Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

153 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Dostálek, Mlčoch, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 34. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: na dnešní schůzi posl. dr Hajnovi z rodinných důvodů, posl. Venclovi, Mikulášovi pro neodkladné záležitosti; na tento týden posl. dr Reiszovi, dr Szüllömu, Liškovi, Dobránskymu; do 27. t. m. posl. Fedorovi, dr Jabloniczkymu; do 31. t. m. posl. Krebsovi - rovněž pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se posl.Nejezchleb-Marcha, Polívka.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Dietl.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Klub poslanců "Bund der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" vyslal do výboru imunitního posl. dr Peterse za posl. Platzera; do výboru rozpočtového posl. dr Rosche za posl. dr Peterse.

Předseda: Došla naléhavá interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Naléhavá interpelace posl. dr Hassolda a druhů ministrovi vnitra o námitkách proti jihlavským obecním volbám.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Bergmanna ministru železnic o odebírání režijních poukázek příslušníkům četnictva, konajícím službu na nádražích, výhradně v zájmu státních drah (č. D 154-III);

posl. inž. Kalliny:

ministru pošt a telegrafů, že Marii Krautstengelové v Karlových Varech není vyplácena vdovská pense (č. D 152-III),

ministru financí o neoprávněném předpisu 5%ního zvýšení daně z obratu podle §u 17 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 (č. D 153-III);

posl. Seidla ministru vnitra:

o nesprávném provedení převodu do platového zákona četnických důstojníků účetních a výkonných (č. D 160-III),

o nesprávném provádění zákona č. 186 z r. 1920 při přemístění četnických účetních skupin do Brna (č. D 161-III);

posl. Sedláčka a druhů ministru vnitra a ministru pošt a telegrafů o trpění a podporování maďarské irredenty na Podkarpatské Rusi státními úřady (č. D 162-III).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány vládní návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

293. Vládní návrh ústavního zákona o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem.

301. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Egyptem, sjednaná výměnou not dne 16. března 1930 v Kahýře, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 17. března 1930, č. 25 Sb. z. a n.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány a zároveň přikázány výboru iniciativnímu návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

298. Návrh posl. Seidla, Prokeše a soudr. na zařazení Mor. Ostravy do skupiny míst A

činovného.

299. Návrh posl. Seidla, Staňka a soudr. na zařazení lázeňského města Karlových Varů

s přilehlými obcemi do skupiny míst A činovného.

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádost kraj. soudu v Chebu ze dne 21. března 1930, č. Nt XII 63/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Kuhnové pro zločin podle §u 87 tr. z., event. §§ 5, 81 tr. z. a přestupek podle §§ 3 a 19 zákona o právu shromažďovacím (č. J 182-III).

Odvolána byla žádost imunitní:

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Kraj. soud v Chebu přípisem ze dne 21. března 1930, č. Tk X 1595/29, odvolal žádost ze dne 23. ledna 1930, č. Nt X 50/30. za souhlas s trest. stíháním posl. inž. Kalliny pro přečiny podle §u 14, č. 1 a §u 17, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 137-III, presid. sděl. 12. schůze).

Předseda: Přikazuji výborům zemědělskému a zásobovacímu:

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

305. Vládní návrh zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků, a jímž se zakazuje chemická úprava mouky.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání 1. odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů ústavne-právneho a technicko-dopravného o usnesení senátu (tisk sněm. 7) o vládnom návrhu zákona (tisk sen. 896 a 923-II), ktorým sa menia niektoré ustanovenia zákona zo dňa 8. červenca 1925, č. 172 Sb. z. a n., o letectve (tisk 278).

Zpravodajem výboru ústavně-právního je p. posl. dr Ivanka, zpravodajem výboru technicko-dopravního p. posl. Srba.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. dr Ivankovi.

Zpravodaj posl. dr Ivanka: Slávna snemovňa! Ústavne-právny výbor prejednal 2. februára t. r. usnsenie senátu Národného shromaždenia republiky Československej o vládnom návrhu zákona, ktorým sa menia niektoré ustanovenia zákona zo dňa 8. júla 1925, č. 172 Sb. z. a n., o letectve, a usniesol sa, aby usnesenie senátu bolo schválené bezo zmeny.

