Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. inž. Jung. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! Pořad dnešní schůze poskytuje příležitost zabývati se jednou soudnictvím a činností státních zástupců. Používám této příležitosti tím raději, že pan ministr spravedlnosti jest přítomen jednání. Domnívali jsme se, že když bude odstraněn občanský blok a do vlády vstoupí němečtí sociální demokrati nebo znovu do ní vstoupí čeští soc. demokrati, nastane po této stránce aspoň malý obrat k lepšímu, tím spíše, že i ministr spravedlnosti sám jest soc. demokrat. Ale bohužel musíme konstatovati, že se nyní podává více žalob podle zákona na ochranu republiky než kdy jindy a musíme také konstatovati, že se imunitní případy ohromně množí, že jich neubylo, nýbrž stále jich přibývá. I dnešní schůze vykazuje na svém pořadu kromě odst. 1, který právě projednáváme, 4 imunitní případy a schůze ze dne 2. června, kterou předsednictvo svolalo proti výslovnému usnesení poslanecké sněmovny, měla na pořadu vůbec jen jediný imunitní případ. (Posl. Krebs [německy]: Byla jedinečná v parlamentních dějinách!) Velmi správně! Nepochybně jde to všude s parlamentarismem s kopce a nemá již žádné hodnoty, ale tato schůze byla zvlášť významná. Takové schůze parlamentu, spojené s obuškovými způsoby četnictva a policie a se zuřením státních zástupců, zřejmě ztělesňují pražskou demokracii.

Před nějakou dobou řekl jsem zde ve sněmovně několik slov o demokracii všeobecně a o zdejší demokracii zvlášť. Při této příležitosti volal na mne kolega od německých soc. demokratů slovy: "Vy tedy nejste přítelem demokracie?" Chci tedy dnes několika málo příklady vylíčiti demokracii, kterou pan kol. Heeger - on to totiž byl - tak hájil. První se týká případu, který se stal ve slezském městečku Horním Benešově. Tam kozácký spolek bývalých vysokoškoláků - co to je za spolek, upřímně řečeno, nevím - spekuloval s dobromyslností obyvatelstva a zval na filmové představení - mimochodem řečeno hlavně německými plakáty; v celém městě byly jen dva české plakáty. Měl se předváděti ruský film "Touha po vlasti". Lidé se ovšem domnívali, že zde vystupují praví Rusové a že něco ukáží, a byli tedy dosti pobouřeni, když se pak pořadatelé nejen ukázali, nýbrž i mluvili a když film, který byl německy ohlášen, byl předváděn s čistě českými texty. To si ovšem nechtěli přítomní - 90/100 přítomných byli Němci - dáti líbiti a při této příležitosti byla prý pronesena slova: "Takový český brak ať si hrají v Praze." Jest zřejmo, že se tato slova vztahovala na film, a nikoliv snad na přítomné Čechy a také nikoliv na český národ. Ale z takové maličkosti konstruuje státní zástupce Československé demokratické republiky přečin podle §u 14 zákona na ochranu republiky. Žalobní spis jest tak zajímavým dokumentem nynější doby, že kladu na to váhu, aby se plně octl v těsnopiseckém zápise dnešní schůze.

Má číslo TK VI 417/17 ex 31 a zní:

"Státní zastupitelství v Opavě, podává proti 1. Janu Köhlerovi, narozenému dne 6. dubna 1882 v Horním Benešově, tamtéž příslušnému, ženatému, pekařskému mistru v Horním Benešově, 2. Bedřichu Sandlerovi, narozenému dne 17. února 1911 v Horním Benešově, tamtéž příslušnému, svobodnému, řeznickému pomocníku v Horním Benešově-Luhu a 3. Rudolfu Fitzovi, narozenému dne 9. února 1910 v Horním Benešově, tamtéž příslušnému, svobodnému, továrnímu dělníkovi v Horním Benešově-Luhu žalobu: 1. že dne 26. ledna 1931 v Horním Benešově veřejně popuzovali k nepřátelským činům proti jednotlivým skupinám obyvatelů pro jejich národnost a 2. že Jan Köhler a Rudolf Fitz při téže příležitosti veřejně surovým a štvavým způsobem hanobili český národ tak, že to může ohroziti obecný mír v republice, a tím spáchali přečin podle §u 14, č. 2 a Jan Köhler a Rudolf Fitz také přečin podle §u 14, č. 5 zákona ze dne 19. března 1923, č. 30 Sb. z. a n., a mají býti za to potrestáni se zřetelem na ustanovení §u 207 tr. z."

