Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

151 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, dr Czech, dr Dérer, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 11 hod. 18 min. dopol.

dal předseda:

dodatečně na schůze dne 13. t. m. posl. Hodinové, Höhnelovi, Hrubému, Klimentovi, Kopeckému; na dnešní schůzi posl. inž. Novákovi, Venclovi, dr Hodinovi, Remešovi, Polachovi, Chobotovi, dr Wintrovi; na tento týden posl. dr Ivankovi, Kurťakovi, Fedorovi - vesměs pro neodkladné zaměstnání.

nemocí posl. dr Hajn, Šalát, dr Keibl, Hampl, Klein, inž. Nečas, Koudelka, Mlčoch; dodatečně na schůze dne 13. t. m. posl. Babel, Juran, Kubač, dr Stern, Krosnář.

Lékařská vysvědčení předložili posl. dr Kalas, dr Bacher, Vetterová-Bečvářová.

Posl. Šeba oznámil písemně podle §u 21 úst. listiny, že se vzdal mandátu poslaneckého.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Fr. Svobodu za posl. dr Goldsteina; klub poslanců "Deutsche nat.-soc. Arbeiterpartei" posl. Schuberta za posl. Geyera.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Jos. Tůmu za posl. Langra; klub poslanců čsl. nár. demokracie dne 13. července 1932 posl. dr Hodáče za posl. Hudce, dne 19. července 1932 posl. Hudce za posl. inž. dr Touška; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Krosnáře za posl. Jos. Svobodu; klub poslanců "Deutsche christl.-soc. Volkspartei" posl. Greifa za posl. Zajička.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. dr Patejdla za posl. dr Stránského; klub posl. "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeitsund Wirtschaftsgemeinschaft posl. Zierhuta za posl. dr Hodinu.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. Richtera za posl. dr Stránského.

došel nález ze dne 11. června 1932, č. Vol. 59/32:

"Volební soud se v dnešní plenární schůzi usnesl takto:

1. návrh dr Karla Perglera ze dne 20. března 1931 na zrušení usnesení volebního soudu ze dne 24. února 1931, č. 28, jímž bylo odepřeno ověřiti volbu dr Karla Perglera za člena poslanecké sněmovny Národního shromáždění pro vadnost a zmatečnost, se odmítá jako nepřípustný;

2. návrh přísedících volebního soudu Stanislava Boučka a soudr. ze dne 9. března 1931, jakož i návrhy dr Karla Perglera ze dne 20. března, 24. června a 4. srpna 1931, aby byla povolena obnova řízení o ověření volby dr Karla Perglera za člena poslanecké sněmovny NSRČ a aby volba tato ověřena byla, se zamítají, pro bezdůvodnost.

Na místo uprázdněné odepřením verifikace volby dr Karla Perglera, zvoleného do poslanecké sněmovny NS z kandidátní listiny č. 12 (Liga proti vázaným kandidátním listinám) ve volebním kraji I. (Praha, část B), nastupuje Otakar Nájemník, městský úředník v Praze, zvolený v témže voleb. kraji z téže kandidátní listiny. O ověření jeho volby bude rozhodnuto po provedeném šetření."

Předseda senátu NSRČ sdělil:

přípisem ze dne 8. července 1932, k tisku 830/1932 sen., že senát projednal a schválil ve 161. schůzi dne 8. července 1932 státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1930, spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku a udělil dodatečný souhlas k překročení státního rozpočtu na rok 1930 v kap. 3, 4, 5, 17 a 22,

přípisem ze dne 15. července 1932, k tisku 821/1932 sen., že senát usnesl se ve 164. schůzi dne 15. července 1932, aby lhůta daná posl. sněmovně §em 43 úst. listiny k projednání usnesení senátu o vládním návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., byla prodloužena o 2 měsíce.

Dotazy:

posl. inž. Kalliny vládě o naléhavé žádosti zástupců všech obcí kraslického okresu a o nutných opatřeních ke zdolání stále více vzrůstající nezaměstnanosti (č. D 877-III);

posl. inž. Nečase ministru vnitra o nadměrném rozmnožování hostinských, výčepnických a vinárenských koncesí v Československé republice (č. D 886-III);

posl. Simma:

ministru školství a nár. osvěty:

o zamýšleném omezení práv místních školních rad "studií" k novému školnímu a vyučovacímu řádu (č. D 882-III),

o vystavění německé školy v Lipticích (č. D 883-III),

že žáci, kteří bydlí přes 4 km daleko, smějí býti přijati do měšťanské školy jen tehdy, nemusí-li se pro to zříditi pobočné třídy (č. D 885-III),

vládě o úmyslu změniti pensijní předpisy (č. D 884-III);

posl. Štětky min. předsedovi o zaměstnání ruských běženců státním statistickým úřadem (č. D 887-III).

