Chtěl jsem zde, zvláště poněvadž se zde koná rozprava o hospodářském předmětu, upozorniti, že jest řada prostředků, jak by se hospodářství ulehčilo, i když se ještě z venku neukazují ona znamení, která by opravňovala naděje na brzký konec krise. Není správné, říká-li se, že nemůžeme doma nic dělati. Můžeme dělati velmi mnoho, ale nikoliv tím, že budeme budovati byrokratismus, nýbrž že jej omezíme, že mu budeme vykazovati stále užší cesty, že jej budeme vychovávati, aby se pružněji přizpůsoboval potřebám státu; můžeme konati velmi mnoho, ale nikoliv tím, že budeme ještě omezovati schopnost k volnému uplatnění všech sil, kterou ještě občanstvo má, tím, že se mu jeho uplatňování znemožní, tím, že se na konec výdělečným vrstvám odejme veškerá radost z hospodářské práce, tím, že se jim přílišným zdaněním, zvláště však daňovou exekucí, která nezná mezí, odejme veškerá radost z práce a iniciativa.

Ve vládním prohlášení mluvilo se leccos, i když jen náznakově, o kartelech. Jest správné, že máme řadu vázaných cen, které kartely udržují na výši. Samo o sobě se domnívám, že není člověka, který zná hlouběji hospodářství, který by již napřed odsuzoval kartely ve smyslu úmluv jednotlivých průmyslů. Kartely mají také své dobré stránky, ale nesmí se zamlčovati, že se kartely dopustily také těžkých výstřelků, a bude věcí kartelového zákona, aby přesně vyzkoumal, do jakých mezí se má zakročovati zákonnými opatřeními, aby se zabránilo poškozování obyvatelstva vázanými cenami kartelů.

Mluvíme-li již o cenách vázaných kartely, nesmíme zavírati očí před tím, že nejsou to pouze kartely, které působí vázanost cen. Já sám jsem přívrženec družstevnictví a příslušností k družstvům a svou prací v nich jsem to prokázal. Ale jestliže na příklad zemědělská družstva využívají obilního syndikátu, aby snad udržovala ceny obilí nenáležitě vysoko, tím tedy obyvatelstvu a jmenovitě pracujícímu obyvatelstvu zdražovala potraviny, pak činnost těchto zemědělských družstev jest úplně téhož rázu jako činnost průmyslových kartelů, proti jejichž výstřelkům právem bojujeme.

§ 276 daňového zákona z r. 1927 umožňuje úřadům, aby dalekosáhle přihlížely daňovými slevami k individuálním poměrům. V této souvislosti nemůžeme žádati nic jiného, než aby se přihlíželo k individuálním poměrům a aby se poskytly daňové úlevy, kde jest to odůvodněno. Dále musíme projeviti přání, aby se upustilo od nynější cesty vzrůstajícího nuceného hospodářství a byrokratisace a aby se opět širší měrou vyhovovalo volné činnosti hospodářského individua. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo panu posl. Dvořákovi.

Posl. Dvořák: Jménem klubu komunistických poslanců a jménem celé pracující třídy s největším rozhořčením protestuji proti hanebné urážce slovenského národa, které se dopustil dnes s tohoto místa řečník vládní strany, nár. socialista Polívka, který se neštítil mluviti o slovenském lidu jako o zdegenerovaném. Kdo je pan prof. Polívka? Je synem českého učitele ze Zdic, mluví zde slovensky a jeho charakter je takového druhu, že on propůjčil se české buržoasii jako kolonisátor slovenského národa. (Slyšte!)

Celá jeho řeč, kterou zde pronesl, nesla se v tom směru, aby pravá podstata [ ] byla zakryta, aby zde vyvstalo mínění, že vše, co se stalo, přihodilo se z vlastního stavu, který na Slovensku vládne. Je to ničemná urážka celého slovenského národa, svědčící o tom, s jakým despektem a pohrdáním pohlížejí české vládní strany na slovenský lid, jak se neštítí odůvodňovati [ ] stejně...

