Čtvrtek 12. února 1931

Začátek schůze v 9 hod. 53 min. dopol.

Přítomni:

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

209 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Beneš, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Meissner, Mlčoch, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji 104. schůzi poslanecké sněmovny.

Nemocí omluvil se na dnešní schůzi pan předseda posl. sněmovny posl. Malypetr.

Došlo oznámení o změně ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Hackenberga za posl. Kremsera.

Místopředseda Stivín: Došly dotazy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy podle §u 70 jedn. řádu předsedovi posl. sněmovny:

posl. Štětky, Krosnáře, Zápotockého a soudr. o návrhu posl. Krosnáře a soudr. na rozdělení 150 milionů Kč,

posl. Štětky a soudr. o neslýchaném censurování řečí pronesených komunistickými poslanci v posl. sněmovně.

Dotaz posl. Suroviaka vláde o neznalosti vyučovacieho jazyka a nemravnom chování sa a vychovávaní školských dietok dr Jánom Havašom, správcom-učitelom na štátnej ľudovej škole v Nesluši (č. D 438-III).

Místopředseda Stivín: Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Odpovědi:

min. školství a nár. osvěty na dotazy:

posl. Adámka a druhů o zadržování platů nově přijatým učitelským silám (č. D 346-III),

posl. Kaňourka a druhů o odkladu se stavbou budovy pro české školy národní v Žatci (č. D 334-III);

min. zemědělství na dotazy:

posl. Jaši o regulaci potoka v Polešovicích, okres Uh. Hradiště (č. D 401-III),

posl. Sladkého o regulaci valašských bystřin, přítoků řeky Ostravice, Bečvy a Břevnice (č. D 387-III);

min. financí na dotazy:

posl. Šamalíka, dr Dolanského, Navrátila, dr Daňka, Janalíka, Stanislava, Rýpara, dr Mičury a druhů o vymáhání daní a dávek v krajích živelní pohromou postižených (č. D 148-III),

posl. Čuříka ohledně povolování vyšších přirážek a upravování rozpočtů obcím dle návrhu městského úřadu v Karvinné (č. D 304-III),

posl. Šamalíka a druhů o předpisování obratové daně zemědělcům v obci Olešínky u Zvole (č. D 395-III),

posl. inž. Kalliny, že berní úřad ve Vildštejně bezohledně vymáhá daňové nedoplatky od holiče Karla Wagnera z Vildštejna (č. D 15-III),

posl. Hokkyho a Dobránskyho o ukrutnosti, akou bolo konané vymáhaní daní a dávek v bodrožském medziriečí, zvlášte vo Velkom Kevešde (č. D 114-III),

posl. inž. Kalliny, že nebyla vyřízena žádost paní Terezie Köhlerové z Kraslic č. 683, kterou podala berní správě v Kraslicích dne 15. listopadu 1928 (č. D 300-III),

posl. Kurťaka o hlavní trafice v Chustu (č. D 332-III),

posl. Krumpe o urychleném provádění zákona o zrovnoprávnění staropensistů (č. D 380-III);

ministra věcí zahraničních na dotaz posl. inž. Kalliny, že se nevyřizuje nárok řídícího učitele Jana Weise, t. č. ve Všeborovicích u Karlových Varů na náhradu škody (č. D 313-III);

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Böhma o nepravidelném doručování časopisu "Deutsche Landpost" v okrese Štětí (č. D 341-III).

Místopředseda Stivín (zvoní):

Posl. Hrubý ve své řeči dne 10. února t. r. ve 103. schůzi posl. sněmovny pronesl výroky ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé.

Předsednictvo se usneslo podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti projevy ty ze zprávy těsnopisecké o této schůzi.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Rozprava o prohlášení předsedy vlády, učiněném ve 100. schůzi posl. sněmovny dne 3. února 1931.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté v uvedené schůzi.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "pro" pp. posl. Hodina, Janček, de Witte, Dubický; na straně "proti" pp. posl. Vallo, Tyll, Gajda.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, zapsanému "pro", p. posl. Hodinovi.

