Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Pekárek. Dávám mu slovo.

Posl. Pekárek: Slavná sněmovno! Projednáváme dnes opětovně provisorium zákona o stavebním ruchu. Doufám, že skutečně na podzim budeme míti příležitost vyjádřiti se o definitivním zákoně o stavebním ruchu i o definitivních zákonech bytových. Chci tedy přičiniti toliko několik poznámek k dnešní osnově.

V důvodové zprávě k osnově, kterou projednáváme, se zdůrazňuje, že stavební podnikání, ať soukromé, tedy výdělečné, nebo podnikání obcí, družstev atd., tedy podnikání nevýdělečné, doposud vyžaduje mimořádné podpory. V této slavné sněmovně jsem již několikráte mluvil o zákonu tohoto titulu a také o bytových osnovách, avšak vždy jako příčinu, že každoročně se musíme obírati tímto problémem, jsem zdůrazňoval fakt, že od prvého roku, co vyskytly se tyto osnovy na stolcích poslanců a senátorů, se řeší převážně s hledisek politických a že se velmi málo přihlíží k samozřejmým, jasným hlediskům technickohospodářským. Vždyť každému sledovateli hospodářského života musí býti jedna věc nápadná, že totiž, ačkoliv všechny složky hospodářského dění jsou takřka stabilisovány, právě stavební ruch a problém bytový jsou ustavičným provisoriem. A vždy jsem zdůrazňoval, že právě tragikou opatření minulých let je okolnost, že kdybychom vše, co nás dnes dělí od normálních poměrů, tedy od skutečně volné smlouvy majitele domu s nájemníkem, odstranili, vyvolali bychom ještě daleko horší poměry, než jsou vyvolávány dnešními provisorii. Soudím, že zásadní chybou názorů na otázku stavebního ruchu a bytové nouze je ta okolnost, že jsme oba tyto činitele uváděli v takovou souvislost, jaké za skutečně normálních poměrů nikdy není, nebylo a nebude. My se nesmíme totiž domnívati, že prostou podporou stavebního ruchu vyřešíme již otázku bydlení. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Tato otázka je problémem sociálním. My se také však nesmíme domnívati, že prostá poptávka po bytech event. nouze o byty vyvolá stavební ruch. V pozadí se bude vždy jeviti jedna kardinální otázka, a to je otázka rentability, máme-li na zřeteli ovšem kapitál, který je ochoten k investicím do činžovních domů, anebo se v pozadí objeví konsumentská otázka, máme-li totiž na zřeteli circulus vitiosus, vyplývající z národohospodářského významu stavebního ruchu.

Pokud jde o prvou otázku, tedy o problém bytový, dopustili jsme se hned v počátcích - a neváhám to prohlásiti přes veškeré své živé sociální cítění - té kardinální chyby, že jsme při řešení této sociální otázky spojovali dva činitele, jež ne vždycky účelně bylo lze spojiti. My jsme stejně uvažovali o otázce výpovědi, jako jsme uvažovali o otázce nájemného. Já plně oceňuji nutnost, aby v době, kdy válečnou a poválečnou stagnací v stavebním podnikání byl vyvolán nedostatek bytů, byl nájemník chráněn před výpovědí, ale bylo po mém soudu opatřením více než pochybným, když jsme poskytovali ochranu v nájemném přímočaře v době, kdy vedle chudáků byl zde ohromný počet lidí, kteří ve válce a bezprostředně po válce se často neúměrným způsobem obohatili a byli schopni platiti sebe vyšší nájemné. (Souhlas.)

Tato i s hlediska sociálního naprosto neodůvodněná zásada jako červená niť táhne se všemi našimi bytovými zákony. A i posledně odhlasovaným bytovým zákonem se lidem, kteří jsou poměrně dosti sociálně silní, poskytuje zase ochrana v nájemném a tím se jenom stavíme v cestu likvidaci těch obtíží, s kterými po léta zápasíme.