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. Dvořák (pokračuje):... jako to dělala za Rakouska německá buržoasie, která také potlačovanému českému národu spílala s despektem, že je kulturně, duchovně zaostalým. Odmítáme tyto urážky a sdělujeme slovenskému lidu, že budeme jej proti všem takovýmto surovým urážkám hájiti a bratrsky zastávati. (Potlesk komunistických poslanců.)

Nyní chtěl bych promluviti k některým, pro pracující lid důležitým otázkám a zároveň ukázati na velmi mizerné a neutěšené poměry prostých vojáků v čsl. armádě. - Minulý týden v zahraničním výboru ve svém výkladu mimo jiné - přiznal p. ministr zahraničí dr Beneš, že rok 1933 rozhodne o válce a v diskusi o tomto svém výkladu hájil nutnost

velkých výdajů na militarism v Československu. Je velmi poučné pro pracující lid celého Československa, že člověk, který 14 roků jezdil na různé kongresy a konference Společnosti národů jako mírotvorce, najednou přiznává, že situace v mezinárodním měřítku je velmi neutěšená a že je nutné připraviti se na nejhorší. Pracující lid má zde potvrzeno, co komunisté říkají již od r. 1929, že nebezpečí imperialistické války roste den ze dne. Pracující lid má tady však také doklad o prolhanosti soc. demokratických a nár. socialistických vůdců, kteří jej 14 roků klamali pacifistickými frázemi o stoletém míru.

Tohoto výkladu zahraničního ministra použil také nově jmenovaný ministr nár. obrany Bradáč ve středeční schůzi branného výboru ke zdůvodnění vysokých finančních nákladů pro ministerstvo nár. obrany. Řekl doslovně, že členové branného výboru po upřímném a otevřeném výkladu zahraničního ministra, když situace na mezinárodním foru je tak nejistá, nemohou prý se stavěti proti vysokým potřebám vojenské správy. Přihlížíme-li v poslední době k návrhu Francie na zřízení "velké spojenecké armády" Společnosti národů, která by vázala většinu kapitalistických států Evropy vojensky i politicky na obrovské miliardy, které se vyhazují na zbrojení, a vezmeme-li k tomu v úvahu přijaté vojenské zákony v jarním zasedání této sněmovny, máme zde obraz intensivní přípravy na válku úplně jasný.

Za této horečné činnosti byla mezinárodní buržoasie rozrušena v posledních dnech ženevskými událostmi. Švýcarské město Ženeva, kam mezinárodní buržoasie prostřednictvím svých vlád pod rouškou "mírových snah" soustředila dohodování o nových válečných přípravách, stalo se dějištěm dělnických demonstrací a vzpoury vojáků. Střelba vládě věrného vojska do demonstrujících dělníků vedených poctivými, nezkorumpovanými poslanci Nikolem a Dikerem ukázala, že Švýcarsko, o kterém buržoasie a vládně socialistický tisk prohlašoval, že jest zemí vzorné demokracie a urovnaných poměrů jest zemí stejně ostrého útlaku proti pracujícím masám jako všecky kapitalistické státy. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Tisk buržoasie i vládní socialisté snaží se vylíčiti ženevské události jako neporozumění vojska svému veliteli, jako symptomatický zjev a nakonec všichni shodně jako činnost extrémních živlů, t. j. komunistů. Podstata masového vraždění v Ženevě, 13 zabitých a 70 raněných, je téhož charakteru jako ve všech kapitalistických státech, to je hospodářský i politický útlak pracujících mas. Po celém Švýcarsku jsou v posledních měsících dělnické demonstrace, při nichž dělnictvo zdůrazňuje svoje požadavky. Jestliže buržoasie a soc. fašistický tisk prohlašuje, že tyto akce nesou komunisté, pak se k tomu hrdě hlásíme (Potlesk poslanců komunistických.) a soudruzi poslanci Nicole a Diker plní čestné a poctivě svoji proletářskou povinnost. Za tuto svoji činnost jsou pronásledováni a vězněni jako komunističtí poslanci v Československu. Národní rada v Ženevě na nátlak fašistů se sešla, aby žádala trestní stíhání dvou poslanců. Proto dělnictvo Ženevy protestovalo a demonstrovalo a za těchto okolností užila buržoasie švýcarská ozbrojené moci. Volba kulometů a vojenských pušek, 13 zabitých a 70 raněných, to by buržoasii nerušilo, to jsou obvyklé metody i buržoasie československé, kterých užívá na záchranu svého panství proti pracujícímu lidu. Ale vypovězení poslušnosti vojskem, bratření vojáků s demonstrujícími kamarády, bouřlivé demonstrace vojáků v kasárnách na půdě zdůrazňované neutrality a demokracie, to je příčina, která ruší buržoasii a její pochopy.