Odpovědi:

ministra soc. péče na dotaz posl. Kurťaka

o žádosti Fedora Dublaka, válečného invalidy (č. D 843-III);

ministra financí na dotazy:

posl. Koudelky o neoprávněném předpisu poplatků z převodu práva k nemovitostem přídělcům v obci Nebovidy v okrese kolínském (č. D 783-III),

posl. inž. Kalliny o některých nejasnostech při užití ustanovení §u 5 zákona o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové, který má nabýti účinnosti dne 1. května 1932 (č. D 799-III);.

ministra zemědělství na dotazy:

posl. Kurťaka:

o škodách, způsobených řekou Talabor počínaje od Drahova až do Buštiny na Podkarpatské Rusi (č. D 681-III),

aby řádně byla určena pensijní základna Alexandru Kertvelešovi, lesníku v. v. v Buštině v okrese ťačovském (č. D 839-III),

posl. Koudelky o poškozování drobných zemědělců okresním úřadem v Kolíně (č. D 785-III);

vlády na dotaz posl. Kurťaka, že rumunští pohraniční strážníci zabili Ivana Paňka z obce Vyškova v okrese chustském (č. D 824-III);

ministra železnic na dotaz posl. Sladkého o zlepšení osobní dopravy na Fryštátsku a na Bohumínsku ve prospěch dělnictva, dojíždějícího do práce a z práce (č. D 760-III).

počátkem schůze:

Vládní návrhy tisky 1929, 1948, 1951.

Zprávy tisky 1932 až 1935.

Odpovědi tisk 1905 (I až XXVI).

Zápisy o 198. a 199. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 198., 199. a 201. schůzi posl. sněmovny.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 1936 až 1946, 1949, 1950.

Předsednictvo sněmovny usneslo se vyloučiti podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu z těsnopisecké zprávy:

o 203. schůzi dne 13. července t. r. projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Kaspera,

o 204. schůzi z téhož dne projevy hrubě urážlivé z řeči posl. Hadka.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu.

Nebude-li námitek, budeme nejprve projednávati odst. 2. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž nejprve k projednávání odst. 2, jímž jest:

2. Zpráva výboru soc.-politického o návrhu posl. Bečku, Brožíka, Husnaja a súdr. (tisk 1479), ktorým sa rozširuje pôsobnosť zákona zo dna 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodných a revírnych radách pri baníctve na území Podkarpatskej Rusi (tisk 1891).

Zpravodajem jest p. posl. Bečko. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Bečko: Ctená snemovňa! Zpráva soc.-politického výboru vzťahuje sa na rozšírenie pôsobnosti zákona č. 144 z r. 1920 o závodných a revírnych radách na území Podkarpatskej Rusi. Celý súhrn sociálnych zákonov v baníctve, vynesených v r. 1920, a to: zákon o závodných banských a revírnych radách, zákon o podiele na čistom zisku a účasti zamestnancov na správe baní, zákon o banských rozhodčích súdoch dosiaľ na Podkarpatskej Rusi nie je platný. Príčiny, pre ktoré sa platnosť týchto zákonov hneď neurčila aj pre menovanú zem, boly nám známé a tkvia v štátoprávnych dôvodoch. Nie je nám známa príčina, prečo dosiaľ nedošlo k tomu, aby tieto zákony, rešp. ich pôsobnosť bola rozšírená i na toto územie. Veď máme nielen resortné ministerstvo, ale máme zvláštné ministerstvo pre sjednotenie zákonov a organizácie správy, ktoré má v prvom rade pečovať o to, aby v tomto štáte nastal čo najrýchlejšie jednotný právny stav vôbec.

Nebudem sa o tom zmieňovať, ako pokročila unifikácia zákonov. Vieme, že ministerstvo unifikácie spokojuje sa s funkciou poradnou a toto jemu aksi zabezpečuje do budúcnosti trvanie, a že necháva tú pôvodnú úlohu a pôvodnú pôsobnosť, ktorá mu bola určená, aby urýchleným spôsobom dosiahlo sa v našom štáte sjednotenie všetkých právnych ustanovení ako v otázkach odborných, tak i verejno-právnych.