Posl. Hodina (německy): Slavná sněmovno! Při jedné rozpravě osobností z různých hospodářských odvětví prohlásil zástupce průmyslníků, příslušník strany nár. demokratické: Hlasovali jsme r. 1930 pouze proto pro úvěr 150 milionů, poněvadž v příštím roce bylo se nadíti nezaměstnanosti a počítati s tím, že potom bude potřebí těchto 150 milionů pro podpory v nezaměstnanosti.

R. 1930 předvídají již průmyslníci, seskupení v určitých koncernech, vedených velkobankami, vlastně jimi ovládaných, že r. 1931 dojde k nezaměstnanosti a hlasují bez ohledu na jiné, výdělečně činné osoby pro úvěry určené ku poskytování podpor, aby pak za pomoci průmyslového dělnictva, které pozbylo zaměstnání, použili jich jednostranně pro tyto účely.

Bylo však v Československu skutečně potřebí, aby došlo k takovéto hospodářské katastrofě?

Československá republika převzala z dědické podstaty rakousko-uherské monarchie mimořádné procento průmyslu. Při rozličných průmyslových odvětvích dosahoval československý podíl 60 až 80%, ba v některém oboru dokonce 92% veškeré rakousko-uherské výroby.

Jinak bylo tomu tehdy s rozvrhem domácího trhu. V tomto oboru připadl na Československo podíl sotva 25%, poněvadž z okrouhlého počtu 54 milionů lidí bylo převzato jen 13 1/2 milionů lidí jako domácích odběratelů. Je to jistě zjevem, jenž pro posouzení národohospodářského stavu státu jest mimořádně důležitý.

Předem již bylo z těchto čísel zřejmo, že zde hlavně přijde v úvahu vývoz průmyslových výrobků, má-li se průmysl udržeti v převzatém rozsahu. Našimi přirozenými odběrateli průmyslových výrobků bylo Německo a Rakousko, kdežto všechny ostatní státy v příčině našeho vývozu ustoupily na zadnější místo.

Tak vykazuje nám naše obchodní statistika, že až do poslední doby byl náš zahraniční obchodní styk s Německem 1 1/2kráte větší, než zahraniční obchodní styk se Severní Amerikou. Argentinou. Maďarskem, Rumunskem, Polskem a Jugoslavií.

Našimi největšími odběrateli byly Německo a Rakousko. Přirozeným nutným důsledkem bylo by bývalo, že právě s těmito hlavními odběrateli bude co možná nejdříve učiněna dohoda a ujednány obchodní smlouvy, aby se zajistil tento odbyt. Místo toho bylo právě s těmito velkokupci tak zacházeno, že tito jsouce k tomu donuceni takovýmto počínáním museli se zaříditi tak, aby co možná ve všech oborech dosáhli soběstačnosti.

Následky dostavily se brzy (Souhlas.) a projevují se dnes tím více, poněvadž jak stát, tak i sám průmysl dal se oslniti průmyslovou konjunkturou nastalou v době poválečné tak, že bylo započato s přeměnou tohoto státního území, jež bylo svého času obilnicí Rakousko-Uherska, v území čistě průmyslové. Konjunktura byla příznivá. Jako následek války a nemožnosti doplňovati zásoby, dostavila se velká potřeba nejrozmanitějších průmyslových výrobků. Krásné zisky lákaly, stát sliboval si z toho dobrý příjem na daních a bylo proto stavěno, zvětšováno, obnovováno, co a jak jen bylo lze provésti. A přímé následky? Dostavily se velmi brzy, poněvadž právě domácí trh byl v tak malém rozsahu převzat se svými 13 1/2 miliony lidí, kdežto převzatá, beztoho nepřiměřeně velká, poměrná část průmyslu byla konjunkturními novými podniky nepřirozeně zvětšena.

