Neobyčejně důležitá otázka jest zvláště, aby ministerstvo železnic dodalo potřebné množství vagonů, čemuž se také v jiných státech věnuje zvláštní pozornost. Německo, Italie, Holandsko, Belgie a Maďarsko podporují své ovocnářství, kde je to jen možné, a naše vláda, jmenovitě ministerstvo zemědělství bude musiti v nejbližší době věnovati zvláštní pozornost tomuto důležitému odvětví národního hospodářství. Neobyčejně škodlivý následek na ovocnářství má velký dovoz banánů. Otázka vývozu ovoce znamená zároveň zlepšení naší obchodní bilance a souvisí se státními zájmy.

Účelem zemědělských ochranných cel jest udržeti cenu na výši odpovídající výrobním nákladům a nikoli vyháněti ji do výše, jejich účelem jet ztížiti kapitalisticky orientovanému americkému zemědělství neomezený dovoz a způsobiti potíže úsilí dovozních syndikátů v jednotlivých státech.

Jednání hospodářských ministrů o celních a obchodně-politických opatřeních na ochranu zemědělské výroby skončí dohodou o pohotovostních nebo přirážkových clech. Tato pohotovostní cla, nazývaná také reservními cly, jsou ona známá překřtěná pohyblivá cla, jimž praktické zemědělství nemůže věnovati zvláštní důvěry. Pohotovostní nebo přirážková cla podporují spekulaci a kde se až dosud někdy použilo soustavy pohyblivých cel, skončilo to fiaskem. Agrární dějiny dokazují, že pohyblivá cla vedla k mimořádnému zneklidnění všech vrstev majících zájem na obilním hospodářství. Téhož příkladu dožili jsme se také roku 1925 v Československu a zkušenosti, jichž jsme tenkráte nabyli s pohyblivými cly, musí nám býti výstrahou. Jestliže domácí ceny jsou nízké a cla jsou tedy vysoká, obchodníci zboží na hranicích zadrží, až ceny stoupnou opět tak, že je mohou dovézti levně při nižších celních sazbách a tak své staré zásoby draze prodati. Následkem toho jest, že po uměle způsobeném zvýšení cen následuje ihned opět jejich pokles.

Na obilním trhu nenastane nikdy klid a pohotovostní nebo přirážková cla nikdy neumožní stabilitu obilních cen, jíž nezbytně potřebujeme. Zmocňovacím zákonem mají nabýti účinnosti pohotovostní cla, jestliže cena pšenice, žita, ječmene, ovsa nebo cena mouky klesne pod určitou výši. Přezkoumání má se prováděti každého čtvrt roku. Nezemědělské vrstvy opět jednou znemožnily konečnou úpravu zemědělských ochranných cel na obilí a moučné výrobky a nikterak se neřídily příklady spotřebitelských vrstev jiných států. Jestliže socialistické strany chtějí vzíti útočiště k tomuto východisku, které musím označiti jako proniknutí stanoviska obchodníků, nikoli však jako stanovisko praktického zemědělství, poněvadž prý se u svého voličstva s příliš velkým rámusem stavěly proti zemědělským ochranným clům, poukázal bych při této příležitosti na opačné stanovisko zvláště sociální demokracie v Německé říši, která dne 15. února 1930 znovu hlasovala pro clo na ječmen ve výši 8 zlatých marek, kde clo s podporou sociálních demokratů v Německé říši jest všeobecně proti Československu dvakrát tak vysoké jako cena obilí. Příznačný jest článek německého sociálního demokrata Maxe Plesse v únorovém sešitu 1930 časopisu "Sozialistische Monatshefte". Jmenovaný sociální demokrat žádá v tomto článku více agrární politiky s tímto odůvodněním, jež zasluhuje pozornosti: "Jestliže německá republika po 11 letech dovoluje ještě tak nízké obilní ceny, které nejtíže pracující státní občany připravují o výtěžek jejich práce, jestliže německý rolník uváží, že za své výrobky dostává jako svůj výtěžek průměrně jen polovici ceny placené spotřebitelem, kdežto jeho dánský kolega z povolání dostává 75%, americký přes 60%, nemusí jeho roztrpčení stoupnouti k plamenné vášni, když se mu z velkoměsta jako protest proti jeho oprávněnému požadavku po zdravé cenové politice dostane výtky, jakoby lichvařil s chlebem a jestliže zaslechne volání o vyhladovovacích clech? A jako výsměch pociťuje ke své škodě lacinou radu, aby zvýšil produkci, jako kdyby mohl zvýšení výtěžku dosíci bez stálého vynakládání kapitálu i práce. Tedy nové dluhy! Nepřispěl však daňový tlak a tlak dluhů již roku 1925 k tomu, aby obilí bylo prodáváno za každou cenu a aby vnitrozemské ceny klesly pod ceny na světovém trhu? Bezmocnost státu, poloviční a podpoloviční opatření úřadů, ani ano, ani ne, uvolnily cestu k zextensivnění a hrozí, že útěk z venkova vzroste v katastrofu, že ke kapitálovému ochuzení země budeme ještě míti znehodnocenou půdu. Co se spotřebitel domníval získati krátkozrakou spotřebitelskou politikou s nízkými cenami za zemědělské výrobky, budou musiti jeho děti vzhledem k extensivnímu hospodářství a vyšší potřebě dovozu dvojnásobně doplatiti při stoupajících cenách."

