Ve státním rozpočtu pro r. 1931 skupina I, oddíl C - ministerstvo veř. prací, stavby budov, kap. 14, § 6 - ministerstvo zemědělství - je preliminována položka 8,428.000 Kč, proti 7,227.976 Kč v rozpočtu na rok 1930 o 1,200.000 Kč více, z toho bod 4 - stavby zemědělských škol v zemi České, Moravskoslezské, Slovenské a Podkarpatoruské 3 miliony Kč.

Při této položce dovoluji si upozorniti státní správu, resp. ministerstvo veř. prací a zemědělství, aby bylo přihlíženo k tomu, aby se ze státních prostředků a peněz poplatnictva nestavěly pro jednotlivé ředitele při zemědělských hospodářských školách luxusní a přepychové vily a paláce za statisícové částky, jako se to stalo u nás ve Strážnici, kde byl postaven pro ředitele hospodářské školy luxusní a přepychový palác asi za 270.000 Kč, a zajímavé při tom je, že v tak ohromném paláci, kde by mohly obývati nejméně 3 až 4 rodiny, není již místa pro jiného výpomocného učitele hospodářské školy a jeho rodinu, který musel bydleti ve třídě školní budovy. Dále postaven byl okolo budovy školní plot za obnos asi 60.000 Kč, který mohl býti určitě pořízen za 20 až 25.000 Kč, tak jako sobě pořídila v sousedství okresní správní komise.

Dále musím též poznamenati, že byla postavena před školní budovou bezcenná socha vinaře, též asi za obnos 60.000 Kč, které tam vůbec potřebí nebylo, zvláště z toho důvodu, že státní pokladna na opravu soch a budov skutečně historických jakýkoli obnos mnohdy poskytnouti odpírá. Z důvodů těchto se táži pana ministra veř. prací a ministra zemědělství, zda jsou mu známy položky, které jsem zde uvedl, a zdali ministerstvo položky tyto schválilo. Peněz takto vyhozených mohlo býti použito k účelům prospěšnějším pro zemědělství.

Náš lid zemědělský to plýtvání a zbytečné vyhazování státních peněz poplatnictva na věci luxusní a přepychové vidí a je celý roztrpčen nad tím, že se strany státní správy se penězi plýtvá a hazarduje a na druhé straně pak je chudému chalupníku exekvována, vyváděna, prodávána poslední koza a kráva z chlévka za nezaplacené daně, které při dobré vůli, nemaje prostředků, nemůže zaplatiti.

To je jedna z příčin, proč naše hospodářské, zemědělské školy zejí prázdnotou. Druhá příčina je ta, že synek našeho zemědělce, který ví, že bude hospodářem na 4 až 5 mírách půdy, ten má jíti do zemědělsko-hospodářské školy na 2 léta? Kdyby měli půdy víc, šli by velmi rádi a zejména kdyby měli v tu hospodářskou školu více důvěry. Zemědělské hospodářské školy musejí býti odpolitisovány. Ale hospodářské školy, jak dnes u nás jsou a jak působí, dělají dojem, že pracují jen pro jednu politickou stranu, stranu agrární. Co jiného je to, když na př. sekretář republikánské strany před volbami svolával po vesnicích absolventy hospodářské školy, začne úvodem o hospodářské škole a ostatek schůze věnuje jen politice. Nebo když učitel hospodářské školy dá žákům rozkaz, aby strhovali lidové plakáty předvolební. Odtud také pramení nedůvěra k hospodářským školám na Slovácku, že ředitelé a učitelé některých hospodářských škol stávají se exponenty republikánské strany.

Třetí věc, která by nám mohla pomoci, je přes 60 let již očekávaná a žádaná regulace Moravy a Dyje a všech jejich přítoků. V dolnomoravském úvalu od Napajedel po Břeclavu, jaký to ohromný pás luk podél Moravy, které bývají každoročně zaplavovány, ano i několikrát do roka v šíři 8 až 15 km a bývá zaplavováno od Napajedel až po Břeclavu 25.610 ha luk a 37.137 ha lesa. Znehodnotí-li se výnos těchto hospodářských pozemků na 1 ha průměrně ročně u luk jen 2000 Kč, pak znehodnocení vykazuje ztrátu asi 51 mil. Kč ročně. O uvedený obnos 51 mil. Kč je jak celý kraj, tak naše národní hospodářství ochuzováno vedle škod a ztrát způsobených ve výrobě živočišné, v chovu dobytka a mlékařství.