Vidíme, jak rychle téměř veškeren průmysl dostal se do úrokového zotročení několika velkobank. Konjunkturní zisk zaviňuje, že průmysl v tomto státě, jistě na nejsolidnějších základech vybudovaný, sám ztrácí ostýchavost před požadovanými lichvářskými úroky. Tak vidíme, jak jeden podnik za druhým ocitá se v naprosté závislosti, poněvadž i krásné konjunkturní zisky nemohly snésti 9, 10, 14, ba dokonce i 18% úroků ze zápůjček. Nedivil bych se vůbec, kdybychom v nejbližší budoucnosti spatřili na celostátní národohospodářské výstavě, jak velkobanky v nejušlechtilejším závodění budou se snažiti, aby ukázaly světu tisíce dříve solidně založených výrobišť a podniků, jež nemožnou úrokovou mírou ze zápůjček byly již přivedeny do úplné závislosti na bankách. Velkobanky staly se obchodníky nejhoršího druhu a nesmíme se diviti, jestliže tato snaha po lichvářských výdělcích ve prospěch několika málo jednotlivců zachvacuje nyní také již masy obyčejných smrtelníků a jestliže lež, podvod a krádež vychvalují se jako vlastnosti, které v každém případě umožňují rychlejší obohacení.

Nedivme se již, shledáváme-li se s městy a městečky, kde na každých 18 až 25 osob připadá již 1 osoba, jež se zaměstnává nějakým obchodem, chce z něho žíti, nebo jakkoli se obohatiti, aby mohla napodobiti velkobanky a lidi v jejich pozadí stojící.

Jako další následek přeprůmyslnění, jež kromě toho bylo ještě průmyslovými cly svého času přímo vražedně přelicitovanými úplně chráněno proti každé cizozemské soutěži, nastalo po počátečném dobrém chodu váznutí domácího odbytu, poněvadž mimořádná poválečná potřeba byla brzy uhrazena. Tu pak se ozvala tesklivá otázka: Kam s touto nadvýrobou?

Prostředek se brzo našel! Zemědělství nebylo ve své výrobě naprosto chráněno. Našla se cesta. A nyní začala veselá honba. Průmyslové výrobky nalezly odbyt v ostatní cizině. Jest samozřejmé, že se tyto státy, z obavy před zhroucením svého hospodářství, postavily na odpor. Neomezený vývoz přebytků jejich zemědělských výrobků byl uplatněn jako protipohledávka - a tato byla bohužel přiznána. Průmysl a bankovní svět byly s to, aby rozptýlily pochybnosti zemědělstvím uváděné. Tím byl vysloven rozsudek nad domácím zemědělstvím. Na útraty zemědělství měla býti uskutečněna další podpora průmyslu.

Nic nebylo platno poukazovati na příkladnou práci zemědělskou, vykonanou v době poválečné za účelem zvýšení hektarových výnosů, čímž v několika letech byla výroba vystupňována až k soběstačnosti. Varovných hlasů z r. 1925 nebylo dbáno. O návrzích na ochranu zemědělství, které jsme podali my němečtí zemědělci, bylo bohužel jednání zahájeno teprve, když se dostavila cenová katastrofa. Předstíraná příšera drahoty, jež prý se hned dostaví po povolení ochranných zemědělských cel, byla s to, aby překazila dostatečnou ochranu pro zemědělství. Naprosto nedostatečné celní sazby r. 1926 byly jediným výsledkem našeho úsilí.

Sklizně r. 1928 a r. 1929 ukázaly nám, že československé zemědělství dovede zásobiti obyvatelstvo až na několik málo ještě scházejících procent. Přes to bylo r. 1929 dovezeno 40.000 vagonů chlebovin, takže jsme my, dřívější to obilnice Rakouska, vykázali nejvyšší dovoz mouky a obilí určeného k semletí. Kdežto ku příkladu dovoz mouky do Anglie na rok a hlavu činí jen 3.4 kg a do Německa jen 0.7 kg, stoupl u nás dovoz mouky tak, že ročně na jednotlivého obyvatele připadá 15 kg.

Samozřejmě měl takový bezmála neomezený dovoz zemědělských výrobků v zápětí zhroucení cen u všech zemědělských výrobků, ale až dodneška spotřebitelé nepocítili při nákupu potravin snížení drobných cen odpovídající dnešním cenám.

