Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Roudnický, dr Lukavský, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: dr inž. Toušek, de Witte.

194 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Engliš, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, dr Slávik, dr Šrámek, dr Viškovský; za ministerstvo věcí zahraničních leg. rada dr Slavík.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 85. schůzi poslanecké sněmovny.

Počátkem schůze byl tiskem rozdán Zápis o 79. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 640) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1931 (tisk 780) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 70. schůzi poslanecké sněmovny dne 25. září t. r.

Budeme pokračovati v povšechné rozpravě, započaté ve včerejší schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. inž. Jung, Onderčo, Stříbrný, inž. Kallina; na straně "pro" pp. posl. Slavíček, dr Winter, dr Ivanka, Srba.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, p. posl. inž. Jungovi.

Posl. inž. Jung (německy): Vážení pánové! Zcela prázdná sněmovna a stejně prázdná ministerská lavice dokazují, jakou důležitost přikládá tato sněmovna a tato vláda státnímu rozpočtu. Souvisle s tím vymaní se ovšem i otázka, kterou již přineslo "Právo Lidu", má-li rozprava o rozpočtu vůbec nějaký smysl. Zpravodaj o státním rozpočtu, kol. Hnídek vyložil v lednu při jednání o státním rozpočtu pro r. 1930, že parlament musí míti právo státní rozpočet pozměňovati, my však víme všichni, že takové změny jsou prostě nemožné, a i článek "Práva lidu", o kterém jsem se zmínil, praví výslovně, že rozprava o rozpočtu má prý jen za účel míti vliv na rozpočet příští, neboť na rozpočtu současném nejsou žádné změny možné. Tak mluví hlavní list druhé nejsilnější vládní strany. Můžeme si tedy představiti, co si o tom myslí ti ostatní. (Posl. Krebs [německy]: A příští rozpočet jest stejný!) Právě to chci zdůrazniti, neboť ani ministr financí se neřídí tím, o čem sám mluví jako o nutném. Pan ministr financí prohlásil na příklad při jednání o rozpočtu pro r. 1930, že státní výdaje jsou v poměru k platební schopnosti obyvatelstva o 1 miliardu vyšší. Bylo tu tedy možno doufati, že sám se přičiní o snížení těchto výdajů a tedy i příjmů. To mu však ani nenapadlo, neboť v rozpočtu pro rok 1931 jest příjmů 9.843 milionů proti 9.419 milionům, tedy více o 424 miliony, výdajů 9.838 milionů proti 9.360 milionům, tedy více o 472 miliony. Tak se tedy řídí ministr financí sám zásadními myšlenkami svého výkladu.

Jak jest známo, i předseda rozpočtového výboru, pan kol. dr Černý, se vyjádřil při jednání o rozpočtu pro r. 1930 velice ostře proti stále rostoucí položce výdajů na stavbu menšinových škol, proti menšinovým školním palácům. A podíváme-li se na státní rozpočet pro rok 1931, vidíme tam 28 milionů na stavbu nových školních budov, a to jest první díl programu, rozpočteného na 10 let, který stanoví výdaje na 280 milionů. Naproti tomu jest nutno poukázati na hanebné místnosti německé university v Praze, naší jediné německé university vůbec, na umístění, které způsobilo, že byl nedávno uspořádán projev posluchačů i profesorů, poněvadž pro tuto vysokou školu zde není, na rozdíl od českých menšinových škol nic jiného, než liché sliby, ačkoliv jeden z jejích učitelů, prof. dr Spina, sám jest členem vlády; na tomto shromáždění se právem vytklo, že se ho ani zástupce vlády nezúčastnil. Vidíme tedy, jak se takové věci berou na lehkou váhu.

Pan ministr financí mluvil i o zmenšení dluhů. Rovněž i tato slova nelze bráti vážně, neboť státní správa má dosti velké dluhy, které však nejsou všechny ve výkazech uváděny. Jest tu více fondů, které jsou státní zařízení, a které mají také dluhy, což tedy jsou vlastně dluhy státní a přece nejsou vykazovány.