Ve státním rozpočtu na r. 1931 ministerstvo veř. prací kap. 14., § 4, mimořádné vodní stavby, je preliminována položka 46,646.100 Kč. Z této položky obdrží celá země mor. slezská jen 6,500.000 Kč a z tohoto obnosu údolní přehrada 4,650.000 Kč, takže na regulace všech mor.-slezských řek zbývá jen částka 1,850.000 Kč a z této položky není na řeku Moravu preliminován žádný obnos.

V rozpočtu ministerstva zemědělství na r. 1931, kap. 11., § 3, pol. 3, úprava vodních toků, je zařazena položka v rozpočtu řádném 10 mil. Kč a v mimořádném 13 mil. Kč. Z obnosu 23 mil. mají býti prováděny úpravy vodních toků v zemi české, moravsko-slezské, slovenské a Podkarpatské Rusi. Preliminovaný obnos na regulace je velmi malý a nedostatečný vzhledem ke škodám, jaké nám v době letní při senoseči a při stále se opakujících povodních neupravená řeka Morava s jejími přítoky na našem hospodářství způsobuje.

Přimlouvám se za značné zvýšení položky vodních toků, aby regulační práce na řece Moravě a přítocích již započaté rychlejším tempem a ve větším rozsahu šly ku předu.

Pro nás je úplně věcí vedlejší, které ministerstvo bude míti kompetenci tyto regulační práce prováděti, zda veřejné práce či zemědělství, zdůrazňujeme však svůj dřívější požadavek, v pracích těchto v nepřetržené míře pokračovati. Průtahy a odklady věc samotnou jen poškozují. Co se za 1 až 3 měsíce v roce postaví, následkem nedostatku peněz bývá práce přerušena v době nejlepšího letního pro regulaci příznivého počasí, pak se stane, že přijde povodeň, výsledky provedených prací značně poškodí, ne-li úplně zničí a za rok započne se znovu opět na tom starém místě. Postup uvedený není hospodárný, nutno na něj při debatě rozpočtové poukázati a občanstvo považuje jej za plýtvání státními penězi. S povděkem vítáme návrh zákona o vodohospodářském fondu, který se připravuje a bude vybudován jen za účelem regulačním a melioračním. Nežádáme úpravu řeky Moravy jen za účelem zachycení největších a katastrofálních vod, ale budiž při této úpravě přikročeno k řešení dalšímu, jak zavodniti rozsáhlé louky v údolí řeky Moravy ležící v době katastrofálního sucha. Tento důležitý hospodářský problém, zavodňování luk v době sucha, musí býti současně řešen s úpravou a regulací řeky Moravy. Kdyby ty naše louky daly, co by dáti mohly, bylo by to jen zlepšením našich poměrů hospodářských, ale je tu zase předně zaostalost našeho lukařství zaviněná nedostatkem odborného vzdělání. Zatím co orná půda obdělává se intensivněji a prospěšněji, těží se z ní čím dál vydatněji, naše louky jsou pořád stejně výnosné, vlastně nevýnosné jako před 50 lety a pak ještě ty katastrofální povodně Moravy a jejich přítoků stále se opakující úplně ochuzují náš lid.