Průmysl zaujal stanovisko, že může udržeti provoz pouze při nejnižších cenách potravin. Ceny jeho výrobků nelze prý snížiti se zřetelem ke mzdám. Přes to však stále více a více sečkáváno s vymáháním daní, byly odpisovány a zahajována vyrovnání. Odbyt do ciziny upadá, poněvadž zatím domácí průmyslníci a velkobanky vidouce, že zisky v tuzemsku se stále menší, sami si zařizují továrny v zemích, kam dříve vývoz směřoval. Výroba jest tam levnější a co hlavně padá na váhu, zisk větší.

Proto bezohledně a bez zřetele na vlastní národohospodářství, bez zřetele k tisícům zničených existencí, zakládají se pouze s pomocí příspěvků cizích států v cizině průmyslové podniky a vzrůstá bída doma.

Zemědělec, největší spotřebitel průmyslových výrobků, byl nucen sáhnouti ke svépomoci, nechtěl-li, aby zadlužení zemědělského majetku, vzrostlé již na 22 miliardy, nesmírně stouplo. Sáhlo se k jediné pomůcce v nouzi, totiž šetření a tím zmizel úplně poslední domácí odběratel. Jak může pak zůstati schopným odběru zemědělec, který nyní podle přepočítání dostane sotva 50 % mírových cen za své výrobky, kdežto výrobní náklady stouply o 150 %.

Úplný rozklad a zhroucení zemědělství jest tím zpečetěno. A má pak aspoň spotřebitel něco z toho, nedostane-li zemědělec nic za své výrobky? Nic! Pokles cen potravin není v žádném poměru k poklesu cen našich výrobků. (Správně!)

Jak se zdá, není masa spotřebitelů, zemědělství, nezbytné a poctivě pracující živnostnictvo a stát sám s to, aby učinili přítrž jednání těch několika set lidí, kteří stojí mezi námi a spotřebiteli a bez práce a na útraty obou skupin hromadí bezměrná bohatství. Výchova tiskem postoupila tak daleko, že pouze vše, co jest cizí, jest k potřebě, domácí výrobek naproti tomu prohlašuje se za neupotřebitelný. Byl by jinak možným ten velký podvod s anglickými látkami, které ve skutečnosti pocházejí z Krnova, Liberce nebo Brna? Musí přece doopravdy býti označováno pečivo z domácí pšeničné mouky za nepoživatelné a pouze cizí mouka označována za zdravou? Bylo by v tomto směru dosti příkladů, jako ovoce, zelenina, víno, hrozny, len - vše to jest, pokud jest domácího původu, nepoživatelné a neupotřebitelné a musí se miliony a miliony za to odváděti do ciziny, poněvadž všechny tyto cizí výrobky pouze proto, jak vidíme, domácí spotřebitelé kupují, že jsou cizího původu a dokonale drahé.

Nemůžeme-li však my zemědělci vykonati tuto ještě dalekou cestu od výrobce ku spotřebiteli, pak musí nám již spotřebitel s druhé strany vyjíti vstříc. Teprve společná práce nám umožní vyřaditi neloyální a nelegální meziobchod pouze ku prospěchu obou skupin obyvatelstva.

Toto obětování zemědělství, aby tím byl podpořen průmysl, nevedlo k cíli. Zemědělství strhuje s sebou vše ostatní do bídy. Teprve zesílení zemědělského obyvatelstva může dodati opory i ostatním stavům a oživiti aspoň domácí trh.

Hříšné umělosti racionalisace, jež nahrazuje člověka strojem, nedokázaly, aby odstranily nezaměstnanost. Pravý opak! Vesnické masy, zlákané do měst v době průmyslové konjunktury předstíráním zajištěné existence, přišly racionalisací namnoze již o výdělek. Trpce se mstí také na tomto poli heslo svého času vydané - "racionalisace". Kolik dělníků, zvláště však dělnických vůdců slibovalo si od racionalisace vše pro dělnictvo a vidí nyní k velkému zděšení, že zejména národní hospodářství nesnese planého ohánění se hesly. (Výkřiky poslanců něm. strany soc.-demokratické.)

