Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Špatný, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

219 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bechyně, Bradáč, Černý, dr Dérer, dr Meissner, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 9 hod. 16 min. dopol.

dal předseda dodatečně na schůzi dne 19. t. m. posl. dr Hodinovi pro neodkladné zaměstnání.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 16. prosince 1932, č. 86.546/1932-7, že na místo posl. Barši, který pozbyl mandátu nálezem volebního soudu ze dne 26. listopadu 1932, č. 91/32, povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny jako poslance Antonína Šťourače, malorolníka v Pivonicích, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisem ze dne 20. prosince 1932, k tisku 957 senátu, že senát projednal ve 183. schůzi dne 20. prosince 1932 zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu a přijal osnovu zákona, kterým se pozměňuje zákon ze dne 28. dubna 1932, č. 56 Sb. z. a n., o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové, o změně zákona o těchto daních a prodloužení jeho účinnosti.

posl. Dvořáka a soudr. ministru pošt a telegrafů o soustavném poškozování revolučního tisku poštovními úředníky a zřízenci.

Předsednictvo sněmovny usneslo se podle § 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 232. schůzi projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řečí posl. Hrubého a Tylla a z těsnopisecké zprávy o 233. schůzi projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. dr Sterna.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke společnému jednání o prvých dvou odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2101) zákona o zřízení parlamentní úsporné a kontrolní komise (tisk 2111).

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2110) zákona o zatímním vedení státního hospodářství od 1. ledna do 28. února 1933 (tisk 2120) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem při 1. odstavci jest p. posl. dr Stránský, zpravodajem při 2. odstavci jest p. posl. Teplanský.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší 233. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. inž. Kallina, Kurťak, Krumpe, Krosnář, Štětka; na straně "pro" pp. posl. Bergmann, Geyer a dr Bacher.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. inž. Kallinovi.

Posl. inž. Kallina (německy): Pánové! Projednáváme vládní návrh o rozpočtovém provisoriu a zároveň návrh na zřízení úsporné a kontrolní komise. Již to, že se jednání o dvou tak důležitých návrzích spojuje a že se mimo to podle rdousících paragrafů jednacího řádu přikročilo ještě k promrskání těchto obou návrhů, svědčí o tom, že buď máte špatné svědomí nebo že chcete zabrániti, aby se mohlo o obou těchto návrzích důkladně promluviti. Předložiti rozpočtové provisorium bylo ovšem nutné v té chvíli, kdy pro marnotratné a hanebné hospodářství v tomto státu - zde se mstí hříchy minulých 15 let - musili jste poznati, že s dosavadním způsobem projednávání nelze dostati včas pod střechu ani státní rozpočet, pro celé státní hospodářství tak důležitý. Zde se právě mstí způsoby sdělávání rozpočtu v minulých letech, které jsme každoročně podrobovali spravedlivé a jistě přísné kritice. Ale události, k nimž došlo zvláště v posledních měsících, daly nám, členům oposice, za pravdu v každém směru. Říkám-li, nám členům oposice, nemyslím tím strany, které byly časem ve vládě a časem mimo vládu. Jak známo, jest několik stran, které mají plnou vinu na provádění systému vládnuvšího v tomto státě v letech 1920 až 1925, na znásilňování demokracie, které po 5 let - mám zde na mysli především české sociální demokraty - v těchto metodách vesměs pomáhaly, které pak v letech 1926 až 1929 jsouce v oposici - což jest příznačné - a zaujímajíce stanovisko k předloženým státním rozpočtům, stály většinou na témž stanovisku proti systému vládnoucímu v tomto státě, jako my zásadní oposičníci. Vzpomínáme-li na minulost, můžeme konstatovati, že na př. zástupci českých sociálních demokratů podali v rozpočtovém