemírného oslavování sebe sama, nýbrž čin, jednání, působení, ba dokonce tvoření uvnitř a podle slušného smýšlení a přesvědčení bez klamu a podvodu. Ujišťuji vás, vy samy působíte, že pochybujeme o demokracii, právě poněvadž vůči nám tak často měníte demokratickou frási v klam a podvod, poněvadž nám říkáte nepravdy, poněvadž nám slibujete a sliby nedodržujete, poněvadž jste formální demokrati a nikoliv demokrati podle pravého přesvědčení!

Pánové! Když jsme četli obžalovací spis, bylo nám zřejmo, že již má na sobě znamení směšnosti, proto, že v něm byla obžalována domnělá vojenská organisace, pro kterou v základě vzato podle obžaloby bylo hnáno k odpovědnosti 7 docela libovolně vybraných mladých lidí, kteří by byli mohli býti nanejvýš rotmistry této vojenské organisace, a nikoliv vůdcové tohoto hnutí, v žalobě samé uvedení.

Moji kolegové z nár.-socialistické strany nebudou to jistě považovati za nepřátelství, když pravím, že již v tom byla ohromná chyba žaloby - pravím-li, že se již dávno a hned měla žaloba rozšířiti na poslance. (Posl. inž. Jung [německy]: Pane kolego, řekl jsem dnes totéž ve své řeči!) Ano, pánové. Právě nedávno jsem se tázal pánů z vlády, zdali my, kteří se hlásíme k positivní politice, než jsme se dověděli o žalobě, mluvili jsme něco s vámi o "Volkssportu". Teprve když jsme viděli, k jaké žalobě stačil materiál, jejž jste nahromadili konfidenty a policejními orgány, teprve když jsme viděli tento materiál, řekli jsme si, že jest v zájmu positivní politiky v tomto státě chrániti vás, pánové, před tím, abyste nezabředli do procesu, který pro vás může skončiti jen hanbou a ostudou. (Souhlas na levici.)

Dovolávám se zde rozličných rozmluv se svými přáteli na českých lavicích, za nichž jsem se pokoušel přesvědčiti vás, že kráčíte chybnou cestou. Scházel však ten, kdož by byl měl odvahu učiniti přítrž politickému procesu, jehož výsledek může býti přece jen ten, že nikdy nebudete moci býti hotovi se zavíráním, poněvadž vaši konfidenti a policejní komisaři, kteří se stali hysterickými, stále budou nacházeti někoho, koho lze zavléci před soud. Jste na nakloněné ploše a mluvím-li dnes vášnivě proti vydání, děje se to proto, že i sněmovna zanedbala zakročiti, učiniti přítrž vývoji, který jest rozhodně škodlivý a velice daleko vás musí zavésti od vývoje, jejž jste si, jak vám upřímně mohu přiznati, velmi vášnivě vytyčili r. 1918, ale od něhož jste dnes velice vzdáleni, poněvadž jste se vzdálili od pohledu do dálky a od ideálů, které jste měli před válkou. Snad to jde, vážení pánové, i bez ideálů a snad se vám zdá realita jistější než každý ideál. To není nic nového. Každá reakce, kdekoliv a kdykoliv existovala, vycházela s tohoto hlediska, vycházela z pohodlí, z klamné jistoty, z pocitu: Tady je snad ještě někdo, kdo nechce, aby se věc vyvinula tak, jak my si přejeme. Ano, pánové, největší chyba na vaší straně jest, že jste vůbec ztratili pochopení pro to, abyste rozlišovali mezi státem a režimem.

Domnívám se, že jsem si s sebou přinesl do této sněmovny jisté předběžné vzdělání, abych mohl zaujmouti kritické stanovisko k několika otázkám. Žasnu, jak primitivní, jak nepromyšlené, jak úzkoprsé jsou vůbec prvky, o nichž se domníváte, že s nimi můžete dělati státní politiku. Jest snad nutno říci, že není možné tímto způsobem mechanického spojení českých stran ve většinu - s německými stranami nebo bez nich - dělati skutečnou státní politiku. Nedávno pravil jsem jistému pánu z vlády: "Jste v lisu mezi reakcí a vývojem." Vždyť strany nejsou u vás již základem vývoje. To všechno jest přece ztrnulé, duševně nehybné, aparát, kancelář, úřady, to není přece již duševní hnutí. Potřebujete naléhavě oposice - Masaryk vám to řekl; vy ji však nechcete a běda, když se někdo z vás vzpírá proti duševnímu žaláři strany.