I ve včerejší schůzi branného výboru se mluvilo o ženevských událostech jako o nebezpečném zjevu v kapitalistické armádě. Soc. demokratický poslanec Hummelhans, vůdce Dělnických tělocvičných jednot, použil ženevské události jako důvodu své žádosti k ministerstvu nár. obrany. Žádal, aby srážky s platů veř. a stát. zaměstnancům, ke kterým již dali souhlas, byly provedeny u rotmistrů až od 12.000 Kč ročního platu a ne od 9.000, jak původně stanoveno. Odůvodnil to tak, že rotmistři a délesloužící poddůstojníci jsou "vychovateli" vojska a kdyby se nepřihlíželo k žádostem a požadavkům rotmistrů, že by bylo nebezpečí takových zjevů jako v Ženevě. Tak daleko již jdou soc. fašističtí vůdcové ve své lokajské službě buržoasii. Mohutnou třídní solidaritu mezi dělníkem ve vojenském kabátě a dělnictvem bojujícím za kus chleba pro své rodiny, pro své syny, kteří jsou na vojně, chce sociálfašistický vůdce udusiti lépe placeným žoldnéřským jádrem kapitalistické armády. Soc. demokratický poslanec, vůdce dělnických jednot radí buržoasii, aby zabezpečila hospodářsky žoldnéřské jádro armády, aby lépe dusilo nespokojenost a třídní solidaritu prostých vojáků! Jakým životem žijí dělničtí hoši, z nichž mnoho jest členy DTJ na vojně, to je mu lhostejno [ ]. I živnostník posl. Pekárek otřel se o hrdinný čin švýcarských vojáků v dějinách třídních zápasů dělnictva, že prý to je výsledek podvratných živlů v armádě. Nic proti tomu nenamítáme, aby kapitalistické armády složeny byly výhradně z příslušníků buržoasie a jejích lokajů. Do té doby, dokud kapitalismus bude existovati, bude také používati dělníků ve svých armádách a do té doby bude také trvati třídní charakter kapitalistické armády. Tento třídní charakter a útlak cítí na sobě vojáci v praktickém životě, jakmile přijdou na vojnu. Tento útlak a šikany prostých vojáků Hummelhansové a Pekárkové nevidí, jim stačí ujištění kapitalistického ministra, že je v armádě demokratický duch, že vztah mezi důstojníky a vojáky je přátelský a že vojáci se mají dobře.

Jen v lednu letošního roku bylo v československé armádě spácháno 20 sebevražd (Slyšte!), což dostatečně charakterisuje fráze, že vojáci se mají dobře. V posledních měsících podal náš klub na 30 interpelací ministru nár. obrany, kde konkrétně ukázal na šikanování a hrubé zacházení s prostými vojáky. Ministerstvo nár. obrany se již ani nesnaží, aby podle ústavních povinností na tyto interpelace odpovědělo. Některé z nich zůstávají již 3 měsíce nezodpověděny. Stížností vojáků je takové množství, že již jejich mladí kamarádi v civilu podávají jim pomocnou ruku. Komunistická mládež spolu s mladými nár.-socialistickými a soc.-demokratickými dělníky koná akci vojenského halíře, aby kamarádům na vojně pomohla prosaditi jejich požadavky.