výboru při projednávání jednotlivých kapitol státního rozpočtu úplně tytéž pozměňovací návrhy jako my, že se postavili ostře především proti různým černým fondům, zvláště u předsednictva ministerské rady a u ministerstva vnitra, a podali návrhy, aby tyto černé fondy byly škrtnuty, ale byl to jen boj na oko, neboť v té chvíli, v roce 1929, kdy opět byli připuštěni na vládní křesla, hájí s týmž zápalem tyto černé fondy, jež v letech 1925 až 1929 tak ostře potírali. Ostatně tyto vládní strany, které dělaly časem oposici, jsou dvojnásob odpovědny za vládnoucí soustavu, poněvadž mají vrchovatou měrou vinu na tomto tak zvaném systému zatajování v rámci různých státních rozpočtů. Státní rozpočty, jak známo, musíme to tak říci, byly sestavovány podle tajných vzorů, které se po uplynutí určitého období vždy měnily, aby se veřejnosti namluvilo, jako by československý stát měl řádné státní hospodářství. Ve skutečnosti již po několik let nelze mluviti o takovém řádném státním hospodářství, o rovnováze ve státním hospodářství a přes to opírajíce se o tyto způsoby sestavování rozpočtu, jak jsem je vylíčil, snažili jste se tvrditi, že máte nejen řádný rozpočet, nýbrž že máte dokonce rozpočet stabilisovaný na přibližné hranici 9 1/2 miliardy. Ve skutečnosti státní příjmy a státní výdaje po měsíce značně překročovaly tuto hranici 9 1/2 miliardy a přes to přese všechno účastníci moci ve státě, členové koaličních vládních stran, vždy se vynášeli tím, že třeba děkovati jejich vlivu, že žijeme ve spořádaných hospodářských poměrech. A co ještě zbývalo, obstaral ministr pro věci zahraniční tohoto státu, dr Beneš, který ještě před půl rokem prohlásil slavnostně celému světu, který chtěl naslouchati, že zde žijeme na ostrově blažených, a který ve zvláštním projevu, vystoupiv ostře pod francouzským vedením proti celní unii, která měla zachrániti střední Evropu před zhroucením, pomáhal ji ubíti, poukázal, že československé hospodářství a republika má tak pevný základ, že může klidně čekati, ať se děje, co chce, že za všech okolností bude moci úspěšně vytrvati. Když dr Beneš pronášel tato slova "vytrvati za všech okolností, ať se děje, co chce", bylo v Československé republice asi 35.000 nezaměstnaných a nyní, o půl roku později, stoupl jejich počet na 700.000. Vidíme, jak odpovědné osobnosti a zvláště dr Beneš, pronášejí neodpovědné výroky, dr. Beneš, který jest odpovědný za celní a obchodní politiku a za zahraniční politiku v tomto státě. Jest to důkazem, že je úplně nezpůsobilý nadále zastupovati celní, obchodní a zahraniční politiku státu. To bylo také příčinou, proč jsem při posledních jednáních v zahraničním výboru upozornil, že ve všech státech na světě jest zvykem, že odpovědný ministr, jehož předpovědi se nesplní na 100%, zmizí s jeviště své činnosti a udělá místo jinému člověku, který více rozumí obchodní politice a jejím nutnostem a požadavkům, zvláště tak silně diferencovaného hospodářství, tak drahocenného vývozního průmyslu, který již v zájmu statisíců dělníků, které zaměstnává, mohl by žádati, aby mu co možno byla zachována jeho odbytiště a aby se dělala obchodní politika, která odpovídá zahraničně-politickým, hospodářsko-politickým a geopolitickým poměrům ve střední Evropě a nikoliv politika, která zásadně žije v nepřátelství se všemi státy, s nimiž stát, ve kterém musíme žíti, má nejintensivnější obchodní styky. Způsoby, jež jsem vylíčil a podle nichž se zde sestavuje rozpočet, chci ještě podrobněji vylíčiti na základě událostí v posledních měsících. Všichni víte, že Udržalova vláda musila odstoupiti pod tlakem veřejného mínění - tak se to vykládá - aby udělala místo novému muži, nové vládě, od níž si prý koaliční strany slibují, že konečně zavede pořádek ve státním hospodářství. Zasvěcení věděli, že byl změněn jen vývěsný štít firmy, a třeba litovati, že musíme konstatovati, že celá řada stran a časopisů propůjčila se k tomu, aby podporovala a pomáhala tomuto uvádění v omyl, který se započal s dosazením nové vlády. Nová vláda Malypetrova - nebo jak jsem to nedávno nazval podle silného