Pánové! Může to tak zůstati dále? Domníváte se, že s pomocí několika odborových přednostů, kteří se domnívají, že všechno vědí, a s pomocí tajných schůzí můžete dospěti k vývoji? Což jistě u vás postupem času nepropukne právě tak velké rozhořčení pro ztrnulost a nehybnost celého duševního života? Myslím, že by to bylo přirozené. Bylo by to neštěstí, kdyby tato oposice nevycházela z vašich vlastních řad nebo kdybyste nechtěli uznati, že i mimo váš národ jsou tvůrčí síly, které vědomostmi, vzděláním a dobrou vůlí se snaží uvésti všechno do šťastného vývoje. Ba, což se domníváte, že české obyvatelstvo jest spokojeno s tím, co jste v těchto 14 letech vytvořili? Domníváte se, pánové, že všechno můžete zapsati na účet světové hospodářské krise a na vývoj v sousedních státech? (Souhlas na levici.) Nemyslíte, že špatnou správu, že nechuť úřednictva, které tisíce věcí musí namítati proti vedení správy, můžete nějak udržeti na uzdě a neuznati, že sami musíte do této v podstatě nějakého utváření očekávající masy vnésti skutečný pohyb a vývoj. Nemůžete se tedy vůbec zříkati toho, míti nějakou oposici - již proto nikoliv, poněvadž by jinak nastala mezi vámi úplná ztrnulost. S druhé strany patří prostě ke státnímu vývoji, že se vždy tvoří většina proti menšině, která přináší nové myšlenky po každé stránce a poskytuje možnosti pro další utváření. A proto praví Masaryk ve svém spisu "Demokratismus v politice": "Pro každého myslícího člověka jest právo na revoluci nepopiratelné. Každý myslící člověk má právo postaviti se na obranu." (Posl. Krebs [německy]: Dnes by byl Masaryk zavřen!) Okamžik, pane kolego. Masaryk dělá výhrady, ale my nechceme a nežádáme nic více, než co řekl Masaryk: "Tím jsem již řekl, jakou revoluci. Smrt za smrt, praví ruský revolucionář Stepniak. To jest mi příliš málo, fysická obrana. Každý má povinnost brániti se mravně, t. j. zničiti duševní absolutismus. Pro mne jest mozková, filosofická revoluce nezbytnou podmínkou moderní demokracie."

A nyní, pánové! Nemůžete nás aspoň zavříti do duševního žaláře. Jak přirozené jest, že v každé menšině jest pud sebezachování ve zduševnění práce, ve zduševnění politických metod, tak přirozené jest, že v Masarykově duchu budeme vždy mnohem blíže revoluce, neuznávání duševního absolutismu než vy. Ale co jste dělali celý rok, byl duševní absolutismus, počínaje pražskou státní policií přes ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti až ke vládě. A zde prohlašujeme vám všichni bez rozdílu, především moji nejbližší přátelé a já, že v obraně ohlašujeme boj vašim státně-politickým a politicko-filosofickým názorům - a přál bych si, abychom my Němci byli již tak daleko, abychom s celou naší 67člennou delegací byli s to, abychom vám zde předvedli duševní revoluci, jakou potřebujete a na jakou byste se z vlastních prostředků asi vůbec nezmohli, právě proto, že vaše uzavření ve vašem zbožňování stran a většiny jest tak veliké, že jste podle mého mínění vlastně duševně před válkou prodělávali mnohem šťastnější a duševně vyšší vývoj než dnes.

Rád bych krátce promluvil o třetí etapě. To byl brněnský proces. Věděl jsem, že se zde děje velká politická věc, a proto jsem neváhal přerušiti svou dovolenou, abych vlastním pozorováním konstatoval, co se v Brně děje. Nejsem tedy odkázán ani na novinářské zprávy, ani na zprávy některých pánů, kteří se účastnili procesu, a pravím vám: Můj dojem jest od samého počátku, že jako policie něco musela najíti, jako justiční správa přese všechno varování musila podati a udržovati žalobu, tak musil i v Brně býti vynesen přísný rozsudek. Prohlašuji vám, jak jsem to učinil i vůči p. ministru spravedlnosti, že jsme se my a také já v prvních 3 dnech procesu domnívali, že to není proces, nýbrž velká politická fraška, která byla špatně provozována a aranžována. (Výkřiky posl. dr Rosche.) Ale rád bych v souvislosti se soudním přelíčením řekl nechci opakovati, co již bylo řečeno, nýbrž jen uvésti několik podrobností - že by se dalo konstatovati velmi mnoho věcí, které vrhají na justiční správu při nejmenším neobyčejně nepříznivé administrativní světlo, neboť zde jde o to, že se snad celá justiční správa promění náhle v policii a že, nedáme-li pozor, soud a justice takřka ukončí to, co nedovede ukončiti všechna politická "chytrost a moudrost". A proti tomu se všichni bez rozdílu bráníme.

