Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Luschka.

Posl. dr Luschka (německy): Slavná sněmovno! Nemám úmyslu zabývati se předcházejícím panem řečníkem, poněvadž se domnívám, že jest jeho úkolem tak mluviti - jinak nesmí - poněvadž by to znamenalo přikládati takové řeči příliš mnoho významu, kdybych se jí chtěl déle zabývati. Ani nemám úmyslu zabývati se zde zřízením úsporné komise, poněvadž můj klubovní kolega Krumpe převzal úkol projeviti o tom mínění německé křesťansko-sociální strany lidové. O obou projednávaných předmětech pojednají dva řečníci klubu a chceme zde především také protestovati proti spojení přímo nesouvisejících návrhů, proti spojení, které se provedlo přímo před koncem, jen abyste s tím rychle byli hotovi. Úsporná komise jest již půl roku předmětem porad ve vládě a také v ústavně-právním výboru. Dávno bylo by bývalo dosti času splniti konečně přání veřejnosti po přísnější kontrole finančního hospodaření. Děje-li se to teprve nyní, v poslední chvíli rozpravy před koncem roku, budí to dojem, že se to s touto úspornou a kontrolní komisí zase nebere příliš vážně. Zanedbávání tohoto předmětu v rozpravě jest pro nás důkazem, že ani od této úsporné a kontrolní komise nesmíme v příštích letech mnoho očekávati. Omezím se na tyto krátké poznámky a chci jimi jen vyjádřiti protest našeho klubu a ohrazení proti formě, jakou se projednává tato důležitá otázka.

Sám bych se rád trochu zabýval návrhem rozpočtového provisoria, ačkoliv vím, že nejlépe míněné důvody, které při takové rozpravě přednese zde oposiční člen Národního shromáždění, bývají přece jen mluveny do větru. Ale povinnost přikazuje zaujmouti přes to stanovisko k věci mající význam rozpočtového provisoria.

Navrhovaný dvouměsíční prozatímní státní rozpočet na leden a únor 1933 má opravňovati vládu, aby vedla státní správu podle nového rozpočtu, sice již na r. 1933 předloženého, ale dosud ještě neprojednávaného. Vláda žádá tedy zmocnění, které se rovná odnětí příštího povolení rozpočtu. Tento postup jest novinkou. Poslední prozatímní rozpočet, jejž v roce 1929 žádal a povolil Stálý výbor, obsahoval, jak to jest i v ostatních parlamentech samozřejmé, jen zmocnění k dalšímu vedení státních věcí na základě řádně již schváleného finančního zákona z minulého roku. Nyní navrhuje rozpočtový výbor, aby se udělilo zmocnění před lhůtou a vstupuje i s vládou na nakloněnou plochu novoty, která vůbec a zvláště v nynějším období hospodářské krise a ohromné právní nejistoty dává podnět k nejrozmanitějším a velmi těžkým pochybnostem.

Tyto pochybnosti týkají se po stránce hmotné hospodářského života, po stránce formální právnické theorie zákonů, a to tak závažně, že člověk přímo musí žasnouti, že se vláda a parlamentní většina vůbec k tomuto kroku odhodlala.

Zahajuji zde své námitky tím, že se pomýšlí na spoustu nových daňových zákonů jako úhradových pro státní rozpočet na rok 1933, jehož projednání jest odsunuto na pozdější lhůtu, a tyto zákony povolením prozatímního rozpočtu mají skutečně vejíti v účinnost již v době, než ještě budou ústavně vůbec schváleny. Kam se zde podělo základní parlamentní právo povolovati daně? Do nezměrného zmatku, jenž bude zase novou specialitou, a bude se asi důstojně řaditi k jinému špatnému zvyku, jejž zavedla nynější většina, totiž zaváděti daně se zpětnou platností, čímž zákonodárce sám stále a stále činí ilusorní naprostou jistotu zákonitě ustanoveného právního stavu.

