Při tom připomínám, že se přehlíží velmi důležité podniky elektrárenského rázu, které by mohly využitkovati vodní proud, vodní sílu, dnes namnoze bezúčelně utíkající. Mám na mysli na příklad na Šumavě horní Otavu, Vydru. Na Vydře a Křemelné, přítoku to Vydry, projektuje se celou řadu let soustava nádrží, která by sloužila k napájení hydroelektráren, a to s takovou mocnou hnací silou, že by výroba elektrického proudu z těchto hydroelektráren stačila zásobovati celé Jihozápadní Čechy od Šumavy až po Prahu. Projekty se stále připravují, bývalý zemský výbor podrobně celou otázku studoval, plány jsou hotovy. Dnes ovšem celá otázka se dostává z důvodů administrativních na nové pole, do zemského úřadu, má býti řešena opětně ze základu, a tak mnoho času a peněz utíká neustálým studiem, zatím co doba, kdy se má přikročiti k opravdové práci, oddaluje se a oddaluje a kapitál utíká nám tu pod rukama.

Jak taková hydroelektrárna může pracovati, o tom dokladem je soukromá elektrárna velkotovárníka p. Spiry, majitele velkopapíren ve Větřní u Českého Krumlova, který má svou hydroelektrárnu na horní Vltavě nad Čertovou Stěnou, kde prostě za několik korun výkoupil si vodní právo, svedl zde vodní tok se spádem 100 m, má zde několik turbin a vyrábí velmi značné množství Kw hodin téměř zadarmo. Nejen že všechen proud, který spotřebuje pro své továrny, má lacino, on jej ještě prodává, a de facto na svém podniku vydělává. Máme v témže území elektrickou dráhu Cártle-Lipno. Pro tuto elektrickou dráhu náš erár kupuje elektrický proud, co zatím by mohl velmi dobře vyvlastniti anebo vykoupiti elektrárnu kláštera vyšebrodského na pile Bruno Pammer. Od soukromého podnikatele elektrická dráha státní proud velmi draho kupuje a tím přirozeně zdražuje se doprava na této dráze, ať se to týká tarifů osobních nebo nákladních. Tedy využitkování vodních toků pro zařízení hydroelektráren jsou ještě programy u nás velmi odstavované, velmi vzdušné, málo kdo si jich všímá a stále se poukazuje, že není tolik peněz, aby mohly tyto podniky býti provedeny, zatím co na druhé straně vydávají se peníze na placení elektrického proudu, vyráběného v hydroelektrárnách soukromých.

My proto také vítáme už z tohoto důvodu, aby prováděno bylo řádné a dostatečné zásobování konsumenta elektrickým proudem, osnovu zákona o elektrisačním fondu. Tato osnova má podnětem spojiti vysokým napětím celou řadu elektrárenských ohnisek a má z toho důvodu regulovati event. nedostatky těchto jednotlivých elektrických podniků a vyrovnávati tak pravidelné, rovnoměrné dodávání proudu. Ale při tom zase upozorňuje se v důvodové zprávě k této osnově, že by bylo potřebí na řádné dobudování této sítě s vysokým napětím 700 mil. Kč, ale celý fond spokojuje se s pouhými 200 mil. Kč, tedy opětně s částkou, která bude jen zlomkově vyrovnávati naše nedostatky, kdežto v mnohých případech tyto nedostatky zůstanou nadále k neprospěchu a k nespokojenosti naší veliké konsumentské obce. A v důvodové zprávě k osnově o elektrisačním fondu mluví se zase o tom, že podniky elektrické pro vysoké napětí proudové stavěny budou na uhelných dolech, tedy zase pro tepelnou energii, zatím co program s hydroelektrárnami se odsunuje na vedlejší kolej.

Druhá věc, na kterou chci poukázati při této příležitosti, jest otázka zlevnění proudu. Dnes je proud v Československé republice velice drahý. Má-li se platiti za Kw hodinu pro svícení 3,50 Kč - to je cena ještě malá, platí se také 4,50 Kč, 5 i 6 Kč - tu přirozeně náš venkovský člověk si věc překalkuluje, rozmyslí, a těžko se rozhoduje pro to, aby svoji chaloupku, svůj mlátek připojil na elektrovodnou síť a použil velké výhody, kterou elektřina do našich venkovských obcí přináší. Tedy zlevnění elektrického proudu novými moderními technickými vymoženostmi. Lze litovati, že dnes veliké procento vyrobené energie ztrácí se v síti. Ze 100 % vyrobené elektrické energie toliko 70 % dostává se do prodeje, 30 % se ztrácí.

