574. posl. Geyera a druhů:

Ministerstvo se vybízí, aby předložilo návrh na změnu zákona č. 77/1927 Sb. z. a n. o finančním hospodářství svazků územní samosprávy (zákon o obecních financích).

575. posl. Geyera a druhů:

Ústřední ředitelství státní tabákové režie se vybízí, aby vyměřujíc základní mzdu dělníků přihlíželo k tomu, že při každém zvýšení výkonnosti strojů vzrůstá paralelně také výkonnost pracujících lidí, a aby automaticky provedlo procentní zvýšení základní mzdy.

576. posl. Geyera a druhů:

Částka 3,050.000 Kč z dávky ze služebních požitků budiž pro příště škrtnuta.

577. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů:

Ministerstvo se vybízí, aby pro podání poštovním úřadům zrušilo povinnost je kolkovati.

578. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů:

Ministerstvo financí se vybízí, aby povolilo vraceti daň z obratu domáckému průmyslu, zvláště západočeskému, při dodávkách jeho výrobků do ciziny.

579. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů:

Ministerstvo financí se vybízí, aby sněmovně co nejdříve předložilo návrh zákona o vytvoření státního pomocného úvěru pro zemědělství, živnosti a průmysl k řešení nynější krise.

580. posl. dr Keibla a druhů:

Vláda se vybízí, aby znovu přezkoumala otázku rakouských a uherských válečných půjček, aby ti, kdo musili odevzdati své válečné půjčky bez náhradní renty, mohli je dodatečně přeměniti za československé státní půjčky.

581. posl. dr Keibla a druhů:

Vláda se vybízí, aby ihned zahájila jednání s akcionáři Děčínské společnosti řetězového mostu a aby konečně likvidovala převzetí tohoto mostu do státního majetku.

582. posl. dr Keibla a druhů:

Vláda se vybízí, aby ihned provedla sanaci šluknovské spořitelny a aby její vkladatelé odškodnila v mezích již smluvených úmluv, respektive aby jim vyplatila vklady.

583. posl. dr Mayr-Hartinga a druhů:

Z dosavadního slezského finančního ředitelství budiž zřízeno druhé moravsko-slezské finanční ředitelství se sídlem v Opavě a přímo podřízeno ministerstvu financí, a pokud jde o jeho obvod a pravomoc buďtež rozšířeny tím, že se k němu připojí sousední dosavadní moravská průmyslová oblast a určité homogenní části Moravy. Tomuto druhému moravskoslezskému finančnímu ředitelství budiž podřízena celní správa a správa pozemkového katastru tohoto obvodu.

584. posl. dr Mayr-Hartinga a druhů:

Ministr financí se vybízí, aby připravil návrh zákona, jímž se postupně ruší daň z obratu a daně spotřební a - pokud toho bude třeba nahrazují se daněmi jinými.

Ke skupině III:

585. Resoluční návrh posl. dr Mayr-Hartinga a druhů:

Ministr financí se vybízí, aby poskytl peníze na zvýšení dotace fondu zřízeného podle §u 10 zákona č. 77/1927 Sb. z. a n., a to takovým způsobem, aby zvýšené dotace mohl použíti také k vyrovnání rozpočtových schodků roku 1928.

Místopředseda Stivín (zvoní): Přečtené návrhy pozměňovací a doplňovací, jakož i resoluční odpovídají požadavkům jednacího řádu, budou tedy předmětem jednání.

Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji výboru rozpočtového, posl. dr Hnídkovi.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Kdo poslouchal obšírnou a dlouhou debatu jak generální, tak speciální o rozpočtu, jistě mně přizná, že rok od roku úroveň řečí stoupá. Některé řeči, které zde byly předneseny - nevyjímám žádné strany - byly skvělé a zasluhovaly plného povšimnutí. Bohužel, že sněmovna zůstala věrna své tradici neúčasti při těchto řečech a nechala většinu jich nepovšimnutu. Ale přesto nebyly tyto řeči zde ve sněmovně proneseny nadarmo. Třebas by se už neměnil předložený rozpočet, není pronesená řeč zde ve sněmovně ani v rozpočtovém výboru nadarmo, poněvadž má býti vodítkem, směrnicí při sestavování rozpočtu příštího. A právě teď začínají se už zase v jednotlivých resortech sestavovati rozpočty pro příští rok, tedy jistě by bylo na místě, aby si vláda z těchto směrnic vzala poučení a podle nich sestavovala rozpočet, ovšem samo sebou se rozumí - k tomu ještě přijdu - v mezích možnosti a v mezích našich příjmů.

