Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

218 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, dr Dérer, dr Matoušek, dr Šrámek; za ministerstvo soc. péče odb. přednosta dr Kubišta, min. rada dr Machek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 81. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: na dnešní schůzi posl. inž. Novákovi; na tento týden posl. Jančekovi - pro neodkladné záležitosti.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Polyák.

Došla oznámení o změnách ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Slavíčka za posl. dr Moudrého; klub poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostav. posl. Pekárka za posl. Lišku; klub poslanců komunistické strany Československa posl. dr Sterna za posl. Čižinskou a posl. Kopeckého za posl. Jurana; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Dietla za posl. Kremsera; klub poslanců "Bund der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Peterse za posl. dr Kafku a posl. Böllmanna za posl. Gläsela.

Předseda (zvoní): Došel dotaz. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotaz posl. Simma ministru vnitra o vydávání cestovních pasů osobám povinným vojenskou službou (č. D 354-III).

Předseda (zvoní): Počátkem schůze byly rozdány tištěné zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

781. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 703), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.

782. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 701) o dani z piva.

783. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 702), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.

789. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 773), kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních.

790. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 786), kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče.

Předseda (zvoní): Počátkem schůze byl rozdán tištěný Zápis o 74. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Počátkem schůze byla rozdána tištěná Těsnopisecká zpráva o 76. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze byl rozdán tištěný návrh a zároveň přikázán výboru iniciativnímu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

775. Návrh posl. Pohla, Blatné a soudr. na vydání zákona o kontrole zastavování a omezování podniků.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 786), kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče (tisk 790) [na základě §u 35 jedn. řádu]. Osnova je na pořadu na základě §u 35 jedn. řádu.

Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl. Langr, výboru rozpočtového p. posl. Adámek.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji - za výbor soc. politický - p. posl. Langrovi.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Soc. politický výbor zabýval se vládním návrhem zákona, jímž se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče. Zákonem tímto budou poměry bytové zase jen provisorně řešeny na poměrně velmi krátkou dobu. Je pravda, že takovéto řešení důležité otázky bytové nepřinese kýženého vyjasnění a nepřispěje nikterak k vyřešení celkového bytového problému.

Při posledním projednávání bytových zákonů v březnu t. r. přijata byla posl. sněmovnou resoluce, kterou se vláda vyzývá, aby v době pokud možno nejkratší připravila osnovu dlouhodobého zákona bytového. Ministerstvo soc. péče ve smyslu tohoto usnesení posl. sněmovny jmenovalo komisi, která byla pověřena úkolem osnovu vypracovati. Bohužel, komise složená ze zástupců všech vládních stran, nemohla při nejlepší vůli do 30. listopadu t. r. úkol svůj splniti. Ukázalo se, že lhůta poskytnutá komisi ke zpracování ohromného materiálu bytového byla příliš krátká. Je však nutno konstatovati, že všichni členové komise mají poctivou snahu opravdově řešiti tuto neobyčejně důležitou otázku.

Jelikož pro neobyčejnou komplikovanost celého bytového problému nebylo možno do dnešního dne předložiti osnovu zákona, jímž by byla řešena otázka bytová definitivně, byla vláda nucena uchýliti se opět k řešení prozatímnímu, a to pouhým prodloužením všech bytových zákonů s některými malými změnami.

Výbor soc.-politický pojednal o předloženém vládním návrhu tisk 786, jakož i o důvodech, které vládu ku podání krátkodobého zákona bytového přiměly, a usnesl se předlohu zákona doporučiti slavné posl. sněmovně ke schválení.

Je to předně zákon o ochraně nájemníků, na němž je naše veřejnost nejvíce interesována. Zákon tento, jakož i ostatní tři bytové zákony, prodlužují se na dobu jednoho roku do 30. listopadu 1931. Zákon o ochraně nájemníků doplněn byl v §u 1 novým ustanovením o výpovědi, že pronajimatel bytu může vypověděti nájemníka bez povinnosti opatřiti mu náhradní byt, potřebuje-li byt pro sebe nebo pro své ženaté nebo vdané dítě. Tohoto nového ustanovení nemůže majitel domu použíti k výpovědi, octl-li by se nájemník výpovědí v hospodářské tísni anebo má-li pronajimatel nebo jeho dítě, pro něž žádá uvolnění bytu, dostatečný byt vlastní nebo má-li ve svém domě byt, který nepodléhá ochraně nájemníků. Možnost výpovědi je omezena také tím, že nemůže býti dána výpověď žádnému nájemníku, byl-li již byt v domě uprázdněn z téhož důvodu. Není tedy oprávněna obava, že by majitel domu z tohoto důvodu mohl postupně vypověděti více nebo všechny nájemníky. Majitel domu může z jmenovaného důvodu dáti výpověď jen tehdy, když je nejméně 2 roky jeho majitelem.