Na druhé straně dovolte mi zdůrazniti jen jedno: V Brně bylo odsouzeno 7 mladých lidí; z nich 5 ještě dnes sedí, 2 jsou na svobodě. Těchto 5 lidí sedí proto, poněvadž justiční správa hájí stanovisko, že hrozí nebezpečí, že se to bude opakovati. To hraničí již se směšností. Justice jest velmi choulostivá věc a my bychom byli očekávali především od svobodomyslného ministra, který se přece již i za rakouských dob zabýval politikou, že nalezne více moudrosti, ale i více odpovědnosti, aby neodhaloval slabou stránku justiční správy, která naprosto není v našem zájmu. Prohlašuji vám, že nejen my politikové positivního směru, nýbrž i všichni jiní máme velký zájem na tom, abychom měli soudnictví naprosto nestranné, naprosto spravedlivé, naprosto ovládané jen právem. (Výkřiky posl. dr Rosche.)

Řekl jsem v rozpočtovém výboru, že se česká politika vedla za starého Rakouska správně teprve tehdy, když staré Rakousko udělalo tu hloupost, že zahájilo politické procesy. Ba, což se nedomníváte, že tyto věci budou míti u nás silnou odezvu, domníváte se, že jak německé vládní strany, tak i my politikové positivního směru můžeme pokračovati v positivní politice, když vaše špatná správa a vaše zasahování do našich politických, kulturních, hospodářských a sociálních práv bude tak pokračovati jako dosud? To nemůžete očekávati. Snad to jest váš zájem a vaše přání ubíti tuto positivní německou politiku. Pro takový vývoj dávám vám skvělé vysvědčení; nemůžete to dělati lépe - s mého hlediska hloupěji - jak to děláte nyní, když chcete rozbíti positivní politiku na naší straně.

Nehledám při těchto vývodech to, co by nás rozhánělo. Vím, a nikdo na našich německých lavicích to nepopírá, že mezi Čechy a námi musí býti uzavřena nějaká dohoda podle zásady fair play, zde ovšem neznámé. Ale touto cestou jest to vyloučeno, poněvadž my, kdož jsme kladného směru ke státu a již od r. 1926 děláme positivní politiku, budeme se brzy červenati hanbou a nebudeme věděti, můžeme-li otevřeně stanouti před naším německým obyvatelstvem, poněvadž snad za tuto positivní politiku nebudeme moci před ním vůbec odpovídati. Nechceme roztržky, podle mého mínění musíme se stále a stále pokoušeti nějak nalézti možnost dělati politiku, která jest pro náš lid stejně snesitelná jako nutná.

Při této příležitosti rád bych zcela upřímně řekl něco i Němcům. Domnívám se, že to mohu učiniti, poněvadž jsem činný v tolika organisacích stojících nad stranami, poněvadž jsem zde ve sněmovně prostředníkem mezi německými stranami, a tedy smím něco říci upřímněji, snad i bezohledněji: Především jménem všech tisíců zklamaných a znamením nerozumějících rodáků, kteří mají dojem, že zde nemáme žádnou větší starost a neděláme nic jiného, než že se vzájemně velmi malicherně a úzkoprse potíráme. Nevěřím, že by dnes někdo z nás mohl odpovídati za to, že to činí. Postavil jsem se ostře proti kol. Hassoldovi, když učinil v rozpočtovém výboru prohlášení, které prohloubilo trhlinu mezi německými stranami. Stavím se proti způsobu, jak mluvil v Žatci kol. Hodina, a považuji za svou povinnost, znaje velký význam a dobrou vůli, kterou projevila obrana, prohlásiti zde, že jest neodpovědné a s národního stanoviska zavržitelné, když se vina přísného rozsudku v Brně vydaného připisuje obraně.