Máme-li na zřeteli stavební ruch a jeho podporu, musíme si uvědomiti národohospodářskou funkci stavebního ruchu. Zejména mám za svou povinnost zdůrazniti, že účelem stavebního ruchu není jenom opatřování bytů, nýbrž že stavební ruch živý nebo stagnující znamená větší či menší zaměstnanost práce, kterou je vyjádřen podíl dělníka na stavebním ruchu, a kapitálu, kterým se zase vyjadřuje zájem podnikatele. Stavební podnikání, pokud by mělo dáti lidem práci a kapitálu zúročení, nevyžadovalo by konec konců žádných hlubokých a rozsáhlých plánů. Bylo by potřebí míti zde jen objekty ke stavění bez velikého výběru, aby byla práce, ale v tom okamžiku, kdy stavební podnikání uvádí se v souvislost s problémem bytovým, s opatřováním bytů, padá na váhu otázka stavebních nákladů, otázka rentability s hlediska podnikatele a otázka únosnosti činže s hlediska nájemníka. Dosavadní naše zákony, vážení pánové, se s otázkami těmito vyrovnávaly na jedné straně daňovými úlevami, na druhé straně pozvolným zvyšováním činží ve starých domech.

Podrobuji-li kritice tento způsob vyrovnávání, neváhám prohlásiti, že v něm není dostatek ujasněné linie a plánovitosti. Je to patrno zejména ze sestavy daňových zákonů, jak jsme je přijali, a ze sestavy daňového osvobození, jak jednotlivými zákony bylo stanoveno.

Měli jsme zákon o stavebním ruchu pro obyčejné nájemní domy v roce 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, který osvobozoval od daní a přirážek po dobu 20 roků. R. 1927 jsme odhlasovali zákon, který se vztahoval na stavby tohoto druhu provedené v letech 1926 až 1928 a osvobozoval po 25 let od daní a přirážek a 25 let od obecní dávky vybírané na podkladě nájemného. Ale r. 1928 jsme zase přijali zákon, který osvobozoval toliko na 15 let od daní a přirážek a 10 let od dávky vybírané na podkladě nájemného. Pokud se týče malých bytů a malých provozoven, tyto zákony od r. 1920 do r. 1924 osvobozovaly po 20, 50, 50, 30 a 25 let a zákon z r. 1927 osvobozoval na 25 let od daní, přirážek a dávky vybírané na podkladě nájemného, zákon z r. 1928 na 25 let od daní a přirážek a na 20 let od obecní dávky vyměřované na podkladě nájemného.

Uvažujeme-li o této bezplánovitosti v délce osvobození, musíme si doznati, že při těchto opatřeních bylo dbáno pramálo stavebních nákladů a drahoty úvěru, která v těchto letech neobyčejně kolísala. U nás se spíše operovalo názory, že stát zde poskytuje podnikateli osvobozením daňovým nějaký dar, ačkoliv je přece každému jasno, že jde o dar povahy velmi fiktivní a že uvažujeme-li o podílu státu na výnosu daně činžovní, operuje se zde jako darem něčím, na čem má stát velmi malý podíl.

Neplánovité odstupňování délky osvobození vedlo s hlediska podnikatelského k nejistotě ve výpočtu rentability a úmoru a neváhám prohlásiti, že bylo jednou z příčin zvyšování činží v nových domech, poněvadž v praksi při stanovení cen, nemám-li jistoty při kalkulaci, tedy vždycky cenu zaokrouhlím spíše směrem nahoru než dolů, abych se pojistil. To je nutný důsledek opatrnosti, která právě při nedostatečných předpokladech kalkulačních se projevila v zaokrouhlování činží v nových domech směrem nahoru.

V soc.-politickém i v rozpočtovém výboru, jehož jsem měl čest po několik roků býti členem, se velmi mnoho debatovalo o škodlivosti dávky z nájemného, která konec konců by se mohla státi druhou daní činžovní. Rozdíl by byl toliko v tom, že by ji vyměřoval nějaký jiný úřad.

Tyto věci, soudím, musí velmi bděle uvažovati zákonodárný sbor, až budeme na podzim jednati o definitivním návrhu zákona bytového a definitivním návrhu zákona o stavebním ruchu. Myslím, že vůbec celá úprava budoucích zákonů musí se nésti hlavně duchem nutné stability daňových a právních předpisů pro novostavby, aby se neopakovaly právě důsledky zákona z r. 1928, kde byla rázem sní žena doba osvobození a vedlo to k rapidnímu poklesu stavební činnosti. A jako základní požadavek pro definitivní zákon bytový neváhám zde zdůrazniti, že jeví-li se nutnost ochrany, tož musí býti jedině a výhradně do zákona vtělena ochrana pouze pro sociálně slabé.

