Slávna snemovňa! Ja sa ešte na krátko vraciam k tej trapnej otázke nášho malého roľníka na dedine a mešťana bývajúceho v meste: Ako je to možné? A tu znova si dovolím uviesť malú štatistiku, ovšem nie úradnú. Dovolím si poznamenať, v ktorých cenách náš malý roľník predával svoju výrobu, svoju úrodu minulý rok - a za čo predáva včul. Uvádzam ceny trhové, a síce preto, lebo pre nás na Slovensku nemôžu byť smerodajné ceny burzové, lebo my neunesieme náklady, ktoré od nás vyžaduje železničná doprava, aby sme docielili u našich výrobkov cien burzových. Vlani náš roľník dostával za svoju pšenicu 170 až 180 Kč, teraz dostáva za ňu 100, prípadne len 95 Kč. Vlani dostával za jačmeň 120 až 130 Kč, teraz 85 až 90 Kč. Za zemiaky dostával vlani 28 až 30, teraz 8 v najlepšom prípade 10 Kč. Za kapustu dostával minulý rok za 1 q 28, 30 až 35, teraz 8 až 10 Kč. Za ošípané minulý rok dostával za 1 kg živej váhy 10 až 12 Kč, teraz 4·50 až 5·50. U rožného dobytka bola minulý rok cena za 1 kg živej váhy 6·50 až 7 Kč, tohoto roku je 4˙50, maximum 5 Kč. Toto je situácia na dedine, a teraz aká je situácia v mestách? Vzdor tomu, že obilie, pšenica atď. je lacná, je múka v mlynoch predsa v tej istej výške, ako bola. Mäso je tej istej výšky čo bolo. Priemyslové výrobky neklesajú.

A tu znova treba hľadať príčiny, prečo je to tak? Slávna snemovňa! Ja z veľa príčin uvádzam našu pomýlenú daňovú politiku.

Naša daňová politika nechráni, nešetrí malého a slabého, naopak chráni a šetrí silného a veľkého, a síce preto, poneváč malý človek je slabý daňový prameň, kdežto silná jednotka finančná je bohatý a dobrý daňový prameň.

Vzdor tomu, že cukrová repa, ačkoľvek jej cena bola toho roku ešte medzi roľníckymi výrobkami najlepšia, mala cenu 14, maximum 16 korún; cukrovary nám dávajú cukor, keď sa nemýlim, per 1 kg 6·80 Kč. Prečo to? Aby ten cukrovar mohol svojej daňovej povinnosti zadostučiniť. Vzdor tomu, že za zemiaky nám nemá kto platiť 8 až 10 Kč, špiritus je predsa 36 korun a škrobárne predávajú svoju výrobu tiež vo stejnej výške, ako pred tým. Prečo? Znova len tá istá odpoveď. Vzdor tomu, že dnes zbožie je lacnejšie o polovicu, mlynár chce pôvodnú cenu, vzdor tomu, že mäso je na dnešnom trhu opravdu lacné, platíte v meste predsa vysokú cenu. A prečo? Len preto, aby priekúpníci a mäsiari mohli zadosťučiniť svojej daňovej povinnosti. O priemyselných výrobkoch ani hovoriť neidem.

Slávna snemovňo! Ja som spomenul, že nemôžeme na Slovensku pri cenách roľníckej výroby uvádzať burzovné ceny. Prečo? Poneváč nesneseme vysoké žel. tarífy. Čiastočne som už o tom hovoril, keď som sa zmienil o obchodnej smluve, uzavretej s Rumunskom. Prednesem niektoré krikľavé prípady, aby ste videli, čo znamená náš vysoký železničný taríf. Keď ja, ako zaoberajúci sa i hospodárstvom, objednám si Žilina-Rajec jedon vagon vápna na hnojivo, zaplatím za vápno 1.200 Kč. A viete, čo stojí mňa dodanie vápna 1 vagonu zo Žiliny do Sabinova, kde bývam? Stojí 1.200 korún! Koľko mňa stálo vápno, toľko stojí doprava. Ďalej: Naše okolie pri Prešove je okolie, ktoré sa zaoberá zvlášť vyrábaním kapusty. To spomínam znova len na dôkaz nemožných vysokých tarifov u nás. Kraje tieto prišly k nám a hovorily: My našu výrobu musíme odpredať, tu doma sa zničí a preto nám pomôžte a najdite v Čechách voľajaké mesto, kde bysme mohli tú našu kapustu odpredať. A naša kancelária našla tu v Prahe veľkú ústredňu, ktorá odpovedela na výzvu: Áno, kapustu od vás kúpime a za ňu budeme v Prahe platiť za 1 q 28 Kč. Na to naša kancelária obrátila sa na riaditeľstvo železníc v Košiciach, že čo bude stáť doprava za 1 q z Prešova do Prahy. Odpoveď bola nasledovná: Jestli vy dodáte vyše 10 vagonov kapusty do Prahy, tedy za 1 q budete platiť 37·50 Kč a jestli níže 10 vagonov, budete platiť 40 Kč za 1 q. Ráčte diferenciu porátať, aby ste s tým boli hotovi.

Pánovia, ja chápem stanovisko vlády, ktorá chce mať ministerstvo železníc také, aby samo seba udržalo, to chápem, ale urobiť zo štátnych železníc monopolný podnik a vytvoriť všetku konkurenciu na úkor občianstva, to predsa nejde. U nás vysoký tarif zabíja každé hospodárske podnikanie. Pán sen. Stodola, ktorý v takých veciach je veľmi verzovaný človek, chodí po našom slovenskom východe - on zastupuje ako senátor náš východ - a stále a stále - už je tomu 8 rokov - bubnuje, že on ukáže tým Pražiakom a štátnej železnici, ako sa ona opováži tak vysoký železničný tarif brať.

Pánovia, mne to vždy tak pripadá ako keď u nás v dedine cigáni sa bili a cigán v zlosti chytil obraz so steny, že ho uderí o zem, ale medzitým sa rozmyslel a hodil ho do postele, do perín. A tak to robí i pán sen. Stodola, že on ukáže tým Čechom, prečo tak vysoký železničný tarif od nich požadujú; ale keď príjde k činu, miesto toho aby ten železničný tarif hodil o zem, ľahne si sám do periny, aby si to nepokazil. (Smiech.)

Slávna snemovňa! Terajšiu vládnu koalíciu ktosi posmešne nazval mamutovou vládou. Mamut - keď sa nemýlim - bola voľajaká predpotopná potvora. Jej vysoké a veľké rozmery dnes sotva by jej zabezpečovaly prednosť pred terajším tvorstvom. Slovom, to neznamená, že čo je veľké, musí byť eo ipso i silné. Terajšia vláda čo do počtu hlasov je skutočne vládou rekordnou, mamutovou, ale všetky príznaky sú tu, že naše vnútorno-politické a zahraničné pomery prichádzajú k takej fázi, že k ich zdolaniu táto rekordná, mamutová vláda bude prípadne slabou.

Na tieto vnútorné ťažkosti nášho štátu narážku činil pán minister dr Beneš, ktorý v poslednom čase až nápadne, jedno za druhým, držal dve expozé: jedno v zahraničnom výbore v našej snemovni a v senáte a druhé v rozpočtovom výbore našej poslaneckej snemovne. V týchto svojich prejavoch p. minister dr Beneš vzdor svojej známej rezervovanosti hľadal spojitosť medzi vnútorno-politickými pomermi a problémy zahraničnými a dosť jasne naznačoval, že nesrovnalosti vnútorno-politické majú za následok ťažkosti zahraničné.

Bolo by veľmi lákavé, venovať pozornosť týmto dvom expozé pána ministra dr Beneša a vôbec celej našej zahraničnej politike, tak ako je od počiatku nášho štátu podnes vedená. Ale k tomu sa vyžaduje zvláštny čas, bolo by treba tomu venovať zvláštnu reč a preto, slávna snemovňa, nech je mi dovolené, aby som z týchto dvoch expozé p. ministra dr Beneša vychytil len jednu vetu, a to z jeho expozé povedanom v rozpočtovom výbore, ktorá znie asi takto: "Odporúčam veľkú pozornosť, opatrnosť a hlavne síly a odpočinku nervov všetkým našim vedúcim činiteľom vo štáte." Pri tomto želani p. ministra máme na mysli dve veci. Prvá vec je známy rozhovor, ktorý údajne mal mať pán prezident so zpravodajcom London General Press a ktorý v prvom rade nás Slovákov náramne prekvapil a znepokojil. Druhá vec, ktorú bysme pri tomto dobrom želaní p. ministra pre tarajších vedúcich činiteľov vo štáte mienili zdôrazniť a pripomenúť, je jeho prejav, ktorý učinil 22. mája t. r. v našom zahraničnom výbore v otázke vlastníctva církevných majetkov, ktorý prejav zasa nás katolícku väčšinu na Slovensku niemenej prekvapil a znepokojil.

Čo sa týka rozhovoru pána prezidenta, podobné prejavy sme viac ráz v našich novinách a v novinách maďarských čítali. Bolo to pred istým časom, keď pán prezident mal podobný rozhovor s dr Gratzom, bývalým zahraničnym ministrom v Maďarsku, a keď sme sa o tomto rozhovore dozvedeli, my Slováci nijako nechceli sme veriť, že je to možné, pokládali sme to za zavádzanie verejnosti. My od počiatku na Slovensku žili sme v domnení, lebo sme o tom boli ubezpečovaní, že o revízii hraníc slovenských v prospech Maďarska nemôže byť reči. My sme sa dľa toho úplne zariadili. My sme prežili bolševický vpád v r. 1919. Pánovia, ja neviem, koľkí z tejto slavnej snemovne vy ste brali účasť v práci na ratovaní Slovenska vtedy, keď maďarskí boľševici napadli ho, a my sme obetovali svoje majetky, riskírovali svoje životy, ale sme vydržali a našu vlasteneckú prácu nedali sme si nikým platiť. Neráčte mi zazlievať, že čosi osobného tu zdôrazňujem. Pochádzam z tej čiastky Slovenska z východu, kde pri prevrate všetko možné bolo z maďarskej strany podniknuté, aby aspoň východná čiastka Slovenska pripadla Maďarom; a všetko možné sme učinili, aby sa tento plán nepodaril.

Ja to spomínam, aby ste sa ráčili vžiť do psychologie, do duševného stavu toho človeka skutočne štátotvorného. My sme, pánovia, za utrpené bolševické škody účty neprezentovali nikomu a nás náramne trapne sa dotýkala odpoveď pána min. predsedu terajšieho, odpoveď daná na interpelláciu, či je ochotná vláda sa postarať o mimoriadny fond k tomu, aby bolševické škody na Slovensku spôsobené tým najlepším slov. ľuďom boly nahradzené, lebo maďarskí bolševici sa išli pomstiť práve na tých ľuďoch. A pán min. predseda nie práve pánskym gestom odpovedal: Vec je vybavená v Paríži, náhradu dostať nemôžete, ráčte sa obrátiť so svojmi požiadavkami ohľadom boľševických škôd na medzinárodný súd.

Pánovia, ráčte sa vžiť do duševného stavu toho človeka, bývajúceho na pásme hraničiacom s Maďarskom, čo sa asi ozvalo v jeho duši, keď teraz najnovšie o dajakom vykorigovaní slovenských hraníc v prospech Maďarska malo byť hovorené medzi pánom prezidentom, reprezentantom, predstaviteľom štátu nášho a medzi zpravodajcom London General Press. Je pravda, že s tohoto miesta z úst pána min. predsedu odoznely dementácie, ale ja by som povedal, že tie dementy boly len akousi korigáciou, že pán prezident to tak nepovedal, že to tak nemyslel, že rozhovoru súkromého bolo zneužité, že text interviewu nebol predložený pred svojim uverejnením. Odpusťte, vy ste to vzali na vedomie. (Hlasy: Buďte bez starosti!) Vy hovoríte, aby som bol bez starosti, ja by som chcel vašu pozíciu začerať so svojou, abyste Vy nebol bez starosti.

Pánovia! Je to všetko pravda, že tieto dementi odtiaľto odoznely, ale aj to je pravda, že po týchto všetkých dementáciach autor rozhovoru s pánom prezidentom pán major Newman vydal toto osvedčenie:

Ohľadom rozhovoru, ktorý prezident Masaryk bol láskavý dať mi 13. augusta t. r. v topolčianskom kaštieli, za potrebné pokladám vyhlásiť, že ten text, ktorý som ja odovzdal "London General Press", podľa môjho najlepšieho vedomia a svedomia vyjadroval smysel toho, čo mne prezident Masaryk vo veľmi dobrej angličtine sdelil. Prezident nepožiadal mňa, aby som mu intervju k schváleniu predložil.

Opravujúce vysvetlenie, ktoré vydalo československé vyslanectvo, nevyjadruje presne to, čo mi prezident povedal ohľadom poľského koridoru a Maďarska.

Môžem k tomu ešte doložiť, že bolo vždy mojou najvrúcnejšou snahou, aby som sa najprísnejšie pridržiaval pravdy, lebo verím, že týmto najlepšie možno urobiť službu nielen žurnalistike, ale aj národným politickým cieľom. E. W. Polson, Newman.

Toto osvedčenie, pánovia, k vôli pravde konstatujem, je prevzaté z maďarských novín "Pesti Hirlap" zo 14. októbra 1930, ktoré osvedčenie uzrelo svetlo i v našej republike a so strany úradných kruhov nebolo dementované. (Posl. Stříbrný: Ale bylo konfiskováno!) Prosím, to je ešte horšie.

Slávna snemovňa! Ja nedovolím si dedukcie robiť. Na základe vyhlásenia pána min. predsedu a na základe osvedčenia, ktoré som mal česť práve teraz predčítať, nebudem dedukcie robiť preto, lebo nechcem sa dotýkať veľmi váženej tretej osoby, a nebudem dedukcie robiť ani preto, lebo zahraničný minister francúzsky Briand, keď tieto dni mal reč v parlamente francúzskom v súvislosti s debatou o zahraničnej politike Francúzov, jasne riekol, že otázka revízie hraníc sa nerieší ani rečmi ani článkami novinárskymi, ale - ja dokladám - ani rozhovormi, ani žiadnymi interviewy, a to zvlášte nie so strany tak vysokej osobnosti, ako je predstaviteľ nášho štátu, voľajakému zpravodajcovi anglických novín.

My v našej zahraničnej politike nachádzame sa dnes vo veľmi chúlostivej situácii a toho si, pánovia, ráčte všimnúť. My sa vám do vašej vlády necpeme. (Tak jest!) Byť dnes členom vlády neznamená popularitu, znamená prinášať ťažké obeti. Ale musíte si byť vážnej situácie vedomí, preto, lebo, keď zahraničný minister francúzský Briand hovoril o otázke možnosti revízie, jasne naznačil a pomenoval práve štáty Malej Dohody Rumunsko, Jugoslaviu a nás, a ráčte mi odpustiť, keď si dovolím výraz dať svojej myšlienke, že takéto predčasné rozhovory neposlúžily dobre tej budúcej politickej zahraničnej línii, na ktorú my sa, či chceme či nechceme, dostaneme. Vy, vládna väčšina, v ťažkej situácii sa budete nachádzať, lebo je koncedovaná voľajaká revízia hraníc, a to nie len slovenských, a vy máte vo vláde Nemcov a zabudáte, že pohraničné pásmo nemecké snáď je viac ohrožené, ako je ohrožené pohraničné pásmo naše, a máte dnes vo vláde Nemcov, ktorí vás v tom momente opustia, a nemáte vo vláde Slovákov, ktorí pri Československu zostanú, ačkoľvek sú v opozičnej strane. (Potlesk.)

Druhý prejav, na ktorý miením v súvislosti so želaním všeho dobra tejto vláde so strany pána ministra dra Beneša poznámku učiniť, ako som povedal, je jeho prejav v otázke vlastníctva církevných majetkov. Bolo to na zasedaní nášho zahraničného výboru 22. mája, keď pán minister dr Beneš, neviem prečo, nikým neprovokovaný, považoval za potrebné učiniť toto prehlásenie: "Církevné statky sú štátnym majetkom a len ich užívanie je dané cirkvám."

Ohľadom tohoto prejavu p. min. Beneša dovolím si tiež dve veci poznamenať. Pán prezident, keď posledneráz učinil svoju vzácnu návštevu v hlavnom meste našej slovenskej krajiny Bratislave, prijal medzi inými deputáciu rímskych katolíkov, vedenú dr Jantauschom, apoštolským administrátorom a biskupom v Trnave, a myslím, že na uspokojenie našej netrpezlivej a pobúrenej katolickej väčšiny na Slovensku pravil toto: "S Vatikánom pracuje sa stále a musím riecť, že dr Beneš o vec má veľké zásluhy. Pracujeme s ním v tomto smere a budeme ďalej pracovať." Slávna snemovňa, ja koncedujem veľkú činnosť a práceschopnosť pánu ministrovi Benešovi, ale nijako nechápem, že keď dr Beneš pomocou pána prezidenta svorne pracuje s Vatikánom, ako je to možné, že chce pracovať svorne s Vatikánom vtedy, keď hlása konfiškáciu církevného majetku?! To je jedna vec.

Druhá vec, ktorú miením poznamenať: Doista je známa u vás tuná knížka už nebohého Šindelára "Boj za svobodu otčiny". V tejto knížke je ofotografovaný dopis pána prezidenta Masaryka, ktorý dopis pán prezident písal 16. mája 1918, a to Sväzu českých katolíkov v Chicagu. A v tomto svojom dopise, ktorého originál, ako viem, je zachovaný, pán prezident sa zmienil aj o otázke vlastníctva církevných majetkov v republike Československej a konštatoval doslovne: "O konfiškácii cirkevného majetku nemôže byť reči." Slávna snemovňa, javí sa tu voľajaký kontrast medzi prejavom pána prezidenta 16. mája r. 1918 a medzi prejavom pána ministra dr Beneše z 22. mája 1930, ktorý kontrast niako ináč nemôžem si vysvetliť, len tak, že vtedy, keď pán prezident učinil svoj prejav na adresu Sväzu českých katolíkov v Chicagu, sme písali rok 1918, keď na katolíkov veľká potreba bola, a dnes keď svoj prejav hovorím, nikým neprovokovaný, celkom zbytočný, by som povedal, celkom netaktný prejav učinil pán minister dr Beneš, píše sa rok - odpusťte, že to v číslicach nepoviem, poviem to vo slovách: Katolíci, nemáme vás potrebu.

Slávna snemovňa! Idem zakončiť svoje vývody. Mojou snahou bolo, aby som uviedol tie dôvody, pre ktoré naša strana nemôže odhlasovať štátny rozpočet tejto vládnej väčšiny. Snažil som sa zadosť učiniť tomuto mojmu úsiliu, ačkoľvek cítim, že som len slabo vyčerpal ten materiál, ktorý nám k dišpozicii stojí na odôvodnenie našej nedôvery voči terajšej vláde. Boly by tu veci ešte ku spomínaniu potrebné, zvlášť čo do rezortu práve tých dvoch ministerstiev, na čele ktorých dneska stoja dva naši vládni Slováci, a ktorým ministerstvám my Slováci zvýšenú pozornosť musíme venovať, práve v súvislosti s týmto rozpočtom.

Naši zástupcovia v rozpočtovom výbore všetko možné snažili sa učiniť, aby politickú pozornosť našej verejnosti obrátili na potreby Slovenska, a konštatujem, že toto isté mienime a chceme učiniť aj tu pred tvárou tejto slávnej snemovne. Je to možné, že naše vývody, naše prejavy sú nepríjemné, snáď príliš tvrdé, ale, slávna snemovňa, ráčte ich brať tak, že pochádzajú ony z našej nám Slovákom vrodenej otvorenosti a uprimnosti. (Tak je!) My hovoríme otvorene a uprimne a preto bysme snažne prosili, ráčte týmto našim vývodom aspoň ako takú maličkú pozornosť venovať. My sme pripravení na to vzhľadom na naše trpké zkúsenosti z minulosti, že nás jedným gestom, tak panským veľkogestom odbavíte, my sme pripravení na to, že krivdy, ktoré sú námi spomínané, odčinené nebudú, že nášmu volaniu ozveny sa nedostane, naopak my tak ďaleko ideme, že sme pripravení aj na to, a to z našej trpkej zkúsenosti z minulosti, že sa nám dostane nesvedomitého pomlúvania a ničomného osočovania, ale verte mi, slávna snemovňa, že blažiť nás bude pocit, že všetko možné vykonali sme v prospech svojho slovenského národa. (Potlesk.) Vy, páni vo vládnej väčšine, máte moc, vám k službám stoja celý váš štátny aparát, finančné prostriedky, vy máte zvláštne methody na odkráglovanie vám nepohodlných ľudí, vy môžete urobiť všetko, čo chcete, vy - ako znaky ukazujú - ste nastúpili, neráčte sa pohoršiť príliš, ale znaky ukazujú, že nastúpili jste cestu diktatúry vládnych strán. Vy idete svojou vyhranenou cestou a preto v prvom rade na vašu adresu padajú výstražné slová: Videant consules, ne quid detrimenti res publica capiat! (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Slavíček. Dávám mu slovo.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! U příležitosti státního rozpočtu bývají velké debaty politické i hospodářské, a je pochopitelno, že v těchto debatách slyšíme různé vývody o různých materiích. Vzhledem k tomu, že jsme v koalici, ve vládě, že tedy jsme státní rozpočet sestavovali a neseme za něj zodpovědnost, budeme pro něj hlasovat. Vzhledem k tomu, že tedy máme ke své vládě důvěru, z politického hlediska o rozpočtu mluvit nebudu, nehledě ani k tomu, že v generální debatě o rozpočtu v rozpočtovém výboru jsme své stanovisko k rozpočtu řekli.

Nechci se také zabývati meritorně rozpočty jednotlivých resortů, protože jsme také v rozpočtovém výboru šli do merita a projevili názory, jak bychom si představovali sestavení rozpočtu pro budoucí rok, eventuelně pro budoucí léta.

Chci se zabývati svojí řečí hospodářskými věcmi, a to malým přehledem o hospodářském vývoji ve světě, v Evropě a také u nás. Chci se dotknouti toho, jak my, republika Československá, jsme se vklínili do hospodářského života, chci se zabývati tím, jak se díváme na vývoj do budoucnosti nejen jako občané republiky, nýbrž jako strana socialistická.

Ale než přistoupím k meritu, dovolte mně dvě úchylky. Jedna se bude týkati polemiky s některými řečníky a druhá několika poznámek o parlamentarismu a parlamentu našem.

K vývodům některých pánů řečníků, zejména na vývody kolegů poslanců slovenských, chtěl bych odpověděti: Není tomu tak, jak kolegové slovenští tvrdí, a zejména jak tvrdil včera jeden kolega slovenský člen anebo aspoň hospitant poslaneckého klubu strany národně-demokratické, že Slovensko se mělo za starého režimu maďarského hospodářsky lépe, než se má teď. (Hlasy: To je povážlivé tvrzení!) My známe Slovensko již také z doby předválečné, a to je mýlka tak ohromná, že by měla býti v zájmu Slováků samých vysvětlena a napravena. (Čujme! Tak jest!)

Jest mýlka další, že by si Slovensko hospodářsky stačilo, a je mýlka ještě větší, tvrdí-li se, že jest jen v našem zájmu, Čechů, republiky, abychom vycházeli Slovákům ve všem vstříc, neboť prý bez Slováků, dodal pan kolega k tomu - také bez Němců - by republika nemohla existovati. Prosím, dámy a pánové, zajděte na Slovensko, prohlédněte si Bratislavu, Turč. Sv. Martin, zajděte na Podkarpatskou Rus, prohlédněte si Užhorod a řadu jiných měst a jděte potom do jednotlivých ministerstev, najmě však do ministerstva pro veřejné práce a pátrejte, kolik set milionů korun dala Československá republika na Slovensko jenom do staveb veřejných budov a uvidíte, že nemáte pravdu!

Dále jděte do ministerstva financí a dejte si předložiti výtah, kolik daní odvádějí Čechy, kolik Morava se Slezskem, kolik Slovensko a kolik Podkarpatská Rus a uvidíte, že nemáte druhou pravdu! Jděte do kulturních věcí a porovnejte to, co bylo za Maďarska, s tím, co je teď a uvidíte, že zase nemáte pravdu! Pravdu mají ti Slováci, kteří byli orientováni již před válkou slovensky a kteří vidí ve spojení s Čechy a Moravou celistvost a zabezpečení existence nejen státu a republiky, nýbrž i zabezpečení své vlastní národní existence. (Potlesk.)

A všecko, co zde povídáte, vychází z motivů oposičních a nemožno to bráti na pravou váhu. (Hlasy: To není pravda! Vy ste Slovensko nepoznali a hovoríte takto!) Ale známe. Známe Slovensko do té míry, že ještě dnes po 10 letech máte na Slovensku jednotlivce, kteří tíhnou spíše do Pešti nežli do Prahy. To my také víme. (Hlasy: To je hloupost, co říkáte!) Odpusťte, ale je tomu tak.

Pan kol. Onderčo zmínil se o projevech p. presidenta a o projevech ministra zahraničních věcí. Projev p. presidenta byl vysvětlen nejodpovědnějším činitelem, předsedou vlády. Nikdo nemůže na presidentovi chtíti, aby polemisoval se žurnalistou, aby polemisoval s jednotlivcem, který si vyloží rozhovor tak, jak chce, a komentuje jej také jak chce, jak se mu to hodí. (Souhlas.) To bylo směrodatné, co řekl předseda vlády. To je, pokud se týče rozhovoru p. presidenta se žurnalistou anglickým. Pokud se týče projevu p. presidenta o jmění církevním, dlužno rozpoznávati: církevní jmění, pokud se týče pozemku, stejně tak musí spadati pod kompetenci našich zákonů o pozemkové reformě jako každé jiné jmění. (Výborně!) Nemůže býti řeči u nás v republice o konfiskaci majetku, nýbrž zcela regulerně, majíce k tomu právo, odhlasovali jsme zákon o pozemkové reformě. Prováděním pozemkové reformy dostali i z církevního majetku i jiného majetku příslušníci lidové strany i příslušníci ludové strany pozemky, a jestliže... (Výkřiky.) vytýkalo se kdysi, že přídělová cena byla příliš nízká a tím se manipulovalo a odůvodňoval názor o konfiskaci majetku, pak, bude-li nynější hospodářská situace trvati několik let, jak jest, uvidíte, že cena přídělová na mnohých místech bude až příliš vysoká, a já dokonce se domnívám, že budeme museti pomocí pozemkového úřadu korigovati ceny, budeme-li chtíti půdu, kterou jsme přídělcům do rukou dali, také jim ji nechati. (Posl. Richter: Zejména pokud jde o kolonisty. Ti jsou hospodářsky úplně zhrouceni!) Ano, prosím.

Pokud se týká projevu ministra zahraničních věcí, je přece známo, že nedělá svou rozdílnou politiku od politických názorů páně presidentových. Ale nejen to, ministr zahraničních věcí nedělá politiku na svoji pěst, drží se přesně formy demokracie a nikdy žádných závazných projevů nedělá bez vědomí vlády a bez souhlasu vlády. (Výborně! - Potlesk.)

Pokud se týká vývodů o clech, mouce a hospodářských věcech, kol. Onderčo se mýlil a z mého referátu uslyší také odpověď na svoje vývody.

Druhá úchylka, lépe řečeno část první úchylky, by se týkala akce německých národních socialistů, kteří tu ostentativně přišpendlili na lavice několik svých plakátů. Přečetl jsem si plakát a musím říci, že se jim podařila jediné akce organisační, nic jiného. Sensace to žádná není. Plakát po velkém povídání končí slovy: Hinein in die deutsche Nationalsozialistenpartei! Vstupujte do německé národně-sociální strany! Pro nás by mohlo býti některé stanovisko německých národních socialistů jako národních socialistů všech národů do jisté míry zajímavé a snad i sympatické, kdyby ovšem nebylo té konečné tendence německé národně-sociální strany. Německá nár. sociální strana byla opita vítězstvím svých kolegů v německé říši a domnívala se, že přichází nyní její doba. Velmi sklesla ve své hrdosti úplným debaklem německých národních socialistů v Rakousku. Kdybychom nic jiného však neviděli a bylo nám vše lhostejno, tedy cíl německých národních socialistů v německé říši je nám jasný: proti demokracii, kterou hájíme my. Konečným jejich cílem je nejen diktatura, nýbrž světová válka. Odpusťte, tuto akci německých nár. socialistů v naší sněmovně posuzujeme tedy nikoli s hlediska vysoce politického, nýbrž se zřetelem k okolnostem jen s hlediska stranicko-agitačního.

A nyní, dámy a pánové, mně dovolte několik slov říci o parlamentu, o budově, o pracích v parlamentu a několik slov o poslancích. Co mne k tomu vede? Předně cítím se jaksi povolaný k tomu, protože jsem byl referentem o rozpočtu našich zákonodárných sborů ve výboru. Za druhé vede mě k tomu okolnost, že jedno období jsem byl místopředsedou posl. sněmovny, a konečně mě k tomu vede okolnost, že již několik let jsem poslancem a určité zkušenosti přece za ta léta jsem nasbíral. Jest určitá tendence - nevím, kdo ji živí - že čas od času se vždy vyskytnou útoky nebo nespokojenost vůči posl. sněmovně, ani ne tak vůči senátu, ale vůči posl. sněmovně, vůči jejímu hospodářství a vůči poslancům. Prosím, konstatuji toto: Když jsme přenášeli posl. sněmovnu do této budovy, přenášeli jsme ji v předpokladu, že se tak děje jen na krátkou dobu a že budeme stavěti novou budovu pro parlament, po příp. pro parlament i senát. Proto se dělaly některé adaptace v nynější budově jen provisorně, bez ohledu estetického, ba řekl bych i bez ohledu praktického, a to tak, aby byly pokud možno nejlevnější. Předpokládali jsme, že pro naše Národní shromáždění budeme stavěti budovu důkladnou, representativní, jak je tomu všude ve všech jiných státech. Rozpočty v době té pohybovaly se kolem 200 až 250 milionů korun. Ukázalo se však, když jsme zabrali místnosti pro kluby v sousední budově, že naše budova nynější, jinak budova krásná, skutečně umělecká a representativní, mohla by úplně posloužiti úkolu, který parlament má, a zejména úkolu poměrně malého národa, jako jsme my. A byly dělány adaptace již s ohledem na eventuelní upuštění od onoho stanoviska, stavěti parlamentní budovu novou. Adaptace ty byly již nákladnější. Nyní, ačkoliv nikdo o tom nikde nejednal a nikde není nic usneseno, všeobecný názor je, že budovu pro parlament stavěti nebudeme, že budova nynější zůstane definitivní budovou pro parlament a následkem toho také se dělaly adaptace třetí, řekl bych již definitivní. Myslím, že je všeobecný názor, který také asi v praksi se uplatní, že tato budova jest jednou pro vždy budovou parlamentní. Adaptace další se dělaly již z ohledu na to, a lituji jen jedné věci, kterou se nepodařilo předsednictvu posl. sněmovny vyřešiti tak, abychom místnosti nynější, sloužící restauraci, mohli upraviti na halu sněmovní, jak je tomu u každého jiného parlamentu. Ale snad i tato otázka v budoucnosti se dá vyřešiti a pak bychom měli skutečně budovu kompletní, parlamentní a nemuseli bychom již vynakládati stamiliony na stavbu budovy nové.

Ale k těm nejapnostem bych chtěl ještě poznamenati, že nejen z ohledu na poslance, ale také z ohledu na práci v posl. sněmovně spojenou s úřady sněmovními byly provedeny určité změny. Račte vzíti na vědomí, že jsme měli knihovnu v této části (ukazuje) studovnu na obrácené frontě budovy. Chtěl-li poslanec něco studovati, musil běhati přes celou budovu. Vezměte na vědomí, že knihovna tak zatížila stavbu, že hrozilo sesutí. Musilo se s ní hnouti. Vezměte na vědomí, že jsme neměli dostatečného místa pro žurnalisty, stenografy, sněmovní korespondenci, pro tiskovou službu. V některých kancelářích, prošel jsem je sám osobně, také pracovalo až 12 lidí, pracoval tam velký počet strojů psacích a stenografové na př., když přišli odtud, jeden přes druhého diktoval do stroje a jeden stroj hřmotil přes druhý. Musila se tedy zjednati náprava.