Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

199 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, inž. Dostálek, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 6. schůzi poslanecké sněmovny.

Pp. posl. Klement Gottwald a Václav Kopecký dostavili se do dnešní schůze.

Ježto před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsali slibovací formuli, přikročíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude slibovací formule ústavou předepsaná, slibující přistoupí ke mně a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám, aby byla přečtena slibovací formule, a pp. posl. Gottwald a Kopecký nechť ke mně přistoupí vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněmovní tajemník dr Říha (čte): "Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Posl. Gottwald (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.

Posl. Kopecký (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotazy:

posl. Bezděka a druhů:

ministru železnic o poměrech dopravních na trati Brno-Tišnov-Něm. Brod (č. D 34-III),

ministru nár. obrany o urychleném vypsání a přidělení vojenských dodávek oděvu a prádla (č. D 35-III);

posl. Kleina ministru spravedlnosti:

o průtazích při projednávání sporů z poměru služebního (č. D 36-III),

o postupu živnostenského soudu ve sporech Viléma Valenty a Jana Procházky proti firmě Českomoravská-Kolben-Daněk o vydání vysvědčení (č. D 38-III);

posl. Chalupníka a soudr. ministru železnic o zřízení osobní zastávky v obci Kunčice p. Ondř. na trati Kojetín-Čes. Těšín (č. D 37-III);

posl. dr Holotu ministru železníc:

o poukázaní drahotného prídavku Jánovi Borosovi (č. D 27-III),

o priznaní drahotného prídavku býv. železničnému strážnikovi Ladislavovi Bencsikovi (č. D 26-III),

o poskytnutie penzijnej úpravy a železničnej výhody vdove Rozálii Chlumetzkej (č. D 28- III),

o priznaní železničnej a palivovej výhody býv. železničnému robotníkovi Jurajovi Együdovi (č. D 29-III),

o priznaní vdovskej penzie vdove po Vincentovi Czakó (č. D 30-III);

posl. inž. Kalliny:

ministru spravedlnosti o neudržitelných poměrech v exekučním oddělení karlovarského okresního soudu (č. D 5-III),

ministru školství a nár. osvěty:

že nebyla vyřízena žádost za zřízení školní expositury ve Dvorech v okrese loketském k obecné škole v Nallesgrünu (č. D 6-III),

že někteří okr. škol. inspektoři nebo zemská škol. rada jednají proti duchu školních zákonů (č. D 11-III);

ministru vnitra:

že se nevyřizují námitky firmy G. A. Daniels a spol. v Aši, podané zemskému úřadu dne 11. listopadu 1926 (č. D 7-III),

že nebyla vyřízena žádost Adama Krafta z Drahovic č. 81 o ustanovení náhrady za zábor jeho domu ve Vildštejně pro tamější poštovní úřad (č. D 18-III);

ministru nár. obrany o strašlivém chování

poddůstojníka vůči nováčkovi Karlu Troharschovi od dělostřeleckého odd. 261/I. bat. v Betlairu u Rožnavy (č. D 8-III);

ministru financí:

o vydání prováděcího nařízení k zákonu ze dne 22. června 1928, č. 104 Sb. z. a n., o převzetí státního předválečného dluhu nezajištěného (č. D 9-III),

že berní úřad ve Vildštejně bezohledně vymáhá daňové nedoplatky od holiče Karla Wagnera z Vildštejna (č. D 15-III);

ministru soc. péče:

o odvolání válečného poškozence Františka Pöschla z Reischdorfu č. 353, které podal k zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence dne 21. ledna (č. D 10-III),

o pensijním pojištění soukromých úředníků, kteří byli dříve pojištěni u některého rakouského náhradního ústavu (č. D 14-III),

o podpoře slepci Karlu Wölflovi z Albrechtic u Sušice, pošta Sušice (č. D 17-III),

ministru veř. prací o někdejším rozhodnutí ministerstva veř. prací ze dne 8. července 1926, č. 35.253/26, a o právním stavu, vytvořeném nyní nálezem nejvyššího správního soudu ze dne 18. února 1929 (č. D 12-III),

ministru pro věci zahraniční o výplatě 4%ní půjčky terstské městské a obchodní komory z roku 1889, která jest v držení falknovského Spořitelního a záložního spolku (č. D 16-III);

posl. Kurťaka vládě o nezákonité suspensi představenstva urbariální obce vesnice Kričova v pol. okrese tiačevském (č. D 20-III).