Tato rozumná slova sociálního demokrata z Německé říše nechť mají socialistické strany Československa vždy na mysli, když rozhodují o zavedení zemědělských ochranných cel. Všechna opatření v oboru celním a obchodně-politickém k odstranění zemědělské krise zůstanou bez určitého vlivu, jestliže nebude provedena úprava dovozu, otázka kontingentace proti jednotlivým státům. V několika sousedních státech, jakož i v Americe uplatňují se snahy československý trh úplně získati organisací odbytu ve formě vývozních syndikátů. Vím, že tato otázka jest velmi delikátní a že rozhodovaly státní a zahraniční momenty, že se dosud ještě nepoužilo práva zaručeného ve čl. 8 novely k celnímu zákonu z r. 1926 proti oněm státům, které působí našemu zemědělství těžké škody přílišným dovozem a tím ohrožují jeho existenci.

Zvýšenými příjmy z cel, budou-li zavedena pevná cla, lze uskutečniti zrušení daně z masa, snížení daně z cukru a vína a bylo by lze umožniti snížení těchto obtížných spotřebitelských daní. Příjmy Ústřední sociální pojišťovny činí ročně 677 milionů Kč a v souvislosti s řešením zemědělské krise musí býti upravena otázka levného úvěru zemědělství, poskytovaného Ústřední sociální pojišťovnou. Vzhledem k nouzi zemědělských vrstev jest nutno, aby co nejrychleji byla upravena otázka poskytování úvěru Ústřední sociální pojišťovnou. Většina peněz pochází ze zemědělských vrstev a máme právo žádati, aby zemědělství byly poskytovány levné úvěry. Na druhém místě lze pomoci zemědělské výrobě teprve obilním monopolem a syndikátem pro dovoz dobytka jako protiváhou polského vývozního syndikátu.

Pokud neznáme základů, jak bude vybudován obilní monopol a syndikát pro dovoz dobytka, nemůžeme k tomu zaujmouti stanovisko a není to také vhodné. Uvažujíce o těchto otázkách, docházíme k tomu, že nejdůležitější je především co největší vliv zemědělství na tvoření cen a na druhé straně otázka, do jaké míry lze zřízením syndikátu pro dovoz dobytka existujícím 14 obchodním firmám omeziti dovoz dobytka. Těmito opatřeními lze poskytnouti ochranu domácí výrobě, jestliže dnešní neobyčejně vysoký zisk 14 obchodních firem půjde k dobru všem zemědělcům. Proti utvoření obilního monopolu tak, jak byl kdysi zamýšlen, musilo zemědělství vznésti oprávněné námitky, poněvadž na základě jeho vybudování byla ochrana zemědělství pochybná.