Jako důvody se uvádějí: "Večer dne 26. ledna 1931 byl v biografu v Horním Benešově předváděn ruský film "Touha po vlasti" ve prospěch spolku "Kozáci - absolventi vysokých škol v Československé republice." Předváděním filmu byl pověřen inž. G. Georgij Zurjeckij. Přinesl si i promítací pásek s českoněmeckými nápisy, aby jej pro diváky promítal. Filmový aparát v Benešově nebyl zařízen na promítání tohoto pásku, takže bylo lze promítati jen české nápisy. V biografu bylo asi 250 osob české a německé národnosti. Když němečtí diváci viděli jen české nápisy, počali dupati nohami a volati "fuj" a dali se strhnouti k nepřátelským činům proti promítání filmu jen proto, že nápisy byly jen české, ačkoli jim bylo vysvětleno, že dvoujazyčné nápisy nebyly promítány jen z technických důvodů a že překážky budou v několika minutách napraveny. Mezi osobami, které nejvíce pobuřovaly a byly poznány, byli obvinění Jan Köhler, Bedřich Sandler a Rudolf Fitz. Z jejich řad bylo slyšeti hlasy: To ať si hrají v Praze, zde jsme v sudetské zemi, nejsme v republice, tací čeští lumpové. Svědek Gustav Vacut viděl obžalovaného Jana Köhlera, který křičel tak hlasitě, že to bylo i slyšeti v celém sále: Co si myslíte, my jsme v sudetské zemi, my nejsme v republice, jsme v Horním Benešově, takovému braku se má rozuměti, to ať si hrají v Praze. Pak se obrátil k přítomným a vyzval je, aby opustili síň se slovy: "Němci ať vstanou a odejdou." Této výzvě vyhovělo několik mladíků, kteří také jiné návštěvníky popuzovali, aby demonstrativně opustili síň."

Správný výraz, kterého užil, zněl: "Takový český brak ať si hrají v Praze." Tento výraz se vztahoval pouze na film a nikterak na přítomné Čechy. Již proto nikoliv, že totiž dva z obžalovaných jsou sociální demokrati, o nichž jest přece známo, že pro svůj politický směr se nikterak nestaví proti českému národu, nýbrž nanejvýš proti německému.

Kritika filmu spadá tedy v tomto státě již pod ustanovení zákona na ochranu republiky. Jest to zcela neuvěřitelný případ, který jinak nemá jinde příkladu.

Druhý případ týká se události ve Frýdlantě v Čechách. Tam se sešli dva mladiství, stejně smýšlející druhové s několika říšskoněmeckými přáteli, o nichž jim nebylo ani známo, patří-li z nich všichni nebo jen někteří, nikoliv snad k říšskoněmecké bratrské straně, nýbrž k říšskoněmeckému svazu mládeže, t. j. nepolitickému svazu. Tito mladíci uspořádali hry v přírodě, to znamená v podstatě běh o závod. Z toho byla konstruována žaloba podle §u 17 zákona na ochranu republiky, t. j. pro tajné sdružování, ohrožení celistvosti státu a to s odůvodněním... (Posl. Krebs [německy]: Vždyť to bylo 7 nebo 8 hochů!) Dva byli odsud a asi 12 z Německé říše.