Mnohé řeči, které zde byly proneseny, přispěly také k vyjasnění, takže třecí plochy mezi jednotlivými stranami se hodně obrousily a stanoviska jednotlivých stran se hodně sblížila. Konec konců řeči nejsou jen pro noviny. Je sice pravda, že žurnalistika při jednání rozpočtovém hraje velkou úlohu, bez žurnalistiky nebylo by možné, aby široké forum veřejnosti se dovědělo, o čem se ve sněmovně jedná, ale přece jen nejsou zde řeči pronášeny jenom pro noviny, vždyť konec konců, kdo měl příležitost nahlédnouti do té žurnalistické kuchyně, pozná, že ani není dobře možno tu spoustu řečí, která zde byla pronesena, žurnalisticky zpracovati.

Pánové, přicházím nyní k důležité věci. Jak mezi vámi, tak i v novinách, ve veřejnosti bylo si stále stěžováno na neúčast při jednání sněmovním. Docela právem! Neúčast tato, bohužel, byla a byla veliká. Musíme nyní pátrati, co je toho příčina. Příčina je daleko hlubší, než si myslíme. První příčina především je, že nemáme ještě pochopení pro debatu samu. Co je to debata? Jednat, rokovat, eventuelně se příti atd. Pro to ještě není u nás pochopení. Ale něco jiného je další příčina této neúčasti, totiž přílišná stranickost, která je příliš vypjata, a potom stranická dogmatičnost. Jestliže již ten který poslanec ví, že se nedá nebo nechce dát přesvědčiti řečníkem, který vystupuje na tribunu, jistě nemá také nějaké přílišné důvody pro účast na jednání ve sněmovně samé. Tedy zde je ta hlavní příčina, kterou musíme odstraniti. Ovšem víme, že je to neobyčejně těžké, ale musíme se k tomu přece jen dostati.

Konec konců viděli jsme to i v rozpočtovém výboru. Tam byla také ta chyba, že se příliš střídají členové. Na př. některý člen vznese dotaz na ministra, ministr odpoví, ale již neodpovídá členu, který se tázal, nýbrž docela jinému členu, který tam přišel. To jest jistě určitá vada v této věci.

Také jistě by přispělo hodně k účasti na jednání sněmovním, kdyby nastala jistá ekonomisace jak v řečích, tak v řečnících samých. Jistě nepřispívá mnoho k účasti, jestliže se jednání mění jen ve čtené monology, poněvadž přece jen má jinou přitažlivost řečník, který nečte, nýbrž mluví určitou, živou formou atd. (Posl. dr Wintr: Také na obsahu záleží!) To je první. Řekl jsem s počátku, pane ministře, že tu byly proneseny některé skvělé řeči, výborné řeči, ale, bohužel, nebyly poslouchány.

Bylo také vysloveno přání po změně jednání rozpočtového výboru. Byla navrhována dokonce změna jednacího řádu atd., že by snad se měla provésti pouze generální debata v plénu sněmovním a v rozpočtovém výboru samém debata speciální. Pánové, podle mého názoru to přece jen není možné. Nemůžeme bráti plénu sněmovnímu právo - aspoň theoretické - na eventuelní změnu rozpočtu. Vždyť v jiných parlamentech, na př. vídeňském, berlínském, bukurešťském, nemluvím ani o parlamentu francouzském, mění se rozpočet i v samém plénu. To není možné bez debaty speciální, takže musíme hledati docela jiné cesty, aby se, neříkám úroveň - úroveň řečí byla vysoká - nýbrž účast sněmovní nějakým způsobem vyřešila.

