Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Špatný, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

177 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 1 hod. 55 min. odpol.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. dr Hodáče za posl. dr Ivanku; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Hodinu za posl. dr Peterse.

Dotazy:

posl. Sladkého ministru školství a nár. osvěty a ministru financí o urychleném převzetí Masarykova městského reálného gymnasia ve Vsetíně do správy státní (č. D 880-III),

posl. Richtra ministru školství a nár. osvěty, v jakém stavu nachází se záležitost umístění měšťanských škol v Březové na Moravě (č. D 881-III).

Odpověď ministra financí na dotaz posl. Krebse o zavedení všeobecné dovozní daně (č. D 823-III).

počátkem schůze: Těsnopisecká zpráva o 196. schůzi posl. sněmovny.

Předseda konstatoval, že sněmovna jest schopna se usnášeti, přikázal výboru ústavně-právnímu vládní návrh tisk 1923 a k jeho návrhu byla jmenovanému výboru k podání zprávy o tomto vládním návrhu uložena lhůta 7denní.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů zemědělského a rozpočtového o návrzích na poskytnutí veřejné podpory zemědělcům poškozeným živelnými pohromami (tisky 1497, 1533, 1566, 1571, 1584, 1606, 1634, 1649, 1703, 1714, 1726, 1766, 1771, 1772, 1773, 1776, 1792, 1816, 1817, 1818, 1819, 1820, 1822, 1824, 1825, 1826, 1827, 1828, 1836, 1837, 1838, 1847, 1848, 1849, 1850, 1851, 1852, 1853, 1854, 1855, 1856, 1857, 1862, 1877, 1882 a 1883) (tisk 1899).

Zpravodaji jsou: za výbor zemědělský p. posl. dr Zadina, za výbor rozpočtový p. posl. Pelíšek.

Budeme pokračovati v jednání zahájeném v dnešní prvé schůzi.

Rozprava byla skončena, pan zpravodaj přednesl svůj doslov, přistoupíme tudíž ke hlasování.

Sněmovna jest způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s resolučními návrhy výborů zemědělského a rozpočtového, otištěnými ve zprávě výborové tisk 1899, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím jsou tyto resoluční návrhy přijaty.

Vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k 2. odstavci pořadu, jímž je:

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Liberci v trest. věci posl. Hadka (tisk 1745).

Zpravodajem je p. posl. Košek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Košek: Slavná sněmovno! Krajský soud v Liberci žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Hadka pro trestné činy podle §§ 81, 312, 5, 152, 153 tr. z.

Imunitní výbor pojednav o této záležitosti navrhuje posl. sněmovně, aby dala souhlas s trest. stíháním posl. Hadka.

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník.

Podle usnesení předsednictva navrhuji proto řečnickou lhůtu 15 minut.

Kdo s navrženou lhůtou souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená lhůta je přijata.

Přihlášen je na straně "proti" p. posl. Hadek. Dávám mu slovo.

Posl. Hadek (německy): Pánové! Imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, abych byl vydán libereckému krajskému soudu pro přečin a zločin podle §§ 81, 312, 5, 152 a 153 tr. zákona.

Tato žádost libereckého kraj. soudu o vydání zakládá se na této skutkové podstatě:

Dne 8. června 1930 na Boží hod svatodušní pořádala komunistická mládež spolu s komunistickou stranou v Liberci svůj svatodušní sjezd mládeže. Při této slavnosti dopustila se již dopoledne liberecká policie [ ]. Mnoho mladistvých dělníků bylo zatčeno, po zatčení policií zbito a odevzdáno kraj. soudu. Mezi jinými byl také zatčen sen. Pilz a dodán krajskému soudu, [ ]. Senát musil se usnésti, aby sen. Pilz byl ihned propuštěn na svobodu. Podařilo se nám [ ] zadržeti dělnictvo od přímých srážek s policií, ačkoli to bylo těžké. Dopolední meeting prošel poměrně v klidu a dodatečně odvedli jsme průvod dělníků z Liberce do Vratislavic n. Nisou, kde se odpoledne konala zahradní slavnost. Zúčastnilo se jí velké množství pracujícího obyvatelstva nejen z Vratislavic n. N., nýbrž i z celého libereckého a jabloneckého okresu. Za tím se konala konference mladistvých a strany ve vratislavickém dělnickém domě, které jsem se zúčastnil také já, posl. soudr. Höhnel a posl. Kuhnová a mnoho jiných funkcionářů. Zatím co jsme konferovali, bylo nám oznámeno, že se v místě slavnosti v zahradě dělnického domu potuluje špicl, konfident, který provokuje dělnictvo. Poněvadž nám záleželo na bezvadném průběhu sjezdu mládeže nejen po stránce politické, nýbrž i finanční, bylo mně uloženo, abych odešel do zahrady a abych tam dohlédl a zabránil všelijakým třenicím a srážkám. Podvolil jsem se tomuto úkolu a sešel jsem dolů. Již se zastávky na schodech I. poschodí mohl jsem pozorovati, že se dole utvořil větší shluk lidí a že větší masy živě diskutují a jsou ve sporu. Když jsem sešel dolů, musel jsem si namáhavě raziti cestu až doprostřed, kde jsem pak promluvil na tyto diskutující dělníky. Žádal jsem je, aby nyní, když již slavnost téměř skončila, nerušili jí nějakými nepředloženými činy a žádal jsem zvláště onoho, kolem něhož se točil celý spor, jehož jsem osobně neznal, kterého jsem před tím nikdy nespatřil a o němž jsem teprve později zvěděl, že to byl civilní zaměstnanec státní policie, Ludvík Oswald, aby byl tak laskav a opustil aspoň místo, aby nastal klid. Tázal jsem se ho, je-li zde služebně nebo soukromě. Na to mi neodpověděl, a teprve později, když se hluk poněkud utišil, prohlásil mi, že sem nebyl vyslán přímo úředně, že se účastní z vlastního zájmu. Tázal jsem se ho, proč se nehlásil u pokladny nebo proč se nepředstavil pořadatelům, poněvadž přece musil věděti, že ho dělníci v Liberci znají a že by mohlo dojíti k nemilým příhodám, při nichž by mohl býti postižen. Na to neodpověděl, ale použil možnosti, která se mu naskytla tím, že jsem zjednal klid, aby vyklouzl z kruhu. Přeskočil příkop a spěchal k východu. Až do této chvíle neučinilo dělnictvo tomuto policejnímu zaměstnanci na zahradní slavnosti toho nejmenšího. Naprosto nerušeně došel až k východu, neboť jsem ho mohl pozorovati až k východu, až zmizel za rohem dělnického domu. Ale tam prý onen policejní zaměstnanec podle zpráv, kterých se mi později dostalo od dělnictva, upadl. Proč? To nevím. Nemohl jsem to pozorovati, také jsem se o to již nestaral, neboť jsem pokládal tuto událost za vyřízenou. On tam upadl a při tomto pádu prý si přivodil některá zranění. Odešel jsem pak opět na slavnost, abych se jí účastnil. V docela malé chvíli dostavila se větší policejní pohotovost v čele s velitelem, který prohlásil zahradní slavnost za přerušenou. Došlo tam k několika zatčením, prý proto, že byl zbit policejní konfident a poněvadž prý utrpěl několik zranění. Postavil jsem se ovšem proti zakročujícímu policejnímu veliteli a prohlásil jsem, že není pravda, že policejní konfident byl bit, aspoň pokud jsem to mohl pozorovati. Přes to byla zahradní slavnost přerušena a dělníci, jak to možno většinou pozorovati při takových shromážděních, byli bezohledně nuceni, aby v nejkratší době opustili dělnický dům. A nyní liberecký krajský soud zkonstruoval proti mně nehoráznou žalobu. Prohlašuje se, že jsem byl původcem a vůdcem. Přiznávám, že jsem proti policejní pohotovosti, která dodatečně vnikla do zahrady, hájil dělníky, a poněvadž jsem věděl, jak se celá věc udála, prohlásil jsem policejnímu veliteli, že nemá příčiny zakročovati proti dělnictvu. Konstatuji, že tato žaloba, pro kterou mám býti vydán, je úplně zřejmě konstruována. Konstatuji, že zvláště obžaloba podle §u 312, veřejná urážka na cti, je vycucána z prstu. Byl jsem dopoledne na policejním ředitelství, když byl zatčen soudr. Pilz a mnoho dělníků, a protestoval jsem tam proti zatčením. Při této příležitosti bylo v místnosti liberecké policie asi 30 strážníků. V přítomnosti těchto 30 strážníků pronésti podobné výroky, jak mi to podkládá žaloba libereckého krajského soudu, jako: "Kašlu na vaše zákony, mně do nich nic není", to zakazuje mi již, jak se domnívám, ne-li osobní slušnost, pak zajisté politická moudrost. Jiných neshod, jiných srážek, jiných rozmíšek s policisty jsem na celém sjezdu mládeže vyjma na policejní strážnici a vyjma vyjednávání na zahradní slavnosti ve Vratislavicích n. N. v dělnickém domě neměl. Konstatuji, že obžaloba pro § 312, urážka veřejného úředníka, je úplně vycucána z prstu, vzata ze vzduchu, a svědčí jen o tom, jak tato obžaloba byla zkonstruována. Dále konstatuji, že jsem se nezúčastnil příprav, že žádných příprav nebylo třeba, že přípravy třeba na posledním místě přičísti [ ] vystupování liberecké státní policie. Konstatuji, že obžaloba podle §u 5 nemůže mě viniti nikterak ze spolupachatelství a že tato obžaloba zřejmě slouží k tomu, aby komunističtí funkcionáři byli vydáni soudní pravomoci libereckého kraj. soudu.

Neobracel bych se k posl. sněmovně, kdybych měl jistotu, že u libereckého kraj. soudu rozhoduje tak zv. občanská spravedlnost. Ale u tohoto kraj. soudu rozhoduje zřejmá snaha, aby lidé, i když se ničeho nedopustili, jimž nelze nic prokázati, byli odsouzeni jen proto, že to jsou příslušníci komunistické strany, příslušníci nějaké revoluční organisace. To libereckému soudu postačí, aby dotčeného dostal na několik týdnů nebo měsíců za žalářní zdi. Neobracel bych se k posl. sněmovně, kdyby nebylo těchto skutečností, ale výslovně konstatuji, že kraj. soud chce provésti to, co provedl již s několika poslanci a senátory. Připomínám případ posl. Haruse, posl. Sedorjaka, posl. Majora, sen. Stránského, posl. Haiblicka, posl. Sterna, který má býti zbaven mandátu. Tímto způsobem mají býti umlčeni komunističtí poslanci a senátoři, komunističtí funkcionáři, tímto způsobem snažíte se odstraniti s povrchu zemského komunistické členy parlamentu. Nedožadujeme se vaší dobroty a spravedlnosti, ale konstatujeme, že imunitní výbor tento případ důkladně nevyšetřil, že zvláště posl. Koškovi v imunitním výboru byla oznámena řada skutečností, které v imunitním výboru nepřednesl, které mu oznámili posl. Höhnel, posl. Kuhnová, tajemník Köhler a mnoho dělníků dopisy, v nichž bylo konstatováno, že obžaloba libereckého stát. zastupitelství byla úplně zřejmě zkonstruována a že se neshoduje se skutečnými fakty.

Žádáme, aby imunitní výbor vyšetřil údaje těchto poslanců a dělníků a aby imunitní výbor zachoval aspoň onu nestrannost, s jakou posuzuje výpovědi špiclovy, aby výpovědím funkcionářů strany přiznal aspoň týž význam, jako výpovědím špiclů libereckého policejního ředitelství. Proto žádáme, aby případ mého vydání byl znovu projednán v imunitním výboru, proto navrhujeme, aby tento případ byl znovu přikázán imunitnímu výboru.

Ještě vám chci říci jednu věc: Těmito persekucemi naše hnutí nezadržíte. Komunistická strana je neustále persekvována, týrána a zakazována. Dosud jste viděli, že přes tyto persekuce komunistická strana roste, že získává sympatie širokých vrstev obyvatelstva nejen v Československu, nýbrž i v řadě jiných států. Také ruští bolševici byli persekvováni, prošli Katorgou, Sibiří, Petro-Pavlovskou pevností, Schliesselburgem a vyšli jako vítězové nad carismem, nad tímto kapitalismem. Také my, českoslovenští komunisté, přes všechny persekuce, přes všechny útoky, přes všechny žalářní zdi, kterými nás chce obklopiti buržoasie, zvítězíme v tomto boji nad vládnoucí soustavou. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Návrh posl. Babela a soudr. podle §u 47 jedn. řádu:

Navrhujeme, aby posl. sněmovna vrátila imunitnímu výboru zprávu imunitního výboru tisk 1745 o žádosti kraj. soudu v Liberci za souhlas s trest. stíháním posl. Hadka (pro trestné činy podle §§ 81, 312, 5, 152, 153 tr. z.), aby prozkoumal fakta obsažená v žádosti o vydání, zvláště výslechem posl. Höhnela a Kuhnové, kteří byli při vytýkaných událostech a mohou dosvědčiti, že tvrzení obsažená v žádosti o vydání jsou úplně vymyšlená, dále aby přezkoumal, zdali i fakta obsažená v žádosti o vydání odpovídají vůbec skutkové podstatě uvedených ustanovení zákona, a konečně aby nově se rozhodl a podal tištěnou zprávu posl. sněmovně, ve které obšírně musí býti obsažena žádost o vydání, aby plenum posl. sněmovny mohlo učiniti své rozhodnutí skutečně na základě meritorní znalosti tvrzených fakt a předem důkladně uváženého stanoviska.

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Koškovi.

Zpravodaj posl. Košek: Slavná sněmovno! Poněvadž v řeči kol. Hadka nebyly uvedeny žádné nové okolnosti, žádám slavnou sněmovnu, aby schválila usnesení imunitního výboru, a vyslovuji se proti podanému návrhu na vrácení.

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Poněvadž byl podán návrh na vrácení výboru, dám hlasovati nejprve o tomto návrhu.

Bude-li zamítnut, budeme hlasovati o návrhu zpravodajově. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomuto pořadu hlasování není.

Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Babela a soudr. na vrácení věci výboru imunitnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Hadka, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Hadka.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zastupiteľstva v Bratislave v trest. vecí posl. Suroviaka (tisk 1794).

Zpravodajem imunitního výboru je za omluveného pana posl. Stundu pan posl. Ježek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Suroviaka pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914, přečin vydírání podle §u 50 tr. z. a přestupek útisku podle §u 1 zákona č. 309 z r. 1921 Sb. z. a n.

Imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby dala souhlas k trest. stíhání posl. Suroviaka.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Suroviaka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Suroviaka.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výboru imunitního o žádostí kraj. soudu v Č. Lípě v trest. věci posl. Böhma (tisk 1798).

Zpravodajem je za omluveného pana posl. Jana Tůmu pan posl. Ježek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Soukromý žalobce dr Jindřich Petsch, advokát v Kamenickém Šenově, podal návrh, aby byl vyžádán souhlas Národního shromáždění ku stíhání člena posl. sněmovny Böhma, rolníka v Dolních Habarticích, pro přečin proti bezpečnosti cti tiskem podle §u 461 tr. z., spáchaný tím, že napsal do čísla 43, dne 27. října 1928 v České Kamenici vyšlého periodického časopisu "Wochenblatt" článek, jehož obsahem se cítí uvedený žalobce na cti uražen.

Imunitní výbor po prozkoumání uvedeného článku neshledal, že by obsahem jeho, převážně politickým, porušena byla poslanecká imunita, a navrhuje posl. sněmovně, aby ku stíhání posl. Böhma souhlasu nedala.

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 15 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Ke slovu je přihlášen pan posl. dr Keibl.

Dávám mu slovo.

Posl. dr Keibl (německy): Dámy a pánové! Jednáme nyní o imunitkách, o vydání členů parlamentu a poslanců. Člověk musil býti při tom v poslední době několikráte, aby viděl, jak se venku nakládá s imunitou a jak to s imunitou je vůbec.

Jeden z případů - pokládám za svou povinnost sděliti to zde s tohoto místa - přihodil se opět včera v Děčíně. My, čtyři německé strany, svolali jsme schůzi do velké síně, která byla neobyčejně silně navštívena, v níž obecenstvo sedělo v řadách židlí. První řečník kol. Krumpe mluvil všeobecně a jen se dotkl duchcovských událostí. Sotva však pronesl několik slov o duchcovských událostech, vládní zástupce vstal a schůzi rozpustil. Tvrdím, že již to jest zásah do imunitních práv.

Dámy a pánové! Zakazuje-li se již poslanci, členu parlamentu, aby vůbec mluvil o skutečnostech veřejného života, o událostech ve státě, nemá již žádné imunity. Neboť od koho lze pak vůbec ještě očekávati, aby mluvil o veřejných věcech, než od člena parlamentu, a jestliže se mu to znemožňuje, přestává tím jeho imunita. Jest škoda, že ještě nebyly rozdány těsnopisecké zprávy o posledních parlamentních schůzích. Usmyslil jsem si, že si vezmu takový tisk a že řeč, kterou jsem zde pronesl o duchcovských událostech, když již prošla parlamentní censurou, prostě na nějaké schůzi přečtu, abych jednou postavil vládního zástupce před otázkou, co v takovém případě má činiti. Byl by tu schůzi rozpustil také? Jest nějaký rozdíl mezi vytištěným výrokem, čteným nebo mluveným?

V takovémto případě byl bych šel až ke správnímu soudu, ale bohužel - nechci tvrditi, že tisk se úmyslně zdržel, aby věc nebyla již zatím ožehavou - tisk jsem nemohl dostati. Přece však musí býti možno informovati voliče, a to tak, jak se sluší, a nikoliv na konec tak, že se jim přednese jen vládní rozum.

Ale to by konečně bylo ještě to nejmenší. Po rozpuštění bylo ihned povoláno četnictvo, které se chovalo jako v nepřátelské zemi. Musím prohlásiti: K tomu přece jen patří nedostatek strategické znalosti, dává-li se vykliditi síň, jako zde zasedací síň, kde stojím jako řečník a kde hlavní východ jest proti mně, kdežto po levé straně je pevná zeď, tím způsobem, že se četnictvo přivede z nouzových východů a žádá se od obecenstva, aby vyskočilo zdí. (Souhlas.) To jest ovšem nemožné. Hlavní východ jest uzavřen. Obecenstvo musí prchati přes židle a stoly. Představíte-li si obraz požáru divadla na Okružní třídě, kde vypukla panika, kde děti, ženy a staří lidé musili prchati a řítili se přes překocené židle, tak vypadala děčínská schůze - a úplně zbytečně, jen z viny naprosto nedisciplinovaného postupu četnictva. Dnes jsem si ovšem se svými kolegy stěžoval. Úřady mi přiznaly: "Ti lidé jsou neustále činní, hned se jich používá zde, hned tam a sotva se mohou vyspati. Častokráte nemají po dva dni co k jídlu a tu jim ovšem povolí nervy." Lituji sice četnictvo, ale prosím, co je nám, státním občanům do toho? To jest věcí úřadů, aby vysílaly mužstvo, na které se můžeme spolehnouti. Představme si jen starého rakouského četníka! Jako soudce měl jsem příležitost pracovati se starými rakouskými četníky. To byla nejen osoba z mužstva, nýbrž skutečný úředník, od něhož se mohlo něco požadovati a který také měl nutný takt. Vždyť není přece možno, aby za každým četníkem stál důstojník nebo úředník. On sám musí věděti, jak se má chovati, a děčínští četníci to nevěděli. Není nutno, aby všichni vnikli do síně a ihned počali tlouci, aby vyháněli lidi na ulici a aby je kopali, není nutno, aby dav v zahradě honili bezhlavě sem a tam, jednou k hořejšímu východu - tam stálo také četnictvo - pak opět k dolnímu východu, takže lidé vůbec nemohli ven. Jest to úplně samozřejmé: Tlačí-li se 1500 lidí jedněmi dveřmi, které jsou asi 4 m široké, že to vede k tlačenici a ze to nejde rychle; a já, který jsem byl mezi četníky, jen s velkou námahou společně s kol. Kasperem jsme zabránili, aby četnictvo nepodniklo ve své nervositě bodákový útok na tyto lidi, kteří se chtěli vyhrnouti ven. Kdyby se to bylo stalo, bylo by zůstalo jistě na místě 20 mrtvých, a to úplně zbytečně. Oněch 4 nebo 5 minut, o které se nám podařilo naším oboustranným vlivem zadržeti četnictvo a odděliti je od davu, postačilo, aby lidé vyšli ven. Lze si ovšem představiti, že lidé za takovýchto okolností jsou rozčileni. Pak nelze ručiti za činy každého, zvláště mladistvého člověka a jest pravda, bylo hozeno několik kamenů a jeden, jímž prý byl zraněn četník, padl mi na nohu. Ale - item - on prý je zraněn, já nikoliv. Jest nutno, aby četnictvo postupovalo poklusem s nasazenými bodly? Není samo tím vším vinno? Jest nutno, aby okresní hejtman šel v občanském oděvu s hůlčičkou vzadu a odzadu ještě četnictvo štval, aby věc provedlo ještě rychleji? Pánové, to jest více než nutné; lituji, že došlo k takovýmto událostem, a přeji si, aby si zde vláda jasně představila, že musí četnictvo nejprve naučiti, jak má vykonávati četnickou službu, neboť dosud to nedovede. Tak může se snad postupovati proti divochům nebo černochům, ale proti vzdělaným lidem, kteří sami vědí, co to je pokoj a pořádek, se takto nepostupuje. (Výkřiky.) A velectění, kdyby jen bylo zůstalo na tom! Kol. Kasper byl zraněn, já jsem byl několikráte zezadu udeřen pažbou a moje poslanecká legitimace prospěla mi právě tak málo jako kol. Kasperovi. To je útok na imunitu, jehož nelze dodatečně napraviti.

Ze všeho jest patrno, že za takovýchto okolností vlastně každá větší schůze znamená nebezpečí pro pokoj a pořádek, ale nikoliv proto, že ji chce rušiti řečník nebo obecenstvo, nýbrž proto, poněvadž je tu třetí moc, policie, která jest takřka vždy ochotna rušiti pokoj a pořádek. To musí býti jednou řečeno s tohoto místa. Konstatuji to a očekávám od našeho německého obyvatelstva, že jest si vědomo, v jakém státě žije, za jaké soustavy a že z toho kdykoliv vyvodí důsledky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru imunitního, p. posl. Ježkovi.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Kol. dr Keibl použil příležitosti projednávání zprávy imunitního výboru o trest. stíhání posl. Böhma, aby tlumočil zde řadu stížností na chování státní správy. Tato věc nesouvisí s věcí, o které jsem referoval, a mají-li stížnosti pana dr Keibla podklad - o čemž dovoluji si pochybovati - bylo by jistě správné, aby jich použil k interpelaci nebo dotazu na příslušná místa, aby na ně bylo možno odpověděti.

Pokud jde o jeho názor na řeči parlamentní, že určité věci, které byly proneseny v parlamentě, jsou eventuelně předmětem stíhání a že s touto věcí půjde eventuelně ke správnímu soudu, dovolím si jen podotknouti, že parlamentní řeč je chráněna tenkráte, je-li přímo uvedeno, že je to řeč parlamentní, která toho a toho dne v té neb oné schůzi byla pronesena. Není-li tomu tak, pak ovšem této ochrany postrádá.

Co se týče věci samé, pan dr Keibl se o ní nezmínil a proto trvám na návrhu imunitního výboru.

Předseda: Přistoupíme ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Böhma.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Böhma.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Praze v trest. věci posl. Dvořáka (tisk 1799).

Zpravodajem za omluveného p. posl. Jana Tůmu je p. posl. Ježek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Podle trest. oznámení, podaného dne 23. července 1930 policejním komisařstvím na Kladně okres. soudu na Kladně, uspořádal bez úředního povolení posl. Dvořák veřejný tábor lidu před vrátnicí Pražsko-želez. společnosti na Kladně. Službu konající pomocný zřízenec strážní služby vyzval jej jménem zákona, aby ustal v řečnění a odebral se s ním za účelem zjištění na strážnici, čemuž dotčený nevyhověl a vzepřel se předvedení tím, že se strážníku vytrhl a udeřil jej rukou do tváře pod pravé oko. Tím byl úřední výkon zmařen a mohlo dojíti ku předvedení teprve když se dostavili ku pomoci dva obvodní inspektoři. Při předvádění posl. Dvořák dopustil se dále urážky stráže tím, že stráži nadával.

Imunitní výbor jednaje o tomto došel k přesvědčení, že mez posl. imunity byla porušena, a navrhuje posl. sněmovně, aby posl. Dvořák k trest. stíhání vydán byl.