Ustanovení §u 9 zákona o výši nájemného u místností, užívaných k výdělečné činnosti, bylo změněno tak, že bude zvýšeno nájemné u velkých provozoven na 350%, tedy o 170% více, u středních provozoven na 200%, tedy o 80% resp. 90%, podle toho byla-li místnost pronajata před 1. květnem 1924 nebo po 1. květnu 1924, a u malých provozoven na 130%, tedy o 20% resp. 30% více. Všecka tato zvýšení jsou proti r. 1914.

Ustanovení o nájemníku, jemuž byla vyměřena důchodová daň z částky 60.000 Kč ročně, zůstala nezměněna.

Nové ustanovení vsunuto bylo do §u 9, že majitel domu má právo zvýšiti nájemné nájemníku, kterému byla předepsána důchodová daň z více než 45.000 Kč, a to nájemníku, který nemá více než 2 děti, o 250%, má-li 3 nezaopatřené děti, o 225%, a má-li více než 3 nezaopatřené děti, o 200% proti r. 1914.

Dalším novým ustanovením §u 9 je ustanovení, podle kterého má majitel místností, pronajatých státu, zemi, okresu obci a jejich podnikům, možnost zvýšiti nájemné až o 350% proti r. 1914. Všechna tato zvýšení mohou býti žádána teprve od 1. ledna 1931.

Důležité nové ustanovení jest, že na r. 1931 nesmějí býti obecní přirážky k dani činžovní vyšší než 200%.

Zákon o odkladu exekučního vyklizení místností prodlužuje se projednávaným návrhem do 30. listopadu 1931 beze změny. Tak zákon o mimořádných opatřeních bytové péče prodlužuje se beze změny a to celý, přes to že v předloze se mluví pouze o §§ 1 až 16, jelikož ostatní ustanovení dosavadního zákona nejsou terminována.

Zákon č. 45 Sb. z. a n. o stavebním ruchu mění se tak, že v §u 2 prodlužuje se lhůta, do které možno vyvlastniti pozemky k účelům stavebním, do 30. listopadu 1931.

V §u 32 prodlužuje se lhůta, do které může býti začato se stavbami, aby bylo možno uděliti podporu na stavbu domů s malými byty a malými provozovnami, do 31. prosince 1932.

Konečně zvyšuje se částka, na niž může býti převzata záruka státu, z 350 mil. na 650 mil. Kč.

Uzákoněním projednávané předlohy bude zachován - až na některé změny v zákoně o ochraně nájemníků - dosavadní stav našich zákonů bytových. Toto řešení nemůže ovšem uspokojiti nikoho, kdo zná aspoň poněkud naše rozhárané poměry bytové. Na bytovém trhu jsou neudržitelné poměry. Přes všechnu podporu, kterou stát poskytuje stavebníku, ať již ve formě daňových úlev nebo převzaté záruky, činže v novostavbách jsou stále vyšší a vyšší. Ceny bytů v novostavbách, stavěných v posledních 2 letech, jsou tak vysoké - dosahují až 3.000 Kč za jednu místnost - že jsou přístupny pouze nepatrné části našeho obyvatelstva.

Příčin této hrozné drahoty bytů v novostavbách je několik. Jsou to předně lichvářské, nikým nestíhané ceny stavebních pozemků, ničím neodůvodněná drahota stavebního dříví a jiných stavebních hmot. O veliké procento zdražují se byty zejména také tím, že soukromí podnikatelé chtějí amortisovati celý stavební náklad v době 15 nejvýše 20 let. To jsou příčiny, že máme dnes již řadu bytů v novostavbách, stavěných soukromými podnikateli, neobydlených, zatím co tisíce chudých rodin nemají žádného přístřeší.

Litujeme proto, že se nám nepodařilo dlouhodobým zákonem stavebním vyřešiti nebo aspoň zmírniti tyto neblahé zjevy. Zákon o stavebním ruchu č. 45 nepřinesl nám ani zdaleka, co jsme od něho čekali. Jednak prováděcí nařízení k tomuto zákonu přišlo příliš pozdě, jednak ustanovení o 2 1/2 % podpoře na stavbu domů s nejmenšími byty jsou toho druhu, že nebude možno ani obcím, ani stavebním družstvům opatřiti byty pro ty nejchudší a nejpotřebnější.