Tisíce nezaměstnaných jest dnes spolu obětí velkého převratu, který ukončením války byl způsoben i na hospodářském poli. Bohužel používali neodpovědní živlové této bídy k dalšímu provozování svého nekalého řemesla; rozvrat všeho dosavadního řádu a nemožnost, aby se ukázalo něco lepšího a možného, jest líc a rub této práce. Události v Duchcově jsou výsledkem, jaký se dostavuje, potírá-li se krise tímto způsobem.

Kol. dr Zadina poukázal na vyjednávání o obchodních smlouvách, jež se právě konají. Velmi bych vítal, kdybychom pro tato vyjednávání měli již po ruce nový celní sazebník. Marně jsme připomínali, že dlužno konečně přizpůsobiti monstrum celního sazebníku nynějším požadavkům. Jest tu několik dodatků, poznámek, odkazů, nařízení, změn atd., atd., že k používání našeho nynějšího celního sazebníku smějí býti připuštěni již jen geniové, kteří jej buď úplně mají v hlavě, nebo dokáží takový umělecký výkon, že se v něm vyznají, aniž přehlédli něco z doplňků.

K vedení takových vyjednávání patří především klid a důvěra k osobám, jež jednáním jsou pověřeny. Důvěra potud, že musí to býti neutrální lidé, kteří jsou si toho vědomi, že nemají jako státní úředníci zastupovati pouze jednu skupinu na úkor druhé.

A v tom právě vrcholí hlavní požadavek zemědělství: Postavení zemědělství úplně na roveň s ostatními výrobními stavy. K této větě mám jako Němec ještě dodatek: Avšak také naprosté postavení všech německých pracujících stavů na roveň s českými. Mnoho jest žalob v tomto směru a na odstranění jejich již velmi, velmi dlouho čekáme. Také v tomto oboru proděláváme těžkou krisi. Také zde potřebujeme zmužilého prostředníka, který se pokusí dovednou rukou vyřešiti tento životní problém Československa.

Největší překážkou pro řešení těchto těžkých kulturních, hospodářských a národních úkolů jeví se dnes - a také celkem všechny české strany to připouštějí - úřednictvo. Pravil jsem úmyslně "úřednictvo", neboť státních úředníků jest toho času ještě poskrovnu. Spíše ještě bylo by lze použíti slova "úřednictvo stran" místo "úřednictvo státní". Tato okolnost, že se považuje úředník za samovládce, projevuje ještě horší účinky, posuzujeme-li věc po stránce národní.

Že tu přirozeně každý akt, který jen zdaleka může si činiti nárok, aby byl považován za "německý", musí býti připraven na to, že bude s ním jinak naloženo, jest samozřejmé. Uvedl jsem v tomto směru dosti dat ve svých vývodech ke školskému rozpočtu. Uvedu takové případy, které právě dokazují, jak daleko jsme toho vzdáleni, abychom mohli zde mluviti o státních úřednících.

Ve věci týkající se vyvlastnění stavebního místa koná se z rozhodnutí správního soudu nová komise. Majitel prokazuje, že jest tu ještě několik ha stavebních pozemků v majetku místního stavebního družstva a že nelze tudíž podle zákona vyvlastniti soukromý stavební pozemek.

Odborný orgán okr. hejtmanství, státní technik, prohlásí k vedoucímu komise: Mám-li podati posudek o vyvlastnění družstevního stavebního místa, pak musím dáti do protokolu: "Místo jest vhodné." To se však nesmělo státi, soukromé stavební místo muselo být vyvlastněno, poněvadž přece patří pouze spolku "Deutscher Kulturverband". Proto se ukáže andělem strážcem český úředník politického úřadu řídící komisi a praví: "O způsobilosti nebude v protokolu ničeho uvedeno a já podám posudek, že družstevní stavební místo jest nezpůsobilé k účelům stavebním." A tak jednal resp. protokoloval právě jen český úředník ve věci německé strany - nikdy však státní úředník.

Druhý případ: V Březové jest dvojtřídní česká menšinová škola. Uprázdněné učitelské místo bylo obsazeno českou učitelkou, jež měla neštěstí, že uzavřela "smíšený sňatek" s Němcem.