Při této rozpočtové debatě nutno zde vzpomenouti na naše horské kraje na úpatí Karpat na moravsko-slovenské hranici. Na těchto stráních, kde jsou dnes hubené jednosečné louky, jaké by se tam daly zaříditi a upraviti za pomoci státu a země a povznésti tím tak naše zubožené dobytkářství, jedinou to obživu těchto chudých horských krajů. Ještě jedna věc je tak stará bolest, jako ta regulace řek, a to: Moravskému Slovácku se říkávalo kdysi v 17. století zahrada Moravy a co se týká polohy a podnebí, má dodnes výhodné podmínky pro ovocnářství, sadařství a vinařství, jenže lid jednotlivě sám se neubrání proti nákazám a pohromám, které zničily a ničí naše štěpnice a vinohrady. Tu je potřebí organisované pomoci a péče ve velikém slohu se strany státu a země a hlavně v prvé řadě je potřebí zmírniti daň z vína a ovocných lihů, která zavedena byla v době, kdy byla docela jiná hospodářská situace, než jaká je dnes, neboť v r. 1919 až 1920, kdy víno stálo 18 až 20 Kč 1 litr, lehce se mohlo snésti daňové zatížení 1.40 na jednom litru, kdežto dnes, kdy víno stojí u výrobce 2 až 4 Kč litr, přesto, že je tak laciné, nemůže jej výrobce odprodati a sta hektolitrů dobrého, nového i starého přírodního vína leží ve sklepích výrobců a nemůže se následkem dovozu k nám vín cizích ani za nízkou cenu odprodati. Při tak nízké ceně vína a drahých výrobních nákladech daň 1.40 Kč z jednoho litru u výrobce se nesnese a bude musiti vláda pomýšleti na to, aby tato daň byla procentuelně snížena, resp. zrušena.

Co se týká ovocnářství a sadařství, je ničeno přírodními škůdci a též zákonem o dani z lihu samým. Počítáme-li dnes rentabilitu sadů a štěpnic podle obchodních zásad, dospějeme k výsledku, že dosud stávající ovocné sady a štěpnice, bude-li se strany našeho zákonodárství proti nim tak postupováno, úplně vymizejí a nové nikým zřizovány nebudou. V kraji slováckém a na Valašsku nemá velká řada obcí orné půdy, jen pastviny a stráně osázené ovocným stromovím, převládají pak sady ovoce peckovitého. Občanstvo je odkázáno na jediný svůj celoroční příjem z produkce živočišné, dobytkářství a z úrody ovoce. Není-li žádná úroda ovoce jako letos, žije obyvatelstvo těchto krajů v nouzi a bídě, neboť nemá dostatečné produkce pro tržbu a tím nemůže získati finanční prostředky k nákupu potřebného obilí a mouky k výživě svých četných rodin. Urodí-li se však ovoce ve větším množství, zvláště ovoce peckovité, které musí býti zpracováno na líh (slivovici), přijdou ihned na pomoc tamějším zemědělcům finanční úřady a vezmou si větší část úrody v předpise daně z lihu a horskému zemědělci opět nezůstává nic, jen strádání a bída. Z uvedeného vidíme, že musí zde vláda přistoupiti při projednávání lihového zákona ke zmírnění této daně jak u vína tak i u slivovice, jinak nastává zde obava, že naši zemědělci ovocné sady a vinice nechají vymříti a nové jako nerentabilní vůbec zřizovati a budovati nebudou.

V počátku své řeči uvedl jsem statistiku vlastnictví a obhospodařování zemědělské půdy v kraji jižní Moravy. Nyní dovolím si poukázati na obhospodařování a statistiku půdy lesní. V župě uhersko-hradišťské nachází se 28·5% lesní plochy z celkové plochy půdy a z těchto 28·5% je v záboru plných 24% lesní půdy určené k parcelaci.

Obyvatelstvo obcí na Slovácku a Valašsku dnes doufá v příděl těchto lesů, když nedostalo se mu spravedlivého rozdělení půdy při reformě pozemkové očekává, že bude míti to nahrazeno nyní ve větší míře tím, že lesy určené k parcelaci obdrží jednotlivé obce a nikoli družstva kapitálově silných jedinců a zámožní jedinci, zbytkoví statkáři sami.