Dále by bylo potřebí, aby bylo pamatováno se strany našich odborných kruhů na zhotovení úsporného motoru, který by byl dán venkovskému člověku do ruky, a bylo by velmi účelné, kdyby z částky, kterou bude disponovati ministerstvo veřejných prací, byla vypsána soutěž na sestrojení vhodného elektrického motoru, který by znamenal zlevnění a lepší zužitkování elektrického proudu. Nutno dále komerčními a finančními zákroky pracovati k tomu, aby proud byl zlevněn, a konečně směřovati také k tomu, aby dodávka elektrické energie zbavena byla všech veřejných břemen. Na to poukazuje správně resoluce III. osnovy zákona o elektrisaci venkova, kde se praví, aby dodávka proudu zbavena byla dávek. My jsme ovšem zákonem č. 77 provedli to, že právě tato elektrická energie stává se předmětem zatížení obecními dávkami, že se dnes z každé lampičky a z každého motoru na venkově vybírají dávky, a tím se elektrická energie zdražuje.

Měli bychom se snažiti, abychom venkovskému konsumentovi pomohli k lacinějšímu proudu tím, že bychom tyto dávky nevybírali. Ovšem na druhé straně musili bychom pomoci obcím k jiným pramenům příjmů, aby právě tyto dávky nezatěžovaly tak důležité věcí, jako je elektrický proud.

A konečně, slavný senáte, budiž mi dovoleno, abych upozornil ještě několika slovy na určité nedostatky ve správě některých elektrických podniků. Stojíme na stanovisku, že správa všeužitečných podniků, jakými elektrické podniky jsou, má býti dobrá. Není ovšem dobrou taková správa, která je příliš jednostranná, která příliš dbá stranické politiky, než aby přihlížela k technickému prospěchu ústavů, které sdružuje pod svou správou. Staly se případy - nemohu si to odpustiti a musím to zde konstatovati - je to zejména Svaz jihočeských elektráren v Čes. Budějovicích, který se poslední dobou dostal do vleku určité politické strany a kde z důvodů stranickopolitických na úkor služby konsumentům dějí se věci, které dlužno kritisovati. Je naléhavě nutno, aby tyto neblahé zjevy ve Svazu jihočeských elektráren byly likvidovány, a zejména, aby správní rada těchto elektráren postupovala vůči zaměstnancům spravedlivě.

Sama městská rada v Čes. Budějovicích musila si povšimnouti tohoto jednání správy Svazu jihočeských elektráren a usnesla se na projevu, který, dovolte, abych zde citoval:

>Zaměstnanci jihočeských elektráren od r. 1923 neměli provedenou úpravu platovou, teprve koncem loňského roku dostalo se jim >přídavku ve výši 50 Kč měsíčně se zpětnou platností od 1. ledna 1928, naproti tomu však byla jim prodloužena pracovní doba denně o 1 hodinu bez náhrady, rovněž práce přes čas se jim vůbec nehonoruje. Ač léta předchozí dostávali pravidelně ke konci roku remuneraci, nedostali loni žádnou. Byla jim poskytnuta mimořádná vánoční výpomoc, musili však podepsati prohlášení, že je to výpomoc dobrovolná. Tím správní rada chce se zbaviti povinnosti výplaty roční remunerace.

Síly zapracované a po léta již slouživší jsou propouštěny a na jich místa přijímány síly výlučně z agrárnických družstev z Bratislavy, Něm. Brodu a Mor. Ostravy. Odbornou kvalifikaci posuzuje pan dr Vondráček, ačkoli jedině ředitel podniku může nejsprávněji práci posouditi.