Tato učitelka vstoupí do třídy a shledá, že místo dvaceti dětí jsou přítomny jen tři. "Kde jsou ostatní děti?" "Ty nepřijdou." A nyní se učitelka doví, že rodiče zahájili školní stávku, poněvadž nesvěří svých dětí k výchově této Češce, jež nedbala své cti, zradila svůj národ a provdala se za Němce.

Co tedy? Inspektor menšinových škol dovede nalézti východisko. Pro stávkující děti se otevře rychle třetí třída a povolá se třetí učitel. Do kladby daná učitelka vyučuje pouze tři děti. Po plných 8 dnech byl teprve učiněn konec této nepřístojnosti.

Velice bych si přál, aby tento příklad působil poučně na německé straně, neboť právě u našich škol rády hledají nadřízené úřady české učitelské osoby, jež uzavřely smíšené manželství, aby pak jim svěřily správu německých národních a občanských, ba dokonce i středních škol, kam po březovském případě docela jistě nepatří.

A ještě třetí případ: V Popicích, v jižní Moravě, slyšíme tento rozhovor mezi českým menšinovým učitelem a jistým chudým Němcem:

Máte děti? "Ano, čtyři." "Dobře. Podepíšete mně protokol, že se zavazujete posílati své děti do české školy a dostanete pak zápůjčku 7.000 Kč". (Různé výkřiky na levici.)

Takové případy, jak státní úředníci chápou svoji službu, jdou do tisíců a to ve všech úřednických kategoriích. Od nejmenšího stupně až k nejvyššímu setkáváme se s názorem stále ještě rozšířeným: "Jsem Čech a jsem tu jen pro Čechy. Němec a státní občani, kteří jsou příslušníky jinakých národností, pro mne neexistují". Jak by to bylo jinak možno, aby se přecházelo přes německé nabídky na státní práce a investice, ač časopis "Masarykův Lid" dokazuje, že daně, které platí 3·5 miliony Němců, jsou větší, než daně 8·9 milionů Čechů a Slováků. Tak byly r. 1930 upravovací práce na státních silnicích, hrazené ze silničního fondu částkou 186 milionů, celou touto částkou 186 milionů zadány pouze českým firmám, kdežto německé, k dodávkám schopné firmy, vyšly úplně na prázdno.

Nebo nevykazuje také stavba domu pro finanční stráž v blízkosti Aše příznaků záhubné krise, jestliže dokonce tato malá stavba ze státních peněz musí býti zadána staviteli z říšského hlav. města Prahy, při čemž se nepřihlíželo ke všem těm stům německých stavebních podnikatelů a stavebních dělníků v německém území? Tento pražský stavitel musí pak, aby mohl obstáti před "Národem", zatáhnouti také české dělníky až do nejzazšího kouta u Aše, jakoby tam v německém území nebylo vůbec stavebních dělníků k práci ochotných.

Tyto věci a podobné příběhy nesmí nás nadále uváděti v údiv, můžeme-li zjistiti, že práce a státní dodávky takového druhu zadávají se pouze takovým firmám, na nichž často jsou kapitálově zúčastněni také příslušníci nejvyšších úřednických míst, nebo v nichž se spolu vedou jako tiší, menší či větší podílníci na zisku.

Vítáme proto s obzvláštním zadostiučiněním tento odstavec vládního prohlášení:

"Vláda bude proto všemi prostředky se snažiti, aby udržela potřebný klid a pořádek ve státě", když v předchozí větě bylo vysloveno, že "stát potřebuje ke zmírnění a odstranění hospodářské krise klidu a pořádku."

Je-li státní moc ochotna užíti v případě potřeby nejostřejších prostředků, aby včas učinila přítrž činnosti ruských agentů a buřičů, pak očekáváme při nejmenším stejnou energii odpovědných státních míst při obnově pořádku v oborech, jež jsem vylíčil - ba i v úřednickém sboru vůbec.

Nejlepší zbraní k potírání takovéto hrozné krise jest důvěra veškerého obyvatelstva k vládě a k jejím výkonným orgánům - ke státnímu úřednictvu. Tato důvěra na německé straně velmi rychle by vzrostla, kdyby se na tyto úřednické poměry jednou důkladně posvítilo a železným koštětem zavedl v nich pořádek. A to by se stalo nejen v zájmu státního občana a poplatníka, nýbrž zejména též v zájmu státu samého, poněvadž by těžká a odpovědná práce poctivě pracujících státních úředníků vyhozením mnoha tisíců trubců a jinakých příživníků došla uznání a tito mohli by tím intensivněji pracovati ke zdolání krise.