Preca však musíme poukázať na niektoré otázky, ktoré tu sú zvlášte v podnikaní baníckom. Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nemáme dosiaľ banskú administratívu zorganizovanú nijako; je v takom stave, v akom ju našiel rok 1918, keď vznikla republika, ba snáď by sme mohli povedať, je v stave chúlostivejšom z toho dôvodu, že roku 1927 predložila vláda návrh zákona o sriadení a organizovaní banských úradov a ich pôsobnosti, tento bol ústavne prejednávaný roku 1928 a vyhlásený vo Sb. z. a n. pod čís. 57, ale dosiaľ v platnosť nevstúpil. Tak pre územie historické ako pre Slovensko a Podkarpatskú Rus bolo vyhradené, že pôsobnosť tohoto zákona bude určená nariadením vlády. V týchto veciach boly podané interpelácie, na ktoré sa neodpovedalo. Bolo osobne intervenované, aby aspoň pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi tento zákon v platnosť vstúpil z toho dôvodu, bo tam dosiaľ platí starý právny stav, podľa ktorého ochrana národohospodárskych záujmov banskej administratívy a celá právna pôsobnosť náleží nie ministerstvu verej. prác ako rezortnému ministerstvu, ale ministerstvu financií. To je predsa veľký neporiadok, ktorý v tomto obore sa vyskytuje, a bolo už dávno potrebné tieto závady odstrániť, lebo banske podnikanie, jeho výkonnosť, jeho moc a sila v národohospodárstve nie sú tak podradné, ako sa na prvý pohľad zdá. Jestli sa toto nechá úplnej ľubovôli veľkých zásahov verejných kompetentných činiteľov, alebo jestliže títo kompetentní činitelia, ako ministerstvo verej. prác samé, nemajú svoju pôsobnosť zákonom určenú a predsa do týchto vecí ako rezortné ministerstvá zasahovať musia, je samozrejmé, že stránky v prevažnej väčšine prípadov sa mu podriaďujú len trpne a keby opravdu bolo potrebné výsostného zásahu štátu z ohľadu Slovenska, nemôže byť uplatnený, lebo nemá zákonného opodstatnenia.

Jestli sa po prevrate mohlo uznať, že tu boly v obore banskej administratívy značné ťažkosti personálné, máme za to, že dnes už sú prekonané. Není možné ďalej trpeť odklad vstupu zákona o organizaci a sriaďovaní banských úradov, č. 57 z r. 1928, v platnosť. Je výsostným záujmom a nezbytnou potrebou pre Slovensko a Podkarpatskú Rus, aby zákon tento v platnosť vstúpil.

Za tohoto stavu vecí dá sa predpokladať práve keď v tých administrativne-správnych a výsostných národohospodárskych záujmoch, ktoré je potrebné ochraňovať, nieto zákonnej pôsobnosti, niet úradu, ktorý by určil, ako práve v tých ktorých otázkach má sa postupovať - že potom ešte menej smyslu je pre otázky uplatňovania a rozšírovania zákonov na jednotlivé územia štátu, ktoré sú rázu sociálne-politického. A také zákony sú aj zákon o banských revírnych radách aj ostatné časti banských zákonov, ktoré chránia zamestnancov v baníctve. Duch, ktorý je obsažený v týchto zákonoch z r. 1920, snažil sa v ohľade sociálnej spravodlivosti čo možná najviac dosiahnuť, a práve doba, v ktorej sa tieto zákony vynášaly, bola dobou pôsobnosti vlády revolučnej. V prvom rade náleží vďaka a uznanie za tieto zákony vtedajšiemu ministru verejných prác, ktorým bol predseda našej strany posl. Hampl. Nech sa stane čokolvek, táto doba bude spomínaná námezdným zamestnanectvom ako doba prvej periody, v ktorej bol urobený prvý prielom do neobmedzenej nadvlády súkromnopodnikateľskej v baníckom odbore.

Události v severných Čechách a v Mor. Ostrave sa odohravšie v stávkovom hnutí tohoto roku sú dokladom toho, že je veľkou chybou, že sa v tomto pokračovaní zákonodarných sborov prestalo a že je treba, aby sa tam, kde sa r. 1920 prestalo, prikročilo opätne k urýchlenému pokračovaniu a toto aby postupovalo až do úplného znárodnenia baní v Československej republike, lebo len týmto spôsobom sa zabezpečia prvotné suroviny, výsostne potrebné k ďaľšej výrobe a k verejnej potrebe vykurovania. Nemôžeme sa uspokojiť s regulačným vlivom štátu na ceny uhlia a iné suroviny a predmety výroby, lebo tento, ako prakticky vidíme a prežívame to práve v tejto dobe - nie je žiaden, keďže štát so svojími banskými a hutnickými podniky tvorí nerozlučiteľnú súčiastku súkromokapitalistických kartelov.