Co se týče změny rozpočtu, pánové, řekl jsem již, že nejsem snad protivníkem změny rozpočtu. Hájil-li jsem nezměnitelnost rozpočtu letošního a dosavadních, dělal jsem to z toho důvodu, poněvadž jsem viděl, s jakými obtížemi vláda sestavuje rozpočet, jaké obtíže se jí staví v cestu, aby udržela rozpočet v rovnováze, když každá položka musí se důkladně propočítati. Jednotlivé resorty musí samy přece nejlépe věděti, jaká jest jejich potřeba, jak ji krýti atd. Proto jsem hájil tentokráte celistvost a neměnitelnost rozpočtu. Při tom však jsem připustil, že při některých důležitých věcech, pro důležité některé příčiny bude třeba musiti sněmovna někdy rozpočet měniti.

Ovšem pro změnu rozpočtu musí býti určité předpoklady. Prvním předpokladem, kdyby jak ve výboru, tak i v posl. sněmovně se měl někdy rozpočet měniti, byla by nutně změna rozpočtového roku. Já si alespoň absolutně nedovedu představiti, že by v krátké době 3, nejvýše 1/2 4 měsíce mohl býti rozpočet tak probrán, aby mohly býti některé položky změněny, poněvadž, kdyby měl rozpočtový výbor nebo posl. sněmovna přikročiti ke změně některé položky, co by musilo nastati? Musily by nastati důkladné propočty, musilo by nastati dojednání s vládou, poněvadž jak jsem již řekl, jednotlivé resorty musejí přece věděti, jakou potřebu mají a jaké mají krytí. Za 1/2 4 měsíce nemohla by se tato práce, která je tak velká, naprosto provésti. Musili bychom přistoupiti k zařízení, jaké je v jiných státech, kde se nezačíná rozpočtový rok 1. lednem, nýbrž 1. červencem. Za 1/2 roku má sněmovna dosti času, aby mohla důkladně rozpočet probrati a změny potom v něm provésti.

Dalším předpokladem pro možnost změny rozpočtu by byl naprostý pořádek daňový. My sice víme přibližně, kolik vynesou ty které nepřímé daně, jaké budou asi přibližně příjmy státních podniků atd. Ale u většiny daní přímých přece jen nemůžeme s určitostí říci, kolik ta která přímá daň nám vynese, poněvadž nemáme ještě důkladný daňový pořádek, máme ještě staré daňové nedoměrky a nedoplatky, které se súčtují najednou, a proto dobře nevíme - a ani finanční správa dobře ne - s čím může naprosto počítati. Nutnou podmínkou je však, má-li se rozpočet měniti, abychom věděli, s čím máme při příjmech určitě počítati.

Potom ovšem bych nechtěl rozhodně připustiti, aby se dělala změna jen pro změnu samu, aby snad ukázal parlament právo, že může rozpočet měniti. To by nebyl správný důvod. Rozpočet může býti měněn jen z nejdůležitějších příčin, z nejdůležitějších důvodů, ne snad jen, aby byla změna pro změnu samu. Kdybychom byli připustili možnost změny dnešního rozpočtu, pánové, víte, jak by ten rozpočet vypadal? Bylo podáno celkem 170 pozměňovacích a doplňovacích návrhů a efekt jejich by bylo plus nad nynější rozpočet - 10.368,000.000 Kč. Tedy o tolik by se měl rozpočet zvýšiti. Proto říkám, že měniti by se mohl rozpočet jen z nejvážnějších důvodů.

