Nyní dovolte, abych přikročil k projednání předlohy o sociálním pojištění. V prvé řadě musím poznamenati, že snad při žádné jiné příležitosti tomuto slavnému sboru senátu Národního shromáždění nebyla poskytnuta tak výhodná příležitost, aby se osvědčil tím činitelem, jakým býti má a jakou mocí byl nadán, totiž korigovacím činitelem. To znamená ve smyslu ústavy a zvyklostí, které zde byly zavedeny, že senát má korigovati usnesení poslanecké sněmovny, aby, jako se stalo dříve za revolučního Národního shromáždění, vadné osnovy zákonů nemusily býti předkládány hlavě státu k podpisu. Této své povinnosti slavný tento sbor nedostál, ačkoli ve dvojím způsobu tak mohl učiniti, ve směru více formálním a také ve směru věcném: ve směru formálním v tom smyslu, že mohl opraviti, a on také opravil, řadu hrubých a přímo urážlivých vad a chyb, které, kdyby tato předloha před odhlasováním nebo mezi odhlasováním ve sněmovně byla přečtena, buď pány referenty, po případě pány legisty, nemohly by se dostati do této předlohy. A ještě důležitější úkol naskytl se senátu tím, že to, co bylo ve sněmovně ujednáno a nebylo pojato do této předlohy, zde v tomto smyslu mohlo býti učiněno. Jelikož však se tak nestalo, a jelikož tím nastal stav takový, který rozpoutal největší nedůvěru oposičních stran ke stranám koalice, bylo mi uloženo za povinnost, abych proti zpronevěře daného slova s tohoto místa co nejdůrazněji protestoval.

Je všeobecně známo, že byly porady, že bylo v mnohých směrech o různých ustanoveních dosaženo dohody. Poznamenávám jen jeden případ, který je mně přesně znám, pokud jde o zřizování společenstevních pokladen. V politické osmičce bylo řečeno, nechť zástupci středostavováků se zástupci socialistických stran se dohodnou. Co oni dohodnou, bude platiti. Dohoda byla učiněna v tom smyslu, že jistý počet společenstevních nebo gremiálních pokladen může býti ustanoven s tou podmínkou, že pro ustanovení jich vysloví se společenstva a také hromady pomocnické. Ale tato dohoda byla zvrácena opětně politickými vyjednavači koalice. Co bylo usneseno, bylo změněno tak, že společenstvům je dána možnost rozhodnouti se pro možnost zřízení pokladny, kdežto hromady pomocnické budou jen slyšeny, ale na slyšení to nemusí býti brán zřetel.

Vážení pánové a dámy! Proti tomu nedodržení dohody a ujednání a proti tomu zhoršení, které bylo způsobeno, a proti tomu věrolomnému jednání protestuji. Vznáším také protest proti ledabylému a lehkovážnému způsobu promrskávání předloh jak v poslanecké sněmovně, tak i zde, zejména této předlohy. Jak jsem již naznačil, bylo v této předloze ponecháno tolik chyb a vad, že konečně i koaliční strany přiznaly, že musí býti zjednána oprava. Také jisté opravy byly učiněny, a jak jsem se doslechl, ještě některé dodatečné opravy mají býti provedeny, a to již podáním návrhů pozměňovacích zástupci koalice bez projednání těchto návrhů se zástupci socialistických stran a oposice vůbec. Při této příležitosti stala se příhoda, která charakterisuje dnešní jednání občanských stran koaličních, a myslím, že také charakterisuje vládní nynější systém. Byl jsem vyzván našimi zástupci z pojišťovacího výboru, abych zde protestoval proti tomu, že učiněn byl pokus svodu činiteli občanské koalice, aby bylo možno propašovati opravy do této předlohy, aniž by se to veřejnosti přiznalo, což znamená přímo podvod a obejití práv a zvyklostí Národního shromáždění. (Sen. dr Mazanec: Vy jste to dělali, když jste byli ve vládě, zrovna tak!) Pane kolego, jestliže mi to neprokážete, tak vás kárám z nepravdivosti. Mně takové výtky nemůžete dělati.