Tato žaloba byla tedy odůvodněna tím, že jim bylo známo, že jejich návštěvníci z říše byli příslušníci německé národně socialistické strany dělnické, tedy organisace, kterou dlužno kvalifikovati jako organisaci tajnou. (Smích poslanců něm. strany nár. socialistické.) Již jsem jednou na to poukázal, jak to jest blbé, stranu se 6 1/2 milionů voličů líčiti jako tajnou organisaci, když ještě se přece celá její činnost odehrává před celou veřejností. (Posl. Hadek [německy]: A ještě k tomu úplně legálně!) Výkřiky kolegy z komunistické strany přijímáme docela rádi. Německá národně socialistická strana také několikrát prohlásila, že chce své cíle hájiti a podporovati veskrze legálními prostředky. Nyní se činí pokus učiniti z toho žalobu podle zákona na ochranu republiky proti dvěma hochům, z nichž jeden jest 18 letý, druhý 20 letý. To jsou tak neuvěřitelné případy, že nelze jich nechati jen tak beze všeho povšimnutí. Žaloba jest podána u libereckého krajského soudu. Opakem k pohotovosti soudů a státních zástupců u politických přečinů jest však jejich liknavost při trestním stíhání pro jiné přečiny. Poukazuji jen na Schwaderbach. Tam jen v květnu komunistické úderné oddíly provedly dva přepady. A to po prvé dne 10. května s 5 raněnými, po druhé dne 26. května s jedním raněným. Příslušníci těchto úderných oddílů jsou veřejně známi. Znají je soudy, znají je úřady. Ale okresní hejtman praví, že mu do celé věci nic není, že to je věc soudu. A soud poukazuje na to, že jest přetížen. Tedy když jest několik lidí přepadeno a zraněno, soud jest přetížen. Ale když se někde nosí jen praporek nebo hnědá košile při nějaké politické schůzi, pak se ovšem hned hýbá celý státní aparát. Pak není přetížen ani soud, ani úřad Proti tomuto druhu soudnictví [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 127. schůzi posl. sněmovny.] dlužno docela energicky protestovati. (Výkřiky.) Z uvedených příkladů jest zcela jasno, že pak ovšem orgány podléhající ministrovi vnitra nechtějí zůstati pozadu v tomto běhu o závod ve vlastenectví. Mohu zde poukázati na domovní prohlídky, které se počátkem května konaly v okolí Podmokel, České Lípy, Boru u České Lípy a Zákup. (Posl. Krebs [německy]: 87 domovních prohlídek!) Proč, nevíme a také nic dále o tom nebylo oznámeno. Domovní prohlídky se konaly u vedoucích osob nepolitického svazu "Volkssport". Snad jde také zde o udavačství.... (Posl. Krebs [německy]: Revolvery, které byly vyobrazeny v soc. demokratických časopisech!) To jest možné. (Výkřiky posl. Schweichharta a Heegera.) Pane kol. Schweichharte a Heegere: Že vaši straníci a časopisy stále udávají, víme velmi dobře. (Opětné výkřiky posl. Schweichharta a Heegera.) Ale, vážený pane kolego Heegere, jmenujete-li již Podmokly, měla se celá věc v Podmoklech takto: .... (Výkřiky posl. Schweichharta.)

Jde-li o případ ze dne 2. května, nebyly tam v biografu házeny žádné smrduté bomby. Ale v samých Podmoklech po představení a po veřejném projevu, na kterém jsem mluvil, vyznamenala se vaše proslavená rudá ochrana. Jedna strana, poněvadž jest vládní stranou, může vydržovati vlastní ochranu, ale my, poněvadž nejsme vládní stranou, nesmíme po této stránce býti činní. (Posl. Heeger [německy]: Což vaši hnědokošiláči nikde nevystupují?) Nesmějí přicházeti na žádné politické schůze. (Posl. Heeger [německy]: Neměli jste je ještě nikdy na svých schůzích?) To jest nyní všechno zakázáno, ale vaše rudá ochrana není zakázána. (Posl. Heeger [německy]: Neměli jste je ještě nikdy na svých schůzích?) To bylo kdysi, ale od té doby se vaše demokracie tak mohutně vyvinula, že to je nyní zakázáno. (Posl. Heeger [německy]: Vede se vám docela dobře v demokracii!) Můžete pohostinsky vystoupiti v Prusku u svých soudruhů, aby byli lépe poučeni o demokracii. (Posl. Heeger [německy]: Nechte si své vtipy!) To jest nepříjemná kapitola, já vím!

Neslýchané tresty uložil žlutický okresní úřad 26 členům svazu "Volkssport" v Bochově, poněvadž spáchali zločin, že od jednoho hostince ke druhému pochodovali v sevřených řadách. Proto bylo odsouzeno 26 straníků a lidových sportovců, okresní vůdce k 72 hodinám vězení, vůdcové místních skupin ke 48, praporečník ke 48, 2 hudebníci ke 48 hodinám, (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) zbytek ke 24 hodinám vězení, všechno nepodmíněně. Tito lidé hladce přijali tyto tresty a z vězení zaslali dopis, ve kterém projevují svou vůli přes všechno trýznění dále podle svého smýšlení pracovati, a teď teprve náležitě, a uvádějí v tomto dopise také, že tímto postupem naše věc se v tomto okrese mohutně povznesla. Udatným straníkům patří za to ovšem dík a uznání. Zmiňuji se, že již dříve četnictvo udalo 6 straníků z Bochova, kteří se dne 4. března v noci odebrali na tichou pamětní oslavu u pomníku padlých mimo obec - dokonce ani ne s rozsvícenými pochodněmi, které chtěli teprve nahoře zapáliti - a že byli rovněž odsouzeni. Jejich celým zločinem bylo, že jelikož byl zakázán veřejný projev na paměť padlých dne 4. března 1919, chtěli uspořádati tichou pamětní slavnost ve večerních nebo nočních hodinách.

Další případ: V Domašově nad Bystřicí na Moravě pořádal Svaz nár. socialistické mládeže o velikonocích vůdcovskou školu. Pořádala se ovšem podle §u 2 shromažďovacího zákona a proto ani tamnější četnictvo nepovažovalo za nutné konati o tom velké vyšetřování. Ale později se provedla dodatečná šetření a výslechy u všech vedoucích osob krajského vedení svazu mládeže. Nevím, co si úřední orgány představují pod vůdcovskou školou, asi se domnívají, že se tam snad konají cvičení v házení ručních granátů, ale takové věci přenecháváme vojsku, jehož úžasně lehkomyslné zacházení s takovými věcmi vedlo, jak známo, teprve nedávno v Košicích k těžké nehodě.

Jiný, ještě příznačnější případ, který však zároveň odhaluje i špinavé prostředky, s nimiž se pracuje, stal se po schůzi, která se konala v Kravařích před volbami, které se měly konati příštího dne. Mluvil jsem na této schůzi, nedošlo tam k žádným rozpravám nebo třenicím s jinými, s jedinou výjimkou, že jakýsi opilý Čech - opičku si přivezl již z Ostravy - se tam hašteřil a že byl upozorněn, že se ovšem musí jinak chovati; hlásí-li se k slovu, má mluviti, ale nikoliv věčně vykřikovati atp. To bylo to jediné, co se stalo. A to bylo nyní udáno - asi tímto mužem a jeho společníky. A poněvadž mne tehdy doprovázelo několik straníků z Opavy, kteří na schůzi konali pořadatelskou službu, došlo k trapnému vyšetřování, kdo všechno se toho zúčastnil a tak dále. Při této příležitosti se stal tento příznačný případ: Úředník opavského policejního ředitelství, sedící velmi blízko, totiž v předpokoji pana policejního ředitele, chtěl našeho straníka Bergra, zaměstnance nakladatelství "Neue Zeit", pohnouti k tomu, aby jako špehoun vstoupil do služeb policie. Nabídl mu 30 Kč, ale prohlásil: "Dostanete více, budete-li pro policii konati udavačské služby." A připojil: "To nic není, to dělají také jiní, máme špehouny ve všech stranách, jen ve vaší straně nemáme nikoho a proto bychom byli velice rádi, kdybyste to činil." Tento muž, který špatně slyší a mimo to byl i poněkud zaražen, hned po tom vrátil tyto peníze poštovní poukázkou, peníze mu byly totiž strčeny do kapsy a přímo vnuceny. Uvádím to, aby takové způsoby byly jednou přibity na pranýř a abyste si uvědomili, jak vypadá morálka, kterou ostatně úřední orgány stále káží státním občanům; není-liž pravda, tu se stále mluví o daňové morálce, o státní morálce a bůhví o jaké morálce, a toto jest státní morálka a ethika: sváděti ke špehounským službám; to je také demokracie, která se v této zemi provozuje.

Tento obraz by ostatně nebyl úplný, kdybych v této kapitole nepoukázal ještě na jádro celé demokracie, totiž na sněmovnu, na způsob, jak jest hodnocena a jak se sama hodnotí. Neboť musíme konstatovati: nedůstojné a hanebné chování, jak se totiž chová ke sněmovně vláda, pochází odtud, že tato sněmovna nemá nikdy odvahy postaviti se proti vládě a že vládní strany sežerou všechno, co se jim předloží. Na tomto stavu se od r. 1920 nezměnilo ani to nejmenší. Dožili jsme se rozličných koalicí, české národní koalice, občanského bloku, proti němuž se právem vystupovalo; připomínám jen poslední volební boj z r. 1929, kdy sociální demokrati měli tolik námitek proti občanskému bloku. Všechno právem, ale táži se: Co jest dnes? Právě totéž. Stačí vzíti si jen řeči z r. 1929 a místo "občanského bloku" říkati "dnešní vládní strany" a máme totéž v rudé barvě, co bylo dříve v barvě zelené nebo černé, totiž nyní v barvě zelené a rudé. Sněmovna se dává prostě odstrkovati a nesmí se diviti, když i venku ztrácí všechnu cenu. Poukazuji ještě jednou na schůzi dne 2. června. Když se již někdo domnívá, že se musí něco dělati, pak by neměl aspoň tak kompromitovati sněmovnu, aby byla svolána pro jeden jediný imunitní případ proti dřívějšímu usnesení. Čím jest tato sněmovna dnes? Pouze hlasujícím strojem vládních stran, které znovu musejí dělati to, čeho si přejí jejich ministři. Mluví se tolik o fašismu a diktatuře jinde. Co máme zde? Diktaturu několika ministr a tato diktatura několika ministrů vede k tomu, že vládní strany nemohou činiti právě nic jiného než přijímati, než aportovati to, co jim ministři předepíší. (Posl. Krebs [německy]: A nade všemi ministry vládne jeden ministr, ministr financí!) Velmi správně.

Jak s námi tito pánové zacházejí, dokazují odpovědi na interpelace a dotazy, které podáváme. I pro to uvedu dva příznačné případy. Jsou jich sta. Ať si každý z kolegů prohlédne odpovědi, které dostal, a nalezne spousty takových školních příkladů. Poukazuji na odpověď vlády na interpelaci posl. Junga, Geyera a druhů o prodložení práva prohlašovati elektrárny za podniky všeužitečné. Odpověď na tuto interpelaci byla dána dne 5. května a tiskem byla rozdána dne 2. června. Interpelace byla podána dne 27. listopadu 1930. Nyní vláda poukazuje, že obsah interpelace jest již předstižen, poněvadž již dne 19. prosince byl takový zákon přijat. Dne 27. listopadu podáváme dotaz, dne 19. prosince jest usnesen zákon a dne 2. června se nám rozdává v tisku odpověď vlády ze dne 5. května a praví se, že interpelace jest předstižena. Takovými prostředečky lze ovšem vyloučiti veškerou interpelační činnost. Nemůžeme za to, když s tím za prvé tak dlouho otálí tlumočník a za druhé ministři otálejí s odpovědi na dotaz. (Posl. Krebs. [německy]: Co pak jest s návrhem všech německých stran na zřízení národnostního výboru?) To jest ještě krásnější kapitola. Kde jest výbor pro projednávání menšinové otázky? Návrh podepsaly všechny německé strany, ale prostě se ho nedbá, a něco takového si dají německé vládní strany líbiti.

Ještě krásnější jest odpověď ministra vnitra a ministra nár. obrany na dotaz posl. Junga a druhů o přiznání státního občanství poštovnímu asistentovi v. v. Ottovi Maškovi v Mor. Ostravě. Dva roky jsem zakročoval, aby tento stařec, který je nešťastnou náhodou příslušný do Bílska a proto byl polským státním občanem, dostal zdejší státní občanství. Ministr pošt a telegrafů a také ministr financi mne ujistili, že nebudou dělati žádné těžkosti. Oba svému slibu také dostáli. Ale ministerstvo vnitra dělalo těžkosti a aby je ještě zvětšilo, postoupilo spis ministerstvu nár. obrany. Divil jsem se, proč tento případ vyžaduje tak četných sil. Asi 12krát musili jsme zakročit u ministerstev, u zemských úřadů atd. Odpověď, která všechno vysvětluje, jest velmi klasická, mohla by býti přímo zhodnocena dvorním básníkem Československé demokratické republiky. Zní takto: "Otto Maška se ucházel o udělení čsl. státního občanství ne snad z nějaké náklonnosti ke státu, nýbrž jedině a pouze proto, aby dosáhl výplaty zaopatřovacích požitků, které vůči svému domovskému státu sám včas neuplatnil. Tím se vysvětluje domnělý průtah ve vyřízení, na nějž si stěžujete."