Tento zákon je krátkou novelou, ktorá neobsahuje vlastne nič meritorného, obmedzuje sa len na opravu niekoľko tlačových, pokiaľ sa týče štylistických chýb, a preto o merite ani nemožno mi nič povedať. Vo veci doložím ešte to, že zákon bol už senátom prijatý a že nieto žiadnej príčiny, aby sa na texte, ktorý bol senátom prijatý, niečo menilo. Preto ústavne-právny výbor žiada a doporučuje, aby text zákona bol bezo zmeny prijatý tak, ako bol pp. poslancom vo vytlačenej zpráve výborovej vydaný. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji p. posl. Srbovi.

Zpravodaj posl. Srba: Slavná sněmovno! Důvodem navrhovaného zákona je, že jedna jeho důležitá část, týkající se mezinárodního označování letadel, novými mezinárodními úmluvami, stala se vlastně mezinárodně neplatnou a musí býti změněna. Mezinárodní úmluva o letectví ze dne 13. října 1919, č. 35/1924 Sb. z. a n., stanovila povinnost, že každé letadlo, používané k mezinárodní letecké dopravě, musí býti opatřeno značkou státní příslušnosti a značkou imatrikulační, jež byly pak v příloze A k této úmluvě pro jednotlivé smluvní státy přesně stanoveny. Podle této přílohy byla značka státní příslušnosti čsl. letadel L a značku rejstříkovou tvořila skupina čtyř velkých písmen, z nichž první je B a mezi ostatními nejméně jedna samohláska. Tyto značky byly pak v §§ 11 a 26, odst. 2, lit. i) zákona ze dne 8. července 1925, č. 172 Sb. z. a n., o letectví, předepsány pro všechna čsl. letadla. Každý z vás si všiml typického označení L-BaBa, a podobně, jako to bývalo, a dosud je. To byl právě smysl tohoto mezinárodního označení.

Řešení, podle něhož zmíněné značky jsou předepsány přímo zákonem, ne!ze pokládati za vhodné. Podle článku 34 mezinárodní úmluvy o letectví z r. 1918 může totiž příloha A této úmluvy býti závazně pro Československo změněna pouhým usnesením Mezinárodní komise pro letectví, zřízené podle tohoto článku, a k platnosti takového usnesení stačí, aby se stalo třemi čtvrtinami úhrnného počtu hlasů, které by mohly býti vůbec odevzdány, a aby tato většina obsahovala nejméně 3 hlasy těchto 5 států: Spojené státy americké, říše britská, Francie, Italie a Japonsko. Poněvadž usnesení mezinárodní komise pro letectví jsou pro zúčastněné státy závazná, jakmile jim byla oznámena, je tedy nutno, aby, pokud k jejich provedení je třeba interních legislativních opatření, byla tato opatření učiněna s největším urychlením. Z toho plyne požadavek, aby interní právní úprava oněch otázek, jež podléhají pravomoci zmíněné komise, byla taková, aby rychlé přizpůsobení právního řádu usnesením zmíněné komise bylo možné.

Tomuto požadavku vyhovuje jedině řešení, aby úprava těchto otázek byla svěřena cestě nařizovací, jelikož úprava zákonem spojena je s jistými průtahy, jež by mohly způsobiti, že by se Československo ocitlo v rozporu s mezinárodními závazky, jak patrno z nynější situace, která byla vlastně podnětem k tomu, že vláda předkládá návrh zákona, jímž se mění některá ustanovení zákona z 8. července 1925, č. 172 Sb. z. a n., o letectví.

Mezinárodní komise pro letectví totiž ve svém zasedání v říjnu 1928 se usnesla resolucí č. 436 na změně přílohy A úmluvy z 13. října 1919 v tom směru, že přizpůsobila ustanovení této přílohy o značkách státní příslušnosti a značkách imatrikulačních předpisům Mezinárodní úmluvy radiotelegrafické, podepsané ve Washingtoně dne 25. listopadu 1927 o volacích značkách radiotelegrafických, a to tím způsobem, že značky státní příslušnosti jsou nyní identické s radiotelegrafickou volací značkou letadla.

Podle nové úpravy, jež nabyla již mezinárodní platnosti, jsou značky státní příslušnosti a imatrikulační značky tvořeny skupinou pěti velkých písmen, z nichž první nebo dvě první písmena udávají národnost letadla. Značka státní příslušnosti čsl. letadel je pak "OK" a značku imatrikulační tvoří veškeré kombinace tří písmen, takže § 26, odst. 2, lit. i) zákona o letectví, č. 172/1925 Sb. z. a n., nesouhlasí již s platnou úpravou mezinárodní. Tato nová úprava je potud výhodnější nežli dosavadní, že měrou stále větší i v letadlech používá se radiové telegrafie a telefonie; rovněž má význam stále rostoucí radiogoniometrie k určování okamžité posice letadla v případě neviditelnosti terénu nebo jiné nemožnosti se orientovati. Při tom množství států v Evropě je velmi záhodno, aby služba radiová byla co nejjednodušší.

