Pondělí 12. listopadu 1928

Schůze zahájena v 16 hodin 53 minut

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

88 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády ministr inž. Novák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Baroušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. dr Baxovi, Hrejsovi, Kroiherovi, Fr. Novákovi, Prausemu, Reščukovi, na dnešní a zítřejší schůzi sen. Janíkovi, dr Jesserovi, Volkovi, na zítřejší schůzi sen. Činčalovi, na tento týden sen. Ecksteinové a Šimonkovi.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Skalákovi, do konce roku sen. inž. Oberleithnerovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku.(Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 770. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1929 (tisk 769).

Tisk 772. Usnesení poslanecké sněmovny k návrhům posl. A. J. Beneše, Pechmana a druhů a posl. Petrovického, dr Samka, Votruby a druhů (tisk 1291, 1296, 1297) zákona o čepování alkoholických nápojů v den před volbami a v den volby (tisk 1681).

Tisk 773. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 1604) zákona o zrušení zemědělsko-technické kanceláře zemědělské rady pro Čechy (tisk 1864).

Zápisy o 146. a 147. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Česko-slovenské ze dne 13.a 18. října 1928.

Zápisy o 148. a 149. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Česko-slovenské vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu senátu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru imunitnímu:

Žádost okresního soudu pro přestupky v Praze za souhlas k stíhání sen. Starka pro přestupek podle § 11 zák. ze 17. prosince 1862, č. 6 ř. z. ai 1863 (č. 7316).

Žádost krajského soudu v Olomouci za souhlas k stíhání sen. Sochora pro přečin podle § 14 č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky (č. 7317).

Předseda: Budeme projednávati pořad jednání.

1. Zpráva l.výboru kulturního, II. výboru sociálně-politického, III. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 700) o pomocných školách (třídách). Tisk 760.

Zpravodaji jsou: za výbor kulturní sen. Hubka, za výbor sociálně-politický sen. dr Havelka, za výbor rozpočtový sen.dr Karas.

Dávám slovo zpravodaji kulturního výboru, panu sen. Hubkovi.

Zpravodaj sen. Huhka: Slavný senáte! Zákonitá úprava péče o pomocné školství v republice je předmětem zralým k jednání pro plenární schůzi senátu. Od r. 1920 jedná se o materii zákona, a dříve než vláda předložila nám svůj návrh, předcházela řada podrobných porad zástupců ministerstva školství s odbornými kruhy, a zejména s učitelstvem pomocných škol.

Vládní osnova prodiskutována byla podrobně a s obzvláštní péčí všemi určenými výbory senátními, a já dnes rád přijímám úřad zpravodaje kulturního výboru, abych, stručně řečeno, doporučil slavnému senátu osnovu ke schválení.

Podstatou navrhovaného zákona je:

1. Zavésti povinnou návštěvu pomocných škol dětmi, jimž pro jejich méně vyspělý intelekt výchova ve školách normálních neprospívá.

2. Organisovati dosavadní dobrovolnou péči o děti slaboduché na podkladě zákona.

3. Ulehčiti financím některých samosprávných svazků a jiných veřejnoprávních korporací převzetím osobního nákladu na nynější i všecky budoucí pomocné školy a třídy.

Tím se mění značnou měrou dosavadní stav. Péče o výchovu a vzdělání dětí slaboduchých byla až doposud péčí dobrovolnou. Konána byla především většími obcemi, a to tím způsobem, že za plné úhrady věcné i osobní zřizovány byly v místech buď samostatné pomocné školy nebo pomocné třídy, připojené k pravidelným školám veřejným. Podle dat Svazu učitelstva pomocných škol republiky Československé je současný stav našeho pomocného školství tento: Československých pomocných tříd je v Čechách ve 42 městech 63, z toho v Praze 25. Na Moravě v devíti městech 25 tříd, ve Slezsku ve čtyřech městech 8 tříd, na Slovensku ve dvou městech 2 třídy, na Podkarpatské Rusi v jednom městě 3 třídy. Tedy československých 58 měst má 101 pomocnou třídu. Německé pomocné třídy jsou v Čechách ve 21 městech a jest jich 37, na Moravě v 6 městech 12, na Slovensku ve 2 městech 9. Tedy německých pomocných tříd je ve 29 městech 58. Celkem je v Československé republice na 87 místech 159 pomocných tříd. Samostatných škol pomocných mají Čechoslováci 42, Němci 32. Přičleněných tříd československých je 59, německých 27. Do těchto škol a tříd chodí nyní asi 3000 dětí z přibližně odhadovaného počtu 17.000 debilních žáků. Návštěva školy je dobrovolná. Rodiče nemohou býti přinuceni, aby své děti do pomocné školy posílali. To se nyní zákonem o pomocných školách změní. Především návštěva pomocných tříd bude povinná na základě ustanovení §u 6 předložené osnovy. Třídy mají býti podle ustanovení §u 3 téže osnovy zpravidla školami samostatnými. K vyučování budou připuštěni jen učitelé se zvláštní zkouškou a práce jejich bude odměňována zvláštními přídavky. Z důvodů finančních nebylo možno příspěvky tyto vyrovnati s příspěvky učitelů na školách pro hluchoněmé, ačkoli náš senát v červnu r. 1926 usnesl se na zvláštní resoluci, ve které žádá, aby příspěvky učitelů na školách pomocných byly v téže výši, jako jsou příspěvky učitelů na školách pro hluchoněmé.