Jaké poměry prožívají mladí hoši na vojně a co bývá příčinou sebevražd, ukáži na malém příkladě. V polovině září letošního roku oběsil se voják Pluner František z Přeštic ve státním hřebčinci v Hostouni. Vojenská úřední zpráva byla, že vojín byl trudnomyslný. Jak vypadá ta trudnomyslnost ve světle pravdy? Dotčený vojín byl těžce nemocen. Že je to pravda, nasvědčuje doklad, že od vojenského úřadu dostal delší zdravotní dovolenou. Po návratu k vojenskému tělesu hlásil, že je sláb a žádal lehčí službu. Byl však zařazen jako zdravý na stráž do stáje. Poněvadž byl po nemoci zesláblý, v teplé stáji usnul. Při tom několik koňů se potlouklo. Nadřízení důstojníci a poddůstojníci nejenom že mu vynadali, ale hrozili, že vzniklou škodu musí jeho otec zaplatiti. Poněvadž jeho otec, řezník, je typickým surovcem a často jej v civilu tloukl, dostal nešťastný hoch strach, šel a oběsil se. Tak vypadá ta trudnomyslnost podle zprávy vydané vojenskými úřady.

Jiný případ "kamarádského" vztahu mezi důstojníkem a vojákem je tento: V Kralovicích je posádkou část 35. polního pluku. Myslím, že bude nejlepším dokladem, když přečtu dopis vojáka, který zde píše (čte): "Pane ministře nár. obrany! Takhle se zachází s vojáky po 14. roce republiky! To, co zde chci vypsati, není nějaký starý případ, který se stal za Rakouska, ale před několika dny u II./35. polního praporu v Kralovicích. To se stalo po té krásné řeči bývalého ministra nár. obrany p. dr Viškovského v parlamentě. Ovšem ten pán seděl v ministerském křesle a my jsme v kasárnách, a v tom je ten rozdíl.