Jak jsem již uvedl, v úterý dne 11. března měl bývalý polský ministerský předseda přednášku v československé zemědělské akademii o zemědělské krisi. Profesor Grabski zevrubně tam probral data poklesu cen v letech 1927 až 1929 a jest příznačné, že bývalý polský ministerský předseda - podle novinářských zpráv - zdůraznil pouze pokles ceny u žita, pšenice a bramborů v Československu, a to ve výši přes 40% a dále potvrdil, že Československo jest postiženo velmi těžkou zemědělskou krisí. Ve své zprávě ani slovem se však nezmínil o dovozu polských vepřů do Československa, což by mělo pro nás zvláštní význam a na čemž bychom byli měli velký zájem. Doufejme, že polský státník byl upozorněn, že ve státě, který jest velmi těžce postižen zemědělskou krisí, omezení dovozu polských vepřů jest samozřejmou věcí. Lacinou radu s různých stran, abychom přetvořili naše hospodářské podniky, musíme již předem odmítnouti. Neznamená to nic jiného než vynášení rolníků pěstujících obilí proti pěstitelům dobytka a dožili bychom se ke škodě zemědělství téhož obrazu, že jako kdysi v Rakousko-Uhersku byla dávána přednost alpskému rolníkovi jako pěstiteli dobytka proti pěstitelům obilí v rovině. Prohlašujeme se vší určitostí, že chceme, aby byly hájeny zájmy veškerého zemědělství a žádáme přiměřené ceny dobytka, přiměřené ceny obilí, chmele, ovoce, řepy, zeleniny, vína a lnu, které zajišťují existenci. Jest správné, že když se zemědělství jednostranně podporuje, většina zemědělství přemění svou výrobu a věnuje se odvětví, které jest podporováno a tak nastane soutěžení ve vlastní zemi. To potvrzuje také říšsko-německý sociální demokrat dr Baade, který v sobotu dne 8. března ve schůzi německých drobných rolníků a domkářů v Karlových Varech prohlásil, že není správné, tvrdí-li se, že drobný rolník má zájem na nízkých obilních cenách. Nízké obilní ceny poškozují výdělek drobného rolníka konec konců při výrobě živočišných výrobků, poněvadž nízké obilní ceny mají za následek škodlivé všeobecné zvýšení chovu dobytka. Jest to prý krátkozraká politika podporovati jen jednotlivé výrobky a zapomínati, že z obilí lze dosíci všechny ostatní zemědělské výrobky. Sociální demokrat dr Baade postavil se těmito vývody proti teorii československých sociálních demokratů, kteří dosud vždy tvrdili opak a dr Baade potvrdil mínění, jež jsme hájili odedávna.

Omyly socialistických stran v otázce ochrany zemědělské výroby množí se den ze dne. Podle novinářských zpráv ze dne 15. února 1930 má prý ministr pro zásobování lidu v nejbližší době uvésti do prodeje vepřové sádlo a šunky z Ruska a jde prý o zboží, které bylo dovezeno Velkonákupní společností konsumních spolků. Také ruské vepřové maso bylo dovezeno přes Terst, a to 1000 tun, při čemž kg má přijíti na 8 Kč. Řezníci budou moci toto maso prodávati po 11 Kč a v drobném bude prodáváno za 16 Kč, kdežto nyní kg vepřového masa stojí 20 Kč. Ruské maso bude prý velmi dobré jakosti. Kdežto my již několik měsíců jednáme o opatřeních, jak čeliti zemědělské krisi, ministr zásobování snaží se obchodními transakcemi sociálně-demokratické Velkonákupní společnosti zasaditi zemědělství novou ránu zbytečným dovozem vepřového masa. Zdá se mi, jakoby obchod Velkonákupní společnosti byl jedinou starostí ministerstva zásobování, aby bez ohledu na tíseň zemědělství nastala na masném trhu neodůvodněná konkurence. Československá republika naprosto nepotřebuje vepřového masa, vepřového sádla a šunek z Ruska a nedosáhne se tím úpravy cen, nýbrž ministerstvo zemědělství musí se spokojiti jinými prostředky. Stanovením prodejní ceny vepřového masa tím, že ministerstvo zásobování k nákupní ceně připočte 3 Kč, umožní spravedlivý poměr mezi cenami dobytka a cenami masa, nezapomene-li se při tom na výchovu spotřebitelů, kteří musí poněkud omeziti své nadměrné požadavky při nákupu masa a mouky. Přednáším zde veřejný dotaz, zda novinářské zprávy z 15. února, které dosud nebyly odvolány, o akci ministerstva zásobování jsou pravdivé, a co nejrozhodněji se stavím proti takovýmto snahám nepřátelským zemědělství. Po tři měsíce snažíme se dojíti rozřešení hospodářské krise řečmi a jediným praktickým dosavadním výsledkem jsou dva právě projednávané nedostatečné zákony.