Osobní náklad na školách osobních, dnes vyrovnávaný obcemi, převezmou ty orgány veřejné správy, které ze zákona uhražují platy učitelstva veřejných škol národních.

Věcný náklad hrazen bude způsobem až dosud obvyklým. Počet dětí na třídu stanoven je na 20. Postupné třídy a pobočky budou zřizovány na základě tohoto čísla. O zřizování veřejných škol pomocných či tříd pomocných mluví § 12, který stanoví podmínky pro toto zřizování. Ministerstvo školství může samo zřizovati školy či třídy pro jazykové menšiny nebo naříditi zřízení jejich v místech, kde se zjistí 30 dětí zralých pro školy pomocné, o jejichž vzdělání není doposud postaráno. Bude také možno podle nového zákona zřizovati zvláštní pomocné školy okresní nebo zemské. Také na soukromé školy je pamatováno. a to §em 18, který stanoví zásady pro jejich zřizování a pro jejich vedení.

Toť, slavný senáte, v hlavních rysech obsah nového zákona. Osnova o pomocném školství je po dlouhé době opětně jednou z kulturních prací senátu a je první z tohoto souboru zákonných předloh, jež připravuje k projednání ministerstvo školství. Čeká nás na tomto poli dosud velká nevyřízená práce. Jde o zákon o školách mateřských, o měšťanských školách obvodových, o pokračovacích školách učňovských, jde o IV. ročník na měšťanských školách a o uzákonění vzdělání učitelstva. A jest ještě celá řada jednotlivostí, které bude nutno, aby senát v dohledné době projednal. Je potřebí jen apelovati na vládu, aby nám zákony zde vyjmenované co nejdříve předložila k zákonitému projednání.

Prosím, abychom na osnově, kterou projednáváme, ukázali, že máme porozumění také pro úpravu a zlepšení vzdělání čsl. mládeže. Odhlasujme proto tuto osnovu pokud možno jednomyslně. Já o to velmi snažně prosím. A odhlasujme také resoluce, které jsou k této osnově připojeny, resoluce našich výborů, jež velmi vřele doporučuji pozornosti a jednomyslnému odhlasování slavného senátu.

Předseda: Dávám slovo zpravodaji výboru sociálně-politického. panu sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Pomocné školy jsou takové školy, jež zřízeny jsou k tomu, aby dětem ve věku školou povinném, o nichž bylo úředně zjištěno, že se pro nedostatek duševních schopností nemohou s náležitým prospěchem vzdělávati v obecné škole, jež však jsou vzdělání schopny, poskytovaly výchovy a nejpotřebnějšího vzdělaní, kterého jinak dětem pravidelně vyvinutým poskytovati má obecná škola.

Jsou to hlavně děti slaboduché, které nestačují ostatním dětem a zůstávají vůbec zanedbané. Děti takové jsou přítěží škole i životu veřejnému, jsou z nich často analfabeti, připadají obcím na obtíž a tvoří dorost pro věznice Tedy pomocná škola má nahraditi školu obecnou.

Již Komenský formuluje ideu školy obecné: ťAby veškerá mládež mezi rokem 6. a 12. naučila se těm věcem, jichž užívání vztahuje se na celé živobytí.Ť A po něm hlavně Jindřich Pestallozzi je proniknut hlubokým přesvědčením, že výchova základní, všem nutná a společná, nesmí býti almužnou. nýbrž že každé dítko má na ni právo přirozené, a že je povinností státu ji udíleti. V našem případě skutečně 10letá zkušenost ukázala. že lze z takových dětí slaboduchých vychovati užitečné členy lidské společnosti. a to právě pomocnými školami.

Ovšem u učitelstva na těchto školách musí býti důkladná odborná příprava pedagogická, důslednost a nekonečná trpělivost. Znalost dítěte stojí na vědeckém podkladě a od učitelstva skutečně se hodně žádá. Je proto spravedlivé, aby práce jeho byla oceněna a podle zásluhy honorována.