V poslední době utvořeno bylo na Moravě družstvo t. zv. "kolonisační", a toto družstvo uchvátilo již lesy patřící velkostatkáři Liechtensteinovi ve výměře 800 až 1000 ha na Uhersko-ostrožsku a Strážnicku a nyní má družstvo obdržeti od Státního pozemkového úřadu z velkostatku Magnisova dalších cca 700 až 800 ha a snad i z velkostatku Berchtoldova 1700 ha. Je mně velmi podivno, že v právním státě jest možno utvořiti bez zákonného podkladu "kolonisační družstvo" pro výkup lesů z parcelace, kterému jsou výhradně na Moravě Státním pozemkovým úřadem, resp. majiteli zabraných lesů na pokyn Státního pozemkového úřadu zabrané lesy prodávány a tyto pak družstvo bude dále prodávati ovšem s ohromným ziskem a výdělkem na úkor místních obcí o lesy tyto se ucházejících.

Mám uctivý dotaz na p. presidenta Státního pozemkového úřadu, zda je mu známo, kdo je předsedou tohoto družstva. Je snad pan president sám? Neb jiní vlivní političtí činitelé republikánské strany na Moravě a kteří? Schvalují se tyto příděly a odprodeje presidiem a výborem Státního pozemkového úřadu? Je-li tomu tak, je zjev smutný, že lesní reforma provádí se opět stranicky na úkor celku a je nutno proti jednání a postupu tomuto se ohraditi.

V rozpočtu kap. ministerstva zemědělství v §u 3, odborná organisace, pol. 2., zemědělské a lesní družstevnictví, je preliminována částka 3,735.900 Kč. Žádám p. ministra zemědělství o vysvětlení, zda snad z této částky z peněz veškerého poplatnictva je podporováno Kolonisační družstvo na Moravě, které opět připravuje široké masy zemědělského lidu na venkově a lesní zaměstnance o lesní půdu tak, jako byli o ni připraveni zbytkovými statkáři při reformě pozemkové. (Posl. Skopal-Procházka: Berchtold nemá přece kolonisační družstvo! To je družstvo obcí od Kyjova, Buchlovic až k Velehradu!) Ale už na to čeká.

Mnozí z těchto statkářů a zbytkařů topí se nyní v dluzích, půdu a statky zaplaceny nemají, dluží Státnímu pozemkovému úřadu nejen kapitál, který měl býti dávno splacen, ale dluží i úroky za několik let, tyto nejsou na nich i s kapitálem Státním pozemkovým úřadem vymáhány tak jako u drobných zemědělců a nechci býti prorokem, když tvrdím, že není daleko doba, kdy tyto zbytkové statky přecházeti budou do vlastnictví národa vyvoleného. Dejte lesní půdu obcím, aby křivda, která byla malým zemědělcům při reformě pozemkové učiněna, byla přídělem lesů odčiněna.

Dále dovídáme se, že velkou část zabraných lesů na Slovácku a Valašsku má převzíti stát do vlastnictví. Vzhledem k tomu, že stát již vlastní značnou výměru lesní půdy v celém státě, 783.818 ha, a z důvodů ve své řeči již uvedených nesouhlasíme s tímto postupem a žádáme, aby od převzetí těchto bylo upuštěno ve prospěch obcí.

Nyní se podívejme na hospodaření státních lesů a statků, vlastně na nehospodárnost těchto statků jako podniku obchodního a po obchodnicku vedeného, na jeho rentabilitu. V rozpočtu na r. 1931 skupina II A, správa státních statků, § 6, státní lesy a statky, uvedena rozloha obhospodařovaných lesů a zemědělské půdy celkem 952.087 ha; z toho je 921.601 ha půdy lesní a zemědělské, půdy jiné jako rybníků, stavebních ploch atd. je 30.486 hektarů. Náklad na správu těchto statků a spojených s nimi průmyslových, zemědělských závodů na r. 1931 preliminován je obnosem 750,081.700 Kč. Příjmy preliminovány jsou obnosem 822,205.600 Kč. Čistý výnos z této celkové rozlohy lesů a zemědělské půdy bez rybníků a stavebních ploch činí 72,123.900 Kč. Propočítáme-li čistý výnos na 1 ha obhospodařované půdy lesní a pozemkové, obdržíme čistý výnos z jednoho hektaru 78·22 Kč, opakuji, 78·22 Kč z 1 ha, t. j. 15·64 Kč z jedné míry pozemku, čímž není docílen ani ten nejmenší obnos, který se dnes platí za nájem pozemků té nejméně kvalitní půdy na venkově u zemědělců. Toto se má nazývati obchodním a rentabilním hospodářstvím? Jak má potom hospodařiti malý venkovský zemědělec, když vidí takový zářný příklad hospodaření ve státním podniku? Na svých několika mírách půdy a z té malé vlastní výměry 5, 10, 15, 20 měr půdy musí živiti svou početnou rodinu a platiti vysoké daně a přirážky, které zvláště v dnešní těžké hospodářské době jsou strohým způsobem exekucemi a pokutami na našem venkovském obyvatelstvu berními správami a úřady vymáhány.