Z toho důvodu předložila vláda tento návrh zákona, jímž se mění § 11 a § 26, odst. 2, lit. i) tohoto zákona tím způsobem, že napříště nebudou zmíněné značky uvedeny v zákoně, nýbrž úprava jich přenechává se cestě nařizovací.

Při této příležitosti opravují se pak ještě některá nedopatření, jež se vloudila do textu zmíněného zákona, a to v §u 6, odst. 1, a §u 26, odst. 2, lit. b) a d). Poněvadž jde o splnění platného mezinárodního závazku a o věc rázu podružného, případně formálního, navrhuji schválení návrhu zákona, jak vyšel z porad senátu i s opravou některých nedopatřeni, jež se vloudila do textu zákona v §u 6, odst. 1 a v §u 26, odst. 2, lit. b) a d) .

Technicko-dopravní výbor poslanecké sněmovny připojil k usnesení o tomto zákonu ještě resoluci, která je smyslem totožná s resolucí přijatou v senátě, doplňujíc ji pouze větami, které při tisku této resoluce v tiskopise č. 7 o usnesení senátu nějakým způsobem vypadly a zbavovaly ji zřetelnosti.

Provedením této resoluce vládou má býti odstraněna veliká křivda a těžké nesrovnalosti, vyskytující se v pojištění letců.

Zákon o letectví je v řadě věcí dnes již zastaralý; vzhledem k prudkému vývinu technickému a rozvoji mezinárodních styků leteckých potřeboval by celý zákon nového přepracování a úpravy. Zatím jsme se však nedostali ani k vydání prováděcího nařízení k zákonu dosavadnímu. Při tom se stává vydání tohoto prováděcího nařízení čím dále těžší proto, že se jím mají upraviti předpisy pro uskutečňování i takových ustanovení zákona, která již sama ztratila pevnou půdu a oporu ve skutečném stavu věci.

Myslím, že zde bude nutno pomoci si tím, že nejdříve provede se nesporná část leteckého zákona.

Tato věc bude v každém případě vyžadovati delší doby. Zatím bude nutno připraviti jinou část zákona, týkající se leteckého personálu a jeho pojištění. V §u 48 cit. leteckého zákona je totiž pojištění letců upraveno naprosto nedostatečně, zřejmě proto, že v té době nebylo ještě ohledně civilních pilotů potřebných zkušeností. Tam se praví: "Osoby zaměstnané při letadlech, držených v území čsl. státu (velitel, pilot, posádka) a při zařízeních sloužících letectví, jsou podle právních předpisů o pojištění dělníků proti úrazu pojištěni."

Zde velitel, pilot a posádka, tedy lidé s charakterem vyloženě komandantským, jsou podrobeni pojištění úrazovému podle zákona o pojištění dělnickém. Neudržitelnost tohoto ustanovení je zřejmá. Každý pochopí, že velitel letadla má kvalifikaci kapitána lodi, že pilot na menším letadle je kapitánem a kormidelníkem najednou a na větším letadle v každém případě kormidelníkem plně kvalifikovaným. Létající personál, to jsou dnes pozorovatelé, radiotelegrafisté a mechanikové. Jde tedy nesporně vesměs o osoby s vyšší kvalifikací. Je však zajímavé, že služební smlouvou jsou piloti výslovně zařazeni do kategorie úřednické. Ale v důsledku tohoto zákona jest i v sociálním pojištění létající personál postaven na roveň na př. šoféru, zatím co, jak známo, již i hajní jsou pojištěni v pojištění soukromých zaměstnanců. I kdyby zde však nebylo této otázky vyšší kvalifikace, získané dlouhým školením a velkým nákladem na toto školení, které možno odhadovati na 200.000 Kč za osobu letce, je zde též nesporně vyšší risiko a rychlejší opotřebování letcova zdraví, které naléhavě nutí, aby se s nimi v ohledu pojištění zacházelo jinak.