Když již mám slovo, musím se ještě zabývati jinými věcmi. Zemědělství sleduje přesně činnost ministerstva pro zásobování lidu od té doby, kdy pan ministr zásobování dne 11. ledna 1930 ve svém interwievu pokládal za nutné označiti požadavky poslanců Svazu zemědělců a české agrární strany za netrpělivost, již lze omluviti jen psychologicky, a zároveň vyslovil výtku, že zemědělské vrstvy ztratily spojení se spotřebiteli a nedbají celních a obchodně-politických otázek. K posléze uvedenému nemůže nikdy dojíti, poněvadž zástupci rolníků a drobných rolníků nežádají již větší ochrany své produkce, než co jiné státy provedly již před několika měsíci. Ministerstvo zásobování připravuje prý mléčný zákon, který obsahuje ustanovení, jež musí praktické zemědělství odmítnouti. Zvláště za nepřijatelné musíme prohlásiti, stanoví-li se nejmenší obsah tuku ze 3.2 na 3.7%, poněvadž stanovení obsahu tuku u mléka jest výhradně věcí odborníků. Zvláště, když se začne na jaře krmiti zeleným krmivem, klesne průměrný obsah tuku bez přimíšení vody pod 3.7, takže v jednotlivých případech dojde k nespravedlivému potrestání. Zvlášť podivným dojmem působí dále ustanovení o obsahu 200.000 bacilů v litru mléka, poněvadž pro posuzování zdravého mléka nemá význam množství bacilů, nýbrž jedině nemoc, jejíž bacily mléko obsahuje. Myšlenka, že ministerstvo zemědělství chce pro příště stanoviti nejvyšší ceny mléka podle ceny cukrovky, jest úplně nesmyslná. Mléko se vyrábí především tam, kde je zemědělství pastvinářské, v pícninářských krajích, kde bydlí chudí, drobní rolníci a horští rolníci, a jen z části tam, kde se pěstuje cukrovka. Co má vůbec cukrovka a její cena společného s mlékem, nechápeme a jest novým důkazem, jaké nesmyslné věci se dělají, jestliže zemědělské otázky chtějí řešiti laikové a nikoliv odborníci. Jest úplně zbytečné, aby cenu mléka ustanovoval úřad, poněvadž máme mléka přebytek a nabídka a poptávka, volná hra sil, upravují cenu. Věcí ministerstva zásobování by bylo, aby určilo obchodní zisk z jednoho litru. Určení cen mléka povede k šikanování a jest s to, aby orgány hodily na krk drobným rolníkům a rolníkům procesy pro lichvu s mlékem a máslem. Složení spotřebitelské komory u ministerstva zásobování neskýtá nám naprosto žádné záruky, že otázka ceny mléka bude upravena v zájmu zemědělství. Pokus ministerstva zásobování mléčným zákonem vydati takováto ustanovení, příčí se našim požadavkům, aby bylo zrušeno vládní nařízení ze dne 3. září 1920, č. 516 Sb. z. a n., podle něhož lze určiti nejvyšší ceny mléka a mléčných výrobků. Různé poměry v zemědělství v jednotlivých krajích státu, na příklad na Šumavě a v průmyslovém území severočeském, kde jest veliký rozdíl ve výrobních nákladech, znemožňují ustanoviti jednotnou cenu mléka. Při hospodářství ve velikosti 12 hektarů se dvěma cizími pomocnými silami činí rozdíl pouze u mezd na Šumavě proti severním Čechám 3000 Kč ročně. Činnost ministerstva pro zásobování lidu již dříve záležela v tom, aby volný vývoj zemědělské výroby byl rdoušen nařízeními o nejvyšších cenách a zákazy vývozu. Vzpomínám si, že ještě r. 1926 musil jsem se starati o vývozní listy na ovoce, zatím co pro jeho nadbytek doma naše ovoce hnilo. Byli bychom uvítali svého času likvidaci ministerstva pro zásobování lidu před rozchodem parlamentu r. 1929, poněvadž činnost tohoto ministerstva spotřebitelům neprospívá, výrobce však šikanuje. Také podle našeho mínění má městské obyvatelstvo dostati bezvadné potraviny, avšak plány ministerstva pro zásobování lidu nehodí se k nápravě. Činnost tohoto ministerstva bude se vyčerpávati v tom, že obnoví opět lichevní orgány, které svou zvláštní pozornost věnují zemědělství, a ve městě bude se i nadále prodávati falšované mléko. Úkolem ministerstva pro zásobování lidu by bylo, aby upravilo ceny bílého pečiva, masa, jmenovitě však piva a v tomto oboru mělo by práce dosti. Kdežto roku 1924 1 kg ječmene stál 2.40 Kč, 50 kg chmele 3000 Kč, cena ječmene klesla r. 1929 na 1.30 a chmele na 400 Kč. Přes to však litr obyčejného piva stojí 3 Kč a více. Jen tím bylo možné, že ve druhém pololetí 1928 a prvých šesti měsících 1 929 čistý zisk smíchovského pivovaru činil 12.2 milionů Kč proti čistému zisku 9.6 milionů roku loňského, jen tak bylo možné, že smíchovský pivovar mohl provésti 10.6 milionů odpisů, takže vlastní čistý zisk činí 22.8 milionů, více než dvojnásobek proti roku loňskému. Totéž platí o Plzni, Litoměřicích, Brně, Moravské Ostravě atd. Jistě není přehnané tvrzení, prohlašujeme-li, že dnes dlužno hledati v pivu zlato. Podal jsem zde již dnes návrh na zpevnění ceny ječmene a chmele a nebudeme nic namítati proti zachování cen piva, bude-li tento návrh uskutečněn, poněvadž by se spotřebitelům levnou výrobou masa dostalo náhrady za ponechání ceny piva.