Co si má mysliti naše obyvatelstvo, když se zde stále dělají projevy tohoto druhu, které by přece mohly přesvědčiti, že nemáme v sobě vůbec žádné mravní vážnosti, ba že celá parlamentní delegace pomýšlí jen na to, jak bychom si mohli uloviti nějaké hlasy, nějaké mandáty nebo nějaké nicotky. Ale poněvadž jsem zamítl postup p. kol. Hassolda a postup p. kol. Hodiny, musím stejně ostře zamítnouti psaní národně-socialistického tisku, a to proto, poněvadž naprosto znemožňuje dospěti k nějakému sblížení, ke společné práci a ke kladnému utváření našeho vlastního osudu.

Přicházím konečně k věci, která zase souvisí s procesem. (Posl. dr Hassold [německy]: Vy to také nevytrhnete!) To si také vůbec nenamlouvám, kol. Hassolde, ale vy si to asi namlouváte.

Rád bych poukázal zde na jednu věc, která se stala v poslední době a která mi poskytuje právo míti za to, že zde ještě stále pokračuje konstrukce tohoto celého politického procesu. Vždyť jest docela neslýchané, že když advokáti podali zmateční stížnost, státní zástupce navrhl, aby zápis soudního přelíčení byl doplněn. O tom promluvili již kolegové přede mnou, ale podle mého mínění to ukazuje, na jakém scestí - nemohu to jinak vyjádřiti - jest již celé soudní řízení, když se stalo toto. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Státní zástupce navrhl, aby se v hlavním zápise procesu doplnilo, že obžalovaní při svém výslechu při rozličných příležitostech několikráte prohlásili, že "se ideově staví za politické směrnice říšskoněmecké národně-socialistické strany dělnické a že toto své politické smýšlení nepovažují za trestnou činnost." Soud jednal o tomto doplnění a pak - mně se to zdá býti groteskní - byl zápis doplněn tím, že byly vynechány slabiky "říšsko-" ve slově "říšskoněmecké". Uvažte rozdíl, uvažte, že zápis se doplňuje, což - jak mne ujišťují právníci - jest nepřípustné, že tedy soud uzavírá takřka maličký kompromis a v zápise doplňuje, že obžalovaní přiznali, že "se staví za politické směrnice německé národně-socialistické strany dělnické."

Nyní můžeme ovšem zase říci: Nestojí při tom expressis verbis "v Československu"; a při tom můžeme snad také říci, že jest úplně totožné to, co chtěl státní zástupce a co nepřímo uznal i soud. Ano, ale to se stalo již v odvolacím řízení, a to mezi podáním zmateční stížnosti a ustanovením přelíčení před nejvyšším soudem. Můžete-li mně přesvědčiti, že to nevrhá aspoň velmi křivé světlo na celou věc, nevím, zda-li přece nemám úplně pravdu, i když to neuznáte. Mně se zdá, že zde konstrukce pokračuje a myslím, že jistě nikoliv ke cti justiční správy. Kdyby zde byl pan ministr spravedlnosti, byl bych se ho na to otázal a vzdal se toho, abych to uváděl, kdyby mi to byl dostatečně vysvětlil. Ale bohužel zde není.

Rád bych se zabýval jiným předmětem, parlamentní imunitou. Pokoušel jsem se ve velmi krátké době sehnati v naší knihovně nejdůležitější literaturu o imunitě. Po této stránce jsme na tom s knihovnou velmi špatně. Ale mohl jsem rozhodně vyhledati dva případy z rakouské doby a tedy zjistiti rozpor, vlastně učiniti srovnání mezi imunitou rakouskou a československou. Ostatně jest tato věc sporná a včera v ní volali na sebe kol. Knirsch a Pik. Prohlédl jsem si Pikův případ a zjistil jsem: Vydání kol. Pika bylo navrženo v červnu 1913 pro §§ 63 a 64 tr. z., tedy pro urážku veličenstva. Tehdy podal dr Baxa jako zpravodaj imunitního výboru zprávu o této imunitní věci, a podal návrh, který přece musel býti přijat i stranami, jejichž pokračování je zde na německých lavicích.

Poslyšte, jak bylo tehdy zamítnuto vydání kol. Pika. Zpráva mluvila o všeobecné politické situaci, potom o zásadě monarchistické a republikánské a o poměru českého národa k dynastii. Navrhlo se, aby vydání bylo zamítnuto, a pak se praví: "Ostatně imunitní výbor vycházel při posuzování stavu věci s hlediska, že posl. Pik vystoupil na této schůzi jako poslanec svého okresu a že tedy jednal vykonávaje svůj mandát." Nebyl vydán! (Hluk. - Různé výkřiky.) Pak jsem ještě konstatoval, že za války bylo ještě jednou navrženo, aby kol. Pik byl vydán. Ale krajský soud v Plzni vzal zpět návrh na vydání. V "Masarykově slovníku naučném" jsem ve článku, který jedná o životě kol. Pika, zjistil, že byl "stíhán", ale nebyl odsouzen.