To jest asi hlavní obsah. Rád bych se tázal který dvůr lásky by měl rozhodovati, žádám-li o státní občanství z lásky nebo z nějakého jiného důvodu. Mají snad o tom rozhodovati výbory sokolských spolků? (Výkřiky.) Má se snad žádati u nich, místo u státních úřadů? Jen nechápu, že se dva ministři nestydí podepsati takovou odpověď. Nestojí-li úředník na duševní výši, řekne se mu, aby odešel do výslužby. Ale parlamentní ministři smějí podepsati takovou odpověď, která zesměšňuje je a celý systém. Nebudeme se ostýchati a přiměřeně využijeme této odpovědi.

Musím konstatovati.... (Výkřiky posl. dr Sterna.).... hlásí se kvítek z ghetta!

Musím konstatovati, že se v tomto systému nezměnilo ani to nejmenší, ani po té stránce, aby byla učiněna přítrž zuření státních zástupců a pronásledování podle zákona na ochranu republiky, a upozorňujeme zvláště německé vládní strany na jejich velkou odpovědnost před dějinami a německým národem. (Potlesk.).

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem jest p. posl. Kliment. Uděluji mu slovo.

Posl. Kliment: Není tomu dávno, co mluvil s tohoto místa soudr. Gottwald o bilanci činnosti nynější vlády, ve které sedí 6 ministrů, kteří si často říkají a dají říkat, že jsou ministry, kteří zastupují ve vládě dělnickou třídu. Mluvil o bilanci práce nynější měšťácko-sociálfašistické vlády a tohoto parlamentu pro pracující lid. Tato bilance prokázala, že tvrzení komunistů, že nynější vláda bude vládou bídy a hladu pracujících mas, bylo správné. Zrovna tak se prokázalo správným naše tvrzení, že úkol nynější vlády bude soustředěn, aby na útraty pracujících vrstev byla překonána krise kapitalismu, že nynější vláda bude vykonavatelkou politiky finančního kapitálu, bank v čele se Živnobankou a jejím ředitelem dr Preissem, tím dr Preissem, který je zároveň správním radou 48 různých kapitalistických podniků a předsedou Svazu průmyslníků. Dnes není již mnoho pracujících lidí, kteří by nebyli přesvědčeni, že komunisté měli v řadě případů a i v tomto případě pravdu. Není přece žádným tajemstvím, že k finančnímu diktátoru Československa, k vedoucímu činiteli S vazu průmyslníků, který vede útoky proti dělnické třídě, který vyhodil 3/4 mil. dělníků ze zaměstnání, který dalších 10.000 dělníků vyhazuje a k vyhazovu ze zaměstnání připravuje, který snižuje mzdy, provádí racionalisaci tak, že lidé padají u práce vysílením do mdlob, který jde ku provádění svých plánů cestou, na které zůstávají desetitisíce zničených existencí pracujících lidí, dělníků, živnostníků, zřízenců, úředníků, domkářů a chalupníků, že k tomuto dr Preissovi, pod jehož vedením Svaz průmyslníků svoji politiku provádí, chodí páni ministři, zástupci vlády, president republiky a také vůdce soc. demokratické strany, vedoucí činitel Svazu kovodělníků posl. Hampl a jiní na večeře a na čaj, že jsou s tímto pánem, který řídí politiku bídy a hladu, do které celá pracující třída v Československu je vrhána, přáteli a za jedno, že jsou přáteli toho, pod jehož vedením řídí se všechny útoky proti pracujícím lidem, který se přičiňuje o jeho vyhladovění, že jsou kamarádi s jedním z největších nepřátel proletariátu. Tato skutečnost otvírá oči všem, a kterým dosud je neotevřela, stane se tak velmi brzo. Dokazují to mnohé zjevy. V řadě stávek, v řadě bojů v poslední době soc. demokratičtí a nár. sociální dělníci se přesvědčili, že je tomu tak a že nemohou postupovat podle příkazu a usnesení svých vůdců. Dokladů pro to je řada. Nedávno takový jeden doklad se prokázal v Třinci při stávce stavebních dělníků. Před chvílí byli jsme zde svědky hádky německých soc. demokratů s německými nacionály. V Třinci, kde se šlo proti dělníkům, soc. demokraté s Hakenkreuzlery, s německými nacionály si podali ruku a společně uzavřeli smlouvu, posílali dělníky do práce přes to, že neměli ve Třinci žádné dělníky, jménem jichž by smlouvu nějakou uzavírati mohli. V Třinci, kde soc. demokraté s německými nacionály uzavřeli smlouvu a oznámili dělníkům, aby nastoupili práci, dělníci nenastoupili a stávkovali dále. A proto běžel na pomoc pan ministr vnitra se svými orgány, přišly desítky četníků, kteří nutili dělníky, aby nastoupili práci. Když dělníci práci nechtěli nastoupiti, šli četníci a vyháněli dělníky z bytů, které jim byly staviteli, u nichž pracovali, dány k disposici. Jakým způsobem se postupovalo, toho nejlepší doklad je zjev, jehož jsem byl svědkem, kde 12 četníků s bajonety šest 18ti a 20tiletých dělníků vyhánělo z bytů, které jim byly propůjčeny staviteli, protože nechtěli nastoupiti práci. Soc. demokratičtí dělníci i všichni indiferentní dělníci, kteří v Třinci na stavbách pracovali, přes tyto výzvy práci nenastoupili a stávkovali společně s komunistickými dělníky a rudými odbory až do té doby, kdy stávka byla vítězně a úspěšně skončena.