Nyní zamýšlené předchozí povolení pro pozdější zákony, jakož i zpětná účinnost pozdějších zákonů na předcházející období, jsou schopna vydati všanc právní jistotu v minulosti a v budoucnosti. Tím se místo právní stability vytvoří jen právní vratkost. Snad jest to znamení naší doby, ale jistě nikoliv příznivé, jest to příčinou tolika zel, která nejen kulturně, nýbrž i sociálně a hospodářsky leží vůbec jako balvan na našem politickém a veřejném životě.

Touto mimořádnou odbočkou zahajuje se nové období parlamentních způsobů při projednávání rozpočtu. A když již zde nelze účinně uplatniti zásadních pochybností proti zmocnění před lhůtou, přece bych jen dal na uváženou, že se tím přece páše i zřejmý poklesek proti jednacímu řádu. Jednací řád obsahuje přísná ustanovení o lhůtách, určených pro porady o řádném rozpočtu, nemýlím-li se, tři týdny pro porady ve výboru a nejméně dva týdny pro projednávání v plné sněmovně. I pro provisorium, které vůbec není provisoriem, nýbrž předběžným projednáním řádného rozpočtu na rok 1933, měla by vlastně platiti táž ustanovení o lhůtách, která platí pro porady o řádném rozpočtu. Neboť provisorium, které jest nejen číselně zcela jinak utvářeno než loňský finanční zákon, nýbrž má býti upraveno i podle nového systému hospodaření ve státě, předpokládá pro většinu vědomou parlamentní odpovědnosti projednání, které se musí bezvadně provésti podle ustanovení jednacího řádu.

O preklusivním projednání státního rozpočtu na rok 1933 dvouměsíčním provisoriem téhož obsahu nemělo by býti pro většinu parlamentně smýšlející prostě ani řeči, zvláště že nová vláda, která úřaduje již od konce října, byla by měla dosti času, aby předložila rozpočet včas a aby podle ústavy včas vyřídila i všechny k němu se vztahující zákony úsporné a zvyšující daně.

Ještě závažnější jest hmotná stránka provisoria, která jako bleskem ozařuje státně hospodářský absolutismus, jenž se pokouší čeliti zmenšujícímu se hospodářství a z toho povstalým menším příjmům státní pokladny novými nebo zvýšenými daněmi a dávkami. Tento pokus musíme označiti za pokus s nevhodnými prostředky. Což se skutečně domníváte, že při klesající poplatnosti jest stupňovaný berní tlak správným prostředkem? Domníváte se, že takovými recepty můžete také skutečně dosíci kýženého pokladního úspěchu, potřebného k rovnováze státního rozpočtu? Jistě nikoliv, a věřím, že v této sněmovně není politika, který by se chtěl zaručiti, že státní účetní uzávěrka za r. 1933 skončí skutečně přebytkem 2 milionů Kč. Široká veřejnost jest přesvědčena, že zde jde jen o papírový rozpočet, aby se vyhovělo formě, že však tyto číslice se zřetelem na další zostření hospodářské krise a na hospodářské poměry naprosto nebudou moci obstáti. Jest to přímo nedůvěra ke státnímu rozpočtu, že se rychle usnáší provisorium, aby se aspoň na dva měsíce mohlo obstarati další vedení státních výdajů na základě spořádaného rozpočtu. Za výsledek těchto rozpočtových pokusů nechce nikdo ručiti. A nebude ani naprosto pro to rozhodující, že snad parlamentní většina schválí všechno, co a jak si ministr financí přeje. (Posl. Horpynka [německy]: Finanční diktatura!) Pro něj ovšem jest asi rozpočet na rok 1933 jen otázkou koaliční discipliny, ale pro obyvatelstvo a nesčetné lidi a rodiny venku jest právě tento rozpočet úzkostlivou otázkou, co bude. U výdělečného obyvatelstva, ba u celého obyvatelstva státu nejde při těchto obdobích snad o to, bude-li rovnováha státního rozpočtu obnovena či nikoliv, nejde také o to, zdali daňová břemena, která s tím budou spojena, budou nesnesitelná, ačkoliv již to má ohromný význam pro veškeré hospodářství. U všech jmenovaných jde již o to poslední, totiž o bolestnou starost, zdali r. 1933 budou moci obstáti v boji o existenci či nikoliv. Tak daleko jsme dospěli! Zde by měla demokracie ukázati, co dovede vykonati. Měla by si raději rozvážiti, aby nesledovala jen pustý formalismus a měla by jednou začíti s novými ideami, a to s ideami v boji proti nemilosrdnému fiskalismu a nikoliv v jeho poslušenství.