Při dnešní příležitosti nemohu se vyhnouti, abych se nezabýval návrhem křesťansko-sociálních a národně-socialistických senátorů. Co se žádá v tomto návrhu, musím nazvati nehorázností a pan ministr zásobování chopí se tohoto návrhu s velkou radostí a odůvodní jím mléčný zákon nepřátelský zemědělství, o němž se právě pracuje. Podle návrhu křesťanskosociálních a národně-socialistických senátorů každé mléko, které neobsahuje 4% tuku, nesmí býti prodáváno jako plnotučné mléko za 2 Kč, nýbrž jako mléko sbírané, jehož cena je 50 haléřů. Jestliže národně-socialističtí senátoři nemají ponětí o obsahu tuku v mléku, pak jest příznačné, že tento návrh podepsali křesťansko-sociální velkostatkáři a ti se přece nebudou moci omluviti, jak se to stalo jednou podle novinářských zpráv v poslanecké sněmovně, že jejich podpisy přišly na návrh technickou chybou. Pane kolego Scharnagle! Jako praktický rolník sedíte v křesťansko-sociální straně. Co tomu řeknou křesťansko-sociální rolníci a malorolníci v chudých okrajových oblastech kolem Tachova, Domažlic, Boru a na Šumavě? Co budou souditi o tomto návrhu křesťansko-sociální ženy rolníků ze severočeské nížiny v okresech rumburském, šluknovském, hanšpachském, v jejichž zemědělských podnicích se hlavně chová černě strakatý údolní dobytek, který při nejlepším krmení dává mléko nejvýše s 3.5% tuku? Doufejme, že konečně tito rolníci a rolnice, že tito drobní rolníci konečně poznají, kdo hájí jejich zájmy a utvoří si v pravý čas úsudek, až opět budou míti příležitost rozhodovati o svém osudu. Přijde chvíle, kdy budeme moci upozorniti rolníka, malorolníka a jeho příslušníky na tento návrh. Jest to vyloženě zemědělcům nepřátelský čin, jenž nemá sobě rovného. Každé dodatečné přikrašlování nebo zeslabování tohoto návrhu křesťansko-sociálními nebo národně-socialistickými senátory má svou příčinu v odporu praktického zemědělství.