Ponechávám v tomto případě stranou letectví vojenské, jehož zvýšené risiko vyplývá právě z toho, že nové piloty teprve cvičí a že je nutí a leckdy musí nutiti k letům i v případech, kdy pilot dopravní nelétá, aspoň s obecenstvem ne. Při letech s obecenstvem je dnes civilní letectví co do bezpečnosti naprosto rovnocenné jiným prostředkům dopravním, a dopravu automobilovou bezpečností jistě již předči. Nesmí se však zapomínati, že osobní risiko letcovo je z různých důvodů vždy vyšší než obecenstva jím dopravovaného a že také lety se zbožím, provozované většinou aparáty k dopravě osobní se již nehodícími, toto risiko zvyšují. Létající personál, počínaje ředitelem technické služby letecké a konče mechanikem letadlo doprovázejícím, je povinen každé nové nebo vadné letadlo dlouhými a pečlivými zkouškami napřed vyzkoušeti za osobního svého risika, nežli je dovoleno dopravovati jím obecenstvo. Tedy skvělá bezpečnost našeho civilního letectví je vykoupena tím, že jeho výkonný personál, počínaje letci v leteckých továrnách a konče letci na tratích, především na sobě vyzkouší bezpečnost každého typu a letadla a pak teprve je dá k všeobecnému používání. Toto risiko nemůže tedy býti měřeno obvyklou měrou pojištění dělnického. Uvedu několik čísel o úrazech leteckých. V republice máme celkem asi 500 činných letců. Od r. 1918 se zabilo z vojenských letců 60 a civilních 12. To je celá polovička letců civilních a celá 1/6 vojenských. Tedy risiko je tu nesporně veliké a nemůže býti posuzováno podle normálních zásad při normální práci.

Při tom dlužno uvážiti, že nároky na zdraví a nervovou sílu letců jsou tak značné, že v průměru nelze jich používati k létání déle než 15 let, mnohdy i méně. Na př. máme civilní piloty, jejichž roční výkon, kdyby se to natáhlo, je takový, že obletí třikráte zeměkouli. Poněvadž létají za každého počasí, jest výkon jejich skvělý. Vojenská správa ve správném pochopení této skutečnosti počítá vojenským letcům rok za dva, kdežto v letectví civilním jsou rovněž pojištěni jen podle zásad sociálního pojištění dělnického a počítá se jim rok za rok. Situace je potom taková, že pro civilní letce se vyžaduje 3 až 5 let létání jako pilot vojenský. Tam získali 10 let a když přijdou do civilu, odpočítá se jim při 10letém létání 5 let a jsou tam, kde byli. Neudržitelnost tohoto ustanovení je tak zřejmá, že ani armáda, ani naše soukromé letecké společnosti se jím v praxi neřídí a ani říditi nemohou. Bude vás jistě zajímati ve stručných obrysech, jak vypadá pojištění letců v praksi. Vojáci, o nichž velmi rád konstatuji, že jsou v této věci poněkud napřed a že jejich velení má smysl pro tyto věci, jsou pojištěni při smrtelném úrazu: Pro svobodného letce rodičům a prarodičům 20.000 Kč, vdově po ženatém letci 40.000 Kč, pro každé nezaopatřené dítko mimo to 10.000 Kč. Při úplné invaliditě 75-100% jednou pro vždy pro svobodné 50.000 Kč, pro ženaté bez zření na počet dítek 80.000 Kč. Při invaliditě částečné od 20 až 70% jest podpora odstupňována. Na toto pojištění neplatí pojištěnci ničeho a zaopatřovací požitky plynou neztenčeně. To není sice ideální stav a Svaz pilotů předložil své požadavky ministerstvu nár. obrany a pan ministr nár. obrany v rozpočtové debatě při návštěvě v klubovním svazu slíbil, že vyjde co nejvíce vstříc požadavkům mu předloženým.

U civilních našich společností vypadá věc takto:

Čsl. státní aerolinie má celkem 9 výkonných pilotů, z nichž 7 jsou příslušníky branné moci a 2 jsou civilisté. Tito 2 letci jsou pojištěni jako letci vojenští na stejné výši. A v posledních dnech právě bylo ujednáno, aby všichni piloti v případě invalidity byli zaměstnáni při jiné práci, pokud možno s plným platem. Na toto pojištění neplatí pojištěnci rovněž ničeho.

Piloti Čsl. společnosti letecké, soukromé, jsou pojištěni: při smrtelném úrazu na 100.000, při úplné invaliditě na 160.000, při dočasné invaliditě na 100 Kč denně, při čemž nepřispívá pilot ničím a společnost pojišťuje letce na náklad vlastní.