Ale z rakouské prakse chci uvésti ještě jeden případ. Kol. Soukup, nynější předseda senátu, podával zprávu o případu našeho ještě nynějšího kol. Prokeše. Tehdy se četnický strážmistr k němu jako poslanci nenáležitě zachoval. Víme, co platí dnes naše legitimace. Imunitní výbor oznámil plné sněmovně jednomyslné usnesení:

"Poslanecká sněmovna vyslovuje zároveň k tomuto křiklavému případu porušení imunitního práva poslance své rozhořčení a žádá, aby se zavedlo přísné vyšetřování a vinník byl pohnán k odpovědnosti." To bylo kdysi a toto jest nyní.

Kdybych měl čas, promluvil bych, nedovolávaje se již předneseného materiálu, aspoň o zachování imunity kol. Kaspera. Škoda, že kol. Ježek nenahlédl také do parlamentních zápisů. Jsou jich tlusté svazky a obsahují nejen tyto dva důkazy, nýbrž sta důkazů, že sebeúcta parlamentu, přenesená na jeho jednotlivé členy, byla v Rakousku poněkud jiná než zde, že parlament musí ztratiti svou úctu, kterou by přirozeně měl u obyvatelstva, nebude-li v plné míře dbáti jednotlivých práv poslanců, pokud jde o jejich imunitu.

Proto musím se ovšem vysloviti proti návrhu na vydání 4 kolegů a rád bych ukázal ještě na něco: R. 1926 ministerstvo vnitra vydalo malý pokyn policejním a četnickým orgánům stran imunity - má č. 79333 ex 1926, pane ministře! Jest to československý výnos, ve kterém se praví: "Imunita má poslanci poskytnouti k vykonávání jeho mandátu nutnou ochranu před zakročeními, která by proti němu mohla učiniti výkonná a soudní moc během nějakého - snad tendenčního - trestního nebo kázeňského řízení." To se praví v tomto výnosu.

Jediná poznámka k vojenskému posudku, který má v tomto procesu ohromný význam. Ani já se tím zde nemohu zabývati, poněvadž byl důvěrný a ctím jeho důvěrnost. Ale jeho konečnou větu mohu přece zdůrazniti. Praví se v něm totiž: "Hmotná škoda nepovstala, ideální škoda nemohla býti v dané době zjištěna." A tito mladí lidé dostali 14 let žaláře.

Nevěřím, že bylo nezbytně nutno - do celé této spletité sítě politického procesu zatáhnouti i vojsko. Domnívám se, že voják, - aspoň podle mých vojenských vzpomínek, ovšem nikoliv z generálního štábu - přirozeně podle svého řádu a celého svého smýšlení ve schůzce 3 osob, které by mohly míti snad např. v kapse u kalhot dynamitovou patronu, vidí nepřítele. Kdyby žil ještě můj kol. dr Viškovský, připomenul bych mu rozmluvu, kterou jsem s ním měl, a také korespondenci, která směřovala k tomu, aby soudní výrok nečinil závislým na této, abych tak řekl, úzkoprsosti vojska z povolání při posuzování některých schůzek tohoto druhu. Od vojáka nemůžete očekávati nic jiného.

Nechci příliš překročiti ustanovenou řečnickou lhůtu. Jsem jen na váhách, mám-li Čechům citovati Havlíčka nebo Komenského. (Posl. dr Rosche [německy]: Citujte oba!) Budu nejdříve citovati Havlíčka, který ve "Slovanu" z r. 1851 praví: "Kdyby každý úplně trpně a tiše snášel každé spáchané bezpráví, každé obejití nebo zrušení zákonů, nebylo by vůbec brzy citu pro zákonitost a právo. Čím větší je odpor, tím méně často odváží se vládní orgány učiniti takový krok. Ale odpor proti zákonům nesmí sahati až k násilí" - naše mínění - "a nesmí se také státi sám násilím. Proti tomu jest zanedbání svého práva nehlásiti se, kde se děje bezpráví, snášeti němě každou libovůli, a jest to nedůstojné svědomitého občana." (Potlesk.)