Předseda: dr Staněk.
Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.
Zapisovatelé: Marek, Petrovič.
183 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři Bradáč, dr Dérer, dr Matoušek.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.
Předseda dr Staněk zahájil
schůzi v 10 hod. 16 min. dopol.
dal předseda: dodatečně na včerejší
schůzi posl. Juranovi, Kuhnové, Novotnému,
Tyllovi; na dnešní schůzi posl. Mojtovi - pro neodkladné
zaměstnání.
Do výboru soc.-politického
vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Brožíka
za posl. Biňovce.
Předseda vlády sdělil přípisy ze dne 17. listopadu 1932, že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním:
návrh zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 27. března 1930, č. 43 Sb. z. a n., o úpravě užívání některých pastvin v zemích Slovenské a Podkarpatoruské v ročních pastevních obdobích 1930 až 1932 (č. j. 15.451/32 m. r.),
návrh zákona, kterým se obnovuje
účinnost zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 46 Sb. z. a n., o výrobě
chleba (č. j. 15.452/32 m. r.).
počátkem schůze:
vládní návrhy tisky 2044 až 2046.
Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to k společnému jednání o prvých čtyřech odstavcích, jimiž jsou:
1. Zpráva výborů ústavně-právního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1981) zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně známek (tisk 2021).
2. Zpráva výborů ústavně-právního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1 982) zákona, kterým se mění a zrušují některé předpisy o ochraně vzorků a modelů (tisk 2022).
3. Zpráva výborů ústavně-právního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1983) zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o ochraně vynálezů (tisk 2023).
4. Zpráva výborů ústavně-právního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1984), kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu:
1. Pařížská unijní úmluva ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925,
2. Madridská dohoda ze dne 14. dubna 1891 o potlačování falešných údajů o původu zboží, revidovaná ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925 a
3. Madridská dohoda ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním zápisu továrních neb obchodních známek, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925 (tisk 2024).
Zpravodaji jsou: při odst. 1 za výbor ústavně-právní posl. Richter, za výbor živn.-obchodní posl. Netolický; při odst. 2 za výbor ústavně-právní posl. Richter, za výbor živn.-obchodní posl. Petrovický; při odst. 3 za oba výbory posl. inž. dr Toušek; při odst. 4 za výbor ústavněprávní posl. dr Moudrý, za výbor zahraniční posl. Janček.
Všichni páni zpravodajové přednesli již své zprávy ve včerejší, 216. schůzi sněmovny.
Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 45 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Návrh můj jest přijat. Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. Šalát, Zápotocký, Rázus, Dvořák.
Prosím prvního řečníka na straně
"proti", pp. posl. Šaláta, aby se ujal slova.
Posl. Šalát: Slávna snemovňa! Vláda predostrela poslaneckej snemovni návrhy o ochrane známok, o ochrane vzorkov a modelov, o ochrane vynálezov a rôzné dohody a úmluvy.
V týchto ťažkých hospodárskych a výživných pomerech my Slováci boli by sme tejto česko-nemeckej, agrárno-socialistickej vláde povďační, keby miesto plytkého pojednávania o rôznych bezvýznamných ochranách urýchleno pojednávala radšej o tom, ako ochrániť náš zadlžený, zbedačený, bez zárobku hynúci ľud slovenský od ekzekúcií, súdami nariadených.
Táto vláda a celý jej úradný aparát nemá voči Slovensku a menovite voči Slovákom ani za máčny máčok uznania, súcitu a časového porozumenia.
Obyvateľstvo Slovenska to cíti na svojej vlastnej koži, lebo pozoruje, ako sú Slováci systematicky odstrkovaní a ubíjaní vo všetkom, ako sú zaznávaní, ako eksekvovaní, ako súdami nemilosrdne preháňaní. Či div, keď za protislovenského vladárenia tejto českonemeckej vlády na našom milom, ale krajne zožobráčenom Slovensku sa čo raz hustejšie stávajú povážlivé, krvavé príhody, nad ktorých príšernom význame by sa mala zamyslieť i táto protislovenská vláda.
Nás uprímných a rod svoj vrele milujúcich Slovákov bolí a hryzie to, keď ešte ani dobre nezabudneme na jedno krvavé tragikum, aké sa odohralo v Telgarte pri stavbe dráhy Červenoskalsko-margecanskej, už nasleduje sťa morová rana iná krutá udalosť, aká sa prihodila v týchto dňoch v Polomke, v okrese breznianskom, ktorá sa skončila smrťou dvoch Slovákov, o čom píšu dnešné noviny. (Výkřiky.)
Trpko sa zpytujeme samých seba i verejnosti, či to možno pripisovať len a len komunistickej agitácii, podhuckávaniu ľudu k demonštráciám (Výkřiky komunistických poslanců.), alebo alkoholu, ako to priklincúva dnešná interpelácia nár. socialistov, a či aj inde treba hľadať pôvodné príčiny nespokojnosti a podráždenosti slovenského ľudu? (Stálé výkřiky komunistických poslanců.)
Nespokojný, podráždený, ba zúfalý je ten ľud slovenský, o ktorom básnici kedysi spievali, že je holubičím, trpezlivým krotkým národom. Revoltuje ten slovenský ľud kresťanský, ktorého náboženská horlivosť, úcta k Bohu a k spravodlivým vrchnostiam bola vždy povestná. (Stálé výkřiky komunistických poslanců.) Náš ľud slovenský, keby len ako tak mohol vyžiť, statočne si zarobiť, veru že by neposlúchal na jedovaté podhuckávanie rudých súdruhov (Stálé výkřiky komunistických poslanců.), žil by ticho, konal by si svoju každodennú robotu, každodenne by sa modlieval k Bohu a poslúchal by aj spravodlivé svetské vrchnosti. Chyba je však v tom, (Stálé výkřiky komunistických poslanců.), že spravodlivosť a starostlivosť našich republikánskych svetských vrchností voči Slovensku a menovite voči Slovákom spadla skoro na nulu, ak nie až pod ňu. Znakom spravodlivosti a starostlivosti našich svetských vrchností by bolo bývalo to, že keď sa už tak bezohľadne odbúral na Slovensku priemysel, zárobkový a výživný zdroj to statisícich ubohých, že by sa vládna moc všemožne bola postarala o náhradné možnosti skutočného zárobku a výživy. Nestalo sa tak! Spravodlivé a nevyhnuteľné by bolo bývalo, že keď táto hašterivá česko-nemecká, agrárno-socialistická vládna spoločnosť nijak nevedela a nechcela dojednať obchodnú smluvu s Maďarskom, s hlavným to odberateľom nášho slovenského dreva, že by sa bola ihneď postarala i o to, ako zachrániť od biedy a zúfalstva obyvateľstvo mnohých pohronských a iných obcí, ktoré sa živilo len prácou, furmančením v lesoch, zamestnaním na pílach.
Pranič neučinila táto protislovenská tvrdá vládna spoločnosť, že by nášmu ubiedenému slovenskému ľudu uľavila na strašnom položení. Almužny poskytované v podobe stravných lístkov nestačia zaháňať zúfalstvo nášho ľudu. Skôr ho len upokorujú a snižujú na stupeň biednych žobrákov.
Tu nestačí len pyšne sa chlúbiť "čo nás to úsilia stálo, kým sme prekazili uzavretie obchodnej smluvy s Maďarskom", ako to asi pred rokom bol učinil minister Hodža v Turč. sv. Martine na schôdzi. Treba zlé účinky takýchto politických ťahov aj vedieť zahladzovať a umierniť. A že to táto protislovenská vláda nevie, nechce robiť, toho najsmutnejším dôkazom je to, že riaditeľstvá štátnych lesov, ač vidia, že sa im drevo už roky nemíňa, že už dlhé roky nevedia dať slovenskému ľudu dostatočného zamestnania, ač vidia, že ich bývalí drevárski robotníci a povozníci Slováci hynú hladom, predsa nechcú uznať za potrebné a vhodné, že by aspoň vyhoveli žiadostiam nášho ľudu, prosiaceho o prídely pašienkové, ktorých pomocou, keď už aj prišli o prácu v lesoch a na pílach, by mohli dochovávať aspoň dobytok a tak sa nejak uživiť.
No, marné sú prosby nášho zúfalého ľudu, marné sú intervencie krajových poslancov. Riaditeľstvá štátnych lesov a ministerstvo orby tvrdošijne odmieta poskytnúť ľudu tejto náhrady k výžive, vyhovárajúc sa na to, že štátné lesy treba zceľovať, zbavovať cudzích enkláv, chrániť pred ľudom, atď. Táto lesohospodárska taktika by bola chvalitebná len vtedy, keby krajový ľud bol ako tak zamestnaný, alebo inde výhodne kolonizovaný. Keďže však je opak toho na Pohroní, pýtam sa, či dobro, spokojnosť, výživná možnosť občianstva je menej významná, než prosperita a úzkostlivé chránenie štátnych lesov?
Ľud na Horehroní je absolútne pozbavený zárobku, práce. Je zadlžený, nevládze platiť dane, ani staré dlžoby. A keď je v takomto stave, prichodia k nemu ešte i súdom povolené ekzekučné komisie, aby mu za bagateľ odpredaly poslednú kravu, chalúpku, alebo kúsok zeme. Je to priamo nesvedomitosť takto nechať trýzniť ten ubiedený ľud slovenský.
Vláda, keď vie za ťažké miliony stavať paláce pre ministrov, keď vie na rôzne propagandy premŕhať neslýchané sumy, keď vie sanovať zbytkošov, zkrachované banky, keď vie boháčom odpisovať milionové daňové nedoplatky, keď vie udržiavať zbytočné ministerstvá, prečo trpí - keďže sa chvasce, že je demokratíckou vládou - to, aby chudobného občana ekzekvovali pre pár sto korún a že by pažraví ekzekucionálni kšeftári a psohlaví konjunkturisti za bagatel si pokúpili ťažko nadobudnuté sedliacke imanie.
Za dnešnej hospodárskej a výživnej tiesne koalícia už dávno mala zvlášť na krajoch jej hriešnou politikou zbedačených (Výkřiky komunistických poslanců.) vyhlásiť daňové a ekzekučné moratorium. Keď to neurobila a nechce učiniť, musíme ju otvorene biľagovať za nedemokratickú, voči biednym a zvlášť voči Slovákom bezcitnú koalíciu.
Ako v Telgarte, tak i v Polomke četníckymi výstrelmi padly slovenské životy do hrobu. Čudujeme sa vzdelanej cudzine, že keď za Maďarska vedela zbadať príšernú udalosť černovskú, že dnes nechce zbadať to, čo sa robí so Slovákmi v ich vlastnej oslobodenej republike za vlády česko-nemeckej koalície. Či to zbadá až vtedy, keď už aspoň polovica Slovákov bude sťa zajace vystrieľaná? Dokedy sa bude smutný stav a trýznenie Slovákov zastierať vládnou výhovorkou, že vraj komunisti poštvali dav ľudu slovenského a preto sa vraj muselo strieľať? Krivda, útisk, bieda poštvala ten ubohý ľud slovenský. (Tak je!) Kto to nechce uznať, ten hriešne mámi i seba i verejnosť.
I v Podbrezovej nie náhodou, nie neopatrnosťou boli výbuchom továrenským skaličení chudobní Slováci robotníci, lež len a jedine preto, že ministerstvo ver. prác hriešne zanedbáva túto štátnu továreň, výživný prameň to Slovákov.
My, parlamentní zástupcovia utrýzneného slovenského národa pri vzpomienke na krvavé udalosti, odohrávajúce sa na Slovensku, povznášame svoj mužný, varovný hlas, volajúci: Vládo česko-nemecká, vládo agrárno-socialistická, vládo t. zv. hospodárskej koncentrácie, sanuj rýchlo zbedačené Slovensko, lebo občianstvo tam je už krajne zúfalé a rozhnevané na macočské ruky centralistických politikov. Táto protislovenská vláda i včera ukázala, že jej nezáleží na Slovensku, lebo cítivšia, že opoziční rečníci parlamentní budú rečniť o krvavých veciach slovenských, nepripustila včera prihlásených rečníkov k slovu, ač som parlamentnou srážkou opätovne bol oslovený, aby som bol v pohotove ako prvý rečník. Vláda si myslí, že odďalovaním protestu zo Slovenska krvavé udalosti sa dajú zatušovať, zbagatelizovať pred verejnosťou. My si svoju rodoobrannú povinnosť voči Slovákom konáme i na pôde parlamentu a preto naprosto odmietame včerajšie nerozvažité výkriky komunistických poslancov, že vraj na Slovensku tečie krv a ľudaci k tomu mlčia.
Ľudová strana nepotrebuje lekcie od komunistov, ako, kde a kedy má hájiť záujmy a životy Slovákov. Hájime svoj rod nie krikom - pleskom, ale rozvažitou, mužnou otvorenosťou. Keď to občas nemá žiaducného výsledku, to nie je našou vinou, ale vinou tých, ktorí si varovných slov rýdzo slovenských nevšímajú. A keďže to robí práve terajšia českonemecká koalícia, my jej otvorene privolávame, že nemáme k nej dôvery a jej dejstvovanie považujeme za krajne škodlivé Slovensku a menovite Slovákom.
Neodpustiteľným politickým hriechom českých vedúcich politikov a ich časopisectva je, že miesto toho, aby sa snažili vážne rozmýšľať o slovenských veciach a ich meritorne rozriešiť, oni slepo počúvajú na politické klebety a bublinové senzácie istých svojich politických slúžobníkov, rodom Slovákov, ktorých celá kariera, celá t. zv. politická činnosť spočíva len na tom, ako očierniť slovenských autonomistov pred Čechmi, ako týmto nahnať strachu t. zv. čechofobiou, alebo údajným maďarofilstvom Slovákov-autonomistov, ako nahútať Čechom do hláv, aby ani slova neverili Slovákom-autonomistom, len im, politickým karieristom.
Keď sa česká politická verejnosť dá stále vodiť za nosom a strašiť hlasistami, ako Šrobárom, Štefánkom, Ivánkom a inými pánmi, je to len smutný znak, ako by ľahko chceli Česi prejsť ponad slovenské otázky a požiadavky. Im sa vidí byť snadnejšie počúvať len na politické klebietky týchto pánov, uspokojiť, odmieňať týchto pánov, uspokojiť však celé Slovensko, to sa im zdá zbytočnou vecou.
Ľud Slovenska dnes už vidí, kto sa ho odváži smelo zastávať bez karieristických chúťok, aj za cenu podozrievaní, nadávok a perzekucií, a preto zúčtuje raz s falošnými politickými našopkávačmi, rodom Slovákmi, a zúčtuje i s tou vládnou koalíciou, ktorá na týchto našich politických osočovateľov slepo počúvala.
Slovensko potrebuje rychlej pomoci,
rázných otvorených zástancov a nie politických našopkávačov a
osočovateľov. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)
Předseda (zvoní):
Dávám slovo druhému
řečníku p. posl. Zápotockému.
Posl. Zápotocký: Chci se nejdříve zabývati otázkou, proč byla včerejší schůze parlamentu předčasně ukončena. Odpověď na to dala dnes
Národní politika, která praví: "Podnět k tomuto, jinak nepředvídanému opatření - t. j. k předčasnému ukončení schůze, - zavdali komunisté, kteří nejnovější tragické příhody v Polomce na Slovensku se pokusili využíti k parlamentním kravalům a demonstracím proti státní správě."
Tedy včerejší schůze byla předčasně ukončena proto, aby komunisté nemohli mluviti v parlamentě o krvavých událostech, které se staly v Polomce na Slovensku.
Co se stalo? Zase se střílelo do lidu a zase byla prolévána krev. Exekutoři a četníci obraceli zuboženému a hladovějícímu lidu na Horehroní kapsy na ruby, stejně jako to dělají na Podkarpatsku, jako u Dolní Apši, na celém Slovensku a v ostatních zemích republiky, a dělili se s drobnými rolníky, brali kozy, krávy, slepice a celé chalupy jako Prajzi.