Pro porovnání ovšem, že tato věc není žádnou skvělostí, mohu uvésti, jak jsou pojištěni piloti říšskoněmečtí, holandští a u většiny severských států. Německá Lufthansa pojišťuje své piloty pro případ smrti na 160.000 Kč, pro případ trvalé invalidity 80.000 Kč. Kromě toho jsou piloti pojištěni soukromně, na což jim stát přispívá jednou třetinou na tyto částky: pro případ smrti na 160.000 Kč, takže obdrží v tom případě 320.000 Kč, pro případ trvalé invalidity obdrží po 20 let svůj základní plat, jaký měl před úrazem u společnosti. Tam tedy pohlíží na tyto věci se stanoviska ještě daleko slušnějšího nežli u nás. Tovární piloti u nás jsou pojištěni specielně nad hranici platů u společností, jak jsem zde již uvedl.

Ale toto vše, co jsem již uvedl o nadlepšení pojištění u nás, jest jen pojištění dobrovolné, k němuž ani dopravní linie, ani letecké továrny nějakým zákonem nejsou zavázány a jest tedy odvislo pouze od jejich dobré vůle a dohody s piloty. Jak to však vypadá tam, kde není této dobré vůle, ukazuje případ Mezinárodní letecké společnosti francouzské, která létá z Paříže do Prahy a přes Prahu, a na níž je náš stát nejen kapitálově zúčastněn, ale která dostala od nás na subvencích již asi 20 mil. Kč. Tato společnost zaměstnává podle smlouvy i 4 české piloty a mohu právem říci, že jsou to výborní piloti, z nichž jeden je unikem v létání bez viditelnosti.

Společnost tato nepojišťuje své 4 piloty, příslušníky našeho státu, vůbec. Zdá se, že dnes jediní Čechoslováci nejsou u společnosti pojištěni. Až do loňského roku nebyli ani francouzští piloti u společnosti pojišťováni. Od loňského roku zřízen byl "Státní pojišťovací fond", který zajišťuje všechny francouzské piloty, ať vojenské či civilní, asi takto: Pro případ smrti následkem úrazu dostávají pojištěnci 100.000 franc. fr., v témže případě manželka o 25.000 fr. fr. více a každé dítě o 15.000 fr. fr. Na toto pojištění přispívá stát jednou třetinou, společnost jednou třetinou a pojištěnci jednou třetinou. Ale toto pojištění vztahuje se pouze na piloty společnosti "Cidna" francouzské národnosti, kdežto čeští piloti nejsou vůbec pojištěni, ačkoliv jsem tuto věc již před 3 lety urgoval.

Káral jsem opětovně toto neslušné jednání ve svých řečech o leteckém rozpočtu, ale dosud nedošlo k nápravě. Musím zde veřejně vytknouti ministerstvu veřejných prací, že nebylo ani zdaleka tak energické, jako na příklad vláda rakouská, která tuto společnost donutila ke slušnému pojištění pilotů rakouské příslušnosti jednoduše tím, že jí to své doby nařídila prohlásivši, že jinak nepustí její letadla s letiště ve Vídni. A v jednom dni bylo pak pojištění provedeno. U nás se k tomu nikdo nezmohl a proto naši piloti jsou odkázáni na náhodu. Ale na tomto případě vidíte, že již dnes, ale ještě více v budoucnosti s jejím nevyhnutelným ohromným rozmachem obchodního letectví nelze vždy počítati s nejprostší slušností podnikatelů vůči létajícímu personálu a že jako všude jinde musí býti i zde postaráno o zákonnou úpravou pojištění a přesné stanovení dostatečných nároků. Proto také zmiňuje se navrhovaná resoluce nejen o leteckých společnostech domácích, nýbrž i o létajícím personálu u společností cizozemských, ale naší příslušnosti, k nám létajících, na jejichž jednání buď přímo nebo pomocí vzájemnostních úmluv můžeme míti vždy vliv, zvláště jde-li o společnost námi subvencovanou, jako je v případě "Cidny". Ministerstvo veř. prací uznalo samo již v r. 1926 nedostatečnost sociálního zabezpečení pilotů a zabývalo se otázkou zřízení zvláštního fondu pro čsl. piloty, z jehož výtěžku byly by poskytovány zejména příspěvky na soukromé pilotní pojištění životní, invalidní a úrazové. Výsledkem úvah bylo, že p. ministr veř. prací zřídil rozhodnutím ze dne 10. října 1926 "Srbův pojistný fond pro čsl. piloty", věnovav tomuto fondu se schválením ministra financí částku 2 miliony Kč, získanou podílem státu na zisku z vývozu uhlí do Německa. Ačkoliv od zřízení fondu uplynula již doba delší tří let, nestalo se nic více, nežli že bylo dotázáno ministerstvo nár. obrany o jeho názoru na zřízení pojistného fondu.