Za "tejrákem", na kterém cvičí vojáci kralovické posádky, staví se házeliště ostrých granátů. Pracuje tam mužstvo II. ročníku, které má již v těle výcvik čackých obránců vlasti. Pracovní doba je od 7 do 4. Jedna desetiminutová přestávka a 1 1/2 hodiny poledne. Ve 4 hodiny přijdeš domů, vezmeš pušku a děláš ještě do 5 hodin. K poctě i na rámě zbraň. Oběd se přinese ve 12 hodin a ten sníš za poklusu, abys to dostal do sebe alespoň vlažné. Polévku musíš vypít, poněvadž ze lžíce bys ji musil již sníst studenou. Někteří chlapci mohou říci, že možná již neměli opravdu teplý oběd mimo neděli. Posílají se tam většinou stále jedni a titíž. Pucáci a několik těch houbařů, co sbírají při cvičení houby a dávají je důstojníkům, ti tam ovšem nechodí. Scházeli by na jiném místě a pohodlí je věc, o kterou páni důstojníci neradi přijdou. Těm kamarádům, kteří mají ten švindl, že jsou pucáky, nezávidíme. O tom se mohou přesvědčiti na jiném místě. Před 14 dny přijel na toto házeliště - my tomu říkáme galeje - na koni štábní kapitán Aleš, velitel 5. polní roty. Nechal si zavolati mužstvo od roty, které tam pracovalo, a začal příjemně ponaučovat: Vy bejci opuchlí (Výkřiky komunistických poslanců.), vy si se mnou nehrajte, nebo uvidíte, jak s vámi zatočím. Ty vole pitomej, tobě rozbiju držku, až z tebe krev poteče. - A to proto, že ten, kdo ten den vybíral vojáky na práci, si to spletl a poslal jiné. Chlapci to musili odnésti za něho. Dívali jsme se jeden na druhého a každý z nás se obíral myšlenkami, které nebyly nikterak příznivé pro p. štábního kapitána. Před několika dny přišel zase. Nechal si vyvolat jednoho vojáka 5. roty a začal mu nadávat, proč prý si nevzal cvičné šaty ještě letní. Hubu prý mu rozfláká na hadry a za pytlík prý ho za trest pověsí do průvanu, a ještě další řeči krásné, že je prostému vojáku stydno, aby jich použil". (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ještě další věc. Vedle tohoto šikanování, těchto hrubostí, které jsou na denním pořádku v čsl. armádě, mám zde ještě jinou otázku po jiné stránce. Přes to, že páni obhajují obrovské sumy, které se házejí militarismu v Československu do chřtánu, v řadě míst po stránce stravovací mají vojáci nedostatek, ba jsou místa, kde mají i hlad. Mám zde jídelní lístek berounské posádky. Jak se vojákům ubírá na stravě, je nejlépe viděti, posoudíme-li měsíc březen a srpen tohoto roku. K večeři v této posádce připadlo v měsíci březnu na jednoho vojáka salámu (uzený bůček) 90 dkg, tlačenky 20 dkg, v měsíci srpnu salám a uzeniny žádné, tlačenky stejně tolik. Povidlové knedlíky měli v březnu jedenkrát, v srpnu dvakrát; housek v březnu dostali 12 kusů, v srpnu žádné; mléko 2 litry v březnu, 2 litry v srpnu; vuřtů v březnu 8 a v srpnu žádné; moučníky v březnu třikrát, v srpnu rovněž třikrát, sýry v březnu čtyřikrát, v srpnu pětkrát; čajové máslo v březnu 20 dkg, v srpnu 15 dkg; na špeku a slanině dostali v březnu na hlavu 30 dkg, v srpnu už jenom 16 dkg; hrách měli v březnu dvakrát, v srpnu také dvakrát. Tedy u masitých pokrmů připadalo na vojáka 120 dkg v březnu a 46 dkg v srpnu, vuřtů v březnu 8 dkg, v srpnu žádné; moučníků pečených v březnu 15 kusů a v srpnu jenom 3 kusy. Co sebrali na uzeninách a bílém pečivu, nahradili smradlavým sýrem a pokřtěným mlékem, což nevynahradili ani po stránce výživy, ani jakosti, natož cenou.

To jsou tedy pravé příčiny rostoucí nespokojenosti prostých vojáků. [ ]. V prosinci budou se vraceti tisíce dělnických hochů z vojny a jejich návrat je úzkostlivě očekáván. Ne proto, že by dělničtí rodičové neměli rádi své syny, ale příchod hochů z vojny bude velmi neradostný: otcové a bratři většinou bez práce, a syn, kterého buržoasie vytrhla z práce na vojnu, vrací se domů, aby rozmnožil řady nezaměstnaných dělníků.

V jarním zasedání byl přijat zákon o zkrácení presenční služby vojáků na 14 měsíců. Jeho účinek má vejíti v platnost až pro nováčky, kteří rukují r. 1933. Podáváme návrh masově podepsaný jak od nováčků, tak i jejich rodičů, aby platnost tohoto zákona vztahovala se na všechny vojáky, kteří rukovali r. 1931 a 1932. Tím by se uspořilo 65,250.000 Kč. Navrhujeme, aby se těchto peněz použilo z části jako okamžité výpomoci pro ty, kteří se vracejí z vojny, z části starým rodičům, jejichž syn, živitel, byl vzat na vojnu, a z části na zlepšení stravy prostému mužstvu. Víme, že buržoasie a její lokajové nebudou chtíti toto uskutečniti, [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Zápotocký.

