Řešení sociálních otázek jest existenční otázka státu a církve, neboť ani nacionálními frázemi nelze spoutati sociální strašidlo, sociální politika nesmí však zůstati jen bojem o koryta. Stát, který neřeší, nebo řeší jen nedostatečně sociální otázku, si sám vychovává revolucionáře. Čím je nouze větší, tím štědřejší musí býti sociální péče. Nemusíme se učiti od Ruska, abychom dali dělníku co mu patří. Náš sociální cíl musí býti, dosaditi místo vyssavačského hospodářství výdělečného promyšlené, spořádané spotřební hospodářství, dělníka pak chceme vysvoboditi z bídy zmechanisované, duchaprázdné, nemorální práce a učiniti z něho povinnosti znalého, odpovědného člena a nositele výrobního procesu. Naše sociální požadavky jsou: Žádám důtklivě o pomoc... (Výkřiky posl. Grünznera, Heegera a dr Luschky.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Fritscher (pokračuje): ... našemu odumírajícímu německému textilnímu průmyslu, varuji co nejdůrazněji před neobnovením obchodní smlouvy s Maďarskem, žádám i pro německé továrny státní zakázky, nouzové práce i pro německé území a povinné pojištění pro případ nezaměstnanosti. Gentským systémem byly fondy pro nezaměstnané hlavně při německých odborových organisacích vyčerpány, gentský systém sňal se státu ohromné břemeno. Kdežto na př. r. 1923 vyplatil ještě 395 milionů Kč podpor v nezaměstnanosti, nyní klesla částka státem poskytovaná na sotva 25 milionů. Dělnické svazy se však zakrvácely, musí se jim nyní opět pomáhati půjčkami. Žádáme zřízení sjednocovacích a vyrovnávacích úřadů podle německého vzoru, konečnou novelisaci skandálního §u 82 h) živn. řádu, zlepšení existence přestárlých a válečných invalidů, na něž se nebere žádný ohled, energickou politiku snížení cen, velkorysý pracovní program účinné péče o nezaměstnané, co nejúčinnější zákon o podpoře stavebního ruchu, aby se pokud možno odstranil největší sociální hřích přítomnosti, bytová nouze. Každý člověk má právo na živobytí důstojné člověka, postačující mzdu, zdravý byt a dostatečné zotavení.

Smím-li tu ještě tlumočiti přání dělnictva v tabákových továrnách, žádám, aby byl konečně změněn neblahý § 7 mzdového řádu, o kteroužto změnu se již dlouho jedná. Dělnice, která musila ošetřovati těžce nemocnou matku a proto zameškala 58 půldnů, ztratí dokonce i vánoční příspěvek a jest velmi poškozena ve svém nároku na pensi. Dosud platila vždy zásada, že při každém přilepšení nesmí býti nikdo poškozen, tentokrát po prvé se při přiznávání vánočního příspěvku, který dosud dostávaly všechny dělnice bez výjimky, učinila ošklivá výjimka a mnohé provdané dělnice, jejichž mužové jsou rovněž ve státní službě, ztratí ve smyslu zákona posavadní sociální vymoženost.

To neměl dělati podnik, který má přes 1300 milionů čistého zisku. Také pense z milosti ve výši sotva 96 Kč měsíčně jsou tak výnosnému státnímu podniku hanbou. Trváme na každoroční hospodářské prémii z čistého zisku podle vzoru Rakouska. Rád bych se ještě zmínil o příkladu velice typickém pro péči o staropensisty: 16 svitavských tabákových dělnic, které se právem při pensionování pokládaly za zkrácené, podalo žádost kanceláři presidentově. Dostaly obratem odpověď, že spis byl postoupen ministerstvu financí. A správně, po jednom roce, dostala každá z nich místo kýženého zlepšení platební rozkaz na 160 Kč, slovy stošedesát Kč, protože žádost nebyla kolkována, tedy 16 podpisů krát 5 korun = 80 korun pokuty za nekolkování. To přece neměl president jistě v úmyslu. Ministerstvo financí lichotí si snad nadějí, že důkladně zničilo každou naději na zlepšení. Že staropensisté tabákové režie ještě stále nedostali své zlepšené požitky, ukazuje, jak pomalu klusá úřední šiml. Při chystaném novém sestavování dělnic máme oprávněné přání, aby se hlavně pamatovalo na domácí dělnice podle místního národnostního klíče. Ve věci umisťování dětí tabákových dělníků v prázdninových osadách žádáme, aby se dělo naprosto nestranicky, nejlépe v dohodě se zemskou komisí pro ochranu dětí a péči o mládež. Skandální umisťování letošní musí býti varovným příkladem.

Snad smím ještě připojiti některá zvláštní přání vlastního volebního okresu. Obec Grándorf, okres Mor. Třebová, podala žádost k ministerstvu veřejných prací o povolení subvence. Snaží se dostat připojení na městskou elektrárnu svitavskou, protože toto připojení přijde o 300.000 Kč laciněji, neboť Svitavy nabízejí značně větší výhody, počítají mnohem lacinější ceny proudu a naprosto nebrání budoucímu převzetí meziměstskou ústřednou. Ačkoli tedy připojení ke Svitavám neodporuje duchu soustavné elektrisace, ministerstvo veřejných prací povolilo subvenci jen, připojí-li se Grándorf k Západomoravské akciové společnosti. Proti takovému stranickému nadržování cizímu, prý obecně prospěšnému podniku, a proti zkracování domácího podniku obci prospěšného - elektrárna svitavská dává obci větší výnos než všechny přirážky - musím zde jako zástupce města a poslanec co nejostřeji protestovati. Tomu se říká jeden podnik monopolisovati a obci zastaviti nejlepší pramen příjmů. Dovolávám se ještě jednou smyslu ministerstva veřejných prací pro spravedlnost. Svitavy doufaly, že při stavbě opět zaměstnají nějaké nezaměstnané a v této naději se zklamaly. Připomínám ještě, že polovina obce Grándorfu se zásobuje již po celá léta proudem ze Svitav.

Tabáková režie vystavěla ve Svitavách tři obytné domy. Byli přehlédnuti domácí stavitelé a stavba byla zadána cizí české stavitelské firmě, která opět zaměstnávala většinou jen cizí české síly. Ve Svitavách byl nedávno otevřen nový nádražní poštovní úřad a zaměstnáni tam jen čeští úředníci. Poněvadž nemají dostatečných jazykových znalostí, neuspokojuje poštovní služba vůbec. Rád bych požádal pana ministra pošt, aby zkusil, hlavně v pondělí, dostati telefonické spojení. To by teprve viděl divy! Vedoucí poštovního úřadu jest ovšem ke stížnostem bezmocný. Již celá léta se Svitavy marně namáhají dosáhnouti zastavování dálkových rychlíků ve stanici Svitavy. I sousední města, Mor. Třebová, Polička a Litomyšl, tedy města průmyslová, která mají se Svitavami železniční nebo automobilové spojení, mají na tom zájem. To se však raději nechají rychlíky jeti prázdné, aby se neriskovala jedna minuta zdržení a továrníci a cestující jsou nuceni používati aut. Nádražní budova již naprosto nevyhovuje zvýšené frekvenci, jest nanejvýš primitivně zařízená, není v ní zavedeno dokonce ani elektrické osvětlení, které město již dávno připravilo. Rovněž i železniční závory jsou na říšské silnici velkou překážkou dopravy. Vytýkám dále, že ředitel naší vyšší reálky, který byl obviněn z deliktu proti mravopočestnosti, jehož se dopustil na jedné žačce, byl ponechán po celý rok na svobodě s plným platem, zatím co penězi na německé školské účely se spoří. Obec Komořany u Vyškova se snaží svou jednotřídní školu s 59 dětmi rozděliti. Místo tu jest, ale učitelská síla by prý byla příliš drahá; při tom učitelé v menšinových školách vyučují 3 až 10 dětí. Jest příznačné, že Národní Jednota pojednou nyní požaduje děti, které již přes dva roky navštěvovaly školu německou.

To jest malá mosaika jako doklad k úpravě menšinových věcí, kterou si chce dr Kramář jen tak "mezi námi" vyříditi.

Hlavní a příkladná zkouška bude pro menšiny tohoto státu právě nynější sčítání lidu. Bohužel, bojíme se nejhoršího. Důvody k tomu jsou, že se nedbalo národnostního klíče při jmenování komisařů a revisorů, jak se zdá i sabotování jednoho ministerského výnosu, který měl největší příkrosti vyrovnati, se strany zemských úřadů, jmenování menšinových učitelů, úředních osob, vrchních lezců a jiných osob nadaných mocným vlivem, které pomocí něho vědomě působí rozpaky, což opravdu jest vlastně nepřímé působení. Končím své stížnosti a přání, a čekám, že budou vzaty na vyšších místech na vědomí. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest p. posl. Müller.

Posl. Müller (německy): Slavná sněmovno! Naše strana stojí v protivě k vývodům pana řečníka přede mnou na stanovisku rozluky církve od školy. Jsme toho mínění, že náboženství není ve škole potřebným výchovným prostředkem, aby vychovávalo lidi, kteří jsou vůči veřejnosti a celému světu odpovědni a vědomi své odpovědnosti. Nestojíme na stanovisku, že pro školu má býti směrodatno desatero přikázání církve, nýbrž přikázání: Važ si a cti spolubližního, buď užitečným členem společnosti lidské. (Německé výkřiky: A jak se tím člověkem stane?) Náboženskou výchovou zcela určitě ne, neboť zkušenosti s náboženskou výchovou nás učí, že se jí vychovává k pokrytectví, ke spoléhání na nadpřirozené; nikoli však státi oběma nohama na zemi a zde na zemi býti svému spolubližnímu bratrem a spolubojovníkem.

Díváme-li se na rozpočtovou skupinu kulturní a zdravotní, musíme si říci, že tyto svou výší nijak nevyhovují požadavkům, jež by na tomto poli umožnily práci bez stížností a jež by také byly s to umožniti provedení prací, jež byly ve výkladech ministrů školství a zdravotnictví naznačeny. Jako zvláštnost bylo by konstatovati nesoulad mezi prostředky, které byly povoleny ministerstvu nár. obrany a prostředky, jež jsou k disposici třem ministerstvům - školství, zdravotnictví a soc. péče. Tato dvě ministerstva mají k disposici 1064 milionů, ministerstvo nár. obrany 1400 milionů, nehledě k výzbrojnímu fondu, který povolil starý občanský blok hned na 10 let; a jestliže to pánům předhazujeme, stanou se velmi nervosními a dělají to jako včera vychovatel princů Krumpe, který nás hned nazval blbci. Od vychovatele princů rázu p. Krumpeova nedá se ovšem více očekávati a nejsme tím naprosto uraženi. Radíme jen p. Krumpeovi, aby se naučil od prvního dělníka, kterého potká, nejpotřebnějším pravidlům slušnosti a zdvořilosti.

Myslíme, že tento nesoulad mezi těmito částkami se nedá trvale snášeti, a že musí býti úkolem strany soc. demokratické, aby zde způsobila určité vyrovnání.

Všeobecně můžeme říci, že v posledních letech vešel do ministerstva školství moderní duch a že máme před sebou při nejmenším pokusy o reformu školství, jež dojista dosáhnou v některých oborech úspěchu.

Ve školství musíme jako němečtí soc. demokrati postaviti v čelo svých úvah náš starý požadavek školské autonomie, požadavek, kterého se budeme opět a opět neustále domáhati, požadavek, jejž také připouštějí čeští školští odborníci, čeští školští politikové jako naprosto možný. Jako dosud budeme v tomto oboru bojovati jako muži. Doufáme jen, že naznačení ministra školství Dérera v jeho výkladu nezůstane jen myšlenkou, nýbrž konečně nabude skutečných tvarů. Díváme se také na to jako na pokrok, že se nesmyslné stavbě menšinových škol jen z důvodů národnostní prestiže klade desetiletým plánem přece určitá mez a doufáme, že u menšinových škol dozná také německý národ povšimnutí. Jest to výrok českého školského odborníka, že každé dítě musí míti možnost, aby chodilo do školy svého jazyka.

Konstatujeme-li, že do ministerstva školství vešel moderní duch, pak nemůžeme totéž říci o podřízených školských úřadech. Zvláště v zemské školní radě vládne starý byrokratický duch, v zemské školní radě nevládne nijak moderní školské pojetí, tam se každá školská otázka projednává pravým byrokratickým způsobem, ať již jde o systemisaci učitelských míst, zřízení pobočných tříd, školní stavby, chod spisů jest tak vleklý, že poslanci musí velmi často intervenovati, aby vůbec dosáhli vyřízení. Dokonce v takových případech, kde stát není finančně zatěžován, jako u školních staveb, jež celé hradí obce, jako učitelský ústav v Ústí n. L. a měšťanská škola ve Střekově, čeká se měsíce na vyřízení. Jaké jest smýšlení těchto zemských školských úřadů, ukázalo se, když zemské zastupitelstvo přijalo návrh, aby počet dětí na třídu se zmenšil. Zemský školní úřad dovedl vyřízení, vstup tohoto usnesení v platnost, protahovati po měsíce. Uplatňujeme také zde znovu požadavek, aby počet žáků v třídách byl značně omezen, poněvadž podle mínění velikých pedagogů není možno v těchto silně obsazených školách s úspěchem vyučovati.

Aby všude prorazily moderní zásady ministerstva školství, žádáme demokratickou přestavbu zemských a okresních školních rad a školních správ. Přejeme si obzvláště, aby do budovy v Letenské ulici jednou zavanul čerstvý vítr a aby demokratisace zemských a okresních školních rad doznala otevřeně výrazu volbami.

Myslíme-li na reformu školních úřadů, jest nutno, abych také promluvil o chování některých řídících učitelů, zvláště na venkově. Tam venku se udrželo mnoho řídících, kteří patrně zaspali vývoj posledních let, kteří nešli s duchem doby, kteří myslí, že ještě mohou jako dříve říditi školu starým, zkostnatělým byrokratickým způsobem. Mají obzvláštní starosti a pastýřské listy zahraničních biskupů jsou jim větší vůdčí myšlenkou, než osnovy nynějšího ministerstva školství. Tak na př. vydala školní správa ve Volarech na Šumavě výnos, kde žádá, aby děti chodily do školy s dlouhými rukávy a se šaty až k lýtkům. Dojista požadavek pedagogicky důležitý. Tím chce tento pán pozvednouti mravnost, o níž mluvil pan řečník přede mnou. Shledáváme, že jest to s morálkou takových řídících velmi špatné, kdo nemůže viděti ani holé ruce nebo lýtka, toho morálka není stavěna příliš pevně, a jsme toho mínění, že jest nanejvýš nemravné, dává-li školní správa občanům v obci takový úkaz. V těchto Volarech existuje ještě také jakýsi Haslinger, dětmi nazývaný "krásný Raymund", který přichází příležitostně v úvahu. Tam by se mělo náležitě zakročiti a zjednati nápravu. Popudem k tomuto výnosu volarského řídícího byla práce dělnického tělocvičného spolku, který přivábil děti do svých oddělení, vyučoval je v tělocviku. Tento spolek byl pánům trnem v oku, a tíž páni, kteří komandují děti na zneužití náboženskými společnostmi do procesí, vystupují jako nástroj klerikální reakce tak zpátečnickým způsobem, jsou nepřáteli všeho nového. Takoví lidé mají podle nás jako řídící zmizet. Takové zvláštnosti nejsou jen ve Volarech, jsou také jinde. Vítáme tudíž s největší radostí, že vytvořením rodičovských spolků dá se očekávati jakási demokracie ve škole, že vejde spoluprací učitelů a rodičů také jiný duch do oněch škol. Přejeme si, aby rodičovské rady ve spolku s učiteli nalezly nové cesty nové výchovy, osvobozené vší nadpřirozenosti. President Masaryk jednou pravil, že ve škole se dá demokracie nejlépe prováděti. Také my stojíme na tomto stanovisku, avšak dříve musí zmizeti ony překážky demokracie v osobě zpátečnických řídicích, zpátečnických duchů škol.

Mluvíme-li o ministerstvu školství, požadujeme především provedení všeobecné školské reformy se školou práce jakožto cílem. Přejeme si, aby výsledkem výchovy byli lidé, kteří se nespoléhají na onen svět, kteří se neřídí desíti přikázáními pana řečníka přede mnou, nýbrž přejeme si, aby uvědomělí pospolití lidé, již stojí na zemi pevně oběma nohama, stali se užitečnými členy lidské společnosti. Musí býti využito všech moderních zkušeností vychovatelství, především musí býti i u nás - jako se stalo vzorně ve Vídni - vytvořena pokusná škola. Aby se dala provésti modernisace školy, jest také nutno zaříditi podle toho vzdělání učitelů. Zde nutno radikálně přestati se starými zvyky a zařízeními. Myslíme, že se zde musí naprosto vyhovovati požadavkům mladého učitelstva. Budeme vždy napomáhati, aby také zavládl volný duch v učitelském vzdělání.

Mluvíme-li o škole, nesmíme zapomínati péče o školní mládež, která spolurozhoduje o výsledcích školy. Dítě, které sedí ve škole hladové, které musí do školy běhati několik hodin daleko ve špatných střevících, bude moci sotva sledovati dobrá slova učitelova. Musíme se tudíž pokusiti vybudovati péči o školní mládež nejen prostřednictvím obcí, nýbrž i z ministerstva školství samého, aby se rozdávali zdarma učebné pomůcky, a aby se chudým žákům dával také oběd a jiná jídla.

Zvláště zajímavou kapitolou jest tělesná výchova ve školách. Vlastně výraz není správný, ve školách totiž není tělesné výchovy v tom slova smyslu. Náš školní tělocvik rovná se nule, v rozvrhu hodin sice jest, také se snad učiteli povinně provádí, avšak výsledek tělesné výchovy není jistě na dětech vidět. Nikdo, kdo dnes zná školní tělocvik, nebude tvrdit, že by to mohla býti tělesná výchova. Přece také vidíme, že podle zjištění školních lékařů trpí na různých školách děti skoliosou a jinými nemocemi ze špatného držení těla, že školní tělocvik zůstává na papíře. Na středních školách jsou učitelé tělocviku. Tam jest prováděn tělocvik a sport jakž takž bezvadně. Pro obecné a měšťanské školy učitel tělocviku není, ba jest mnoho obecných a měšťanských škol, jež nemají ani vlastních tělocvičen, které v zimě vyhovují rozvrhu hodin ve třídě nouzově několika mechanickými pohyby. Naše požadavky každodenního tělocviku, každodenního výletu, povinného vyučování plování možno uskutečniti teprve potom, až bude u každé školy moderním nářadím vybavená tělocvična. Při tom třeba promluviti si o zvláštní věci. Žákovský tělocvik na školách není k ničemu. Různé tělocvičné spolky se snaží v hodinách večerních a odpoledních vynahraditi, co škola zameškala a desetitisíce dětí se účastní tohoto spolkového tělocviku. Musilo by se souditi, že školské úřady jsou nanejvýš rády a podporují všecky tyto snahy všemi prostředky. Avšak mýlí se, kdož tomu věří. Těmto spolkům a zvláště pak jsou-li to tělocvičné spolky dělnické, házejí školní úřady do cesty všemožné obtíže. Existuje několik výnosů o tělocviku z dřívějších let, jež takovým školním byrokratům dávají veškerou možnost, aby bránily spolkovému tělocviku. Jsou přímo černé listiny, jež nutno odváděti, aby se poznalo, ve kterých spolcích děti cvičí. Všude se dělají při opatřování tělocvičen těžkosti, jež dlužno připsati na vrub většinou politickým důvodům, politické nenávisti většiny učitelstva k socialistickým tělocvičným spolkům. Máme případ, že cvičitel, který s několika dětmi udělal v neděli výlet, byl trestán okresním úřadem, poněvadž tento průvod, po názvu okresního hejtmana veřejný, neohlásil. Jsou trestáni cvičitelé, kteří s dětmi pořádají představení, kde se ukazuje gymnastika a tělocvik, které by dělaly každé škole čest. Při propůjčování tělocvičen jsou dělány všemožné potíže. Vidíme tedy, že se zde znemožňuje dobro, konané spolky, neporozuměním a politickou nenávistí řídicích škol. Rádi bychom poprosili pana ministra školství, aby tyto výnosy o školním tělocviku podrobil důkladnému přezkoušení a upravil je tak, aby nepřízeň, závist a nenávist nebyly pomůckou k pronásledování.

Zvláštní otázku tvoří naše dětské zahrádky. Máme příliš málo dětských zahrádek. Zřízení těchto dětských zahrádek jest naší nejvyšší povinností. Musíme však také při této příležitosti pomýšleti na to, že není zákona, který by upravoval právní poměry pěstounek, jež mají za úkol obětavou a obtížnou práci. Byl spor o kompetenci mezi ministerstvem soc. péče a ministerstvem školství. Nyní byl vyřešen a cesta jest volná. Přejeme si, aby ministerstvo školství návrh pí. posl. Kirpalové a Blatné vzalo za základ zákona, který upravuje sociální a právní postavení pěstounek a aby jej co nejdříve předložilo. Přejeme si, aby se ve škole používalo všech moderních vymožeností vědy a techniky, radia, světelných obrazů a kina. Přejeme si, aby duch školního vzdělání bral se pokrokovým směrem, a myslím, bude-li se ministerstvo školství bráti dále touto cestou, že má zajištěný dík většiny. Jsme toho mínění, že vybudování národních a měšťanských škol přinese také státu veliký užitek. Středoškolskou reformu ministra školství třeba vítati. Způsobila sice zmatek v řadách humanistů, poněvadž se nemohou rozloučiti s milovanou latinou. Víme však z výkladů moderních pedagogů, že to znamenalo zbytečné zatížení žáků 1. ročníku, a vítáme tento krok. Přáli bychom si však, aby do středních škol vstoupil nový duch, aby konečně vzala za své neznalost světa, jež tam vládne, uzavírání, rovnající se kastě, aby také práce ve středních školách se stala prací pro život, prací ve smyslu výchovy pospolitého člověka. Mladí lidé středních škol nemají se uzavírati veřejnému životu, mají býti především voděni na místa práce, pedagogika středních škol má býti vybudována a pozměněna trochu praktičtěji pro život. Dnes jsou střední školy namnoze útulkem a místem národnostních a třídních štvanic, výchovou k vlastní domýšlivosti, namnoze žijí na střední škole ještě mravy středověkého studentského ducha. Jsou tajně pěstovány nejen školou, nýbrž pěstovány a vychovávány mnohými řediteli. Jsme toho mínění, že se musí v reformě střední školy pokračovati, že má rozlišování přestati a že zvolna dojdeme ke škole jednotné, jejíž tak krásný vzor máme ve Vídni. Požadujeme, aby vstup do střední školy byl umožněn všem schopným. Tam se dnes nestává skutečností občanská zásada: "Schopnému volnou dráhu", nýbrž studování na středních školách jest namnoze ještě výsadou majetných, která musí v moderní době padnouti dříve nebo později. Přejeme si, aby středoškolská reforma byla dále vedena v tomto smyslu, aby se střední školy rovněž staly místy výchovy na státního občana. Totéž si přejeme stran universit. O tom by se dalo jistě velmi mnoho mluviti, dnes však chceme jen říci, že si přejeme výstavbu německé university, že chceme míti posluchárny, kliniky právě tak dobré jako na české universitě, aby také tam vnikl moderní svobodný duch. Brány jsou otevřeny všem, kdož jsou povoláni se učiti, kteří mají schopnosti něčím se státi. Také pro universitu platí: Pryč s privilegii majetku!

Při tom docházíme k důležité otázce, péče o studenty. Péče o studenty koná mnohé, ale poměrně k tomu, co se potřebuje, aby se ulehčilo studium na universitě nemajetným, mladým mužům, ženám a dívkám, velmi málo. V poslední době jsme měli obzvlášť příkrý případ, který pronikavě osvětluje poměry studující mládeže, zvláště studujících na akademii umění. Před nedávnem hlásily některé časopisy sebevraždu akademika Grohmana. Psalo se, jak tomu obyčejně při sebevraždách bývá, že pohnutkou prý jest nešťastná láska. Několik spolužáků tohoto talentovaného mladého člověka nyní prokázalo, že Grohman byl v náruč smrti vehnán sociální bídou. Po měsíce žil jen o chlebu a mléce, celé dny hladověl, aby mohl jíti za svými uměleckými sklony. Neměl u sebe ani haléře. Kdyby byla neselhala péče o studentstvo, mohl býti zachráněn talentovaný, nadějný člověk. Přejeme si, aby pan ministr školství, věnuje-li se otázce péče o studentstvo, nebral ohled jen na university, nýbrž zvláště také na akademii umění, kdež se poskytují stipendia a jiné podpory mnohem nepatrněji, než jest tomu na universitách.

Ještě slovo k lidovýchově. Naše zákony o lidovýchově nejsou špatné, bohužel, nejsou ani okresní ani místní osvětové výbory s to, aby konaly svoji práci v takovém rozsahu, aby se daly vytvořiti skutečné duševní hodnoty, hodnoty výchovné. Prostředky, jež mají tyto výbory k disposici, jsou příliš nepatrné, vezme-li se v úvahu, že při nynější vzdělávací a výchovné práci, má-li se používati moderních vymožeností, musily by býti okresní a státní subvence těchto institucí daleko bohatější. Neboť teprve potom se dosáhne kýženého výsledku.

Zakončujíce úvahu o školském rozpočtu vyslovujeme přání, aby reforma pokračovala, aby volná škola vychovávala volný národ. Pryč se vším nadpřirozeným. Požadujeme, aby odluka školy od církve se provedla co nejdříve a přejeme si opak toho, co zde žádal pan řečník přede mnou. Chceme napomáhati, aby se škola vytvářela v to, co má býti.

Rozpočet ministerstva školství jest v poměru k příštím pracím příliš nepatrný. Byl sice zvýšen o 10 milionů, to však zůstává ilusorním, poněvadž v dobách sociální bídy jest daleko více ohroženo zdraví a život občanů než v dobách normálních, v dobách normálních hospodářských poměrů. Jest zapotřebí daleko větších peněz, aby byly provedeny tyto všechny práce. Přejeme si, aby uvnitř ministerstev byl v průběhu doby vytvořen rozpočet zdravotnický, který by skutečně zaručoval možnost provésti všecky ty krásné náznaky, jež učinil p. ministr Spina ve svém výkladu. Zde nepomáhají teoretická pojednání, nepomáhají studia ani ankety, podle našeho mínění jest hlavní věcí spíše praktická práce v ministerstvu zdravotnictví. Jen ta může pozvednouti zdraví lidu, jen ta dovede dosáhnouti skutečných výsledků v zájmu lidu a státu. Mluvíme-li o zdraví lidu, musíme samozřejmě konstatovati, že práce pro zdraví lidu musí jíti ruku v ruce se všeobecnou sociální prací, že všeobecné zákonodárství musí vytvořiti předpoklady pro zdravé žití, pro zdravé bydlení, pro dostatek volného času, že musí býti prováděna mzdová politika, jež dává dělníkům možnost, aby se najedli dosyta, šatili se pořádně a vedli rozumné živobytí. Není jen úkolem ministerstva zdravotnictví zameziti nemocem, nýbrž ono musí činiti vše, aby vytvořilo sociální předpoklady v zájmu zdraví lidu. Pan ministr Spina uvedl ve svém výkladu velmi pěkné věci. Voláme k němu, aby za jeho vývody následoval skutek!

Sociální nemoci v posledním roce v Československu nepoklesly. Shledáváme - a to jest výrok ministerstva zdravotnictví - že v Československu jest tuberkulosa příčinou každého osmého úmrtí. Myslím, že právě v tomto oboru nutno postupovati nejradikálnějšími prostředky a s největším úsilím. Ovšem, vidí-li se, že na potírání všech lidových nemocí jest preliminováno 10 1/2 milionu, nutno si říci, že jest hádankou, jak se nohou tyto práce prováděti. Patrně se spoléháme na cennou práci pomocných spolků, spolků na potírání tuberkulosy, na potírání pohlavních nemocí atd. Myslíme, že by se práce těchto spolků měla podporovati co nejúčinněji. Onemocnělým jest zapotřebí rychlé pomoci. Shledáváme však zde, že jsou všechny ústavy přeplněny, že není míst a jsme přesvědčeni, že doba krise ještě značně zvýší nával do nemocnic a jiných dobročinných ústavů. Zde se byrokracií brzdí dobrá vůle ministerstva zdravotnictví jakož i obecních správ. Shledáváme, že tam, kde obce přes zákon o obecních financích, kde okresy přes finanční zákon, přece ještě mají odvahu stavěti nemocnice atd., zasahují úřady rušivě. Prohlašovalo se, když se počala stavěti vzorná nemocnice v Ústí n. L., že prý pavilon pro vnitřní nemoci jest přepychovou budovou, že jest příliš veliký, a za několik neděl po otevření byla tato nemocnice již přeplněna. Při stavbě druhé části, chirurgie, pokoušeli se o totéž, pokoušeli se stavbu omeziti. Není prozíravosti o několik roků napřed, nýbrž lpí se příliš na číslicích spisů. Zde by se měla ponechati velkorysost a ministerstvo zdravotnictví by musilo dáti příslušným úřadům a úředním místům zřetelný pokyn, aby při vyřizování takových spisů postupovaly s větší velkorysostí a prozíravostí.

Rozdělení subvencí na nemocnice jest také věcí pro sebe. Nemocnice v Ústí n. L., vzorný ústav, nedostala dodnes haléře subvence. Ve výkladu ministra zdravotnictví bylo zjištěno, že máme velice málo školeného personálu. Známe-li však sociální postavení ošetřovatelek, jejich ubytování a školení, porozumíme, že zde není dána pohnutka k volbě tohoto těžkého povolání, které nezná osmihodinový den, dostatečnou dovolenou, klid, a vyžaduje jen odpovědnost a obětavost. Především nutno se pokusiti, aby bylo sociální postavení ošetřovatelského personálu pevnější, aby mu byla přiměřeně jeho těžkému úkolu upravena pracovní doba a dovolená a aby se především s nimi nejednalo jako s otroky, jako je to obvyklé v domě ošetřovatelek v Praze, kde se vydávají sestrám, chtějí-li ve svém volném čase na vycházku, propustky jako u vojska nebo ve vězení. Od těchto sester se vyžaduje lidumilnost, obětavost, sázka vlastního života a jedná se s nimi jako s otroky. Žádáme, aby tyto poměry přestaly a aby se se sestrami jednalo právě tak, jako s ostatními svobodnými dělníky a zaměstnanci. Žádáme, aby se vzdělání sester dálo ve spořádaných, krásných místnostech se všemi pomůckami a vším potřebným zařízením. Žádáme pro ošetřovatelky 48hodinový týden, přiměřenou dovolenou a lepší správu domu ošetřovatelek. Jsme přesvědčeni, že by pak nedostatek ošetřovatelek zmizel Bude-li se s nimi přiměřeně zacházeti sociálně a hospodářsky, pak budou vykonávati své povolání s mnohem větší radostí.

Nevyřešenou otázkou jest také sociální postavení porodních asistentek, především se nám zdá nutnou reforma školení. Toto musí se díti za zcela jiných předpokladů než dodnes. Zde se musí ministerstvo zdravotnictví pokusiti, aby byla vytvořena řádná zařízení, bude také nutným, abychom pro porodní asistentky vytvořili rozdělení na rayony, aby se dalo provésti vyrovnání mezi městem a venkovem. Beze všeho chápeme, že na venkově musí porodní asistentka prodělati daleko více útrap a že se svým nepatrnějším příjmem není dojista s to, aby plnila své povolání s chutí a radostí, jako jiná sociálně přiměřeně postavená kolegyně. To vše na škodu šestinedělek. Zde to znamená rovněž upustiti od starých method a připraviti porodním asistentkám hmotné a hospodářské zabezpečení.