Schůze zahájena v 16 hodin 30 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.

117 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr Srdínko.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Donátovi, Ďurčanskému, Lukschovi, Šťastnému.

Předsednictvo senátu došly přípisy náměstka předsedy vlády, č. j. 6244/1096 S-28, o ukončení jarního zasedání 1928 Národního shromáždění a č. j. 6245/1096 S-28 o svolání Národního shromáždění k podzimnímu zasedání 1928 ze dne 13. října 1928.

Žádám pana zapisovatele sen. dr Procházku, aby tyto přípisy přečetl.

Zapisovatel sen. dr Procházka (čte):

ťPředsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 13. října 1928 zasedání obou sněmoven Národního shromáždění dnem 13. října 1928 za ukončené.

Náměstek předsedy vlády: Šrámek v. r.

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

President republiky svolal rozhodnutím ze dne 13. října 1928 obě sněmovny Národního shromáždění k podzimnímu zasedání do Prahy na den 18. října 1928.

Náměstek předsedy vlády: Šrámek v. r.Ť

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 761. Zpráva živnostensko-obchodního výboru o usnesení poslanecké sněmovny k návrhu poslanců Pekárka, Ostrého. Náprstka a druhů na vydání zákona, kterým se živnost dekoratérská prohlašuje za součást řemeslné živnosti čalounické (§ 1 živnost. řádu a § 1 živnost. zák.) pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (tisk 739).

Zápisy o 143. až 1446. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Předseda (zvoní): Páni senátoři Pánek a druzi učinili dne 9. října ke mně dotaz, v němž poukazujíce na hroznou katastrofu. přihodivší se v Praze na Poříčí, a na svou interpelaci ze dne 19. června podanou vládě a žádající, aby vláda v zájmu bezpečnosti postarala se o odstranění neblahých následků vadných zákonů o stavebním ruchu a učinila přítrž lehkomyslnému provádění staveb, táží se mne

1. jsem-li hotov vyšetřiti ihned rozsah neštěstí....... (Hluk.)

Prosím o klid!

..... a podati podle úředních zpráv senátu zprávu,

2. jakými kroky hodlám přiměti vládu, aby napříště, zejména v tak důležitých věcech, přestala ignorovati senát a zodpovídala podle zákonné své povinnosti v zákonité lhůtě interpelace senátorů.

K dotazu tomu odpovídám ve smyslu §u 69 jedn. řádu takto:

Ihned dne 9. října, jakmile jsem se dozvěděl o velikém stavebním neštěstí na

Poříčí a dříve, nežli byl na mne podán tento dotaz, vyžádal jsem si okamžitě úřední zprávy a učinil také v plenu senátu o tom sdělení, vysloviv zároveň upřímnou a srdečnou účast s obětmi a jejich rodinami. Současně jsem apeloval na příslušné činitele, aby bezodkladně zjistili příčiny tohoto, bohužel ne ojedinělého, neštěstí a žádal po zjištění příčin o přísné zakročení. Schůzi jsem na znamení smutku ukončil. Druhého dne nato podal pak v senátě ministr veřejných prací o katastrofě se stanoviska svého resortu zprávu, o které bylo ihned v rozpravě o novele k sociálnímu pojištění jednáno. Zpráva ministra veřejných prací byla pak senátem ve smyslu §u 65 jedn. řádu schválena.

Pokud se tyká zodpovědění interpelace ze dne 19. června tisk 689/4 vládou, dovoluji si sděliti, že jsem dal bez odkladu uvědomiti vládu o tomto dotazu, jako jsem již dříve opětně dal upozorniti na § 67 jedn. řádu a požádati za brzké zodpovědění podaných interpelací.

Bylo mně sděleno, že odpověď na výše uvedenou interpelaci nyní se zdržela posud neukončeným šetřením o hrozném neštěstí na Poříčí.

Budeme projednávati pořad jednání.

Navrhuji, aby první a druhý předmět jednání byly sloučeny ve společnou rozpravu.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Žádných námitek není, budeme tak postupovati.

Budeme jednati o

1. Zprávě I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 730), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení III. Dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925, podepsaný v Praze dne 9. února 1928, tisk 753, a

2. Zprávě I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 729), jímž se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení IV. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě

mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925, sjednaný ve Varšavě dne 26. června 1928 a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. července 1928, čís. 123 Sb. za n., tisk 754.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. Lukeš, za výbor národohospodářský sen. Stržil.

Dávám slovo zpravodaji za výbor zahraniční, panu sen. Lukešovi.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Sotva náš stát uzavřel po delším vyjednávání obchodní smlouvu s republikou Polskou dne 23. dubna 1925 - jež upravila všecky otázky, jež jsou předmětem obchodních smluv, a oba tyto státy si přiznaly určité celně-tarifní slevy, a tyto ještě doplnil Dodatkovým protokolem z 3. července 1925 a z 21. dubna 1926 rozhodla se polská vláda čeliti své pasivní obchodní bilanci valorisací cel, a to s účinností od 1 5. března 1928, a zvýšila celní sazby o 30 a 72 procent. K tomu pokládala se polská vláda za oprávněnu podle svého polského celního zákona, v němž jsou cla stanovena ve zlatě, když skutečně polský zlotý poklesl od r. 1925. kdy byla obchodní úmluva sjednána, a kdy polský zlotý byl ve výši švýcarského franku, až na 3.75 Kč, t. j. asi na polovici. Vzhledem k tomu, že se Polsko zavázalo po dobu trvání smlouvy, tedy nejméně do června 1927, že nebude vůči nám cla zvyšovati, oznámilo nám svůj úmysl na zvýšení předem a prohlásilo, že zvýší cla na naše hlavní dovozní artikly jen o 30 procent. Tímto rozhodnutím polské vlády byl velmi nemile zasazen náš průmysl, neboť bylo jisto, že jednak naše pasivita poroste a jednak, že bude též ztížen náš vývoz do Polska. Ještě v r. 1921 byli jsme aktivní částkou 1045 mil. Kč a od r. 1923 stáváme se postupně pasivními, takže v r. 1926 obnáší pasivita 733 mil. Kč a v r. 1927 362 mil. Kč. Dovezli jsme v r. 1926 okrouhle zboží za 1097 mil. Kč, v r. 1927 za 1023 mil. Kč a do 31. srpna t. r. za 814 mil. Kč. Naproti tomu jsme vyvezli v r. 1926 za 367 mil. Kč, v r. 1927 za 661 mil. Kč a do 31. srpna 1928 za 526 mil. Kč.

Pokud se týče dovozu, tedy dovážíme hlavně vepře. uhlí a naftu. A dovezli jsme v r. 1926 vepřů za 259 mil. Kč, v r. 1927 za 291 mil. Kč a do 31. srpna t. r. za 397 mil. Kč. Naproti tomu uhlí v r. 1926 za 120 mil. Kč. v r. 1927 za 108 mil. Kč a v roce tomto až do 31. srpna za 120 mil. Kč.