Při této příležitosti chci několika příklady poukázati na to, že z kruhů občanských stran a také z vládních míst podobné překračování zákonných zvyklostí a práv není snad nějakým řídkým zjevem, nýbrž skoro podstatou tohoto režimu. Uvedu zajímavé příklady, abychom se přesvědčili o tom, že to není jen úchylka, po případě pochybení, nýbrž že toto nedbání zákonitých a právních zvyklostí stalo se vlastně systémem. V souvislosti s jednáním o sociálním pojištění byl činěn se strany lidové nátlak, aby její úsluha při zhoršení sociálního pojištění byla zaplacena kulturními a školskými ústupky ve prospěch lidové strany! (Slyšte!) Také v "Národních Listech a jiných časopisech byla učiněna zmínka o tom, že se připravovala nařízení, která měla zhoršiti posavadní stav, který spočíval v tom, že učitel a žactvo byli svobodni a nemohli býti nuceni k vykonávání církevních úkonů, zejména pokud jde o výzdobu učeben. Tato věc přišla nakonec do osmičky, kde se rozhodlo, že by takovéto řešení neodpovídalo ustanovením ústavní listiny, tuším, odst. 119 a 122, že to nelze vyříditi ani výnosem, ani nařízením, nýbrž že takováto změna dosavadního stavu ve školách by se musila provésti zákonem. Je tedy toto nebezpečí snad na okamžik odstraněno.

Ale co se děje po stránce osobní v souvislosti s novelisací zákona o sociálním pojištění, je také charakteristické. V Nové Pace v Čechách je školní inspektorát okresní, jemuž dosud byly přiděleny dva dozorčí okresy. Toto místo bylo uprázdněno. Byla vypsána soutěž a na nátlak jiného resortu, ačkoli bylo vypsáno jen místo jedno, byla obsazena dvě místa inspektorátní a jeden kandidát ovšem byl příslušník lidové strany. (Slyšte!)

Ještě charakterističtější případ je tento. V Benešově byl školním inspektorem, tuším, pan učitel Fejfar, příslušník nár. demokracie. Tohoto pána volalo ministerstvo školství telefonem a tázalo se jej, zdali by si nepřál do Prahy. Odpověděl, že je spokojen s místem, kde působí. Ale přesto byl přeložen do Prahy, aby na jeho místo mohl takovýmto násilným a přímo libovolným způsobem při obsazování přijíti pán, který náleží lidové straně. (Slyšte!) A když ten přeložený inspektor, který byl přidělen zemské školní radě, přišel se představiti, nikdo o tom nevěděl, nikdo ho neočekával, nebylo tam pro něj místa, ani stůl ani židle. Takovýmto způsobem se obcházejí zákonitá ustanovení a právní zvyklosti při obsazování školních inspektorů. Toho jsme se dožili za tohoto režimu. Prohlašuji zde, že si to prostě nedáme líbiti, že budeme pranýřovati takovýto způsob vládnutí, který se hodí snad do zemí zaostalých. To se děje za režimu této vlády. Nemám žádnou radost z toho, že takové věci musím přednášeti. (Výkřiky.) Přesvědčte se napřed o tom a potom zase přesvědčte nás, že takovéto jednání je správné. Podle našeho názoru správným není a my, kdekoli a kdykoli se s takovým jednáním setkáme, budeme protestovati, budeme je pranýřovati. Sami tvrdíte, že má vládnouti zákon, a úřady se mají odpolitisovati. Toho si přejeme, poněvadž chceme úctu k zákonům a právním zvyklostem.

Je neuvěřitelno, že ministr školství by o těchto věcech věděl. Domnívám se, že o tom neví, neboť není možno takovýmto způsobem rozrušovati naše školství a okresní školní inspektory, kteří mají býti vzory charakterního jednání. Jde patrně o řádění - řekl bych - tajných a neviditelných vlivů byrokracie, která slouží jistým cílům, které jsem naznačil. Protestujeme proti tomuto jednání a budeme je pranýřovati.

