Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Špatný, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Pik.

129 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr Dérer, dr Šrámek; za ministerstvo spravedlnosti odb. rada Voska.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 2 hod. 50 min. odpol.

dal předseda na dnešní schůzi posl. inž. Novákovi, Venclovi pro neodkladné zaměstnání.

nemocí na tento týden posl. Böhm.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Mareš.

Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru zemědělského posl. Solfronka za posl. Jos. Tůmu.

Klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" vyslal do výboru iniciativního posl. Wagnera za posl. Gläsela; do výboru zásobovacího posl. Halke za posl. Viereckla.

Dotazy:

posl. Sladkého ministrům zemědělství a veř. zdravotnictví, proč dosud nedošlo k rozšíření obecních vodovodů v městě Štramberku a v městysi Kopřivnici na Příborsku (č. D 858-III),

posl. Malého ministru železnic o nevyplácení poplatků za podej a výdej zboží, mimo služební hodiny zaměstnancům pracujícím u rychlozboží d. ú. v Brně (č. D 859-III),

posl. dr Hajna, dr Lukavského ministru pošt a telegrafů o zodpovědění jejich dotazu ze dne 25. února t. r. (č. D 860-III),

posl. dr Daňka a druhů ministru nár. obrany o vojínu Jakubu Müllerovi, děl. pluk č. 53 v Lipníku n. Bečvou (č. D 861-III).

Odpovědi min. vnitra na dotazy:

posl. Sladkého o nespravedlivém a jednostranném postupu při udělování kinolicencí v Praze zemským úřadem pro Čechy (č. D 782-III),

posl. Koudelky o protizákonném postupu okr. hejtmana českobrodského (č. D 786-III).

počátkem schůze: interpelace tisk 1846 (I až XIII).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 197. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Tylla.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavne-právneho o usnesení senátu (tlačivo 1865) o vládnom návrhu zákona (tlačivo sen. 786 a 790), ktorým sa doplňujú ustanovenia exekučného poriadku (zákona) (tisk 1880).

Zpravodajem jest p. posl. dr Markovič. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Markovič: Slávna snemovňa! Po zavedení podpôr v nezamestnanosti podľa tak zv. gentského systému a potom aj iným spôsobom v teorii i v judikature vyskytla sa sporná otázka, či podpory v nezamestnanosti podliehajú exekúcii alebo nie, poťažne či sú z exekúcie vylúčené alebo nie. V niektorých konkrétnych prípadoch súdy rozhodly tým spôsobom, že pripustily exekúcie i na podpory v nezamestnanosti. Následkom toho bolo nutnovniesť do tejto nejasnej otázky jasno autoritativným rozhodnutím, tedy zákonnou cestou a preto vláda predložila senátu Národného shromaždenia vládny návrh zákona, ktorým sa doplňujú ustanovenia exekučného poriadku, potažne exekučného zákona. Po formálnej stránke vládny návrh bol doplnením ustanovení §u 290, exekučného poriadku, platného v historických zemiach a §u 51 exekučného zákona platného na Slovensku a na Podkarpatskej Rusi. Poneváč však senát mal za to, že by týmto spôsobom mohly vzniknúť zase určité nejasnosti, volil formu samostatného zákona a nie doplnkov k vyššie citovaným paragrafom oboch exekučných zákonov.

Ústavne-právný výbor posl. snemovne prejednal usnesenie senátu a schválil ho v znení, ako mu bolo predložené. Treba ešte podotknúť, že podľa usnesenia senátu platnosť exekúcií, pokiaľ už boly nariadené i na podpory v nezamestnanosti, ruší sa až odo dňa účinnosti tohoto zákona, to znamená, že na základe týchto exekúcií nebude možno konať ďalej srážky od účinnosti tohoto zákona. Tiež je určitý rozdiel medzi vládnym návrhom a usnesením senátu v tom, že v §u 1 znenia zákona podľa usnesenia senátu bol vložený nový text druhej vety, ktorý znie: "Podpory ty nebuďtež ani připočítávány k jiným důchodům dlužníkovým, zjišťuje-li se jeho celkový důchod exekuci podrobený." To znamená, že pri vyrátaní dôchodku exekúta podrobeného exekúcii majú byť podpory v nezamestnanosti posudzované samostatne.

Ústavne-právny výbor uznal dôvody, ktoré viedly vládu k predloženiu tohoto návrhu, taktiež uznal dôvody, ktoré viedly senát k niektorým zmenám na pôvodnom vládnom návrhu prevedeným a preto se usniesol navrhnúť slavnej snemovni, aby prijala zákon tento v tom znení, ako sa na ňom usniesol senát.(Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Hlasování o tomto odstavci pořadu odložím na dobu pozdější a přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání 2. odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výborů zemědělského a zásobovacího o usnesení senátu (tisk 1863) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 738 a 754), jímž se obnovuje účinnost zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 47 Sb. z. a n., o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními (tisk 1889).

Zpravodaji jsou: za výbor zemědělský p. posl. Dubický, za výbor zásobovací p. posl. Jaroš.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, p. posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Když před dvěma roky počaly se jeviti účinky těžké zemědělské krise v celém hospodářském životě a když účinky tyto zasáhly i finanční politiku státu, začalo se jednati o cestu, vedoucí k nápravě. Ukázalo se již tehdy, že jen tam jest soběstačné hospodářství, život a zdravé podnikání ve všech odvětvích, kde zemědělství má zajištěnu ochranu a rentabilitu, aby mohlo tvořiti hodnoty pro zájmy celku.

Vedle celních opatření, která zejména pokud jde o rostlinnou produkci, mléčnou produkci a zelinářství, jsou u nás dosud slabá, schválen byl 10. dubna 1930 návrh o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zřízeními. Zákon byl usnesen z toho důvodu, aby byl zvýšen odbyt domácích zemědělských výrobků, jichž byl nadbytek, a přece se v téže době přiváželo k nám zbytečně mnoho zemědělských produktů cizích, za něž jsme vydávali těžké miliony našich hodnotných peněz. Již tehdy jsme upozorňovali, že dovozem cizího zboží poškozuje se nejen naše zemědělství, nýbrž že se zhoršuje i obchodní bilance státu, což konec konců odnese všechno obyvatelstvo. Chtěli jsme proto, aby zejména veřejné ústavy, podniky i soukromý obchod byly povinny dávati přednost výrobkům domácí provenience, a to tím spíše, když jejich kvalita je dokonalá a může dobře obstáti na konkurenčním trhu s cizinou. Žádali jsme tehdy, aby byl donucen k této povinnosti i všechen konsum, a uvedli jsme za příklad cizinu, zejména Anglii, Německo a Italii, kde heslo kupovati domácí výrobky stalo se již dávno národním příkazem.

Zákon z 10. dubna 1930 týkal se odběru obilí, mlýnských výrobků, luštěnin, brambor, masa, mléka a mléčných výrobků, vajec, zeleniny a pícnin. Platnost tohoto zákona byla stanovena na dva roky a nyní končí. Budiž konstatováno, že účinky tohoto zákona byly v praksi dobré a prospěšné. Lze jen litovati, že povinnost k odbírání domácích výrobků nebyla rozšířena, jak jsem již konstatoval, na celý konsum. Teprve nyní, kdy v zájmu udržení našich devis a stability obchodní bilance má především stát zájem na podpoře domácí výroby, činí se opatření proti cizímu importu. Ale ještě ne úplně; mám za to, že je nejpřednějším úkolem státní správy, aby v dnešní těžké době rozšířila povolovací řízení na všechen dovoz, a aby to, co je nezbytně nutno z ciziny dovézti, bylo dáno do služeb našeho vývozu. Jen tak zachráníme stát před těžkou pohromou finanční a hospodářskou.

Na této ochranářské politice má životní zájem i dělnictvo, neboť jen tehdy, bude-li domácí výroba, ať zemědělská, průmyslová nebo živnostenská, udržena, má naději na výdělek a řádné zaměstnání.

Krise, ve které je zemědělská výroba, bohužel neulevuje. Bylo proto jenom správné, když vláda rozhodla, aby zákon o povinném odběru domácího zboží, zvláště zemědělského, byl prodloužen do 31. prosince 1933. Upozorňuji důtklivě, že vláda měla by se zabývati zároveň s prodloužením zákona ze dne 7. listopadu 1930 o přednostním semílání domácích chlebovin, jehož platnost přestala koncem r. 1931. Také zákon o výrobě chleba ze dne 10. dubna 1930, který byl vydán pro zvýšení odbytu domácího žita, měl by vstoupiti opět v platnost aspoň od 1. srpna t. r., aby zavčas mohl působit už na počátku nastávajícího hospodářského a žňového období. Vzdor zákonu z 10. dubna 1930 máme zjištěno, že některé veřejné ústavy v našem státě kupují cizí mouku, ať uherskou nebo americkou, cizí hrách, čočku a mák, zatím co na př. produkce máku našeho, která byla do nedávna slušným doplňkem zemědělského podnikání, je téměř zničena, jak zejména několik obcí na Mělnicku, směrem k okresu Dubé, je toho klasickým dokladem. A i zde je nutná rychlá a neodkladná náprava.

Slavná sněmovno, naše zemědělství má mimořádný zájem na odběru a spravedlivých cenách, zejména výrobků z drobného hospodaření. Je to zvláště mléko, máslo a vejce. A tu upozorňuji na neobyčejně veliký dovoz másla do naší republiky. R. 1931 dovezlo se k nám 186 vagonů másla a 176 vagonů sýru, a přece výroba mléčná, která u nás činí ročně 4 1/2 miliardy litrů, mohla by velmi dobře krýti všechnu domácí potřebu másla, kdyby státní správa vydatně podporovala budování družstevních másláren a mlékáren. V naší republice se vyrobí ročně 9000 vagonů másla selského a jenom 1000 vagonů másla mlékárenského. Na mléčné produkci je z 90% interesován drobný zemědělec a pomohlo by se tedy nejenom jemu, nýbrž i celému národnímu hospodářství, kdyby stát podporoval vybudování mlékárenství našeho, organisaci výroby, obchodu a zamezení cizího dovozu.

Je dále velmi smutným zjevem, že se k nám dováží úžasný počet vajec, ačkoliv domácí produkce stačila by úplně krýti spotřebu. R. 1930 dovezlo se do našeho státu z ciziny 170,000.000 kusů vajec, v ceně 66 mil. Kč. To je nerozumné mrhání národním jměním a majetkem, které je tím smutnější, poněvadž se děje opět na účet drobných zemědělců, kteří jsou spolehlivou a poplatnou složkou státu a kteří zejména v dnešní zlé době jsou odkázáni pravidelně jenom na tržbu za drobné své domácí produkty.

Senát NSRČ jednal o vládní osnově na prodloužení zákona, jímž se obnovuje odběr určitého druhu zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními, a zároveň v resolucích poukázal na některé nutné doplňky, které je nutno řádně provésti v zájmu obchodní bilance státní i podpory domácího zemědělství. Tak zejména bylo v senátě žádáno, aby v zájmu udržení a rozšíření pěstování lnu byla učiněna vhodná opatření, aby při dodávkách pro veřejné úřady, podniky a ústavy dávána byla přednost výrobkům lněným, zhotoveným z domácí suroviny.

Senát dále uložil příslušným ministerstvům, aby nařídila podřízeným ústavům a podnikům, aby při opatřování mléčných výrobků bylo pamatováno na odběr slovenských výrobků, zejména brynzy. Uložil ministerstvu národní obrany, aby potřebný počet koní pro armádu nakupovalo především od domácích chovatelů. Také se zabýval otázkou produkce vinné a vyzval vládu, aby ve všech veřejných podnicích a ústavech hrazena byla potřeba vína víny domácího původu, s výjimkou vín medicinálních v léčebných ústavech a v jiných podnicích živnostensky provozovaných.

Zemědělský výbor posl. sněmovny zabýval se touto vládní osnovou ve schůzi 21. června t. r. V debatě bylo všeobecně konstatováno, že prodloužení tohoto zákona je krajně nutné v zájmu znárodnění výroby i konsumu v našem státě, a zároveň bylo žádáno, aby se učinily všechny kroky u státní správy, by veškeré úřady, podniky a ústavy uhrazovaly své potřeby výhradně odběrem domácích výrobků, a to jak zemědělských, tak průmyslových a živnostenských.

V zastoupení zemědělského výboru doporučuji, aby vládní osnova, kterou jsem již odůvodnil, obdržela ústavní schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru zásobovacího, p. posl. Jarošovi.

Zpravodaj posl. Jaroš: Slavná sněmovno! Zásobovací výbor jednal ve včerejší schůzi o předložené osnově zákona a shledal, že důvody, pro které před 2 lety byl zákon č. 47 vydán, nejen nepominuly, nýbrž naopak se zhoršily, a že zejména je to výrobní odbytová krise zemědělská, která se zhoršila následkem opatření ostatních států, které nabádají k soběstačnosti a vydávají opatření proti jakémukoliv dovozu. To všechno bylo zásobovacímu výboru pohnutkou, aby nejen schválil usnesení senátní, nýbrž i usnesení našeho zemědělského výboru a také resoluce, které byly přijaty v senátě, jakož i resoluce zemědělského výboru. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Hlasování o tomto odstavci pořadu odložím na dobu pozdější a přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tedy projednávat odstavec 3, jímž jest:

3. Zpráva výboru technicko-dopravního o usnesení senátu (tisk 1864) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 768 a 779), kterým se mění zákon ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., jímž se doplňuje zákon ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace (tisk 1890).

Zpravodajem jest p. posl. Kočandrle. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Kočandrle: Slavná sněmovno! Technicko-dopravní výbor usnesl se ve schůzi, konané dne 22. června t. r. doporučiti poslanecké sněmovně, aby přijala osnovu zákona, kterým se mění zákon ze dne 1. července 1921, čís. 258 Sb. z. a n., jímž se doplňuje zákon ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace ve znění usnesené, senátem N. S., a aby též přijala připojenou resoluci.

Já bych k tomu měl některé připomínky, které dovolím si při této příležitosti přednésti.

Prováděním soustavné elektrisace v republice Československé pověřeny jsou všeužitečné elektrické podniky, zřizované za účasti státu, zemí, okresů a obcí. Poněvadž těmto podnikům jsou ukládány ve veřejném zájmu různé povinnosti, na př. povinnost dodávky elektrické energie i do míst nevýhodně ležících, jsou jim přiznávány různé finanční a právní výhody, jimiž jim má býti plnění jejich úkolův umožněno.

Podle elektrisačního zákona z 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., jest potřebí, aby na těchto podnicích byli veřejní činitelé zúčastněni aspoň 60% kapitálu. Poněvadž tak značnou účast veřejných korporací nebylo vždy možno uskutečniti, bylo zákonem z 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., připuštěno, aby účast veřejných činitelů činila po případě jenom 25% celkového kapitálu, avšak nejdéle jen po dobu 20 roků. Po této lhůtě byli soukromí činitelé na podniku zúčastnění povinni přenechati veřejným činitelům své podíly až do 60% celkového kapitálu.

Podle tohoto zákona č. 258/1921 byly však dosud založeny jen dva všeužitečné elektrické podniky, a to Podkarpatoruské elektrárny, akc. společnost v Užhorodě, a Družstevní závody, společnost s r. o., v Dražicích nad Jizerou. Nevýhodou pro soukromé podnikatele bylo totiž stanovení této 20leté lhůty, po jejímž uplynutí se musili soukromí činitelé vzdáti své majority v podniku, takže soukromý kapitál se až na jedinou výjimku na takovýchto podnicích nechtěl zúčastniti.

Této situaci má odpomoci předložený návrh zákona, kterým má býti § 1 zákona č. 258/1921 Sb. z. a n., změněn v tom smyslu, že tato 20letá lhůta může býti prodloužena až na 30 let, čímž se soukromým činitelům umožní delší využití jejich kapitálu. Veřejným činitelům musí však vždy příslušeti aspoň 25% základního kapitálu podniku a musí jim býti ve stanovách zajištěno, že soukromí činitelé na podniku zúčastnění jim po uplynutí této prodloužené lhůty odprodají majoritu v podniku až do 60%, nebo že soukromí činitelé jim po uplynutí této lhůty přenechají celý elektrický podnik.

Zákonná osnova stanoví dále, že přejímací cena za přejímané podíly nebo za přejímaný podnik bude určena buď dohodou stran nebo, nedojde-li k dohodě, okr. soudem sídla podniku. Zásady, podle nichž má býti při stanovení přejímací ceny postupováno, musí býti stranami sjednány již předem, před přeměnou podniku na všeužitečný. Kdyby nedošlo k dohodě, bude přejímací cena stanovena podle zásad vyvlastňovacího řízení. Při stanovení přejímací ceny musí však býti vyloučena hodnota staveb a zařízení, pokud byly pořízeny z příspěvků poskytnutých veřejnými činiteli, tedy na př. ze státních subvencí.

Osnova pamatuje též na případ, že by se soukromí činitelé zdráhali převésti své podíly na veřejné činitele, v kterémžto případě by podíly soukromých společností pozbyly veškerých práv vůči podniku.

Konečně přiznává osnova osvobození od kolků a poplatků všem právním jednáním a převodům, jichž bude třeba k provedení tohoto zákona. Poněvadž účelem navrženého zákona je přispěti k dokončení programu soustavné elektrisace tím, že by do rámce soustavné elektrisace státu byly zařazeny i ty podniky, u nichž za dosavadních zákonných předpisů účast veřejných činitelů se nemohla uskutečniti, doporučuje se, aby vládní návrh zákona, na němž se již usnesl senát Národního shromáždění, byl schválen i posl. sněmovnou.

Tento zákon bude též krokem ke zmírnění nezaměstnanosti v průmyslu a v živnostech oboru elektrisačního, neboť lze očekávati, že elektrické podniky, které z obavy před nucenou přeměnou na podniky všeužitečné v posledním roce svou činnost omezily, po dobrovolné přeměně na všeužitečné podniky svou dřívější investiční činnost opět obnoví.

K tomu je resoluce, která byla již schválena senátem Národního shromáždění, kde se vládě doporučuje, aby žádostem obecních elektráren o přiznání všeužitečnosti bylo blahovolně vyhovováno, jestliže jejich kapitál je plně ve vlastnictví obcí. Dovoluji si jako zpravodaj výboru technicko-dopravního doporučiti tuto osnovu ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není. Návrh můj jest přijat.

Přihlášen je na straně "pro" pan posl. Kaufmann. Dávám mu slovo.

Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný návrh tisk 1890 má přizpůsobiti zákon o soustavné elektrisaci ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a. n., jakož i doplňovací zákon ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., poměrům, které se změnily vývojem v elektrickém hospodářství a hospodářství vůbec, a především má zjednati předpoklady pro silnější účast a vliv veřejné správy. Již od té doby, co nabyly účinnosti zákony č. 438 a 258, můžeme konstatovati jisté rozpory mezi zájmy soukromě hospodařících podniků a tak zvanými podniky všeužitečnými. Po celá ta léta vedl se spor o otázku, zda lépe slouží soustavné elektrisaci soukromá iniciativa, nebo podniky prohlášené za všeužitečné, které byly státem zcela neobyčejně, a jak jsme mohli dobře konstatovati, dosti jednostranně podporovány. Každá skupina jak podniky soukromě hospodařící, tak také obecně prospěšné tvrdí o sobě, že lépe slouží soustavné elektrisaci, zavedené v duchu zákona z r. 1919 a 1921. Soukromým podnikům dostalo se jistě povzbuzení pro jejich soukromý zájem a pro jejich naději na zisk v elektrickém hospodářství, který právě v prvých dobách po válce byl zvláště nápadný, a bylo to pro ně podnětem k intensivnější elektrisační práci. Všeužitečné podniky, které s počátku vystoupily jmenovitě v moravských a slezských krajích jako obchodní podniky a vtlačily se, ač neslouží vždy soustavné elektrisaci, mezi výrobce, elektrárny a spotřebitele, rovněž tvrdí, že posloužily elektrisaci lépe než ti druzí. Ale musíme konstatovati, že většinou samy vystupovaly jako obchodní podniky a nikoliv jako podniky výrobní a že působily ke zdražení proudu. Posuzujeme-li věc nestranně, musíme konstatovati, že všeužitečné podniky v moravsko-slezském území přispěly velmi značně ke spojení mnoha menších soukromých podniků, jichž bylo několik set, a tím opatřily dostatek předpokladů, že bylo možno zříditi větší přespolní centrály, hydrocentrály, které našly již připravená odbytiště.

Všeužitečné podniky mohou prosperovati, jak jsme to mohli dobře pozorovati aspoň v letech až do r. 1928 a 1929, poněvadž byly státem podporovány, neboť měly k disposici největší část 75milionového fondu zřízeného v r. 1919 a mimo to byly jim zajištěny zcela mimořádné výhody také po stránce právní, takže proti soukromým podnikům měly velmi značný náskok.

Zákonem z r. 1919 byly však také ministerstvu veř. prací, jako správci peněz poskytovaných státem na elektrisaci, uděleny velmi značné plné moci, s jakými se jistě nesetkáváme v žádném jiném zákoně. Ministerstvo veř. prací mělo nejen spravovati 75milionový fond a mělo za úkol zcela zvláště podporovati z těchto peněz vybudování hydrocentrál, zvláštními subvencemi podporovati činnost firem, přeměněných ve všeužitečné podniky, nýbrž mělo také za úkol dozírati, aby elektrisace byla prováděna soustavně a také obchodně bezvadně. V §u 4 zákona z r. 1919 zákonodárce nejen vyslovil, v čem záleží všeužitečnost nebo které předpoklady musí býti dány, aby bylo lze prohlásiti podnik za všeužitečný, nýbrž především konstatoval, že všechny podniky, které působí ve veřejném zájmu, které jsou činné v zájmu státní obrany, ale podporují také jiné podniky ve veřejném zájmu, mohou býti prohlášeny za všeužitečné.

Nejdůležitější plná moc ministerstva veř. prací jest jistě obsažena v §§ 27 a 28. V §u 27 zmocňuje se ministerstvo veř. prací, aby špatně spravované podniky nebo podniky, které neprovádějí soustavnou elektrisaci v duchu obou jmenovaných zákonů, přinutilo nebo příkazy jim nařídilo, aby působily v duchu zákona a aby popoháněly elektrisaci. Ale na druhé straně, jestliže podnik nesplní rozkazu ministerstva, aby nakonec také donucovacími opatřeními, která sahala až k vyvlastnění, přinutilo podnik, aby dodržoval tato ustanovení a zásady.

§ 28 vyslovil pak tuto plnou moc jasně a udělil ministerstvu zmocnění, aby také vyvlastněním přeměňovalo podniky ve všeužitečné, jsou-li u těchto podniků dány pro to předpoklady a jsou-li k tomu způsobilé. Touto plnou mocí, která byla téměř neomezená, nastala nejen zcela zvláštní právní nejistota, nýbrž byla také značně zabrzděna iniciativa především soukromých podniků. Všeužitečné podniky, které z §§ 27 a 28 vyvozovaly pro sebe zcela zvláštní práva, mezi jiným také právo hráti si na dohlédací úřad nad ostatními elektrickými podniky, vykonávaly toto právo, které si osvojily, tak důrazně, že neustále docházelo k četným těžkým a vážným sporům mezi soukromými a všeužitečnými podniky. Nechci opakovati podrobnosti těchto sporů, které jsem přednesl již na podzim loňského roku, když se jednalo o prodloužení §u 28, ale určitě přispěly, aby u obou skupin ochromily a brzdily impuls.

Rozpory vedly nyní k tomu, že především všeužitečné podniky naléhaly na rozšíření plných mocí ministerstva a r. 1931 vypracovalo ministerstvo veř. prací prováděcí nařízení k §u 28, které uděluje ministerstvu do r. 1950 téměř plnou moc, aby kdykoliv přeměnilo podniky, které se mu zdají způsobilé, ve všeužitečné. Debata o tomto prováděcím nařízení v elektrárenském poradním sboru také ukázala, jak osudné následky mohla by míti tato plná moc, a pak, ačkoliv se poradní sbor vyslovil pro prováděcí nařízení, toto padlo. Na podzim r. 1931 došlo k jednání mezi ministerstvem a několika nejdůležitějšími podniky, mezi nimi také severočeskými elektrárnami a duchcovsko-podmokelskou akciovou společností, která má velkou přespolní elektrárnu v Novém Sedle, která se ku podivu z části konala v cizině a která nakonec vedla ke smlouvě mezi severočeskými elektrárnami a 18. oddělením ministerstva veř. prací. Této smlouvy použilo se pak jako podkladu pro novelu, vypracovanou již v listopadu loňského roku ministerstvem veř. prací, která pak také byla předložena sněmovně. Touto novelou projevilo se především jasně úsilí obou stran dojíti k dohodě, kterou se soukromému hospodářství zajišťuje 75% výtěžku z hospodaření podniků na dalších 30 let.

V prvém návrhu, který byl odevzdán členům poradního sboru den před zasedáním elektrárenského poradního sboru, tedy dne 1. listopadu 1931, bylo konstatováno, že až do 25% základního kapitálu podniku má býti poskytnuto veřejné správě a že se tato účast veřejné správy stanoví na 30 let.

Tento návrh byl však ve 24 hodinách dvakráte změněn, a to velmi pronikavě: ve třetím vydání novely byla procentní sazba stanovena nikoliv do 25%, nýbrž nejméně 25%, čímž se ministerstvu veř. prací nebo státu umožňuje nárok, aby žádal ve stanoveném období 30 let také vyšší procentní sazbu. Dále bylo zvlášť důležité, že si stát zajistil nejen předkupní právo, nýbrž také vliv na rozdělení 25% mezi veřejné korporace, takže ani obce, ani okresy, ani země nemohou získávati podíly z těchto 25% podle vlastního uvážení, podle svých zájmů a prostředků, nýbrž stát vyhrazuje sobě rozdělení zemím, okresům a obcím.

Elektrárenský poradní sbor vyslovil se po podrobných poradách pro novelu a byla přijata také hlasy německých přísedících, kteří hájili zájmy podniků. Novela neobsahuje nic, čím by se splnila dříve již vyslovená přání dělníků a zaměstnanců těchto elektráren, přání po jakémsi zajištění jejich existence, jakési ochraně pracovního místa dělníků a zaměstnanců, především v elektrárnách německého pohraničního území. V elektrárenském poradním sboru podali jsme tenkráte příslušný návrh, který však byl na návrh pana prof. Lista z brněnské české techniky zamítnut a jen zapsán do protokolu. Po několika dnech došla pak členům elektrárenského poradního sboru zpráva, že ministerstvo veř. prací novelu odvolalo, a to bez odůvodnění, a mohli jsme konstatovati, že dne 19. prosince, tedy přímo před skončením parlamentního zasedání ministerstvo veř. prací novelu odvolalo a místo ní podalo novelu na prodloužení §u 28. Tenkráte jsem ihned zakročil v ministerstvu veř. prací jako člen elektrárenského výboru a státního poradního sboru. Bylo mi vysvětleno, že jsou jen dvě cesty: buď jmenování určitých podniků, byly to výhradně německé podniky, které mají býti přeměněny ve všeužitečné, nebo prodloužení §u 28. Tenkráte dali jsme svůj souhlas k prodloužení §u 28 bezpečně předpokládajíce, že stát nebude moci v nejbližší době elektrárny vykupovati, a za druhé, poněvadž jmenování elektráren, jichž by se týkala přeměna ve všeužitečné nebo dalekosáhlý vliv státu, bylo by bývalo pro tyto podniky osudné.

Mezitím se opět vyjednávalo mezi soukromými podniky a ministerstvem veř. prací, a to z iniciativy ministerstva a výsledek toho bylo vlastně nové vydání novely. Novela, která nám byla předložena tiskem 1890, jest výsledek těchto porad. Můžeme konstatovati, zkoumáme-li soukromohospodářské zájmy, že návrh byl zhoršen ještě dále. Také z jiné strany byl vznesen odpor proti tomu u ministerstva veř. prací. Naším zájmem jest, abychom i v této chvíli, při projednávání novely vyřešili soukromoprávní otázku dělníků a zaměstnanců, nebo abychom zjednali určitou ochranu pracovního místa dělníků a zaměstnanců. Proto v dohodě s mnoha kolegy jiných koaličních stran podali jsme tuto resoluci: "Vláda se vyzývá, aby měníc elektrárny ve všeužitečný podnik, do smlouvy, která se při tom uzavírá, pojala ustanovení, která by chránila dělníky a zaměstnance pracující v podnicích. Tato ochrana nechť se týká jak stavu dělníků a zaměstnanců, kteří mají býti přijati všichni, tak také převzetí a stanovení platových a kolektivních smluv. Zvláště buďtež dělníci a zaměstnanci přijímáni a propouštěni v dohodě se závodním výborem."

Tuto resoluci podali jsme sněmovně proto, že se domníváme, že v tomto důležitém průmyslovém odvětví mohly by pokusy, které byly dříve činěny při převzetí jiných podniků státem nebo při rozšíření vlivu státu nebo jednotlivých ministerstev na tyto podniky, obyčejně z důvodů národně-politických, míti osudný vliv na elektrárenské hospodářství a na německé státní občany našeho státu. Domníváme se, že se při elektrárenském hospodářství tyto pokusy nesmějí již opakovati, poněvadž soustavná elektrisace, hospodárnost elektrických podniků závisí především na tom, aby se užívalo kvalifikovaných, zapracovaných dělníků a zaměstnanců, kteří znají nejjemnější části podniků. Trvalo to léta, ba desítiletí, než byl vycvičen štáb zaměstnanců a dělníků pracujících v podnicích, a bylo by osudné pro elektrárenské hospodářství nejen podniku, nýbrž i pro hlavní zájemce, pro odběratele proudu, kdyby při změně podniků ve všeužitečné došlo ke změnám osobním.

Stojíme tedy na stanovisku, že v zájmu elektrárenského hospodářství nesmí se již opakovati poměry a opatření, jaká jsem uvedl, a prosíme tedy také, abyste naši resoluci přijali. Pro návrh budeme hlasovati. (Potlesk.)