Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Špatný, dr. Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

196 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr. Beneš, Bradáč, dr. Dérer, inž. Dostálek, dr. Engliš, dr. Franke, dr. Meissner, Mlčoch, dr. Slávik, dr. Spina, dr. Šrámek, dr. Viškovský; za ministerstvo věcí zahraničních zplnomocněný ministr dr. Krofta. Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 19. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl. Slavíčkovi pro neodkladné záležitosti; na dnešní a zítřejší schůzi posl. dr. Ivankovi; na týden posl. Zajícovi, rovněž pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se posl. dr. Kafka.

Došlo oznámení o volbách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Inkompatibilitní výbor zvolil ve schůzi dne 20. února 1930 předsedou posl. Remeše; II. místopředsedou posl. Horáka; zapisovateli posl. dr. inž. Touška a posl. Polívku.

Kontrolní komise pro dávku z majetku ve schůzi dne 20. února 1930 zvolila předsedou posl. inž. Nováka.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. inž. Kalliny:

ministru soc. péče, že se Jos. Paulimu ze Železné Rudy, nyní bytem v Bohaticích č. 110 u Karlových Varů, nevyplácí důchod válečných poškozenců (č. D 116-III),

ministru železnic o těžkém poškození strojvedoucího Karla Tausche z Rybářů č. 260 u Karlových Varů, jenž pro úraz při dopravě byl přeložen do poměru mimo službu (č. D 118-III);

posl. dr. Schollicha a druhů ministru školství a nár. osvěty o platu za vyučování nepovinným předmětům (č. D 123-III);

posl. Sladkého ministru železnic o zavedení motorové dopravy na dráze Opava-Hradec (č. D 120-III).

Předseda: Iniciativní výbor ve schůzi konané dne 19. února 1930 se usnesl přikázati k řádnému projednání návrhy, a to:

Výboru zemědělskému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

160. Návrh posl. Langra, Richtra, Knejzlíka, Zeminové, Sladkého a druhů na změnu lesního zákona ze dne 3. prosince 1852, č. 250 ř. z.

Předseda: Výborům zemědělskému a rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

198. Návrh posl. Biňovce, Koudelky a soudr. na změnu stanov Všeobecného fondu pro podporu vnitřní kolonisace.

Předseda: Výboru živnostensko-obchodnímu:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

157. Návrh posl. Netolického, Slavíčka, Tykala, Vaňka a druhů na reformu předpisů živnost. řádu o organisaci odborných společenstev a povinných jednot (č. 227 ř. z. ze dne 20. prosince 1859).

167. Návrh posl. Vávry a druhů, aby pro živnost výkrojnickou byl zaveden průkaz způsobilosti.

181. Návrh posl. dr. Mayr-Hartinga a druhů na změnu §u 82 živnostenského řádu ze dne 8. března 1885, č. 22 ř. z.

Předseda: Výborům živnostensko-obchodnímu a rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

163. Návrh posl. Najmana, Pekárka, Al. Beneše, Lišky a druhů na vydání zákona o soustředění a dalším vybudování živnostenské úvěrové organisace v republice Československé.

Předseda: Výboru rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

166. Návrh posl. Slavíčka, Netolického, Tykala, Vaňka a druhů na zákonitou úpravu mimořádných úlev při placení přímých daní.

175. Návrh posl. Pika a soudr. na vydání zákona, kterým se osvobozují věnování na oslavu osmdesátých narozenin pana presidenta T. G. Masaryka od kolků a poplatků a daně z obohacení, daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové.

Předseda: Výboru ústavně-právnímu:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

188.Návrh posl. Seidla a soudr. na vydání vládního nařízení o odborné zkoušce v pomocné službě konceptní ve správě justiční.

211. Návrh posl. dr. Staňka, Tomáška, Zeminové, dr. Mičury, dr. Lukavského, Najmana, Pohla, Böllmanna a druhů na vydání zákona o zásluhách T. G. Masaryka.

Předseda: Výborům ústavně-právnímu a kulturnímu:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

162. Návrh posl. Petra, Koška a druhů na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé.

Předseda: Výboru soc.-politickému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

199. Návrh posl. Kaspera a druhů na doplnění zákona ze dne 1. dubna 1919, čís. 207 Sb. z. a n., o úrazovém pojištění dělnickém.

208. Návrh posl. Kaspera, Krebse a druhů na změnu §u 82 živn. řádu (zákon ze dne 8. března 1885, č. 22 ř. z., ve znění vyhlášky ze dne 16. srpna 1907. č. 199 ř. z.) o zrušení pracovního poměru bez výpovědi.

Předseda: Výborům soc.-politickému a zemědělskému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

159. Návrh posl. Bergmanna, Mikuláše, Zeminové, Špatného a druhů na změnu a doplnění zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

182. Návrh posl. Krumpe, Scharnagla a druhů na změnu a doplnění zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

193. Návrh posl. Köhlera a druhů na změnu a doplnění zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

Předseda: Výborům soc.-politickému a rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

161. Návrh posl. Suroviaka a druhov na zmenu zákona zo dňa 24. júna 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úprave platových a niektorých služobných pomeroch štátneho zamestnanectva.

171. Návrh posl. Ježka, dr. Lukavského a druhů na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., zavedením 13tého měsíčního platu.

172. Návrh posl. Pika a soudr., aby město Plzeň zařazeno bylo do skupiny míst A činovného.

180. Návrh posl. Pika a soudr., aby obce Bolevec a Božkov u Plzně zařazeny byly do skupiny míst B činovného.

191. Návrh posl. Ježka, dr. Lukavského a druhů na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., zavedením 13tého měsíčního platu.

192. Návrh posl. Ježka, Petra, dr. Lukavského, Bezděka a druhů na změnu zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě.

202. Návrh posl. Neumeistra, Polacha, Jurnečkové a soudr. na změnu zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění novely ze dne 25 ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců.

203. Návrh posl. Kaspera, Köhlera a druhů na změnu některých ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných.

Předseda: Výborům soc.-politickému a brannému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

187. Návrh posl. Öhlingera a druhů na změnu §u 103 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích.

Předseda: Výborům technicko-dopravnímu a rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

183. Návrh posl. Hellera, dr. Rosche a druhu na stavbu státní železniční trati z Dolních Beřkovic přes Liběchov a Dubou do Č. Lípy.

Předseda: Výborům technicko-dopravnímu, zemědělskému a rozpočtovému:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

176. Návrh posl. Böllmanna a druhů, aby byl předložen zákon o rekultivaci pozemků poškozených dolováním.

Předseda: Výborům zdravotnickému a kulturnímu:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

197. Návrh posl. Hlinku a druhov na preskúmanie činnosti ministerstva verejného zdravotníctva a telesnej výchovy.

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Žádosti:

polic. ředitelství v Bratislavě ze dne 6. února 1930, č. 1818/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Steinera pro přestupek nařízení býv. uh. ministerstva vnitra ze dne 4. července 1901, č. 64.573 B. M. (č. J 168-III), kraj. soudu v Bratislavě ze dne 6. února 1930, č. Nt 9/30, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 14. února 1930, č. 1348/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Majora a Steinera pro zločin podle §u 15, čís. 3 (§u 1, odst. I.) a přečiny podle §u 14, č. 1, §u 15, č. 2 (§u 17, č. 1) zákona na ochranu republiky (č. J 169-III),

okr. soudu v Chustu ze dne 24. ledna 1930, č. T 2019/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 17. února 1930, č. 1699/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Kurťaka pro přečin urážky na cti podle §u 2, §u 4, odst. II zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 170-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 80) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1930 (tisk 210) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 8. schůzi posl. sněmovny dne 8. ledna 1930.

Budeme pokračovati v povšechné rozpravě, započaté v 17. schůzi dne 18. února 1930.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kurťak, Hokky, dr. Törköly, dr. Schollich; na straně "pro" pp. posl. Stunda, Rázus, Polach.

Dávám slovo prvému řečníku, zapsanému na straně "proti", p. posl. Kurťakovi.

Posl. Kurťak (rusky): Slavná sněmovno!

Otázka státního rozpočtu jest otázkou důvěry nebo nedůvěry k vládě. Při posuzování rozpočtu pro rok 1930, stejně jako při projednávání dřívějších rozpočtů republiky musím jednati o rozpočtu příjmů a vydání nejen ve všeobecných rysech týkajících se celé republiky, nýbrž se zřetelem na to, že Podkarpatská Rus podle mírové smlouvy a ústavního zákona Československé republiky jest autonomní části našeho státu, musím hleděti, jak dalece nynější státní rozpočet odpovídá zvláštním požadavkům a autonomnímu rázu Podkarpatské Rusi.

Především konstatuji, že rozpočet republiky pro rok 1930 jest sestaven na základě centralisace, a proto příjmy a vydání Podkarpatské Rusi a Slovenska nejsou vyznačeny zvlášť.
Jest známo, že podkarpatoruský lid prostřednictvím svého prvního guvernéra dr. Žatkoviče žádal od vlády, aby příjmy a vydání Podkarpatské Rusi byly vyznačeny zvlášť.

Ostatně již nařízení československé vlády ze dne 16. listopadu 1919 pod jménem "Generální statut pro organisaci autonomie Podkarpatské Rusi" ustanovilo, že příjmy a vydání Podkarpatské Rusi budou ve státních rozpočtech vyznačovány zvlášť.

Bohužel my to nevidíme ani v předcházejících, ani v tomto rozpočtu republiky. Za takového stavu nikdo nemůže určiti přesného finančního stavu Podkarpatské Rusi, nemůže viděti, jak dalece jest naše ruská autonomní země aktivní nebo pasivní.

Proto dovolávaje se Generálního statutu opakuji náš požadavek, aby vláda další rozpočty republiky sestavovala tak, aby příjmy i vydání Podkarpatské Rusi jakož i Slovenska byly vyznačovány zvlášť, a to ve všech oborech.

Často nám, autonomistům, vytýkali, že pouze kritisujeme politiku vlády a neuznáváme výsledků rozvoje, jež během 10 let přinesly plody vládní politiky. Přál bych si na celé čáře uznati služby československé vlády na Podkarpatské Rusi, která našla Podkarpatskou Rus po světové válce zpustošenou a musila po válce, komunismu, rumunské okupaci obnoviti pořádek a zahájiti organisaci naší autonomní země podle předpisů mírové smlouvy a ústavního zákona. Ale vidíme, že vláda v těchto 10 letech pohlížela na Podkarpatskou Rus jako na část republiky třetího řádu, jako na nějaký daleký Východ, jemuž se dávaly jen drobty, jen kapičky z toho blaha, jez se poskytovalo tak štědře českým částím republiky. Po této stránce Slovensko dostalo poměrně mnohem více než Podkarpatská Rus.

Konstatuji, že politika vlády pokud jde o Podkarpatskou Rus a východní Slovensko, obydlené Rusíny, jest velice vzdálena těch práv a požadavků, jež mírová smlouva a ústava Československé republiky zajistily karpatoruskému lidu.

Slavná sněmovno! Předložím vám nepopíratelné fakty, z nichž každý člen této sněmovny musí zjistiti, že vládní politika stran Podkarpatské Rusi již jedenáctý rok se vede mylně a že se příčí našim právům a zájmům naší ruské autonomní země.

Často slyšíme od českých politických činitelů, "že Podkarpatská Rus jest území, mající své zvláštní poměry, které i po stránce státoprávní odlišuje se od jiných částí republiky, tedy dlužno zde vésti ve všech směrech zvláštní politiku." Ale vidíme, že se věci autonomní Podkarpatské Rusi vyřizují přímo z Prahy bez vyžádání mínění a vůle karpatoruských činitelů. Správa Podkarpatské Rusi bez Rusínů byla zavedena již před podepsáním saint-germainské mírové smlouvy, kdy bez vědomí a souhlasu Rusínů naše ruská země byla rozdělena na dvě části, z nichž západní byla připojena ke Slovensku a v Užhorodě byl jmenován županem Slovák.

Po uzavření a podepsání mírové smlouvy v Saint-Germainu zase nedbali Rusínu, neboť bez ohledu na jejich protesty místo guvernéra byl šéfem politické správy jmenován Čech, Brejcha, který před tím nikdy nebyl na Podkarpatské Rusi, jenž neuměl rusky a jenž místo aby připravil autonomii Podkarpatské Rusi, položil základy k počeštění naší ruské země. Roku 1920 jmenovaný první guvernér dr. Žatkovič marně bojoval s českou vládou, marně žádal, aby mu byla poskytnuta plná práva guvernéra, to se mu nepovedlo, neboť šéfem správy byl i dále český viceguvernér, pracující nikoliv s Rusíny, nýbrž s českými úředníky, samozřejmě česky. Guvernér Žatkovič vzdal se své hodnosti, nechtěl býti panákem, ale potom vláda po tři léta neobsazovala guvernérského místa, aby zesílila českou správu, aby umístila na Podkarpatské Rusi co nejvíce Čechů a aby Rusíny odstranila ze služebních míst nebo poslala do výslužby. Za takového režimu i takové zvláštní samosprávné věci, jakými jsou školy, dostaly se rovněž do správy českých úředníků.

Jmenování Antonína Beskida guvernérem nepolepši-lo situace, nýbrž ji zhoršilo. Neboť již od r.1923 do dneška guvernérská hodnost jest degradována na stupeň titulární "sinekury" bez práv a kompetence, naopak jest rozšířena kompetence viceguvernéra a od roku 1927 zemského presidenta.