Řešení problému bytového stává se tím těžší, že zapadá nyní do doby těžké krise průmyslové i zemědělské. Velká nezaměstnanost našeho dělnictva, malé mzdy, těžké hospodářské poměry většiny živnostníků a nedostatek zdravých a laciných bytů vyžadovaly by, abychom se vším úsilím pomáhati k oživení stavebního ruchu. Je však nutno uvažovati o možných opatřeních, aby z bídy malého člověka se nedělal prostředek k obohacení určité skupiny nesvědomitých lidí. Dnes je doba, kdy by se mělo použíti i těch nejradikálnějších prostředků k potírání lichvy všemi lidskými potřebami, životními potřebami počínaje a stavebními pozemky a hmotami konče.

V uvážení všech těchto okolností nemohla vláda i soc. politický výbor než postaviti se proti kategorickému požadavku zvýšení činží a radikálního odbourání zákona o ochraně nájemníků.

Podle mého skromného názoru nedospějeme nikdy k vyrovnání poměrů na bytovém trhu, budeme-li uměle udržovati vysoké stavební náklady a z toho plynoucí vysoké nepřístupné činže. Vyrovnání nájemného ve starých domech přibližně na tuto výši nemůžeme žádati ani dnes, ani za 10 roků. Jediná možná cesta k vyrovnání dnešních neudržitelných poměrů je dobrá a poctivá politika bytová, která musí míti jediný cíl, získati zdravé a levné bydlení. Poctivá politika stavební sama přivodí likvidaci zákona o ochraně nájemníků.

Přál bych si proto, abychom již co nejdříve mohli přikročiti k definitivnímu, opravdovému řešení bytové otázky dlouhodobým bytovým zákonem, aby dnešní provisorium, které se usnesl soc. politický výbor doporučiti slavné sněmovně k přijetí, bylo již posledním provisoriem a aby slavná sněmovna příště již mohla se zabývati návrhem bytového zákona dlouhodobého, jímž bychom se dostali z této těžké situace. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. Adámkovi.

Zpravodaj posl. Adámek: Slavná sněmovno! Vládní předloha tisk 786, kterou se prodlužují zákony o bytové péči, jest vlastně souhrn tří zákonů, jsoucích několik roků v účinnosti. Tímto zákonem se nadále prodlužuje ochrana nájemníků, prodlužuje se zákon o exekučním vyklizení místností a zákon o stavebním ruchu.

Formálně jest návrh zákona rozdělen na sedm článků, z nichž čl. I má 6 paragrafů a čl. IV tři paragrafy.

Čl. I pojednává o ochraně nájemníků. Ochrana nájemníků se proti minulým zákonům mění ve prospěch majitelů domů, neboť se rozšiřuje možnost vypověděti nájemníka z bytu, když jest majitel vlastníkem domu nejméně dva roky před podáním výpovědi a potřebuje bytu pro sebe nebo pro svoje děti vdané nebo ženaté. Ovšem i tato možnost je omezována dalším ustanovením zákona. Tímto ustanovením však finanční stránka státu není dotčena. Státních financí se dotýká další ustanovení I. článku, a to § 3, podle kterého je možno zvýšiti nájemné z provozoven, a to u malých o 130%, u středních o 200%, u velkých o 350%. V úvahu nutno vzíti, že malých a středních živnostníků je z celkového počtu asi 700.000 podle posledního sčítání živností kol 92%.

Také zvýšení činží přípustné podle §u 4 se týká státních financí. Zvýšení se rozumí k základně předválečné, a to u rodin s důchodem zdaněným nad 45.000 Kč, a zase podle počtu dětí. Rodiny mající více dítek nemohou býti zatíženy nájemným, zvýšeným na nejvyšší přípustnou výši zákonnou. Zvyšuje-li se nájemné, znamená to i zvýšení daně činžovní a komunálních přirážek, tedy příjem státu, nikoli zatížení. Toto musí býti posuzováno se stanoviska rozpočtového. Přirážky obecní k dani činžovní nesmí býti vyšší než 200%, byť by i ostatní přirážky podle připravovaného zákona byly vybírány 350%.

Čl. II prodlužuje účinnost zákona č. 45 ze dne 27. března 1930 o exekučním vyklizení místností, který nezapadá do kompetence rozpočtového výboru, a prodloužení jeho má trvati až do 30. listopadu 1931.

Čl. III prodlužuje účinnost ustanovení zákona o mimořádných opatřeních bytové péče, a to až do 30. listopadu 1931.

Podobně čl. IV. prodlužuje působnost zákona o stavebním ruchu rovněž do 30. listopadu 1931. V §u 3 téhož článku se zvyšuje záruka uvedená v §u 39 zákona o stavebním ruchu, zákon č. 45 z r. 1930, z 350 mil. Kč na 650 mil. Kč. Je to zvýšení poměrně vysoké. Rozpočtový výbor doufá, že ministr financí na tuto položku má v rozpočtu úhradu.

Další články mluví o formálnostech, o účinnosti a provádění zákona. Je, bylo a bude vytýkáno, že projednávaný zákon je zase provisoriem, že není definitivní. Je tomu tak. Není těch, kteří by se nebáli nésti odpovědnost za své činy. Přespřílišné zpolitisování života veřejného přináší obtíže na poli hospodářském, což je cítiti i v zákonodárné práci.

V rozpočtovém výboru bylo debatováno o všeobecné hospodářské situaci a byla vyslovována obava, zda budou nájemníci schopni platiti nájemné. K tomu nutno poznamenati, že ochrana nájemníků týká se jen menší části nájemníků vůbec. Řada nájemníků hospodářsky dobře situovaných je zákonem chráněna, platí relativně nízké nájemné, zatím co naproti tomu řada novonájemníků i s nízkými důchody platí nájemné daleko vyšší. V novostavbách je pravidelně nájemné vyšší než v domech starých, čímž zase je zavedena disparita, nerovnohodnocennost mezi majiteli domů.

Majetek domovní není tak rentabilní, jak se na první pohled zdá, staré a dobré domy zákonem o ochraně nájemníků jsou znehodnoceny a často domácí pán má daleko nižší důchod než jeho zákonem chráněný nájemník. Stát a zákonodárce má povinnost přivésti do souladu veškeren hospodářský život se zřetelem na poplatní sílu a nosnost poplatníků.

Ochrana nájemníků je poslední zbytek vázaného hospodářství z dob světové války. Není divu, že strany politické, tak různorodé, které ve výboru zákon odhlasovaly, se svých hledisek projednávaný zákon kritisovaly. Bylo uznáváno, že okamžité zrušení ochrany nájemníků není možné. Bylo požadováno, aby velké byty byly z ochrany vyňaty. Snad i tyto požadavky budou pro příště uváženy. Jsme si totiž všicci jisti, že navrhované prodloužení není poslední.

Pokud se týká stavebního ruchu, byly vyslovovány obavy, že jeho podpora je nedostatečná. Poukazuji na § 3 článku IV. Naskýtá se jiná obava, že stavební ruch bude podlomen zničením lesů, neboť po katastrofě mniškové lesy se nemohly zrestaurovati. Škody z r. 1929 byly předstiženy katastrofou letošní. Nedostatek stavebního dříví bude velikou brzdou stavebního ruchu.

Jinak stojím na stanovisku, že stát tu není proto, aby kde koho podporoval, ať si to zaslouží nebo nikoli. Bylo požadováno, aby stavební ruch byl více podporován dlouholetou slevou daní z nově vystavěných domů, neboť stát v tom případě nic nedává. Nejvýš může se jednati o odpis daně pozemkové z parcely zastavěné. Obce mají možnost ztrátu přirážek hraditi vybíráním zvláštní dávky z bytů nezdaněných.

Je pravda, že §em 4, čl. I, totiž zvýšením nájemného při zdaněném důchodu 45.000 Kč budou postiženi státní zaměstnanci. Budou to pravidelně staronájemníci, a je-li kladen požadavek, hraditi jim tuto újmu na majetku, pak nutno uvážiti, že velmi mnohý domácí pán ani takového důchodu nemá a nikdo se nestará o to, jak mu bude nahrazen nízký důchod.

Větší starostí je, že mezi staronájemníky náležejí také staropensisté, a těm je nutno podati ruku pomocnou.

Jedině kompromisem mezi požadavky zástupců nájemníků a ochránci majitelů domů je možno takový zákon, jako jest ochrana nájemníků, řešiti. A kompromisu bylo dosaženo, třeba s ním nebyli spokojeni ani jedni ani druzí. Zákon může býti kritisován, může býti odsuzován, což se také stane, ale jiného východiska není, než zákon tento přijmouti.