Pokud se týká nafty, tedy dovezli jsme v r. 1926 za 160 mil. Kč, v r. 1927 za 152 mil. Kč, do 31. srpna t. r. za 70 mil. Kč. Naproti tomu vyvážíme více druhů průmyslových výrobků, avšak ne v takovém kvantu, jako dovážíme z Polska, pokud se týče vepřů, uhlí a nafty. Do Polska vyvážíme hlavně bavlnu, vlnu, železo, stroje a přístroje. Abychom našemu průmyslu mohli vyjíti více vstříc a usnadniti vývoz náš do Polska, bylo potřebí učiniti s Polskem dohodu a připustiti sem dovoz většího množství uhlí. a to měsíčně 60.000 tun. To stalo se úmluvou s Polskem hned v r. 1925.

Polsko totiž stalo se získáním Horního Slezska, které patřilo po mnoho staletí zemím koruny české, až nám bylo Bedřichem II. pruským králem odňato a mírem vratislavským v r. 1742 Prusku přiděleno. jedním z nejbohatších států Evropy. Horní Slezsko je nejen bohaté na silná ložiska uhlí, ležící blízko pod povrchem, z nichž dosud největší část není otevřena a která představují hodnotu stamiliard. Ale je též bohato na různé cenné rudy a sůl. Abychom si jen poněkud srovnali bohatství našeho a pruského uhlí, uvádím, že ostravsko-karvínský revír těží ročně asi 10.000 mil. tun uhlí. kdežto hornoslezský polský revír asi 60.000 mil. tun uhlí ročně. Jak jsem již pravil, jsou uhelné doly v Polsku silnější a proto si můžeme vysvětliti, že výkon horníka v Polsku na směnu je daleko větší při příznivějších výrobních a přírodních poměrech než u nás. a to o 2.62 centů při jedné směně. totiž u nás vyrobí horník při jedné směně asi 1 tunu, kdežto v Polsku 3.62 tuny. Tedy vidíme, pokud se týče těžby, že je zde značný nepoměr ve prospěch Polska, přesto, že u nás máme modernější strojní zařízení než v Polsku. Na váhu též padá, pokud se týče naší konkurence s Polskem. že u nás pracují horníci o půl hodiny na směn u méně než v Polsku a že v Polsku jsou o 35 procent nižší mzdy než u nás. To vše má pak ten neblahý následek, že naše uhlí je poměrně dražší a nemůže s polským uhlím konkurovati a diference za uhlí jen u jednoho cukrovaru, pokud se týče cen našeho a polského uhlí, obnáší kolem 50.000 Kč ročně. Tím si musíme vysvětliti, proč sem daleko více uhlí z Polska se dováží. než je kontingent a než je to našemu hornímu průmyslu a našim horníkům milo. Vzhledem k tomu, že Polsko má velkou nadtěžbu uhlí, které nemůže nikterak doma spotřebovat, tedy snažilo se Polsko. aby uhlí ve větším množství vytěžené. než potřebuje, mohlo prodati cizím okolním státům. A z toho vzešel též náš závazek v r. 1925, dovoliti z Polska dovoz měsíčně 60.000 tun uhlí. Avšak nezůstáváme při těch 60.000 tunách měsíčně, nýbrž číslo to se ještě podstatně, snad až na 100.000 měsíčně, zvyšuje. To má pak za následek. poněvadž též máme kontingent dovozu uhlí z Německa asi 23.000 tun uhlí měsíčně, že stoupl dovoz cizího kamenného uhlí k nám a náš vývoz klesá. Kdežto dříve jsme veliké množství uhlí kamenného vyváželi do cizích států, jsme nyní měsíčně pasivní 51.000 tunami. Tím je potřebí vysvětliti krisi našeho hornictví, ze které pak povstávají opětující se stávky. Naši horníci totiž nemohou pracovati 6 směn, jak je povětšině dělnictvo jinde zaměstnáno v průmyslu. nýbrž pracují pouze 3-4 směny týdně, což má za následek, že celková týdenní mzda klesá. Nedělá tak ani index cen životních potřeb, neboť, jak jsem se přesvědčil, index cen, pokud se týká mzdy, je v poměru vyšší než u jiných placených sil ať státních zaměstnanců. anebo dělníků. U horníků obnáší 12, u povrchových 13 a u dělníků koksoven 11.80 index mzdy vůči mzdám předválečným. Tím chci říci, že špatného postavení hornictva nejsou příčinou nízké mzdy, nýbrž příčina je ta, že nemohou pracovati jako dříve po celý týden, nýbrž toliko 3-4 směny. Z toho je viděti, nemá-li se tato krise zvyšovati, že by se mělo naší vládou věnovati této otázce více pozornosti, a myslím, že i též dělnictvo by se mělo snažiti mezinárodně dosáhnouti toho. aby pracovní doba a mzdy, pokud se týká horníků, byly poměrně stejné, aby tím konkurence jednoho státu neznemožňovala těžbu ve státu druhém.

Tím je si vysvětliti, že v jednání, které měli naši zástupci, pokud se týká státu polského, měli těžké postavení, jestliže chtěli uchrániti našemu průmyslu to, co náš průmysl po nich nutně žádal, a jestli chtěli zameziti, aby naše pasivní bilance, o které jsem mluvil, se nezhoršovala. Přece však bylo dohody dosaženo a jistě že při této dohodě uplatňovalo svůj vliv vzájemné přátelství a obapolné pochopení obou států.

Důležito ovšem je, že nemožno pokládati úmluvu, která je předložena, s naší strany za definitivní, neboť teprve uvidíme, jestli zvýšení cel nezabrzdí vývoz některého odvětví průmyslu tak, že je bude potřebí znovu revidovati. Pokud se týká zvýšení c 1, tedy při velké části bývalých smluvních položek byl zjednán status quo, zůstalo při dřívějších celních sazbách. Pro celou řadu artiklů, jež do Polska vyvážíme, u nichž nebylo v dosavadních smlouvách žádných smluvních celních závazků, byly zavedeny tak, jak byly před valorisací. Pro některé obory dosaženo ještě zlepšení proti statu quo, jako hrozny, plzeňské pivo, některé papírové a textilní zboží a jiné.

U ostatních artiklů vývozních pozbyly sazby polského celního sazebníku a stejně tak i československého své platnosti a nahrazeny novými seznamy A, B a C, připojenými k nynějšímu protokolu a v polském celním sazebníku bylo clo o 30%, jak výše již uvedeno, zvýšeno.

Významné novum, jehož je dosaženo, je, že Polsko přiznalo nám po dobu trvání smlouvy cla pevná, kdežto dříve při percentuelních slevách bylo clo labilní, odstupňované. Budeme musiti svou hospodářskou posici udržeti hlavně kvalitou a specialisací zboží a dobrými přátelskými styky.

Pokud se týče druhé zprávy zahraničního výboru č. 753, týká se toliko cla na umělé hedvábí, jež bylo vzájemnou dohodou nově upraveno a vyhovuje jak našemu státu, tak i polskému. Musilo býti tak upraveno, poněvadž bylo stejně upraveno též se státy jinými, Belgií a Lucemburskem.