muže v kabinetu, který se opírá o ostří četnictva, o bodla a v blížící se zimě bude musiti se o ně opírati, má-li se tato soustava vůbec udržeti - vláda Černého-Malypetra již ve svém vládním prohlášení, které nám přednesl předseda vlády Malypetr, ukázala, že jest naprosto neinformována o skutečných hospodářských poměrech ve státě a ve státním hospodářství. Neboť jinak nebylo by bývalo možno, aby pan předseda vlády ve své nástupní řeči upozornil na to, že při sestavování státního rozpočtu jde ještě o úhradu schodku asi 1050 milionů. V té době propočítav si dosavadních 15 státních závěrečných účtů, mohl jsem již veřejně ohlásiti, že tato číslice jest úplně nesprávná a což jest také zajímavé, i v českém tisku mohli jsme pozorovati několik osob stojících stranou, které podávaly týž důkaz, že tyto číslice nejsou za žádných okolností vůbec správné. Konstatoval jsem ihned, že očekávaná číslice schodku příštího rozpočtu činí asi 3 1/2 miliardy Kč, a jest příznačné, že během následujících porad došlo se také ponenáhlu skutečně k této číslici. Pro nedostatek vážnosti, se kterou Malypetrova vláda vzala do rukou pořádek ve státním hospodářství, jest příznačným způsob, jak předseda vlády při rozmluvě se zástupci tisku, která se konala před několika dny, odhodlal se k přiznání a reagoval na různé útoky pro čísla schodku, která kdysi uvedl a příliš nízko odhadl částkou 1050 milionů Kč, z čehož vysvítá, jak se v tomto státě dělá politika a především politika hospodářská. Musím předpokládati, že český vládní orgán "Prager Presse", vydávaný za vládní peníze německy, jest správně informován o této rozmluvě s předsedou vlády a tuto rozmluvu také pravdivě otiskl. Z této zprávy časopisu "Prager Presse" lze souditi, že předseda vlády přiznává, že příliš nízké číslo, a to částku 1050 milionů Kč, uvedl veřejnosti úmyslně. Tedy odpovědný předseda vlády přiznává v této vážné době, že nikoliv neúmyslně oznámil veřejnosti příliš nízké číslo schodku. Zajímavým způsobem dvakráte to odůvodňuje a obě odůvodnění si vzájemně odporují. Již tím jest také charakterisována hodnota těchto odůvodnění. Předseda vlády předně prohlašuje - a takovýmito metodami uvádění v omyl napalovalo se po celých 15 let - že tato číslice 1050 milionů Kč týkala se jen tak zvaného vlastního rozpočtu. Později prohlásil, že nepokládal za účelné, aby se více nebo méně přece příliš rozčilenému obyvatelstvu řekla ihned celá pravda. Dále prohlásil, že obyvatelstvo bylo v této době tak ustrašené a tak pozorně sledovalo osud státního rozpočtu, že by bylo uvedení tak vysoké číslice mohlo způsobiti paniku. Pánové! Takovýmito způsoby vládlo se po celá léta. [], hospodařilo se pak nazdařbůh, použilo se prý reserv, které byly po ruce. Takovéto reservy nemohl jsem ve státních závěrečných účtech nikdy najíti, právě naopak. Ukazovalo se na tak zvaná aktiva státu. To byly reservy. Již dávno jste je také prohospodařili tím, že jste na základě domnělých aktiv bohopustě hřešili na aktiva, která byla během let prohospodařena. Veřejně zde konstatuji - a státní závěrečný účet za rok 1933 to dosvědčí - že státní výdaje roku 1933 nelze stanoviti částkou 8˙6 miliard Kč, ani částkou 10˙5 miliard uváděnou jinými, nýbrž že za žádných okolností nestačí částka 12.5 miliard, aby vůbec uhradila náklad státu v roce 1933. Pravděpodobně třeba také počítati s tím, že se předseda vlády bude později opět dovolávati toho, že také v nynější době jménem vlády neřekl ještě pravdu, aby poněkud rozčilené obyvatelstvo ještě více nezastrašil, a aby se tím zabránilo, aby nezavládla panika. A tuto politiku velebí "Prager Presse" ve své zprávě ještě tvrzením, že vláda Malypetrova jaksi po prvé v tomto státě "předkládá absolutně aktivní a poctivý rozpočet".

Pánové! Absolutně aktivní a poctivý rozpočet! Kdo brání, abychom posuzovali toto tvrzení podle téhož měřítka, jímž pan předseda vlády Malypetr posuzoval své prvé tvrzení o schodku 1050 milionů Kč? Nelze naprosto popírati, že obyvatelstvo po léta bylo již soustavně a trvale podváděno, pokud jde o státní výdaje a příjmy. (Předseda zvoní.)