Naproti tomu stát je hospodářem téměř jednoho milionu hektarů lesní a zemědělské půdy, neodvádí státní pokladně žádných daní a při tomto nezdaněném hospodářství dociluje jen výtěžku 78·22 Kč z 1 ha, t. j. 15·64 Kč z jedné míry, a při tom všem zemědělské a lesní dělnictvo i nižší zaměstnanectvo je velmi špatně placeno a honorováno. Marně hledám v celé skupině rozpočtu pro státní statky a lesy daňovou číslici, ačkoliv statky tyto hospodařiti mají podle zásad soukromého hospodaření. Kdyby platily daně, jak by k tomu byly povinny a jak by se měl na toto hospodaření dívati nejvyšší kontrolní úřad, patrně bychom se dověděli o tom, že správa stát. lesů a statků obhospodařuje skoro 1 milion ha půdy státního majetku s deficitem. Není zde příležitost pro šetření a hledání nového zdroje příjmů pro státní pokladnu?

Kdyby se statky tyto pronajaly průměrně jen za 60 Kč jedna míra, to je 300 Kč za jeden ha, znamenalo by to pro státní pokladnu čistý příjem na 300 mil. Kč ročně. Podle dnešního způsobu hospodaření nemá státní pokladna z tohoto podniku ani haléře, neboť ten malý, nepatrný výtěžek z tak velkého podniku 72 mil. Kč ponechán je státním statkům na investice. Prosperují-li s deficitem veškeré státní podniky státem obhospodařované nebo snad jejich většina tak, jako státní statky, je plně oprávněna výtka občanstva, že podniky spravované státem jsou pasivní, neplatí daní a přirážek a pasivitu tuto odnášejí nejvíce drobní a malí poplatníci venkovští na svých bedrách ve způsobu zvýšených daní a poplatků.

Státní lesy a statky podléhají správě a dohledu ministerstva zemědělství, jehož představitelem je stoupenec republ. strany již od převratu, a můžeme směle tvrditi, že zaměstnanci a vedoucí činitelé těchto stát. podniků lesů a statků jsou ze 2/3 stoupenci strany republikánské a nejsou-li, jsou přímo terorem do organisace této nuceni vstoupiti. Zde naskytá se jim velmi dobrá a vzácná příležitost ukázati našemu zemědělskému venkovu, že dovedou dobře na těchto statcích hospodařiti, aby svým zvýšeným docíleným ziskem v tomto zemědělském podniku přispěli k zvýšení příjmů státní pokladny a tím k ulehčení a snížení daní našemu venkovskému zemědělskému obyvatelstvu. Byl by to další krok a zajisté velmi příkladný k řešení stávající tísnivé hospodářské situace.

Upozorňuji vedoucí vládní činitele na toto špatné a škodlivé hospodářství stát. podniků a žádám důrazně o zjednání nápravy.

Slavná sněmovno! Dovolil jsem si jen krátce a stručně přednésti stesky a bolesti za obyvatelstvo svého kraje a jsem přesvědčen, že se vláda ujme těchto oprávněných a spravedlivých požadavků našich občanů. Víme, že náš stát má velké povinnosti, ale při dobré vůli může též býti mnoho se strany státu pro tyto kraje vykonáno.

Z těchto důvodů, aby stát splniti mohl oprávněné požadavky občanstva a poplatnictva, bude naše strana čsl. lidová hlasovati pro státní rozpočet na r. 1931, jsouc si plně vědoma své odpovědnosti vůči svému občanstvu a poplatnictvu. (Potlesk.)