Soc. demokratické listy předevčírem přinesly zprávu o tom, jaký prý to byl krach stávky stavebních dělníků, vedených rudými odbory v Třinci. Ten krach se projevil takovým způsobem, že při ukončení stávky okamžitě vstoupilo 200 nových členů do rudého průmyslového svazu stavebních dělníků. Takový to byl krach! A zrovna takový krach nebo takový případ projevil se při stávce textilního dělnictva na Frýdecku, kde také dělníci zastavili práci, protože zaměstnavatelé v čele s firmou Neumann dělnictvu ohlásil a také provedli 25%ní snížení mezd. Poněvadž nedaleko Frýdku je veliký boj a stojí Karlova Huť, měli pánové obavy, že boj na Frýdecku mohl by se rozšířiti na všechny závody, Proto přijeli okamžitě soc. demokratičtí, reformističtí sekretáři z Brna a společně s křesťansko sociálními odbory, s Čuříkovci ujednali dohodu, kde přistoupili na snížení mezd a poslali dělníky do zaměstnání. Také tato akce skončila takovým způsobem, že před soc. demokratickými a křesťansko-sociálními členy závodních výborů roztrhali dělníci své členské dělnické legitimace a přestoupili do rudého svazu textilních dělníků. Druhý den po střelbě v Košútech konaly se ve Frýdku volby závodního výboru fy. Landsberger, kde před tím měli soc. demokraté 5 mandátů, Čuříkovci 4 mandáty a my dva mandáty. Druhý den po střelbě v Košútech odpovědělo na celou tuto politiku dělnictvo tím, že rudé odbory získaly 5 mandátů (Potlesk komunistických poslanců.), soc. demokraté 2 mandáty a křesťanští socialisté také 2 mandáty. Ztratili tedy 5 mandátů. A řada jiných případů dala by se uvésti, jak je to s tím krachem politiky komunistické a rudých odborů. Pánové se ovšem snaží, aby ten krach nějakým způsobem přivodili, a proto při každém boji a v každém případě propůjčují se a provádějí organisované stávkokazectví pomocí vládních orgánů ministerstva vnitra, znemožňují jakýkoli pohyb stávkujících dělníků, stávkových hlídek, v čemž zvláště nynější pan ministr dr Slávik jistě bude míti v dějinách zásluhu, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. června 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 127. schůzi posl. sněmovny.]

Druhý p. ministr, ministr spravedlnosti, který ruku v ruce postupuje proti stávkujícím v případě zatčení vedle p. ministra vnitra, soc. demokrat Meissner, se s ním doplňuje tak, že jistě také nebude zapomenuto, jak on řídí spravedlnost v Československé republice, že ji dosud nedovedl říditi žádný ministr před ním. (Výkřiky posl. Jurana.)