Stejně jest tomu i u výdajů vojenské správy. Zde můžeme mluviti přímo o zastírání pravdy, totiž potud, že si každý musí skutečné výdaje vojenské správy shledati ze všech možných resortů rozpočtu dohromady, a ještě se musí spokojiti jen s odhady. (Posl. Krebs [německy]: Přesně zná vojenský rozpočet jen francouzské nejvyšší vojenské velitelství!) Zcela správně, jiný nikdo, trvám, že ani pan ministr nár. obrany sám nikoliv.

I některé výdaje státní správy železniční a ministerstva veř. prací by měly podle práva býti zapsány jako výdaje vojenské správy, jejíž celkové výdaje jsou 2 miliardami odhadnuty spíše příliš nízko než vysoko. K tomu ještě výdaje na státní dluh 2˙2 miliardy, tak že nám státní rozpočet již při povrchním pohledu poskytuje obraz militaristického a přes své zadlužení i kapitalistického státu. Jest to jeden z těch států, které chtějí udržeti situaci, jak ji vytvořily mírové diktáty r. 1919, a které chtějí chrániti tak zvaný pořádek tehdy zavedený. Ještě zřetelněji to vyvstane z tohoto srovnání: Na státní dluh a vojsko 4 miliardy, na školu a sociální péči ani 2 miliardy. (Posl. Krebs [německy]: A to jsi ještě nepočítal četnictvo!) Zajisté, to jsem nepočítal.

Při tom však musíme uvážiti, že asi 140 milionů jest určeno na menšinové školství, tedy na výlučně české národní účely. (Posl. Krebs [německy]: Jak to, že se tomu vůbec říká menšinové školství?) O tom již včera zde mluvil pan kol. dr Mayr-Harting, ale je-li již tady tento výkřik, poukazuji na to, že Češi na příklad, a zvláště vládní kruhy stále tvrdí, že Hlučínsko jest české. Při tom jsou v tomto území všechny české školy školami menšinovými. Mají-li tam pánové většinu, nerozumím, proč se tam zřizují menšinové školy. Rovněž se stále ujišťuje, že Těšínsko jest ryze české a celé české školství v Těšínsku jsou opět menšinové školy, z čehož jest zřejmo, jak podvodné jest takové označení. Tyto výdaje na menšinové školství, tedy položka výslovně pro českou národnost, stoupá každým rokem. Pro rok 1930 činila na př. 95·6 milionů, pro rok 1931 činí již 139˙3 milionů, tedy více o 43.7 milionů.

