Musí to býti blahý pocit, když nějaký člověk nebo nějaká skupina lidí milostivě povolí zemědělcům, o své bytí těžce bojujícím, kolik smí sedlák dostati za 100 kg chlebovin. Žádná skupina povolání v širokém a dalekém světě by si nedala líbiti takový diktát, jako právě jen sedlák, ať bydlí po té nebo oné straně státních hranic. Kdyby se zemědělské potraviny platily podle duševního a tělesného výkonu při výrobě, musily by býti sedláku přiznány mnohem vyšší ceny než jsou vypočteny. Snad se bude někdo smáti, že se zde vrhá na váhu i duševní práce a úkon. Prosil bych všechny, kdož ještě nevykonávali žádnou selskou práci, aby si všimli, jak vedle tělesného výkonu i duševní výkon jest těžký a důležitý a cenný a úplně musí býti postaven do služeb věci. Kdyby se práce sedlákova platila podle tohoto úkonu, musily by mu býti přiznány mnohem vyšší ceny než jsou ceny vypočtené.

Z cynického opovržení, s jakým se často mluví o selské práci, lze usuzovati na duševní úroveň, která jest daleko pod nulou. Takový potravinový diktátor rozumí zemědělství a jeho nebezpečím mnohem méně než kozel petrželi. Jest jen jediná vyrovnávací spravedlnost při ustanovování cen obilí, a tou by bylo přezkoušení výrobních nákladů, ale nikoliv snad přezkoušení v krajinách, kde rekordní zně jsou nemožné, nikoliv, ve všech krajinách celého státu, rozdělených podle výškových poloh a kulturních těžkostí. Až se vypočte, na kolik přijde 100 kg pšenice, žita, ječmene a ovsa zemědělci při jeho přispění, jeho pracovním výkonu, při jeho lidské a tažní síle, vezme-li se zřetel na pořizovací výdaje a využití strojní síly, na uložení jistiny, na zúročení, ztráty pro živelní pohromy, nové nákupy, daně, dávky, výminky a když se mu přizná byť i skromné živobytí, pak bude lze jednotně vypočítávati základní cenu pro chleboviny pěstované v kraji. Obilí by se mělo kupovati podle obsahu výživných látek, podle obsahu lepku. Poněvadž jakost půdy jest v zemědělství velmi významná, mělo by se podle výrobní možnosti učiniti opatření, nebo lépe řečeno vyrovnání tak, aby daňové zatížení dobrých nížin bylo přesně upraveno podle daňového zatížení horského. Výnosová daň místo pozemkové daně by protivy vyrovnávala. Takto vyšetřené výrobní ceny měly by býti základními cenami pro celý stát, to znamená s připočtením občanského zisku. Zásadou by mělo býti: Nejdříve spotřebovati obilí pěstované v zemi, teprve potom, když nestačí, otevříti hranice a dovézti, čeho jest ještě dále zapotřebí k živobytí. Takto by se učinila přítrž nekalé soutěži. Vrstvy spotřebitelů poživatin z chlebovin by si volně vydechly s pocitem úlevy, poněvadž by každý věděl, že na jeho chlebu s máslem nebo na jeho housce nelpí žádný nesprávný a špinavý obchodní zisk, žádny nekrytý obchod a terminový obchod.

Žíti a nechati žíti, to by mělo býti zásadou zákonodárných sborů při jejich usnášení. Vede-li se zemědělství dobře, vede se dobře všem jiným skupinám povolání ve státě když spravedliví lidé provedou vyrovnání. Ale když na jedné straně supové lidu vztahují drápy, aby zachytili poctivý výdělek ohromného množství řádně pracujících lidí, a aby rvali a rvali, pak nemůže oduševniti masy žádný šťastný společný život. Když se protekční rytíři státu prohřešují na národních statcích, pak musí bída, nouze a nářek způsobiti roztrpčení proti válečným zbohatlíkům, novopečeným hromadným milionářům. Všechny milionové hodnoty, které ztratili němečtí lidé v tomto státě, jsou nepravým dobrem v rukou těch, kdož je proti právu převzali, jsou to ohromné hodnoty, které plodně působily na lidové masy podle pravidel odedávna zakořeněného hospodářského rozdělení.

S posupným smíchem dnes jistá místa v tomto státě začínají mařiti nejlepší návrhy ke zmírnění hospodářské nouze. Byl-li návrh Německa a Rakouska, aby byla založena celní unie s připojením Československa, základním činem největšího významu nejen pro možnost života zmíněných zemí, nýbrž pro celou střední Evropu, zůstane pro další doby činem nenávisti vůči státům, nemajícím sobě rovného, když ministr zahraničních věcí dr Beneš prohlásil své "nepřijatelno". Proti Benešovu výroku: "Německo-rakouská celní smlouva není pro nás přijatelná" konstatuji toto: Hospodářské celní spojení Československa s oběma zeměmi Rakouskem a Německem mělo by mnohem, mnohem větší cenu pro rozvoj celého hospodářského života v tomto státě, než přátelství s Francií i s jejími pomahači, četnými děly, strojními puškami a bodáky. Politický a hospodářský vývoj na světě již zřetelně ukazuje, že nenávistná politika Francie a Československa bude míti jednoho dne takový účinek, že oba státy úplně osamoceny budou státi na širém poli, bez lásky a úcty ostatního umravněného světa.

Jediného nemohu pochopiti: že Svaz zemědělců ještě dále působí při této politice, která vraždí hospodářství. Ani na vteřinu nebyl bych zůstal v koaliční vládě, když ministr pro věci zahraniční tohoto státu zahřměl své "nepřijatelno" hospodářství nepřátelské. Pak bychom nepotřebovali žádných cel proti Německu a Rakousku, snad ani proti Maďarsku, žádného státního obilního monopolu, žádného povolovacího řízení, velký spotřebitel potravin, Německo, bylo by bývalo vítaným odběratelem našich výrobků. Možnosti práci a výdělku stoupaly by do nekonečna. Bylo tomu vždy tak, že když malé duše chtěly dělati velkou politiku, hospodářství a stát se ničily pomalu, ale jistě. (Potlesk.)