V debatě o rozpočtu byla brána v pochybnost aktivita rozpočtu, že prý náš rozpočet, jak je předložen, je jen fiktivní, že není dosaženo skutečné aktivity. Skutečné aktivity prý nebylo dosaženo proto, že v rozpočtu nejsou obsaženy některé věci, o kterých se bude jednati během roku. Tak na př. že tam nebylo pamatováno na nezaměstnané, na řešení zemědělské krise, na pensisty, přestárlé, státní zaměstnance atd. Pánové, co musí býti v rozpočtu a co nesmí býti v rozpočtu? Kdo snad by pochyboval o aktivitě našeho rozpočtu, musí si uvědomiti, že v rozpočtu nemůže býti nic, co není podloženo zákonem. Jak by se mohl některý ministr nebo vláda odvážiti, aby dali do rozpočtu, co není podloženo zákonem? Připomínám jen na příklad učitelské platy. Ty byly dány do skupiny třetí, příděly autonomním svazkům, kumulativně s ostatními příděly a nejvyšší kontrolní úřad vytýkal vládě, že tam je výdaj, který není podložen zákonem, a proto, jak vidíte, letošního roku musil tento výdaj 800 mil. býti pojat do finančního zákona samého, aby byl podložen zákonem.

Všechno, o čem se zde mluvilo, bude projednáváno jistě během roku, ale bude se postupovat tak, že při projednávání této materie, o které jsem se zmínil, musí býti zároveň rokováno o úhradě. Kde se najde úhrada, je ovšem věcí ministra financí, a naší věcí je, jak se v té věci zachováme. To bude zvláštní kapitola sama pro sebe, odlišná od rozpočtu samého. Řekl bych, že to bude jakýsi dodatek k rozpočtu. Jinak se při sestavování rozpočtu nemůže postupovat.

Ovšem bylo zde poukazováno na reservy; i pan ministr financí na tyto reservy poukázal. Každý stát musí mít reservy, bez reserv nemůže žádný ministr financí hospodařit. Kdyby neměl reserv. (Posl. Stříbrný: Tajných!) Ne, reserv vůbec. V našem rozpočtu nemůže býti tajných reserv, poněvadž máme účetní uzávěrku, kde se všechno vyúčtuje, takže nemůžeme míti žádných tajných reserv. S reservami musí každý ministr financí počítat. Ve Francii mají na př. ohromné reservy, ale ministři financí ve francouzské sněmovně bez ohledu na tyto reservy snažili se a snaží se co možno nejvíce dostati na daních. My máme na př. reservy v nedoplatcích, jež dosahují částky 4700 mil. Kč, a vedle toho budou snad ještě reservy ve větším výnosu jednotlivých přímých nebo nepřímých daní. Z těchto reserv platíme také své dluhy a pan ministr financí také s nimi počítá.

Dále byla důležitá námitka, že prý se aktivita rozpočtu udržuje na útraty autonomie. Není tomu tak. Náš stát nekonfiskuje pro sebe autonomní finance. Aktivita rozpočtu se zákonem o autonomních financích nemá co dělat. Stát naopak dává autonomii více než jednu a čtvrt miliardy, takže se nemůže mluvit o tom, že by udržoval aktivitu rozpočtu na útraty autonomie.

Když už jsme u toho, dovoluji si připomenouti, že pan ministr financí ve své řeči v rozpočtovém výboru sám se zmínil o autonomních financích a vyjádřil se, že by se měly určité reálné daně dáti autonomním svazkům. O té věci se bude také jednat.

Správné je ovšem tvrzení, že zatížení národního hospodářství musí se řešit jako jeden celek. Není možno v tomto ohledu snad vytrhovat určitou část a řešiti ji samostatně. My z tohoto zorného úhlu, že se musí celé zatížení národohospodářské posuzovat jako jeden celek, řešili jsme daňovou reformu. Co by nám bývala daňová reforma platna, kdybychom byli snížili státní daně, ale nechali úplnou volnost v přirážkách. To by byl nastal případ právě opačný, než se říká o státu, tu by autonomie se potom přiživovala na účet státu. Stát by byl snížil daně, ale autonomie svými přirážkami by byla mohla veřejné zatížení třeba neúměrně zvýšiti. (Výkřiky posl. Pika.) Proto, pane kolego, budeme museti řešiti celou tuto otázku letošního roku. Mně jde jen o to, abych vyložil, že není tomu tak, že snad aktivita státního rozpočtu se udržuje na újmu autonomie. Tedy všechny tyto otázky musí se řešiti dohromady, hospodářské choroby musí se řešiti jako celek.