Jak hluboké ponížení bylo způsobeno státním úředníkům tím, že tolik sčítacích komisařů a revisorů bylo jmenováno státními úředníky! Velká část těchto českých sčítacích úředníků zneužívala přímo své služební povinnosti k tomu, aby jednak z vlastní vůle, většinou však pod nátlakem stále ještě vládnoucích lidí z "Výborů" a z "Jednot" dodali státu přímo zfalšovaná data o sčítání lidu, na jejichž základě má pak státní statistický úřad dodati vládě číslice, jež po dobu celého desítiletí, zejména pro tak zvané menšinové národnosti mají míti pronikavý význam.

Bohužel splnily se moje obavy, jež jsem vyslovil již v průběhu rozpočtové debaty. Polské methody, jež se projevily za posledních polských voleb nejkrásnějšími květy, doznaly před t. č. nejvyšším forem národů odsouzení ještě velmi mírného, avšak ostře osvětlujícího smluvně stanovenou a prováděnou ochranu menšin. Maršálem Pilsudskim dosazená vedlejší vláda "přátel k ochraně vlasti" neštítila se ani násilností a vraždění, aby způsobem docela lehce pochopitelným přinutila tamní menšinu přiznati se ke státnímu národu.

A jak jednaly naše vedlejší vlády? Obíral jsem se ve svých vývodech již opětovně těmito násilnickými lidmi z "Výborů" a z "Národních jednot". Nedosti na tom, že dnes ještě mohou soukromé osoby, tehdejší převratoví okresní pašové, tuto, v době převratu pochopitelnou činnost dále beztrestně vykonávati, najdeme dnes státní úředníky od nejnižšího až do nejvyššího stupně činné na vedoucích místech těchto vedlejších vlád, postupujících proti menšinám tohoto státu zcela bez okolků a bezohledně, jak mimo jejich úřad jako soukromé osoby, tak i v úřadě - jako t. zv. státní úředníky.

Výchova na státního úředníka jest přirozeně velmi těžkým problémem. Vláda se nesmí diviti, jestliže se zřetelem k tomu, jak se chovají státní úředníci tohoto druhu a se zřetelem k tomu, že se trpí sabotáž vládou nařízených opatření se strany jisté části státního úřednictva, soukromé osoby řídíce se tímto příkladem přicházejí do rozporu se zákony.

S těmito poslednějšími zavádí se pořádek zcela rychle a v četných případech ukvapeně. Zdá se, že není ještě odvahy odstraniti tyto nadstátní úředníky, tyto výkonné orgány vedlejších vlád, a že se raději trpí, aby těmito lidmi byl mír a klid mezi národy tohoto státu oddalován, ne-li mařen.

Bylo by jinak bývalo možné, aby sabotážní činy v době příprav ke sčítání lidu zůstaly bez trestu? Jaký loupežnický kousek dovolili si četní plně osvědčení, na středověké inkvisitory upomínající sčítací komisaři a revisoři, ať to již byli menšinoví učitelé, či jinací státní úředníci. Tato garda z "výborů" a z "jednot", označená v Polsku jako "Ochránci vlasti", neštítila se žádného prostředku, aby českému národu nějakou duši zachránila a německému lidu ji uloupila. Tato národnostní krise vedle hospodářské krise praktikami při sčítání lidu teprve dokonale vybičovaná otřásá základními pilíři tohoto státu. Velká část sudetskoněmeckého lidu byla a jest i nyní ochotna spolupracovati k odstranění krise, aby jak na poli hospodářském, tak i národním napomáhala obnově a ji podporovala. A poněvadž chceme v tomto státě v klidu a pořádku tvořivě se uplatniti, poukazujeme především na pochybené methody, které nikdy nemohou vésti k odstranění jinak trvalé již hospodářské a národnostní krise.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP