Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

201 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, inž. Dostálek, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 94. schůzi poslanecké sněmovny.

Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Hrušovského ministru vnútra vo veci disciplinárnej záležitosti Bély Markoviča, policajného koncipienta politickej správy na Slovensku (č. D 385-III);

posl. Zajička a druhů ministru pro věci zahraniční o náhradě škody, kterou způsobil dne 2. února 1928 v Mikulově automobil vídeňského polského vyslance (č. D 364-III);

posl. Grünznera, Brodeckého, Staňka ministru železnic:

o hromadném propouštění smluvních dělníků a vysazování pomocných zřízenců ze služeb čsl. státních drah (č. D 373-III),

o režijních nárocích železničních zaměstnanců (č. D 374-III).

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Žádosti:

kraj. trest. soudu v Brně ze dne 2. prosince 1930, č. Tk IX 3207/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hodinové pro zločin podle §u 81 tr. z., přestupky podle §u 312 tr. z. a §§ 3, 14, 15 a 19 zákona o právu shromažďovacím (č. J 294-III),

kraj. soudu v Olomouci ze dne 1. prosince 1930, č. Nt XII 66/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hadka pro zločin podle §u 81 tr. z. a přestupky podle §u 312 tr. z. a §§ 3,

19 zákona o právu shromažďovacím (č. J 295-III),

kraj. soudu v Olomouci ze dne 1. prosince 1930, č. Nt XII 67/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Hodinové pro přečin podle §u 283 tr. z. a přestupky podle §u 312 tr. z. a §§ 3, 19 zákona o právu shromažďovacím (č. J 296-III).

Předseda: Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 539) zákona o trestním soudnictví nad mládeží (tisk 823).

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší, 92. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" p. posl. Hrubý; na straně "pro" pp. posl. dr Stránský, dr Daněk, dr Luschka, Blatná a Stašek.

Uděluji slovo prvému řečníku na straně "pro" p. posl. dr Daňkovi.

Posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Vládní osnova zákona tisk 539 o trestním soudnictví nad mládeží obsahuje oproti dosavadnímu stavu tolik novot, že možno navrhovanou osnovu považovati v mnohých směrech za pokus v trestním soudnictví nad mládeží, t. j. osobami mladšími než 18 roků.

Pokusem lze nazvati osnovu tím spíše, že k jejímu uskutečnění dochází v době zcela zřetelně vzrůstající zločinnosti, kterou nelze považovati ani za zjev místní, ani jen časově omezený v tom směru, že by jej bylo možno odůvodňovati ještě jen válečnou a poválečnou psychosou, spíše však nutno ji posuzovati jako následek klesající mravnosti a vědomí odpovědnosti i za nejtěžší zločiny. Zdá se, že i cena života v tendenci klesající morálky poklesla do takového stupně, že ohrožuje bezpečnost.

Za takové situace společnost vůbec, a tím spíše státní společnost, která je povinna svému občanstvu zajistiti bezpečnost, by měla uvažovati o příčinách této zločinnosti, o stále vzrůstajícím počtu těch, kteří dostávají se do styku se zákonem i pro nejtěžší delikty trestní, nepřihlížejíc ani k té úžasné číslici nevypátraných zločinců, a o pohnutkách, které ke zločinnosti vedou, i o prostředcích, které by měly zajistiti vyšší bezpečnost.

Vedlo by nás příliš daleko, kdybych se vším tím chtěl nyní zabývati. Dnes je nám pohádkou pověst, která se v historii uvádí o panování krále českého před několika sty lety, Karla IV., že byla bezpečnost ve státě taková, že se zlatou korunou na hlavě bylo možno projíti českou zemi. Právě nejtěžší zločiny, vraždy pro zřejmě nepatrnou vyhlídku na zisk, nejlépe charakterisují značně otřesenou bezpečnost občanů, kteří na zařízení státu i bezpečnost vynakládají velmi citelné obnosy.

Je ovšem pravda, že v době, která vykazovala v našich zemích největší bezpečnost občanů, v době zlatého věku, byl poněkud jiný názor na trestání - zřejmě s tendencí, aby trest byl výstrahou pro případné následovníky. Humanitářské snahy odstranily z naší teorie myšlenku odstrašování a kdyby se mělo souditi na oprávněnost opuštění stanoviska teorie odstrašovací z moderního trestnictví právě z takových výsledků, nebylo by dostatečné opory pro stoupence onoho přemrštěně humánního stanoviska.

Něco na tom, slavná sněmovno, je, jestliže v době, v níž žijeme, zločinec může počítati se všemi možnými, často uměle pěstovanými sklony k nemístné humanitě. Může-li pak dále počítati ještě i s krátkozrakostí státní a lidské spravedlnosti a jejich orgánů a s "fešáckými" kriminály, jak se toho slova už v lidu užívá, není divu, že není dostatečné brzdy, jež by činila přítrž zločinným náklonnostem, jestliže současně nejen není vědomí mravnosti, odpovědnosti před svědomím, ovšem orientovaným odpovědností vyšší, před Bohem, vštěpováno do všech těch, kteří tvoří dnešní společnost.

Bojím se o pokojné občany, měla-li by se falešná humanita, ba laskání se se zločiny ještě podstatně zvyšovati.

Do tohoto přemrštěného humanismu možno počítati také nedostatek výkonů trestů i smrti - u odsouzenců pro nejhrubší a nejsprostší zločiny i při často problematické spravedlnosti u porotních soudů, o nichž by se daly mluviti celé knihy a o jichž nutnosti reformy už dnes, myslím, je přesvědčen kde kdo.

Nechci se zabývati touto otázkou, která sama o sobě by si vyžádala hodně času a bude příležitost k tomuto tematu se vrátiti až při projednávání trestního zákona všeobecného a trestního řízení.

Lze však říci už dnes tolik, že spravedlivé hospodaření s trestem smrti bude účelno v novém zákoně, ale těžko by snesla spravedlnost, aby tresty smrti se pak nevykonávaly nad odsouzenci, a to včasně s ohledem na trestance i na veřejnost, žádající spravedlnost.

A nyní budiž mi dovoleno říci několik slov k projednávané osnově: Především nutno s tohoto místa konstatovati, že projednávání této osnovy zákona ve výboru ústavně-právním bylo velmi důkladné a pečlivé a že ministerstvo spravedlnosti se přizpůsobovalo velmi ochotně řadě pozměňovacích návrhů, které vzešly od členů výborů a které také veřejnost přinášela. Možno říci, že při tomto zákoně a při projednávání jeho platila zásada: ne tak mnoho zákonů v tak krátké době, jako spíše dobrý zákon dáti veřejnosti.

Celkovou tendencí zákona má býti pokus vychovávati provinilce i nejtěžší a vrátiti je řádnému životu. Nejsem v tomto ohledu přílišným optimistou a poněvadž nemáme mnoho zkušeností, a právě snad příliš dobrých zkušeností, těžko se mohu nadchnouti optimisticky pro výsledky osnovy.

Jest však pravda, že státní společnost má povinnost pokusiti se o to, dáti mladé duši provinilce příležitost, aby byla odvrácena od cesty zločinu, má tedy povinnost pokusiti se o tendenci výchovnou, jakou zákon skutečně také sleduje.

Instituce ochranného dozoru a ochranné výchovy tomu zřejmě nasvědčují, že právě tuto myšlenku osnova sleduje v celém obsahu, a jako červená niť, jak se zmínil pan zpravodaj, táhne se myšlenka těchto dvou institucí celým zákonem. I s tohoto hlediska, zdá se mi, možno na některé vady upozorniti. Osnova totiž značně rozšiřuje beztrestnost, mluví-li o tom, že i při několikerém opětovném potrestání pro delikty stíhané trestem až do 3 let možno trestati jen podmínečně. Tu prakticky se může státi, že mladistvý i pro značné delikty může zůstati bez trestu, což ovšem na vývoj duševní může míti právě opačný účinek, než zákon sám snad chtěl a chce.

Klade se tu tedy - a řeknu to otevřeně - velmi značná odpovědnost na úsudek soudců, které by mohla někdy veřejnost nespravedlivě souditi. Bude tedy někdy těžko vyhověti právě této výchovné tendenci, na kterou zákon klade tak veliký důraz. Statistika, zdůrazňující výchovnou tendenci, odvolává se ovšem na některé - celkem ne v příliš velkém počtu - případy, kdy i mladistvý provinilec se napravil, dostal-li se z prostředí, které ho snad k tomuto životu vedlo.

Jde-li však o provinilce, který vícekráte byl trestán podmínečně, budiž mi prominuto, slavná sněmovno, že nevěřím v to, že by právě tato skutečnost působila na nápravu.

Zákon, který se předkládá k ústavnímu schválení sněmovny, vůbec velmi zmírňuje tresty. Tato otázka může býti předmětem zvláštního jednání, o tom by se dalo příliš mnoho mluviti. Stačí říci všeobecně, že právě tendence výchovná, kterou zákon měl na mysli zmírňuje trestání vůbec. Ovšem osnova má vedle některých zásadních všeobecných vad i své dobré stránky: především je to ona tendence výchovná, o které jsem se zmínil, ale i to, že tento zákon má i ráz sociální. Provinilec má se po čas vazby učiti řemeslu, což prakticky znamená, polepší-li se skutečně, že bude schopen řádně se živiti, a poněvadž se může řádně živiti, jakmile vyjde z ústavu, ať už je pod ochranným dozorem nebo v ochranné výchově, může také zanechati svého dosavadního nevázaného, případně zločinného života.

Budiž mně však dovoleno zmíniti se několika málo slovy o ochranném dozoru a ochranné výchově. Pro obě tyto instituce, zejména pro způsob snah po polepšení provinilce budou vydány ještě nové dva předpisy, dva zákony. A tu na jednu věc bych ještě upozornil hlavně ministerstvo spravedlnosti.

Výchovná a sociální tendence zákona je jistě správná, výsledky její však bude možno posouditi až podle zkušeností. Dozor a vyučování se řemeslům a různým pracem podle schopností jsou světlými znaky této osnovy. Chtěl bych však říci, že k výchově patří však především výchova duše provinilce, který má býti v takovém ústavě vychováván. Že tu je třeba vésti v intencích mravnosti, je, myslím, samozřejmé. Ze zákona samého však není zřejmo, kdo výchovu tu povede, a přece bez ní může se jinak dobrá osnova minouti dobrého cíle, který sleduje. Považuji za nutné říci, že právě této mládeži na scestí bude třeba duchovního vůdce, jehož nalezne spravedlnost jen v duchovních náboženských vyznání, neboť jen na principech náboženských se vztahem k Bohu bude lze docíliti nějakých výsledků, které byly sledovány při zdělávání této osnovy. Považoval bych za osudnou chybu, kdyby ministerstvo spravedlnosti, ať z jakýchkoli důvodů, vyloučilo z úvahy právě tento důležitý výchovný element.

Řekl-li jsem, že osnova je v určitém směru pokusem, nemínil jsem říci, že neměla být. Ona znamená nesporně hodně veliký pokrok proti dosavadnímu stavu, a bude-li spolupůsobiti s tendencí zákona i celá veřejnost, může docíliti tato osnova velmi pěkných výsledků pro budoucnost.

Ve směru formálním bych si ještě dovolil říci, že považuji za chybu, že není zároveň s touto osnovou, kterou máme dnes odhlasovati, projednáván zákon o ochranném dozoru a ochranné výchově. Teprve pak bychom vlastně měli možnost posouditi, jak se zamýšlí prováděti výchovná tendence u provinilců, pak bychom měli celý obrázek další výchovy takového mladistvého, který je na scestí. Nyní ovšem, dokud toho není, musíme se spokojiti více méně tímto zákonem. Posuzujeme-li však aktuálnost této osnovy, je jistě lepší aspoň tento rámec trestního soudnictví nad mladistvými, než snad čekati léta a léta na projednávání několika zákonů, které se sice připravují, ale na kterých bude třeba značně pilovati, než bude moci dojíti k jejich ústavnímu projednání. Doufejme, že uvedení v život tohoto zákona, který je rámcem celého trestnictví a výchovy provinilců, urychlí znatelně oba dva další nové zákony jak o ochranném dozoru, tak o ochranné výchově. Zákon je jinak - všeobecně řečeno - dobrý, a doufejme, že bude míti i prakticky také dobré výsledky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Hrubý. Dávám mu slovo.

Posl. Hrubý: Ministr spravedlnosti soc. demokrat Meissnera vláda předkládá zákon o trestním soudnictví nad mládeží. K tomuto zákonu jsem učinil v generální debatě v ústavně-právním výboru posl. sněmovny prohlášení, jež bylo uveřejněno také v tisku, ve kterém jsem charakterisoval tento zákon takto: Neznám podlejšího a hanebnějšího zákona, než je tento zákon o trestním soudnictví nad mládeží, jehož iniciátorem je jeden z pilířů čsl. soc. demokracie, ministr spravedlnosti Meissner. Za tento zákon nemusel by se styděti ani krvavý utlačovatel italského proletariátu Mussolini, ani jeho důstojný protějšek, krvavý tyran polského proletariátu a ukrajinského pracujícího lidu, Pilsudski. Dále jsem řekl, že prakticky je namířena celá osnova tohoto zákona proti proletářským dětem třídně uvědomělých rodičů a proti veškeré pracující mládeži, která v důsledku stoupající bídy a hladu je vtahována do revoluční třídní bojovné fronty. Dále jsem prohlásil, že zákon o trestním soudnictví nad mládeží a chystaný zákon o předvojenské výchově, podle kterého se má dítě již od 6 let mravně a prakticky vychovávati k tomu, aby se naučilo vražditi v zájmu kapitalistické vlasti, jsou zařízeny již pro přípravu buržoasie na otevřenou fašistickou diktaturu.

Poukázal jsem ovšem také na fašistický obsah tohoto zákona, kde pod rouškou zvýšení trestní hranice pro děti z 10 let na 14 let skrývá se fašistická praxe, jako u chystaného zákona o předvojenské výchově, podle kterého pod rouškou snížení povinné presenční služby z 18 na 14 měsíců má býti občan zatažen do militarismu od 6 do 60 let. Řada poslanců ze strany soc. demokratické i nár. sociální strany ve výborech odmítala mé tvrzení a stejně tak činí i pan zpravodaj a obhájce tohoto zákona, také jeden z pilířů čsl. soc. demokracie, dr Winter. Aby národní socialisté nezůstali pozadu, má mu pomoci v obhajobě tohoto zákona po mé řeči representant české buržoasie, národní socialista dr Stránský. Aby obhajobu tohoto zákona podepřeli, sáhli k nové demagogii a připustili v §u 11, odst. 2., toto ustanovení: "Politické, národní, sociální nebo náboženské smýšlení mladistvého, jeho rodiny nebo rodiny, v níž žije, anebo způsob výchovy mladistvého po této stránce nemůže býti důvodem, aby se nařídil ochranný dozor."

Referent posl. dr Winter odůvodňoval to také tím, že odstavec tento tam byl dán na základě návrhu komunistů, a říkal, že i na návrhy komunistů, jsou-li věcně opodstatněné, se bere zřetel. Já bych jenom doporučil, aby pan dr Winter a ostatní pánové se nestavěli tak do posy spravedlivých. Říkám, že k tomuto opatření, k tomuto manévru, který není ničím jiným nežli manévrem, jste sáhli nejenom pod naším tlakem, nýbrž pod tlakem organisované mládeže (Hlasy: Z jejich vlastních řad!) ve vlastních řadách, pod tlakem oposičního hnutí mládeže, zejména na Plzeňsku, a také pod tlakem oposičního hnutí mládeže ve straně nár. sociální, kde celá spousta mládeže se v těchto stranách vyslovila proti těmto zákonům, jak proti zákonu o trestním soudnictví nad mládeží, tak zvláště také o zákonu o předvojenské výchově.

Měl jsem sám možnost projednávati tento návrh zákona o trestním soudnictví nad mládeží před organisovanou soc. demokratickou mládeží vítkovických železáren. Nechtěli ani věřiti, že by bylo možno, aby iniciátorem mohl býti soc. demokrat ministr spravedlnosti Meissner. Musil jsem jim ukázati podpis na tomto zákonu, a teprve pak tomu věřili.

Ovšem, že z toho - aspoň ti mladí dělníci organisovaní v DTJ a ve Svazu kovodělníků - okamžitě vyvodili důsledky.

V zákonech, jak v osnově o trestním soudnictví nad mládeží, tak i v chystaném zákoně o předvojenské výchově, je jedna linie, a to sociálfašistický obsah a fašistická praxe.

Vážení pánové! Uchýliti se k té demagogii, jak řekl zpravodaj Winter, že reagoval ústavně-právní výbor na věcné návrhy komunistů - to je pouhý švindl. Ve skutečnosti se sáhlo k tomuto manévru proto, že máte strach, tedy z obavy před masovým hnutím pracující mládeže proti vám, kteří jste iniciátory těchto zákonů.

Ale přes tyto zdánlivé opravy trvám na svém prvotním prohlášení, které jsem učinil v ústavně-právním výboru, a odhaluji také fašistickou tvář vůdců soc. demokracie a nár. socialistů před masami vykořisťované pracující mládeže. Zákon nevyvrací fakt, že je namířen hlavně proti politickým provinilcům. Zabývá se všemi trestními činy. I sám § 11, odst. 2, o kterém bylo zde hovořeno, nevyvrací ani to, že nemůže někdo býti pronásledován ochranným dozorem nebo ochrannou výchovou jen pro politické a národnostní přesvědčení. Vždyť dnes je trestné, chodí-li dítě školou povinné do jednoty proletářské tělovýchovy. Vždyť dneska je trestné, je-li někdo členem komunistického svazu mládeže. Vždyť osnova o předvojenské výchově říká sama, že nutno energicky potírati živly defaitistické a složky protistátní. Z toho je názorně viděti, že i ustanovení odst. 2, § 11 je pouhou demagogií, pouhým švindlem, protože je dnes trestné, aby proletářské dítě a mládež byla členem revoluční organisace.

Dnes je samozřejmě také trestné, rozdá-li se leták namířený proti buržoasii, zač je podle nové Meissnerovské praxe pachatel stíhán na podkladě zákona na ochranu republiky. Dnes je také trestné, demonstruje-li mládež proti hladu, proti bídě. Dnes jsou prostě trestné všechny počiny, které jsou proti zájmům buržoasie a ku prospěchu proletariátu.

Referent, soc. demokrat dr Winter, říká, že osnova má zlepšení také v tom, že jsou sníženy trestní hranice. To je rovněž švindl. Jednak se to týká jen dlouholetých trestů, což nemá téměř žádnou praktickou cenu, jednak také trestní hranice je v podstatě zvýšena. Podle paragrafu tohoto zákona o nucené výchově a ochranném dozoru můžete kriminalisovati mladistvé osoby od 11 do 21 let v polepšovnách a v jiných vhodných ústavech, které se ničím neliší od dosavadních trestnic a ostatních kriminálů.

Zmíněný dodatek nevyvrací také fakt, že celá osnova je namířena proti veškeré pracující mládeži, která v důsledku zbídačení je neustále více a více tlačena do třídní revoluční bojovné fronty, což také dokazuje, že hlavní drastické opatření tohoto zákona zůstalo, a sice je to nucená výchova a ochranný dozor, podle kterého mají soudy možnost učiniti proti dětem a mládeži taková opatření, jako je vyrvati dítě nebo mladého provinilce atd. z rukou vlastních rodičů, i když se žádného trestného činu nedopustí. Stačí jen podezření nebo upozornění školy a různých institucí na nedostatečnou výchovu - ovšem rozuměj výchovu v zájmu buržoasie - aby dítě nebo mladík mohl býti libovolně držen v polepšovně nebo dán do výchovy k tak zv. řádné rodině, kde je zaručena výchova, jak dnešní buržoasie potřebuje, a to může býti tak dlouho, jak sám soud uzná, až do 21 let. A rodiče, mají-li nějaký majetek, podléhající exekuci, mají ještě na tuto nucenou výchovu platiti.

Je samozřejmé, že podle této praxe mají možnost soudy, které jsou třídní a fašisují se stejně tak rychle jako státní aparát, postupovati s tímto opatřením právě proti dětem a mládeži, když je nebezpečí, že jsou vychovávány ve třídním revolučním duchu proti zájmům buržoasie.

Ostatně není třeba ani uváděti důvody pro to, že již ze staré praxe třídní justice není potřeba nějakých oficielních důvodů politických, aby byl někdo stíhán, neboť i čsl. třídní justice si vždycky najde cesty, jakým způsobem má býti ten neb onen stíhán. (Výkřiky komunistických poslanců.) Prostě, kdo chce psa bít, ten si vždycky hůl najde.

Že této praxe u měšťácké třídní justice v našem státě se skutečně používá, zkusil jsem sám na své vlastní kůži. Před posledním zasedáním sněmovny byl jsem vydán proto (Posl. Hodinová: Protože tě ztloukli!), že jsem prý znásilnil 5 strážníků (Výkřiky komunistických poslanců.), byl jsem vydán proto, že tito strážníci mne do krvava zbili, vyrazili mně prostřední zub a vedli mne jako sprostého zločince po Václavském náměstí plných 10 minut na řetízku, který se mně zaryl více než 1 cm hluboko do masa. (Výkřiky posl. Štětky.) Dal jsem se okamžitě lékařsky prohlédnouti. Samozřejmě za to, že mne strážníci zbili a že přímo sadistickým způsobem mne týrali, byl jsem vydán posl. sněmovnou. (Výkřik posl. Hodinové.) A tuto praxi, kterou provádíte na voleném zástupci pracující mládeže, kterou provádíte také na ostatních poslancích komunistické strany, budete podle tohoto zákona o trestním soudnictví nad mládeží také uplatňovati proti pracující mládeži, zvláště proti té, která pod tíhou nesnesitelných poměrů vymyká se vám již z rukou, staví se do řad revoluční fronty, vstupuje hromadně do rudých odborů proletářských jednot tělovýchovných a do komunistického svazu mládeže.

A právě v té ochranné výchově a v tom ochranném dozoru spočívá ten charakteristický cíl osnovy zákona; právě v tom, že jsou zaváděny instituce ochranné výchovy a ochranného dozoru, nuceného držení v polepšovně do 21 let. Doposud si buržoasie usurpovala právo na výchovu dítěte v měšťáckých školách až do 14 let, nyní, poněvadž má mládež se státi hlavním objektem kapitalistického vykořisťování, poněvadž má býti hnána na jatka imperialistické války a zvláště proto, že masy pracující mládeže jsou ovlivňovány ideou revolučního hnutí, nespokojuje se již buržoasie násilným určováním výchovy do 14 let, nýbrž po vzoru fašistických států usurpuje si právo určovati pomocí násilnických opatření ochranného dozoru a ochranné výchovy v polepšovně ideový vývoj mládeže v duchu buržoasní ideologie, ve směru kapitalistických zájmů.

Zákonem má býti postiženo nejen hnutí proletářské mládeže, nýbrž i pokrokové směry v řadách studentstva, při čemž obzvláště klerikální reakce bude moci pod záminkou, že nevíra v Boha je mravním zpustnutím, používati zákona, aby mládež byla násilně vychovávána v duchu náboženských pověr a aby tímto způsobem byla ohlupována. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Já však prohlašuji, že kriminály, donucovacími pracovnami, ochranným dozorem, to je policajtováním a flintičkou, kterou chcete dáti dětem už od 6 let, nenasytíte statisícovou hladovou armádu nezaměstnané mládeže a děti nezaměstnaných rodičů, vykořisťovanou mládež a učně v továrnách a v dílnách atd. A právě proto také neodvrátíte tyto statisíce vykořisťované mládeže od revolučního třídního boje za jejich denní zájmy až k otevřenému boji o moc. Neodvrátíte tuto vykořisťovanou pracující mládež v továrnách, dílnách a na polích, která rychle v důsledku smrtelné krise kapitalismu dospívá k přesvědčení, že před dělnickou třídou je jedna otázka, a to ta, že, chce-li dělnická třída žíti, musí kapitalismus zemřít.

Zákon vedle nucené výchovy, ochranného dozoru, přináší ještě jiná drastická opatření, což je proti dosavadnímu trestnímu zákoníku podstatné zhoršení. Ve všeobecném trestním zákoníku je ustanovení, že dopustí-li se někdo nějakého trestného činu z neodolatelného donucení, to je obyčejně z hladu a bídy, nemůže býti trestán. V novém zákoně o trestním soudnictví nad mládeží však toto ustanovení už není (Výkřiky posl. Štětky.), což dosvědčuje, že zákon je namířen nejen proti revolučnímu hnutí, nýbrž proti veškeré pracující mládeži.

A tak tento zákon podle toho vydává mladistvé provinilce dobrozdání a libovůli fašistických soudců. Ačkoliv jsme podali návrh, aby bylo převzato příslušné ustanovení ze všeobecného trestního zákoníka, byl tento náš návrh zamítnut, přes to, že všichni pánové, kteří tento zákon dělali, a zvláště iniciátoři tohoto zákona, soc. demokraté a nár. socialisté, dobře vědí, že v dnešní době celé statisíce mladistvých proletářů jsou již vyřazeny z pracovního procesu, nemají naději na brzkou nějakou práci a jsou tedy odsouzeny k smrti hladem. Na základě tohoto právě odhaluji fašistickou tvář těchto vůdců tak zv. socialistických stran, kteří dnes tvoří hlavní oporu hroutícího se kapitalistického systému.

Mladý nezaměstnaný dělník, který, aby se zachránil před smrtí hladem, odcizí housku nebo bochník chleba, je přísně trestán anebo pro potulku štván, ale velcí zloději, původci minulé světové války, která si vyžádala desítky milionů mrtvých a raněných, mohou podle tohoto zákona beztrestně okrádati miliony pracujících o hodnotu své práce a připravovati novou válku v zájmu svých zisků dále.

Příznačné je pro reakci měšťácké justice ustanovení zákona, podle kterého se při soudním líčení s mladistvými provinilci vylučuje veřejnost. Jestliže se podotýká, že vyloučení veřejnosti může se stát se souhlasem obhájce nebo zákonitého zástupce, nic to na věci nemění, protože obhájci budou ve většině případů zřizováni ex offo, takže budou to většinou osoby, které pro své společenské postavení a pro svou třídní zaujatost budou se vždy řídit intencemi měšťácké třídní justice.

Postavili jsme se stejně rozhodně proti ustanovení zákona, týkajícímu se tak zv. pomocných zařízení pro sociální péči o mládež. Sociální péče o mládež neplní ani v nejmenší míře úkol, který se jí navenek dává, totiž, aby se starala o sociální podporu mládeže. Vždyť na účely péče o mládež se ze státního rozpočtu dávají pouhé 3 mil. Kč, zatím co na vyživování vojenských a policejních psů se dává mnohem více. Tak zv. orgány sociální péče o mládež se fakticky nestarají, aby podporovali rodinu, ve které děti umírají hladem a bídou, nýbrž vtírají se pod záminkou sociální péče do rodin proletářů, aby mohli denuncovati, že jsou děti třídně vychovávány, aby mohli působiti na proletářské rodiny ve směru proti třídní výchově proletářských dětí. Jestliže se těmto orgánům při soudním řízení nad mladistvými dává zákonem tak široká možnost působnosti, pak to prakticky povede tak daleko, že budou u soudů působiti jako špiclovská udavačská instituce, při čemž budou přispívat k tomu, aby postup soudů byl vůči mladistvým provinilcům tím zaujatější.