Zmínil jsem se už předem, vážení pánové, o národohospodářské funkci stavebního ruchu a významu této funkce pro trvalé zaměstnání práce a kapitálu. S tohoto hlediska, když uvažujeme o předloženém návrhu, nesmíme zapomínati, že stavební ruch je vůbec nejdůležitější složkou moderního života hospodářského. Význam stavebního ruchu v poslední době krásně vystihla Amerika, jež za jednu z nejspolehlivějších cest k překonání hospodářské krise, která byla vyvrcholena známou panikou na new-yorské burse, má právě stavební činnost. Americký president Hoover za osu akce ozdravovací má právě rozvoj činnosti stavební jak soukromé, tak veřejné.

Hoover apeluje na soukromé podnikatele, aby v důsledku deprese hospodářské se nevzdávali svých investičních programů, a zdá se, aspoň ze zpráv to vyplývá a statistiky také o tom svědčí, že tento jeho apel setkává se s ohlasem a positivním výsledkem.

V příslušném ministerstvu zřizuje se departement pro zvýšenou veřejnou činnost stavební. V amerických městech tvoří se stavební výbory, sestávající ze všech účastněných činitelů, obcí, obchodních komor, stavebních živnostníků i stavebních dělníků, kteří všichni jednomyslně označují stavební činnost za nejvýznačnější náhradní výrobu v době hospodářské deprese.

Vážení pánové! Jistě tedy i pro nás je stavební ruch udržovatelem a posilovatelem hospodářské kultury. Nemluvím jenom jako příslušník vrstev podnikatelských, které mají ovšem zájem na stavebním ruchu. Nejsou to jen stavební živnostníci, majitelé továren na stavební hmoty, majitelé dílen a továren na všechny tyto výrobky, jimiž se dokončuje stavební dílo, a majitelé dílen na všechny ty předměty, jimiž musíme dům naplniti, aby se stal způsobilým k obývání, všechny stroje a nástroje, jimiž nutno naplniti továrnu, aby byla schopnou k výrobě; a nejde také jenom o statisíce a miliony dělnických rukou, jež jsou zaměstnány ve všech těchto podnicích; jde naopak o další věc, ještě hlubšího významu, jde totiž o vytvoření armády konsumentů, veliké armády a pro hospodářský život rozhodující armády. Máme-li živý stavební ruch, ať jakéhokoliv rázu, tvoří se z tohoto ruchu důchody, jež se z části spotřebují v domácnosti a z části také na kulturní a zábavnou stránku života, ale z nichž se také podstatná část uloží. Jest jisto, že z části, která jest uložena, stává se nová hybná páka hospodářských dějů.

Vážení pánové, stavební ruch dává většině obyvatelstva možnost, aby nejen zaměstnávali, nýbrž také kupovali a byli spolutvůrci hospodářského života, kulturního a sociálního rozkvětu národa. Neváhám prohlásiti, že když se hodně staví, vede se všem vrstvám ve státě dobře. Z této krátké úvahy plyne jistě kategorický požadavek, aby náš zákonodárný sbor a naše vláda při definitivním řešení otázek bytových a otázky stavebního ruchu měla na zřeteli nutný vzestup stavební činnosti. Bez tohoto vzestupu nevidím ozdravění hospodářského života jako celku. Tedy nikoli zákon, jako onen z r. 1928, který způsobil pokles stavebního podnikání, nýbrž zákon, který by stavební ruch posílil a na trvalo udržel. Nejsem pro to, aby se soukromému podnikateli poskytovala hmotná podpora. Jest jeho věcí, jak si opatří kapitál, jak si zajistí úvěr a jak si opatří nájemníky. Ale je nutno soukromého podnikatele podepříti, je třeba mu dáti oporu dlouhodobým osvobozením daňovým a dlouhodobým zákonem.