Potřebujeme ke své hospodářské stabilisaci dalšího klidného hospodářského vývoje, stejně tak je na straně polské. Z toho to důvodu, a že tyto dohody upevňují náš přátelský poměr s Polskem, jehož je nejvýše potřebí - i když si přejeme, aby pokud možno nastalo zlepšení, pokud se týká našeho vývozu do Polska a jeho dovozu k nám, aby nebyl náš výrobce příliš dovozem polským ohrožen navrhuje zahraniční výbor, projednav dne 4. října 1928 IV. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě z 23. dubna 1925 a II. dohodu ze 4. října 1928, senátu Národního shromáždění, aby schvalovací usnesení tak, jak je obsaženo v tisku senátu č. 729 a 730, schválil.

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru národohospodářského. panu sen. Stržilovi

Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Po několik roků snažili jsme se odstraniti všechny překážky, které brzdily naše obchodní styky s republikou Polskou. Naše obchodní bilance s Polskem se stále zhoršovala tak, že aktivum naše, které činilo r. 1921 1040 mil. Kč, kleslo r. 1922 na 280.6 mil. Kč a r. 1923 vykazovala naše bilance již pasivum 17.9 mil. Kč. Pasiva tato se však stále zvětšovala a d osáhla r. 1924 170.8 mil. Kč.

Toto naše jednání vedlo k cíli a tak uzavřeli jsme r. 1925 ve Varšavě 23. dubna obchodní smlouvu mezi republikou Československou a republikou Polskou, která doplněna byla Dodatkovým protokolem, podepsaným v Praze dne 3. července 1925, a II. Dodatkovým protokolem, podepsaným v Praze dne 21. dubna 1926, a s prohlášením ze dne 21. dubna 1926 o vázání některých celních sazeb.

Očekávali jsme, že u zavřením této obchodní úmluvy nastane snad zlepšení naší obchodní bilance, ale to se nestalo, neboť obchodní rozvaha naše vykazovala v r. 1926 pasivum ve výši 733 mil. Kč, v r. 1927 362 ml. Kč a letošního roku do konce měsíce srpna 288 mil. Kč. Ale také polská obchodní bilance se tímto ujednáním nezlepšila, ba naopak vykazovala proti přebytkům 41 0 mil. polských zlotých v r. 1926, v r. 1927 pasivum v částce 221 mil. polských zlotých a letošního roku do konce měsíce března vykazovala obchodní bilance polská pasivum 291 mil. polských zlotých. Polská vláda těžce nesla toto zhoršení své obchodní bilance a příčinu toho spatřovala v poklesu polského zlotého. Kurs tohoto zlotého rovnal se totiž při sjednávání naší obchodní úmluvy s Polskem roku 1925 švýcarskému franku. t. j. našim 6.55 Kč a poklesl letos na jaře skoro o 50% na našich 3.75 Kč. Proto odhodlala se polská vláda ke zvýšení celní ochrany a zavedla od 15. března letošního roku t. zv. valorisaci cel tím způsobem. že zvýšila celní sazby o 30, po případě o 72%. Toto své rozhodnutí oznámila polská vláda předem vládě naší a uvedla. že chce vzíti zřetel a zvláštní ohled na československé zájmy.

Vláda československá zahájila proto ihned s Polskem jednání, které bylo velice těžké a obtížné, a výsledek jeho byl, že obchodní smlouva československo-polská ze dne 23. dubna 1925 doplněna byla shora navrženým IV. Dodatkovým protokolem a III. Dodatkovým protokolem. Při tomto projednání nebylo ustanovení rámcových smluv nijak dotčeno.

S předloženým Dodatkovým protokolem byla sjednána a podepsána současně administrativní smlouva o povolovacím řízení, ve které Polsko, pokud ještě neuvolnilo zcela dovoz, přiznalo přiměřené kontingenty pro náš vývoz.

Národohospodářský výbor jednal dne 26. září t. r. o tomto vládním návrhu, jak uveden je v tisku č. 730 i 729. a usnesl se doporučiti senátu schválení jak vládního návrhu. týkajícího se umělého hedvábí tisk 730, tak vládního návrhu č. 729 Dodatkového protokolu a přijetí schvalovacího usnesení ve znění shora učiněných vládních návrhů. (Potlesk.).

Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni pp. sen. dr Witt a Koutný.

Nežli dám prvému řečníkovi slovo. navrhuji, aby lhůta řečnická byla stanovena dobou 20 minut. Není žádné námitky? (Nebylo.)

Žádné námitky není, bude tedy trvat řečnická lhůta 20 minut a dávám slovo p. sen. dr Wittovi.

Sen. dr Witt: Slavný senáte! Přihlásil-li jsem se ke slovu, abych zde promluvil o smlouvě, která upravuje obchodně-politické poměry mezi státem naším a republikou Polskou, činím tak čistě z věcného důvodu.... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Witt (pokračuje):.... a prosil bych předem. aby se mi nepodkládal snad nějaký úmysl toho druhu. že bych nechtěl dosti respektovat našich přátelských poměrů k polskému státu, anebo tradičního přátelství, které je mezi naší stranou a panem ministrem zahraničí.

Jde mně, velevážení pánové a dámy, čistě o zájmy průmyslového obvodu. který zde zastupuji.

Česko-polská smlouva ze dne 7. dubna 1925 má. jak již pan referent prohlásil, podivný osud. Sotva byla tato smlouva sjednána. snad ještě neuschl inkoust, kterého bylo použito při podpisu smlouvy, a již vidíme. že tato smlouva byla jednostranně polským státem změněna. Pánové. mám za to, že i v mezinárodním styku platí zásada, že smlouvy se mají dodržovati, a proto, velectění pánové, musí překvapiti. že několik dnů po sjednání této smlouvy byla tato zcela jednostranně se strany polské změněna. Stalo se to prostě tím, že Polsko tenkráte zavedlo různá administrativní opatření. která dovoz do Polska ze státu našeho přímo omezovala. ba namnoze i znemožnila. Pak nastalo jednostranné zvýšení cel, posléze opětně jejich valorisací. Bylo by záhodno zkoumati, jestli polský stát byl k takovému jednání podle mezinárodního práva oprávněn. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.) Mám za to, velectění pánové, že nikoliv. Neměla-li smlouva tato v minulosti žádné stability, tak, vážení pánové, musí se nás dotknouti nemile, píše-li pan zpravodaj ve své zprávě tisk 754, že nemáme ani valné naděje, že dodatek smlouvy, který nyní máme schváliti. bude v budoucnosti dodržen. Pan zpravodaj říká. že v případě. kde zvýšený celní tarif polský bude ztěžovati vývoz z republiky do Polska, bude potřebí nového jednání, a je tedy v této právě projednávané dohodě spatřovati toliko opatření přechodné. To je jistě, mohu říci, nezvyklý zjev. I kdybych chápal zcela hospodářskou situaci Polska, tak přece nemohu to všechno připustiti, co se stalo, a to proto, že jsou zde přespříliš obětovány zájmy celého kraje ostravského. Již v r. 1925, kdy se smlouva připravovala, tuším, že to bylo ve Lvově, upozornil jsem na to pana ministra zahraničí, že Poláci se domáhají dovozu pro velký uhelný kontingent, a upozornil jsem také pana ministra, jak nás tento požadavek polský postihuje. Tenkráte byla přes toto mé upozornění smlouva schválena. a to z toho důvodu. že se zdůrazňovalo, ztratí-li ostravští horníci něco touto smlouvou, že to bude jistě vynahrazeno tím, že dělníci jiných odborů dovozem do Polska naleznou příležitost k práci. Kdybych toto tvrzení chtěl zkoumati, tak bych ho musil zase zkoumati podle toho, jak se jevily důsledky smlouvy u nás na Ostravsku. Máme u nás, pánové. hornický průmysl, máme také silný průmysl železářský a silný průmysl textilní a bylo by zcela přirozené, že ten kraj, který přímo sousedí s Polskem, bude v nějaké formě účasten výhod, nám smlouvou domněle poskytovaných. Ale na můj dotaz u průmyslu železářského a průmyslu textilního dostalo se mně té informace. že právě textilní a železářský průmysl u nás velmi málo smlouvou získal. Snad bych mohl říci, že nezískal téměř nic. A proč? Poněvadž jednotlivé celní sazby jsou tak veliké, zejména pokud se týká železářského průmyslu, že se vyrovnají úplně ceně zboží vyváženého a v důsledku toho není možno do Polska vyvážeti. Také naši textilní průmyslníci na to poukazují, že obchod s Polskem je toho času v úplné stagnaci, poněvadž cla na zboží textilní mají téměř prohibitivní charakter a musí býti značně snížena. Dále poukazuje jak průmysl železářský, tak i průmysl textilní na to, že polská vláda se dožaduje ověření osvědčení původu polským konsulátem, že se nespokojuje tím, že takové osvědčení vydává jen naše obchodní komora a že vybírá poplatek ve výši 1% fakturovaného zboží, což je poplatek přímo horentní. Textilní průmysl místecko-frýdeckého okresu poukazuje ještě na to, že leží 20 km od polských hranic a že by bylo v jeho zájmu, kdyby vláda vhodněji upravila pohraniční styk.

Co jsem řekl, přesvědčuje, že nejdůležitější odvětví průmyslu na Ostravsku touto smlouvou ničeho nezískalo. Na druhé straně chci k tomu poukázati, co ztratil naproti tomu průmysl hornický. Bylo původně ujednáno, že z Polska k nám bude se dovážeti jenom 60.000 tun, ale podíváte-li se na statistiku, tu vidíte, ze tento kontingent je značně překročen. V lednu obnášel 96.245 tun, v únoru dokonce 104.725 tun, v březnu 89.011 tun, v dubnu 79.114 tun, v květnu 67.521, v červnu 83.846, v červenci 77.060 a v srpnu 81.967. Spočítáte-li dovoz za těchto 8 měsíců, vidíte, že byl překročen o více než 200.000 tun. Těchto 200.000 tun dalo by zaměstnání 860 havířům. Celý polský kontingent rovná se těžbě, která zaměstná asi 2500 havířů. Vidíte, jak touto smlouvou ztrácí velký počet rodin svou obživu.

Při této příležitosti bych chtěl poukázati, že naše vláda, nemyslím jenom na tuto smlouvu specielně, stanovíc kontingent pro dovoz kamenného uhlí, málo dbá zájmu uhelného průmyslu na Ostravsku. Statistika nás o tom přesvědčí, že až do konce r. 1927 byla obchodní bilance kamenného uhlí Československé republiky aktivní, neboť hodnota dovezeného kamenného uhlí byla nižší než hodnota vyváženého. Od r. 1928 je však naše bilance pasivní jak co do hodnoty, tak co do množství. Uvedu jen dvě cifry. R. 1922 bylo k nám dovezeno 516.343 tun. V prvních sedmi měsících letošního roku bylo k nám dovezeno 1.282.742 tun. Vývoz naší republiky činil r. 1922 1.027.725 tun a nyní klesl na 932.655 tun.

Nejvíce, poněvadž jde o kamenné uhlí, je postižen revír ostravsko-karvínský.

Podívejme se, jak zase úzkostlivě střeží dovoz uhlí jiné státy, které mají značnou uhelnou produkci. Polsko nepřipouští vůbec dovoz uhlí do svého státu a v Německu činí dovezené uhlí pouze 3.8% celé spotřeby kamenného uhlí. Naproti tomu v naší republice činí dovoz cizího kamenného uhlí r. 1927 10.5% a v prvním čtvrtletí 1928 dokonce 14.3 celkové spotřeby kamenného uhlí.

Jistě pochopíte, že vzhledem k tomu, že naši horníci tolik touto smlouvou ztrácejí a na druhé straně zase, že dělníci jiných průmyslových odvětví na Ostravsku téměř ničeho nezískávají, že se pro česko-polskou smlouvu v nynějším jejím znění nemohu nadchnouti a že proto pro navržené schválení dodatku hlasovati nemohu.

Při této příležitosti chtěl bych poukázati, že nám ťMoravsko-Ostravským deníkemŤ. tedy orgánem jedné koaliční strany, bylo přímo vytknuto, že jsme se dopustili zrady, když jsme tento kontingent připustili a pan kol. posl. Špaček sám prohlásil v projevu, uveřejněném taktéž v ťMoravsko-Ostravském deníkuŤ. že připuštění takovéhoto kontingentu stalo se přes odpor ministra obchodu, jedině na žádost polského vyslance, jenž se dožadoval blahovůle našeho státu a na přání našeho ministra zahraničí, který prý tak učinil z vyšších mezinárodních důvodů. Jistě respektuji plně, když sousední státy, které chtějí žíti v dobrém poměru. navzájem si hospodářsky pomáhají, ale z tohoto hlediska nemohu uznati, že by ústupky s naší strany mohly jíti tak daleko, že dáváme v sázku existenci tak význačného průmyslového odvětví na ostravském kraji.

Dotýkám li se při projednávání česko-polské smlouvy výrobních poměrů v našem ostravsko-karvínském kamenouhelném revíru, budiž mně dovoleno, abych se také stručně zmínil o velikém zápasu hornictva tohoto revíru, který byl v posledních dnech zahájen za účelem dosažení zvýšení mezd. Pokládám za nutno o tomto zápase se zde zmíniti, poněvadž nevíme ještě dnes, jak skončí, a hrozí nám pak, nedojde-li ke smírnému urovnání, jedna z největších katastrof na poli hospodářském. Oč jde v tomto mezdním boji? Stručně řečeno o toto: Mzdy hornictva ostravsko-karvínského jsou po 5 let stabilisovány a pohybují se podle platné kolektivní smlouvy od 6.50 pro učně až do 39.15 v průměru pro havíře. Připouštím, že jsou výjimky a že někteří úkoloví dělníci v dole vydělávají částky převyšující tuto nejvyšší hranici. Ale takových dělníků je velmi málo, takže při stanovení průměru nepadají ani v úvahu. Oni jsou to, kteří právě nejvíce škodí svým spoludělníkům, poněvadž se snaží dosíci svého výdělku i za cenu největších obětí na zdraví a pracovní energii. Závody je vhánějí do takového nadměrného výkonu i na úkor jejich bezpečnosti. Skoro všechny nehody v dolech prýští z takovéhoto systému, jenž se snaží zvýšenou mzdou poháněti dělníka k nejkrajnějšímu výkonu a téměř všechny průměrné měsíční důlní úrazy jsou jeho důsledkem. Ale touto denní mzdou není ještě stanoven důchod našich horníku na Ostravsku, poněvadž až na malé výjimky nepracují nikde při plném počtu šichet. Jsou případy, a to zejména ve východní části revíru, že pracováno bylo jenom pět šichet ve 14 dnech. Na výši mzdy, stanovenou takto kolektivní smlouvou v r. 1923, působila také, a to na značnou újmu báňských zaměstnanců, stoupající drahota, která je vyvolána různými hospodářskými, a zvláště celními opatřeními státu. Za těchto okolností nebylo možno horníkům vyživiti sebe a své rodiny a jediné východisko pro ně bylo žádati na svých zaměstnavatelích zvýšení mezd. Naproti tomu bylo také morální povinností zaměstnavatelů přispěti k zlepšení života svým zaměstnancům, poněvadž jejich zisky, jak dokazují téměř všechny bilance, značně stouply.

Je povinností státu, aby se ujal horníků a dopomohl jim k jejich dřívější životní úrovni, když jim svou celní a hospodářskou politikou způsobil tak značnou újmu. Vláda sice vzala na sebe úkol zprostředkovatele, avšak tento krok je nedostatečný, ba vláda má povinnost netoliko zprostředkovati, nýbrž celým svým vlivem působiti k tomu, aby spravedlivým požadavkům hornictva bylo dopomoženo k vítězství. Co nemůžeme žádati na pánech, kteří bohatnou z práce horníků. ať již sedí ve Vídni nebo v Paříži. to jistě můžeme žádati na nynější vládě, a zvláště na jejím představiteli, když tisíce horníků svým hlasem dopomohlo mu k rozhodujícímu místu, které zaujímá, a k moci. která mu dovoluje spor spravedlivě ve prospěch těchto horníků rozhodnouti.

Pánové a dámy! Jsem dalek toho pronášeti zde nějakých hrozeb, poněvadž našim organisacím a naší straně na tom záleží, aby se tento spor klidně rozřešil, avšak mou povinností je poukázati na neblahé důsledky, které by se dostavily, kdyby tak tomu nebylo. Celé Ostravsko, a netoliko horníci, nýbrž všechny vrstvy obyvatelstva, které ve svých důchodech jsou podstatně odkázány na výdělek horníků, trnou v krajním napětí a očekávají, že vláda pronese své rozhodující slovo ve prospěch horníků, které celé obyvatelstvo kraje zbaví všech mučivých obav. (Potlesk.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dále má slovo pan sen. Koutný. Uděluji mu je.

Sen. Koutný: Slavný senáte! Chci se zmíniti o zvláštním případu, který se přihodil tuto neděli, a je zajímavo nebo snad méně zajímavo, že přihodil se ve dny, kdy se přikročuje k okázalým jubilejním slavnostem 10letého trvání republiky. Na neděli 14. října, jako v celé řadě míst a měst, svolaly socialistické strany veřejné projevy. Takový veřejný projev svolala také komunistická strana v Bratislavě v 10 hodin dopoledne, a to tábor lidu na Rybném náměstí. Tábor lidu byl zakázán a teprve až v sobotu pozdě odpoledne dostal svolavatel posl. soudr. Šafránko zákaz a zároveň mu bylo sděleno, že se projev může konati v Bratislavě na Jakubově náměstí. Nebylo již možno občanstvo uvědomiti, že ten tábor se bude konati na jiném místě, takže druhý den v neděli dopoledne scházeli se účastníci na Rybném náměstí. V 10 hod. přišel tam zároveň určený náš referent sen. soudr. Fijala, který šel v průvodu obecního staršího soudruha Singra. (Předsednictví se ujal místopředseda dr Brabec.) Tam teprve od soudruhů se dověděl, že tábor je zakázán, a zároveň přítomná policie již svým způsobem, na Slovensku obvyklým, tedy jemným způsobem, vyklizovala Rybné náměstí. Soudr. Fijala chtěl posluchače upozorniti, že tábor je zakázán, aby se odebrali na jiné místo. Sotva že pronesl několik slov, přistoupil k němu nějaký člověk a nařídil mu, aby držel hubu. Soudr. Fijala se ho právem tázal: Kdo jste. pane? Ten mu odpověděl: Já jsem od státní policie. A legitimoval se, že je detektiv Filsinger. Soudr. Fijala mu řekl: Já jsem zase senátor, zde je moje legitimace.Ť A ten mu řekl:

(Další věta byla usnesením předsednictva senátu N S. R. Čs. ze dne 18. října 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Sen. Skalák: Takovou cenu má před státní policií senátorská legitimace!)

To mu řekl pan detektiv Filsinger. Při tom roztrhal mu kabát, neboť s ním cloumal jako s nějakým vrahem, lotrem nebo raubířem. Vedle toho, to se rozumí, že se užilo t. zv. policajtsko-boxerských hmatů. (Sen. Skalák: To je pražská policejní škola!) Ty jsou nám dobře známy. Potom nařídil službu konajícímu policajtovi, aby hned soudr. Fijalu odvedl. (Sen. Skalák: To mají pěkné instrukce!) Ten odvedl ho, cloumaje jím, na starou radnici. Cestou soudr. Fijala protestoval, že se takové jednání příčí lidskosti, že je tím také hrubě porušena imunita. Policie na protesty nic nedala, cloumala jím dále a odvlékla ho do staré radnice. A když ho vedla tmavou chodbou, jeden ze strážníků jizlivě křičel: ťTak vyzerá senátor, dajte mu!Ť A zase mu přidali. (Sen. Skalák: Fuj! Hanba! Jakou cenu má členství v senátu?)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Pane senátore Skaláku. nevyrušujte řečníka, zachovejte klid!

Sen. Koutný (pokračuje): Tam byl předveden před policejního komisaře dra Jakubovice, který naň řval: ťPse, lotre, já ti dám imunitu.Ť (Hlasy: To je skandál!) ťHoďte ho do druhé izby.Ť A také ho hodili do vedlejší místnosti na lávku, při čemž dr Jakubovic mu vyhrožoval pěstmi a policajtům nařizoval: ťJak se pohne, tak ho zřežte!Ť Soudr. Fijala upadl do mdlob po takovém jednání, v bezvědomí byl odvezen sanitním vozem do nemocnice, kde nabyl vědomí po půldruhé hodině. V nemocnici vrhnul. (Sen Toužil: Poněvadž ho šťuchali do břicha!) Zkrátka a dobře dr Jakubovic takovým způsobem, místo aby nařídil policii, jak se jednati nemá, dával příklad, jak se napříště policie chovati má. (Sen. Toužil: On sám nadával senátoru pse!) Jak se potom mají zachovati strážníci k občanům nemajícím imunitu, když tak brutálně jedná policejní komisař s členem Národního shromáždění. (Hlas: To je výchova naší policie!)

Něco hroznějšího si nedovedeme představiti, a když takto se jedná s člověkem, který má imunitu, když se tak jedná se senátorem, členem Národního shromáždění, představte si, jak se potom jedná s docela obyčejným smrtelníkem Ne nadarmo se říká, že Slovensko je vlastně taková zapadlá Asie. Policie pak později telefonicky dotazovala se v nemocnici na stav zmláceného soudr. Fijaly, aby si patrně podle odpovědi ošetřujícího lékaře upravila protokol. Druhý den po svém propuštění z nemocnice šel soudr. Fijala k policejnímu řediteli Slavíčkovi protestovati proti takovémuto jednání policejního komisaře a policie. V tutéž dobu také posl. soudr. Major, který se dověděl o tom zákazu teprve později, rovněž přesto, že se legitimoval, byl zatčen a držen tři hodiny ve vězení. (Sen. Skalák: To souvisí všechno s imunitou!) Posl. Major samozřejmě protestoval proti tomuto jednáni a dr Jakubovic, už má asi takové manýry, že na něj volal: ťSmrade, basszam a krisztusátŤ a p.. t. j. tím jejich policajtským způsobem. ((Sen. Hubka: To je pěkný pořádek, to dělají neřádek!) Když potom Fijala i Major intervenovali opětně na policejním ředitelství, detektiv Filsinger hlásil, že prý ho Fijala škrtil - podívejte se na toho Fijalu, vždyť je to drobný člověk - ten slabý Fijala, škrtil ozbrojeného detektiva, který byl obklopen policajty. Je to ničemná výmluva a lež. Jak je prokázáno, tak soudr. Fijala docela věcným způsobem upozorňoval posluchače, že je projev zakázán, aby se odebrali na druhé místo, přesto takovým brutálním způsobem bylo s ním jednáno. Nemohu nejinak, než s tohoto místa protestovati co nejdůrazněji proti takovéto policajtské zlovůli s doložením, aby se každý občan proti násilí na něm páchaném. ať se strany policejního inspektora, či kohokoliv, na místě ihned stejným způsobem ohradil. Člověk má přece plné právo se brániti proti takovýmto policajtským přehmatům a policie se pak nemá diviti, když se stanou snad věci, kterých ani neočekávala. (Souhlas komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Na listině řečníků není již nikdo více zapsán.

Pan zpravodaj sen. Lukeš má slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Dovolil bych si učiniti několik poznámek k vývodům p. kol. dr Witta. Pokud se týká posledně ujednané obchodní smlouvy s Polskem, mohly by nastati změny jen v tom případě, kdybychom my sami žádali v nejbližší době nějaké změny, ale Polsko se zavázalo. že nebude cla ve smlouvě ujednaná v dohledné době zvyšovati.

Pokud se týká dovozu uhlí, o kterém jsem již mluvil, a o kterém obšírně zde pojednal kol. dr Witt, vysvětluji si vyšší dovoz uhlí z Polska k nám hlavně tím, že uhlí toto je značně levnější. Odůvodnil jsem to již tím, že tam jeden horník těží na směnu as 3krát tolik uhlí jako u nás, ne snad, že by byl pilnější, nýbrž protože jsou tam silnější vrstvy a uhlí je pod povrchem. Mzdy jsou tam nižší o 35 procent a denně se o půl hodiny na směnu déle pracuje. Bylo by snad věcí dělnictva, aby mezinárodně tuto otázku vyřídilo tak, aby nebyla možna taková konkurence cizího státu u nás, jako se to právě při uhlí děje. (Předseda dr Hruban ujímá se předsednictví.)

Pokud se týká 60.000 tun uhlí měsíčně, které se k nám z Polska vozí, nemáme povinnosti je koupiti, nýbrž pouze povoliti jejich dovoz k nám. Že se kupuje daleko více, jak již pan kolega dr Witt řekl, skoro dvakráte tolik, musím vysvětliti tím, co jsem již řekl, že totiž uhlí toto je mnohem levnější, že je po něm poptávka.

Ovšem musíme s také uvědomiti, že hned za Rakouska z tohoto uhelného revíru, který nyní získalo Polsko, jsme již uhlí dováželi. a to měsíčně asi 45-50 tisíc tun. Faktum je, že od té doby, co k nám stoupá dovoz uhlí z Polska, rovněž stoupá od nás vývoz průmyslových výrobků do Polska. Tak stoupl od r. 1926 ze 360 milionů na 660 mil. r. 1927 a do 31. srpna t. r. na 600 milionů. V tom bych viděl jakési plus s druhé strany.

Pokud se týká Německa, je pravda, jak jsem již řekl. že uhlí dovážíme, avšak do Německa též mnoho uhlí vyvážíme a jde zde o kompensace. Ty jsou vypočteny podle kalorií uhlí. Že do Polska uhlí nevyvážíme. je samozřejmé, poněvadž, když je tam lacinější, nikdo by od nás dražší uhlí nekupoval.

Přeji si, aby stát náš i Polsko stejně hospodářsky zkvétaly a byly silné. avšak je potřebí na druhé straně usilovati, aby jeden stát nepodvazoval druhému výrobu, zejména u nás, pokud se týká.výroby živočišné - hlavně vepřů - i uhelné, aby nebyla tato výroba ohrožována, zejména vyšším dovozem než je kontingent, který by snad měl býti ročně revidován.

Předseda (zvoní): Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Budeme hlasovati nejprve o III. Dodatkovém protokolu.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 753. ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Nyní budeme hlasovat o IV. Dodatkovém protokolu.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 754, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Dalším předmětem jednacího pořadu je:

3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 731), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení II. Dodatkový protokol k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou z 28. prosince 1925, podepsaný v Bruselu dne 21. února 1928. Tisk 755.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. dr Karas, za výbor národohospodářský sen. Kotrba.

Dávám slovo zpravodaji zahraničního výboru, p. sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Obchodní smlouva mezi státem naším a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou ve článku V. zavazovala oba dva smluvní státy, že nezvýší v budoucnosti cla na umělé hedvábí, a to na obyčejné hedvábí nad 7 Kč, na hedvábí skané nad 9 Kč za 1 kg. Následkem vývoje hospodářských poměrů sami výrobci a zpracovatelé umělého hedvábí dožadují se na svých vládách jak u nás, tak i v Belgii, aby toto omezení bylo zrušeno, neboť je prý potřebí, aby se k nám dovážela surovina umělého hedvábí a naopak, aby se zamezilo dovozu k nám hedvábí zpracovaného.

Z důvodů národohospodářských obě dvě vlády se usnesly, že se zruší tento V. čl. dotyčné obchodní smlouvy z r. 1925. a protokolem z 21. února 1928 právě se zrušuje tento V. článek.

Zahraniční výbor uváživ, že zde rozhodují momenty národohospodářské, doporučuje slavnému senátu, aby schvalovací usnesení, jak o ně žádá vládní předloha, bylo schváleno. Momenty bližší podá ještě zástupce výboru národohospodářského.

Předseda: Dávám slovo za výbor národohospodářský panu sen. Kotrbovi.

Zpravodaj sen. Kotrba: Slavný senáte! Průmysl umělého hedvábí, a to jak produkující, tak i toto zboží zpracující se usnesly, aby v zájmu většího vývozu výrobků z umělého hedvábí byl celní režim, těchto výrobků se týkající, změněn. Předložený druhý Dodatkový protokol je provedením tohoto sjednání; Hospodářská Unie belgo-lucemburská souhlasí, pokud se týče umělého hedvábí, se zrušením článku V. závěrečného protokolu obchodní smlouvy mezi republikou Československou a uvedenou Unií z 28. prosince 1925.

Výbor národohospodářský o tomto Dodatkovém protokolu pojednal a doporučuje, aby schvalovací usnesení protokolu ze dne 21. února 1928 bylo schváleno tak, jak je v návrhu tisk č. 755 vytištěno.

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen, budeme proto hlasovat.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve čtení prvém tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 755. nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Dalším předmětem pořadu je

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního trestního soudu v Brně ze dne 19. ledna 1928, č. j. T I. 110/2/28, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Lukeše pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. 5345/1928 předs.). Tisk 743.

Zpravodajem je p. sen. dr Baxa. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Baxa: Slavný senáte! Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního trestního soud u v Brně ze dne 19. ledna 1928, č. j. T I. 110/2/28, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Lukeše pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Podle zprávy okresního trestního soudu v Brně z 19. ledna 1928, č. j. T I. 110/2/28, podal Antonín Gebauer, zemský podúředník v Opavě, na sen. Lukeše žalobu, že při veřejném roku dne 12. ledna 1928 konaném v síni č. 185 Nejvyššího soudu v Brně v trestní věci Lukeše, senátora v Opavě, proti Karlu Hajzerovi. zubnímu techniku v Opavě. vyjádřil se o žalobci, že je ťpijan a opilecŤ.

Sen. Lukeš slyšán imunitním výborem prohlásil, že opakoval jenom výrok svědka Rudolfa Glose, ředitele zemských úřadů v Opavě, učiněný při hlavním líčení ve věci proti Karlu Hajzerovi, zubnímu techniku z Opavy, pro zločin podle §u 209 trestního zákona, konaném dne 14. ledna 1927 u krajského soudu v Moravské Ostravě. Výrok ten zněl: ťGebauer trpěl duševní chorobou, je piják a byl v květnu loňského roku tři týdny v ústavě choromyslnýchŤ.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Lukeše pro přestupek proti bezpečnosti cti z toho důvodu, že sen. Lukeš opakoval jenom výrok svědkem při hlavním roku pronesený, a není tudíž důvodu, aby pro tuto věc byl dán souhlas k trestnímu stíhání.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Lukeše, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Dalším předmětem jednacího pořadu je:

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze z 30. listopadu 1927, č. j. Nt XIV 5/27/2, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Vraného pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem (č. 4995/27 předs.). Tisk 744.

Zpravodajem je p. sen. dr Baxa. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Baxa: Slavný senáte! Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze z 30. listopadu 1927, č. j. Nt XlV 5/27/2, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Vraného pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem. V čísle časopisu ťVenkovŤ z 22. ledna 1927, č. 18. uveřejněn byl úvodník s nadpisem ťJiž dost provokací!Ť, ve kterém je obsažen ostrý útok na vedení komunistické strany. Článkem tímto cítili se dotčenými poslanci komunistické strany a podali na odpovědného redaktora Antonína Jůna žalobu pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem. Redaktor Antonín Jůn při výslechu dne 3. listopadu 1927 udal, že autorem článku je člen senátu Vraný; následkem toho žalobci učinili návrh, aby bylo pokračováno v trestním řízení proti sen. Vranému pro týž trestný čin. Sen. Vraný slyšán před imunitním výborem prohlásil, ze článek ten psal.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Vraného pro přečin bezpečnosti cti. spáchaný tiskem, a to z těchto důvodů: Jsou dosud v živé paměti události v poslanecké sněmovně při projednávání osnov t. zv. celní a kongruové v r. 1926. Tehdy došlo v poslanecké sněmovně k výjevům, které hluboce snížily vážnost parlamentní síně a nabyly takových rozměrů, že poslanecká sněmovna sama uznala. že nestačí zde disciplinární moc předsednictva, nýbrž dala provinivší se poslance řádnému soudu k potrestání pro činy trestné, spáchané v parlamentní síni. Mezi vydanými poslanci byli také někteří členové komunistické strany. Počínání poslanců strany komunistické kritisuje sen. Vraný ve výše uvedeném článku ťJiž dost provokací!Ť Nelze upříti, že kritika jeho je velmi ostrá, ale na druhé straně dlužno uznati, že je naprosto úměrná skutkové podstatě činů, tehdy v poslanecké sněmovně některými komunistickými poslanci spáchaných, a že sen. Vraný plnil jen svou povinnost jako žurnalista a člen Národního shromáždění, když tyto činy po zásluze ostrými slovy odsoudil. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Hampl. Dávám mu slovo. Dříve než se ujme slova, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání čtvrt hodiny.

Není žádné námitky? (Nebylo.)

Je tedy stanovena řečnická lhůta na 15 minut.

Prosím pana senátora. aby se ujal slova.

Sen. Hampl: Vážený senáte! V sobotu dne 22. ledna 1927 v čísle 18. psal ťVenkovŤ pod nadpisem ťJiž dost provokací!Ť toto: ťKdyž jsem se ponejprv po volbách 15. listopadu 1925 setkal s lidmi, které komunistická strana vyslala do parlamentu, tu mí bylo hned jasno, že o kandidatuře nerozhodla u komunistů stranická nebo duševní kvalifikace, ale na prvém místě schopnost k surovému, drzému, provokativnímu vystupování, které se nezalekne žádných prostředků. U něhož je argumentem nikoli výklad, diskuse, ale klacek, rána pěstí a sprostá nadávka. Komunistické vedení úmyslně vybíralo za kandidáty lidi rvavé, ke sprostotám a surovostem ochotnéŤ. Dále: ťDruhá výhoda pro komunistické vedení spočívá v tom, že lidé, takto vybraní, někde zespod vytažení a postavení do parlamentu jen za účelem, aby tropili povyk a páchali surovosti...Ť Dále: ťKdyž jsem se sněmovní galerie spatřil, jak se komunističtí poslanci ženou na předsednictvo, jak vyskakují jako zvěř na lavice, jak je rozbíjejí, jak řvou, hulákají, kopají a boxují...Ť - Dále: ťKdyž čtu, jak se tito poslanci hájí před soudem, když čtu, jak mluví jejich obhájci, tu teprve je mi jasno, že komunistické vedení úmyslně kandidovalo lidi ochotné ke všemu. Vždyť člověk inteligentní (inteligence nevyžaduje vyššího školského vzdělání!), člověk hořící vnitřně pro své přesvědčení, stál by v každé situaci čestně a pevně jako muž za svými činy.Ť

To je to nejmarkantnější z toho, co v tomto článku obsaženo bylo. Na základě tohoto výpadu poslanci strany komunistické cítili se uraženi na cti, podali na základě zákona o tisku žalobu pro tuto urážku na odpovědného redaktora pana Antonína Jůna. Když mělo dojíti ke hlavnímu líčení, prohlásil odpovědný redaktor, že pisatelem závadného článku je pan sen. Vraný. V důsledku toho prohlášení byla rozšířena žaloba na pisatele p. sen. Vraného. Soud požádal senát o vydání p. sen Vraného. Imunitní výbor při projednávání této žádosti povolal p. senátora a byla mu položena otázka, je-li pisatelem závadného článku, čili nic. Pan sen. Vraný prohlásil, že článek psal. Po provedené debatě podal pan zpravodaj dr Baxa návrh, aby sen. Vraný vydán nebyl, a jeho návrh byl koalovanými stranami ve výboru přijat.