Ovšem poukazuje se na velké nedoplatky daňové. Ano, jsou velké nedoplatky daňové, které dosahují s dávkou z majetku výše přes 7 miliard a tato otázka musí býti konečně jednou vyřízena. (Posl. Vávra: Nedostanete je nikdy!) To je jiná otázka, dostaneme-li celých 7 miliard, ale já jen říkám, že musí býti tato otázka řešena, a docela souhlasím s názorem, který zde byl pronesen, že se tyto daňové nedoplatky musejí řešiti v souhlase a v dohodě s poplatníkem. To jest nejlepší a nejrozumnější způsob, jak by se mohla likvidace starých nedoplatků zprovoditi ze světa.

Velkou chybou, které zde byla při debatě o rozpočtu učiněna, bylo, že se stále a stále srovnává rozpočet s účetní závěrkou. V každé učebnici finanční vědy a v každé knize pojednávající o rozpočtu najdete, že naprosto není možno, aby se tyto dvě věci mohly směšovati. Nelze směšovati rozpočet a účetní uzávěrku a chtíti, aby rozpočet odpovídal účetní uzávěrce nebo naopak. To je naprosto nemožné. Musíme si uvědomiti, co to vlastně rozpočet je, že jsou to jen cifry pravděpodobné a žádný ministr financí nám nemůže říci v příjmech, - ve výdajích ano, tam jsou určité cifry -, že tato a tato cifra příjmová jest úplně jistá, poněvadž to všechno souvisí ku př. při státních podnicích s konjunkturou. Podívejte se na př. u dříví. Při dotčeném státním podniku jest preliminována určitá částka; klesne-li však cena dříví během roku, může ministr financí počítati s určitou cifrou? To není možné. Tedy povaha rozpočtu nám ukazuje, že nemůžeme směšovati tyto dvě věci a chtíti, aby se kryly. Dojdeme vždy k různým cifrám, hlavně ovšem příjmovým, u účetní uzávěrky, a k jiným u rozpočtu.

Také si zde někteří pánové stěžovali na to, že prý pojem "náležitost" není jasný a že nám nepodává jasný obraz příjmů daňových za určitý rok. Ano, jest to pravda, ale nesmíme zapomínati, jak se vlastně k této náležitosti přijde a s čím musí nejvyšší kontrolní úřad počítati. Nejvyšší kontrolní úřad nemůže jenom počítati a nemá ani dobře možnost počítati s předpisem jenom za určitý rok, poněvadž s daněmi se zúčtují zároveň ty staré nedoplatky, event. odpisy určitých daní, na př. daně důchodové. Bernímu úřadu se platí daně nejen za běžný rok, jak se mají platiti podle zákona, nýbrž i za rok minulý, na př. daň důchodová, platí se i staré nedoplatky, ale zároveň mohou býti také odpisy - a to všechno musí vzíti v úvahu nejvyšší kontrolní úřad při zúčtování daní. Proto budou vždycky cifry jiné v účetní uzávěrce a jiné ve zprávách statistického úřadu.

Statistický úřad podává své zprávy vždycky za určitou dlouhou dobu od některé události. Proto mohou býti tyto jeho číslice přesnější než číslice nejvyššího kontrolního úřadu, a nikdy se nemohou srovnávati, zvláště proto, že parlament trvá na tom - a vyslovil v tom ohledu i přání - aby účetní uzávěrka byla předkládána zároveň s rozpočtem. Pak ovšem nemůžeme chtíti, má-li býti před zákonnou lhůtou 18měsíční účetní uzávěrka předkládána, aby tato náležitost měla přesné cifry, kolik vynese ta která daň za 1 rok.

Až budeme míti naprostý pořádek ve věcech daňových, pak možná přijdeme už k cifrám pravděpodobnějším a určitějším, ale dokud toho není, nemůžeme k těmto věcem dojíti.

Byla zde také brána v pochybnost přesnost cifer jednotlivých kapitol. Tak na př. bylo řečeno - nevím, který z pánů poslanců to byl - při ministerstvu nár. obrany, že to nejsou přesné cifry, že prý jsou tam některé položky poschovávány v jiných kapitolách. Bylo poukazováno na fond 315 mil. a bylo poukazováno také na ministerstvo veř. prací, že prý stavby ministerstva nár. obrany byly účtovány při ministerstvu veř. prací. Ano, pánové, to je tak, ale to neznamená, že bychom chtěli něco skrývati. Náš rozpočtový systém spočívá také v tom, že všechny stavby, ať kteréhokoli resortu, jsme vyňali z jednotlivých resortů a dali je do ministerstva veř. prací. Co platí o ministerstvu nár. obrany, platí také o všech ostatních ministerstvech: školství atd., takže my naprosto nic neschováváme, ani nikterak nezkrášlujeme. Tolik, co se týče rozpočtu samého.

V jednání sněmovním se potom rozpředla veliká debata, a tu dovolte mi, pánové, abych ji roztřídil podle materie, a ne podle řečníků. Bylo mluveno o politice, bylo mluveno o školství a bylo mluveno o otázkách sociálních, hospodářských, kulturních atd.

Co se týče politiky, bylo poukazováno, že dnešní vláda není vládou jednolitou, že není vládou homogenní a proto prý také dlouho nevydrží. Za dnešního rozvrstvení jednotlivých výrobních tříd, za dnešního poměrného volebního práva, které jde až do nejzazších krajností, není naprosto možno, aby se u nás dosáhlo homogenní většiny a homogenní vlády. U nás při dnešním rozvrstvení bude vždy vláda i většina heterogenní. Nevím, jaký obrat by musil nastati při dnešním hospodářském rozvrstvení, aby u nás byla možná a mohla nastati nějaká homogenní vláda. (Posl. Krosnař: Až vás vyhodíme!) Ovšem, to by byl radikální prostředek, pak vláda by byla homogenní, a myslím až příliš homogenní (Veselost.), jako je to v Rusku.

Ovšem tato heterogenost má za následek něco jiného, a to je, že všechny věci, které se projednávají, musejí se řešiti kompromisem, že není možno, aby jedna složka prosadila snad svou věc na úkor složky druhé.

Co se týče obavy, jak dlouho vydrží tato vláda, nikdo ovšem nemůže býti prorokem, ani já bych nechtěl prorokovati, ale řeknu toto: Dokud všechny složky vlády, ze kterých se skládá naše většina a vláda, budou míti na zřeteli celek a ne snad jednu stranu nebo něco podobného, do této doby vydrží vláda. Dokud se budou všechny otázky řešiti v zájmu celku a v zájmu státu, do té doby se tato vláda bude držeti. (Výborně! Tak jest!) To snad je možno prorokovati pro příští dobu.

Co se týče školství, byla objasněna mnohá a mnohá hlediska jednotlivých stran v nazírání na školu. Byla objasněna docela jasně. Žádána byla reforma školství všeho, jak obecného a středního, tak i odborného. Já bych se v této věci nechtěl pouštěti do debaty z toho důvodu, poněvadž ve vládní předloze jest obsáhlý materiál ministerstva školství k této otázce. V té zprávě a také v exposé pana ministra školství, které přednesl v rozpočtovém výboru, najdete, jak se ministerstvo školství a nár. osvěty dívá na celou tuto reformu. Dovoluji si proto odkazovati na tento výklad, který jsem uveřejnil také ve zprávě výborové.

Totéž platí také o stížnostech, které zde byly proneseny na nepoměr mezi školstvím českým a německým. Cifry mluví a těmito ciframi je tam přesně udáno, jaké je školství německé a jaké je školství české; a jistě z těchto cifer každý pozná, jaká je situace, a nikdo nemůže si stěžovati, že by někomu bylo v těchto věcech křivděno.