Posl. Zápotocký: Ujímaje se ještě jednou slova k vládním návrhům zákonů o ochraně vynálezů, známek, vzorků a modelů, nečiním tak proto, že bych se chtěl podrobně zabývati rozborem těchto zákonů. Zákony samy nemají žádného zvláštního významu pro širokou veřejnost. Naše pracující veřejnost neinteresuje se dnes o to, jak bude chráněno soukromokapitalistické vlastnictví vynálezů, ale daleko více ji zajímá, jaké nové vynálezy vaří se v tajné kuchyni buržoasně-socialistické vlády pana Malypetra. Již v debatě o vládním prohlášení minulého týdne řekli jsme my, komunisté, že nová vláda nemá žádného jiného programu než vláda stará, to jest: ještě s větším úsilím a energií pokračovati ve vyhladovování pracujících dělníků, malorolníků a inteligence.

Pan min. předseda byl ve svém prohlášení hodně zdrženlivý. Dosti napovídal, ale přes to mnohé nedopověděl. Mnozí mohli si v důsledku toho přece jen ještě kouzlit iluse, že ty lektvary, které v nové vládní kuchyni budou uvařeny, budou snad sociálně stravitelné. Vždyť "České slovo" nadepsalo dokonce programový projev vlády slibným názvem: Malypetr apeluje na bohaté. V důsledku toho mohly se řady státních zaměstnanců, které se chvěly obavami, jak bude vyřešena otázka jejich služného, domnívat, že jsou mimo nebezpečí a že vláda, která má v programu apel na bohaté, nebude zbídačovat chudáky. Byli-li ještě takoví důvěřiví lidé v Československu, budou dnes ze svých ilusí nepříjemně vyléčeni.

"Národní osvobození" v sobotu pootevřelo dvéře tajné vládní kuchyně, a nejenom státní zaměstnanci, železničáři a p., nýbrž i zaměstnanci samosprávy, ba i soukromí zaměstnanci mohou z těchto jen náhodou pootevřených dveří již vycítiti, jak to do budoucna smrdí s jejich existencemi v demokratické republice a za spoluvlády 7 socialistických ministrů.

Ve vládní kuchyni je vypracována osnova zákona o úsporných opatřeních personálních, která, kdyby měla býti uzákoněna, znamenala by ohromné snížení existenční úrovně nejenom státních zaměstnanců, nýbrž všech zaměstnanců vůbec, znamenala by úžasný útok na jejich sociální práva.

Pokládáme proto za svou povinnost bíti na poplach a volati státní, veřejné i soukromé zaměstnance nejenom do bojovné pohotovosti, nýbrž přímo do boje proti chystaným na ně útokům.

Státní, veřejní a soukromí zaměstnanci nesmějí se dáti uchlácholiti planým ujišťováním, že vypracovaná osnova je jen neodpovědným nápadem nějakého vysokého byrokrata. Zkušenost učí, že vládní strany, když jsou předčasně prozrazeny jejich zbidačovací plány proti pracujícím vrstvám chystané, svádějí to vždy na vysokou byrokracii, která nevinným, demokratickým Malypetrům ony Černé Petry zločinných útoků na lid zlomyslně do karet namíchává. (Veselost.)

Vzpomeňte jen, co říkaly vládní strany a jejich odborové organisace, když v září letošního roku předložil ministr financí dr Trapl návrh na snížení mezd státních zaměstnanců.

Předsednictvo čsl. strany nár. socialistické konalo schůzi dne 19. září 1932, na níž podle referátu "Českého slova" ze dne 20. září t. r. bylo prohlášeno: "Nepřijatelno! Strana nár. socialistická odmítá snížení státně zaměstnaneckých platů. - Návrh ministra financí, přednesený v ministerské radě, je nepřijatelný."

To bylo usnesení předsednictva čsl. strany nár. socialistické v září.

Odborové sdružení soc. demokratické uveřejnilo v "Právu lidu" ze dne 22. září t. r. projev, ve kterém se praví: "Odmítáme co nejrozhodněji návrh na snížení platů, jež by znamenalo jen další zhoršení domácího trhu a zvýšilo nezaměstnanost, neboť by ohrozilo četné podniky a obchody, odkázané na kupní schopnost veřejných zaměstnanců.

Konstatujeme s povděkem, že obě strany soc. demokratické vyslovily od počátku jednání shodný s námi názor a jej také prosazují.