Nyní, pánové, stojíme před tímto problémem. Kde se má napadený poslanec hájiti? Proč sen. Vraný, je-li přesvědčen o správnosti svého výroku, nenastoupí důkaz pravdy? Je pozoruhodné, že imunitní výbor pravidelně vydával senátory, když se dopustili pomluvy. Proč se dělá výjimka u vládních stran, zejména u sen. Vraného? Jestliže většina senátu odhlasuje návrh zpravodajův, pak byla na místě velmi dobrá myšlenka kol. Modráčka, který řekl při podobné příležitosti, že za takovéto prakse bylo by nutné vydati pravidla pro imunitní výbor. Jeden z nejvýznačnějších mužů v Čechách, Karel Havlíček Borovský, kdysi přiléhavě charakterisoval podobné poměry epigramem: ťBratři, nechte politiky a učte se hřebenáři, neboť u nás všiváctví kveteŤ.

Pan sen. Vraný používá ve článku jím psaném proti komunistům věty: ťČlověk, hořící vnitřně pro své přesvědčení, stál by v každé situaci čestně a pevně, jako muž, za svými činy!Ť Nuže, pane sen. Vraný, dokažte, že jste lepší nežli komunisté, jak to umíte líčiti ve svém článku, a žádejte o své vydání. To by bylo správné a poctivé, to by bylo takové, jak ve svém článku uvádíte.

My, jako strana, jsme proti každému rušení imunity. My se také v tom smyslu konkretně chováme, ale tato dvojjakost, která se zahnízdila v senátě a v zákonodárných sborech Československa, koaličním stranám mnoho cti mezi myslícími lidmi nepřidá. (Výborně!)

Předseda: Ke slovu není již nikdo přihlášen.

Slovo má pan zpravodaj k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Baxa: Slavný senáte! Po stránce věcné po mém soudu bylo lhostejno, zda by senát dal souhlas k trestnímu stíhání. čili nic, poněvadž po mém soudu chybí zde t. zv. aktivní legitimace k žalobě. (Sen. Toužil: To je věc soudu a ne senátu!) Pane kolego, neračte mne přerušovati. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím. nevyrušujte pana zpravodaje!

Zpravodaj sen. dr Baxa (pokračuje): Prohlašuji, že jsem úmyslně jako zpravodaj volil tuto druhou cestu, totiž navrhnouti imunitnímu výboru, aby souhlas k trestnímu stíhání nebyl dán. Bylo zde řečeno, že prý dosud jsme vydávali pro soukromoprávní delikty. Ano, vydávali jsme, vydáváme a budeme vydávati. To, co předešlý pan řečník myslil a co svého času řekl také pan kol. Modráček, že by bylo záhodno, aby pro imunitní výbor byla stanovena nějaká pravidla, kterými by se měl říditi nebo něco podobného, není vůbec myslitelno, poněvadž my, imunitní výbor, rozhodujeme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a v tomto směru nedáme se nikým vázati. Ale proč pro tuto věc, ačkoli na první pohled by se zdálo, že je to soukromoprávní delikt, jsme navrhli nevydání?

Dámy a pánové! Já jsem náhodou sám byl přítomen, když se projednávala t. zv. celní a kongruová osnova v poslanecké sněmovně, a na vlastní oči jsem viděl celé to jednání a prohlašuji, že jsem se tehdy styděl za ty členy Národního shromáždění (Výborně! - Potlesk.) v poslanecké sněmovně, kteří tak hluboce snížili vážnost parlamentní síně, že z ní udělali - promiňte mi ten výraz - snad nějakou nejsprostší krčmu někde na periferii. (Výkřiky sen. Toužila. - Výborně! - Potlesk.)

A prosím, slavný senáte, a nemyslete si... (Sen. Hampl: Vy se nestydíte takové zákony odhlasovati, kterými jsou postiženy široké vrstvy pracujícího lidu!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr Baxa (pokračuje): Nemyslete si, vážené dámy a pánové, že veřejnost se o tuto věc nezajímá. Veřejnost velmi dobře sleduje postup parlamentního jednání a zejména způsob, jakým se členové Národního shromáždění v parlamentní síni chovají, a to jistě nesloužilo nikomu z Národního shromáždění, ani Národnímu shromáždění jako sboru ke cti. A tu tvrdím, že je nutno a bylo nutno, aby někdo, člen Národního shromáždění, vstal a po zásluze toto jednání odsoudil. (Výborně!) To se stalo, a my, dámy a pánové, vidíme v tom nikoli nějaký soukromoprávní delikt, nýbrž věc, která se týká cti a vážnosti celého Národního shromáždění, a poněvadž imunitní výbor je toho náhledu, že sen. Vraný konal svoji povinnost a že po právu to odsoudil, navrhli jsme nevydání. (Potlesk senátorů stran koaličních. - Výkřiky.)

Znovu opakuji návrh imunitního výboru, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Vraného. (Výborně! - Potlesk. - Hluk. - Výkřiky sen. Hlávky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Budeme hlasovati.

Račte zaujmout místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Vraného, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Vraného se neuděluje.

Dnes byly tiskem rozdány naléhavé interpelace:

1. sen. Pánka, Wagnera, Hubky a spol. na vládu Čsl. republiky v příčině zdražení cukru, tisk 750 a

2. sen. Habrmana, dr Hellera a soudr. na všechny ministry republiky Československé ve věci zdražení cukru a ostatních důležitých životních potřeb, tisk 751.

Ve smyslu §u 68 jedn. řádu je senátu rozhodnouti, zda a kdy jest o těchto interpelacích zahájiti rozpravu prostým hlasováním..

Kdo souhlasí, aby těmto interpelacím přiznána byla pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pilnost těmto interpelacím se nepřiznává.

Dovolenou na dnešní schůzi dal jsem sen. inž. Oberleithnerovi.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání.

Byl mně však podán návrh ve smyslu §u 10 dostatečně podepsaný, a to návrh sen. dr Kloudy a druhů tohoto obsahu:

ťNavrhujeme, aby příští schůze senátu Národního shromáždění republiky Československé konána byla 28. října 1928 s tímto pořadem:

Slavnostní proslov předsedy senátu k oslavě desátého výročí Československé republiky.Ť

Dám hlasovati nejprve o návrhu p. sen dr Kloudy a druhů, aby se příští schůze konala dne 28. října 1928 s pořadem: Slavnostní projev předsedy senátu k oslavě desátého výročí Československé republiky.

Kdo s tímto návrhem sen. dr Kloudy a druhů souhlasí, račte zvednouti ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento je zamítnut.

Dám proto hlasovati o svém návrhu, abych byl zmocněn svolati podle §u 40 jedn. řádu příští schůzi písemně nebo telegraficky a stanoviti její pořad jednání.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, račiž zvednouti ruku. (Děje se.)

To je většina. Tento můj návrh je přijat.

Tím končím dnešní schůzi.

Konec schůze v 18 hodin.