Slavný senáte! Dnešní škola není to, co byla škola dřívější. A je zajímavo - jak dovolil jsem si v krátkosti uvésti - jak tento školní problém postu poval. Škola v nejširším smyslu nazývá se každý ústav pro společné vychování a vyučování mládeže. Slovo škola je původu řeckého, kde slovem ťscholeŤ - "****** - se označoval volný, prázdný čas, kterého bylo možno užíti k práci duševní, jež značila zároveň zotavení a byla tehdy výsadou občanských vrstev starověké společnosti.

V latině vedle názvu ťscholaŤ užívalo se i přímo slova ťludusŤ, t. j. hra, značícího obdobně, že práce školní měla baviti a skýtati občerstvení po jiném zaměstnání životním.

Nyní je škola organickým středním článkem mezi rodinou a společností. Dějiny školství jsou dějinami organisace výchovy po stránce vnější. Historický vývoj dál se však opačně, než vyžadovala skutečná potřeba. Školy byly původně povahy aristokratické, pečovaly toliko o vzdělání vrstev vyšších a byly zakládány kněžími. Péče o uchování nauk a tradic náboženských a předání znalostí obřadu a kultu mladším pokolením činilo nutným vzdělání dorostu kněžského. Tak náboženské společnosti, totiž církve, jsou nejstarší instituce výchovné. A vývoj školství až do dnešní doby nese se k tomu úsilí, aby školy byly zlidověny. Tedy škola v nové době není již, jako dříve byla, věcí církevní, jak se tomu říkalo ecclesiasticum, nýbrž nyní stává se věcí státní, stává se z ní policum.

Slavný senáte! Z toho, co jsem si dovolil uvésti, je zřejmo, jak eminentně sociální význam mají pomocné školy, po případě třídy, pro společnost lidskou vůbec. A je to právě výbor sociálně-politický, který každou vládní předlohu, tedy i tuto, má projednati s tohoto hlediska. Výbor sociálně-politický skutečně ve svých schůzích 2. října a 10. října jednal o návrhu, jednal o změnách a doplňcích, které byly odhlasovány ve výboru kulturním i ve výboru rozpočtovém, a usnesl se připojiti se k navrženým změnám a doplňkům. Jménem výboru soc. politického dovoluji si navrhnouti, aby slavný senát schválil tento návrh, a zároveň dovoluji si navrhnouti přijetí resolucí jak výboru kulturního, tak i rozpočtového. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Počet dětí, které v dobrodiní tohoto zákona budou pojaty, odhaduje se asi na 17.000. Počítáme-li, kolik tříd bude potřebí k jejich vyučováni. je rozhodným číslo, kolik maximálně dítek v.jedné takové třídě má býti. Vládní předloha vycházela ze zásady. že bude 25 dětí pro jednu třídu a minimálně asi 12 dítek. Tedy pro menší počet by se nezřídila třída, překročí-li však počet přes 25, musila by býti třída nová. Kulturní i sociálně-politický výbor senátu však navrhl - a rozpočtový výbor se také k tomu přidal - aby vzhledem na obtížnost vyučování podobných dítek, má-li se docíliti praktického výsledku tohoto zákona, snížil se počet dětí v jedné třídě s 25 na 20. Přirozeně snížení počtu dětí bude míti za následek více tříd a tedy také větší náklad. Při počtu 25 dětí počítalo se asi se 680 novými třídami, při počtu 20 dětí asi s 850 třídami, tedy takřka o 200 tříd více. Vzhledem k tomu, že asi málo kde dosáhne se plného počtu 20, že bude už - řekněme pro 16 nebo 17 - dětí se zřizovati nová třída, poněvadž pro 12 dětí bude zřízena třída, můžeme říci, že bude potřebí asi 900 tříd nových, a tedy bude také potřebí asi 900 učitelů. Mluvíme-li o nákladu, jaký to bude vyžadovati. musíme si uvědomiti, kdo nese náklad na školství národní, neboť i toto je školství národní.

Podle dnešního právního stavu věcný náklad v celé republice u nás hradí obce. Osobní náklad na školství v zemích historických hradí částečně okresní výbory 10procentní přirážkou maximálně. částečně zemské výbory v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi však podle maďarského zákona celý náklad osobní i věcný nese obec, ale stát může zřizovati, chce-li, sám státní školy v obcích slovenských a hradí potom jak osobní, tak také věcný náklad.