Co se všechno odvažují proti zemědělství, o tom svědčí také předpisy vydané jedním severočeským městem pro prodej mléka, v nichž se žádá, že krávy smějí nyní býti chovány ve stáji pokud možno jen s mramorovými dlaždicemi a že v létě nesmí býti krmeny zeleným krmivem bez přimíšení krmiva suchého. Doslovně praví se v §u 4 těchto předpisů tržního úřadu, které zde mám před sebou (čte): "Krávy buďtež chovány ve světlých, prostorných, vzdušných stájích s nepropustnými podlahami a žlaby, které se dají lehce čistiti, ve stájích opatřených splachovacím zařízením, ale tak, aby jejich stáj byla oddělena od stáje jiných krav nesloužících pro získávání mléka pro děti. (Veselost.) Na venkovských dveřích takovýchto stájí budiž nesmazatelně naznačen jejich účel". (Veselost.)

V §u 4, odst. 5 tohoto jedinečného předpisu se praví dále (čte): "Zvláštní péče a přísnost budiž věnována volbě krmiva; i když se nežádá výhradně krmivo suché, sladké zelené krmivo jest přece přípustné jen jako přikrmování. Také před krmením zeleným krmivem a před hnaním na pastvu na louky porostlé nejedovatými a nekyselými rostlinami budiž vždy podáno suché krmivo." Nemáme tedy v době, kdy jest jetel v květu nebo kdy máme čerstvou, šťavnatou trávu, kteréžto obojí zelené krmivo často má lepší výživnou hodnotu než krmivo suché, krmiti v létě jedině tímto zeleným krmivem, nýbrž máme svůj posekaný a usušený jetel nebo seno zkrmiti již v létě a pravděpodobně po vánocích až do svatodušních svátků, poněvadž nám toto suché krmivo bude scházeti, přestati krmiti, což však nebude třeba, jestliže ozařováním semen zemědělská produkce dosáhne takového pokroku, že se dosáhne dvojnásobné žně proti dnešku, ještě lépe však, bude-li lze ozařováním semen sklízeti dvakrát ročně. Nechť ti, kdo již dnes věří v takovýto pokus, nejsou zklamáni ve své víře, my praktičtí zemědělci víme, jakými prostředky lze stupňovati zemědělskou výrobu, to znamená, jestliže naše příjmy dovolí investice v hospodářském podniku. Tyto příjmy máme však jen tehdy, jestliže nezemědělské vrstvy konečně jednou uznají, že zdolání zemědělské krise není jen v zájmu rolnického a malorolnického stavu, nýbrž národohospodářskou nutností, která prospívá všem vrstvám obyvatelstva.

Shrnuji! Co se v dnešní době připravuje na újmu strádajícího zemědělství, napomíná k veliké opatrnosti. Mimovolně vtírá se otázka: Kde jsou ti přátelé rolnického a malorolnického stavu? (Výkřiky posl. dr Hanreicha.) Kde jsou sliby z doby voleb? (Výkřiky posl. dr Hanreicha.) Jsme kdykoliv ochotni postupovati podle potřeb všech vrstev obyvatelstva. Zástupci zemědělského lidu žádají však daleko větší porozumění pro bolesti těžce pracujících venkovských obyvatelů od vrstev nezemědělských. Musíme s politováním konstatovati, že tohoto porozumění dosud není a při každém jednání bylo lze velmi těžce překonati potíže, které byly stavěny proti našim oprávněným požadavkům. Výrazem tohoto nedostatečného porozumění jest připravovaný zákon o náhradních clech na obilí, známý nám zákon o pohyblivých clech, který praktickému zemědělství vzhledem k tomu, že se tímto druhem cel ruší klidné tvoření cen na trhu, přinese jistě málo prospěchu. Trpělivost venkovského lidu dochází, neboť cítí se tak často zklamán ve svých nadějích na zlepšení svého stavu. Několikráte hájil jsem zde stanovisko své strany a veškerého zemědělského lidu a prohlašuji, že proti jednotné frontě nepřátel zemědělství postavíme jednotnou frontu venkovského lidu a proti dělání zákonů bez kousku pole postavíme válečné heslo: zákony pro zemědělce. Zástupci zemědělství z německých krajů spatřují v projednávaných návrzích zákonů skrovný náběh ke zdolání zemědělské krise a budou pro tyto návrhy hlasovati. (Potlesk.)