Slavná sněmovno! Tak zvaná správní reforma byla zavedena proti ustanovením mírové smlouvy a ústavy, týkajícím se autonomie Podkarpatské Rusi. Tento správní zákon úplně zapomněl na guvernérství Podkarpatské Rusi, jeho práva přenesl částečně na zemského presidenta, částečně pak na vládu a konečně vláda zemským presidentem jmenovala Čecha, nikoliv Rusína.

Pod takovým českým režimem na Podkarpatské Rusi čeština stala se jazykem všech úřadů a čeští úředníci, o nichž se tvrdilo, že slouží na Podkarpatské Rusi jen dočasně, dostali definitivu, a proto domorodým Rusínům není možno dostati službu.

Jest nepopiratelné, že od r. 1920 žádosti Rusínů o přijetí do státní služby zamítají se hromadně s tím prostým odůvodněním, že "není služby" nebo s takovým podivuhodným odůvodněním, jaké čteme v tomto případě:

Michal Sušanin, Rusín z obce Vlkovyje v okrese užhorodském, podal žádost policejnímu ředitelství v Užhorodě, aby byl přijat do policejní služby. Na svou žádost dostal tuto odpověď policejního ředitelství pod č. 21.254 z r. 1929:

"Podle nařízení ministerstva vnitra ze dne 17. prosince 1929, č. 610/5/29 oznamuji Vám, že nelze Vám uděliti služební místo výpomocného strážníka, poněvadž žadatelů jest mnoho a volných míst málo."

Takových odpovědí nalézáme spousty v celé administraci a každodenně vidíme, že volná služební místa obsazují se ne Rusíny, nýbrž Čechy.

Správní reforma po dvouletých zkušenostech již ukázala, že v ní není ani kapky autonomie. Okresní a zemská zastupitelstva bez kompetence pouze živoří, nemají vlivu na průběh a vedení správy zemského úřadu a okresních úřadů, rozpočty okresů a země sestavuje zemský úřad a okresní úřady bez zemského výboru a okresních výborů a zastupitelstva hlasy členů jmenovaných vládou mechanicky je přijímají.

Ve skutečnosti tato zastupitelstva nejsou ani poradními sbory, neboť všechno musí býti tak, jak zemský úřad diktuje. Rozpočty zemské a okresní jsou zemským úřadem nebo ministerstvem schvalovány pozdě, hospodaření obcí, okresů a země ani systematické ani racionální tolik zatěžuje obyvatelstvo, že opravdu jest čas - podle slov pana ministra financí - vydati nový, lepší zákon o hospodaření obci, okresů a zemí.

Ale podle mírové smlouvy a ústavy Československé republiky Podkarpatská Rus nepotřebuje žádné správní reformy, neboť má plné právo na "nejširší autonomii" ve věcích celé vnitřní správy. Od připojení Podkarpatské Rusi k Československé republice místo aby se zavedla autonomie, dělaly se na Podkarpatské Rusi podle vůle vlády jednostranně, to jest bez vědomí a souhlasu obyvatelstva tohoto autonomního území, různé pokusy, nejprve místo čtyř žup byly zřízeny tři, potom byly spojeny v jednu župu, aby na konec byl krásný župní systém zrušen a zavedena zemská vláda. V desíti letech bylo 12 županů, ještě více podžupanů, rozličných vládních komisařů, potom velkožupanů, nad nimi viceguvernérů a konečně zemský president. Okresní náčelníci byli neustále přehazováni s jednoho místa na druhé, takže se nemohli ani zahřáti, natož aby se seznámili se svými okresy.

Pod režimem zemského presidenta Rozsypala, člena české agrární strany, stranická diktatura této strany dosáhla neuvěřitelné výše. Pod stranickou diktaturou kvetla korupce, českoslovenští občané ve svých věcech jsou před úřady váženi na vahách "stranictví". Ten, kdo není členem agrární strany, marně prosí o službu, o koncesi, licenci, o půdu při agrární reformě, o podporu při živelních pohromách.

Mohu posloužiti jmény, že obecní notáři, okresní zemědělští inspektoři, okresní náčelníci, četníci atd. jsou nejen agitátory, nýbrž předsedy a tajemníky české agrární strany.