Vláda a štát nesmie sa spoliehať na horovanie podnikateľov, lebo vystavuje sa tým prípadným prekvapeniam, ktoré sú na snade v našom uhoľnom podnikaní a môžu sa kedykoľvek dostaviť. Keď vezmeme v úvahu, že posledné desatročie účasti banského robotníctva na podiele čistého zisku, ktorý sa prideľuje banskými revírnymi radami, dosiahol okrúhle 65 mil. Kč, znamená to, že bolo dosiahnuté zisku 650 mil. Kč. Tento zisk nie je tu vyjadrený úplne, lebo jeho úplná číslica by bola len vtedy vyjadrená, keby sme dostali spolu i zisky, ktoré sa dostávajú z obchodov. Vieme, že práve pri produkcii uhoľnej, pri cenovej politike v uhlí daly by sa zvlášte u štátu ušetriť veľké obnosy a tým do značnej miery tiež pôsobiť i priaznivo na stav nezamestnanosti. To isté platí o podnikaní v baníctve rudnom. Práve v tejto dobe, keď sme v období monopolizácie obchodu so zemedelskými produkty a syndikalizácie produkcie živočišnej, je len samozrejmé, že nemôžeme na tejto ceste prestať a že musíme pokračovať, lebo by to znamenalo, že sa tu nedosiahne zisku, ktorý sa očakáva, a zostalo by pri dnešnej neistote a nejasnosti vo vývoji sociálnych pomerov. Štát musí viac dbať, aby v dnešnej dobe bolo postarané o zamestnanie pre pracujúci ľud. Na všetkých stranách sa volá po práci a že práve tí, ktorí sú nezamestnaní a práce potrebujú, po nej najviac volajú, to znamená, že je tu dobrá morálka, že je tu túha živiť sa spôsobom, ktorý je jedine spôsobilý k zabezpečeniu ľudskej existencie.

Z tohoto dôvodu je v týchto tiesnivých dobách nezbytne treba, aby so strany štátu bolo vynaložené všetko, čo je za daných pomerov a okolností možné a nezbytne potrebné k tomu, aby štát zabezpečil prácu a tak priechod sociálneho kľudu v týchto ťažkých hospodárskych dobách, ktoré nie sú len vo štáte našom, ale i vo štátoch ostatných, na celom svete.

Chcel bych poukázať na stav, aký panuje na Slovensku. Budeme projednávať zprávu soc.-politického a ústavne-právneho výboru o vládnom návrhu zákona o dávke na nezamestnaných. Tu vidíme, že zemedelstvo má prispeť asi 10 mil. Kč k čeleniu nezamestnanosti, k podporám nezamestnaným, a keď sa podívame na Slovensku dnes v dobe vrchoľnej sezóny hlavných prác a prác vôbec, tak tam nachádzame číslicu viac ako 120 tisíc nezamestnaných, v ktorej je viac ako 70 tisíc zemedelských robotníkov nielen sezónnych... (Posl. dr Mičura: Pán minister sociálnej pečlivosti nám to nechce uveriť!) - Áno, to je úradná štatistika krajinského úradu, prosím! - ... robotníkov nielen sezonných, ale robotníkov zemedelských, ktorých trvalá existencia bola dosiaľ uvádzaná na prácu, zamestnanie a povolanie k zemedelstvu. Tým chcem len povedať, že právom aj u strán, ktoré hovoria menom zemedelstva, ktoré reprezentujú jednak výrobu, jednak hospodársky stav zemedelský, by sa malo na tieto veci pozerať trochu so sociálnejšieho, zornejšieho hľadiska a uvedomiť si, že nezamestnanosť, v ktorej tuná žijeme dnes, nie je produktom socializmu, to nie je produktom doby, ktorú by bol zapríčinil nejaký nevhodný zásah, ale nezamestnanosť je produktom krízy svetového kapitalizmu tak, ak on tu dnes je: jeho dezorientácia, jeho uvoľnenie chápadiel organizačných a výrobných a predovšetkým nedostatok organizácie odbytovej.