Jak se zdá, uvědomili jste si vůbec příliš pozdě nesnáze finanční situace státu. Dřívější poznání bylo by mnohému mohlo zabrániti. Než nebylo ho, rovněž jako prozíravosti. (Posl. Krumpe [německy]: Snad přijde pochopení se zpětnou platností!) Ulehčili jste si to a s naivním optimismem chtěli jste se přenésti přes všechny těžkosti. V nynější situaci bylo by však bývalo na místě docela něco jiného, uskutečnění vědomí odpovědnosti pro blaho obyvatelstva obratem k hospodářskému smýšlení a ke stupňovanému duševnímu napětí. Nové idee a odvaha k jejich provedení mohou nám pomoci z bludiště zbídačení, v němž jsme se octli nejen hospodářskou krisí, kterou pociťuje celý svět, nýbrž především pochybenou obchodní a hospodářskou politikou v tomto státě. Jak se zdá, projevuje se již ve světové politice chuť vstoupiti na jiné cesty, poněvadž se pociťuje, že s dosavadními methodami jest konec. Zde ve vnitřní politice státu, vůbec v naší státní politice nelze, bohužel, ještě vůbec pozorovati takového pochopení. Zde slyšíme sice slova presidenta, která napomínajíce znějí a pomíjejí, aniž se jich dále dbá, ale vžitá vládní idea, jen nepřipustiti jiný systém než vládní systém předchůdce, stále se ještě vychvaluje. A přece jednou musí k tomu dojíti a musí vyjíti najevo pravda, že dosavadní státnické umění nemělo kýžené velkorysosti. Nenávistnou národnostní politikou a ješitnou politikou prestiže nebude vláda moci nikdy zabrániti stále vzrůstajícím nesnázím a především obnoviti blahobyt, který byl zničen nikoliv naposled těmito omamnými jedy.

Nemohu se zdržeti, abych se při této příležitosti neobíral zprávou, která před několika nedělemi vyšla ve slezském časopise "Silesia" o schůzi Národní jednoty východomoravského území, která se konala pod předsednictvím berního tajemníka Františka Reichla ze Zábřehu a ve které byl zcela úředně vytýčen program, který jest charakteristický pro mínění o menšinách a národnostních otázkách v tom to státě vůbec. Tato zpráva zní: "Silných národních úspěchů, dosažených pozemkovou reformou v Moravské bráně a na Kravařsku, musí býti nyní plně využito. Německé Kravařsko musí býti obklopeno a jest nutno vyvinouti největší tlak k zardoušení jeho němectví. Podél důležité železniční trati, která vede k východu, musíme si my Češi zajistiti ničím neohrožovaný spojovací článek se slovenským východem. Tato práce má světový význam." Jsem přesvědčen, že tato usnesení, byť byla úředně sebe více popírána, přece byla jistě přijata, a určitě, pokud to jen poněkud jde, dosáhnou podpory úředních činitelů státu. S takovou politikou nelze spojiti žádnou hospodářskou politiku, která by směřovala k ozdravění celého národního hospodářství, k umožnění existence pro všechny národy. Tak se také stalo, že kvetoucí krajiny staleté kultury s velmi pracovitým a inteligentním obyvatelstvem byly politickou loupežnou výpravou připraveny o tolik podstatných hodnot v zemědělství, průmyslu a živnostech, takže národní hospodářství není již s to, aby mohlo klásti náležitý odpor v době krise, jakou nyní prožíváme, a jest vůči ní bezmocné. Tolik národního jmění nemělo býti zničeno politikou národního vzdoru, tak že zbídačení zasáhlo již skoro všechny vrstvy a zproletarisování jejich až do poslední jest jen otázkou času, bude-li s tak dále hospodařiti. Nyní se v četných státech usiluje o vysušení bažin, aby se z nich udělala úrodná půda pro desetitisíce pracovitých státních občanů. U nás schází snad bahno skutečných bažin, ale jistě bylo by na místě, aby se začalo vysoušeti bahno korupce. (Posl. Horpynka [německy]: To jest příliš hluboké!) My všichni bychom při tom pomáhali. (Posl. Krumpe [německy]: Pak přijde nová komise, komise pro bahno! - Veselost.)