Bylo podškrtáváno od mnoha a mnoha řečníků, že prý jsou v rozpočtu veliké sumy na čechisování. Bylo zde mluveno o této otázce řečníky všech stran a dovolte mi prosím, abych k této věci řekl: My naprosto nechceme odnárodňovati dětí cizí jakékoli národnosti. (Potlesk.) A nebudeme je také odnárodňovati. My víme, co znamená odnárodňování z býv. Rakouska, ale ještě více to vědí naši Slováci, jak se to dělalo v Uhrách, kde Apponyi, který jezdí dnes po světě a vykládá o spravedlnosti, chtěl úplně potlačiti prostřednictvím školy Slováky. A bedlivý pozorovatel mi jistě přizná, že by možná byla stačila doba jedné generace a bylo by po Slovácích! (Tak jest!) My víme, co znamená odnárodňování a proto nikdy něco takového nebudeme dělati ani nepřipustíme. Ovšem připomínám: My nechceme nic cizího, ale budeme hájiti své, nač máme právo! (Tak jest! Výborně! - Potlesk.)

Důležitá věc, o které jsem se vlastně měl zmíniti už při svém výkladu o rozpočtu, jsou styky školské a kulturní s cizinou vůbec. Naše ministerstvo školství velice dbá, aby vzájemným stykem a vzájemnou výměnou studentů se šířily obzory a znalost řečí i kultur cizích. Mnoho studentů z ciziny přichází k nám a my naopak dáváme slušné sumy a dbáme, aby naši studenti mohli studovati v cizině - poukazuji na př. na Dijon a na Nîmes ve Francii - takže této otázce se u nás věnuje veliká pozornost.

Nejvíce místa bylo věnováno ovšem otázkám hospodářským. Je to na snadě. Dnes cítí se krise na všech stranách: zemědělská, průmyslová atd., atd. Je tedy zcela přirozeno a docela na místě a je povinností parlamentu, že mluví nejvíce o těchto otázkách. (Souhlas.)

V budoucnosti budeme musiti věnovati těmto hospodářským otázkám vůbec více péče, než otázkám politickým v užším slova smyslu. Hospodářská politika dnes v celém světě dominuje a má převahu nad politikou vlastní. To je ve všech parlamentech. Kdo sledujete jednání cizích parlamentů, vidíte, že těmto otázkám se tam věnuje čím dále tím více pozornosti, a jistě uvidíme, že dnešní parlamenty se jednou přemění v takové veliké hospodářské parlamenty.

Je pravda - a docela s tím souhlasím - že pesimismus u nás, třeba by byly tyto krise, není na místě. Kdybychom přikročovali k řešení těchto otázek s pesimismem, nic nerozřešíme. (Souhlas.) Máme krisi zemědělskou velikou, která nás ohrožuje přímo, začínáme míti krisi průmyslovou. Proto musíme přikročiti k řešení těchto krisí; ovšem běží o to, jak. Zde platí to, co jsem řekl, mluvě o vládách, že my musíme tyto krise řešiti vzájemným kompromisem, aby jedna složka snad nějakým způsobem nechtěla míti vrch nad složkou druhou. Docela a úplně spravedlivě: co mně, to tobě, podle zásady: Žíti a nechat žíti. (Souhlas.) Tak se musejí řešiti všechny tyto otázky. Jsem přesvědčen, že budeme-li vycházeti z tohoto hesla harmonického řešení bez újmy jedněch i druhých, jistě také k řešení dojdeme.

Pozoroval jsem, že při debatě už tato hlediska, jak se dívati na tyto otázky hospodářské, se hodně přiblížila, že ostrosti hran se hodně obrousily a že jistě při dobré vůli, která zde byla projevena, také k řešení těchto otázek dojde. Ovšem u nás v našem státě máme ještě zvláštní specielní podmínky hospodářského života, zvláštní poměry. A přirozeno, že bude nutno řešiti tyto otázky také s ohledem na naše zvláštní poměry.

S otázkami hospodářskými souvisejí jistě i otázky sociální, o kterých zde bylo rovněž mnoho právem mluveno. Je to přirozeno, poněvadž sociální otázky jsou v těsném spojení s otázkami hospodářskými, takže tím, že my hospodářské otázky vyřešíme, budou jistě také vhodně vyřešeny otázky sociální, ať se týkají té neb oné věci.