Nyní dovolte, abych přešel k novelisaci. Zákon o sociálním pojištění z 9. října 1924 byl závazným dílem vlád všenárodní koalice. Byl výsledkem programu a ujednání ve vládě zúčastněných stran. Byl kompromisem, nikoliv prací výlučně jednoho směru. Socialistické strany byly iniciátory, české strany občanské společníky a tím i spoluručiteli za vykonanou práci. Zásluhy za dobro v zákoně obsažené a odpovědnost za nedostatky jeho spadají rovnoměrně na všechny. Proto, když občanská koalice přišla s návrhem na novelisaci zákona o sociálním pojištění, socialistické strany i pracující lid spatřoval v tom útěk českých občanských stran od závazků, převzatých za společnou práci, a zřejmě vyslovenou snahu zhoršiti sociální pojištění a poškoditi zájmy v námezdném poměru pracujícího lidu.

Úmysl tento vzbudil oprávněnou nedůvěru v nejširší i nedělnické veřejnosti. Byloť jím obnaženo přání českých občanských stran, pomocí německých spojenců bez ohledu na vůli a zájmy dělnictva provésti svou a prokázati, že v republice Československé je možno vládnouti bez účasti dělnických socialistických stran a proti pracujícímu lidu. České občanské strany si neuvědomily, že útok na sociální pojištění znamená výzvu k zápasům a bojům celé pracující třídy, představující dvě třetiny obyvatelstva a počínání jejich - občanských stran - je zastřený diktát majetných vrstev, který nakonec musí selhati. I v politickém životě se má daný závazek splniti, nemá-li nastoupiti nedůvěra na místo spolehlivosti. Sáhnutí na sociální pojištění proti vůli a souhlasu socialistických stran a dělnictva nemohlo býti chápáno jinak, nežli jako neloyální a bezohledný čin občanských stran. Byl pocítěn jako rána ve tvář všemi, kdož na jeho uskutečnění spolupracovali.

Pánové a dámy! Několik slov o pomluvách dělnického pojištění. Zejména některé občanské strany vyvolaly tuto nepříznivou náladu. Jejich mluvčí vyhlašovali pojištění dělnictva za výmysl vůdců, jimž jde jen o dobře placená místa. Vnášeli mezi dělnictvo jed pochybnosti v jedině možný způsob vyřešení problému, jak zabezpečiti pracujícímu lidu zajištění v případu nezaviněné nezpůsobilosti k výdělku. Zlehčovali dělnické pojištění a snažili se vzbuditi vůči němu nedůvěru, aby podlomili odpor proti chystanému útoku a mohli prokazovati, že dělníci sami si pojištění nepřejí a že jim bude milejší, budou-li zbaveni povinnosti naň přispívati. Ale nepřiznali, že dělníci vyloučením z pojištění zbaveni budou ochrany v případu předčasné nezpůsobilosti ke práci a ve stáří budou odkázáni na žebráckou hůl, chození po třídě a posílání do pastoušky. Pro sebe uznávají občanské kruhy pojištění, i když na ně musí přispívati. Pojišťují se na dožití řady let, na úmrtí, proti živelním pohromám všech druhů. Pro ně je pojištění dobré a prospěšné, pro dělnictvo škodlivé. Ti, kdož spoléhají na odvrácení pracujícího lidu od jeho pojištění takovýmito zbraněmi, přepočítali se. Dělnictvo v Československé republice je uvědomělé a má více smyslu pro sociální opatření a povinnosti s nimi spojená, nežli se příslušníci občanských vrstev domnívali. Hromadné projevy dělnictva proti útoku na sociální pojištění to dostatečně prokázaly.

Z podobných úmyslů šířeny v dělnictvu pomluvy na zřízence nemocenských pojišťoven a paláce budované jimi z dělnických peněz. Vyvoláváním závisti vůči zřízencům nemocenských pojišťoven, vyšlým z dělnických řad, měly býti zastřeny plány pro budoucnost čelící k zaujetí uprázdněných míst v pojišťovnách po vypuzených dělnících příslušníky majetných vrstev. To prohlašováno za odpolitisování dělnického pojištění. (Předsednictví převzal místopředseda dr Brabec.) Podobně působeno na dělnictvo pro postavení způsobilých a účelných budov nemocenskými pojišťovnami, vybavených prostředky moderní vědy a léčebné péče, ve snaze poskytnouti onemocnělým všecky možnosti k uzdravení a k návratu k šťastnému životu podle zásady: Pro dělnictvo nejlepší je dobré.

V srpnu jsem byl u příležitosti socialistického sjezdu v Belgii. Byli jsme pozváni do Kentu, kde nám byly ukázány podniky tamějších dělnických organisací. Byli jsme uvedeni také do nové budovy místní nemocenské pojišťovny. Je to nádherná budova značných rozměrů, vybavená nejmodernějšími zařízeními k umožnění léčení členstva a nejúčelněji vybudované zdravotní péče pro ně. Tázal jsem se příležitostně jednoho kentského občana zaměstnavatele, nesocialisty, jak nedělnické obyvatelstvo smýšlí o nové budově a o jejím jistě velmi nákladném vybavení? Překvapen mojí otázkou odpověděl. Jsme hrdi na tento ústav. Je naší chloubou. Vždyť pojištění dělníci, léčení v ústavě, jsou naší krví, děti a občané téhož národa, jako my. A konečně nikdo z nás nemá zajištěno, že se nevrátí zpět mezi pracující lid a nebude ústavu potřebovati.

Přál jsem si tu chvíli, aby pomlouvači dělnického pojištění u nás slyšeli tuto řeč kentského občana a byli poučeni o svém neblahém počínání. Kdo sázel na kartu pomluv dělnického pojištění, prohrál. Musil prohráti. Pokrok i ve směru sociálním opírá se o rozum a pravdu a těmito prostředky vítězí. Zlehčování veřejných sociálních a humánních zařízení, jak jsem je uvedl, a jak se dělo se strany občanských stran, je brzdou pro skutečný pokrok, je brzdou všemu. Až kruhy zlehčující dělnické pojištění, totiž z tábora občanských stran, zejména z kruhů živnostenských budou míti odvahu vynutiti si, aby vešlo v účinnost pojištění samostatných existencí - zákon o zajištění existencí řemeslníků, malorolníků a domkářů byl jíž odhlasován - setkají se s ohlasem jimi šířených pomluv, uslyší své rozumy šířené v dělnictvu proti jeho pojištění. Střetnou se s příšerami nepochopení a neuvědomění ve věcech pojištění ve vlastních řadách. Příslušníci těchto malých stavů budou k nim volati: Aj, máme platiti a přispívati na naše pojištění, aby za naše groše byl někdo dobře živ?

Či k zažehnání těchto možností občanské kruhy nebudou naléhati na uvedení v účinnost pojištění samostatných? Ponechají je nadále bez jakéhokoliv zabezpečení pro případ stáří? Zdá se tak. Naléhali jen na uskutečnění zákona o starobním pojištění, když o něm rozhodovali socialisté, v domnění, že tito se budou jeho uskutečnění vzpírati a oni je pak za to budou moci činiti odpovědnými. Pánové, zdá se, že jen z těchto důvodů tenkráte bylo voláno po sociálním pojištění malých a středních existencí.

Jdeme s otevřeným hledím. Vysvětlujeme pracujícímu lidu nutnost pojištění a nezatajujeme, že pojištěnci naň mají přispívat, dělničtí i samostatně vydělávající. Jako hájíme pojištění dělnické, neustaneme působiti k tomu, aby i o malé výrobce v řemeslech a v zemědělství bylo pro případ stáří a nezpůsobilosti k výdělečnosti postaráno.

Vážení pánové! Chci poukázati jenom snad jednou nebo dvěma větami na nejasnost a prapodivné jednání a smýšlení některých občanských stran, jak jedna strana vytýkala druhé, že nikoli ta, nýbrž ona chtěla tuto novelisaci. Mám zde "Nový Věk". Je to křesťansko-sociální týdenník, který píše: "Byli to v prvé řadě zaměstnavatelé zemědělští, kteří do té doby, jsouce téměř vyřazeni ze závazků ze sociálních zákonů plynoucích, vyvinovali to největší úsilí o odstranění zákona o sociálním pojištění vůbec, a ježto tyto kruhy zastoupeny byly ve vládě nejsilnější stranou, nebyl osud zákona nijak jistým." Pánové, z toho je viděti nejasnost a nejistotu smýšlení a postavení jednotlivých občanských stran koaličních v otázce sociálního pojištění.

Chci uvésti základy sociálního pojištění, které my socialisté uznáváme. My jsme žádali ve smyslu socialistických směrnic od počátku zabezpečení pracujícího lidu pro všechny případy nezaviněné nezpůsobilosti k výdělečnosti pojištěním podle těchto stěžejních směrnic: Aby pojištění obsáhlo všechny případy nezaviněné nemohoucnosti k zaměstnání. Onemocnění, úraz, předčasnou nezpůsobilost ke práci, stáří, ovdovění a osiření a také nezaviněnou nezaměstnanost; aby pojištěni byli všichni zaměstnanci, pracující v námezdném poměru za mzdu a plat všech oborů a povolání, žádných nevyjímajíc; aby organisace pojištění byla pokud možná jednotnou k docílení úspor ve vydání, aby tyto mohly býti věnovány ke prospěchu onemocnělého členstva a k jeho uzdravení, v invaliditě a stáří k zabezpečení náležité péče. Domáhali jsme se, aby organisací pojišťovací byla zabezpečena samospráva a pojištěncům vliv na správu a kontrolu pojišťoven jak ho výrobní vrstvy požívají v ústavech pro jejich zájmy vybudovaných, obchodních a živnostenských komor, zemědělských rad atd. Hájili jsme vždy vybudování a zajištění zdravé finanční základny pojištění, aby podle lidského dohadu byly svědomitě zajištěny členstvu zákonem stanovené nároky, aby to nedopadlo jako s horníky, kteří po 10letém placení příspěvků zajistili si pevné provise a nyní, když jich mají požívati, jelikož pojistné fondy byly vyčerpány, hrozí jim snížení pensí o třetinu a více. Těmito směrnicemi byli jsme vedeni při zpracovávání zákona o sociálním pojištění přede dvěma léty, a jsou nám vodítkem také dnes.

Přiznáváme, že zákon z r. 1924 není ideálním, že je jako každé lidské dílo nedokonalým. Je dílem kompromisu. Nenamítali bychom nic, kdyby se byla projevila snaha po odstranění jeho vad a nedostatků. O to však strůjcům novelisace nešlo. Původní návrh koalice to jasně potvrdil a v projednávané nyní předloze senátem námi vytýkané vady nebyly podstatně odstraněny. Tato předloha obsahuje mnohé tvrdosti a je ve značném rozporu se směrnicemi, bez jejichž uplatnění nelze zdravé a uspokojivé dělnické a žádné jiné pojištění vybudovati. I jinde došlo k opravě zákonů o sociálním pojištění, ne však s úmysly zhoršovacími, nýbrž zlepšovacími a ne tak brzy jako u nás. V Německu se novelisoval zákon o sociálním pojištění za 10 let, u nás se přišlo k novelisaci za 4 roky. Náš odpor čelí proti zhoršovacím úmyslům a snahám, stěžejní zásady dělnického pojištění ohrožujícím. Potíráme průlom do zásady všeobecnosti pojištění vyloučením mladistvých, sezónních a domáckých dělníků z výhod sociálního pojištění, obsažený v předloze č. 1225 a ve značné míře uchovaný i v předloze nyní projednávané. Nesouhlasíme s ustanovením, aby vedle učňů i mladiství dělníci do 16 let, za plat zaměstnaní, byli z pojištění vyloučeni. Připraví se o časnější nabytí karenční doby a možné invalidní zabezpečení v mladším věku. Nesouhlasíme s vyloučením sezonního a domáckého dělnictva a jsme zejména proti ustanovení, aby tato otázka, kdo je sezonním a kdo domáckým dělníkem, kdo má nebo, nemá býti do sociálního pojištění pojat, byla řešena nařízením. Pánové, důvody pro to, mají-li, nebo nemají-li býti mladiství dělníci pojištěni, nejsou tak podstatné, aby nemohly býti vyvráceny. Pan generální ředitel Šimonek nám může dosvědčiti, že ve Škodovce pracuje mnoho mladistvých dělníků do 16 let, dostávají mzdu, jsou dělníky a na základě toho mají býti také pojištěni pro případ invalidity a stáří. Pokud jde o sezonní dělníky, tímto vylučovacím ustanovením děje se jim neodpovědná křivda. Vždyť tito lidé, kteří nemají trvalého zaměstnání, jsou již tím hospodářsky a sociálně trestáni. Oni pracují příležitostně týdny po př. měsíce, pak jsou bez zaměstnání a proto tedy, že nemají pevného zaměstnání, mají býti ještě trestáni tím, že mají býti vyloučeni z dobrodiní zákona o starobním a invalidním pojištění, aby na stará kolena v případě předčasné nezpůsobilosti ke práci nebylo o ně postaráno? To je ustanovení velice tvrdé, a já bych za ně nechtěl vzíti odpovědnost. Mluvčí strany lidové prohlašovali, že tvrzení socialistů, že ³/₄ milionu i více bude postiženo vyloučením, prý není správné. Také dnes jsme to slyšeli. Postižených prý je mnohem méně. Pánové a dámy, promiňte, abych vyslovil svůj názor. Nechť je vyloučených několik set tisíc, nebo jen tolik a tolik desítek tisíc, což se zapomnělo na to, že i ty stovky a desítky tisíců proletářských rodin mají nárok na zabezpečení alespoň skrovné a že nemají se ponechati trpkému osudu, který je očekává v případě nezpůsobilosti k práci a stáří uvržením na žebráckou hůl. Poukazuje se na zmírnění rozhořčení, k tomu, že pojištěncům, kteří byli před podáním předlohy pojištěni, bude pojištění zachováno. To není zásluha. Mladistvý, který dospěl 16 roků už tak jako tak postupem let bude zahrnut do pojištění a nemůže býti vyloučen. Pokud jde o domácké a sezónní dělníky, pokud mně je známo, nabytá práva nemohou býti zkonfiskována a jestliže se praví, že sezonním a domáckým dělníkům, kteří již pojištěni byli, pojištění bude zachováno, je to dělání ctnosti z nouze.

Potíráme zhoršení sociálního pojištění podvázáním samosprávy, jeho organisace a vydáním pod kuratelu státních orgánů, okleštěním vlivu zaměstnaných na správu a kontrolu jejich pojištění a tříštěním organisace nemocenských pojišťoven. K této kapitole chci říci několik slov. Když uvážíme, oč v poslední době bude se musiti starati naše byrokracie, vidíme, že tyto úkoly plniti nemůže. Byrokracií byla dána ve veřejné správě moc rozhodující a zodpovědná. Při reformě školské správy také měla byrokracie tak, jako zástupci církví, zasedati v značném počtu ve správě školské. Nyní se dává byrokracii v plen sociální pojištění. Mým úmyslem není zlehčovati naše úřady a úředníky, ale považuji za nemožné, aby mohly naše úřady a byrokraté splniti svoje ústavou a zákonem přiřčené povinnosti. Nemohou býti takovým způsobem zatíženi, jako se děje v poslední době.

Pokud jde dále o jednotnost nemocenského pojištění, roztříštěním nemocenských pojišťoven stoupne vydání administrativní, znemožní se poskytnutí náležité péče onemocnělým. Silné ústavy jsou způsobilejšími nežli slabé. Mohou členstvu poskytnouti více výhod. Proto potíráme zřizování závodních a společenstevních pojišťoven a naprosto zbytečné pojišťovny pro pomocnice v domácnosti. O upuštění od zřizování závodních pojišťoven mají větší zásluhu podnikatelé, kteří si je nepřáli, nežli koaliční strany. Tyto by byly svolily k vydání českého dělnictva v moc německých fabrikantů, přes jimi hlásané vlastenectví.

Pobuřujícím bylo jednání koalice o společenstevních pojišťovnách. O tom jsem mluvil z počátku. Tuto kapitolu vypustím.

Ještě něco o paritě v této věci. Podstata její měla spočívati v tom, jelikož, jak se pravilo, zaměstnavatel platí tolik, jako zaměstnanec, aby při rozhodování byla zavedena parita tak, aby každá část rozhodovala stejně. Od této zásady koaliční strany upustily při sjednávání podmínek ke zřízení společenstevních pokladen. Také ve společenstevních pokladnách dělníci platí polovic a polovic zaměstnavatelé. To znamená, když se řeklo, že má vysloviti svojí vůli společenstvo, tak se také mělo říci: - i hromada pomocnická. To by byla parita, ale když se řekne: společenstva vysloví souhlas a hromady pomocnické budou jen slyšeny, tu se parita ztratila. Kde jde o právo pro dělníky, parita není dobrá, má býti dobrou jen pro zaměstnavatele. Promiňte, že jsem to takovýmto příkrým způsobem vytknul.

O zachování té zvláštní pojišťovny pro pomocnice v domácnosti nebudu ani mluviti. Považuji to za požadavek malicherný a skutečně jsem se tomu musil diviti, že taková důležitá strana na tom trvala, aby také v tomto ohledu nemocenské pojištěni nebylo sjednoceno.

Týž nebezpečný cíl sleduje ustanovení dosažené v §u 131, věta první, jímž se zmocňují politické úřady II. stolice, přihlížejíce - nepraví se, že závazně - k návrhům Ústřední sociální pojišťovny, jmenovati představenstvo a dozorčí výbory nemocenských pojišťoven, dokud se neujmou úřadu funkcionáři, vyšlí z prvních voleb. To znamená, že se dává značné právo politickým úřadům právě ve věci nemocenských pojišťoven. Tímto ustanovením má se dostati správa a dozor nemocenských pojišťoven ve zvýšené míře v moc kruhů občanských a nesocialistických. Také tímto ustanovením má se provésti odpolitisování! Podobně vyřešena otázka svazů. Svazy novelisací odsouzeny k pozvolnému zániku. Tyto organisace o něž se nemocenské pojišťovny opíraly, když se o ně nikdo nestaral, jež jim byly záštitou, poradcem a dozorčím orgánem, mají býti postupně odstraněny. Nahradí je zemské úřadovny. Svazům se vytýkal přílišný náklad. Stály ročně 5 mil. Zemské úřadovny podle tvrzení znalců budou státi 25 mil. a v mnohém směru nenahradí svazy.

Parita v představenstvech a v dozorčích výborech byla zachována s ustanovením, že přijímání a propouštění vyšších zřízenců bude se díti na společné schůzi představenstva a dozorčího výboru. Počet jich zvýšen z 10 na 12 členů. Na místo 8 zaměstnanců a dvou zaměstnavatelů v představenstvu a obráceného poměru, zástupců v dozorčím výboru, bude podle novelisace v představenstvu zasedati 9 zástupců členstva a 3 zaměstnavatelů, v dozorčích výborech 3 zástupci členstva a 9 zaměstnavatelů. Smutnou kapitolou pro koalici je jedenáctka. V posledním okamžiku, již po tři čtvrti na dvanáct, koalice svolila ke zřízení XI. platové stupnice v nemocenském pojištění. Přiznala, že mzdy ve 4 létech stouply následkem větší zaměstnanosti a nutného vyrovnání platů s cenami požívatin. Na povel z kruhů průmyslníků, ačkoliv XI. stupnice byla pojata do předlohy podané posl. sněmovně, byla škrtnuta, aniž se v předloze, podané senátu, vyjádřilo, že zaměstnanci s vyšším než platem X. stupnice denně jsou pojištěni.

Postup tento usvědčuje koaliční činitele z nevážnosti při projednávání předlohy zákona na zabezpečení dvou třetin obyvatelstva. Hraničí na frašku. Ministr veřejných prací dr Spina při jisté příležitosti pravil, že při postupu novelisačních prací bude dbáno mínění, aby zákonu dán byl trvalý podklad, aby nemusil býti měněn příštím vládním seskupením a umožněna byla součinnost se státotvornými oposičními stranami v budoucnosti. Tohoto krásného předsevzetí nebylo docíleno. Propast mezi stranami občanské koalice a socialistickými stranami a pracujícím lidem byla tímto bezohledným a neuváženým postupem rozšířena. Křivdy a vady v předloze ponechané nepřežijí tento režim.

Nyní něco o t. zv. opravách a zlepšeních v ustanoveních tohoto zákona. Připouští se i docílení sanace, jak se praví, nemocenského pojištění, zvýšení příspěvků ze 4.3% na 4.8%, po případě na návrh Ústřední sociální pojišťovny se schválením ministerstva sociální péče a pro případ přechodný vyšší kvota. Zavádí se dvoudenní karenční doba na místo dosavadní třídenní. Opatření tato jsou nutným zlepšením. V pojištění invalidním a starobním zavádí se dvouletá čekací lhůta, určující oprávněnost k invalidní neb starobní rentě po zaplacení jednoho sta týdenních příspěvků na místo 150. To znamená, že po 1. lednu 1929 budou v našich obcích vypláceny první skromné důchody a pense dělnickým invalidům a starcům. Nesrozumitelné je ustanovení, určující čekací lhůtu na 150 týdnů, nastane-li pojistný případ do 31. prosince 1928, 200 příspěvkových týdnů, nastal-li po 31. prosinci 1928. Jeden kalendářní den rozhodne o nároku člena. To je nedůsledné. Že by to bylo logické a spravedlivé, pánové, o tom pochybuji. Doporučuji pánům z občanských stran, pakli přijdou s opravnými návrhy do plena, aby tuto nehoráznost odstranili.

Litujeme hluboce, že současně s ustanovením o nové čekací lhůtě nebylo v zákoně učiněno závazné ustanovení o vejití v platnost zákonných ustanovení o přestárlých, jak se toho dožadovala socialistická oposice. Jak je zasvěceným kruhům známo, také činitelé občanských stran nejevili odporu, aby to jistým způsobem bylo pojato do této osnovy. Byl by tak splněn dávný závazek vůči starcům a stařenám pro stáří a pracovní nezpůsobilost, nepojatým do sociálního pojištění. Připuštění práce schopných přes 60 let tento požadavek lidskosti neřeší. Je povinností přispěti z prostředků státních přestárlým, postrádajícím způsobilost a všechny prostředky k životu a sejmouti z nich aspoň nejkrušnější osud přiznáním příspěvku na stará kolena. Systém dávkový změněn. Na místo 500 Kč základní části ročního důchodu ustanoveno 550 Kč. Částka zvyšovací ustanovena pevným obnosem od 60 hal. ve třídě A až do 1.70 Kč ve třídě D za každý zaplacený týden po 1. lednu 1929. Státní příplatek na každý roční důchod ve výši 500 Kč zůstává. Pokud jde o část zvyšovací, tedy jsem se o ní zmínil. Pánové, právě o této kapitole občanský tisk a občanští činitelé vynášejí, že zde je veliké a značné zlepšení. Vřele vám doporučuji, aby nemáte-li pojednání, tuším pana min. rady dr Brablece, o sociálním pojištění, tak si je obstarejte. Je to malá knížečka, ve které na některých z posledních stran jsou výpočty důchodů za tolik a tolik zaplaceným týdnů. Prohlédl jsem si to a srovnal jsem výsledky dosavadní předlohy s novelou. Nemohu býti příliš podrobným a z toho důvodu přednesu jenom 4 stupnice. Za 150 zaplacených týdenních příspěvků podle starého zákona podle uvedené sazby obdrží důchodce 1.129 Kč. Podle novely (Sen. Havlena: To je v nízkých třídách!)... Ano, ve třídě A... V téže třídě podle novely obdrží 1.140 Kč, čili o 11 Kč více. To je tedy alespoň zlepšení. Ale pánové jděte dále. Za 500 týdnů, které jsou násobeny 60 haléři, obdrží podle novely 1.350 Kč, podle starého zákona 1.430 Kč, čili novela ubere tomuto pojištěnci 80 Kč. Za 1.000 zaplacených příspěvků, podle starého, dosavadního zákona obdrží pojištěnec ve třídě A 1.860 Kč podle novely 1.750 Kč, čili o 110 Kč méně. Za 2.000 týdenních příspěvků podle starého zákona ve třídě A má pojištěnec nárok na 2.720 Kč, podle novely 2.250 Kč, čili o 480 Kč méně.