Prostředky, jichž se dosud užívalo proti známým nešvarům a také proti bezmocnosti ve státních financích, selhaly. Žádnému stavu neposkytly pomoci, nejméně však všeobecnému blahu přinesly osvobození z hrozivě vzrůstající hospodářské bídy. Zde dosavadní vládní politika úplně selhala. Hraniční a devisové uzávěry proti hospodářskému spojení s ostatním světem, zvláště proti přímým sousedům staly se jen příčinou, že se naše vnitřní hospodářská situace zhoršila. Zde se snad několik lidí obohatilo, hospodářství, obchodu a dopravě jako takovým byly tím zasazeny velmi těžké rány. Poslední recept, který právě dnes byl v této sněmovně usnesen, totiž snížiti platy a mzdy státních zaměstnanců a tím působiti i na soukromé hospodářství, aby jednalo stejně, jest zase jen útokem na vnitřní trh, který pro oslabenou kupní sílu širokých vrstev stejně se stává denně ochablejším. Zvýšení daní, nyní poslední moudrost, zničí hospodářské existence, ucpe daňové prameny, sníží počet poplatníků a jejich poplatnost, zvýší nezaměstnanost a jest spojencem zdražení živobytí. Tím vším se ubije hospodářství a vydá všanc zbídačení a ani státní pokladně se naprosto nepomůže. Každá vypočítaná vyšší částka takového zvýšení daní přinese přece jen neúspěch a zklamání. Ještě méně naděje, že se vybředne z tísně státní pokladny, poskytují neustálé sklony k zestátnění hospodářského dopravního života, a odstrašujícím příkladem toho jest právě nyní v senátě projednávaná úprava automobilového dopravnictví. Což finanční politikové nebo lépe řečeno finanční byrokrati nebyli dosud poučeni státními účetními uzávěrkami z posledních let, že zestátněné podniky nepřinášejí výnosu, nýbrž jen ztráty, ztráty, jichž by si dřívější vlastník podniku pod tlakem berního šroubu nikdy nesměl dovoliti? Jak dlouho bude ještě trvati tvrdošíjnost proti lepšímu poznání přirozených hospodářských zákonů?

Díváme-li se na to s tohoto hlediska, jest vyhlídka do budoucnosti velice neútěšná. Stran toho nemohou nás již oklamati žádné více nebo méně růžově zbarvené situační zprávy byrokratů z bankovního úřadu, žádná censura tisku a již dokonce žádná policejní opatření proti svobodnému slovu. Bez obnovení zdravých základů našeho národního hospodářství, byť sebe více odporovaly dosavadní politice, není zajištěná rovnováha ve státním rozpočtu trvale možná, poněvadž se na ni národní hospodářství nemůže zmoci. Bez osvobození soukromého majetku od překážek a bez naprosté právní jistoty budou se hmotné a mravní hodnoty v soukromém a veřejném životě stále více ztráceti. Že se proti tomu nepostupuje radikálně, bez stranického zájmu, jest velké omeškání, které musíme vytknouti posledním vládám a nynější parlamentní většině. Všechno jiné, co se skutečně děje, věčné kompromisy vládních stran se všemi okultními pozadími nejsou s to, aby pomohly, nýbrž v nejlepším případě aby jen zalátaly děravou látku. Tak vypadá situace ve skutečnosti a aniž chceme příliš ostře vystupovati, musíme přes těžké zkoušky, které se nad námi vznášejí, vážně varovati, aby se nepokračovalo na dosavadní cestě, která nepřináší nic nového, kde nikdo nemá novou ideu, a aby se neomeškalo především osvoboditi hospodářskou politiku od malicherné politiky stranických zájmů.

Vládou žádané zmocnění k prozatímnímu rozpočtu obsahuje v sobě velkou důvěru ke vládě. Pro to nemáme my němečtí křesťanští sociálové žádných znamení obratu ve zmíněném smyslu a ani právních a hmotných předpokladů. Proto také nejsme s to, abychom projevem důvěry k rozpočtovému provisoriu podporovali vládní kurs, a proto co nejrozhodněji odmítáme provisorium jakož i jakoukoliv společnou odpovědnost za jeho hmotné a právní, mravní a sociální následky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Szüllő. Dávám mu slovo.

Posl. dr Szüllő (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Po vojne mnohé sa zmenilo a zmenily sa - domnievam sa - tiež ústavné finančné pravidlá. Starou ústavnou zásadou bolo, že nemohlo-li byť zákonodarstvo s rozpočtom včas hotové, znelo zplnomocnenie pre vládu len do tej miery, akú povolil rozpočet predchádzajúci.

Tomuto principu odporuje tento návrh zákona. V tomto provizornom návrhu nepovoľuje sa rámec rozpočtu na r. 1932, ale rámec rozpočtu na budúci rok 1933, a to tak, že vláda neobdrží zmocnenie len pre výdaje, ale i pre príjmy, a to za foriem, ktoré patria do iného návrhu zákona a ktoré roztrpčujú až do krvi.

Prelistujeme-li starý parlamentný denník a podívame sa, aké reči predniesol a jaké propagačné cesty podnikal vo svete pán zahraničný minister Beneš, aké interwievy dával prezident republiky, aké expozé prednášali ministri financií, vidíme, že z týchto vybleskuje vedúcia myšlienka, aby vo verejnej mienke svetovej bola utvrdená viera, že na tomto svete nieto štátu finančne tak štabilného, akým je republika Československá, že na tomto svete nemá žiadna iná finančná politika existenčného práva než tá, ktorú sleduje táto republika.

Srovnáme-li tieto vysnené vidiny s hroznou desolátnosťou dneška, vidíme, že táto vláda vie sa vychlubovať, že táto vláda vie robiť propagandu, že tento vládny režim - abych sa eufemicky vyjadril - vie obliecť nepravdivosti do hávu pravdivosti, avšak vládnuť nevie.

O republike Československej sa hlásalo, že je ona ostrovom v mori. Najlepšiu odpoveď dal na to dnešný správca firmy Baťa a bývalý vyslanec vo Viedni, ktorý nestal sa vyslancom zo ševca, ale z vyslanectva išiel za ševca, a ktorý konštatoval, že bude-li sa republika Československá i naďalej touto cestou ubierať, stane sa z nej ostrov trosečníkov.

Republika bola stvorená za najlepších auspicií. Pustila sa v život bez dlžôb a za 14 rokov narobila viac dlhov, než koľko ich narobila stará rakúsko-uhorská monarchia v prehranej válke a v hrozných svetových kataklizmách.

Vládny režim republiky je svetlým príkladom, že vo vedúcom smere hrala väčší zástoj istá klika, ktorá doviedla uchopiť moc do svojich rúk, než záujmy obyvateľstva štátu. Nebolo a nieto nikde na svete štátu, kde by jedna strana hrala taký úkol, ako tuná strana republikánska, vulgo: agrárna.

V tomto štáte je strana agrárna štátom vo štáte. Záujmy strany agrárnej sú kvalifikované ako záujmy národného štátu. Ciele strany agrárnej sú vyvlastnené ako ciele národa. Tajomníci a inštitucie strany agrárnej majú viac práv, ako úradné orgány štátu. Vedúci činitelia vo vláde nikdy nehľadia na to, čo je v záujme republiky, ale len: čo je v záujme agrárnej strany. Povýšenie záujmov tejto strany nad záujmy štátu vyvolalo dnešnú situáciu, tak že sa republika môže pred svetom stydeť, že sa zmieta v takýchto finančných pomeroch.