Keď sú tieto následky takéto a keď je tu potreba sa tomu brániť vhodnými opatreniami, ktoré tu nezbytne musia byť, aby sa predišlo všetkým prípadným nepotrebným událostiam a aby sa tu nemusely narušovať súčinnosť a súžitie jednotlivých vrstiev spoločenských v tomto štáte, tak je samo sebou treba takého opatrenia, ktoré by umožnilo zamestnanie tým robotníkom, ktorí tu po práci volajú. Veď nie je inak, keď sa podívame v historických zemiach na severe Čiech či sklársky alebo banícky priemysel, či do Ostravy alebo Plzne, Brna lebo kdekoľvek, všadiaľ sa stretáme s tými stesnanými pomery širokých más pracujúceho ľudu, ktoré musia byť živé.

Jestli nie je možné, aby boli zamestnaní, jestli nie je toľko prostriedkov, toľko možností praktických, aby sa poskytla priechodne týmto aspoň práca núdzová, je samo sebou, že tu musí byť urobené so strany štátu také zákonné opatrenie, ktoré týmto nezamestnaným širokých vrstiev pracujúceho ľudu a aj rodinám umožní žiť cez túto dobu veľkej svetovej kríze.

V otázkach tých nemôžeme kráčať tým tempom, ako sa kráča v unifikácii nášho právneho stavu, našich právnych noriem atď. Tu je treba tempa rýchlejšieho, tu je treba jednania rozhodného a jasného a predpokladáme, že sa tak stane a že aspoň čiastočne bude týmto volaniam a týmto oprávneným prianiam vyhovené. Jestliže Podkarpatská Rus rešp. baníctvo na Podkarpatskej Rusi dostáva po 12 rokoch po prvý raz zákon o závodných a banských revírnych radách, je to nesporne oneskorenie v štáte, kde musí byť jednotný právny stav, kde občania musia byť všadiaľ považovaní za rovnocenných, a je potrebné upozorniť na to, že sa nedá spokojiť s týmto zákonom len, lebo to je len jedna súčiastka, istý zlomok, a je potrebné pokračovať ďalej a v prvom rade je treba, aby bol uskutočnený zákon o podiele na čistom zisku a na správe baní zamestnanectvu tiež aj na území Podkarpatskej Rusi. Upozorňujeme na tieto okolnosti a na túto potrebu zvlášte ministerstvo verejných prác.

Zpráva soc.-politického výboru v svojom obsahu upozorňuje na to, že v Podkarpatskej Rusi baníctvo znamená v celku malú složku národohospodárskeho života a že v banskom podnikaní je len o niečo málo vyše 800 robotníkov zamestnané a že Podkarpatská Rus, ktorá má ústavou zabezpečenú autonomiu, nemôže v tomto obore svoje autonomné právo vykonávať, a preto na priechodnú dobu prideľuje sa územie Podkarpatskej Rusi banskému revírnemu oddeleniu pre Slovensko v Bratislave, čím bude tiež pridelené rozhodčiemu súdu banskemu so sídlom v Bratislave.

Je samo sebou, že baníctvo tento krok parlamentu a vlády uvíta s uspokojením, trebárs že v dobe opozdenej, a menom soc.-politického výboru doporučujem, aby plénum posl. snemovne návrh tento schválilo tak, ako bol schválený v soc.-politickom výbore. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Měli bychom přistoupiti ke hlasování, ale na projevená přání přerušuji schůzi na 1/2 hod., t. j. do 12 hod. 15 min. odpol.

(Schůze přerušena v 11 hod. 45 min. dopol. - opět zahájena ve 12 hod. 46 min. odpol.)

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Budeme pokračovati v projednávání odst. 2 pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru soc.-politického o návrhu posl. Bečku, Brožíka, Husnaja a súdr. (tisk 1479), ktorým sa rozširuje pôsobnosť zákona zo dna 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodných a revírnych radách pri baníctve na území Podkarpatskej Rusi (tisk 1891).

Zpravodajem jest p. posl. Bečko, který svou zprávu již přednesl.

Přistoupíme nyní ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 3 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 články, nadpisem a úvodní formulí, ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve znění zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přerušuji projednávání pořadu této schůze.

Sděluji, že z důvodů formálních jest potřebí konati dnes ještě jednu schůzi.

Slovo k odpovědi na dotaz posl. Dvořáka podle §u 70 jedn. řádu vyžádal si pan předseda výboru imunitního posl. Ježek.

Dávám mu slovo.