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

22. Návrh posl. Petroviča, Kaliňáka, Zajíca a druhov na vydanie zákona o predĺžení zákona zo dňa 26. apríla 1924, č. 87 Sb. z. a n., o úprave užívania niektorých pastvín na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jakožto 1. odstavec jest:

1. Rozprava o vládním prohlášení.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve 4. schůzi posl. sněmovny dne 18. prosince t. r.

Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Stenzl, dr Hanreich, Simm, Vallo, Hodinová a Čižinská; na straně "pro" pp. posl. Böhm, dr Zadina, Koudelka, Mikuláš, dr Štefánek, dr Kafka, Brodecký, Tučný, Ščerecký, Chobot, Hrušovský a dr Reisz.

Dávám slovo p. posl. Böhmovi.

Posl. Böhm [německy]: Slavná sněmovno! Ve vládním prohlášení p. předsedy vlády ze 13. prosince jest podrobně pamatováno na začátku a na konci na zemědělskou tíseň tohoto státu. Zvláště poukazuje pan předseda vlády na to, že strašlivá krise musí nepříznivě působiti na všechna ostatní odvětví našeho veškerého hospodářství, pročež jest okamžité odstranění této krise nutně potřebné a řešení toto jest záhodno v zájmu veškerého národního hospodářství. Kupní síla venkova poklesla na tolik, že zejména ve venkovských městech si kupci na vánoční svátky trpce stěžují na špatné obchody. Již 28. února tohoto roku jsem kladl při jednání o dodatkovém zápisu k polské obchodní smlouvě s tohoto místa jménem své strany celní a obchodně politické požadavky, jež bohužel zůstaly bez povšimnutí. Obilní ceny klesají na bursách každý týden, po dobytku není poptávky; šaty, boty a všecky ostatní předměty potřeby jsou stejně drahé, ne-li dražší. Daně jsou vymáhány bezohledně, zvláště v posledních dvou měsících, nedoplatky na daň z majetku i s úroky z prodlení soudně zabavovány a každý měsíc požaduje nemocenské a starobní pojištění zvýšené příspěvky, v poslední době opět pro zemědělství sotva snesitelné. Přes pokles obilních cen o 50 haléřů za kg v době od května do prosince 1929, přes pokles ceny dobytka není žádného zlevnění chleba ani masa. Deset let po válce bude se na venkově mnohý dárkový stůl o vánocích velmi chudě vyjímati. Konsument nemá levných potravin, výrobce žádné mzdy za svoji těžkou práci. Nynější tíseň nelze stran tíže a prudkosti porovnati se žádnou krisí dřívějších dob. Za více než deset let přivedlo naše zemědělství v namáhavé činnosti stupeň zemědělských kultur na mírovou výši, ba dokonce ji překročilo. Jestliže uvážíme, že přes válečné oběti počet obyvatelstva stoupl, tak by se muselo míti za to, že ve středoevropské hospodářské oblasti jsou stejné poměry jako v posledním mírovém roce.

Tomu však tak není. Amerika vyšla ze světové války jako hospodářský vítěz a celá Evropa jest v otroctví poplatnosti. Amerika zvýšila svými, zemědělství poskytovanými levnými úvěry, svou prapůvodní výrobní silou, levnou vodní cestou a zastavením zemědělské výroby v evropských státech za války a v době poválečné - vzpomínám při tom čtyřletého nuceného hospodářství - ohromně výrobu a obilní osevná plocha v Americe, Kanadě a Argentině se zvýšila z 29.6 milionů ha na 42.5 milionů. Světová výroba u obilí a dobytka jest daleko větší než veškerá světová potřeba, takže bezplánovité vedení hospodářství v jednotlivých zámořských státech vedlo v letech 1928 až 1929 k nadvýrobě 900.000 vagonů pšenice, v porovnání znázorněna znamená nadprodukce pšenice 3 pšeničné sklizně Německé říše. Sta vagonů zemáků nemá v Československu odbytu. V Americe byl dán popud k velikému rozšíření osevných ploch, když naše domácí zemědělství dostávalo na základě nařízení o nejvyšších cenách v poválečné době 150 Kč za 100 kg obilí, válečné obilní ústavy však za americké výrobky platily přes 400 Kč. Těchto tehdejších poměrů budiž vzpomenuto také u příležitosti zemědělské tísně, poněvadž tato nucená opatření přispěla k dnešní nadvýrobě a k dnešní krisi zemědělství. Světová nadvýroba pak způsobila světovou krisi zemědělskou a dnešní ceny za zemědělské plodiny jako obilí, dobytek, chmel, ovoce a mnoho jiných nehradí již po delší dobu výrobních nákladů. Podle záznamů vídeňské plodinové bursy z r. 1909 jsou obilní ceny poměrně o 40% levnější než před 20 lety, kdy ještě byla možnou daleko levnější výroba než dnes.