Předpokládám, že nyní vzhledem ke zřízení nového civilního letiště bude možno na něm umístiti letecký dům a že výtěžku tohoto domu a výtěžku z jiných opatření bude možno použíti ve prospěch pojištění pilotského.

Této chvíle neběží ještě o mnoho lidí. Máme asi 500 létajících pilotů a s reservními asi 800. Jde však o pionýry, kteří nasazují své zdraví a životy v prvých dobách průkopnických ve vzdušné dopravě. Jsme jim povinni pojištěním proti úrazu, sociálním pojištěním vůbec a neponechávati je alespoň co do základů tohoto pojištění na libovůli jejich zaměstnavatelů, nýbrž provésti sjednocení tohoto pojištění na podkladě zkušeností a praxe. K tomu vyzývá vládu předložená resoluce, přijatá ve stejném smyslu v senátě. Doufám, že ji schválíte. Od vlády očekáváme, že nebudeme na její provedení dlouho čekati. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická lhůta byla vyměřena v trvání 30 minut.

Námitek proti tomu není? (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. Čižinská a dr Stern.

Dávám slovo pí. posl. Čižinské.

Posl. Čižinská: Dnes ve chvíli, kdy se v parlamentě odhlasoval zákon na ochranu nájemníků, ve chvíli, kdy buržoasně agrárnická sebranka (Výkřiky: Oho!) podniká zde útok na nejnutnější životní podmínky pomocí zvýšených cel (Hluk. Výkřiky.), dala pražská obec za spolupráce sociálfašistické vlády povel k neslýchanému útoku na nuzná, těžkými mozoly zaplacená obydlí nejpotřebnějších lidí, kolonistů ve vršovických zahrádkách. Bydlí zde dělníci tak bídně placení, že jedna matka této kolonie mně vyprávěla, že jedno dítě jí zemřelo od namrznutí proto, že ve svém chatrném obydlí neměla čím zatopiti. (Hluk. - Výkřiky.) Nemusíte se tady vy rozčilovati, když se vám řekne "buržoasní sebranka", poněvadž ti kolonisté vás jinak nepojmenují. Dnes ráno z rozkazu magistrátu bylo v 8 hodin ráno přikročeno k bourání domku rodiny, která má 11 dětí. (Slyšte!) Otec byl francouzským legionářem a dnes je této rodině bourána střecha nad hlavou. Sociálfašisté chtějí dnes utéci od odpovědnosti. Sociálfašisté dnes říkají, že to bylo na rozkaz magistrátu. A kdo tomuto magistrátu dává rozkazy? Kdo dává magistrátu pokyny? Sociálfašistický Baxa a Kellner, to jsou ti, kteří dirigují politiku radniční, kteří prosazovali bourání kolonií proto, že se jim nelíbí baráky chudých, nuzných obyvatelů na pokraji Prahy, že se jim nelíbí to, že ti chudáci bydlí ve dřevěných boudách a že nemohou bydleti v nádherných vilách jako oni, že se s těmito boudami nemohou před cizinou representovati. Humanisté, vy, kteří roníte krokodýlí slzy, když dítě v parku utrhne větvičku, humanisté, kteří se rozčilujete, když děcko utrhne jablko a při tom zlomí na stromě větev, kde dneska jste, vy humanisté, když vyhazují dělníky z bytů, když jim strhují střechu nad hlavou? A vy dnes k tomu dáváte svolení!

Jenom několik dní je tomu, co byl dělán humbuk s tatíčkem Masarykem, který pro své pohodlí má krásná zámky v Topolčiankách a v Lánech a na dělníky, na ty dělníky, kteří byli voláni k oslavě presidenta Masaryka, dnes přicházejí na váš rozkaz, na rozkaz sociálfašistů, hasiči se sekyrami v rukou a bourají jim domky nad hlavou. Byla jsem svědkem toho, když dva dělníci, zástupci odbočky nájemnické, telefonovali, aby se tam šli poslanci podívati, co se tam děje. Jakmile vyšli z telefonní budky, strážník je zatkl a odvedl na strážnici. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)