Posl. Ježek: Slavná sněmovno! Jako předseda imunitního výboru obdržel jsem dotaz posl. Dvořáka o porušení jeho imunity dne 28. června t. r. v Nýřanech, v němž se táže, zda jsem ochoten vylíčené porušení imunity dáti projednati imunitním výborem a podati o této záležitosti sněmovně zprávu.

Sděluji - jak jsem již jednou, a to dne 19. května t. r. ve 186. schůzi sněmovní učinil při podobné příležitosti - že podle jednacího řádu a trvající prakse imunitní výbor jedná pouze o případech, které předsednictvo poslanecké sněmovny mu k projednání přikáže.

O porušení poslanecké imunity jedná vždy předsednictvo poslanecké sněmovny samo; posl. Dvořák se také tentokráte obrátil přímo na pana předsedu sněmovny, který mu ještě v této schůzi na jeho dotaz odpoví.

Předseda (zvoní): Dotazem podle §u 70 jedn. řádu obrátil se na předsedu sněmovny posl. Dvořák se stížností do nepřístojného chování četníků vůči němu jako poslanci v Nýřanech dne 28. června 1932 při veřejném projevu horníků, a táže se, co předseda sněmovny hodlá podniknouti proti ztýrání poslance a porušení jeho imunity, a zda předseda hodlá u úřadů prosaditi, aby poslanec Dvořák byl konfrontován s četníky, které v dotazu jmenuje.

Na tento dotaz odpovídám:

Obrátil jsem se na pana předsedu vlády, aby věc dal zevrubně vyšetřiti a aby se vyslovil o tomto případu, přihlížeje jak k tvrzením, tak i k otázkám tazatelovým.

Pan předseda vlády zaslal mně vyšetření a vyjádření pana ministra vnitra, jež tuto sděluji:

"O povolení v dotazu zmíněného projevu horníků před Masarykovým jubilejním dolem ve Zbuchu nebylo u okr. úřadu ve Stříbře zažádáno ani nebylo pořádání tohoto projevu jmenovanému úřadu vůbec oznámeno, k čemuž se ještě podotýká, že šlo v tomto případě o projev pod širým nebem, u kterého podle ustanovení shromažďovacího zákona nestačí pouhé oznámení, že bude pořádán, nýbrž který smí býti pořádán jen s výslovným povolením úřadu.

Proto také řečník, který se jal mluviti k osobám shromaždivším se na uvedeném již místě k nepovolenému táboru lidu, byl třikráte jménem zákona četnictvem vyzván, by přestal mluviti a se legitimoval, neboť četnictvu znám nebyl. Řečník onen tak neučinil a nechtěl se též odebrati s četnictvem do závodní kanceláře dolu, by tam bylo provedeno jeho zjištění. Byl proto odveden četnictvem do kanceláře a teprve tam, když byl opětně několikráte vyzván, by se legitimoval, učinil tak tím způsobem, že hodil svoji legitimaci na stůl. Jakmile velitel četnické hlídky podle legitimace shledal, že předvedený muž je členem Národního shromáždění pan posl. Dvořák, zařídil jeho okamžité propuštění, při čemž k panu poslanci podotkl, že kdyby se byl legitimoval na místě, nebylo by jej četnictvo vůbec předvedlo.

Pan posl. Dvořák byl sice, jak již uvedeno, odveden do kanceláře, čemuž se vzpíral, podle výsledku provedeného šetření neodpovídá však pravdě tvrzení, že četnictvo, respektive četníci v dotazu jmenovaní, se na pana poslance vrhli a nadávajíce mu vlekli jej a tloukli do něho kolbami četnických karabin.

Podle vylíčených okolností nelze postupu četnictva nic vytýkati a nelze v něm též shledávati porušení poslanecké imunity. Nicméně pan ministr vnitra bude panu posl. Dvořákovi povděčen, může-li uvésti na doklad svého tvrzení nové okolnosti a skutečnosti a dohodne-li se též sám přímo s ministerstvem vnitra o svém eventuelním výslechu a konfrontaci s četníky jmenovanými v dotazu."

Předseda sdělil, že posl. Kubač a soudr. podali podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu návrh, aby se do dnešní schůze dostavil ministr vnitra dr Slávika podal zprávu o událostech v Sutové.

Při hlasování byl návrh zamítnut.

mezi schůzí: interpelace tisk 1907 (I až XXIII).

Podle usnesení předsednictva navrhl předseda, aby se příští schůze konala za 3 minuty, t. j. ve 12 hod. 55 min. odpol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 205. schůze.

Tento návrh byl přijat a schůze skončena ve 12 hod. 52 min. odpol.