Když s těmito poměry počítáme, musíme míti zároveň to vědomí. že ukládáme obcím tímto zákonem nová břemena. Počítá se. že osobní náklad na jednu třídu je asi 22.000 Kč; bude tedy potřebí asi pro 900 tříd 900krát 22.000 Kč. Vláda při 25 dětech na jednu třídu odhadovala osobní náklad. tuším, na 12 mil. Kč - nemám to zde poznamenáno. Tedy tímto zákonem ukládáme obcím nové břemeno. ale přesto rozpočtový výbor senátu s plnou vahou svou staví se za to, aby tento zákon byl přijat a abychom i my svazkům obecním toto nové břemeno uložili, neboť je to v zájmu nejchudších a nejubožejších dětí, které mají nárok na to, aby stát a společnost postarala se o jejich výchovu, aby se jim jaksi vynahradilo, že jsou nadány menšími schopnostmi duševními, někdy i tělesnými, tím, že by se více věnovalo na jejich vzdělání, aby se přece ve společnosti lidské mohly uplatniti jako dobrý úd té společnosti, a vydělávati si svůj chléb.

Tento náklad bude ovšem jenom pozvolný, neboť velká města již dnes takové třídy dobrovolně zřídila, takže velkým městům tím nový náklad v nejkratší době by nevznikl. Půjde spíše o menší školy venkovské a v menších městech. Tento větší náklad nebude tedy tak těžký, neboť bude pomalu růsti.

Vzhledem na nesmírný význam sociální, jejž tato osnova má, doporučuje výbor rozpočtový slavnému senátu, aby osnova byla schválena. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni ťproŤ p. sen. Vollay, ťprotiŤ p. sen. Polach, Hütter a Časný.

Než dám slovo prvnímu přihlášenému řečníku ťprotiŤ, navrhuji řečnickou lhůtu trvání 20 minut.

Není žádných námitek? (Nebyly.)

Námitek žádných není, zůstává tedy při tom: řečnická lhůta je ustanovena n a 20 minut.

Dávám slovo panu sen. Polachovi.

Sen. Polach (německy): Slavný senáte! Tato předloha. o které se dnes máme usnášeti, přišla jako všechny předlohy. které mají sloužiti některé sociální anebo některé kulturní potřebě, příliš pozdě, a průtah této předlohy je charakteristický pro celého ducha zákonodárné činnosti v Československé republice. Nesmíme se domnívati, že se při problému výchovy dětí, jež potřebují pomocné školy, jedná o věc bez jakékoli zkušenosti, neboť již v polovině devatenáctého století byla v Německu, v Drážďanech, zřízena pomocná škola; i v reakcionářském starém Rakousku byla roku 1907 vydána celá řada ustanovení o vyučování a výchově slabomyslných, duševně zaostalých dětí. A na počátku státního života naší republiky, již roku 1919, bylo usneseno, že vláda má v této příčině podati předlohu. Porady o této věci trvaly pak od roku 1920 po celou dobu. Roku 1920 založily německé samosprávné korporace resp. parlamentní výbor německých samosprávných korporací, spolek ťVerein für HilfschulenŤ, a předseda této organisace podal již tehdy směrnice pro projednávání této otázky. Tyto směrnice byly shrnuty ve školský program a pan posl. dr Schollich podal přání, resp. zásady, které přicházejí od učitelstva pomocných škol samotného. jakožto návrh roku 1921 v parlamentě.

Také senát zabýval se již jednou touto otázkou: roku 1926 usnesl se na resoluci. kterouž byla vláda vyzvána, aby v nejkratší době předložila osnovu zákona. Let 1927 a 1928 zneužito bylo k průtahu této otázky, a také nyní, když nám předložena byla vládní osnova, bylo původně určeno, že tento zákon má začít působiti od 1. července 1928; ale jaká dnes je situace, není ani naděje, že vstoupí v platnost již od 1. ledna 1929, poněvadž se věcí bude musit zabývati také ještě poslanecká sněmovna a nebude možnosti a příležitosti. aby během této lhůty došlo k provedení tohoto zákona. Jedním slovem, způsob jakým se jedná s těmito nevlastními dítkami přírody, s ubohými dětmi, které potřebují zvláštní výchovy, je charakteristickým pro způsob, jakým se u nás stavíme k tak důležitým problémům. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.)