Průtržemi mračen, krupobitím, bouřemi a mrazy se tíseň domácího zemědělství ještě znamenitě zostřila. Z dvousetpěti obcí s částkou 57,182.000 Kč škody byly předloženy žádosti zemědělců a malozemědělců s pozemkovou výměrou přes 78.500 ha o podporu z fondu pro živelní pohromy; z 243 obcí došly žádosti o vrácení daní následkem těžkého poškození zemědělských kultur nebo mnohdy také pro úplné jich zničení. Krise zemědělství přechází na všecka povolání, krise se stává pohromou, jestliže sněmovna a vláda neučiní ihned opatření, aby ji zamezily. Z řečí, které byly promluveny k vládnímu prohlášení předevčírem a včera, vyšlo najevo, že veškeré strany konečně poznaly tíseň zemědělství a jest povinností všech stran, aby společně s námi pomohly zemědělství a tím odvrátily krisi od ostatních povolání. My jsme již předložili své návrhy na odstranění zemědělské krise vládě, když se sněmovna sešla, a žádali o vydatnou ochranu zemědělství.

V oboru celním a obchodněpolitickém požadujeme:

1. Škrtnutí všech položek v čl. II novely k celnímu sazebníku z 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., jež proti čl. I obsahují snížení cel na domácí výrobky a které ve čl. I. již došly zákonného uznání. Hospodářské poměry se zhoršily zcela podstatně na škodu domácí výroby a opravňují pouze k oněm celním sazbám, jež došly zákonného uznání již v čl. I.

2. Zrušení závazků obsažených v obchodní smlouvě s Maďarskem; kdyby k tomuto nutnému celnímu a obchodně politickému opatření nedalo Maďarsko svůj souhlas, pak výpověď obchodní smlouvy.

3. Těmito opatřeními zvýšená zemědělská cla nesmí býti novými smluvními závazky s cizími státy opět snížena.

4. Dumpingové doložky obsažené v čl. VIII novely k celnímu sazebníku z 22. června 1926, č. 109, jest použíti proti všem státům, které zvláštními opatřeními podporují a provádějí vývoz svých zemědělských výrobků takovým způsobem, že domácímu zemědělství vzniká silnější soutěž. To platí zejména o Polsku, které syndikátem pro vývoz vepřů ovládá československý trh, pro Ameriku, jejž velkorysá úvěrová akce v částce 16 miliard Kč pro faráře má v prvé řadě sloužiti vývozu, a pokud možná i proti oněm státům, jež se účastní zamýšlených syndikátů pro vývoz obilí, které se mají založiti. Praktické použití dumpingové doložky v Československu zabránilo by i jiným státům, v nichž se uvažuje o podobných plánech na podporu vývozu, aby je uskutečnily.

5. Dovoz obilí a mouky budiž znovu podroben povolovacímu řízení a dovozní povolení smí býti uděleno jen na návrh komise, která bude ustavena a k níž patří i zástupci zemských zemědělských rad a zemědělských ústředních družstevních korporací.

6. Policejní ustanovení o nákazách pro dovoz dobytka jest zostřiti a co nejpřísněji vykonávati zvláště proti oněm státům, jichž zvěrolékařské poměry jsou ještě nedostatečné. Poukazuji na zvěrolékařsko policejní ustanovení vydaná spolkovým ministerstvem pro zemědělství v dohodě s ministerstvem sociální péče v Rakousku dne 1. února pohraničním kontrolním orgánům, která poskytují rakouskému zemědělství přiměřenou ochranu před zavlečením nákaz. Uzavření zvěrolékařského ujednání s Německem budiž v zájmu oživení pohraniční dopravy urychleno.

7. Tíseň chmelařů vyžaduje co nejrychleji opatření k nápravě:

a) Snížení dovozního cla pro československy chmel do vývozních zemí, zvláště do Německa,

b) uznání československého zákona o původu chmele Německem,

c) rozšíření závazné povinnosti označiti chmel za chmel československý, který se spotřebuje doma,

d) snížení daně z obratu na chmel ze 2 na 1%,

e) zrušení soukromých skladů pro cizozemský nevyclený chmel,

f) snížení povinnosti uskladniti tento chmel,

g) co nejpřísnější provádění zákona o původu chmele,

h) snížení dopravného pro chmel a umělá hnojiva.

8. Pokud nebyl vydán konečný celní sazebník, jest dovoz lnu podrobiti povolovacímu řízení a přihlédnouti, aby daň z obratu byla pro všecky závody len zpracovávající za účelem zmenšení výrobních nákladů zrušena při novelisaci zákona o dani z obratu a dani přepychové. Dále jest nutno snížiti železniční sazby pro domácí lněné výrobky o 50%. Dále jest učiniti státní opatření za účelem úhrady vojenské potřeby, jakož i všech státních a zemských ústavů plátnem z domácího lnu.

9. Následkem pohromy mrazů v uplynulé zimě bylo domácí ovocnářství velmi těžce poškozeno a má zapotřebí co nejdůraznější podpory v oboru celním a obchodně politickém, protože se dá očekávati, že budou zničené ovocné kultury znovu osázeny v dohledné době jen tehdy, budou-li zajištěny přiměřené ceny ovoce. Nejdůležitější požadavky ovocnářství jsou ustanovení přiměřeného minimálního cla pro jablka a hrušky v nebaleném stavu dovážené, zvýšení celní sazby pro jemné stolní ovoce, každoroční uzávěra dovozu jablek a hrušek v listopadu, prosinci a lednu, hlavně proti všem americkým státům a brzké uzavření obchodní smlouvy s Německem příznivé československému vývozu ovoce. Přímo katastrofálně působila krise na naše okurkáře. Za 1 kg platí se 5 hal. a zde jest pomoci zvláště zapotřebí.

10. Československé vinařství vyžaduje v oboru celním a obchodně politickém omezení dovozních kontingentů vína. Přes to, že vinařské kraje československé mohou uhraditi pouze část domácí spotřeby vína, jest uloženo v těchto krajích veliké množství vína, hlavně dobré jakosti, jež jest neprodejné. Požadavek, aby dovozní kontingenty vína byly omezeny, jest tedy za daných poměrů úplně odůvodněný.

11. Nucené vymílání domácího obilí jest zavésti pro všecky mlýny, rovněž i nucené míchání domácí a cizozemské mouky.

12. Zlepšení systému dovozních listů patří do rámce celních a obchodně-politických opatření. Podle dnešního způsobu provádění ne mohou se dovozní listy plně uplatniti, poněvadž jejich použití jest příliš omezeno. Zlepšení systému dovozních listů spočívá v podstatném rozšíření použitelnosti dovozních listů ku placení cla za dovezené osadnické zboží, za zemědělské stroje, hnojiva a jiné nutné předměty potřeby. Československo má nejnižší zemědělská cla a tato skutečnost se uplatnila na škodu zemědělství. Kdežto výrobní náklady činí u žita 180 Kč, u pšenice 2-00 Kč za 100 kg, dostává zemědělec o 40 až 50 h méně, než činí skutečné výrobní výlohy. V Československu dostane zemědělec pouze 50 % ceny, kterou musí zaplatiti spotřebitel, kdežto v Dánsku a Sev. Americe dostávají zemědělci 75% spotřebitelských cen za své výrobky. Tato okolnost jest zajisté nejlepším důkazem, že meziobchod v Československu strká do kapes obrovské zisky a že zvýšení cel na dovážené zemědělské zboží nemusí míti za následek zdražení potravin, nýbrž musí jíti na vrub zisků meziobchodu. Dnešní ceny chleba jsou vybudovány na ceně žita 230 Kč a cena bílého pečiva na ceně pšenice 400 Kč. Kdežto zemědělec dostane za své zemáky 25 h, musí spotřebitel za ně platiti ve městech 80 h až jednu Kč. Podle stavu ze září 1929 činí cla na cizí obilí v Československu 16.9%, v Německu 29%, v Maďarsku 32%, v Rumunsku 27%, v Jugoslavii 34%, v Polsku 36%, ve Francii 35% a v Italii 41% ceny obilí. Československu nezbude nic jiného, než zvýšiti obilní cla na 40% ceny obilí nebo brzditi dovoz obilí povolovacím řízením do té míry, že smí býti dovezena jen scházející, doma nevyrobená množství. O otázce obilního monopolu dá se jednati; zemědělství může si zůstati jedno, jakým způsobem bude zajištěn výnos jeho práce. Zajistí-li mu monopol přiměřeným vlivem na tvoření cen cenu, která zaručuje průměr posledních sedmi let, pak jsme s tím také srozuměni. Uvažovati se dá také o úpravě po švýcarském vzoru: spolkový obilní ústav ve Švýcarsku jest povinen odebrati veškerou domácí výrobu a platiti cenu 28 až 45 franků, to jest o 8 1/2 švýcarských franků vyšší než průměrná tržní cena za vyclené cizozemské obilí franko švýcarská hranice, asi 240 Kč za 100 kg. Zemědělství potřebuje rychlé pomoci a zdlouhavými jednáními a sliby není mu zde v této pro ně tak vážné době nijak pomoženo. Týž poměr k jiným státům nacházíme u cel dobytčích. Chci vyjmouti několik málo příkladů. Československá cla na dobytek jsou nyní tato: voli za kus 360 Kč, býci za kus 240 Kč, krávy za kus 210 Kč, jalovina za kus 126 Kč, telata za kus 40 Kč, vepři 50 až 80 kg za kus 60 Kč, vepři přes 120 kg za kus 110 Kč.

Clo jiných států činí u jatečného dobytka: Německo za 100 kg 144 Kč. Maďarsko za 100 kg 105 Kč. Rakousko za 100 kg 105 Kč. Jugoslavie za kus 660 Kč. Švýcarsko za kus 520 Kč. Rumunsko za kus 630 Kč. Vepři: Maďarsko za 100 kg 154 Kč. Německo za 100 kg 144 Kč, Jugoslavie za 100 kg 264 Kč.

Československo má nejen právo, nýbrž povinnost, aby v otázce zemědělských cel udržovalo stejný krok s ostatními státy, a každá nestejnost v tomto ohledu může se státi osudnou národnímu hospodářství jakožto nadřízenému činiteli. Přebytek zemědělských plodin činí nezbytným, aby byla učiněna opatření v oboru celním a obchodně politickém, která uchovají zemědělství před úplným úpadkem.

Během prvních desíti měsíců r. 1929 jsme dovezli 13.136 vagonů cizí pšeničné mouky. Jaká škoda byla našemu domácímu zemědělství způsobena tímto dovozem mouky, dá se jistě lehce změřiti. Jest velikou chybou, že naše spotřebitelské kruhy jsou toho mínění, že cizí pšeničná mouka jest lepší než naše výrobky. Koncem května 1929 bylo již znamenati počátek poklesu obilních cen na burse o 15 Kč u žita, 10 Kč u pšenice. 15 Kč u ovsa a 8 Kč u ječmene. Nezadržitelně vyvíjely se ceny u obilí směrem dolů, takže dnes můžeme mluviti o naprostém úpadku obilních cen, který, jak jsem již dokázal, neodpovídá v žádném případě ani přibližně výrobním nákladům. Všechny naše sousední státy chránily již před drahným časem své zemědělství přiměřenými opatřeními. Tak Italie zvýšila dne 23. května celní sazby na obilí ze 71.50 Kč na 92 Kč a také provedla zvýšení celních sazeb na mouku v témže poměru. Dne 10. června t. r. byly ve Francii zvýšeny celní sazby ze 46˙20 Kč na 66 Kč za 1 o. Příkladným způsobem schválila francouzská sněmovna 581 proti 3 hlasům koncem listopadu 1929 zákon o obchodu obilím, který zmocňuje ministra zemědělství, aby nařízením stanovil míchání domácí a zahraniční mouky, zvýšil clo na obilí, zemáky a dobytek, jakož aby upravil dovoz obilí a dobytka kontingentováním. Všecky strany francouzské sněmovny hlasujíce, byly si vědomy významu zemědělství pro národ a stát. Výsledek hlasování jest tím významnější, že se z Ženevy dělá nálada pro zákaz omezení dovozu a vývozu a pro celní mír. V souvislosti s touto otázkou se poukazuje na to, že na zemědělské plodiny jest ve Spojených státech v nynější době clo ve výši 23% ceny obilí a že toto clo má býti podle usnesení senátní komise zvýšeno na 33%. Naše dnešní průmyslová cla činí 30 až 50% nákupní ceny a s druhé strany musí opět náš vývozní průmysl překlenouti dovozní cla, činící 50 až 100% ceny, takže k celnímu míru může teprve dojíti, až s jedné strany bude zřízena parita mezi průmyslem a zemědělstvím a s druhé strany mezi jednotlivými státy. Za účelem odstranění hospodářské krise přikročilo Německo k výpovědi obchodních smluv, aby mohly vstoupiti v platnost autonomní celní sazby na obilí. Německo zavedlo nucené vymílání domácí pšenice pro všecky mlýny a tyto musí od 1. prosince 1929 do 31. července 1930 semlíti 30% domácí pšenice. Ministr zásobování může podle výsledků domácího trhu a zásob toto procento zvýšiti. Dne 10. července 1929 stanovilo Německo znovu zvýšené celní sazby na všecky druhy obilí a usneslo se poskytovati příjmy ze zvýšených cel jako příspěvky k nájemnému pro chudší rodiny s více dětmi. Toto opatření plně schvalujeme a jsme vždy ochotni ujmouti se skutečně potřebných. Cla na zemáky byla zdvojnásobena a provedeno zvýšení cla na máslo. Dále bylo v Německé říši žito z východních výrobních oblastí učiněno zkalením neschopným pro lidskou potřebu a vydáváno ke krmným účelům, jsouc zlevněno prémií ze státních prostředků 320 Kč za tunu. Žito jest hlavně určeno pro oblast krmných vepřů na německém západě. Za tím účelem bylo německou vládou připraveno 20 milionů Kč. Dále byly stanoveny směrné ceny obilí, pro případ, že nebude těchto směrných cen dosaženo, jmenována vyrovnávací přirážka. 