Elektrárna v Čes. Budějovicích je v plném provozu a často musí pomáhati, když některá venkovská elektrárna v provozu selže. Obec naše je v nebezpečí, že přetížením a soustavným ubližováním zaměstnancům může dojíti k vážným poruchám v provozu elektrárny a tím by mohly býti velmi citelně poškozeny živnosti i továrny na proud elektrický odkázané. Rovněž dělnictvo zde pracující mělo by velké ztráty.<

Na tento projev městské rady v Čes. Budějovicích odpověděla správa jihočeských elektráren tím, že předseda Svazu jihočeských elektráren pan docent dr Kazimour přijel do Čes. Budějovic, svolal zaměstnance a v hodinové řeči jim kázal, že není přípustno, aby si stěžovali na své poměry, a také konstatoval, že on se nebojí, že on velmi pevně sedí na svém místě.

Takovýmto, řekl bych, nekvalifikovaným způsobem, nedají se věci vyřizovati. Je mí líto, že pan docent dr Kazimour, jehož si jinak velmi vážím, způsobem tímto snaží se napravovati věci, které by potřebovaly docela jiných cest k zavedení pořádku.

Konečně bych se ještě rád zmínil o způsobu rozdělování stavebních příspěvků a podpor. Doporučuji velmi zjednodušení v tomto řízení. Obec nebo elektrárenský podnik podá si žádost, která dříve chodila k zemědělské radě, odtud do ministerstva zemědělství, vyšetřovalo se to celé týdny, ba měsíce, přicházelo to zpátky, poněvadž nebyl dostatek peněz, žádosti se třídily a podle toho, kdo měl jakou legitimaci a jaký kabát, se postupovalo. Řada obcí zůstala odstrčena a jejich žádosti se odkládaly z roku na rok. Podpory zůstávaly nevyřízeny. Dnes způsob vyřizování žádosti se snad zjednoduší tím, že se celá otázka dostává do ministerstva veř. prací. Ale při tom jest ještě mnoho administrativních zbytečností., které, kdyby byly odstraněny, velice by zjednodušily způsob vyřizováni, a do kázalo by se obcím a elektrisačním podnikům, že pro jejich požadavek ve státní správě je opravdový smysl.

Konečně také ta spravedlnost vyhovovati těm, kteří žádají. V zákoně č. 139 z r. 1926 v §u 2 (3) výslovně se praví: >Při udělování příspěvků z podpor budiž v prvé řadě přihlíženo k chudým horským a hospodářsky zaostalým oblastem a ke krajům, ve kterých by se tím docílilo zvýšení zaměstnanosti a produkce zemědělské nebo živnostenské.

Prosím, aby se tohoto paragrafu dbalo, a to do důsledků, poněvadž já mám ze své senátorské praxe řadu dokladů, že bohatým obcím, ne v horských krajích, nýbrž uvnitř země dostávalo se hojných subvencí a podpor, a to mnohem vyšších podpor, než dostávaly obce potřebné. Tedy obcím, které na podporu nároku neměly, bylo vyhovováno. Paragraf 2, odst. 3 jmenovaného zákona byl v mnoha případech obcházen. Domnívám se, že i vy, páni, jak zde posloucháte, mohli byste mi toto mé tvrzení potvrditi a z vlastní praxe byste mohli posloužiti mnohými doklady o tom, že není dbáno toho, aby k chudým horským a hospodářsky zaostalým obcím se přihlíželo z toho důvodu, aby v nich byla zvýšena zaměstnanost a aby se zvýšila produkce živnostenská i zemědělská. (Tak jest!)

Doporučuji, aby administrativa státní, zejména ministerstvo veř. prací, tohoto paragrafu dbala, a aby náležitým způsobem byla využitkována benevolence, která parlamentními sbory ve prospěch tak důležité věci je přinášena, a aby těch 30 mil. Kč ročních a těch 200 mil. Kč elektrisačního fondu přinášelo užitek takový, abychom všichni z toho měli radost, a zejména aby postup elektrisačních prací na našem venkově rozmáhal se tím způsobem, aby v následujících nejbližších 10 letech nebylo jediného horského okresu a horské vísky, kde by neměli výhodu z elektrického proudu, kde by nesvítili elektřinou, kde by motory neklapaly, aby zkrátka nebylo míst, která by nebyla zasažena tak důležitou a tak významnou stránkou naší čsl. civilisace. (Potlesk senátorů čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kučera. Dávám mu slovo.

Sen. Kučera: Slavný senáte! Nemám v úmyslu mluviti proti předloze tohoto zákona, ale chci poukázati na některé vady a nedostatky, které se u nás objevují při provádění soustavné elektrisace venkova. Lituji, že nejsou přítomni zástupcové ministerstva veř. prací, aby skutečně ty výtky, které zde chci přednášeti, si poznamenali. Mám dojem, že u nás soustavná elektrisace se provádí beze všech hospodářských plánů, neplánovitě, že mrháme miliony, které dnes investujeme do provádění elektrisace. Ten dnešní provoz, cena elektrické energie je drahá a neodpovídá vloženým kapitálům, které do elektrisace dáváme.

Máme vybudovány elektrárenské svazy, které mají kapitál od okresů a obcí, tedy ony nemají kapitál, který musí zúročiti. My jsme jim dali peníze, které nám nezúročí polovinu kapitálu, a my nevidíme žádnou snahu, aby zde cena elektrické energie byla stále postupně odbourávána, aby cena byla levnější.

Co nám bude platno, když budeme zaváděti elektrisaci v obcích? Obce se zadluží, okresy se zadluží a jednotlivci musí do toho investovati soukromý kapitál a elektrisace nedává ještě těch výhod. To by nebyl pokrok, kdybychom chtěli elektrisaci takto provádět. My máme ve středních Čechách Svaz Středočeských okresů, který disponuje ohromným kapitálem, složeným od okresů a obcí. Je pravda, že v důsledku zákona č. 77 nemohou obce elektrisovati, poněvadž se jim nechtějí povolovati výpůjčky; nemohou složiti další splátky ani bývalé okresy, poněvadž jsou zrušeny, a Svaz se dostává do finanční tísně. Ale poněvadž nebylo možno plánovitě prováděti elektrisaci, bylo nutno na každém okrese něco nakousnout, aby byl spokojen. Tedy ten investovaný kapitál se nevyplácí, a jsme svědky toho, jaká je teď u nás situace na venkově.

Víme, že Svaz kupuje lacinou energii za 15 hal. za 1 Kw hodinu, že ji prodává fabrikantům za 35 až 80 hal. podle ročního odběru, ale obcím, které jsou členy Svazu, za 2,10 Kč. Obce ji musejí prodávati, když chtějí umořovati kapitál, který vložily do elektrisace, za Kč 4 až 4,50. To je nepoměr a, řekl bych, nehospodářství. Zde měl býti vypracován určitý plán pro provádění soustavné elelktrisace venkova, ať už se prováděl na účet celých okresů za spoluúčasti státu a země.

Ale bylo správné, když kol. Hubka poukázal na jednotlivé Svazy. Zdá se nám, že pánové nemají na mysli provádění soustavné elektrisace, nýbrž že jim jde o to, aby měli určité obrovské podniky v rukou. To úsilí u nás - budu otevřenější než kol. Hubka - vyvinuje agrární partaj, která chce všechny ty svazy dostati do svých rukou a uplatniti tam svůj vliv. Agrární strana jde na to velmi dobře. Ona má k tomu dosti finančních prostředků, ona zakládá v každé obci družstvo. Staly se nám případy i tam, kde obec byla ochotna sama provésti soustavnou elektrisaci, že 4 páni sedláci si ustavili družstvo a řekli: My to provedeme družstevně! Neměli bychom nic proti tomu, kdyby chtěli pánové sáhnouti do svých kapes a dáti do toho své prachy. Ale jakmile dostanou takové družstvo pod střechu, přijdou na obec a ta jim dá do toho určitý kapitál a provede za jejich dluhy záruku.

Dostaví se však další. Pánové agrárníci nemají jen družstva na obcích, oni proto, že jsou v objetí se živnostenskou partají, mají zvláštní rozdělení, oni mají velký fabrikantský, tovární podnik pro rozvedení elektrické energie, který nejen že po obcích rozvede elektrickou energii - ona se ta společnost jmenuje >Ves<, ale živnostníčkové jí říkají >Veš<, poněvadž je moc vyžírá. Ona nejen rozvádí elektřinu po obcích, ale může oferovati i na ty dlouhé sítě, které zadávají svazy, a poněvadž disponuje ohromným kapitálem a může těm svazům čekati - mohu prozraditi, že může čekati dva až tři miliony takovému svazu - má jistě veliké výhody a tím ubíjí živnostnictvo.

Tedy zde by bylo potřebí, pánové, náležité revise těch svazů, aby svazy byly skutečně svazy těch samosprávných sborů, ať už je to okres, ať jsou to obce, ať je to země. Pánové, já řeknu otevřeně: to nevidím.

Bylo zde mluveno o tom jihočeském mydlovarském družstvu: Co nám bude platno, když budete dávati státní subvence, aby se tam zřídila elektrika. Byl jsem na českém jihu, jsou tam obce, které mají provésti elektrisaci, ale mydlovarská elektrárna nemá pro ně elektriku. (Tak jest!) Je to nějaké hospodářství? Za to ručím, kdyby v těch obcích byli socialisté a měli tam většinu, že řeknete: >Ejhle, jak tam hospodaří socialisté nebo komunisté! Dělají elektrisaci a elektřinu nemají.<

Je tu potřebí - a já lituji, že zde nejsou pánové z ministerstva veřejných prací - provésti náležitou kontrolu. Já jsem již na tu věc poukázal. Když se budovala Středočeská elektrárna - není to daleko, je to za Kralupy - prosím vás, tam se prostavěly miliony a vinou pánů úředníků, ať to bylo od vodního oddělení nebo od ministerstva veřejných prací, ta elektrárna dneska nevyhovuje, nemůže dáti tu výkonnost, jakou dala, poněvadž výpočty pánů techniků selhaly. Přišli k tomu, že by nemohli provozovati paroplavbu, že je nutno hladinu snížiti, a následkem toho nedostanou turbiny tolik vody, kolik by potřebovaly, a to znamená, že dvě turbiny budou tam státi věčně věků zbytečně. Tu je také nutno, aby naši technikové dělali svou povinnost jako dozorčí orgány.

Teď cena elektrického proudu. Já o tom mluvil. Chcete-li provésti soustavnou elektrisaci venkova, je nutno, abyste cenu proudu snížili. Mám zkušenosti, že v mnohých obcích, kde již svítí elektrikou dávno, ti, co si ji zavedli, svítí elektrikou jen po tu dobu, než najdou petrolejovou lampu, pak si zapálí lampu a elektriku shasnou. Je to pro ně úžasně drahé. My chceme, aby elektrika, když se už elektrisuje venkov, byla pro každého dělníka přístupna, byla přístupna pro maličké živnostníčky a domkáře. Proud pro majitele velkých obcí se prodává za 3 Kč, kdežto fabrikant dostane to také za 35 hal. Jak můžete chtíti, vy živnostníci, dostati nahoru váš živnostenský stav, když vidíte, jak jsou ubíjeni tím, že musí platiti desateronásobnou cenu za elektrickou energii pro své motůrky, jestliže nějaké mají, než páni fabrikanti.

Tedy zde je potřebí otázky tyto řešiti a s tím si páni z koalice hlavu nelámou, poněvadž elektrické svazy stávaly se doménou politických příslušníků, (Hlas: Udělali si z toho doživotní zaopatření!) oni si z toho udělali již, řekl bych, doživotní zaopatření, ano, tys to řekl správně, a nestarají se o to, zdali jejich povolání také vyžaduje na nich nějaké vyšší odpovědnosti.

Pánové, jak jsem již řekl, my nejsme proti provádění soustavné elektrisace venkova, my nejsme proti zákonu, ale je potřebí účelně jej opraviti. Vždyť říkáte pořád, že chcete šetřiti a hospodařiti, a zde se zakopávají miliony, aniž by byl nějaký výsledek. Je potřebí plánovité práce, je potřebí zlevnění proudu a ozdravění těch elektrárenských svazů, aby se nestaly výsadou agrární strany, poněvadž republika neskládá se jen z republikánské partaje, nýbrž také z nás občanů všech, ať jsme příslušníky kterékoli. politické strany, ať jsme činovníky obcí nebo samosprávy, stejně máme daleko více na mysli rozkvět samosprávy a potřeby těch všech příslušníků a zejména těch malých drobných lidí, ať jsou to dělníci, domkáři a živnostníci. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Dále má slovo pan sen. Dundr.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Předloha zákona o elektrisačním fondu, která byla již schválena poslaneckou sněmovnou, náleží k článkům celého systému fondového hospodářství v tomto státě. Budiž proto dovoleno dotknouti se především několika slovy zásady fondového hospodářství vůbec. Nenáležíme k přátelům myšlenky fondového hospodaření v republice Československé, pokud nejsou a nebudou dány pevné záruky ústavní kontroly a pokud Národní shromáždění není také podrobně informováno o postupu prací různých fondů.

V poslední době bylo několikráte v listech a různých projevech představitelů nynější koalice zdůrazňováno, jak důležité a výhodné je fondové hospodaření a dokonce byla v těchto fondech hledána cesta k uskutečnění řady různých projektů. Koalice přičítala si k dobru, že dovede myšlenku různých fondů uváděti v život.

Připomínáme, že myšlenka fondového hospodaření je stará a že již ve starém Rakousku se nejenom vyskytovala, ale byly činěny pokusy o její realisování. Nakonec však se upustilo od fondové praxe, neboť projevila se v plném rozsahu nemožnost řádné ústavní kontroly. Také naši čeští národohospodáři vyslovili o myšlence fondů oprávněné pochyby. Nebyli to jenom národohospodáři socialističtí, ale i liberální, na př. prof. Drachovský, a také určité pochybnosti vyslovil bývalý ministr financí prof. dr Engliš.

Nejsme nadšeni myšlenkou fondového hospodaření také proto, že v posledních letech získali jsme několik nedobrých zkušeností. Že není za nynějšího stavu věci a za dosud uplatňovaného režimu možnosti při fondovém hospodaření řádné ústavní kontroly, ukázal názorně a přesvědčivě případ fondu pro umělá hnojiva. Milionové sumy byly tu bez kontroly parlamentu přímo vyházeny na účely naprosto jiné, než jaké byly při zřizování fondu zamýšleny a ohlášeny. Dosud se nedostalo parlamentu, poslanecké sněmovně i senátu Národního shromáždění ve věci fondu pro umělá hnojiva náležitého vysvětlení, ač tato záležitost byla několikráte urgována.

Jiné neblahé zkušenosti učiněny byly při fondu silničním. Nechceme připomínati, jakým způsobem se chtělo sáhnouti na dělnické peníze a reservy nastřádané dělníky bez předběžné, a všude jinde za podobných okolností obvyklé a nutné dohody se zástupci instituce, peníze spravující, v tomto případě s Ústřední sociální pojišťovnou. Připomenouti však musíme, že ze silničního fondu učiněna byla za přispění stranicky sestavené silniční rady instituce, ve které mohou mluviti a rozhodovati jen zástupci pravicových, t. j. vládních stran a kde nebylo přes všechny interpelace dáno zastoupení ani příslušníkům stran oposičních, ani zástupcům silničního výkonného personálu a dokonce ani náležitého zastoupení samosprávě. Potom nepřekvapuje, že hrozí zpolitisování akce při hospodářském plánu jistě nevhodné, nešťastné a celku škodící.

Toto nebezpečí hrozí rovněž u připravovaného vodohospodářského fondu. Podle oficielních zpráv mají býti zřízeny dva důležité velké komplexy, týkající se našeho hospodářského života, dva vodohospodářské fondy, a to jeden při ministerstvu zemědělství a druhý při ministerstvu veřejných prací. Podle novinářských zpráv a projevů různých politiků jsou tyto fondy blízky realisování, neboť konají se u nich stálé porady. Při jednání o elektrisačním fondu vyšlo najevo, že některým příslušníkům vládních politických stran jsou připravované zákonné projekty fondové z vodohospodářského oboru podrobně známy, zatím co příslušníkům socialistických stran se informace o postupu připravovaných prací odepřely a odepírají. To je jistě věc nepřípustná, ježto jde o velké hospodářské podniky, při kterých může škodlivý režim nebo stranický postup pohřbíti předem celé dílo a zmařiti jeho dobrý účel.

Chápeme, že vládní strany snaží se co nejvíce utajiti svoje předlohy rázu politicko-stranického, avšak musíme s rozhodností odmítnouti stranický postup při projednávání předloh hospodářských, zvláště fondových. Stále nové a nové hospodářské úkoly mají býti svěřovány fondům. Mluví se ustavičně v poslední době o fondu železničním, mluví se o možnostech zřízení fondu pozemkového k účelům realisace velkých prací zemědělsko-technických. Připravují se tudíž problémy velikého významu národohospodářského, na jejichž řešení mají značný zájem široké vrstvy pracujícího lidu.