Agrární deník "Zemleděljskaja Politika" v č. 6 z února 1930 obsahuje pozvání na schůzi okresního sdružení úředníků, učitelů a zaměstnanců republikánské strany zemědělské na 1. března 1930, kde jako předseda jest podepsán bývalý předseda této organisace dr. Kossej, okresní náčelník, a tajemník Pužman, místopředseda. Dne 25. ledna konala se ve Svaljavě okresní schůze všech těchto úředníků, kde předsedou byl zvolen dr. Procházka, okresní hejtman, jenž byl dosud předsedou. Ve Velké Sevluši jest agitátorem písař Semčišin, jenž terorisuje naše členy a špatně s nimi zachází, a pomoci mu poskytoval nynější náčelník Hlaváček. Jmenovaní užívajíce své úřední moci terorisují členy jiných stran, zvláště oposičních. Ostatně tyto smutné fakty Rozsypalova režimu odhalily samy české strany.

Po takových zkušenostech marně vláda říká, že vybudovala na Podkarpatské Rusi množství domů a nádherných paláců pro úřady a české úředníky, pro četníky a finanční strážníky, marně mluví, že zbudovala moderní drahá vězení, několik mostů a že spravila cesty, neboť správa Podkarpatské Rusi během 10 let postrádá autonomní vůle obyvatelstva, autonomního ruského rázu, postrádá podmínek, jejichž splnění bylo předpokladem připojení Podkarpatské Rusi k Československé republice.

Dnes ani nevíme, kde jsou hranice Podkarpatské Rusi se Slovenskem. Na podzim r. 1928 podal jsem interpelaci vládě, neboť přál jsem si poznati, jaká opatření chce učiniti vláda ve věci konečného určení rusko-slovenských hranic. A dostal jsem odpověď, že rozhodnutí v této věci patří především do kompetence zemských zastupitelstev Podkarpatské Rusi a Slovenska.

Tehdy moje strana na základě této odpovědi vlády podala návrh zemskému zastupitelstvu Podkarpatské Rusi, aby se obrátilo na zemské zastupitelstvo Slovenska.

A co se stalo? Zemský úřad v Užhorodě boje se samostatně jednati zaslal tento návrh, jejž užhorodské zemské zastupitelstvo jednomyslně přijalo, ministerstvu vnitra, kde i nyní odpočívá. To znamená, že dlužno bráti na lehkou váhu všechny důležité věci Podkarpatské Rusi, vždyť ony již jedenáctý rok odpočívají.

Tak tomu jest i s návrhem, aby zemské zastupitelstvo Podkarpatské Rusi zřídilo "Zemský peněžní ústav", v němž by byly uloženy všechny peněžní fondy a kapitály obcí, okresů a země Podkarpatoruské, a jenž by jako zemský altruistický ústav manipuloval tímto majetkem a nikoliv banky, jako se to dělá nyní. Zemský úřad také tento návrh odložil ad acta, neboť banky a soukromé podniky nemohly by se dále obohacovati z podkarpatoruských veřejných peněz.

Země Podkarpatoruská jako právní osoba má málo vlastního majetku, jenom jmění bývalých zrušených žup, něco pozemků, několik domů, kasárny v Užhorodě, několik fondů o jejichž stavu obyvatelstvo nemá ani ponětí, neboť účtů od roku 1920 nikdo neviděl.

Podkarpatská Rus však svým připojením k Československé republice umožnila, že republika získala ohromné plochy lesů, půdy, solivary atd., proto Podkarpatoruská země má právo žádati, aby se vláda při provádění pozemkové a lesní reformy postarala, aby naše země dostala více lesů a půdy. Ale co vidíme?

Připojením Podkarpatské Rusi získala naše republika asi 630.700 katastrálních jiter státních lesů, polonin, pozemků, mimo to z lesů zabraných státem soukromým majitelům značná část stala se a stane státním majetkem. Při provádění pozemkové reformy asi 200.000 katastrálních jiter pozemkového majetku magnáta Schönborn-Buchheima bylo vyňato z pozemkové reformy a prodáno zahraniční firmě "Latorica", která jedná s chudými bezzemky hůře než dříve Schönborn.

Zde se skrývá veliká panama, neboť do dneška nevíme, zač tato firma koupila tento majetek. V této firmě jsou čeští kapitalisté, kteří se skrývají pod jejím pláštěm. Tak se má věc i s majetkem Telekyho. Je to všeobecně známá panama a prosím příslušná ministerstva, aby ji vyšetřila, neboť zde hanebně byla půda odebrána karpatoruskému obyvatelstvu. Za souhlasu vlády bylo prodáno 42.000 katastrálních jiter lesů Telekyho zahraniční firmě, místo aby byl ukojen nedostatek půdy u Rusínů.

Všechna tato fakta rozhořčují každého Rusína, nemluvě o tom, že pozemková reforma byla provedena na Podkarpatské Rusi a v ruských částech Slovenska jen v úzkých mezích a jen v jižních částech, převážně maďarských.