2 1/2 marky k autonomnímu clu. Zvýšení dobytčích cel na 560 Kč za 100 kg masa a na 448 Kč za 100 kg živé váhy u dobytka hovězího a na 960 až 1920 Kč za 100 kg zpracovaného masa stane se v nejbližších dnech skutkem. Ohlášená opatření měla za následek přiměřený vzestup říšskoněmeckých obilních cen a tato opatření budou požehnáním pro zemědělství Německé říše. Rakousko zavedlo dne 10. ledna 1929 přiměřené zvýšení cla, zvláště na vepře, a dne 1. února vydalo spolkové ministerstvo pro zemědělství a lesnictví úřední zvěrolékařské zprávy zvěrolékařům pohraniční kontroly jako služební příkaz. V těchto úředních zvěrolékařských zprávách jest upravena otázka dovozu masa a dobytka z ciziny a hlavně jsou namířeny proti přílišnému dovozu polských vepřů. Vepře zabité možno podle těchto ustanovení dovážeti jen se všemi vnitřnostmi, což znamená zvláštní ztížení dovozu. Kontingentování dovozu polských vepřů bylo již v Rakousku provedeno. Rakousko zamýšlí zvýšiti obilní clo ze 2 zlatých korun na 6 a zavedlo nucené mletí a míchání. Mlýny rakouské jsou podle znění zemědělského nouzového programu povinny mlíti 40% pšenice a 70% žita domácího původu a cizozemská pšeničná mouka míchá se se 40% domácí a cizozemská žitná mouka se 70% domácí. Tímto opatřením se dosahuje, že se do Rakouska dováží více obilí než mouky a že se zaměstnává domácí mlynářský průmysl. Předvídána jsou opatření ke zvýšení chovu vepřů zvláště pro pěstitele cukrovky. Rakouská vláda zvýšila za účelem zachování obilní osevné plochy subvenční částku na 45 milionů Kč. z čehož dostává příspěvky veškeré zemědělství. V rakouských vládních vrstvách jest vážná snaha, aby se za všech okolností zachovala obilní osevná plocha, poněvadž jsou přesvědčeny o významu domácí výroby pro stát a národ. Všeobecně jest známo, že pěstování obilí v Americe jest mnohem nižší přes lepší mzdové a životní podmínky následkem velikých nadmíru úrodných ploch, jež není vůbec nutno hnojiti, a následkem menších daní, jakož i sociálních dávek. Přes to dala americká vláda zákonem o pomoci farmářům americkému zemědělství k použití 500 milionů dolarů levného ročního úvěru. Proti cenovým ztrátám byly zavedeny pojišťovací společnosti a velkorysá americká pomocná akce přes bohaté přirozené pomocné prameny a vlastní kapitálovou sílu amerického zemědělství vedla k rozšíření obilních osevných ploch a toto rozšíření jakož i levný způsob výroby východních států mají hlavní vinu na dnešní zemědělské krisi. I v samotných státech vyvážejících obilí, jako v Polsku, bylo v poslední době provedeno zvýšení cla a stanovena vývozní prémie pro polské zemědělství nařízením z 10. listopadu 1929 s působností od 15. dubna 1930. Polský zemědělec dostane za vyvezené obilí list, kterým může platiti daně a tento způsob vývozních listů jest daleko účelnější než způsob dovozních listů v Československu. Tím, že dovozních listů tohoto státu možno opět použíti jen k bezcelnímu dovozu obilí, nesplňují mnohdy zamýšleného účelu a ohrožují až po jistý stupeň veškerý náš hospodářský plán o hospodaření obilím. Bylo by uvážiti, zda by se také v Československu nedaly listy, jež se dostávají při vývozu obilí, použíti pro daňové platby a jejich platnost rozšířiti na dovoz kávy, čaje, bavlny, hospodářských strojů a ostatního zboží, aby mohly býti v plné ceně prodány. Samozřejmě musil by v zájmu pěstování domácího ječmene a chmele, jakož i výroby cukru býti tento systém dovozních listů rozšířen za účelem odstranění tísně i na toto pole zemědělských plodin, které doma vůbec nelze odbýti, poněvadž přeměna v zemědělské výrobě není během jednoho roku možná. Levná výroba ve východních státech: Rumunsku, Polsku a Maďarsku umožňuje, že se objevily snahy dostati úplně do ruky trhy Československé republiky. Podobně jako polský syndikát pro vývoz vepřů chce se utvořiti společná vývozní organisace maďarských, rumunských a jugoslávských vývozců obilí. Chtějí společně skupovati obilní sklizeň a prostřednictvím organisace prodávati na společný účet. Budou-li takové plány uskutečněny, pak musí československá vláda věnovati tomuto hnutí zvláštní pozornost a svoje zemědělství chrániti přiměřenými opatřeními, která nedají na sebe dlouho čekati, jako použití dumpingové doložky, obsažené v čl. VIII novely zákona z 22. června 1926. Švýcarsko chrání zemědělství tím, že platí nyní za 100 kg obilí 55 Kč přirážky, a to až do doby, dokud cena obilí nedosáhla 240 Kč za 100 kg. Jest příznačné, že Rumunsko stanovilo vývozní clo na dobytek vyvážený do Československa. Rumunsko vytváří si státní příjmy na vrub zemědělství v Československu, poněvadž to umožňuje naše dosud nedostatečné clo na dobytek. Zemědělství nesmí býti při uzavírání obchodních smluv předmětem čachru pro ostatní hospodářská odvětví, poněvadž stát a národové mohou trvati jen tehdy, pracuje-li bezpečné zemědělství. Celní a obchodně-politická opatření sama nepostačují, aby odvrátila dnešní katastrofální zemědělskou krisi. Musí býti učiněna opatření v oboru železničního tarifnictví a železniční tarifní politika musí účelným způsobem doplňovati celní a obchodní politiku. Naši malorolníci potřebují levných krmiv a je příkazem nutnosti snížiti nákladní sazby na krmiva a zakázati jejich vývoz; železniční sazby při dovozu cizozemských výrobků jest podrobiti revisi, aby nemohlo Polsko dodávati do Prahy levněji, než mohou dodávati východní domácí kraje. V našem návrhu jsou obšírně uvedena opatření, jichž by se bylo chopiti v oboru železničního tarifnictví. Zvláštní pozornost jest věnovati věcem daňově-politickým. Spravedlivé zdanění zemědělství podle skutečných poměrů se zvláštním ohledem na nynější krisi jest příkazem doby. Co nejostřeji musím se s tohoto místa obrátiti proti přehmatům jednotlivých berních správ, které si vykládají berní zákony z r. 1927 mnohdy vědomě falešně. Finanční správa jest povinna vydati příslušné směrnice a vychovati k morálce nejen poplatníky, nýbrž i úředníky berních správ a berních úřadů. U jedné berní správy mého volebního kraje zažádal jeden malorolník o daňovou úlevu následkem mnišky. Na žádost odpověděl jeden finanční rada oné berní správy v tom smyslu, že doporučuje finančně slabému malorolníku, aby vzal svoji žádost zpátky, poněvadž by jinak musil platiti několik tisíc korun za komise. Tato nespravedlivá hrozba dosáhla tak dalece svého účelu, že žadatel vzal svoji žádost zpět ze strachu, aby nemusel platiti vysoké útraty komise.

Co by musel dostati zemědělec nebo malorolník, který jde do práce ráno o půl sedmé a klade se unaven do postele večer v deset hodin, za jeden den své práce, dostane-li berní úředník za jednu takovou komisi tisíce korun?

Komise jednoho berního a jednoho lesního úředníka, i když jest místo prohlídky vzdáleno dvě hodiny od berní správy, nemůže a nesmí státi tisíce korun. Při vymáhání daní všech druhů a dávek jest na nynější bídu zemědělství bráti ohled. Žádosti zemědělců a lesních hospodářů o prominutí právoplatně předepsaných daní ve smyslu § 276 a žádosti o bezúročné posečkání ve smyslu § 288 zákona o přímých daních jest vyřizovati blahovolně a rychle. Sazba úroků z prodlení 7%, jež byla stanovena vládním nařízením z 24. července 1927, č. 89 Sb. z. a n., budiž všeobecně snížena na 5%. Při stanovení sazeb na paušalování daně z obratu nutno míti náležitý zřetel k hrozivé krisi v zemědělství, totéž u paušalování daně důchodové. Vývoj hospodářských poměrů vyžaduje také nezbytně snížení daně z vína, daně z masa, zvláště však také daně z obohacení a poplatků za nemovitosti. Selské výminky musí býti na příště osvobozeny od daně rentové. Jestliže jsme se předevčírem nechopili slova při projednávání zákona o prodloužení daně z obratu a daně přepychové, bylo to proto, poněvadž je dnes dána příležitost přednésti naše přání při rozpravě o pomocných opatřeních pro zemědělství i stran novelisace daně z obratu. Stojíme na stanovisku, že je nutno daň z obratu pozvolna rušiti a že mohou býti scházející příjmy nahrazeny úsporami v neproduktivních vydáních. Dále požadujeme, aby se neplatila daň z vlastní spotřeby. Daň jest dále prominouti u naturálních mezd našich pomocných dělníků a služebnictva, dále při dodávkách potravin a ostatních předmětů spotřeby vyrobených ve vlastním podniku nebo prodávaných, jež jsou podniky dodávány na základě služební nebo pracovní smlouvy jejich zaměstnancům. Při novelisaci zákona o dani z obratu jest osvoboditi:

1. dodávky a výkony družstevních svazů pro členská družstva a obráceně,

2. dodávky a výkony družstev pro členy a obráceně.

Příslušný podrobný posudek byl již 25. října 1929 předložen úřadovnou německého zemědělství a lesního hospodářství ministerstvu financí a zemědělství. Zemědělská tíseň vyžaduje také zvláštních opatření. Škodami následkem mrazů v zimě 1928/29 nebyl ovocnářům odňat jen výnos jednoho nebo několika let, ovocnářství ztratilo část svého základního kapitálu, své majetkové podstaty. Na podporu obnovy zničených ovocných sadů a vinic dlužno poskytnouti vydatné peněžité prostředky našim ovocnářům a rozděliti je poškozeným prostřednictvím fondů pro živelní pohromy, zřízených u zemských zemědělských rad. Podpora zemědělského družstevnictví z veřejných prostředků za účelem vyřadění drahého meziobchodu jest nutná; družstevní zpeněžení zemědělských plodin musí cestu od výrobce ke spotřebiteli v zájmu obou zkrátiti. Úprava otázky zemědělských dělníků zákonnými ustanoveními jest naléhavou úlohou nové sněmovny a vlády. Co nám prospěje všechno poznání, jak by se v zemědělství dalo lépe dělati to či ono, chybí-li pracovité zkušené paže, aby vše to také prakticky provedly. Nebezpečí dalšího, silného vylidnění venkova, odvrat od zemědělského povolání je povážlivě blízko a vyžaduje obratu smýšlení a stanoviska k zemědělství a jeho dělnictvu. Zemědělec, malorolník a jeho dělník musí za svou práci obdržeti mzdu, jaké si za svoji poctivou námahu a své trápení zasloužili. Zvláštní pozornost musí býti věnována také našemu malozemědělství a učiněna všechna zákonná opatření, jež jsou způsobilá, aby uchovala malorolníku a domkáři jeho existenci. Nová sněmovna, vláda - my všichni dohromady máme povinnost jíti nejkratší cestou, abychom v zájmu státu a jeho národů odstranili tíseň zemědělství. V poslední hodině volám proto s tohoto místa ke sněmovně a k vládě: Zachraňte zemědělství skutky, než bude pozdě. Má strana jest ochotna pracovati ke blahu všech vrstev obyvatelských. (Potlesk.)