Ujišťujeme obě strany soc. demokratické a jejich zástupce ve vládě plnou svou podporou v zápase za rozhodné odmítnutí návrhu na snížení platů a pensí, které by bylo určitě signálem k všeobecnému snížení platů a mezd pracujících vrstev.

Ústřední výkonný výbor čsl. nár. demokracie konal dne 5. října t. r. plenární schůzi, na níž podle referátu "Národních listů" ze dne 6. října t. r. bylo usneseno: Plénum ústředního výkonného výboru ukládá svým parlamentním zástupcům, aby se vyslovili proti navrhovanému snížení platů státních zaměstnanců; to znamená - říkají "Národní listy" - že strana ve svém odporu proti návrhu ministra financí trvá a setrvá, i kdyby místo dnešního 15%ního snížení bylo navrhováno snížení menší. (Slyšte!)

Tak se usnášely vládní strany a ujišťovaly státní zaměstnance svým rozhodným odporem proti jakémukoli snížení platů. Později jste mohli pozorovati, jak tyto strany a organisace začaly revidovati své zásadně odmítavé stanovisko k jakémukoli snížení a svůj odpor proti snížení vázati těmito podmínkami: 1. snížení nesmí býti provedeno, dokud se neudělal pokus o hledání jiné úhrady; 2. snížení platů státních zaměstnanců nesmí býti lineární; 3. snížení platů nesmí býti trvalé a 4. snížení nesmí býti provedeno, dokud vláda nebude jednati se státně-zaměstnaneckými organisacemi.

Těmito podvodnými manévry a falešně postavenými hesly svedly buržoasní i socialistické vládní strany pozornost státních zaměstnanců od organisování boje proti snížení platů na cestu diplomatického a zákulisního jednání o splnění předpokladů a podmínek, za kterých může býti snížení platů státních zaměstnanců provedeno.

Tak pod vedením reformistických a stavovských organisací, Exekutivy, Unie, Jednoty atd. začali státní zaměstnanci "vítěziti" v boji proti snížení platů.

První vítězná zpráva zněla: Vláda je donucena pod naším tlakem dělati pokusy o hledání jiných zdrojů úhrady - tak hlásali vůdcové státně-zaměstnaneckých organisací masám na schůzích. Ale pak hned s politováním bylo konstatováno: Pohříchu hledání jiných zdrojů úhrady v důsledku krise nevede k cíli.

Druhá vítězná zpráva zněla: Ministerstvo financí je nuceno ustoupiti od svého požadavku lineárního snížení, ale hned se dodávalo: Snížení bude sice provedeno, ale nebude lineární, nýbrž odstupňované.

A další vítězná zpráva: Boj Exekutivy odborových organisací a vládních stran za požadavky státně-zaměstnanecké přináší skvělé úspěchy. Snížení bude sice provedeno, ne však trvale, bude prozatímní na 2 roky - ale dodávalo se: jestliže se poměry nezhorší. (Veselost.)

A konečně poslední vítězství: Demokracie je na postupu. Vláda nesmí provésti snížení bez jednání se zástupci státních zaměstnanců. A hned, kde se vzali, tu se vzali páni z Exekutivy, byli pasováni na jedině uznané a oprávněné zástupce státních zaměstnanců, jednali nejenom s vládou, Udržalem, Traplem, Malypetrem, nýbrž dokonce i s panem presidentem. Byli ujištěni, že by se páni na nejvyšších místech velice divili, kdyby si státní zaměstnanci dali snížiti platy bez protestů, ale že to pány náramně těší a státní pokladně úplně stačí, když si své platy dají snížiti s protestem.

A tak došlo k dohodě, podle které mají býti platy státních zaměstnanců sníženy od 1. ledna 1933 takto: Platy aktivních státních zaměstnanců od 9.000 Kč do 10.800 Kč ročně o 3%, od 10.800 Kč do 12.600 Kč o 5%, od 12.600 Kč do 14.400 Kč o 8% a od 14.400 Kč výše o 10%. Snížení pensí: od 9.000 Kč ročně do 12.600 Kč 5%; od 12.600 Kč ročně do 14.400 Kč 8%; od 14.400 Kč ročně do 33.600 Kč 10%; od 33.600 Kč ročně do 39.000 Kč 12% a od 39.000 Kč výše 15%.

K tomuto odstupňovanému snížení platů přichází ještě u aktivních zaměstnanců lineární zvýšení pensijního příspěvku o 2%. Kromě toho se přikročuje ještě k úplnému odbourání vánočního přídavku.

V praksi bude toto odstupňované snížení vypadati takto:

Dílenský zaměstnanec - užívám za příklad platy železničních zřízenců - s platem 9.300 Kč ročně bude míti 3% snížení platu, t. j. 279 Kč, 2% zvýšení pensijního příspěvku, t. j. 186 Kč, odbourání vánočního přídavku 300 Kč, t. j. 3.3%, tedy úhrnem snížení 765 Kč ročně, čili 8.3%.

Průvodčí vlaku s platem 10.920 Kč ročně bude míti 5%ní snížení platu, t. j. 546 Kč, 2% zvýšený pensijní příspěvek 218.40 Kč, odbouraný vánoční přídavek 318 Kč, t. j. 3%, úhrnem 1.082.40 Kč ročně, čili 10%.

Konečně u nejnižších kategorií, o kterých je prohlašováno, že jsou ze snížení vyňaty, bude vypadati snížení v praksi takto:

Pomocný zaměstnanec s platem 650 Kč měsíčně, t. j. 7.800 Kč ročně: 2% zvýšený pensijní příspěvek dělá 156 Kč, odbouraný vánoční přídavek 300 Kč, t. j. 4%, čili úhrnem 456 Kč ročně, t. j. 6%.

Tak vypadá snížení u těch nejnižších kategorií, které ani zdaleka nedosahují nutného existenčního minima, neboť platy od 600 Kč do 900 Kč měsíčně, které tu jako příklady uvádím, zajisté nelze vůbec nazvati dnes existenčním minimem.

Při tom není počítáno s dalším zdražováním potravin a ostatních životních prostředků, které se už dnes rapidně projevuje a které zavedením nových daňových břemen, vládní kuchyní chystaných, vlnu drahoty ještě několikanásobně zvýší.

Aby se ceny životních potřeb zdražovaly, o to se stará sama Exekutiva státních zaměstnanců, která navrhuje ve svém memorandu podaném vládě zvýšení daně z masa o 50 haléřů na jednom kilogramu, dále zvýšení daně z piva o 20 haléřů na jednom litru. Zde se objevuje, že fašistické vedení Exekutivy státních zaměstnanců nejde po linii boje proti snížení platů stát. zaměstnanců, nenavrhuje, aby se bralo tam, kde se bráti může, nýbrž navrhuje tu nové zatěžování nejpotřebnějších, nové zatěžování širokých mas lidových.

My jsme hned v začátku upozornili, že útok na platy stát. zaměstnanců není jen útokem na existence jejich, nýbrž zároveň jednou částí všeobecného útoku na existence všech pracujících. Tvrdili jsme, že bankrot kapitalistického režimu zasahuje již tak daleko, že ti, kteří jej chtějí na účet pracujících sanovati, nespokojí se jen těmito dílčími požadavky, nýbrž budou svůj kapitalistický program zbidačování všech pracujících, ať dělníků, či pracující inteligence, za pomoci socialistických stran, které dnes kapitalismu slouží, dále rozvíjeti. Osnova návrhu o úsporných opatřeních vládních, kterou uveřejnilo "Národní osvobození", tomu nasvědčuje.

1. Podle osnovy úsporná opatření personální, t. j. snižování služného, odbourání vánočních přídavků, zvyšování pensijních příspěvků atd., nemá se vztahovati jen na státní zaměstnance, nýbrž na všecky veřejné zaměstnance.