Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Špatný, Taub, Zierhut.

150 poslanců podle presenční listiny.

Zapisovatelé: posl. Dubický, Vávra.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministr dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji 121. schůzi posl. sněmovny.

Dovolené obdrželi: na dnešní a zítřejší schůzi posl. Wagner; na tento týden posl. Nejezchleb-Marcha - pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omluvil se posl. dr Hajn.

Došlo oznámení o změně ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Geyera za posl. Schuberta.

Místopředseda Stivín (zvoní): Počátkem schůze byl rozdán tištěný vládní návrh.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1159. Vládní návrh zákona, kterým se zmocňuje ministr financí, aby sjednal státní půjčku.

Místopředseda Stivín (zvoní): Posl. Juran ve své řeči ve včerejší 120. schůzi pronesl výroky hrubě urážlivé.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu výroky tyto vyloučiti ze zprávy těsnopisecké o včerejší schůzi.

Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke společnému jednání o všech třech odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 1101) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 411 a 423) o nabytí místní dráhy v údolí Gelnice státem (tisk 1124) (podle §u 35 jedn. řádu).

2. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 1102) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 412 a 424) o nabytí místní dráhy Litovel-Senice státem (tisk 1125) (podle §u 35 jedn. řádu).

3. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk sn. 1024) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 351 a 379) o nabytí místní dráhy Liberec-Jablonec-Tanvald státem (tisk 1109).

Zpravodaji 1. odstavce jsou: za výbor technicko-dopravní posl. Staněk, za výbor rozpočtový posl. Ježek; zpravodaji odst. 2 a 3 jsou: za výbor technicko-dopravní posl. B. Procházka, za výbor rozpočtový posl. Ježek.

Pp. zpravodajové přednesli své zprávy ve včerejší, 120. schůzi.

Přistoupíme nyní ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pí. posl. Hodinová a Babel; na straně "pro" p. posl. Polívka.

Uděluji slovo prvnímu zapsanému řečníku na straně "proti", pí. posl. Hodinové.

Posl. Hodinová: Pan zpravodaj včera ve své řeči uvedl, že na prosperitu drah působila jednak velká krise a jednak také racionalisace, která na drahách je prováděna. Krisi a následky její pociťují na svých bedrech nejenom rodiny železničářů, kteří již pocítili několikráte, jakým způsobem stát snaží se prosperitu drah zvýšiti, ale důsledky krise všeobecně trpí hlavně pracující třída a největší díl z té bídy a hladu pociťují ženy. Právě proto ženy dnes velmi dobře chápou, že není možno, aby na všechny ty sliby, kterých byly jim již dány plné fůry, něco daly. Pracující ženy velmi dobře vyciťují, že ony se musí zařaditi do bojovné fronty všech pracujících. To ukázal nejlépe sjezd pracujících žen, který se konal 10. května. Tento sjezd, který vytryskl z potřeby pracujících žen a jehož výkřik byl výkřikem všech zmučených proletářek Československa, nebyl poradním sjezdem, jako byl sjezd žen česko-socialistických, na kterém kromě poklon zúčastněné ženy nedověděly se ničeho, jakým způsobem jejich strana bojuje proti dnešnímu vykořisťování dělnic.

Ale na sjezdu pracujících žen dne 10. května byla přednesena řada ústrků a útisků, kterým jsou vydány pracující ženy v Československu. Tento sjezd nejen že se zabýval racionalisací, kterou jsou dělnice v továrnách vyždímávány až na kost, nejen že se zabýval bídou dělnic domáckých, nýbrž tento sjezd ukázal také cestu pracujícím ženám, jak se musí brániti společně se všemi dělníky, aby si nejenom svoje požadavky vybojovaly, nýbrž jak se také musí zařaditi do fronty bojujícího proletariátu za konečné vítězství všech pracujících.

Tomuto sjezdu jako důkaz sympatií všech pracujících byly poslány nesčetné pozdravy a výzvy k práci nejenom ze schůzí pracujících, nýbrž i z dílen, továren a velkostatků.

Ale nejenom byly zaslány pozdravy, nýbrž také byly předneseny ukázky strašlivého vykořisťování a zoufalství pracujících. Mezi všemi těmito pozdravy došel také dopis frýdeckých textilaček, který je strašlivou obžalobou dnešního režimu, který není schopen dáti proletářům ani nejnutnější, aby se mohly udržeti při životě. Dopis je tohoto znění:

"Z Frýdku, 9. května. Dnes po půl jedné hod. odpolední došlo v textilní továrně firmy Landberger ve Frýdku k hrozné události. Při výplatě týdenních mezd dostalo se četným dělnicím po srážkách pokut a pojišťovacích poplatků tak nepatrné mzdy, že došlo k vzrušujícím scénám a prudkým kontroversím u výplatčího okénka. Jedné z nejhůře postižených, textilní dělnici Julii Lodričové, dostalo se mzdy, po srážkách nemocenského zejména, v mizerné výši, v obnosu 30 Kč za 14denní dřinu.

Také mezi touto dělnicí a výplatčím mezd došlo k rozčilenému výstupu. Dělnice žádala marně odpis neoprávněných pokut a posléze naléhala, aby jí byla poskytnuta aspoň záloha, neboť jinak nemůže uživiti rodinu. Byla pokladním odmítnuta. Za nesmírného vzrušení uchopila rozčilená dělnice v čekárně stojící láhev lihu, s touto pak vběhla na záchodek továrny s výkřikem: "Raději se zabiji, než se takto trápit!" Přirazila a uzamkla z vnitřku dveře záchodku. Než tomu překvapené dělnice mohly zabrániti, v záchodku se polila lihem po celých šatech a zažehla je. V okamžiku vzplanula nešťastná textilní dělnice jediným plamenem jako živá pochodeň. Vyrážela ze sebe hrozné výkřiky zoufalství a zvýšila tak zděšení a rozčilení svých kamarádek spolutrpitelek. Než se podařilo vylomiti dveře továrního záchodku, utrpěla nešťastná tato oběť kapitalistického vyděračství tak těžké popáleniny, že jim o hodinu později ve frýdecké nemocnici, kam byla dopravena, ve strašlivých bolestech podlehla."

A je to nejenom tento případ, nýbrž druhý den na to v tomtéž místě, ve Frýdku oběsila se matka několika dětí, když muž jí přinesl každou sobotu domů 70 Kč. Oběsila se proto, poněvadž svým dětem nemohla koupiti dostatek chleba. A frýdecké textilačky psaly sjezdu pracujících žen: Víme, že to není východisko z krise, a také se vynasnažíme, abychom řekli všem dělnicím, že to není východisko z krise, že východisko z krise ukáže sjezd pracujících žen a že je nutno, aby se všechny zařadily do bojující fronty. Dělnice to velmi dobře chápou a také to pochopí proto, poněvadž censura v "Ostravském deníku" tento drastický případ bídy a zoufalství dělnických žen zkonfiskovala od první řádky až do poslední.

Frýdecké dělnice a ostatní dělnice v Československu se nesměly dověděti, jak jejich sestry v zoufalství sahají až k tomu nejstrašnějšímu. Matka, která se oběsila ve Frýdku, zanechala po sobě několik dětí. Dělnice shromážděné na sjezdu si slavnostně slíbily, že pomstí nejenom tuto dělnici, nýbrž také všechny ostatní, které jsou vháněny v zoufalství v náruč smrti jen proto, že kapitalistický řád není schopen zaručiti jim to nejpotřebnější, práci a chléb, kterého je pracujícím třeba.

Ostatní dělnice shromážděné na sjezdu snesly řadu drastických případů, jakým způsobem jest s nimi nakládáno v továrnách a kolik vydělávají. Dělnice mluvily na sjezdu pracujících žen velmi rozhořčeně nejen o tom, jaké mají mzdy, nýbrž i o zradě sociálfašistů v továrnách. Tak textilačka z Brna z textilní továrny Kemky přinesla doklady, jak jim bylo nutno bojovati proti snížení mezd, které pekli fabrikanti spolu se sociálfašisty. Pravila: Já jsem byla do stávky organisována u sociálních demokratů, platila jsem správně, ale když jsme byli přinuceni brániti se nátlaku fabrikantů a já spolu s ostatními dělnicemi jsem vstoupila do stávky, sociálně-demokratičtí sekretáři nás nutili, abychom se vrátily zpět do práce a když jsme jako čestné dělnice odmítly dělati stávkokaze, řekl nám přímo sekretář soc.-demokratů, že nám nakope (Posl. Brožík: Který to řekl? Jmenovat! - Výkřiky komunistických poslanců.), abychom prý nechtěly podporu.

Tato dělnice pravila dále: Po čtyřech nedělích stávky, kdy dělnice poznaly, že z mezd, které se u nás vyplácejí, není možno si ještě nechat strhnout, přišly všechny dělnice po stávce k názoru, že ne reformistické odbory, nýbrž jedině rudé odbory nejen v této stávce, nýbrž i v ostatních stávkách jsou vůdci dělnické třídy a že reformistické odbory v každé stávce zrazují dělníky a nabádají je ke stávkokazectví. V této továrně se výdělky pohybují od 35-40 Kč u jedné dělnice. Ředitel jim řekl, že prý není možno platiti více, protože jiné továrny také více neplatí, a kdyby prý oni platili více, dělníci v ostatních továrnách by chtěli rovněž větší mzdy a oni prý musí držeti solidaritu.

Dále mluvila dělnice z Karlovy Huti, žena kovodělníka, která přinesla sjezdu pozdrav bojujících kováků v Karlově Huti. Vysvětlovala dělnicím, jak ony společně se svými muži bojují proti chamtivému kapitálu a jak se dnes musí ony a také ostatní dělnické ženy zaříditi všude tam, kde dělníci bojují nejen proti kapitálu, nýbrž i proti sociálfašistickým vůdcům.

Rovněž tak textilačka z Jaroměře vysvětlovala, jakým způsobem u nich v továrnách vyhazují staré dělnice, které v továrně pracovaly 20 až 30 roků, a dnes jsou vyhozeny na dlažbu proto, že prý nestačí tomu tempu. Mluvila také o sociálním pojištění, že ještě ani ty 60leté dělnice nedostávají sociální pojištění a ty, které je dostaly, dostávají tak málo, že to naprosto nestačí ani na chleba, o ostatních věcech ani nemluvíc.

Dělnice z Pražsko-železářské mluvila o tom, že tam jsou vdovy nuceny pracovati za 2 Kč mzdy na hodinu, při čemž jsou nuceny lézti po žebříkách a dělati těžkou práci a nejsou ani pojištěny proti úrazu, že prostě jsou zařazeny na takové práce, na kterých do nedávna pracovali muži.

Rovněž dělnice z Thonetovy továrny v Přerově mluvila o tom, že tam, kde pracovala r. 1920 ona a vydělávala 150 korun týdně, dnes těžce pracuje otec 5členné rodiny a vydělá často jen 50-70 korun týdně.

Nejen tyto dělnice, ale i dělnice z národnostně utlačovaných menšin poukazovaly na tu strašlivou bídu a hlad a pan ministr Czech by mohl povídat, jakým způsobem vyprávěly mu dělnice, které byly u něho jako deputace, o svém životě.

Sociálně-demokratická dělnice z Frýdlantu v Čechách mu řekla: "Byla jsem 40 roků organisována u německých soc. demokratů, řádně jsem platila a když jsem v továrně jako člen závodního výboru onemocněla, byla jsem po 4 nedělích propuštěna a moji vlastní soudruzi neotevřeli ani úst, aby se mne zastali."

Dále říká: "Vy nejen že jste mne připravili o práci, ale vy jste mi poslali na krk exekutora proto, poněvadž mám chaloupku, ve které jako válečná vdova s 9 členy rodiny mám kam složiti hlavu. A poněvadž nemohu zaplatiti daně, poslali jste mi minulý týden exekutora, který mi chce prodati střechu nad hlavou."

Také ostatní věci, které delegátky sjezdu panu ministrovi přednesly, myslím, že nikdo z vůdců soc. demokratů a čsl. socialistů nedá si za rámeček.

Dělnice z území národnostních menšin mluvily o tom, že jejich děti jsou opuchlé hladem, že nemají ani kůrky suchého chleba, kterou by mohly utišiti hlad dětí, volajících po chlebě a nasycení.

Maďarské dělnice řekly také panu ministrovi: "My jíme řepu, naše děti nevědí po celý rok ani o bramboru."

Když zástupce pana ministra Bechyně mluvil o tom, že nejsou brambory v dubnu dobré, že tedy již v dubnu nemohou mluviti o bramborách, řekla tato dělnice: "Našim dětem jsou tyto brambory pochoutkou, ale ani těch nemáme tolik, aby se jimi mohly nasytiti."

To jsou strašlivé doklady, kterými obžalovávají dělnice - nejen ty shromážděné na sjezdu pracujících žen, ale statisíce dělnických žen vůbec, které delegátky zastupovaly dnešní režim.

Ze všech končin Československé republiky se sjely, aby řekly, že již nejsou nadále ochotny nechati se zbídačovati a že nejen ony, nýbrž i všechny, které je volily a na sjezd poslaly a které po haléřích sbíraly, aby jim mohly uhraditi cestu do Prahy, povstanou, aby řekly své rozhodné slovo. Proto také v sobotu byly rozehnány tyto dělnice, poněvadž vládnoucí třída velmi dobře chápe a ví z dějin, že tehdy, kdy povstaly dělnické ženy, byl konec s vládnoucím režimem. Také r. 1917 ruské dělnice v Petrohradě to byly, které první řekly: Dost, až sem, až potud, dost už války a vraždění, my chceme mír a jiný rád! V té chvíli, kdy dělnice ostatních kapitalistických států, nevyjímaje ani Československo, řeknou: Jsme syty všeho vašeho klamání - zachvějí se ty vaše proradné řády a dělnice si vybudují s pracující třídou řád jiný.

Delegátky, které byly na sjezdě, nepřišly jen proto, aby žalovaly na ty nemravné kapitalistické řády, nýbrž bez rozdílu národností a politické příslušnosti slíbily si učiniti vše, aby vybudovaly jednotnou frontu pracujících žen v závodech, v městech a vesnicích. Slíbily si, že ihned po sjezdu učiní vše, aby svolaly veliké schůze všech pracujících žen a zde zorganisovaly boj proti drahotě, proti bytové lichvě, proti nucenému mateřství, boj za chléb a práci, půdu a svobodu.

Delegátky ve svém provolání praví: "Přesvědčily jsme se, že před fašistickým terorem a hrozícím nebezpečím nové imperialistické války může nás zachrániti jedině neúprosný třídní boj v sevřené jednotné frontě. Zatím co se odpírá nezaměstnaným podpora, jsou vydávány miliony a miliardy na zbrojení. Technika a věda je postavena do služeb války, která bude příšernější války minulé, neboť nebude ohrožovati pouze životy mužů a synů na frontách, nýbrž i životy dětí a žen v zázemí. Před plynovými útoky nezachráníme se však útěkem.

Odzbrojovací konference se scházejí od poslední války bez přestání, avšak zbrojařský průmysl je jediný, který zaznamenává nebývalou konjunkturu. Pacifistická hesla socialistů jsou určena jen k tomu, aby byla uspána ostražitost dělnických zen.

Pracující ženy musí býti na stráži, aby tak jako v červenci r. 1914 nepřekvapila je válečná litice, která zanechala nesmazatelné stopy v životě pracujících. Ještě dnes plouží se tisíce válečných invalidů po ulicích, tisíce válečných vdov lopotivě se probíjí životem. A desetitisíce mladých hochů a děvčat, válečných dětí, podléhá tuberkulose a chorobám v důsledku podvýživy za války, která byla ohromným zdrojem příjmů pro válečné dodavatele a keťasy.

Pro kapitalisty je nová imperialistická válka jednou z cest k řešení krise, neboť znamená nové prameny příjmů z krve a bídy pracujících. Události sběhnuvší se v souvislosti s jednáním o rakousko-německé celní unii jasně ukázaly, jak blízké je nebezpečí války a jak je třeba, abychom byly na stráži.

A tak, jak kapitalism plodí krise, plodí i války. Cesta ke spořádaným hospodářským poměrům, za kterých nebude se vyráběti pro zisk jednotlivců, ale pro blaho všech pracujících, cesta k míru, k bratrskému soužití pracujícího lidu všech národností - jest zničení kapitalistického řádu.

Jedině socialismus může osvoboditi pracující ženu, povznésti ji na výši a dáti jí možnost, aby uplatnila všechny své schopností v největší míře ku prospěchu celé společnosti. Živá skutečnost, Sovětský svaz, je toho přesvědčujícím důkazem. Vyslechly jsme zprávy delegátek, které jely do sovětského Ruska jako jeho nepřátelé a vrátily se plny obdivu a hrdy na to, co jest schopna vykonat dělnická třída a dělnická žena, jsou-li uvolněny její nevyčerpatelné schopnosti tvůrce a organisátora. Vrátily se s přesvědčením, že cesta, kterou dosáhli ruští dělníci a dělnice svých úspěchů, je jediné správnou cestou k osvobození pracujících. Je třeba, abyste se rozhodly i vy, pracující ženy Československa, kterou cestou půjdete.

Půjdete cestou kapitalismu, která znamená přepych a blahobyt pro bohaté jednotlivce, pro vás však řetěz utrpení a ponižování, resignaci na lepší žití? Ne, vy nepůjdete cestou planého vzdychání, ani vzývání Boha, který byl vždy hluchým ke steskům chudých, jehož jménem byly zničeny miliony lidských životů, cestou, na které padnou miliony dětí, mužů a žen vysílením, vy půjdete tvrdou cestou třídního boje, která vás uvědomělé a sebevědomé dovede k socialismu, odstraní nadvládu kapitalistů, odstraní vykořisťování člověka člověkem pod hesly: závody dělníkům, pole pracujícím zemědělcům! Všechna bohatství do správy pracujících. Paláce a domy boháčů, lázně a letní sídla dělníkům a jejich dětem. Vzdělání nebude privilegiem bohatých, nýbrž zdrojem poznání k organisaci nového života ve společnosti pracujících. Na troskách kapitalismu povstane pracující žena svobodná a sebevědomá. Jedině socialismus odstraní pouto odvěkého otroctví ženy. Ženy, zbavené věčné starosti o to, co dají dětem jíst a jak uspořádají chudou domácnost, budou se moci školit, budou zaujímat nejvyšší místa v dělnickém státě a ve výrobě, tak jako je tomu dnes v Sovětském svazu. Veliké, moderně vypravené kuchyně a prádelny zbaví ženy práce, která je tělesně i duševně ubíjí. Ochrana žen v mateřství a péče o děti bude nejvyšším příkazem ve společnosti pracujících. Žena uvědomělá a svobodná, oproštěná od všech pozůstatků měšťáckých názorů stane se cenným tvůrcem a organisátorem nového života."

Dělnické ženy, nejenom ty, které se zúčastnily sjezdu pracujících žen, vědí, že se nemohou spoléhati na žádné sliby, že komedie, která se dnes provádí s t. zv. zlevňovací akcí, s tím, že bude zaražen vzestup drahoty - slouží jen k tomu, aby byly znovu oklamány. Dělnické ženy musí naplniti ulice jako za světové války, aby mohly dosíci zlepšení svého života. Dělnické ženy - nejenom v době světové války, nýbrž jako nezaměstnaní před vánocemi a na začátku zimy - vybojovaly si ty drobty, které jim byly dány, jen společným nástupem, jen tím, že společně táhly na radnice a ulice a bojovaly za své požadavky.

Proto také vyzýváme dělnické ženy dnes, aby svolávaly všude veřejné schůze a na nich aby si volily deputace, naplnily radnice a okresní úřady nejenom samy, nýbrž také své děti aby vzaly sebou, aby společně se všemi dělníky bojovaly za chléb a práci, za své požadavky, které si vytyčily na sjezdu pracujících žen. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu schůze.

Sděluji, že z důvodů formálních, aby mohl býti přikázán výboru vládní návrh dnes tiskem rozdaný, bude nutno konati dnes ještě jednu schůzi.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes za 5 minut t. j. v 11 hod. 55 min. dopol. s

1. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 1101) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 411 a 423) o nabytí místní dráhy v údolí Gelnice státem (tisk 1124) [podle §u 35 jedn. řádu].

2. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 1102) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 412 a 424) o nabytí místní dráhy Litovel-Senice státem (tisk 1125) [podle §u 35 jedn. řádu].

3. Zpráva výborů technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk sn. 1024) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 351 a 379) o nabytí místní dráhy Liberec-Jablonec-Tanvald státem (tisk 1109).

4. Návrh, aby zkráceným jednáním podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona, kterým se zmocňuje ministr financí, aby sjednal státní půjčku.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.