Poněvadž o kapitole školské bude mluviti kol. Simm a o hospodářských a finančních otázkách kol. Geyer, omezuji se na tyto všeobecné poznámky, na vylíčení povšechného dojmu, jakým státní rozpočet působí a čím se také tento stát staví mezi západní, t. j. kapitalistické státy. Za těchto poměrů se nedivím, že břemeno státního hospodářství se uvaluje na široké vrstvy obyvatelstva, což jest již z toho zřejmo, že hlavní příjem tvoří výnos nepřímých daní, cel a monopolů. R. 1929 n. př. vynesly neméně než 8 miliard, kdežto přímé daně poskytly jen 1.7 miliardy. Z této 1˙7 miliardy pak 1·4 miliardy plynulo z daně z příjmů, tedy hlavně z kapes malých lidí. Z lihu a cukru má stát jedenáctinásobek obou daní výdělkových. To jsou charakteristická čísla. Tolik vychvalovaná demokracie a křečovité lpění na smlouvách mírových, lépe řečeno mírových diktátech z r. 1919, to jest jen samozřejmý výraz toho, že kapitalistický a militaristický systém západu, hlavně Francie, vládne i zde. Tyto mírové diktáty vedly k neslýchanému zatížení německé říše ročně dvěma miliardami marek. Téměř polovina těchto daní připadá Francii. Chápeme tedy, staví-li se Francie odmítavě k jakékoli změně mírových smluv, ačkoliv více než polovinu toho, co dostává od Německa, musí odváděti Spojeným státům severoamerickým jako splátku na vlastní dluh. Zůstává jí však stále více než 400 milionů marek. Nedovedeme však pochopiti, že pan dr Beneš a s ním i český národ nechce nic slyšeti o revisi mírových smluv. Vidí stále jen jednu stránku tohoto problému, otázku hranic, ne však jeho stránku druhou, jejíž hlavní známkou jest ohromná nezaměstnanost, která se stává nejen v říši německé, nýbrž i v celé střední Evropě katastrofální. Stále pokračující zastavování celých podniků, zkrátka hrozící shroucení celého hospodářství, přes všechnu racionalisaci, to jsou zjevy, jež nezmizí tím, že jich nechceme viděti. Uložené platy nutí německou říši k racionalisaci. Racionalisace tam znamená i racionalisaci zde a obojí vede k nezaměstnanosti. Obchodní bilance potvrzuje moje výklady; dovoz surovin a vývoz hotového zboží klesly téměř o stejnou částku. Jsou to opravdu podivní politikové, kteří si těchto věcí nevšímají a nechtějí viděti, že mírové diktáty zřídily nad Evropou panství finančního kapitálu, hlavně finančního kapitálu amerického. Střední Evropa vůbec se stala Dawesovým a Youngovým plánem otrockou plantáží. Spojeně státy severoamerické jsou dnes vskutku pány světa. Právě vytlačily Anglii z jejího prvního místa. Jejich společníkem v Evropě jest Francie. Především ona má zájem na platech německé říše a svým zbrojením se stala vojenskou velmocí. Samozřejmě snaží se své prvenství si udržeti trvale a k tomu směřovaly ve skutečnosti plány Briandovy Panevropy. Proto byly tak různé ty pocity, s jakými je ostatní státy přijímaly, a dokonce i pan dr Beneš, jenž shledává jinak vše dobrým a krásným, co přichází z Francie, našel na nich závady. To tedy jest konečný výsledek té slavené činnosti Wilsonovy, Lloyd Georgovy, Clemenceauovy, Kramářovy a Benešovy na mírových konferencích r. 1919.

Teď jsou již rok ve vládě dvě strany, které podle svého programu bojují proti kapitalismu a militarismu. Každý rok volají na 1. května své stoupence do ulic a na náměstí k demonstracím proti kapitalismu, proti molochu militarismu a proti válce. Za několik dní však budou ti patentovaní antimilitaristé čeští i němečtí hlasovati pro vojenský rozpočet, činící plnou pětinu státních výdajů. (Posl. Krebs [německy]: To nic nedělá, vždyť Vandervelde štval do války!) K tomu se ještě vrátím. (Posl. Knirsch [německy]: "Zachovej nám, hospodine", v české řeči!) Zcela správně.

U české soc. demokracie nás to ostatně nepřekvapuje. Z ducha sv. Marxe mají velmi málo a již od vzniku tohoto státu hlasovali pro vojenský rozpočet. (Posl. Kasper [německy]: Vlastenci!) To byli vždycky. Jest to však krvavá ironie nemající sobě rovné, čteme-li na příklad, jak jsem viděl nedávno v Ústí n. L., na plakátě pozvání k výstavě, kterou pořádá český sociálně-demokratický svaz mládeže a která má bojovati proti válce. (Německé výkřiky: To je teorie!) Ano, to jest teorie. Praxe však vypadá tak, že pan kol. Srba zláme v rozpočtovém výboru ne jedno, nýbrž tisíc kopí za militarismus svého státu. Již rok jsou ve vládě i němečtí soc. demokraté. Při státním rozpočtu pro rok 1930 mohli ještě říci, že není jejich. Nyní však plně odpovídají za státní rozpočet a budou také pro něj hlasovati, ačkoliv obětuje dvě miliardy molochu militarismu, resp. podle slov kol. de Witteho vyhazuje je k účelu vražedné kultury. Jejich úkolem mělo býti snížiti tuto položku aspoň o půl miliardy. Měli by ji vlastně škrtnouti celou. Všimneme-li si však činnosti jejich říšskoněmecké bratrské strany, sociálně demokratické strany Německa, která jest z hlavních obhájců Dawesova a Youngova plánu, nepřekvapuje nás to již. Ostatně, jak jest známo, němečtí sociální demokraté sudetských zemí hlasovali i pro haagské úmluvy, ačkoli jejich středem jest Youngův plán. Tedy nepřímo schvalovali rovněž tento postup.