Nemáme statistiky potřeby bytů. Snad i to se zjistí při příštím sčítání lidu. Je však jisto, že lidé ve městech bydlí hygienicky, bydlí lépe než obyvatelé vesnic. Jestli kde, tedy na vesnicích je potřebí mnoho a mnoho doháněti. Není řídký případ, kdy velmi četná rodina má k disposici jednu místnost, která slouží za kuchyni, byt i ložnici, ba velmi často i za příbytek drobného hospodářského zvířectva. Hygienicky tak bídně bydlící venkovský člověk je nepoměrně více zdaněn než lépe bydlící člověk městský, a o tyto hůře bydlící se nestará nikdo. Zájem se nese jinam - k získání mas. Nemáme ani přesné statistiky těch, na něž se projednávaný zákon vztahuje. Soukromé zprávy mluví o 20.000 nájemnících. Tedy nikterak hrozivé číslo.

Požadavek pro podporu stavebního ruchu je vyjádřen resolucí, kterou se vláda vyzývá postarati se o zlevnění stavebních hmot jako cihel, cementu, železa, vápna i stavebních pozemků.

Rozpočtový výbor se usnesl předložený návrh zákona i s resolucemi přijatými výborem soc. politickým doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická byla stanovena 40 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. Schubert; na straně "pro" pp. posl. Zajiček, Kaufmann a Bezděk.

Dávám slovo p. posl. Schubertovi.

Posl. Schubert (německy): Dámy a pánové! I dnes musíme na počátku svých vývodů protestovati proti tomu, jak se zde vyřizují zákony a jak se zachází se zákonodárci. Právě nyní se promrskává celá serie zákonů takovou rychlostí, že tak nutné, věcné projednávání a zaujetí stanoviska se znemožňuje. Kdo není členem zvláštního výboru nebo členem strany příslušného resortního ministra, nemá příležitosti ke studiu a nemůže si opatřiti vědomostí o podrobnostech a jednotlivostech otázek. Nepřikládá-li se cena spolupráci mimo ministerskou radu a vůdce stran, ať se to řekne a nehraje se komedie, aby se lidu nalhávala demokracie. O všech resolucích se ve výboru i ve sněmovně hlasuje najednou a nezkoumá se ani jejich obsah, a to v době sociálně-demokratické spoluvlády. Takové zacházení s důležitými věcmi a hlavně věcmi hospodářské povahy nezůstává bez následků. Jedna novela honí druhou, pět jich se najednou bude projednávati v nejbližší době, a tam, kde se nevybírá forma, přichází se se stálým prodlužováním a prohlašuje se za permanentní starorakouská zásada vytloukati klín klínem. Až do poslední chvíle čekalo se také znovu s definitivní úpravou stavebních a bytových zákonů. Co neudělalo ministerstvo sociální péče v 8 měsících, co nemohl vyříditi v téže době bytový poradní sbor a o čem jedná ministerská rada již celé týdny, musí nyní vyříditi příslušný výbor ve 24 hodinách a sněmovna v 48 hodinách, a výsledkem jednání celé měsíce trvajícího jest zase provisorium, poněvadž si jinak nedovedete pomoci. Jediná výhoda nynějšího prodloužení proti jarnímu spočívá v tom, že účinnost zákona začíná před nastávající stavební sezonou a tato jediná výhoda nesmí býti zmařena nepříslušně dlouhým protahováním při vyřizování žádostí o povolení stavby nebo subvencí.

