Středa 20. února 1929

Schůze zahájena v 11 hodin 30 minut. Přítomni:

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Prause.

100 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Novák, dr Šrámek, dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda(zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že dal jsem dovolené: na tento týden sen. Hartlovi, Kalčokovi, dr Karasovi, dr Krčmérymu, Roháčkovi, Sehnalové, Starkovi, Štolbovi, Valouškovi; na dnešní schůzi sen. dr Hellerovi, Janíkovi; dodatečně na dvě minulé schůze sen. Zimákovi.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená na dobu 14 dní sen. Bodnarovi a Egrymu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento je schválen.

Tiskem bylo rozdáno. Žádám o přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 816. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatečná dohoda sjednaná mezi republikou Československou a Norskem ve Varšavě dne 26. června 1928 k obchodní dohodě mezi republikou Česko slovenskou a Norskem, podepsané v Praze dne 2. října 1923 (č. 208 Sb. z. a n. z roku 1923 a č. 242 Sb. z. a n. z roku 1924) - (tisk 757).

Tisk 817. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, jímž se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní úmluva mezi republikou Československou a Francií, sjednaná v Paříži dne 2. července 1928 (tisk 794).

Tisk 818. Zpráva výboru národohospodářského k vládnímu návrhu zákona o predaji vína vlastnej výroby držiteľmi vinohradov a ovocných sadov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi (tisk 789).

Tisk 820. Návrh sen. Habrmana, Jaroše, dr Witta, Pociska a soudr. na poskytnutí mimořádné výpomoci letošní krutou zimou postiženým.

Tisk 821. Návrh sen. Šťastného a druhů, aby rodinám strádajícím letošními krutými mrazy a zvláště rodinám nezaměstnaných dělníků byla poskytnuta okamžitá přiměřená výpomoc z prostředků státních.

Tisk 822-822/7. Interpelace sen. dr Kloudy, Klečáka, Pichla a druhů panu ministru školství a národní osvěty ve věci výplaty 22 mil. Kč ze slovenských církevních statků ostřihomským beneficiátům.

Tisk 822/1. Interpelace sen. Ant. Nováka, Dundra, Ecksteinové a soudr. na pana ministra sociální péče stran příkrého vymáhání tak zv. přeplatků na vyplacené podpory válečným poškozencům.

Tisk 822/2. Interpelace sen. dr Kloudy, Šolce a druhů vládě republiky Československé o přeřazení města Litoměřic do skupiny B činovného.

Tisk 822/3. Interpelace sen. Pichla, dr Kloudy, Wagnera, Plamínkové a druhů vládě republiky Československé o tom, proč vláda ČSR. neodpovídá na protest Českoslovenké Obce Sokolské proti porušení řádu, platného pro udílení velké medaile ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy za zásluhy a vítězství v oboru tělesné výchovy.

Tisk 822/4. Interpelace sen. Hubky, Pichla, dr Kloudy a spol. na vládu republiky Československé ve věci okamžité finanční pomoci malým zemědělcům, kteří trpí katastrofálními mrazy.

Tisk 822/5. Interpelace sen. dr Hellera a soudr. na pana ministra vnitra stran oběžníku zemského presidenta v Čechách proti svazu >Verband der deutschen Selbstverwaltungskörper<.

Tisk 822/6. Interpelace sen. dr Hellera a soudr. na pana ministra železnic stran neustálých těžkých železničních nehod.

Tisk 822/7. Interpelace sen. dr Hellera a soudr. na vládu stran jmenování do zemských a okresních zastupitelstev.

Tisk 823-823/5. Odpověď vlády na interpelaci sen. dr Soukupa a soudr. stran událostí u Mezinárodního úřadu práce v Ženevě (tisk 598/6).

Tisk 823/1. Odpověď vlády na interpelaci sen. Pánka a spol. v záležitosti přiznání odškodného pozůstalým po příslušnících finanční stráže, kteří byli ve službě zabiti nebo následkem zranění stali se invalidními (tisk 564/8).