Dovolte, dámy a pánové. abych vám něco řekl o problému samotném. Nemáme podle dnešního stavu vůbec možnosti, abychom dítky, které od přírody jsou slabě nadány, ať následkem fysiologických okolností dědičnosti, ať působením bědných poměrů doby válečné a poválečné. abychom tyto dítky, které potřebují zvláštního vychování a péče, dávali do školy, která by jim vyhovovala, a většina těchto dítek navštěvuje samo sebou přeplněné třídy a školy normálních dětí. To znamená v praxi, že tyto dítky přirozeně zůstávají úplně stranou, to znamená ochromení činnosti učitele. pokud jde o normální dítky ve třídě. to znamená, že se tyto slabě nadané dítky ponechávají náhodě a že se pro ně netvoří předpoklady, kterými by nabyly schopnosti zvítěziti v boji o existenci, pro ně daleko těžším. Tedy důležitost této věci nemůže v nejmenším uniknouti nikomu, kdo je sobě vědom své odpovědnosti. A že se nejedná o málo dětí, připustila sama důvodová zpráva k vládní předloze. Ve vládní předloze se tvrdí, že asi každé sté dítě spadá do kompetence takovéhoto školního vyučování. Ježto podle statistiky máme asi 1,700.000 školou povinných dítek, znamenalo by to, že jde asi o 17 až 18 tis. dítek i podle tohoto zjištění, jež vyšlo s oficielní strany. Praví se však v této důvodové zprávě, že počet těchto dětí v Německu činí 1 a půl až 3 procenta. Poněvadž nelze míti zato. že podle zákonů statistiky je zde dvakrát až třikrát větší počet takovýchto dětí, znamená tato mez dolů. že vedle těchto asi 18.000 dětí, které i podle této naší statistiky by přicházely v úvahu, nutno ještě mnoho tisíc dalších dětí označiti a zařaditi jako takové, které stojí mimo hranice této zvláštní výchovy.

Představte si jen, o jaké dítky jde. Jde o podrážděné, o t. zv. erethické děti, o apatické děti. při nichž schopnost pozornosti, úsudku a paměti je mnohem menší, které mají mnohem méně vyvinutý smysl pro vyjadřování, které jsou pozadu ve schopnosti počítati. psáti, kresliti, které tudíž potřebují zcela zvláštního individuelního jednání při vyučování a výchově a které potřebují něčeho, přes co ustanovení tohoto zákona úplně přecházejí, totiž stanovení mnohem delší doby školního vyučování, nežli jakou stanoví zákon pro normální dítě. Má-li býti splněn účel tohoto zákona, aby méně nadané, duševně slabé děti, svou povahou a sociální, přiměřenou školou byly učiněny schopnými pro praktický život, schopnými pro své povolání, aby umožněno bylo jejich sociální přičlenění ke společnosti, pak musí zákon vypadati zcela jinak nežli předloha, o které se domníváte, že jí můžete ukonejšiti veřejné svědomí, že jí můžete řešiti tuto tak důležitou a vážnou otázku. Především musilo by zřizování těchto škol pro takovéto dítky býti povinností státu. Jedná se zde o menšinové školy, které zajisté mají alespoň tak veliký význam, jako menšinové školy, zřizované z národnostních důvodů. Mně osobně jakožto zástupci mé strany nenapadá chtíti snad nutnost zřizování menšinových škol pro roztroušené části národa - ovšem pro všechny národnosti - bagatelisovati. ale vzhledem k menšinám, jež vytvořuje bědný stav těchto ubohých. zaostalých dětí, má povinnost stát zaručiti vydržování takovýchto škol, pro pomocné školy alespoň tak veliký význam, jako pro národnostní menšinové školy. Je tedy naším názorem, že je povinností státu takovéto školy zřizovati a hraditi jejich věcné a osobní potřeby.

Podle způsobu, jakým u nás se tvoří zákony, a podle způsobu, jak se demokracii rozumí v diskusi, je zde bohužel jen velmi nepatrná možnost, že by proniknouti mohla lepší předloha, která by byla možnou, poněvadž spolek učitelů pomocných škol takovouto předlohu vypracoval. Chci nyní projeviti jen ještě jako povinnost naší strany, když vám nyní v posledním okamžiku vzhledem ke zlým nedostatkům tohoto zákona v podrobnostech podávám pozměňovací návrhy, které mají sprovoditi se světa alespoň nejhorší stránky této předlohy.

Praví se, abych se dotkl podrobností. v § 3 tohoto zákona, že pomocné školy jsou zpravidla samostatnými školami s vlastní správou. Slovem ťzpravidlaŤ dána jest ovšem správě vyučování možnost, aby bez výjimky na místě zřizování zvláštních pomocných škol přičleňovala pomocné třídy normálním školám. To je nejen administrativní vada, nejen vzhledem ke správci školy a tam zaměstnaným učitelům, nýbrž také vzhledem k normálním a abnormálním dětem, které se nalézají v téže školní budově. Bylo by neštěstím, kdyby toto ustanovení nebylo vymýtěno. Přirozená krutost zdravých a normálních dětí, budou-li v téže budově, na chodbách téže školy a v téže zahradě míti před sebou tyto ubohé, těžkopádné a slabomyslné děti, učiní je předmětem jejich hry. To zároveň je zvýšeným nebezpečím pro vývoj těchto dětí.