Ale všechno to stejně nebude nic platno. Nic nepomáhá, že vláda proti chudým zostřuje svůj postup, že ministerstvo spravedlnosti a vnitra se doplňují. Pracující lid vidí a ví, kdo je Preiss a ostatní jeho kamarádi, co k němu chodí na večeři, pracující lid zná pořekadlo: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá, a proto také se podle toho zařizuje. Pracující lid poznává, že nemůže spoléhati na nikoho, že může spoléhati pouze na sebe, na svoji jednotu, na svoji solidaritu a že nemá jiné cesty, než jednotný třídní, revoluční nástup, cestu, kterou mu ukazuje komunistická strana a rudé odbory. Tato skutečnost staví se obzvlášť ostře před oči dělníkům na Ostravsko-karvínsku, v tom kraji, kde soustředěno je největší bohatství, kde však je také strašlivá bída, kde nezaměstnanost ani nyní neklesá, kde však snižují se z nařízení soc. demokratického ministra sociální péče hubené podpory v nezaměstnání, kde omezuje se dále práce, kde na šachtách pracuje se dvě, v poslední době i jedna směna za týden, v tom kraji, kde v této době bojuje 1.800 kovodělníků Karlovy Huti proti Báňské a hutní společnosti svůj hrdinný obranný boj proti propuštění 420 kamarádů. Jsou již 6. týden ve výluce z rozkazu centrálního ředitelství Báňské a hutní společnosti, jejímž místopresidentem je pan dr Preiss, ten, který je místopresidentem této společnosti, ale pro Československo vlastně presidentem a hlavou, tento pán, který je přítelem pánů ministrů, celé naší vlády, pana posl. Hampla, pod jehož komandem provedl výluku 1.800 kovodělníků pověstný ředitel Doderer.

Boj Karlohuťáků soustřeďuje na sebe pozornost celé dělnické třídy Československa a zvláště dělnictva na Ostravsko-karvínsku. Ve všech závodech se mluví o boji v Karlově Huti a je také proč. Dělníci všech závodů vědí, že boj karlohuťských dělníků jest jejich bojem, že porážka karlohuťských dělníků je porážkou celé dělnické třídy. Dělníci na Ostravsku vědí, že v bohumínské drátovně bylo závodnímu výboru oznámeno, že bude 900 dělníků propuštěno v závodu Báňské a hutní společnosti, ale poněvadž propukla výluka a boj v Karlově Huti, dělnictvo v bohumínské drátovně propuštěno nebylo, nýbrž střídá se a pracuje s týdenními nebo čtrnáctidenními přestávkami. Zrovna tak ví 5.000 kovodělníků třineckých železáren, že porážka Karlovy Huti bude znamenati stupňovaný útok Báňské a hutní společnosti, které tento závod patří, také proti nim. Vědí to dělníci vítkovických železáren, kde stovky dělníků byly propuštěny a kde také bylo propouštění zastaveno. Zrovna tak to vědí a jsou si toho vědomi textilní dělníci a dělnice 15 závodů na Frýdecku-Místecku, kteří měli býti propuštěni, ale výlukou a bojem v Karlově Huti propouštění bylo zastaveno. Zrovna tak to vědí horníci na Ostravsko-Karvínsku na šachtách. Vědí, že vítězství Karlovy Huti bude znamenati také jejich vítězství, že nebudou provedeny plány, které se nyní v poslední době v ostravsko-karvinském revíru připravují. Co se připravuje, není žádnou tajností. Pod vedením Báňské a hutní společnosti, té společnosti, která vydělala za rok 1928 a 1929 podle svých bilancí 1.189 milionů čsl. korun hrubého zisku, která přiznala, že největší čisté zisky r. 1929, v době konjunktury, činily více než 47 milionů korun čsl., které si také akcionáři Báňské a hutní společnosti rozdělili - vyplácelo se 160 Kč na jednu akcii - pod vedením té společnosti, která přiznala ve schůzi správní rady, že zisky za rok 1930 byly stejné, že dividenda se vyplácela i za r. 1930 znovu jako r. 1929, t. j. 160 Kč, za ten rok bídy a hladu dělníků zaměstnaných u Báňské a hutní společnosti. Tento kapitalistický žralok pod vedením dr Preisse, přítele pánů ministrů, Antonína Hampla, vůdce dělnické prý strany, připravuje v ostravsko-karvínském revíru, protože prý je krise, centralisaci, soustředění těžby, takovým způsobem, že řada šachet ne nevýnosných, nýbrž méně výnosných má býti zavřena, těžba soustředěna na šachty, kde jsou bohaté sloje, kde se hroutí vagony uhlí, a práce na šachtách, kde je práce spojena s větší režií, má býti zastavena.