Bylo zde mnoho pěkných řečí v této věci prosloveno, kde byly hodně tyto otázky zdůrazněny a objasněny a jistě přispějí letošního roku k řešení sociálních otázek, ať jsou to nezaměstnaní, pensisté, státní zaměstnanci, váleční poškozenci, o kterých se bude v příštím roce jednati. Především máme hned sociální otázku venkovského zemědělského lidu, která už tluče na dveře a musí býti také řešena.

Mnoho a mnoho bylo věnováno času také otázkám kulturním a docela vším právem. Jsme národem s vysokou kulturou. Nejsme sice národem prvním, ale také ne posledním. Co je kultura? Je to život člověka po všech stránkách. Máme vyspělé hospodářství, máme vyřešeno hodně otázek sociálních, máme vědu na vysokém stupni, máme jak výtvarné, tak i literární umění, se kterým se můžeme chlubiti. Naše umění snese jistě srovnání s uměním jiných národů. Poněvadž jsme tak kulturním národem, je jistě třeba, abychom měli instituce, ústavy, kterých potřebujeme pro tyto kulturní věci. My je musíme míti a my je budeme míti. Ale, dámy a pánové, napřed musíme míti chléb pro naše lidi. Člověk hladový je člověk zoufalý, který je všeho schopen. Musíme se postarati o přístřeší pro ty, kteří dnes nemají kam hlavu složiti, musíme se postarati, aby bylo lidem umožněno žíti na zděděných chalupách, aby nemusili utíkati ze svých chalup a niv. To je to první a nejdůležitější. Není žádným skandálem, že nemáme ten nebo onen ústav nebo instituci. Bylo by nespravedlivým chtíti za 10 let míti všechno, co mají ostatní národové za staletí svého života. Udělali jsme za 10 let velké věci a proto nemůže nikdo rozumný žádati, abychom měli všechno takové a stát vybudován tak, jako národové ostatní. (Souhlas.) My k tomu přijdeme a zde připomínám opět slova p. presidenta: Varujme se překotností, nemusíme míti všechno hned, máme času dost. Před námi, před republikou je jistě velká budoucnost a velké možnosti.

Tolik jsem pokládal za nutné říci slavné sněmovně, pokud se týče debaty o rozpočtu, která zde byla provedena. Opakuji znovu, že úroveň tohoto jednání se rok od roku zvyšuje. Je ovšem ještě třeba, aby zde bylo větší pochopení pro debatu, aby se jí zúčastnili skutečně všichni poslanci, aby jeden odpovídal druhému, aby zde byl názor proti názoru, důvod proti důvodu. Pak bude míti jistě tato debata, která byla na tak velké úrovni, ještě větší cenu.

Znovu zdůrazňuji, že odhlasováním rozpočtu nedáváme nikomu nic zvláštního, žádné jednotlivé straně. Rozpočet dáváme svému státu, své republice, které jsme povinni dáti všechny podmínky k životu (Výborně!) to se děje právě povolováním rozpočtu. Tím vykonáme jen svou povinnost.

Doporučuji co nejvřeleji slavné sněmovně, aby rozpočet odhlasovala pod tímto zorným úhlem, že je to potřeba státu.

Ovšem na druhé straně musím prositi za prominutí, že nemohu doporučiti žádný pozměňovací návrh ku přijetí, a to z toho prostého důvodu, který jsem z počátku uvedl, že by to znamenalo ještě jeden náš rozpočet, tedy 10 miliard.

Doporučuji tedy slavné sněmovně, aby odhlasovala rozpočet tak, jak byl navržen rozpočtovým výborem. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Měli bychom nyní přikročiti ke hlasování.

Za příčinou přípravy hlasování přerušuji však schůzi na jednu hodinu. Schůze bude znovu zahájena o 1/2 2 hod. odpol.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 30 min. odpol. - opět zahájena v 1 hod. 43 min. odpol.)