Nejdůležitější ustanovení a osud zákona však závisí od toho, jak ohraničen bude počet žáků, kteří se nalézají v jedné třídě pomocné školy. Podařilo se nám v kulturním výboru změniti původní ustanovení, že nejvyšší počet těchto žáků má obnášeti 25, změniti v ten smysl, že bylo stanoveno 20 žáků jakožto nejvyšší počet. Ale také 20 žáků je počet pro takovouto školu příliš veliký, poněvadž každé jednotlivé dítě přináší s sebou jiný obtížný předpoklad pro výchovu a vyučování. Trváme tudíž na svém návrhu, který jsme podali v kulturním výboru, aby tento nejvyšší počet byl stanoven na 15 žáků, má-li býti dosaženo účelu těchto škol.

Pak praví se dále v §u 8, ze povinnost choditi do těchto pomocných škol má býti stejná jako povinnost choditi do obecných škol, tedy od 6. do 14. roku. Vlastnosti těchto dětí však vyžadují pomalejší výchovy, nemluvě ani o nebezpečí, které záleží v tom, že tyto do jisté míry pathologické děti v době puberty vyháněny jsou do povolání a do života, místo aby v této době byly ještě pod ochranou školy, ještě pod.působením školy a učitelů. Poukazuji na zákon o pomocných školách. který tu byl v Německu, ale nikoli snad teprve od doby převratu, nýbrž již v době předválečné, kde školní doba rozšířena byla až do 15. roku věku a kde mimo to zřízeny zákonem ještě pokračovací pomocné školy. které trvají 3 roky, takže tyto děti, s jejichž pomalejším duševním vývojem dlužno počítati, ocitají se ve svém povolání a v nutnosti práce z povolání teprve v 18 letech. Podali jsme k tomuto paragrafu pozměňovací návrhy, aby povinnost docházeti do školy stanovena byla v době od 6. do 16. roku věku.

§ 11 zákona zabývá se platem učitelstva. Je nasnadě a bylo také nasnadě pro tvůrce zákona, že odměna těchto učitelů, kteří mají mnohem namáhavější práci nežli normální učitelé, jejichž vyučovací povinnost přesahuje hranice hodin, namnoze ve škole samotné, že tato odměna musí býti vyšší, lepší. Ale vy neměli jste tolik citu, abyste prohlásili to, co je samozřejmo ve všech pomocných školách jiných států, v Německu, v Rakousku a ve Švýcarsku, že totiž všichni zvláštní učitelé, že všichni učitelé, kteří se mají zabývati dětmi s těžkými vadami, v ústavech pro slepce, ve školách pro hluchoněmé atd., odměňováni jsou lépe a jednotně. Ustanovili jste sice jisté přídavky a zvýšení pro tyto učitele. Navrhujeme, aby tito učitelé byli odměňováni tak, jako učitelé v ústavech pro hluchoněmé, a aby byli účastni každého zlepšení, které progresivně a automaticky v budoucnosti nastane pro tyto učitele.

§ 18 zabývá se soukromými pomocnými školami. Bylo charakteristické a zajímavé při poradě o tomto zákoně v kulturním výboru, že mnozí účastníci kulturního výboru měli živý zájem jen pro tento paragraf zákona a s nesmírnou vášnivostí potírali návrh sociálně-demokratické oposice v kulturním výboru, že se pro tyto účely nemají zřizovati soukromé školy. Bylo charakteristické, že řečník německých křesťanských sociálů kol. dr Hilgenreiner vášnivě mluvil proti státnímu školskému monopolu, pro právo rodičů, pro volnou soutěž škol, že jménem demokracie a svobody - cituji doslova z jeho řeči - trval na soukromých školách a tím způsobem také poslednímu členu kulturního výboru vzal pochybnost o tom, o jaké soukromé školy zde ovšem jde.

Stojíme na stanovisku, že všechny školy dlužno postaviti pod ochranu státu, a že boj, který musíme vésti pro zlepšení školství, vésti dlužno v rámci sporů, které vedeme stran veškeré politiky a administrativy státu. Podali jsme v tomto smyslu návrh na zrušení soukromých škol. Chci poznamenati, že oproti názoru pana kol. dr Hilgenreinera, jenž se vyslovil proti školskému monopolu státu, v ustanovení zákona samého vysloven je školský monopol soukromých škol. Podíváte-li se na § 18, odst. 3, tu shledáte, že se tam podle smyslu - nikoli doslova - praví, že tam, kde existuje soukromá škola, lze s odvoláním k tomu zamítnouti žádost za zřízení veřejné pomocné školy, to jest, že věci mají se obráceně a že zde máme před sebou monopol soukromých recte koncesovaných soukromých škol.

V tomto zákoně nejde ani o zatížení státu v nějakém smyslu. Finanční dosah zákona ukazuje, i kdyby se skutečně provedla tato proměna dnešních pomocných škol ve veřejné školy, že zatížení by nečinilo více nežli 3 mil. Kč. Co to znamená při našem školském rozpočtu, který dosahuje až 1 miliardy, nepotřebuji vám vykládati. Ale prozatím zřizování pomocných škol není ještě vůbec učiněno povinností, nýbrž nastane, jak se v důvodové zprávě praví, postupné převzetí dosavadních školních tříd. To pro praxi ve věci znamená ránu do vody. Chcete-li vážně těmto ubohým, politováníhodným dětem pomoci a vykonati tím zároveň sociální a hospodářský skutek - neboť večlenění tisíců takovýchto dětí do normálního hospodářského života, jak ukazují výsledky pomocných škol v jiných státech, je možné - pak budete musit -přijati naše pozměňovací návrhy, jeví-li se vám morální a sociální autorita věci důležitější nežli diktát vlády. Prosím vás, abyste nám umožnili hlasovati pro tento zákon, abyste přijali naše pozměňovací návrhy. vzešlé výhradně z věcných důvodů. (Potlesk něm. soc. dem. senátorů.)

Místopředseda dr Brabec: Dávám slovo panu sen. Časnému.

Sen. Časný: Vážený senáte! Konečně jsme se dočkali projednávání vládního návrhu zákona o pomocných školách. Zákon tento, který nám vláda předkládá, je nedostatečný a nevyhovuje potřebám, které jsou kladeny na pomocné školy, a nepřipouští změn oposice, která se snaží potřebnými doplňky zákonů, jako - je v tomto případě zákon o pomocných školách, doplniti.

Fysicky zdatný a duševně normální člověk má radost ze života. Jeho zdraví a fysická síla jsou majetkem pro jeho životní dráhu. Ti, jimž se dostalo zákonem předepsané výchovy školní, mohou obhájiti svou existenci. Státní a společenské poměry 18. a 19. století utvářily se tak, že neposkytovaly individuelní jistoty pro normální vývoj lidstva.

Je známo, že lidé abnormální jsou nebezpečím svému okolí. Těm, kteří jsou již dospělí věkem, těžko je pomoci. Musíme se starati o děti, o děti úchylné již v době, kdy jsou povinny k docházce školní. Dále je důležitým pracovati pro obmezení dalších případů abnormálních lidí. K tomu je povolaným činitelem lékařská věda. Lékařská věda upozornila nás a uvedla nespočetněkráte příčiny, z kterých pochází, že máme děti duševně vadné. Nebudu příčiny uváděti, to není věcí laiků, k tomu jsou povoláni lékaři, a na předním místě lékařská fakulta. To však možno říci, že hospodářské a sociální poměry malého člověka, vážné nemoce, spála, španělská chřipka a jiné těžší a závažnější příčiny jsou důsledkem velikého počtu dětí úchylných.

Rakousko se nestaralo o děti úchylné a nezřizovalo pro ně pomocné školy. Nanejvýše zřizovalo školy pomocné pro idioty ze řad šlechty a pak pro vadné děti zámožných rodičů. Teprve po vydání řádu školního a vyučovacího z r. 1905 ujaly se věci některé pokročilé obce a zřídily na svůj náklad třídy pomocné. Zkušenosti, získané z těchto pomocných škol dávají nám dobrý a již docílený úspěch, zejména za posledních 10 let. Školená methoda vyučovací, mimořádná snaha učitelů, jak také inspekcí prokázáno, jsou výsledky vyučovací i výchovné velmi utěšené, v některých případech až překvapující.

V této době máme v republice značný počet dětí úchylných. Jedna z příčin je také poválečná podvýživa. Škol však nebo jen tříd máme málo. Jsou města a okresy, ve kterých mají určitý-počet dětí úchylných, ale ani jednu třídu pro ně zřízenu nemají.

Nechceme pro vadné děti, když dospívají, polepšovny a kriminály, nechceme míti ohroženou bezpečnost osob a hodnot. Chceme dostatečný počet pomocných tříd. školené a existenčně zajištěné odborné učitele a jim k ruce všechny potřebné prostředky pro vyučování.

Také Česká zemská péče na Moravě stará se o mládež abnormální. Zřídila 4 odborné poradny pro abnormální mládež při klinikách Masarykovy university v Brně, kde za součinnosti specialistů-lékařů a pedagogů-psychologů podrobují se děti výzkumu, na jehož podkladě jsou tříděny a umísťovány.

Celkem bylo poradnami vyšetřeno a roztříděno 423 úchylných dětí. Vyhledávání těchto dětí koná Česká zemská péče na Moravě pomocí škol a soupisných archů, a to u všech dětí nově do školy vstupujících. Ve školním roce 1927-1928 zachyceno bylo takto 2519 úchylných dětí. u nichž školy označily, že trpí celkem 3037 vadami. Uvažte, to je poměr zjištěný jen na Moravě. Jakého číselného počtu by se nám dostalo tímto způsobem, kdyby ve všech školách naší republiky bylo lékařsky a důkladně provedeno zjišťování fysického a duševního stavu dětí? Jak viděti, všechno dobré a cenné jsme z Rakouska nepřevzali. Mohli bychom říci. že toho vadného je více, nežli můžeme potřebovati. Česká zemská péče na Moravě vlastním nákladem vydržuje vychovatelnu pro mravně úchylné chlapce v Mor. Krumlově, v níž bylo 62 chovanců, a ústav pro duševně úchylnou mládež v Kelči, jenž pečoval k 31. prosinci o 56 chovanců. Sám jsem v Kelči zjistil, že tyto úchylné děti i v dosti dospělém věku jsou skutečně na tak těžkém stupni úchylném, že vyžadují velké péče těch, kteří jich ošetřují a je vyučují. Kromě toho přispívá na úhradu ošetřovacích nákladů řada jiných odborných ústavů. Jistě že ťČeská zemská péče na MoravěŤ pro platný a cenný účel, který pro duševně vadnou mládež koná, zaslouží od státu, země, okresů a obcí pomoc hmotnou, dostačující na úkoly konané a na ty, které by jí ještě svěřeny býti měly. Poukazuji, že případy chovanců abnormálních, ku př. v Kelči, jsou toho druhu, že ani pomocné škole svěřeny býti nemohou. Tyto těžké případy u mládeže abnormální. svěřené ústavu. je potřebí oceniti. Ústav své svěřence z valné části vycvičí pro život, vyučí jich některému z povolání ať při zemědělství, zahradnictví, pomocnictví v domácnosti, při hospodářství i také pro řemeslné živnosti. Případy pečovně a výchovně nepodchycené jsou těžkou obžalobou stávajících poměrů na tomto výseku, znamenají velkou hospodářskou újmu příslušných rodin, kde dozor a péče o tyto slabomyslné spotřebuje značnou část doby, která by jinak lépe a produktivněji mohla býti zužitkována. Cizina význam školství pomocného plně ocenila. a zejména sousední Německo vybudovalo jeho síť a organisaci, která je na výši doby. V Německu je říšský zákon, podle něhož každé abnormální dítě má býti vychováváno v odborném ústavě, na něž stát platí 7 Mk, to jest v naší valutě 56 Kč denně. U nás na Moravě připadá na jedno slabomyslné dítě 130 Kč, na jednoho mrzáčka 190 Kč ročně. Náš stát, početně slabší. potřebuje tím spíše zužitkovati a co nejdříve rozvinouti síly každého jednotlivce. Řada měst a míst naší republiky správně ohodnotila jak hospodářsky, tak i mravně význam péče o slabomyslné a zřídila příslušné pomocné třídy a školy. Olomouc, Mor. Ostrava, Prostějov, Přerov, Lipník a jiná města vedle řady měst v Čechách. Tato města jsou zárukou, že vejitím v platnost tohoto zákona, kdy je zajištěn příspěvek státu, země, okresu, budou tyto obce moci vykonati vše pro děti úchylné, co věda v současné době k odstranění přináší, a budou také moci veškeré účelné pomůcky k výcviku těchto dětí opatřiti. Přední pak podmínkou jest, aby všem potřebným pomocných škol se dostalo. Pro nedostačitelnost tohoto řešení i neudržitelnost dosavadního stavu volali jsme po léta v tisku. na schůzích i v tomto slavném sboru po zestátnění školství pomocného.

Vládní návrh o pomocných školách neb třídách, který projednáváme, praví, že pomocná škola neb třída, zřízená neb vydržovaná podle tohoto zákona zcela nebo z části nákladem státu. země, okresu nebo některé obce je veřejná a přístupná dětem, nehledíc na jejich vyznání náboženské.

Vláda podala tedy 28. června 1928 návrh na zřizování pomocných škol, ale nepřevzala jejich zřízení a vydržování sama. Děliti se bude při zřizování a vydržování se zeměmi, okresy a obcemi.

Také podané návrhy oposice o počtu žáků pro třídu, návrh proti zřizování soukromých škol a návrh o výši odměny učitelům na pomocných školách nebyly v kulturním výboru přijaty. V očekávání, že je vládní návrh jen dočasné řešení a že v dohledné době dojde k novelisaci, bude naše strana hlasovati pro vládní návrh. (Potlesk stoupenců řečníkových.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP