1. Zpráva výborů zahraničního a ústavněprávního o vládním návrhu (tisk 1691) ústavního zákona o úpravě státních hranic s Rumunskem (tisk 1731).

Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl. inž. Nečas, zpravodajem výboru ústavně-právního p. posl. dr Daněk.

Dávám slovo prvému p. zpravodaji - za výbor zahraniční - p. posl. inž. Nečasovi.

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Předložená osnova ústavního zákona, kterou máme projednávat, tisk 1691 resp. 1731, týká se úpravy státních hranic Československé republiky s Rumunskem.

Touto osnovou má se dáti souhlas Národního shromáždění s tou úpravou poměrů mezi Československou republikou a Rumunskem, jak byla dojednána ve známém hraničním statutu v Praze 15. července 1930. Souhlas tento má býti dán formou ústavního zákona, neboť podle názoru vlády úmluva obsahuje v čl. 34, odst. 2 ustanovení, jež by mohlo býti pokládáno za změnu hranice ve smyslu §§ 3 a 64 úst. listiny.

Úmluva, o jejíž schválení tu jde, obsahuje v 10 hlavách předpisy upravující právní a hospodářské poměry v pohraničních územích při hranici československo-rumunské, jichž mezinárodní úprava ukázala se nutnou.

V hlavě I jsou obsažena některá ustanovení vztahující se na určení a dokumentaci státní hranice československo-rumunské.

V dalších hlavách obsahuje hraniční statut československo-rumunský ustanovení upravující udržování a ochranu hraničního označení, vodoprávní poměry na hranicích, hraniční a vodohospodářské otázky na Tise, voroplavbu na hraničním úseku Tisy, veřejné silnice a cesty na hranici, otázky železniční, rybářství na hranici a úlevy při přechodu hranice. V těchto směrech shoduje se tato Úmluva až na poněkud jiné seskupení smluvní látky a na určité odchylky věcné, mající svůj původ v různosti právních řádů obou států, s obdobnými smlouvami sjednanými s Maďarskem, Rakouskem a Německem pro Hlučínsko, se kterýmiž Národní shromáždění projevilo souhlas zákonem ze dne 11. června 1930, č. 102 Sb. z. a. n.

Značnější odchylku tvoří jen ustanovení hlavy IV, kterou se upravují vodohospodářské otázky na Tise a detailní ustanovení o voroplavbě uvedené v hlavě V.

Z článků hlavy IV lze zvláště vítati ona ustanovení, kterými se zřizuje komise pro Tisu a jimiž se stanoví její působnost.

Je známo, že tyto otázky působí obyvatelstvu pohraničnímu jak našemu v Podkarpatské Rusi, tak v Rumunsku velké potíže.

Hlava IX přináší jisté úlevy pro přechod hranice a bylo by si přáti, aby obdobně blahovolně a přesně upraven byl i přechod hranice pro malý pohraniční styk a aby tato úprava oběma stranami byla náležitě respektována.

V tomto směru docházejí od obyvatelstva naší Podkarpatské Rusi bez ustání stížnosti a bylo by proto třeba, aby tato věc byla co nejrychleji likvidována, zejména vzhledem k přátelským poměrům, jež mezi oběma státy jsou.

Tím, že Národní shromáždění projeví s Úmluvou souhlas, stane se však tato Úmluva účastnou výhody, přiznané zákonem ze dne 10. října 1930, čís. 151 Sb. z. a n., o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích smlouvám, s nimiž Národní shromáždění projevilo souhlas.

Vzhledem k tomu, že smlouva, o niž jde, obsahuje obdobná ustanovení, jako hraniční statuty německý, rakouský a maďarský, s nimiž Národní shromáždění projevilo již svého času souhlas, nebude jistě proti jejímu schválení námitek.

Výbor zahraniční usnesl se proto doporučiti posl. sněmovně, aby osnova ústavního zákona byla přijata ve znění, jak jest uvedena v tisku 1731. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor ústavněprávní - p. posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Podobně jako s ostatními sousedními státy, sjednána byla i s Rumunskem Úmluva o úpravě otázek vyplývajících ze stanovení hranice mezi Československou republikou a Královstvím Rumunským (hraniční statut), jež byla podepsána v Praze dne 15. července 1930.

Úmluva tato má obdobný obsah jako hraniční statuty německý, rakouský a maďarský, jichž týká se ústavní zákon ze dne 11. června 1930, č. 102 Sb. z. a n., o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem. Obsahuje 10 hlav, upravujících tyto otázky: určení a dokumentace státních hranic, udržování a ochrana hraničního označení, vodoprávní poměry na hranicích, hraniční a vodohospodářské otázky na Tise, voroplavba na hraničním úseku Tisy, veřejné silnice a cesty na hranici, otázky železniční, rybářství na hranici a úlevy při přechodu hranice.

Některá ustanovení úmluvy znamenají úchylky od československého právního řádu. Poněvadž však zákon ze dne 10. října 1930, č. 151 Sb. z. a n., o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích propůjčuje úchylkám od právního řádu československého, jakož i doplňkům a změnám jeho, obsaženým v mezinárodních smlouvách o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích, moc zákona vyhlášením těchto smluv ve Sbírce zákonů a nařízení jedině tenkrát, projevilo-li Národní shromáždění s nimi svůj souhlas, bylo již z tohoto důvodu třeba, aby úmluva byla předložena Národnímu shromáždění ku projevu souhlasu, poněvadž jinak by nepožívala výhody přiznané citovaným zákonem.

Než zmíněná smlouva obsahuje v čl. 34 též ustanovení o povaze a poloze hranice v řece Tise, jež jsou z největší části opakováním rozhodnutí mezinárodní delimitační komise o této hranici. Delimitační komise totiž stanovili a hranici československo-rumunskou v řece Tise jako hranici pohyblivou. Hranici udává tu střední čára hlavního ramene řeky (t. j. ramene, jímž za doby nejnižších vod protéká nejvíce vody) v periodě nejnižšího stavu vody podle průměru za předchozích 5 let. Hranice sleduje pak změny hlavního koryta, a to nejen přirozené, vzniklé bez jakéhokoli lidského působení, nýbrž i změny nastalé pracemi majícími za účel ochranu břehů, provedenými na základě dohod sousedních států.

Poněvadž toto rozhodnutí mezinárodní delimitační komise, jež jest reprodukováno v odst. 1 čl. 34, zavdávalo podnět k pochybnostem, zda spadají sem i regulační práce prováděné v korytě, pojato bylo do téhož článku nové ustanovení, jímž se tato pochybnost odstraňuje tím, že se stanoví, že pod slovy "důsledky vyplývající z prací na ochranu břehů" rozuměti jest i důsledky vyplývající z regulačních prací prováděných v říčním korytě. Toto ustanovení mohlo by podle mínění vlády býti považováno za rozšíření pohyblivosti státní hranice a tedy za změnu povahy hranice, při původním jejím stanovení jinak určené. Poněvadž pak takovou změnu pokládati jest za změnu hranice ve smyslu ustanovení §u 3 a §u 64 úst. listiny, odůvodňuje ustanovení čl. 34, odst. 2 hraničního statutu československo-rumunského nutnost,

a) aby Národní shromáždění projevilo s touto mezinárodní smlouvou souhlas ve formě ústavního zákona,

b) aby zmíněné ustanovení této smlouvy bylo pro obor vnitrostátní provedeno rovněž ústavním zákonem.

Situace jest zde tedy táž jako u hraničních statutů německého, rakouského a maďarského, s nimiž Národní shromáždění projevilo souhlas ústavním zákonem ze dne 11. června 1930, č. 102 Sb. z. a n. (§ 1 tohoto zákona), kterýžto zákon obsahuje též v §u 2 ustanovení, jímž se zároveň ustanovení těchto smluv, pokud obsahovaly změnu hranice, provádějí pro obor vnitrostátního práva, neboť se tam stanoví, že změny hranic a povahy hranic, sjednané těmito smlouvami, dále změny státních hranic a jejich povahy, nastalé v důsledku dohod sjednaných podle těchto smluv, jakož i změny státního území s uvedenými úpravami hranic spojené, nabývají s mezinárodní účinností i účinnosti vnitrostátní.

Poněvadž jest zde tedy již text zákona, Národním shromážděním projednaný a schválený pro úplně obdobný případ, navrhuje vláda, aby účinnost tohoto zákona byla prostě novým ústavním zákonem rozšířena i na hraniční statut československo-rumunský.

S tímto postupem jest souhlasiti, neboť tím bude docíleno, že pro všecky obdobné případy bude tu jediný zákonný předpis a projednání věci v Národním shromáždění bude zjednodušeno. Bližší odůvodnění jednotlivých ustanovení úmluvy, o jejíž schválení tu jde, jest uvedeno ve zvláštní důvodové zprávě k této úmluvě, jež jest k vládnímu návrhu připojena. Poněvadž pak úmluva obsahuje obdobnou úpravu právních a hospodářských otázek v pohraničí, jako zmíněné statuty, s nimiž Národní shromáždění již projevilo svůj souhlas, není proti jejímu schválení námitek.

Proto se výbor ústavně-právní usnesl doporučiti poslanecké sněmovně, aby tento ústavní zákon přijala ve znění navrženém výborem zahraničním a výborem ústavně-právním. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Sděluji, že z důvodů formálních, aby mohly býti přikázány výborům vládní návrhy dnes rozdané, jest potřebí konati dnes ještě jednu schůzi.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes za 5 minut, t. j. ve 3 hod. 50 min. odpol. s

Nevyřízený 2. odstavec pořadu 207. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.