Střílelo se v obci Polomce u Brezna nad Hronem a na bojišti v této domácí válce [ ] bank, advokátů, kořalečníků [ ] proti drobnému lidu, na tomto bojišti denní války drobných rolníků a dělníků proti nové vládní garnituře Malypetr, Černý, Hodža a Meissner - zůstali před četnickými karabinami 2 mrtví rolníci a 1 raněný.
Po Košútech, Chustu, Telgartu a Dol. Apši následuje Polomka, pomník a vykřičník, nad nímž se zatínají pěsti slovenského, ukrajinského a maďarského lidu a všech pracujících v Československé republice proti kapitalistickým pijavicím a českým pánům na Slovensku, [ ].
Proč se střílelo v Polomce? Lid tam hladoví. Práce v celulosce v Turč. Sv. Martině není, továrna je zastavena. Papírna v Harmanci stojí, práce u firmy Ofi v Oravě rovněž není. V železárnách v Podbrezové se pracuje omezeně a dělníci jsou vražděni racionalisací. Z Horehroní udělali čeští páni hřbitov. Občané Polomky, jen této jediné vesnice, mají celkem na 4 mil. Kč dluhů u Slovenské banky, u Tatrabanky a v rolnických pokladnicích. V lesích pracovalo v září z celé Polomky pouze 6 lidí. Po loňské neúrodě bylo nabízeno a prodáváno drobným zemědělcům v obci Polomce žito za 190 Kč 1 q, zatím co páni je kupovali a kupují v českých zemích za 80 Kč. Úroků platí rolníci 10 až 15%. Tak žijí a hladovějí občané v Polomce, na Horehroní, na celém Slovensku. Hlad řádí po chalupách a s ním exekutoři a četníci. Takové je dějiště, na němž se odehrálo nové střílení do rolníků.
Jaká byla situace včera? Včera přišly do Prahy zprávy, co se v Polomce událo. Všechny časopisy vyličovaly tyto události celkem jednosvorně. Cituji tu včerejší "Lidové noviny", orgán p. posl. dr Stránského, které napsaly:
"Krvavé dozvuky vesnické dražby. Banská Bystrica 16. listopadu. "Lidové noviny" přinesly již zprávu o událostech, které se přihodily v souvislosti s veřejnou dražbou, která se prováděla v Polomce nad Hronem v okrese breznaňském. Bylo zjištěno, že při dražbě na nemovitý majetek jednoho rolníka, o niž žádal dr Žibřin, který byl také dražbě přítomen spolu s dr Rudolfem Kleinem, dirigentem pobočky Tatrabanky v Brezně, byl také zástupce okresního úřadu M. Cigler a zástupce dr Tuscherera dr Molčan, všichni z Brezna. Exekučně byl prodáván v sobotu majetek v ceně 28 tisíc Kč, který byl nakonec vydražen za 600 Kč. Majetek koupil v dražbě dr Michal Žibřin společně s dr Rudolfem Kleinem." (Výkřiky komunistických poslanců.)
To, prosím, konstatovaly včera "Lidové noviny", to konstatovaly včera všechny časopisy. Došlo k exekuční dražbě, advokát žaloval jednoho rolníka, resp. rolnici, její majetek byl hnán na buben, a ačkoliv representoval částku asi 28.000 Kč, koupili jej dva vyděrační, hladoví advokáti za 600 Kč. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)
To bylo včera všeobecně zjištěným faktem, že nad tímto vyloženým lupičským činem vzbouřilo se svědomí všech rolníků a obyvatel v Polomce, vzbouřilo se svědomí všech obyvatel na Horehroní. Dovede si kdo uvážiti, když se mluví o právním řádě a právním státě, aby v právním řádě a v právním státě bylo možné za ochrany četníků, za ochrany zástupců úřadů, jak zdůrazňují "Lidové noviny", takové zlodějství? (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)
Je pochopitelno, že hladové obyvatelstvo Horehroní bouřilo se proti tomuto činu. Je to pochopitelno a já se ptám zde otevřeně s této tribuny všech lidí v Československé republice, kteří mají svědomí a ještě neztratili citu pro spravedlnost: Byli v právu obyvatelé Polomky [ ]? (Potlesk komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)
Já se domnívám, že se nenajde člověk, který nezratil citu pro spravedlnost, který by řekl: Ti obyvatelé nebyli v právu, ti obyvatelé měli k tomu klidně přihlížet, jako k tomu klidně přihlíželi zástupci úřadu, [ ]. (Výkřiky posl. Hodinové.)
Ty události včera byly tak silné, zprávy, které byly přinášeny, byly tak pobuřující, že bylo nebezpečno i o nich ve sněmovně jednati. Proto se sněmovna odročila a proto začal pracovati aparát vlády, aparát státu, aby byl ochráněn právní řád a aby věci byly postaveny do jiného světla. Byla poslána vyšetřující komise. A co se dělalo? [ ], hledaly se argumenty a manévry, jak věc vymanévrovat, jak věc změnit, aby do celé Československé republiky a do celého světa tak nekřičela.
A dneska už máme zprávu pana zemského presidenta Országha ze Slovenska. V té zprávě se mluví o událostech v Polomce a najednou se už říká proti tomu, co včera bylo všemi časopisy konstatováno, že se vlastně v Polomce nic nestalo. (Výkřiky posl. Hodinové.) Nedošlo prý ke dražbě, poněvadž ta dražba byla překažena, nebyl prodán ten majetek za 600 Kč. Prostě obyvatelstvo Polomky znemožnilo úřední výkon. Poněvadž šlo o ochranu právního řádu, o prosazení úředního výkonu, a proti tomu se obyvatelstvo Polomky bouřilo a ohrožovalo četníky, proto došlo k zatýkání." (Výkřiky komunistických poslanců.)
Taková je zpráva p. zemského presidenta Országha. I "Právo lidu", tedy vládní orgán, dává k této zprávě podtitulek: "Málo pravdy o smutné příčině krveprolití". Tedy i "Právo lidu" uznává, že to, co tu řekl p. zemský president, se příčí všem skutečně zjištěným pravdám, i "Právo lidu" cítí, že tu jde o úřední švindl, o zfalšování skutečnosti, že tu jde o opatření [ ] svědků, kterými dnes i vždycky vládní orgány v takových případech operují, a že zpráva, kterou tu uvádí p. Országh, je nutno bráti s velkou reservou. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)
To dělá "Právo lidu" ještě dnes, ale už zítra bude psáti jinak, totiž tak, jako píše již dnes úplně jinak p. dr Stránský v "Lidových novinách". "Lidové noviny" obrátily na čtyráku a proti své včerejší zprávě dnes píší (čte): "Pokud se týče uveřejněných zpráv, nutno je opraviti v ten smysl, že exekuce vlastně provedena nebyla, a není tedy pravda, že za 600 Kč byl prodán majetek v ceně 28.000 Kč. Dr Žibřin nekoupil nic a rovněž četnická stanice neasistovala. Není bezpečně zjištěno, zdali Klein je dirigentem Tatrabanky a jaká byla jeho účast".
Co tedy znamená tato zpráva "Lidových novin"? Poněvadž p. Országh, zemský president na Slovensku, vydal úřední zprávu, že se nic nestalo, všechny vládní orgány - dnes "Lidové noviny", po nich "Právo lidu" a potom všechny druhé - budou obraceti. Bude se psáti: "Je pravda, co tvrdí Országh, a ne to, co jsme tvrdili my včera na základě zjištěných zpráv." (Posl. dr Stránský: O tom jsou přece spisy!) Pane dr Stránský, já mluvím o těch vládních spisech, vždycky o těch falešných vládních spisech. (Posl. dr Stránský: Musí býti přece spis o tom, konala-li se dražba čili nic!) Ta dražba se konala, to přiznává i Országh. (Posl. dr Stránský: Ne, on to popírá!) Říká, že se konala, ale že úřední výkon byl přerušen, že to za těch 600 Kč nebylo prodáno. To je to, co nejvíce pobuřovalo, a právě ten nejvíce pobuřující fakt má býti falešnými zprávami smazán se světa. To, co dnes udělaly "Lidové noviny", pane dr Stránský, není to, o čem jste mluvil v tom procesu, to není gentlemanství, to je ta hrubá, řekl bych, sprostá práce, kterou ve prospěch vládního kapitalistického režimu dělají vládní strany, kterou děláte vy a kterou ve prospěch vládního režimu dělají všechny strany socialistické. (Potlesk komunistických poslanců.)
Při tom je zajímavé, že pánové z koalice ještě dnes nebyli dohodnuti (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), poněvadž dnešní "Venkov" proti zprávě "Lidových novin" konstatuje zase znovu, že ta dražba byla a že ten majetek byl za 600 Kč prodán. "Venkov" tedy dnes usvědčuje p. dr Stránského a "Lidové noviny" ze lži. (Posl. dr Stránský: Pane kolego, přece víte, že ty zprávy nejsou ode mne, nýbrž že to jsou zprávy ze Slovenska! Proč mne stále do toho pletete, jako bych já to tam byl dal! - Místopředseda Špatný zvoní.) Pane dr Stránský, proč píší všecky vládní noviny, že to, co se stalo na Slovensku, udělali komunisté? My bychom mohli říci: No, pánové, Ježíš Maria, proč nás do toho strkáte, vždyť my jsme na Slovensku nebyli! Není možná takhle se vykrucovati. Říkáme docela otevřeně: my se za to, co lid dělal na Horehroní, stavíme a béřeme za to odpovědnost. (Výkřiky - Místopředseda Špatný zvoní.) My tu odvahu máme a nevytáčíme se. [ ] (Posl. dr. Stránský: To je ale trošičku laciné, když živý béře za mrtvého odpovědnost. Ten mrtvý je mrtvý, kdo vlastně ho zabil?) To je otázka. My říkáme: Zabil ho váš právní režim, který zde je, a proto říkáme lidem docela otevřeně, každému, kdo pod tímto právním režimem trpí: Ano, vy musíte proti tomu režimu bojovati, i když to bude vyžadovati oběti, tak jako dovedete říkati lidem, když je třeba chcete vyhnati do imperialistické války: Vy musíte bojovati, i když to bude státi životy, i když to bude státi oběti na majetku, ve prospěch vlasti a všech těch krásných věcí, musíte přinésti oběti, nesmíte nad těmi zabitými, mrtvými a zmrzačenými plakati, ti padli, neboť to bylo nutné. Říkáme: vy musíte bojovati proti tomuto právnímu režimu, který vás vyssává a vykořisťuje, a musíte býti odhodláni přinésti oběti ve prospěch svého boje. Tak stojí ta otázka. (Posl. dr Stránský: Pane kolego, podívejme se, jestli se to tam už stalo, chyba je v tom, že vy jste také nenavrhli dosud změnu toho zákona, který je toho příčinou.) Nesvádějte to, pane doktore, na zákon. Svádějte to na něco jiného. (Posl. dr Stránský: Když se dovolí prodati za 600 Kč majetek zákonem, pak se ten zákon musí změniti!) V tom je vaše odpovědnost. (Posl. dr Stránský: Jako vaše!) My bychom mohli mluviti o osudu celých stovek a tisícovek našich návrhů, které byly v této sněmovně podávány. Nebudeme spolu pane dr Stránský, polemisovati, jaký je osud návrhů oposičních stran, které jsou parlamentu podávány. Nemluvte tu o tom, zda je možno návrhy oposičních stran něco v československém zákonodárství změniti čili nic. Uvádím právě tyto věci.
A přicházím dále. Včera zasedala ministerská rada. Ze schůze této ministerské rady byla dána do veřejnosti tato úřední zpráva:
"Ve schůzi ministerské rady byla podána ministrem vnitra zevrubná zpráva o politováníhodných událostech v okrese Brezno n. Hronem. V referátu tom byla zejména uvedena zpráva zvláštní komise, kterou na místo samé ještě večer vyslal zemský úřad v Bratislavě, a bylo konstatováno, že exekučního výkonu soukromoprávní pohledávky bylo zneužito k rozvášnění obyvatelstva proti státním orgánům, konajícím svou povinnost při ochraně právního řádu. Ministerská rada se usnesla vzíti referát na vědomí." (Výkřiky komunistických poslanců.)