Jest to zajisté hubená útěcha, jestliže se nyní koaliční tisk, a to v jednotné frontě snaží namluviti obyvatelstvu, že se nemusí ničeho obávati, neboť úspěšná práce tak zvané "Sedmičky" může každého uspokojiti, a je příznačné, že se členové "Sedmičky" mezi sebou rvou o slávu, kdo pracoval s největším úspěchem. "Prager Presse" doznává, že úspěch "Sedmičky" jest již proto nepopsatelný, poněvadž se jí podařilo nalézti nových 22 zdrojů příjmů. Již různost těchto zdrojů příjmů jest prý dostatečným důkazem, že se těmito zdroji příjmů rozdělí břemena stejnoměrně na všechny vrstvy obyvatelstva. Jest příznačné, že právě v nynější chvíli, v době nejkrutější nouze a krise, které kdy postihly československé hospodářství, slaví se za účasti různých socialistických stran zvláště skutečnost, že se soustavné vysilující činnosti socialistických stran podařilo nalézti 22 nových možností, jak dosíci daní z poplatného obyvatelstva, tedy z veškerého pracujícího obyvatelstva, při čemž nesmíme zapomínati na 700.000 nezaměstnaných, jimž se ovšem ještě soustavně zdražuje poslední sousto, které si vůbec ještě mohou koupiti. Pánové, to, že dnes musíme zaujmouti stanovisko k tak zvanému rozpočtovému provisoriu, jest vůbec příznačné pro celou situaci. Především bych rád konstatoval, že máme před sebou rozpočtové provisorium a můžeme býti také na to hrdí, že v žádném státě na světě, ani v jihovýchodních státech evropských, se ještě nestalo, aby se předložilo provisorium, neděje se to ani v posledních..... (Posl. Slavíček: Jinde taky!) Ještě ani nevíte, co řeknu a již tvrdíte opak. To je příznačné pro váš nedostatek vážnosti při posuzování situace a vašeho špatného svědomí. Chtěl jsem jen konstatovati, že zde máme rozpočtové provisorium, které se nezakládá na rozpočtu loňského roku, který již byl projednáván a usnesen, nýbrž na rozpočtu některé, řekněme, společnosti, nějaké soukromé koaliční společnosti. Neboť máme před sebou jen vládní návrh, který sice byl již projednán soukromým sedmičlenným výborem, jemuž se chtěl uváděním veřejnosti v omyl propůjčiti jakýsi parlamentní charakter. Neboť, vezmeme-li do ruky přední časopisy koaličního tisku, můžeme konstatovati, že se tam vždy mluvilo jen o parlamentní "Sedmičce". Rád bych zde veřejně konstatoval, že tento výbor neměl vůbec nic společného s parlamentem, neboť byla to jen soukromá společnost koaličních poslanců, není to žádný parlamentní výbor a jest to nepravda, jestliže se této "Sedmičce" klamně přičítá parlamentní ráz. Jest to tedy klamání veřejnosti. (Posl. Slavíček: Proto, že tam nejste vy!) Ale, pane kolego, nebudete přece popírati, že stranický výbor, který jest složen soukromě a není volen parlamentem, nemůže si osvojovati ráz parlamentní korporace. (Posl. Slavíček: Většina!) o to znamená většina? Parlament a většina není totéž, to je jen vaše socialistická demokracie, podle níž soukromé usnesení většiny stavíte na roveň usnesení sněmovny. To je velmi pozoruhodný názor, je to diktatura, jak jsme to vždy nazývali, což nyní sám potvrzujete. (Výkřiky.) "Sedmička" se tedy snažila přikládati si oficielní charakter, aby uvnitř vládní koalice vzhledem k úplně prázdným státním pokladnám i v budoucnosti rozdělovala opět podle společně usneseného klíče sféry vlivu tak, aby jednotlivé koaliční strany nepřišly zkrátka. To jest ve skutečnosti účel činnosti této "Sedmičky". Ovšem, to chápu, to by nebylo bývalo možné ve skutečném parlamentním výboru, v němž by byly bývaly zastoupeny podle poměrného volebního práva všechny strany. Proto musila býti část parlamentu vyřazena a na výsměch demokracii pověřen takový soukromý v bor úkoly projednání a usnesení příštího státního rozpočtu. Ostatně jest tento způsob vlastně jen pokračováním dosud všeobecně vládnoucí parlamentní soustavy v tomto státě, neboť jest