Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Pik.

162 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Místopředseda Taub zahájil schůzi ve 12 hod. 20 min. odpol.

obdrželi: na dnešní schůze posl. Pozdílek pro neodkladné zaměstnání, posl. Platzer pro úmrtí v rodině.

nemocí od 23. května na týden posl. Kurťak, předloživ lékařské vysvědčení.

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Pechmanovou za posl. Polívku.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Petrovického za posl. Hudce.

Do výboru živn.-obchodního vyslal klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Viereckla za posl. Windirsche.

Do výboru imunitního vyslal týž klub posl. Platzera za posl. dr Hodinu.

vládní návrhy:

Výborům soc.-politickému a rozpočtovému tisky 1805, 1811, 1814.

Výborům zemědělskému a rozpočtovému tisky 1809, 1812.

Výborům živn.-obchodnímu a rozpočtovému tisk 1810.

Výborům živn.-obchodnímu, zahraničnímu a rozpočtovému tisk 1815.

Místopředseda Taub (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru soc.-politického o usnesení senátu (tisk sněm. 1788) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 726 a 741) o vnitrostátní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění (tisk 1808).

Zpravodajem jest p. posl. Hatina. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Hatina: Slavná sněmovno! Jako zpravodaj soc.-politického výboru dovoluji si k projednávanému vládnímu návrhu zákona o vnitrostátní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění učiniti tyto připomínky: Sociálně-pojišťovací zákony v jednotlivých státech vycházejíce ze zásady teritoriality, zpravidla nečiní rozdílů mezi vlastními občany a cizinci. Pojistné povinnosti jsou zásadně podrobeny všechny osoby, které způsobem pro pojištění rozhodným jsou zaměstnány v tom kterém státě nehledě k jejich státní příslušnosti. Především jsou-li splněny zákonem předepsané podmínky pro získání nároků z pojištění nebo běží-li o zachování již získaných nároků nebo nastal-li pojistný případ a nositel pojištění je povinen rozhodnouti o nárocích a vyměřiti dávky, jsou zpravidla cizinci postaveni zásadně na roveň vlastním občanům. Tak tomu je, pokud pojištěnec se zdržuje na území onoho státu, kde je zaměstnán a pojištěn. Musí-li se však pojištěnec z tohoto státu ať dobrovolně nebo nuceně vystěhovati do cizího státu, vrátí-li se po případě do své domoviny nebo nalezne-li zaměstnání v jiném cizím státě, mívá to pro něho za nynějšího platného právního stavu velmi neblahé následky. Ztrácí totiž všechny získané nároky z pojištění ve státě, z kterého se vystěhoval. Soc.-pojišťovací zákonodárství v jednotlivých státech po většině nepřipouští ani vrácení pojistného, ani převod premiových reserv pro pojištěnce za celou pojištěnou dobu nahromaděných. Zpravidla má sice pojištěnec možnost udržeti si získané nároky: 1. dobrovolným pokračováním v pojištění, 2. nebo placením uznávacího poplatku. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)

Výhody prvé zpravidla však pojištěnec použíti nemůže, neboť musí platiti ze svého celé pojistné vedle pojistného, které musí platiti ve státě, do kterého se přestěhoval. Pokud pak jde o výhodu druhou, t. j. placení uznávacího poplatku, soc.-pojišťovací zákon v mnohých státech tuto výhodu ani pro pojištěnce nepřipouští. Stává se tudíž velmi často, že takovýto pojištěnec vzhledem k povaze svého zaměstnání je nucen střídavě hledati zaměstnání v cizích státech... (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Hatina (pokračuje): .... platí na pojištění dlouhá léta v několika státech, avšak, vznikne-li u něho pojistný případ, nemá na konec žádného nároku ani z jediného druhu pojištění, protože buď nezískal čekací doby, nebo nemohl pokračovati v dobrovolném pojištění, anebo si nemohl uchovati nároku placením uznávacího poplatku. Také důchodci nebo členové jejich rodin, po př. pozůstalí, jsou citelně poškozováni, neboť přeložením trvalého bydliště za hranice státu, v němž pak nastal pojistný případ, má podle soc. pojišťovacích zákonů za následek, že důchody jsou na dobu pobytu v nově zvoleném státě zastaveny, anebo je provedena tak zv. kapitalisace důchodu, která zpravidla bývá pro důchodce velmi nepříznivá. Předpokládám, že všichni jsme toho názoru, že tento neblahý a pojištěncům krajně nepříznivý stav zasluhuje pronikavé nápravy.

Tento neblahý stav mohou napraviti jedině úmluvy v oboru sociálního pojištění mezi jednotlivými státy. Hlavním účelem těchto mezistátních úmluv jest, aby pojištěncům nebo důchodcům smluvních států zachovány byly jejich nároky z pojištění v druhém smluvním státě bez zřetele k jejich státnímu občanství a bez rozdílu, mají-li v tom či onom státě své bydliště.

Vzájemnostní úmluvy dosahují tohoto účelu podstatně trojím způsobem: 1. úplným postavením na roveň cizinců a jejich pozůstalých na poli sociálního pojištění s vlastními občany a jejich pozůstalými. 2. postavením pobytu v druhém státě na roveň s pobytem ve vlastním státním území - tedy zásadní vyloučení odpočívání důchodu s vyloučením kapitalisace důchodu; 3. respektováním pojistných dob, získaných v jednom státě, v pojištění ve státě druhém zvláště pokud jde o dosažení čekací doby a zachování nároků.

Jako v řadě jiných sociálně-pojišťovacích a sociálně-pojistných otázek, tak také v otázce úpravy styků na poli sociálního pojištění mezi různými státy předcházela iniciativa Mezinárodního úřadu práce. Mám na mysli zejména konvenci přijatou v 7. zasedání mezinárodní konference práce z 5. června 1925 o rovnocenném nakládání s cizími a domácími zaměstnanci ve věci odškodnění pracovních úrazů, ratifikovanou naší republikou dne 31. ledna 1928.

Zásady vytčené touto konvencí pro úrazové pojištění dělnické byly vzájemnostními mezistátními úmluvami rozšířeny i na ostatní obory sociálního pojištění, jak tomu nasvědčuje vzájemnostní úmluva říše Německé s Rakouskem z 8. ledna 1926, Jugoslavie s Německem z 15. prosince 1928 a nová smlouva Německa s Rakouskem z 5. února 1930.

K těmto úmluvám druží se vzájemnostní úmluva mezi Československou republikou a říší Německou o sociálním pojištění, která byla, jak známo, podepsána dne 21. března 1931 v Berlíně. A dále obdobná úmluva s některými výjimkami, kterou naše republika podepsala dne 5. září 1931 s republikou Rakouskou. Obě tyto úmluvy vyžadují ke své platnosti ještě ústavního schválení a ratifikace jednak u nás a jednak ve zmíněných státech a právě projednávaný zákon má přípravné práce s ratifikacemi urychliti.

Jakmile obě úmluvy budou ratifikovány, přinesou pojištěncům ve všech třech zmíněných státech dalekosáhlé výhody. Zejména pokud jde o úmluvu s Rakouskem, získávají dalekosáhlé výhody soukromí zaměstnanci, kteří jsou podrobeni pensijnímu pojištění a získali nepojištěnou dobu v Rakousku nebo v Československu.

Soc.-politický výbor vyslovil také souhlas s připomínkou předsedy dr Wintra, aby vláda pokud možno nejdříve sjednala obdobné smlouvy s Francií a Polskem. Při projednávání této osnovy v soc.-politickém výboru upozornil posl. Klein na velmi vážné nedostatky, které se projevují v některých mezistátních smlouvách v tom směru, že účinnost smlouvy počíná dnem ratifikace a že pak těmito nedostatky zpětné působnosti ztrácejí pojištěnci předchozí pojištěnou dobu a že je proto spravedlivo žádati, aby se tato doba poškozeným pojištěncům nahradila, a konečně poukázal také na poškození důchodců, kteří absolvovali své pojištění v cizině, které dosud u nás nebylo uznáno v důsledku nesjednaných mezistátních smluv.

Hlavním a základním principem projednávané osnovy o vnitřní účinnosti mezinárodních smluv o sociálním pojištění tudíž jest, aby vládě byla poskytnuta možnost, aby mohla nařízením stanoviti veškeré podrobnosti potřebné ku provedení mezinárodních smluv o sociálním pojištění, které budou sjednány, a aby ve smyslu §u 1 projednávaného zákona vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení měly po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní. Přijetím projednávaného zákona bude tudíž dána možnost, aby mezistátní úmluvy, týkající se soc. pojišťovacího zákonodárství, byly co nejdříve vtěleny v náš právní řád a aby tudíž tyto mezinárodní smlouvy měly co nejdříve vnitrostátní účinnost. Tím bude sjednán právní předpoklad pro plnění všech pojistných nároků, které zákonodárství smluvních států podle svých vnitřních zákonů pojištěncům zabezpečuje. Přijetím tohoto zákona pozbývá také platnosti zákon ze dne 17. dubna 1920, č. 220 Sb. z. a n., kterým vláda byla zmocněna, aby upravila mezistátní styk v oboru sociálního pojištění.

Se zřetelem na veliký počet příslušníků našeho státu pracujících v různých státech cizích a zase naopak s ohledem na značný počet příslušníků států cizích pracujících u nás vyslovil soc.-politický výbor svůj souhlas s tímto vládním návrhem, schváleným již senátem a doporučuje slavné posl. sněmovně osnovu zákona ke schválení ve znění, jak se senát na ní usnesl a jak také byla přijata soc.-politickým výborem.

Jako zpravodaj soc.-politického výboru konstatuji, že výbor schválil osnovu ve znění usneseném senátem a usnesl se doporučiti posl. sněmovně, aby tuto osnovu rovněž schválila. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Přistoupíme proto ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí zákona ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Roudnického a druhů min. školství a nár. osvěty o terorisování katolických školních dítek ve Velešíně od místních učitelů (č. D 830-III);

posl. Sladkého:

min. průmyslu, obchodu a živností a min. financí o ochraně domácích čsl. mlýnů na koření (č. D 831-III),

min. zemědělství o vyšetření poměrů, týkajících se konečného vyúčtování odvodňovacích prací u Vodního družstva v Rybí, okres Nový Jičín (č. D 832-III).

Místopředseda Taub (zvoní): Oznamuji, že po dnešní schůzi plenární konají schůze výbory soc.-politický a živn.-obchodní.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby příští schůze svolána byla písemně s pořadem, který podle §u 40 a §u 9, lit. d) jedn. řádu určí předsednictvo.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Posl. Štětka: Podal jsem písemný návrh.)

Pan posl. Štětka podal mi podle odst. 3 §u 10 jedn. řádu návrh, aby na denní pořad příští plenární schůze zařazen byl iniciativní návrh posl. Bečko a soudr. tisk 1479, na vydání zákona, kterým se rozšiřuje působnost zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách pro báňské území Podkarpatské Rusi, projednaný ve schůzi soc.-politického výboru dne 2. června t. r.

Návrh tento je v rozporu s odst. 2 §u 42 jedn. řádu, poněvadž zpráva o něm nebyla dosud nejen rozdána, nýbrž ani vytištěna.

Nemohu jej tudíž učiniti předmětem jednání. (Výkřiky posl. Štětky.)

Jiných námitek není, návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.