Tisk 823/2. Odpověď vlády na interpelaci sen. dr Hellera a soudr. stran událostí u Mezinárodního úřadu práce v Ženevě (tisk 598/5).

Tisk 823/3. Odpověď ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran jednojazyčných poštovních záznamů při nedoručitelných poštovních zásilkách pro německé příjemce v Karlových Varech (tisk 631/13).

Tisk 823/4. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Polacha, Niessnera a soudr. stran konfiskace časopisu >Volksfreund< (tisk 598/7).

Tisk 823/5. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Donáta a spol. v záIežitosti zdržování výstavby potřebných budov pro vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze ministerstvem financí (tisk 689/2).

>Z cizích parlamentů<r. 1929, ročník X., číslo 1-2.

Zápisy o 162. a 163. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou tištěny.

Z předsednictva bylo přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 820. Návrh sen. Habrmana, Jaroše, dr Witta, Pociska a soudr. na poskytnutí mimořádné výpomoci letošní krutou zimou postiženým.

Tisk 821. Návrh sen. Šťastného a druhů, aby rodinám, strádajícím letošními krutými mrazy, a zvláště rodinám nezaměstnaných dělníků byla poskytnuta okamžitá přiměřená výpomoc z prostředků státních.

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství v Bratislavě se žádostí sedrie v Bratislavě z 23, ledna 1929, č. j. Nt 10/29, za souhlas k stíhání sen. Petora pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky, přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II., č. 1, 2 a §u 8, č. 3 zák. článku XLI/1914 a zločin podle §u 15, č.3 zákona na ochranu republiky a §§ 48, 50 branného zákona č. 193/20 (č. 8107).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání. Prvním předmětem je:

1. Zpráva I. výboru pro otázky sociálního a starobního pojištění, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 803) k vládnímu návrhu zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Tisk 814. (Pokračování.).

Prohlásil jsem v minulé schůzi, že zahajuji rozpravu. Připomínám, že řečnická lhůta v poslední schůzi stanovena byla dobou půl hodiny.

Dávám slovo prvému řečníku, panu sen. Dundrovi.

Sen. Dundr: Slavný senáte! Zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách patří do rámce zákonů, jichž změna, případně zlepšení, bylo již před řadou let příslušnými kategoriemi zaměstnanců požadováno. Soudíme, že není náhodno, jestliže projednávání tohoto zákona přichází na řadu po projednání zákona o sociálním pojištění dělnickém, a to proto, že nejenom referenti, nýbrž i také vládní strany při odůvodňování jedné části zákona, a to části důležité, odvolali se na zákon o dělnickém pojištění, aby právě v této důležité části, v části organisační, dosavadní zákon mohli zhoršiti. Snaží se, poukazujíce na zákon o sociálním pojištění dělnickém, omluviti nedostatky, závady a zhoršení, k němuž v tomto směru v zákoně dochází.

My, posuzujíce obsah schváleného zákona poslaneckou sněmovnou, můžeme bez nadsázky říci, že s jeho obsahem nemůžeme býti spokojeni. Nejenom my, kteří jsme příslušníky státotvorné oposice, ale také soukromí zaměstnanci nemohou býti spokojeni se zákonem, jak byl přijat, i když přináší jim určité materielní, hmotné výhody proto, poněvadž spatřují v tomto zakoně dílo lidské, které má svoje vady a nedostatky, které při správném pochopení potřeb a úkolů soukromých zaměstnanců mohly býti zmírněny nebo odstraněny. Zákon mohl býti lepší, v četných ustanoveních příznivější, pro soukromé zaměstnance výhodnější, kdyby bylo přihlíženo nejenom k potřebám soukromých zaměstnanců, nýbrž také k výsledkům namáhavé a obtížné práce novelisační komise stanovené r. 1923 ministerstvem sociální péče.