přece příznačné, že jsme projednali a usnesli se o celé řadě, myslím 16 státních rozpočtech. Říkám-li projednali, musím prohlásiti, že vlastně o skutečném projednání nebylo nikdy řeči, neboť koaliční strany byly povinny dovoliti svým členům, aby pronášeli pouze polooposiční řeči k jednotlivým kapitolám rozpočtu, ale nesměla býti usnesena žádná změna. Nač tedy projednávání rozpočtu? (Posl. dr Schollich německy]: Když vstoupily do vlády socialistické strany, mělo se to změnit!) Zajisté, slibovaly to a tvrdí také, že dosazením této "Sedmičky" toto své prohlášení splnily. Jest nepopiratelnou skutečností a tím se již napřed sám snížil parlamentarismus v tomto státě, že nebyla dodržena v uplynulých letech ani ustanovení finančního zákona. Ustanovení finančního zákona byla porušena především jednotlivými resortními ministry; to je fakt, jehož nelze popříti. Máme zde před sebou skutečnost, že v tak zv. právním státě odpovědní resortní ministři, aniž jsou poháněni k odpovědnosti, každoročně směli porušovati ustanovení finančního zákona. A kdo pozorně pročítá zprávy nejvyššího účetního kontrolního úřadu ke státnímu závěrečnému účtu, nalezne potvrzení tohoto mého tvrzení. Shledá, že nejvyšší účetní kontrolní úřad, který všeobecně hraje v tomto státě neobyčejně smutnou úlohu - poněvadž jest to úřad bez pravomoci který do jisté míry obstarává jen účetnické práce... (Posl. Krumpe [německy]: Bez odvahy!) Nikoliv, nemá žádné pravomoci, je to již tak zařízeno, aby nikdy nedošlo v tomto státě ke skutečné kontrole stát. hospodářství a koaliční politiky. I sám tento nejvyšší účetní kontrolní úřad, nemající vlivu, několikráte se pokusil poukázati na těžká překročení zákonných ustanovení finančního zákona některými resortními ministry. Ale všechny střídající se koaliční strany zakryly každoročně pláštíkem křesťanské koaliční lásky k bližnímu toto hanebné hospodářství a tato porušování zákonů a dělaly tak, jako by ani nevěděly o nějakém porušení těchto zákonů. Proto se radily za zavřenými dveřmi a nemá také účelu, abychom tyto nekorektnosti stavěli veřejně na pranýř, poněvadž do dnešního dne nebyl vydán prováděcí zákon o ministerské odpovědnosti. V ústavě jest sice ustanovena ministerská odpovědnost, ale do dnešního dne jste se ještě nevzchopili, abyste vydali prováděcí zákon, poněvadž se jistě obáváte, že by se v té chvíli koalice rozpadla. (Výkřiky posl. Krumpeho a dr Schollicha.)

Většinové strany, trpíce tato veřejná porušení finančních zákonů, jasně prokázaly, že ve skutečnosti vůbec ani nechtějí spořádaného státního hospodářství a že jim záleží jen na tom, aby se pokračovalo v dosavadním hanebném koaličním hospodářství, v hospodářství státním. Domnívám se, že by zajímalo i českou veřejnost, jak se v hrubých rysech utvářelo dosavadní státní hospodářství. Částky, které byly přijaty na základě povolených státních rozpočtů, činily v době, za kterou jsou předloženy již státní závěrečné účty 155.563 milionů Kč. Kdyby si někdo přál, mohu uvésti také koruny a haléře. Prozatím uvádím jen miliony. Celkové výdaje činily v tomto období 159.696 milionů Kč. Z tohoto celkového výdaje připadlo na ministerstvo národní obrany - prosím ve státě, v němž socialistické strany vždy měly vynikající vliv a mohly uskutečniti své antimilitaristické smýšlení - 31.440 milionů, na ministerstvo školství a národní osvěty 12.743 miliony, tedy ohromný skok s 31 na 12. Příděly samosprávným svazkům činily 12.292 miliony, ministerstvo veř. prací dostalo 10.657 milionů. Prosím, ministerstvo veř. prací, jehož povinností by přece bylo bývalo, aby skutečně opatřilo možnost práce, které by přece bylo mělo náležitě vybudovati a vytěžiti oblasti vybavené tak velikými poklady a tak bohaté na vodní síly, nedostalo však ani třetinu toho, co se vynaložilo na militarismus v tomto