Cieľ strany agrárnej je jasný. Triedu sedliacku, ktorá je počtom najsilnejšou vrstvou obyvateľstva štátu, chcela zaradiť medzi svoje voličstvo, aby takto, zdánlivo na podklade demokratickom, mohla vykonávať najvyššiu moc, aby uspávajúc a omračujúc narodný cit rôznych národností - jakožto opiom - povýšením zdánlivých agrárnych záujmov nado všetko a tak utlumiac sebavedomie a národné cítenie Maďarov, Slovákov, Nemcov a Rusinov upevnila nový útvar imperialistického českého štátu. A že túto tendenciu strany každý faktor republiky schvaľoval, to spatrujeme všade. I sám prezident republiky, ktorý v najnovšom svojom interjuve, danom istému viedenskému emigrantovi, bývalému maďarskému publicistovi, svojou mravnou váhou podporoval názor, ktorý sa s určitých hľadísk ztotožňuje s názorom strany agrárnej, že "ubi bene, ibi patria".

Príkladom na to uviedol, že bola u neho istá deputácia zo Žitného ostrova, vraj Maďari, a títo, majúc obavy z prípadnej revizie, prosili pána prezidenta, aby len učinil všetko, by Žitný ostrov zostal v republike Československej, lebo že tuná je pšenica zo Žitného ostrova prvotriednou, kdežto v Maďarsku by medzi pšenicami lepšej kvality nemohla toto miesto uhájiť.

Že by takýto názor byl prejavom maďarskej duše, to odmietam, avšak že agrárnický vliv takto spracováva duše, to uznávam. Má to však svoje nevýhody aj so stanoviska českého, lebo aj ja bych mohol veľmi mnoho príkladov uviesť, kde veľmi mnoho slovenských, nemeckých a rusinských vidiekov obrátilo sa na nás, že ony by si prialy revíziu, lebo by potom ich hospodárske záujmy o veľa lepšie boly uspokojené.

Pojdem však ďalej v kritike politiky strany agrárnej a vlády. Všetky tunajšie ťažkosti pôvodia z toho, že všetky snahy strany agrárnej koncentrovaly sa tak, že treba zničiť všetky revizionistické tendencie, treba Maďarsko hmotne zoslabiť, lebo v tomto prípade môže sa rozvinúť konsolidačná práca v republike na celej čiare.

Prvou etapou toho bolo, keď colné tarify v r. 1926 stanovené boly minimálnymi cly, čím Maďarsko bolo pri zjednaní obchodnej smluvy zatlačené do kúta. Vyvrcholilo to však na konferencii Malej dohody na Štrbskom Plese r. 1930. Pred touto konferenciou vypovedali ste Maďarsku obchodnú smluvu bez rozmyslu a zjednali ste obchodnú smluvu s Rumunskom. Domnievali ste sa, že ajhľa, teraz sme Maďarsko donútili na kolená, teraz nastúpi v republike cestu rozmach agrárny a politika agrárnej strany zvíťazí.

Avšak celá hospodárska politika Malej dohody zbankrotovala. Je síce pravda, že keď ste zjednali obchodnú smluvu v r. 1931 s Jugoslavijou, rozmohly sa mimoriadne obchodné styky smerom k Jugoslaviji. Tieto styky však r. 1932 poklesly už skoro o 60%. Práve v týchto dňoch konal sväz nemeckých priemyselníkov schôdzu tuná v Prahe a Nemci vykázali, že československý priemyselný tovar je z Jugoslavie pozvolna vytlačovaný a jeho miesto počína okupovať priemyselný tovar z Nemecka. Avšak i voči Rumunsku vykazuje štatistika, že obchodný obrat zcvrkol sa na minimum a že priemysel republiky má tam tak obrovské pohľadávky, že nemožno dnes takmer ani úfať ich vydobytie, lebo veď je verejne známé, že Rumunsko dnes lavíruje na vlnách insolvencie.

Strana agrárna pri svojom omezenom duševnom obzore nerozpoznala absolutnú pravdu, že táto Československá republika je typickým štátom priemyselným, z jehož veľkopriemyslu čerpali Česi za starých dôb tú mohútnu, veľkú hmotnú a nezávislú silu. Chcete-li však klásť týmto priemyselným záujmom protiváhu politikou agrárnou, našoptávanou umelými, tedy nie pravými agrárnymi, lež imperialistickými zásadami, vtedy nemožno sa vyhnúť kríze hospodárskej.

Nezabývam sa tuná s krízou priemyslu českého, ale poukážem na priemyslovú krízu, ktorá zurí na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Továrne na Slovensku rad-radom pozatvárali - teraz už nie len továrne maďarské. Priemysel v Podkarpatskej Rusi je úplne znivočený a tiež priemysel slovenský reprezentuje už len nepatrnú cenu, lebo prestal všetok obchod, nieto trhoviska. Tovary tunajšieho priemyslu europskej úrovne môžu byť odpredané len na trhu kultúrne vyvinutom. A tým nie je ani Jugoslavija, ani Rumunsko, lež Rakúsko a Maďarsko. Ale čo je to všetko platné, keď medzi Československom a Maďarskom nieto smluvy, keďže trvá colná válka následkom mocenskej pomätenosti vlády predchádzajúcej. Takto nielen celý hospodárský, ale i priemyselný život Slovenska vyhasne, veď najhlavnejšie výrobné odvetvie Slovenska, drevárstvo, nenachádza odbytu. Jediným jeho odbytišťom by bola Veľká maďarská rovina, avšak tu nie je daná možnosť k obchodovaniu.

Marne sa dovoláva vláda pyšne toho, že republika má 50 miliardovú podstatu vkladov, lebo tieto vklady - ako som práve vyložil - sú vlastne fiktivné, lebo tieto vklady 50 miliard boly investované do továrenských závodov, banky však nemôžu tieto peniaze na továrniach vydobyť, a priemyselné i hospodárske zadlženie je o veľa väčšie.

Dnes už nado všetko jasnejšie je videť, že zákony geofyziky a geofilozofie nelzä umele meniť. Dnes je už vidno, že rozkúskovanie takého hospodársky jednotného územia, akým bolo Slovensko a Maďarsko dohromady, a po tomto rozkúskovaní ich umelé odlúčenie sa vymstí. Možná snáď, že táto dnešná situácia poskytuje problematickú možnosť, že slovanské kmeny môžu sa spojiť, ale jedno je isté, že to bolo draho zaplatené, lebo za tento morálny zisk zaplatilo obyvateľstvo veľkú cenu úpadku hmotného.

Za takejto situácie však nesmie byť obyvateľstvo štátu vychovávané, ba utvrdzované v ideovej sfére "ubi bene, ibi patria", lebo keď nebude "ubi bene", kde bude potom "patr"?

Republika sa musí z dnešnej svojej ťažkej situácie vymaniť. Spôsob tohoto vymanenia však nie je ten, ako to zamýšľa vláda. Nie redukcia platov, lebo to zmenšuje chuť k práci. Nie zvyšovanie daní, lebo to nivočí možnosti podnikania. Nie odnímanie posladného groša vyhrožovaním žalárom. Treba múdrej a rozvážnej politiky. Prvým základným predpokladom hospodárskej politiky je, aby v nej nebol víťaz a porazený. S mrtvolami nelzä hospodáriť.

Z všetkého, čo vládny režim československý robí, môžme odvodit, že vládna správa republiky Československej vie dirigovať, avšak nerozumie umeniu vládnuť.

Somknutie v Malej dohode nevytvorí v strednej Europe mier, lež bude mať za následok, čo je napísané na hrobke Zrinyiho a Frangepána vo Viedenskom Novom Meste: "Caecus caecum cum duxit, ambo in faevam ceciderunt..." Vedie-li bezoký slepca, obidva spadnú do jamy.

Agrárnická sebeckosť a národnostná nenávisť podaly si ruku v hospodárskej politike Malej dohody a obidve spadly do jamy, ktorú nekopaly pre seba, ale pre iného.

Zákon o provizoriu, keďže on poskytuje príliš veľkú moc, keďže nepočíta s elementárnymi hospodárskymi záujmy tunajšieho obyvateľstva a keďže ďalej hodí sa k tomu, aby predĺžil nebezpečné vladárstvo jednej strany - prehlašujem - naše kluby nepríjmu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání těchto odstavců, jakož i pořadu této schůze.

Došlo oznámení o změnách ve výborech.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte): Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru rozpočtového posl. Slavíčka za posl. Hrušovského, do výboru techn.-dopravního posl. Fialu za posl. Bazalu.

Předseda (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 21. prosince 1932 v 9 hod. dopol. s

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2101) zákona o zřízení parlamentní úsporné a kontrolní komise (tisk 2111).

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2110) zákona o zatímním vedení státního hospodářství od 1. ledna do 28. února 1933 (tisk 2120).

3. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona o zatímním vedení státního hospodářství od 1. ledna do 28. února 1933 (tisk 2120).

4. Zpráva výboru zemedelského o usnesenie senátu (tisk snem. 2107) k vládnemu návrhu zákona (tisk sen. 919 a 943), ktorým sa predlžuje účinnosť zákona zo dňa 27. marca 1930, č. 43 Sb. z. a n., o úprave užívania niektorých pastvín v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej v ročných pastevných obdobiach 1930-1932 (tisk 2117).

5. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona, ktorým sa predlžuje účinnosť zákona zo dňa 27. marca 1930, č. 43 Sb. z. a n., o úprave užívania niektorých pastvín v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej v ročných pastevných obdobiach 1930-1932 (tisk 2117).

6. Zpráva výborů technicko-dopravního a úst.-právního o usnesení senátu (tisk sněm. 2109) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 938 a 948) o prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly (tisk 2118).

7. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona o prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 (tisk 2118).

8. Zpráva výborů zahraničního a úst.-právního o vládním návrhu (tisk 1691) ústavního zákona o úpravě státních hranic s Rumunskem (tisk 1731).

9. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova ústavního zákona o úpravě státních hranic s Rumunskem (tisk 1731).

10. Zpráva výboru technicko-dopravního o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk sněm. 2108) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 937 a 947), kterým se prodlužuje lhůta k označení elektrických podniků, jež mají býti přeměněny na podniky všeužitečné (tisk 2114).

11. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona, kterým se prodlužuje lhůta k označení elektrických podniků, jež mají býti přeměněny na podniky všeužitečné (tisk 2114).

12. Zpráva výborů zahraničního a živn. obchodního o vládním návrhu (tisk 1951), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení II. dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednaný dne 28. června 1932 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 8. července 1932 (tisk 2028).

13. Zpráva výborů zahraničního a živn. obchodního o vládním návrhu (tisk 2048), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení III. dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Švýcarskem ze dne 16. února 1927, sjednaný dne 27. října 1932 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. listopadu 1932, č. 168 Sb. z. a n. (tisk 2077).

14. Zpráva výborů zahraničního a živn. obchodního o vládním návrhu (tisk 1973), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o prodloužení platnosti dodatkové úmluvy ze dne 12. listopadu 1931 k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 27. srpna 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. září 1932, č. 149 Sb. z. a n. (tisk 2029).

15. Zpráva výborů zahraničního a živn. obchodního o vládním návrhu (tisk 2020), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 6. října 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. října 1932, č. 159 Sb. z. a n. (tisk 2076).

16. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupitelstva v Košiciach v trest. veci posl. Vallo (tisk 2090).

17. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupitestva v Košiciach v trest. veci posl. Töröka (tisk 2091).

18. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupitelstva v Košiciach v trest. veci posl. Vallo (tisk 2092).

19. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj soudu v Litoměřicích v trest. věci posl. dr Sterna (tisk 2093).

20. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. úřadu v Hlohovci v trest. věci posl. Hrubého (tisk 2094).

21. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Neumeistra (tisk 1909).

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.