Je mojí povinností, abych ukázal, jakým způsobem znehodnoceno bylo všechno to, co novelisační komise po dlouhých, úmorných a obtížných jednáních připravila, a abych ukázal, kdo byl tím činitelem, jenž bagatelisoval tu práci, na které zúčastněni byli nejenom odborníci z řad soukromých zaměstnanců, nýbrž i odborníci ze řad zaměstnavatelů, průmyslníků, kteří navzájem se shodli, a výsledek této shody měl býti vzat za podklad jednání našich zákonodárných sborů. Sluší zde připomenouti, že práce, která konána byla členy novelisační komise, odborníky, kterým se přikládá zvláště v poslední době v našem politickém životě tak mimořádný význam, nebyla uznána ministerstvem sociální péče, resp. vládou. Elaborát zpracovaný novelisační komisí byl přepracován a zhoršen ministerstvem soc. péče.

Hledáme-li příčiny, pátráme-li po důvodech, proč k tomuto zhoršení došlo, seznáme, že tu musila padati v prvé řadě v úvahu snaha po zhoršení, zejména části organisační, že se tu projevovalo zřejmé úsilí po omezení autonomie a po neobyčejném posílení byrokratických elementů.

Slyšeli jsme z úst referentů, že je v zájmu soukromých zaměstnanců, aby zákon s největším urychlením byl projednán. I my jsme si toho vědomi a proto ve výboru pro otázky sociálního pojištění snažili jsme se s urychlením projednati všechny důležité otázky, které nám předloženy byly, v tom celém souboru. Ale nám je velmi podivno, že teprve v této době se naléhá, aby zákon s urychlením byl projednán. Proč vládní strany projevující nyní tak mimořádný interes o soukromé zaměstnance, neprojevily tohoto zájmu v červenci minulého roku, kdy novelisační komise, sestávající z odborníků, předložila hotový elaborát? Proč tehdy nenaléhaly na vládu, aby toto dílo vzájemnou dohodou vytvořené a usilovnou prací vybudované nebylo ihned vzato za podklad jednání, proč toto dílo musilo býti přepracováno ministerstvem a proč jako takové nebylo okamžitě předloženo ku projednání našim zákonodárným sborům? Zavinil-li někdo průtahy v projednání tohoto zákona, zavinil-li někdo, že zákon nebude moci vstoupiti v účinnost se zpětnou platností od 1. ledna t. r., pak to nebyla oposice, nýbrž bylo to v prvé řadě ministerstvo sociální péče, a byly to vládní strany, které neměly toho zájmu o soukromé zaměstnance, jako je tomu nyní. Je třeba konstatovati, poukazujeme-li na některá ustanovení, ve kterých jde o zhoršení zákona, že vina za toto zhoršení nepadá na oposici, která vzala za podklad svého usilování elaborát novelisační komise, nýbrž na vládu, resp. vládní strany. My však při této příležitosti máme za povinnost poukázati ještě na jinou důležitou okolnost.

Již ve výboru zdůrazňovali jsme, že je nutno provésti změny, zlepšení a odvolávali jsme se na práci komise odborníků. Zástupci vládních stran ve výboru prohlásili, že na zákonu nelze nic měniti, že mají za úkol zákon přijmouti tak, jak jej odhlasovala poslanecká sněmovna a každý pozměňovací návrh byl již předem určen k zamítnutí. Pánové, bylo by jen opakováním toho, co již bezpočtukráte bylo zde řečeno, že tímto poslušným plněním rozkazů poslanecké sněmovny, tímto mechanickým nebo automatickým přijímáním zákonů ve znění schváleném poslaneckou sněmovnou, vystavuje si senát velmi podivné vysvědčení. Uznává se, že v zákoně je třeba změn, uznává se, že má nedostatky, že jsou v něm značné mezery, ale toto uznání se projeví pouze platonicky, a nedochází praktického výrazu přijetím změn, které by v zájmu v daném případě soukromých zaměstnanců byly na místě.

Referent výboru pro otázky soc. pojištění pan sen. dr Fáček prohlásil, že v zákoně vidí veliké výhody soukromých zaměstnanců - i my loyálně uznáváme, že zákon po stránce materielní přináší určité výhody a zlepšení požitků - ale referent a také vládní strany nevidí v zákoně nedostatků, kterých zákonu nevytýkáme pouze my, nýbrž i odborníci z řad zaměstnavatelských, z řad vládních i z řad zaměstnaneckých. Ještě před projednáváním zákona v poslanecké sněmovně podal Svaz pensijních ústavů poslaneckým kruhům připomínky k vládnímu návrhu, v nichž protestoval proti vládní předloze a v důsledku toho také proti postupu vládních stran, které návrh zákona, jak jej předložila vláda, téměř beze změn přijaly. V těchto připomínkách Svaz pensijních ústavů - a to nejsou jen zástupci zaměstnanců - protestuje, že vláda změnila v podstatných bodech elaborát min. komise, pracovavší ruku v ruce s pensijními ústavy, aniž by byla komisi a pensijní ústavy o změnách slyšela a změny ty odůvodnila. Toť těžká obžaloba vlády a vládních stran, které tu provádějí změny - a neuznají za vhodné změny ty nejen nositelům pojištění oznámiti, ale neuznají za vhodné ani je odůvodniti. A také my jsme neslyšeli ani ve výboru, ani zde odůvodnění změn, které jsou v rozporu s elaborátem komise odborníků a které znamenají zhoršení zejména po stránce organisační. V projevu Svazu pensijních ústavů praví se dále: >Změnami těmito byli těžce poškozeni pojištěnci a pensijní ústavy. Pojištěnci proto, že vládní osnova zhoršuje jejich nároky na dávky pojistné, pensijní ústavy pak proto, že osnovou se omezuje jejich dosavadní tradiční autonomie, zejména pak autonomie Všeobecného pensijního ústavu způsobem, jenž nemá příkladu ani v původním pensijním zákonu z r. 1906 a novele z r. 1914, ani v nových pensijních zákonech republiky Rakouské a Německé. Zhoršení nároků pojištěnců - praví se dále - bylo vládní osnovou provedeno přes okolnost, že zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů se úplně dohodli o části dávkové a příspěvkové, a bylo provedeno pronikavé omezení autonomie pensijních ústavů a přes to, že na postup a hospodaření nositelů pensijního pojištění a zvláště Všeobecného pensijního ústavu nebylo stížnosti se žádné z obou interesovaných skupin ani se strany státní správy<.

Soudím, že není třeba, abych k této ostře přiléhavé a plně zasloužené kritice připomínal a přičiňoval nějaké poznámky, abych tu ještě zvláštními slovy potíral snahy, jichž nositelem bylo ministerstvo sociální péče a vláda a které tu bez jakéhokoliv odporu provádějí a uplatňují vládní strany.

Slavný senáte, je třeba, aby k jednotlivým paragrafům zákona učiněny byly připomínky, které jsou v naprosté souvislosti s našimi pozměňovacími návrhy. My nemůžeme souhlasiti s obsahem §u 1, který jedná o rozsahu pojistné povinnosti a zejména stanoví, kdo podléhá pojistné povinnosti. Již v titulu zákona se říká, že jde o pensijní pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Jak lze správně a přesně definovati vyšší služby? Jak lze pod tento pojem shrnouti zaměstnance, kteří podle povahy a důležitosti své práce anebo své služby spadali by pod ustanovení § 1.? Jaké jsou to vyšší služby, že je tu zákon již ve svém pojmenování vyznačuje a zdůrazňuje? Kdo koná vyšší služby? Jest to úředník nebo zřízenec vykonávající mechanickou kancelářskou práci, anebo jest to zaměstnanec, vykonávající vysoce kvalifikovanou práci, třeba dělnickou? Z pojistné povinnosti jsou vyřazeni zaměstnanci vysoké kvalifikace, nesmírné odpovědnosti, o nichž lze plným právem říci, že jejich služby jsou vyšší služby. Podle zákona nespadá pod pojem tohoto pojištění rysovač, kontrolor, vrchní montér, elektromontér, strojmistr, tedy nespadají do tohoto zákona zaměstnanci, jichž činnost možno označiti za vyšší službu, která není jen činností než převážně duševní, která je jistě daleko vyšší službou, než obyčejná mechanická práce kancelářská.

My jsme žádali, aby v tomto směru zákon byl doplněn, aby tu zjednáno bylo jasno a aby odčiněny byly křivdy, které dosavadním zákonem byly páchány a které ministerstvo sociální péče v předcházejících letech chtělo aspoň poněkud odčiniti. Žádali jsme, aby aspoň výnosy ministerstva sociální péče, podle kterých některé kategorie zaměstnanecké podléhaly pensijnímu pojištění, byly vzaty za podklad a na jejich základě doplněn byl zákon. Ale i tyto návrhy byly šmahem zamítnuty a ustanovení §u 1 zůstává beze změny.

Připomínám jen, že již před několika lety ministerstvo sociální péče rozhodlo, že modeláři, vzorkaři ve strojnických továrnách podléhají pensijnímu pojištění. Proti tomuto správnému rozhodnutí po dali někteří zaměstnavatelé žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozhodl, že modeláři nekonají převážně duševní práci a proto nepodléhají pensijnímu pojištění.

Ve výboru pro sociální pojištění bylo na naše argumenty odpověděno, že vláda - a pochopitelně také vládní strany řídí se v tomto případě judikaturou Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu. V tomto případě, pravda. Ale v §u 27, který jedná o důchodu vdov anebo rozloučených manželek, tam již pánové i vláda judikaturu Nejvyššího správního soudu naprosto opustili. Zde, poněvadž pánům jde o to, aby zaměstnanci, konající vysoce kvalifikované a převážně duševní práce, jako jsou vrchní montéři, elektromontéři, kontroloři, rýsovači atd., nespadali do pojištění, odvolávají se na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kdežto v případě jiném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pro ně neexistuje. Nechci zde ukazovati, jak odpovědná a důležitá je práce montéra, elektromontéra, rysovače, kontrolora, a soudím, že nebude nikoho, kdo by se odvážil prohlásiti, že tato práce je méně cennější než kancelářská práce zřízence neb uředníka.

Zdůrazňuji zde, že vláda a vládní strany neakceptovaly návrh komise odborníků a bylo by záhodno, aby nám referenti anebo zástupce ministerstva soc. péče případně sám ministr sociální péče, který o sobě říká, že je to také jeho dílo - vysvětlili, proč nebylo přijato znění, navržené novelisační komisí.

Návrh tento zní (čte): >!Pro otázku, zda zaměstnanec podléhá pojistné povinnosti ve smyslu tohoto zákona, není směrodatným, zda je uveden v seznamu dělnickém, či jinde, k jaké kategorii zřízenců se počítá, zdali požívá služné nebo mzdu a jaké je jeho služební pojmenování nebo označení. Pro pojistnou povinnost rozhodnou je pouze povaha prací nebo služeb zaměstnancem skutečně konaných.<

To byl návrh i zaměstnavatelů, tedy činitelů, kteří jistě nejsou nakloněni dělnictvu nebo zaměstnancům, kteří tu označováni jsou běžným termínem >dělníci<, a přesto tento návrh nebyl přijat. Ustanovení §u 1 je příkré, je nespravedlivé a proto také v tomto směru naprosto nedostatečné. V odst. 6 a) téhož paragrafu mluví se o odborném dozoru. Tedy jenom ti, kdož konají odborný dozor nad ostatními zaměstnanci, podléhají pojistné povinnosti. Podle odst. b) jenom ten, kdo provádí samostatné skladování, podléhá pojistné povinnosti, ač je tu řada dozorců a skladníků, u nichž nelze mluviti o samostatném skladování, kteří dosud pojistné povinnosti podléhají, ale podle výkladu tohoto zákona nebudou napříště podléhati pojistné povinnosti.

V §u 2 schváleného zákona objevuje se v odst. 1 a) ustanovení, že zaměstnanci, kteří nepřekročili 16. rok svého věku, jsou z pojistné povinnosti vyňati. To je totéž, jako v dělnickém sociálním pojištění, že mladí zaměstnanci nemohou býti účastni výhod, které zákon poskytuje.

V §u 13 zákona stanoví se, že u zaměstnance, nastoupivšího zákonnou presenční službu, je potřebí provésti pojištění v první třídě služného, ačkoli komise novelisační navrhovala, aby tito zaměstnanci zařazeni byli do čtvrté třídy služného. Na naše návrhy bylo odpověděno námitkami, že by to stálo vyšší náklady a že z důvodů úsporných je nutno trvati na znění, s jakým tu přišla vláda.

Je potřebí se zeptati, co dává se vlastně vojínům, povolaným k vojenské presenční službě? Což by zařazení těchto vojínů vyžadovalo tak ohromného nákladu, nebo znamenalo by to zatížení státu, když přece na druhé straně u nás přímo se plýtvá státními penězi, když poskytují se tučné presenty z prostředků státních těm, kteří jistě nevykonají ani desátou část práce v zájmu státu, jako soukromí zaměstnanci? Upozorňuji tu na způsob, jakým se vyšlo vstříc cukrovarnickému kartelu. Pro cukrovarnický karte1 zde byly státní peníze! Nejenom že se připustilo zdražení cukru, což zaplatí konsument, ale provádí se refundace exportních daní obchodových, přinášející cukrovarníkům 45 milionů Kč ročně a konečně poskytuje se cukrovarníkům snížení obratové daně, což zase znamená present 35 mil. Kč ročně. (Výkřiky.) Jsou zde tudíž prostředky. Zde nešlo u soukromých zaměstnanců, konajících presenční službu, o milionové obnosy, zde snad šlo o několik set tisíc ročně a pro tuto výhodu není prý ve státní pokladně peněz. Já bych mohl citovati při této příležitosti slova bývalého ministra financí dr Engliše, který se postavil proti snížení obratové daně, a přesto vláda i vládní strany poskytli tento present našim cukrovarníkům. Hleďte, co říká bývalý ministr financí: >Sleva vnitřní obratové daně z domácí spotřeby cukru, jež činí z 1 kg 25 hal. na 15 hal. s výnosem 35 mil, Kč pro průmysl cukrovarnický, je pro mne neprijatelna, poněvadž je národohospodářsky i finančně i politicky zásadně vadna.< Zde přesto, že lze označiti postup vlády za nesprávný a hospodářsky vad ný, přece jen se tento postup realisoval tím, že se tu cukrovarnickému průmyslu dává 35 mil. Kč, kdežto na straně druhé soukromým zaměstnancům neposkytuje se a nechce se poskytnouti několik set tisíc korun, aby mohli býti zařazeni a aby za ně mohly býti zaplaceny pojistné příspěvky ve vyšší třídě. My jsme se rovněž stavěli proti znění §u 17, uvádějíce, ze nárok na invalidní důchod má míti pojištěnec, nemůže-li vykonávati po- slední své zaměstnání. Stavěli jsme se proti znění, ve kterém se říká: >Nezpůsobilý k výkonu povolání jest, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil nemůže dále zastávati povinností svého povolání ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým by1 v něm zaměstnáván<. Žádali jsme, aby místo slova >povolání< vsunuto bylo slova >zaměstnání<, poněvadž jsme si vědomi toho, v jak obtížné situaci nachází se soukromý zaměstnanec, úředník, inženýr, zejména v tom procesu výroby, jehož jsme nyní svědky, který nestačí svými silami na zdolání nových úkolů v důsledku stáří nebo jiných příčin, před které je stavěn. My jsme se dožadovali změny v §u 18 žádajíce, aby nárok na důchod invalidní měli příslušníci rodiny toho zaměstnance, který si přivodil nezpůsobilost k výkonu povolání úmyslně nebo při spáchání zločinu zjištěného trestním soudem. Žádali jsme, aby nositel pojištění nejen mohl, nýbrž byl i povinen příslušníkům rodiny vypláceti invalidní důchod proto, že na totéž stanovisko se postavila novelisační komise a že výdaj v tomto směru učiněný neznamená žádného zatížení nositele pojištění. V §u 56 jsme se rovněž domáhali, aby precisováno bylo ustanovení o poskytování podpor v nezaměstnanosti, a zase jsme se odvolávali na návrh ministerské komise, ve kterém se stanoví, že Všeobecný pensijní ústav jest oprávněn poskytovati podpory v nezaměstnanosti nezaměstnaným osobám. Kde však získati prostředky k úhradě podpor v nezaměstnanosti? Ale i tento náš návrh, kryjící se úplně s návrhem ministerské komise, byl zamítnut.

Totéž stalo se při projednávání §u 64, kde jsme navrhovali, aby alespoň v prvních třech třídách platil zaměstnavatel za zaměstnance dvě třetiny pojistné prémie - naproti tomu podle ustanovení, které je v zákoně, platí polovinu. Naše nejostřejší námitky nesly se proti ustanovením zákona, která mluví o organisaci pojištění.

Slavný senáte! Ministerská komise navrhla, aby ve správě uplatněna byla parita, aby vedení sestávalo z jedné poloviny zástupců zaměstnanců a z jedné poloviny zástupců zaměstnavatelů. Ministerstvo soc. péče tento návrh nejen že pozměnilo, nýbrž i podstatně zhoršilo. Ministerstvo soc. péče navrhuje, aby správa sestávala ze 14 zástupců zaměstnanců, ze 14 zástupců zaměstnavatelů a 6 odborníků. Také v tomto zákoně přicházejí tam, kde jde o správu Všeobecného pensijního ústavu resp. o výbor. k platnosti odborníci. Odborníci to mají býti, kteří se stanou rozhodujícím činitelem ve výboru Všeobecného pensijního ústavu. A nejen, že jde o to, aby tu do výboru bylo jmenováno 6 odborníků, kteří, jak jsme se přesvědčili při jmenování odborníků do zemských a okresních zastupitelstev, odborníky nebudou, nýbrž exponenty politických stran, nebo zájmových skupin, ale tu jde o zfalšování správného poměru, který by se projevil při paritním zastoupení. Vláda jde dále, a vládní strany to schválily, že ve skupině zaměstnavatelů, tedy mezi těmi 14 členy mají býti tři členové ze živností netovárních a jeden ze živností zemědělských. Proč se tudíž zavádí hlasovací právo, když na druhé straně stanoví se jako podmínka, ať už se volí nebo nevolí, že ve skupině zaměstnavatelů musí býti nejméně tři členové ze živností netovárních a jeden ze živností zemědělských? Mám za to, že není potřebí vykládati, proč se tak děje. Je to koncese, je to present poskytnutý našim politickým živnostníkům, kteří by patrně jinak zastoupení nedostali, a je to present poskytnutý našim agrárníkům, kteří by při velkém počtu průmyslových podniků rovněž za stoupení těžko dostali. Musíme se tázati, proč do tohoto tak důležitého sociálního ústavu mají býti jmenováni vládou odborníci. Budeme-li přemýšleti o podstatě a příčinách tohoto návrhu, shledáme, že se tím nesleduje nic jiného než omezení samosprávy. Řekl to v poslanecké sněmovně zpravodaj, Lidový poslanec Petr, pravě že >nový zákon znamená do jisté míry omezení samosprávy nositelů pojištění jak Všeobecného pensijního ústavu, tak také ústavů náhradních<.


Související odkazy