státě. Na správu státní pokladny připadlo 10.392 milionů Kč. Za těmito číslicemi jsou skryty nejnemožnější věci. Rád bych jen upozornil, že tento stát, který po léta nechává prostě hladověti statisíce svých občanů, neštítí se v době, kdy již mnoho vlastních občanů musilo hladověti, vydati kolem půl miliardy na udržování a výzbroj tak zvané ukrajinské brigády. Ministerstvo soc. péče dostalo 10.010 milionů Kč. A nyní velmi zajímavé zjištění o ministerstvu železnic. Víme, že stát po svém založení vytvořil ze železnic, zvláště zestátněním německých soukromých drah, tak zvaný soukromý státní podnik, který prý jest spravován obchodně. Ve veřejnosti byl vzbuzen dojem, jako kdyby tyto státní dráhy byly spravovány obchodně a během různých let byl neustále vykazován čistý výtěžek ze železnic, jednou větší zisk, jindy menší. Ve skutečnosti, a o této číslici se ještě nikdy ve veřejnosti vůbec nemluvilo, musili poplatníci v letech 1918 až 1931 připlatiti podle předložených státních závěrečných účtů státním drahám 8059 milionů Kč. To jest úspěch tak zvaného obchodního vedení státních drah. Ve skutečnosti zabývala se, jak známo, správa státních drah jen počešťováním sudetsko-německých a maďarských krajů. Oborem působnosti státních drah bylo jen počešťování nečeských krajů v tomto státě.

Dále fond pro poválečnou přechodnou dobu dostal 7.108 milionů Kč, ministerstvo vnitra 6.917 milionů Kč a ministerstvo financí 6.907 milionů Kč. Žasnete, že u ministerstva financí ukazuje se tak malá částka, 6.907 milionů. Mohu vám to vysvětliti. Když jsem sestavoval tento přehled, hleděl jsem, aby všechny zastřené položky, které byly vloženy do rozpočtu ministerstva financí, byly z tohoto ministerstva vyňaty a přikázány onomu resortu, kam vlastně patří. Kdyby česká veřejnost, nebo některý z pánů koaličních poslanců chtěl tato má čísla nějak kritisovati, vyzývám ho aby to učinil, poněvadž jsem kdykoliv s to, abych podle dokladů, které jsem si přinesl, do haléře úplně prokázal čísla, která jsem zde přednesl. Na civilní pense bylo vydáno 4.859 milionů, na ministerstvo zemědělství 4.012 milionů a na ministerstvo spravedlnosti 3.455 milionů. Na ministerstvo zahraničních věcí - prosím při "úspěších" naší zahraniční a obchodní politiky - bylo vydáno 2.383 milionů. Dovolím si ještě podrobněji se zabývati kapitolou ministerstva věcí zahraničních. Ministerstvo zdravotnictví, tedy péče o všeobecné zdraví, dostalo celkem 1.547 milionů. Na podporování staveb nemocnic, veřejného zdravotnictví, podporování sportu atd. vynaložilo se dohromady tedy 1.547 milionů, kdežto na molocha militarismu 31.440 milionů. Dále dostaly: silniční fond 990 milionů, konsolidační fond 966 milionů, ministerstvo pošt a telegrafů 808 milionů. To je také obchodně spravovaný podnik, který se vykazuje ve státních rozpočtech s převody státní pokladně, s čistým výtěžkem. Ve skutečnosti ministerstvo pošt dostalo ze státní pokladny více než kolik odvedlo. Je příznačné, s jakými klamnými metodami byl vypracován i rozpočet na rok 1933, vlastně rozpočtové provisorium, které se projednává. Také zde se stalo, že se na příklad uvádí převod kolem 450 milionů z přebytků státních podniků. Ve skutečnosti všechny státní podniky, vyjma tabákovou režii, nemají ani haléře přebytku a ministerstvo financí v jiné kapitole finančního zákona se zmocňuje, aby jmenovaným obchodně spravovaným státním podnikům půjčkou opatřilo nutné peníze na investice; tedy státní podniky dostanou peníze ze státní pokladny, ale aby se nemusily další scházející částky za zúrokování a amortisaci státních dluhů vykazovati přímo ze státní pokladny, uhradí se 450 milionů domnělými přebytky státních podniků. Těchto přebytků dosáhne se tím, že se poskytnou státním podnikům peníze ze státní pokladny jako půjčka; tedy zřejmé zkreslení.

Předsednictvo ministerské rady spotřebovalo v těchto 15 letech 621 milionů, ministerstvo obchodu 517 milionů. Vlády dovedly vědomě vynaložiti celých 517 milionů na tak bohatý a dříve kdysi tak vzkvétající průmysl, obchod a živnosti, na tak naléhavé vybudování obchodu a živností a podporování vývozu, vývozu, který jest životní potřebou pro naše v kraje. Hříchy úplně pochybené celní, obchodní a zahraniční politiky poškodily především také statisíce dělníků. Jako náhrada za škody československým státním občanům v cizině bylo vyplaceno 465 milionů Kč.

Bylo by nanejvýš zajímavé, kdyby se jednou našla nějaká vláda, která by předložila seznam o výplatě těchto 465 milionů Kč. Také zde schází jakákoliv kontrola. Mohu na př. tvrditi, že jsem u řady takových těžkých případů poškození československých státních občanů německé národnosti., jimiž jsem se zabýval, zjistil, že pro Němce, kteří byli poškozen v cizině za války, zbývaly jen částky 1000 až 3000 Kč, kdežto státním příslušníkům české národnosti bylo vypláceno až 150.000 a 200.000 Kč. Z celé této skutečnosti vyplývá celková částka 465 milionů. Zajímavé jest, že jen pozemkový úřad sám dostal státní příspěvek 447 milionů Kč. Ministerstvo zásobování dostalo 253 miliony, kancelář presidenta 258 milionů, nejvyšší správní soud 55 milionů, nejvyšší účetní kontrolní úřad 46 milionů a ministerstvo unifikací 22 milionů. Tato čísla sama nepodávají ještě celkového obrazu, neboť nesmíme zapomenouti, že zatím, a to rovněž velice vzrostl státní dluh. Do konce roku 1931 dosáhl téměř 34 miliard, do konce roku 1932 podle posledního státního závěrečného účtu vzrostl již na částku přes 38 miliard. V této ohromné částce skrývají se ovšem tyto tak zvané vedlejší výdaje, které ve "vlastním" rozpočtu nejsou nikdy obsaženy a jimiž lze pravděpodobně interpretovati výroky pana předsedy vlády o "vlastním" státním rozpočtu, že se tím míní jen to, co se uveřejňuje jako rozpočet na oklamání veřejnosti, to jest v tomto případě pro rozpočtové provisorium na rok 1933 položka příjmů 8.634 milionů Kč a položka výdajů 8.632 miliony Kč. To jest tedy absolutně aktivní a poctivý rozpočet na rok 1933. Také zde vzal jsem si za úkol a provedl jsem zde výpočty, jak se asi budou jeviti ve skutečnosti výdaje na rok 1933 a vypočítal jsem jen na základě pevných číslic předloženého státního rozpočtu na rok 1933, že státní výdaje budou činiti asi 12.329 milionů Kč. To jest stále ještě úplně jiná číslice než jaké se vydávají úředně. Jest příznačné, že se do veřejnosti za spoluúčasti všech tak zvaných socialistických stran neustále vtlouká, že státní rozpočet, pokud jde o vojsko, vyžaduje nákladu jen 1.250 milionů Kč. Ve skutečnosti činí náklad na vojsko v roce 1933 přesně 1.853 milionů Kč. Ovšem, jest zde vyňata částka 315 milionů Kč z ministerstva financí a zařazena sem, poněvadž vojenský fond na zbrojení přece patří sem, rovněž i náklad na udržování vojenských cvičišť a kasáren jest vyňat z ministerstva veř. prací. Jsou zde tedy zařazeny všechny částky, které se skutečně vynakládají na vojsko. Tedy i v nejtěžším roce krise, jaký očekáváme, zamýšlíte vynaložiti 1.853 milionů Kč od prvopočátku na český militarismus a na pokračování v dosavadní české zahraniční politice nepřátelské Němcům.

Jest nutno, aby se v této souvislosti promluvilo také o událostech poslední doby, které dovolují hluboce nahlédnouti do vládních metod, jichž se zde používá. Poněvadž se mluví o kapitole vojenství, poukázal bych zde rád na jeden případ, jehož dohra mne nutí, abych s ním nyní veřejně vystoupil před parlament. V poslední schůzi zahraničního výboru měl jsem příležitost upozorniti v přítomnosti ministra pro věci zahraniční dr Beneše že z nákladu na vojsko, který byl v tomto státě vynaložen, nelze za žádných okolností souditi, že to odpovědní činitelé v tomto státě, tedy vláda, vskutku vážně myslí se snahami o odzbrojení, za jejichž apoštola se stále vydává, jak známo, dr Beneš jako dřívější předseda subkomise odzbrojovací konference. Bylo to klamání světové veřejnosti, když se roku 1926 vytrubovalo do světa, že československý vojenský rozpočet byl limitován částkou 1400 milionů. V této schůzi zahraničního výboru jsem panu dr Benešovi dokázal, že výdaje na vojsko nebyly v posledních letech sníženy, a to podle čísel státního závěrečného účtu za rok 1931 a dokázal jsem mu, že veškeré výdaje na vojsko dosáhly roku 1931 částky 2235 milionů. Pan dr Beneš dal se po té ve své replice strhnouti k neuvěřitelnému tvrzení, že číslice, které jsem uvedl, nejsou správné, a připojil k tomu tvrzení, že od roku 1924 byly vojenské výdaje sníženy na 50%. Poté jsem se ihned pokoušel dostati se ke slovu, abych tuto úplnou nesprávnost přibil na pranýř. Předseda výboru, socialistický předseda, odňal mi poté slovo a aby mi zabránil dále mluviti, dokonce schůzi skončil. To mne pak přimělo, abych druhého dne zaslal v časopisech otevřeny dopis ministrovi pro věci zahraniční, v němž jsem prokázal, že vojenské výdaje roku 1924 dosáhly výše 2002 miliony Kč a roku 1931 činily veškeré vojenské výdaje 2235 milionů Kč, že tedy byly ještě větší. Vyzval jsem pana ministra dr Beneše, aby k těmto číslům, která jsem přednesl, zaujal stanovisko. Do dnešního dne toho neučinil. Poté jsem v poslední schůzi branného výboru přednesl týž materiál přítomnému ministrovi nár. obrany Bradáčovi a dal jsem mu dvě otázky, dovolávaje se výroku presidenta státu Masaryka, že se v politice mnoho lže. Prohlásil jsem, že jsou zde jen dvě možnosti pro nesprávné tvrzení pana dr Beneše. Jedna možnost je, že se dr Beneš mýlil. Ovšem, pak by člověk předpokládal, že ministr, který tolik pracuje v odzbrojení, nemá se aspoň mýliti v posuzování výdajů na zbrojení vlastního státu, chce-li vůbec býti správným mužem na správném místě. Druhá možnost je, že ministerstvo národní obrany dodalo panu ministru dr Benešovi nesprávná čísla. Proto jsem vyzval přítomného ministra Bradáče, aby si dal opatřiti prostřednictvím přítomných generálů a zvláštních zpravodajů nutný materiál, aby mohl zaujmouti stanovisko k mým číslům. Ministr Bradáč prohlásil, že je teprve krátce ve svém úřadě, že se nemůže ihned pouštěti do všech podrobností. Že není ještě náležitě zapracován, že má jen velké znalosti v resortu, který mu byl dříve svěřen a že bude potřebovati ještě nějakou dobu, aby se rovněž tak zapracoval v ministerstvu nár. obrany. Ostatně, že jest to přece věcí ministra věcí zahraničních dr Beneše, aby prokázal svá tvrzení. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Nuže, pánové, opakuji s této tribuny konstatování, že tvrzení dr Beneše, že výdaje na vojsko od roku 1924 byly sníženy o 50%, jest úplně nesprávné, poněvadž ve skutečnosti vojenské výdaje z roku 1924 se proti roku 1931 vůbec nezměnily, naopak podle státního závěrečného účtu celkové vojenské výdaje roku 1931 byly dokonce ještě poněkud větší. Ze všeho toho číselného materiálu, který jsem dnes přednesl, nahlédli jste asi přibližně do skutečných poměrů ve státním hospodářství, a nyní mi zbývá již jen upozorniti, proč do nynějšího zmocňovacího zákona nebyl pojat již usnesený státní rozpočet, nýbrž elaborát, který ještě nebyl projednán a usnesen žádnou odpovědnou parlamentní korporací jako rozpočet na rok 1933. Pánové z koalice tvrdí, že se to stalo proto, že v rozpočtu na rok 1933 počítá se již s nízkými výdajovými čísly.