Z přehledu našich zákonů o stavebním ruchu, jak jsem zde uvedl, je patrno, že při 25letém osvobození se u nás hodně stavělo a stát nebyl při tom nikterak zkrácen, ježto těch několik desítek starých domů, které se za účelem spekulačním sbouraly, které musily ustoupiti novostavbám a z nichž stát i při nízkých činžích měl snad nějaký zisk, není ničím oproti tomu dobrodiní, jež pro tisíce rodin vzešlo, že živitelé jejich byli trvale zaměstnáni. Nesmíme v budoucnosti zapomínati na podporu stavební činnosti veřejných svazků. Je to otázka, kterou se budeme musiti zabývati. V budoucnu bylo by lze mnoho vykonati na příklad pro úpravu komunikací všeho druhu, bylo by lze mnoho vykonati ve vodních a jiných stavbách, kdyby stát po prozkoumání všech okolností a všech risik se odhodlal převzíti záruku za potřebné stavební úvěry Tak by se stal po mém soudu stavební ruch trvalým pojítkem mezi dobou hospodářské konjunktury a dobou hospodářské depresse.

Nezdá se mně hospodářsky dosti odůvodněnou stížnost, kterou v rozpočtovém výboru pronášeli zástupcové finanční správy do poklesu výnosu činžovní daně. Vždyť přece rozvojem stavební činnosti se zvyšuje schopnost velké části občanů vydávati peníze a když uvažujeme o konstrukci našeho státního rozpočtu, zejména o faktu, že nepřímé daně hrají v něm stále významnější roli, je přece jistě účelno vzdáti se na jedné straně toho, co pro mne neznamená fiskálně příliš mnoho, mám-li na druhé straně možnost lidem poskytnouti zaměstnání, jež jim umožní vydělati více než když se nestaví. Tedy posílí se konsum a dojde se k většímu výnosu daňovému. Uvědomuji si docela jasně, že projednávaný návrh zákona nevyhovuje těmto několika stručně naznačeným tendencím v každém směru. Je provisoriem, ale my v něm vidíme alespoň možnost udržeti částečně stavební ruch a proto se k němu stavíme kladně, již také proto, poněvadž umožňuje spolehlivější kalkulační basi, ježto až do konce r. 1932 prodlužuje ustanovení o daňovém a přirážkovém osvobození.

Ale my doufáme pevně, že tentokráte hlasujeme pro provisorium naposled a že přes všechny politické potíže, které se všem vládám našeho státu zejména při řešení bytového problému stavěly v cestu, přece jen na podzim budeme míti možnost, vyjádřiti se o definitivních návrzích zákonů a že tyto definitivní návrhy zákonů budou přihlížeti méně ke zřetelům politickým, nýbrž že se budou říditi jasnými a přesvědčivými zřeteli technicko-hospodářskými. (Výborně! - Potlesk!)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Před ukončením schůze učiním ještě některá presidiální sdělení.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců "Bund der Landwirte u. der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Böhma za posl. Viereckla.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Roschera za posl. Schäfera.

Místopředseda dr Lukavský: Došly naléhavé interpelace. Žádám o přečtení.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Naléhavé interpelace:

posl. Seidla, inž. Nečase a druhů vládě o požitkovém zrovnoprávnění okresních cestářů s cestáři státními,

posl. Seidla, Bendy, Tayerle a druhů ministru financí o vydání nového služebního řádu a o nové úpravě služebních a strážních předpisů pro pohraniční finanční stráž.

Místopředseda dr Lukavský: Mezi schůzi byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

317. Návrh posl. Knotka, Šamalíka a druhů na změnu zákona ze dne 2. července 1924, č. 169 Sb. z. a n., o plemenitbě hospodářských zvířat, a to koní, skotu, vepřů a ovcí.

321. Návrh posl. Šamalíka, Adámka, dr Mičury a druhů na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o přímých daních.

322. Návrh posl. Knotka, Šamalíka a druhů, kterým se vláda vyzývá, aby provedla potřebné změny ve vládním nařízení ze dne 28. prosince 1928, č. 204 Sb. z. a n., o plemenitbě skotu, vepřů a ovcí, jímž se provádí zákon ze dne 2. července 1924, č. 169 Sb. z. a n., o plemenitbě hospodářských zvířat.

Místopředseda dr Lukavský: Posl. Hruška učinil ve své dnešní řeči projevy ohrožující bezpečnost státu.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti projevy tyto ze zprávy těsnopisecké o dnešní schůzi.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 4. dubna 1930 o půl 11. hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 37. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.