Nepřihlížíme-li naprosto k bytové otázce, znamená vládní návrh přece aspoň pokus částečně napraviti hospodářskou krisi. Poněvadž stavební živnost lze nazvati základní živností pro řadu průmyslů a živností, znamená každá podpora stavebního ruchu jejich podporu, ale i produktivní péči o nezaměstnané tím, že dělnictvo v živnostech a průmyslu bude zaměstnáno. Nikoliv naposled z tohoto důvodu byli bychom si přáli místo věčných provisorií dlouhodobého zákona, který by celý stavební ruch podle přesně vytčeného plánu nejen na léta upravoval, nýbrž také jej podporoval. Byli bychom si přáli trvalé úpravy až k úplnému odstranění bytové nouze a bytové bídy. Neboť jen při trvalé úpravě státní podpory stavebního ruchu lze projednati otázku ochrany nájemníků. Cena stavby bytu a tím i cena činže z bytů řídí se výrobními náklady, úrokovou mírou půjček a státní podporou. Na výrobní náklady stát může a musí míti přiměřený vliv, především proto, aby nájemné uvedl na míru aspoň poněkud snesitelnou. I dnes znovu ukazuji na fakt, že před více než 300 lety bylo možno bez výhrady a bez náhrady vyvlastňovati stavební místa a dnes v době socialistické spoluvlády postrádáme úplně tehdejšího pruského hospodářského právního smýšleni. Podle jasného znění zákonů o pozemkové reformě měly obce především nárok na příděl stavebních pozemků. Toto ustanovení nebylo dodrženo nebo nikoliv v dostatečné míře, zvláště u německých obcí, nýbrž půda byla za směšně nízké ceny zašantročena protekčním dětem, které ji často vůbec nemohly udržeti a dnes ji se ziskem 2000% prodávají obci. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Nízké přejímací ceny nebyly ani zaplaceny, přidělené umělé hnojivo bylo prodáno, půda leží ladem a dnes se již ohlašuje další podpora nových zemanů. Pozemková reforma, která nečiní svobodnou obec pánem půdy a tím nevytváří prvního předpokladu k promyšlené pozemkové a bytové politice, zneužívá sociálního opatření, které vždy mělo velký význam v životě národů.

Pozemková politika obcí jest ztížena tím, že jim zpravidla chybějí potřebné peníze k nákupu včas, zvláště však tím, že všeobecně jest velká bída o místo, a pozemky jsou dnes namnoze v rukou nejnesvědomitějších spekulantů. Dnes však chybějí obcím vydatné zákonité podklady pro jejich vlastní pozemkovou politiku a pro potřeby bytové a osídlovací.

Právo vyvlastňovati pozemky jest sice obsaženo i v dnešním návrhu, ale čeho potřebujeme, jest zákon, který umožňuje nabýti včas větší skupiny pozemků, aniž určuje lhůtu k zastavění.

Vidíme také, že novela o obecních financích umožňuje obcím uzavírati půjčky pro řadu obecních úkolů, ale nikoliv k nabývání stavenišť. Při tom se vyžaduje průkaz výnosnosti, který lze podati jen tehdy, když se ty pozemky ihned zastaví, nikoliv však při pozemkové politice na dlouhou dobu. Podáme k tomu své návrhy a také při poradách o tomto zákonu poukazujeme na náš příslušný návrh.

A souvisí s tím i přání měst na přivtěleni přilehlých malých, sousedních míst nebo jednotlivých pozemků. Malé obce jen zřídka s tím budou souhlasiti. Poněvadž nucenému připojení celých osad se příčí zásada samosprávy, dlužno umožniti aspoň přivtělení stavebních pozemků ze sousedních obcí, když vlastní obec jich nemá dosti, zvláště tehdy, je-li tato půda v držení vlastních spoluobčanů. Žádáme tedy, aby se zákon o podpoře stavebního ruchu prováděl tak, aby se potírala pozemková lichva, vyloučily zisky a aby se všeobecně stlačily ceny stavebních pozemků, poněvadž jen tím se u rodinných domků sníží výrobní náklady aspoň o 5%.

Výraz "ceny v místě obvyklé" pro vyvlastnění stavebního pozemku nelze tedy ničím odůvodniti a má býti rozhodující jen někdejší kupní cena, zvláště tehdy, byl-li nabyt po roce 1918. Vzestup ceny způsobený tím, že se orné pole stalo stavebním pozemkem, nesmí býti základem pro vyvlastňovací řízení. Především musí stát předcházeti dobrým příkladem a i on smí žádati jen přejímací ceny a neodpovědně jich nezvyšovati, jak se to stalo v několika obcích, poněvadž má přece dosti praxe při ustanovení cen zabraného velkostatkářského majetku. Z Třince se nám oznamuje, že státní lesní správa v Praze již několik měsíců povolila obci stavební pozemky, že se však lesní ředitelství ve Frýdku prostě o úřední příkaz nestará, nýbrž odevzdání sabotuje, takže přes velmi velkou bytovou nouzi jeden stavební rok byl ztracen.

Výrobní náklady a tedy i nájemné mohou býti sníženy, klesnou-li ceny všech stavebních hmot. Cement, vápno, železo a cihly jsou stále ještě příliš drahé a bude zapotřebí celého vlivu státu, aby se nového prodloužení zákona o stavebním ruchu neužilo ke stabilisaci cen nejdůležitějších stavebních hmot. Že to jest možné, dokazují dividendy velkých podniků.