Vlny rozčilení nad neúspěchem soc.-demokratické účasti ve vládě utišily se na sjezdu strany tím, že se účastníkům ne bez úspěchu namaloval na zeď fašistický čert. (Posl. Krebs [německy]: Pan dr Heller o tom tam hlavně mluvil!) Správně. Umlčel tím i výčitky svědomí. Stejně se uklidnilo i rozčilení ve Svazu zemědělců. V pracovním a hospodářském souručenství rozčilení ještě jest, hrozí se vystoupením z vlády, nemusí se to však tak tragicky bráti. (Posl. Krebs [německy]: Příště již tady nebude!) Vypadá to však aspoň velkolepě, zajistí-li se pěkný odchod. Páni jsou svými vlastními zajatci. Vstoupili do vlády, aniž se předem smluvili, stejně jako svého času křesťanští sociálové a strana živnostenská. Včera byl prvním řečníkem v debatě kol. dr Mayr-Harting. Mluvil mimo jiné i o kompromisech, které nesmějí kompromitovati. Hlavně to mi utkvělo z jeho řeči. Působí poněkud komicky, vidíme-li pana dr Mayr-Hartinga vždy vystupovati jako prvního řečníka oposice, když před tím byl tři roky ministrem a s celou svou stranou nejen že za tyto tři roky nic nedosáhl, nýbrž bylo mu skoro zabráněno něčemu zabrániti. Viz ku př. správní reformu, viz zákon o obecních financích, viz lesní reformu. (Posl. Knirsch [německy]: A co úvěr na vojenství?) To všechno klidně povolili.

V rozpravě o novele k zákonu o obecních financích mluvil kol. Krumpe a bojoval proti zákonu o obecních financích z r. 1927, to jest proti zákonu, který on i jeho strana svého času do nebes vychvalovali, za pokrok jej prohlašovali a který nyní proklínají do horoucích pekel. (Posl. Kasper [německy]: Oni myslí, že se zatím na to zapomnělo!) Jejich voliči snad dílem také na to zapomněli. Ale jak máme takovou oposici bráti vážně?

Postavení německého národa se v tomto státě přes účast německých stran ve vládě nezlepšilo, nýbrž spíše zhoršilo. Příklady se naskytují každodenně. To přiznali i příslušníci těchto stran, ku př. kolegové Pohl, Heller, Windirsch, Böllmann a celá strana pracovního a hospodářského souručenství. Vinni jsou však sami, neboť nehledě k tomu, že, jak jsem se již zmínil, vstoupili do vlády, aniž se navzájem umluvili, nesnaží se dorozuměti se dokonce ani ve vládě navzájem, nýbrž každá hledá dorozumění s obdobnou stranou z českého táboru a jediné pracovní a hospodářské souručenství, které nemůže dobře pracovati s dr Kramářem a s Lukavským - s Hodáčem a ostatními by šlo docela rádo - jest výjimkou. (Posl. inž. Kallina [německy]: Jdou s prázdnou vládní lavicí!) Zcela správně.

Jsou to ovšem v podstatě mezinárodně orientované skupiny bez citu pro organický pojem: Národnost. Přiznávám ovšem, že i v českém táboře jsou podobné zjevy. Na př. kol. Schubert ukázal zde nedávno ve své řeči na národního hrdinu kol. Špačka, který ze svého majetku ve Fulneku prodával pozemky německým sedlákům, ovšem za drahé peníze. Bylo to sice, pokud jest mi známo, popíráno, skutečnost však tu jest a nelze jí odčiniti.

I skupina majitelů domů při české agrární straně se nestyděla, jak se zde ve sněmovně otevřeně přiznali, v souvislosti s otázkou zrušení nebo ponechání ochrany nájemníků, obrátiti se na mezinárodní forum a líčiti při tom vlastní stát jako bolševický. Dopustí-li se však nějaký Němec maličkosti, hned jsou státní zástupci jako věrné sloupy, nemám-li říci honicí psi celého systému hotovi zakročiti proti němu všemožnými zákony, hlavně zákonem na ochranu republiky, neboť jsme tu rovní mezi rovnými. Vždyť jsem poukázal ve sněmovně před několika dny při projednávání imunitek kol. Krebse, Knirsche a Junga na takový případ. Dost a dost příkladů nám ostatně přináší každý den.

Vezměme jen toto: Nám se ku př. zakazuje užívati barvy černo-červeno-bílé, protože jest to státu nebezpečné (Posl. Krebs [německy]: Musíš říci: I v tisku!) Ano, jest to zakázáno nejen na praporech a na páskách, nýbrž i na plakátech. Vezměme však jen některý český večerník, ku př. "Národ" a najdeme na tomto listě tyto, prý státu nebezpečné, barvy. Kde tedy jest rovnost před zákonem? (Posl. Krebs [německy]: To jest ostatně omyl, státní zástupci by měli zakázati i plakáty černé a bílé, protože to jsou pruské barvy!) Nejlepší by bylo ovšem, zakázati tisk vůbec, aby nebylo žádných novin a žádných knih. (Výkřiky.)

To jest to tvrzení o rovných s rovnými, jací prý i my jsme, proti němuž se musíme postaviti. Jiné jest: Demokracie jest diskuse. Pro toto tvrzení mám zde velmi výmluvný obrázek (ukazuje fotografii). Jest to snímek z presidentovy cesty na Těšínsko a představuje purkmistra Českého Těšína Koždoně, jak právě oslovuje presidenta státu. Ukazuje však rovněž, jak ho někdo láskyplně vybízí, tím, že ho tahá za rukáv, aby svou diskussi s presidentem skončil, neboť asi mluvil více, než mu ukládal od úřadu dodaný text. Bylo sice popřeno, že by se něco takového stalo, na obrázku však vskutku to tak jest zachyceno. Měla by se však, mimochodem řečeno, jednou zachytiti na obrázku i surová státní policie v Krnově, o jejíž neuvěřitelných metodách jsem již dvakráte podal interpelaci k ministrovi vnitra, aby ani tam se nemohlo popříti, že se státní policisté chovají zcela podle, políčkují a bijí lidi a zcela nejhrozněji nakládají s každým, kdo se octne na strážnici. To všechno je v pořádku, protože stát, jak známo, jest ve střední Evropě a tohle jsou asi středoevropské metody. (Posl. Krebs [německy]: Mladé hochy si přivazují ke kolům, nechají je tři čtvrtě hodiny za sebou běžeti!) Něco takového je neslýcháno, svinstvo. Někde jinde by takový člověk nezůstal ani pět minut v úřadě. Před více než tisíci léty si přivazovali lupiče ke koňskému ocasu a usmýkali ho k smrti. A dnes, o tisíc let později, se stává něco podobného. Děje se to proto, protože se v těchto orgánech v pravém slova smyslu vychovává velikášství. Všechno se jim odpustí, nikdy nejsou trestáni a příslušné naše dotazy se považují za něco nicotného a jsou odbyty obratem ruky.

Máme před sebou sčítání lidu, které bude nejlepší a příkladnou zkouškou. Soudíme-li podle příprav, které se konají, můžeme opět počítati s tím, že to nebude sčítání lidu, nýbrž, jako roku 1921, přepočítání. Již dnes se dějí opravdové přesuny mas. (Posl. Krebs [německy]: Přesuny nezaměstnaných!) Správně, již dnes se převádějí, jak mi vypravoval kol. Knirsch, nezaměstnaní v celých masách a téměř výhradně všude byli jmenováni jen čeští sčítací komisaři. Dnes jest na př. něco takového v novinách o politickém okresu mosteckém. Stejně jest tomu i v ostatních okresích. Návrhy na německé sčítací komisaře nebyly přijaty, ani na Kravařsku. (Posl. Krebs [německy]: Ministr Slávik řekl, že musí chrániti správnost sčítání lidu, a když jsme mu navrhovali německé a české kontrolní komisaře, odmítl!) Ano. V každém místě, kde jest třeba jen trochu Čechů, sčítá se podle popisných archů. Nyní se jmenují čeští sčítací komisaři, aby se tam nejen podchytili příslušníci české menšiny, nýbrž aby se i z celého množství Němců bez placení taksy nadělali Čechové za všemožného nátlaku a hrozeb. Nemá valného smyslu, abychom to potom všechno konstatovali, upozorňujeme již dnes na to, že toto sčítání bude veliká ostuda, jejíž výsledků nikdy neuznáme.

Vnitropolitický problém tohoto státu není jen účast několika německých stran ve vládě, jest mnohem hlubší. Plnou samosprávu hlavních národů státu přivodí teprve jejich zrovnoprávnění. Páni z české strany stále odmítají srovnání se Švýcarskem. Místo toho se, i v zákonech, odvolávají stále na Belgii. Tu nechť si uvědomí, že tato Belgie, která jest jim příkladem, nyní musí přistoupiti na to, aby dala svým Flámům úplnou autonomii. (Posl. Krebs [německy]: S flámskou velící řečí ve vojsku!) To všecko. Tím se dostane i našim Němcům v Eupen a Malmedy toho, aby měli aspoň poněkud stejná oprávnění s Valony. I Československo stojí však před důležitým krokem. Má nyní konečně provésti jedno ustanovení ústavy, které se skoro 11 let obcházelo. Můžeme na př. upozorniti na to, že v ústavní listině jest ustanovení o možnosti obžaloby členů vlády, že však zákon, který má upraviti provádění, ještě není vydán. Ústavní listina jest tu od 29. února 1920. Nyní však jsme, neklamou-li všechny známky, před provedením § 3 ústavní listiny, který stanoví autonomii Podkarpatské Rusi. § 128 prohlašuje rovnost všech státních občanů, tedy i Němců, Slováků a Maďarů, kteří tvoří velmi značnou část obyvatelstva. Zemská a okresní zastupitelstva nevyčerpávají pojmu samosprávy, ta jsou spíše jejím výsměchem. Již když se jednalo o správní reformu, upozornili jsme tehdejší německé vládní strany, svaz zemědělců, křesťanské sociály a stranu živnostenskou, na jejich těžkou odpovědnost před národem, a žádali jsme od nich, aby využili příležitosti a brali pojem země jako sídlo národa. I při rozpravě o zákonu o správní reformě žádali jsme ve svém návrhu, Jungově v posl. sněmovně, Teschnerově v senátu, rozdělení státu na správní území české, německé, slovenské, maďarské a ukrajinské. Drželi jsme se tím jen toho, co jsme žádali již za starého Rakouska. Již r. 1915 měl jsem potěšení z příkazu své strany vypracovati pamětní spis, který byl podán 14. prosince 1915 - znám přesně datum, protože nedávno to vše bylo bráno v pochybnost - tehdejšímu ministerskému předsedovi Stürghovi. V tomto pamětním spise jsme poukazovali na to, že současný stát nemůže být vybudován již na základě historických korunních zemí, nýbrž přirozeně jen na základě svých národů. Toto stanovisko jsme zastávali ne snad v době, kdy náš národ podléhal, nýbrž po vítězné bitvě a průlomu u Gorlice, tedy právě v době největších válečných činů. (Posl. Krebs [německy]: Žádali jsme právo samosprávy pro všechny národy v Rakousku! - Různé výkřiky. - Posl. Knirsch [obrácen k českým poslancům - německy]: Jeho veličenstvu císaři Františku Josefovi jste podali memorandum slibující oddanost a ujišťovali jste ho o loyalitě! - Výkřiky posl. Stříbrného.) Pane kol. Stříbrný a vy všichni z české strany, říkáme to zcela otevřeně, my jsme za války měli mnohem tužší páteř než vy všichni. Odvážili jsme se hájiti své názory i v dobách ministerského předsedy Stürgha, tedy v době opravdového absolutismu. To o vás o všech neplatilo, i když dnes si všichni hrajete na hrdiny. R. 1917, když se opět sešla říšská rada, hájil náš klubovní kol. Knirsch - bylo to jeho první vystoupení - zásady tohoto pamětního spisu ve sněmovně. Nebyli jsme rovněž přívrženci tak zv. velkonočního pamětního spisu, naopak, vystupovali jsme proti němu. Před uskutečněním oprávněných přání a žádostí Ukrajinců upozorňujeme dnešní německé vládní strany na jejich těžkou odpovědnost před národem a před dějinami. Zdá se opravdu, jako byste, topíce se v maličkostech výhradného zastupování zájmů, nepostřehovali důležitosti okamžiku. Měli byste se aspoň už jednou odvážiti bouchnouti si do stolu, jako to činí čeští agrárníci a ostatní české strany častěji. Pomalu se musí o vás, jako o ostatních starých stranách pochybovati. Kam se podíváme, zde nebo v německé říši, a zvláště v Prusku, nevidíme nic jiného, než ustrnutí na starém a utloukání všeho nového. Dokonce i mírové diktáty a plány o platech se uznávají, jen aby se poměry nerozvířily, protože se bojí, aby se nikdo nedostal pod kola. Mírové diktáty z r. 1919, nadvláda peněz nad prací, s tím spojené poplatnictví pracujících lidí, jsou koncem vývoje, který počal 1789 francouzskou revolucí a který učinil liberalismus ve všech možných obdobích vůdčí myšlenkou střední, jižní a západní Evropy. Tato celá stavba se musí dříve zhroutiti, než nastane změna a zlepšení.

Ústup od liberalismu počal. Počal nejprve v Italii. Zdůrazňuji výslovně, že mezi fašismem italským a našim národním socialismem (Posl. Schweichhart [německy]: Jest úplná shoda!) jsou dalekosáhlé, podstatné rozdíly. Onen jest italská forma obrody, národní socialismus německá. Vždyť my jsme ti, kdož zdůrazňují rozdíly mezi národy, ne jako sociální demokraté, kteří se dívají na vše stejně. Jest však příznačné, že tato Italie jest jedním z hlavních odpůrců mírových smluv a že znova a znova poukazuje na potřebu jejich revise. Stejně i Rusko, které ovšem náleží ke zcela jinému myšlenkovému okruhu. I náš národ však, vykořisťovaný a trpící pod mírovými diktáty, patří k frontě odpůrců mírových diktátů a do fronty těch, kteří usilují o jejich revisi. (Posl. Krebs [německy]: Mírové diktáty, které zotročují celou Evropu a které činí i z tohoto státu stát otrocký!) Které jsou příčinou celé dnešní sociální bídy. (Posl. Krebs [německy]: Ať Čechové nevěří, že jsou svobodný národ! Jest to směšné! Banky a bursovní kapitál zde vládne, ne parlament! Jest to fraška, lež, kterou namlouvají vlastnímu národu!) Zcela správně. Viděli jsme ostatně, jak nesmírný vliv má bankovní kapitalismus. (Posl. Knirsch [německy]: Vládne Živnostenská banka!) Živnostenská banka ovládá stát a ostatní se musí prostě podříditi. Strany tak zvané parlamentní demokracie nikdy to nepochopí, jsou a zůstanou politiky splnění, ať již v Německé říši, v Rakousku nebo v Československu. Teprve to obrodné hnutí, ke kterému my se hlásíme, které chápe národ a stát jako organicky vzniklé celky, uvolní cestu nutnému vývoji. Bojuje-li naše ohromně vzrostlé bratrské hnutí v říši proti Versaillím a proti Youngovu plánu a tím za osvobození německého dělníka z pout hospodářského a politického poddanství, chce tím učiniti náš národ rovným mezi rovnými.

Stejnému úkolu věnujeme se i my zde, žádáme-li národnostní samosprávu v plné míře, tedy kulturní a územní autonomii. (Posl. Krebs [německy]: Ať žije sudetskoněmecká samospráva!) Pak teprv budeme rovní s rovnými, pak bude moci sudetské Německo vykonávati svůj úkol všeněmecký jako jeho díl. Nechť všichni zakolísají před velikostí toho úkolu nebo nechť ho vůbec neuznávají, my splníme svou povinnost ve službách myšlenky, pro kterou na půdě své vlasti bojujeme. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Onderčo. Dávám mu slovo.

Posl. Onderčo: Slávna snemovňa! Medzi najvážnejšie úlohy každého ústavného parlamentu patrí pojednávanie štátneho rozpočtu. Poslanci vládni a opoziční, hádam, nikedy nemajú viac mať na mieste svoje svedomie a svoju zkúsenosť ako práve pri pojednávaní štátnych príjmov a výdavkov, s ktorými mravne a ústavne zodpovedná vláda, opierajúc sa o svoju majoritu, o svoju vládnu väčšinu prichádza pred parlament.

Hovorím to preto, lebo pri štátnom rozpočte je reč s jednej strany o potrebách štátnych, s druhej strany ale o finančných zaťaženiach poplatníctva. Ťažko je uhádnuť, čo je ľahčie, či vládnym poslancom hlasovať za rozpočet tak, ako ho vláda predkladá, alebo opozícii hlasovať proti rozpočtu, a to tej opozícii, ktorá na štátné potreby a vôbec na štátny rozpočet díva sa okom vecnosti, loyálnosti a štátotvornosti, ale má zreteľ aj na finančnú nosnosť obyvateľstva. A takýmto dvojakým okom díva sa na štátny rozpočet slovenská strana ľudová, v mene ktorej mám česť hovoriť.

Slávna snemovňa! Ja nijako nebudem tajiť, že s nášho opozičného stanoviska my v odhlasovaní rozpočtu, ako je to v praxi každého parlamentu, predovšetkým vidíme otázku dôvery voči vládě. (Tak je!) My nijako nemôžeme bagatelizovať otázku, či i našimi hlasy má dostať vláda moc a právo dišponovať miliardovými obnosy v rozpočte vykázanými, čo je hneď pri tom reč aj o štátnych potrebách. A tu položenie našej strany je mimoriadne výhodné, povedal by som, jednoduché.

Keď sa vlani tvorila terajšia vládna väčšina, vedúci činitelia v tomto štáte boli tej mienky, že naša strana z tejto vládnej väčšiny vyvstať má. Viedlo by to ďaleko pospomínať, vlastne opakovať len, veď o tomto predmete pri minuloročnej rozpočtovej debate obšírne bolo hovorené s našej strany, hovorím vlastne len opakovať to nedôstojné jednanie so strany bývalej vlády občianskej koalície, v ktorej sme aj my boli, keď táto po minuloročných voľbách poslaneckých a senátorských išla tvoriť novú vládnu väčšinu, a to pomocou socialistických strán českých a nemeckých.