A teď § 17 b): >kdo se snaží překaziti, aby oprávněné zabavení bylo - vykonáno nebo zajištění bylo dáno nebo přijato< - tedy hajný může zabaviti, co zabavuje, anebo bude zabavovati? Žena má nůši nebo koš na rukou a srp. Ten hlídač bude zabavovati ten srp a nůši. Ona si ten srp, jak je to na venkově, nedá vzíti tak lehko. On se s ní bude tahati a protože se s ní bude tahati, je to zprotivení se stráži. Protože venkovští lidé se znají mezi sebou a vědí, že hlídač jest osobou občansky mnohdy horší než oni, řekne ona žena nějaké ostré slovo a bude tu urážka veřejné stráže bezpečnostní a máte tu další delikty. Toho bude velmi mnoho. Totéž se stane, kde hlídač tyto věci bude velmi přísně vykonávati. (Sen. Časný: Ona mu řekne: Ty, Francku jsi kradl kdysi a chceš dělati moralistu!) Ano: >Ty chceš dělati najednou nějakého moralistu.< Tedy co se může nám veškerým státi? Poběžíme - vy někteří se vozíte, nekoukám se nikam přímo, vy se vozíte více, než chodíte, ale my, po případě, živnostníci a českoslovenští socialisté poběžíme na schůzi, a protože se v kraji nevyznáme a vidíme, že tuhle ta vesnice to musí býti a musíme tam za chvilku býti, jinak bude mínění, že vůbec tam nepřijdu, zkrátím cestu, poběžím po nějaké mezi, ale on teď přijde hlídač s odznakem a řekne: >Příteli, tady nic, to musíte zpátky.< - Já řeknu: >Dejte mi pokoj, mám kvalt, musím býti tam a tam.< Nebudu se mu představovati. On řekne: >Halt, pánem jsem tu já a vy nic.< Řeknu, že zpátky nepůjdu, jsem dosti mírný. Půjde-li o senátora nebo poslance, ten se z toho vyvleče, ale možná, že nás vydají agrárníci, jestli nebudeme do té doby v koalici. (Sen. Lukeš: To už nebudete!) To se vám stane také, a přál bych to zrovna vám, který neumíte dobře běhati, kdyby vás ten hlídač jak se patří prohnal. (Sen. Lukeš: My jsme to zmírnili! - Sen. Sechtr: Já také nesmím chodit přes fabriku!) Běžeti přes fabriku, to jest jiný případ. Když se dělají manévry nebo jde se na honitbu s flintou, nikdy se neběhá přes fabriku, ale přes pole a louky vždycky. (Výkřiky.)
Já říkám, jaké výstřelky nastanou a jaké mrzuté případy nastanou k vůli té přísnosti, kterou nasazujete nerozumnému člověku v mnohých případech. A když hlídač, odst. c) §u 17 polní hlídač, který jakýkoliv čin, trestný spáchaný polním pychem na polním majetku, o němž se doví, nebo který sezná a neoznámí do 24 hodin starostovi, může dostati 200 Kč pokuty. Páni na vsi mu budou platiti za 6 měsíců à 100 Kč = 600 Kč, vezmou mu 200 Kč podle tohoto zákona o ochraně polního majetku a podle zákona o polní hlídce mu dají pokutu 500 Kč, tedy on zaplatí 700 Kč a 600 Kč dostane. Když se na něm chtějí svézt, tak mu to udělají tímto způsobem.
Místopředseda Böhr (zvoní): Upozorňuji, že řečnická lhůta 50 minut již uplynula!
Sen. Petřík (pokračuje): Kdybyste měl takovou snahu ty referenty a řečníky omezovati, mohli jsme býti již dávno hotovi. (Sen. Šturc: Venkov je jedna rodina!)
Smír a jeho zmaření. Místo senátů jsou zde takové smírčí komise. Já bych proti nim zásadně nic neměl, kdyby to byl senát, jako býval dříve. Je tu jedna velice dobrá věc. Poškozený do smírčího soudu navrhuje svého nestranného nezúčastněného člověka a ten, kdo spáchal škodu, navrhuje také nezúčastněného člověka a starosta je při tom třetí. Oni o té věci rozhodují. Jeden zastupuje poškozeného, druhý toho, kdo škodu spáchal. Ve většině případů mohla by se věc smířiti, nebo mírným způsobem, spravedlivým způsobem vyříditi. Tyto 2 navržené osoby, když jedna z nich se nedostaví a když se ten, komu se škoda stala, nebude chtíti smířiti se mnou, ten svého zástupce tam nepošle. Nebo je-li z cizí obce jedna, z těch dvou osob, může se to vyříditi písemně. Ale ten poškozený nedá odpověď, smír je zmařen a musí to již jíti k politické správě. A to je velká vada tohoto řízení, že ten, kdo se nebude chtíti smiřovati, ten poškozený, že tam svého zástupce nepošle.
Tedy vidíte, že tento zákon není velkou výhodou ani pro rolníky, že jim bude způsobovati velice mnoho nepříjemností, že tam, kde je velkostatek, bude hlídač hlídačem velkostatku, a ne hlídačem malých lidí a rolníků, bude mnoho těch mrzutostí, že případ bude řešen tak, že ti zúčastnění ani to tak nemyslili, že aby to tak dopadlo u politického úřadu, jak ten to vyřídí. Bude z toho mnoho zášti a snad i msty z toho důvodu, že někdo bude trestán nevinně. Těch případů bude mnoho. V >Nové Době< máme článek. Jeden rolník přistihl ženu vedle cvičiště jízdního pluku dobřanského, nějakou Bouzkovou, domkářku z Chlumčan. Tuto domkářku chtěl rolník nějakým způsobem hnáti k odpovědnosti za to, že mu žala trávu na mezi a chtěl jí zabaviti srp a košík. Tato si srp nedala vzíti a tahali se o srp, až jí byly ušmiknuty prsty. V tomto případě je odpovědným rolník, člověk majetný, to není člověk určený k hlídce a chráněný zákonem. Pomyslete si, jak to potom bude s tím domýšlivcem, kterého zákon bude chrániti. Tedy, to jsou věci, které zákonu vytýkáme. Nemůžeme samozřejmě pro ně hlasovati pro tu tendenci, kterou jsem zde uvedl, a předkládáme několik opravných návrhů. Tím končím!
Místopředseda Böhr (zvoní): Slovo má nyní pan sen. Miller.
Sen. Miller: Slavný senáte! Vhodné zákonodárství o ochraně polního majetku bylo a zůstane problémem pro moderní státy. Vždyť právě pokračující kultura jeví se také v tom, že občana ukládá se omezení a příkaz šetřiti díla přírody, kde dříve volný syn její vyrůstal a žil v přesvědčení, že je mu svobodno, zmocňovati se všeho k obhájení života a k potěše své, s čím se potkával, všemu v přírodě podle své vůle vládnouti.
I při nynějším kulturním vývoji společnosti lidské nutno bojovati se zbytky těchto názorů. Zajisté pro všechny odívá se příroda svými krásami. Seskupené bydlení, do krajnosti důmyslem lidským napiatá výkonnost přírodních sil, aby početné obyvatelstvo se uživilo, velí vydávati zákon, aby to bylo možno.
Až na nepatrné výjimky, snad jen květin v lesích a na horách, nejsou plody přírody získány bez práce a námahy. Všude k funkci přírodních sil přidružena je práce, kterou někdo věnoval, aby užitek umožnil a rozmnožil. (Sen. Hlávka: To dělá dělník, ale vy neděláte nic a berete užitek!) Toť se rozumí, vy nás budete učit dělat!
Tedy ochrana polního majetku mimo ochranu, aby funkce přírody, vzrůstu, nebyla rušena, je zároveň ochranou soukromovlastnických práv. Bylo by však mylné souditi, že ochranu polního majetku vykonává stát první řadě jen v zájmu vlastníků pozemků. Naopak, řádná ochrana polního majetku je v zájmu všech občanů státu. Zajisté, že jen škůdci ať zlomyslnými, či jenom bezděčnými, nerušený provoz zemědělství je s to vykonati úkol, vyrobiti potraviny a jiné životní potřeby v míře dostatečné v cenách dostupných, přiměřených příjmům obyvatelstva jiného povolání než zemědělského.
Ochrana polního majetku nesmí překročiti hranici, kde by dávala podnět k šikanám vůči těm, kteří se pohybují v přírodě, aby užili je jich krás - bez úmyslu cokoli poškoditi. Mezi tyto dva body musí se ochrana polního majetku vtěsnati.
Velevážení! K ochraně polního majetku nepočítám jen policejní opatření, které trestají pych již spáchaný. Až dospějeme k ideálnímu poučení všech, budou tato opatření jen podružnou částí ochrany polního majetku. Povinností nejen státu, nýbrž celé veřejnosti je vychovati své členy tak, aby úmyslné a zlovolné poškození přírodních kultur stalo se vzácnou výjimkou, páchanou vrozenou a zlovolnou myslí, aby převládlo a pevně zakotvilo veřejné mínění, že škůdcem všech je, kdo ničí to, co píle pracovníka na půdě k užitku a potěše všeobecnosti vypěstovala.
Tu zajisté mnoho může vykonati rodina, a škola, pak výchova občanů mezi sebou při tak rozsáhlých stycích spolkových a jiných. Ze jména rodiče výchovou dětí v tomto směru mohou vykonati daleko více, než zákon sebe přísnější a sebe lépe promyšlený. Každému dítěti vrozen podvědomý pud ničení, pak touha zmocniti se všeho, co oku lahodí, a obé potlačiti musí výchova i rozvoj rozumu. Místo dlouhých výkladů tohoto fakta poukazu i na to, co nedozralého, sotva odkvetlého ovoce je zničeno špatně vychovanými dětmi, jak často děti vytrhají z pouhé svévole sadbu zeleniny, olámou květiny a keře a za pěkným kvítím polním se ženouce, rozšlapou luka, nebo zničí zralé obilí.
Zkrátka, výchovou a poučením dospěli bychom k tomu, že použití trestných opatření zákona o polním pychu stalo by se vzácností.
Dnes jsme však daleko vzdáleni od tohoto ideálního stavu. Uznávám rád, že škola tu mnoho vykonala. Bohužel, co dobrého ona zasela, zničil namnoze plevek dnes tak mezi současnou společností rozšířenu - třídní nevraživost.
Je to skvrnou doby, která chce slouti vzdělanou a pokrokovou, že veřejná morálka se podřizuje agitaci pro třídní stanovisko. Poškozuje-li se polní úroda, lesu atd. zúmyslně, neb z nedbalosti proto, že v pozadí se hodlá zastihnouti majitel, kterého třídní katechismus velí nenáviděti, pak je to opravdu smutným úkazem. Nezapírám, že i v minulosti stavu, jehož jsem příslušníkem - stavu rolnického - výstražně ční podobná vzpomínka, vyjádřená tak výmluvně v přísloví: >Z panského krev neteče<. Ač to bylo odpovědí na krutý útisk porobených vůči pánům, nehájili jsme a nehájíme tento škodlivý názor.
Ti pak, kteří odpovídají za veřejné mínění těch, které vedou, nemají v naší době, době rovnoprávných občanů, tuto omluvu. Tím spíše měli by se přičiniti o vyplenění tohoto zavržení hodného boje třídního, za úvahy, že se poškozují všichni a že je takovýto zápas opravdu uřezáváním větve, na níž všichni sedí.
Zvláštní zákonná ochrana polního majetku je nutná i proto, poněvadž tento již ze své povahy, rozložen jsa ve volné přírodě, všem lehce přístupný, snadno je vystaven řádění poškozovatelů. Polní majetek také vždy první pocítí zmenšenou bezpečnost za otřesů společenských, za válek i revolucí. Nedávný příklad světové války jest ještě v čerstvé paměti. Uvolnění veřejné kázně projevilo se velmi živě a nechci zde jitřiti staré rány a posuzovati neb odsuzovati, ale jen jako příklad uvádím fakt, že celé výpravy přepadaly pole, zvláště ona, osázena brambory, aby kryti přesilou, sklízeli tam, kde nesili.
Páni z oposice vytýkají, že si zemědělci vynutili tento zákon na občanské koalici z nečisté chamtivosti. Že prý má býti chudému lidu zabráněno těžení píce, aby i tak zejména zemědělské dělnictvo nemohlo zlepšiti svoje postavení chovem drobného hospodářského zvířectva.
Jen se, pánové, mezi nás, zemědělské zaměstnavatele a naše dělnictvo, příliš nepleťte! My si rozumíme a vyřídíme si tuto věc s našimi dělníky k jejich spokojenosti. Zeptejte se jich, pánové, a oni vám řeknou, že sami potřebují ochrany polního majetku, toho, který se jim jako doplněk mzdy poskytuje, na př. vyžinování mezí, hrází, příkopů, strniskových jetelů atd. Poněvadž zvláště v obci kolem průmyslových středisk mnozí se přidružili k zemědělství jedině v tom, že drží drobné hospodářské zvířectvo, které vyživují výhradně na cizím, tedy i z toho, co zemědělští podnikatelé svému dělnictvu jako doplněk mzdy přikazují.
Nehraje při polním pychu vždy první roli stanovisko hmotného prospěchu. Podle mých zkušeností mohu říci, že stejně závažným činitelem jsou momenty etické. Polní pych projevuje vždy svůj vliv na chuť k podnikání, na pilnost a snahy vzdělavatelů půdy. Zřejmý je také vliv, jaký vykonává rozmohlý polní pych na soustavu hospodaření a ovlivňuje tak i směrnice polního hospodářství vůbec.
Ti, kdož mají co činiti a polním pychem a jeho potíráním, dosvědčí vám, že hmotná škoda často daleko do pozadí ustupuje před tím skličujícím vědomím pěstitele polních kultur, že zlovůle lidská mu práci kazí a nejlepší snahy ilusorními činí. Příkladně: Mnozí se často rozčilují nad bídným stavem ovocného stromořadí, které podle zákonné povinnosti majitelé sousedních polí vysazovati musí vedle silnic. Povrchní úsudek svádí to na lenost a nepochopení zemědělců. Pravda jest jiná. Když rozmohlý polní pych nedopřeje majiteli, pravím, ani okusiti ovoce z vlastních stromů, natož aby tu mohl co skliditi, nedivte se tomu, že pak zlhostejní a stromy osudu ponechává. Před několika lety stal se tento případ:
Zemědělský dělník domohl se pilností a šetrností nejdřív domku a pak kousku pole. Byl rozeným milovníkem stromů, a protože u domku neměl vhodného místa, vysázel na hrázi u svého pole několik ovocných stromů. Stromky prospívaly a milý občan měl z nich radost přímo dětinnou, s kterou se netajil. Tu některá černá duše z pouhé závisti a ze snahy radost mu pokaziti jedné noci stromy v půli přelámala. Žal chuďasův byl nad tím nesmírný a nemohl ho vyléčiti jinak, než že sáhl po provaze a spáchal sebevraždu. Zajisté, ne pro těch deset K, kolik před válkou ty všechny stromky stály, ale pro zmařenou radost a naději života.
Co se týče té okolnosti, že polní pych vykonává i vliv na směrnice polního hospodářství, uvádím jen, že v mnohých krajinách nelze pěstovati ku př. mák, hrách, čočku, zelí, okurky atd., ač by se tam plodiny tyto dařily z toho důvodu, že by je pěstitel i zlovůle lidská zmařila a z pole odnesla.
Z uvedených hledisek je tedy zákonná ochrana potřebná. Všechny kulturní státy této povinnosti vyhovují. I náš stát projednávanou osnovou pouze nahrazuje nevyhovující a zastaralé zemské zákony české, moravské a slezské z roku 18.75 i uherský zákon z r. 1894. (Místopředseda dr Soukup převzal předsednictví.)
Předloha má jednak účel polní ochranu zmodernisovati a našemu novému zákonodárství přizpůsobiti. Na druhém místě, sjednotiti ty to právní předpisy v jednom zákoně pro všechny země. Nejvíce se uchyluje vládní osnova od českého zákona o polním pychu, kde trestání přestupku svěřeno bylo výhradně obecním trestním senátům. Na Moravě oznámené trestní případy trestati mohly úřady politické první stolice. Návrh zákona svěřuje nyní trestání polního pychu, pokud nejde o trestné činy, podléhající soudům, politický m úřadům. Aby je nezavalila přílišná agenda a aby nebyly nuceny zabývati se případy nepatrnými podstatou i obsahem škody, zavádí se řízení jedině na žádost poškozeného, a to nejprve smírčí u obecního úřadu a když se toto nezdaří, pak teprve trestní řízení u politického úřadu. Ustanovení toto je velmi účelné a jistě zabrání obávanému vzrůstu agendy politického úřadu I. stolice. Jest účelné i proto, že se poškozenému polním pychem dostane práva, kdežto dosud mnoho obecních správ, které vyšly z voleb podle všeobecného hlasovacího práva, vědomě a úmyslně nekonaly povinnosti starým zákonem o polním pychu jim uložených. A jestli některé vidí v tom nové omezení samosprávy obcí, nechť přičtou příčinu toho tomuto faktu a ne povídce o reakci.
Kdo nekoná svých povinností, resignuje vždy na jistá práva, byť i to bylo jen právo konati povinnost. (Sen. Hubka: Ale Vy jste sám s tím zákonem nesouhlasil, Vy jste měl svůj návrh!) - Vždyť já jsem v zákoně uplatnil mnoho změn. (Sen. Hubka: Ale ne změny zásadní!) Když vaše obec nebo některé obce nekonají své povinnosti, musíme jim to vzíti. (Sen. Hubka: Ale Vy jste přišel s jinými návrhy do výboru a odhlasujete teď to, s čím nesouhlasíte!) To je ujednání, ta je přece kompromis!
Řádná státní správa musí se starati, aby výkon spravedlnosti byl možný, a musí se starati a vhodné prostředky k tomu.
Podle důvodové zprávy k vládní osnově zabývala se vláda úmyslem, vytvořiti polní ochranu za spolupůsobení interesovaného občanstva. Od úmyslu toho bylo upuštěno.
Já jsem již 1. ledna 1927 vyzval letákem >Polní ochrana< zemědělskou veřejnost ke zřizování samosprávných spolků za účelem ochrany polního majetku. Z příčin totiž, o kterých jsem se již zmínil, nechtěla se bezpečnost polního majetku zvednouti ani na předválečnou úroveň. Jmenované spolky, vyslovující povinnost členů k vzájemnému střežení polního majetku, byly by jistě schopny zabrániti a radikálně omeziti polní pych. Tvrdím, že by v mnohých obcích nahradily plně hlídačskou službu. Vládní osnova v § 7 a 8 přiznává pod titulem >Účastníci< důležitou účast majitelům polí při jmenování a propouštění hlídačů: Je litovati, že myšlenka součinnosti zájmových korporací při potlačování polního pychu nebyla dále sledována. Snad bude to etapou příštího vývoje.
Již v mezích této vládní předlohy mohly se zájmovým korporacím ke prospěchu věcí svěřiti úkoly, čím by se značně usnadnily práce administrativy, tak mimo vliv na jmenování a propouštění hlídačů i právo činiti udání jménem svých členů, součinnost při smírčích jednáních podle § 21 odst. 5., dále při odhadech škody v § 22 odst. 2., kde stálý, do přísahy vzatý odhadce škody, jistě by lepší služby konal, než ad hoc poškozeným povolaný důvěrník. (Sen. Havlena: Nejjednodušeji selské jízdy, se šavlí!) Ustanovení § 9, že držení vlastního hlídače neosvobozuje od povinnosti přispívati na hlídače obecního, jest velmi zatěžující pro majitele větších objektů zemědělských. Odůvodňuje se to tím, že by pak držitelům menších usedlostí v některých obcích bylo znemožněno držeti hlídače vůbec. Proto jsme se musili s ustanovením tímto smířiti, ač je velmi výmluvným dokladem, jak nepravdivé je tvrzení, že by zákon jakýmkoli způsobem nadržoval větším zemědělským podnikatelům.
Jinak je předloha pracována pečlivě a účelně. Jsou-li proti ní námitky, nutno pamatovati, že čeliti se má zlé vůli, a to i té nejkrajnější, kde i nejostřejší ustanovení bývají mnohdy slabá. Chybuje-li člověk dobré vůle, stačí napomenutí, a výstraha a tuto možnost skýtá zákon svým ustanovením o smírčím jednání. Jen pro zloděje a zlomyslné škůdce platí trestní sazby.
Věc je tak důležitá, že se k ní ještě jednou vracím a opakuji:
Více vážiti si budu zvednutí veřejné morálky, než nejlepších trestních zákonů. Bez těchto však nelze se obejíti, poněvadž ony k tomu napomáhají. Přál bych si, aby zákona o polním pychu musilo býti co nejméně používáno, aby když ne každý jedinec, alespoň ohromná většina jich již ze své mravní podstaty věděla, co činiti má a co ne, aby respektovala práva těch, s kterými žije, neboť to je to tajemné kouzlo, z něhož pramení blahobyt všech.
K zákonu o zemědělské stráži, povahy nejvíce administrativní, nemám co přičiniti. Oba zákony jsou nutny, vedle úkolů zabezpečiti a ochrániti práci a majetek zemědělců také proto, aby nerušený chod velmi důležitého odvětví národního hospodářství, zemědělství, byl zajištěn.
Proto bude klub, za nějž mám čest mluviti, pro oba tyto zákony hlasovati. (Souhlas.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací návrhy sen. Jarolima a soudr. a sen. Petříka, Dundra, Havleny a soudr. k osnově zákona tisk 699.
Žádám pana tajemníka senátu, aby je přečetl.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Pozměňovací návrhy sen. Jarolima a soudr. k č. t. 699:
§ 8, odst. 1 poslední věta má zníti takto: >Táž je zároveň oprávněna nositi ve službě poboční zbraň, které však smí užíti jen v případě oprávněné nutné obrany.<
§ 8, odst. 4 úvodní věta má zníti takto: >Veřejná stráž zemědělská může v oboru své působnosti mimo případy v zákonech zvláště upravené zadržeti za účelem předvedení k příslušnému úřadu (soudu) osoby, které . . .<
V §u 8, odst. 4 c) škrtnuta buďtež slova >nebo pokusily se spáchati<. V §u 8, odst. 4 e) škrtnuta buďtež slova >nebo se pokusily spáchati<. V §u 8 odst. 9 budiž škrtnut úplně. V §u 8 odst. 10 po slovech >i přijatou jistotu,< složena buďtež slova >jakož i správu<.
§ 9 má zníti takto:
1. Při nebezpečenství v prodlení může veřejná stráž zemědělská v oboru své působnosti prozatím zabaviti věci, které lze prohlásiti podle platných předpisů za propadlé, zničiti anebo učiniti nepotřebnými.
2. Veřejná stráž zemědělská může osobám přistiženým při trestním činu na věcech svěřených jejich ochraně prozatím zabaviti věci pocházející z trestního činu anebo použité k jeho spáchání; rovněž může osobám, které postihla za okolností, jež budí odůvodněné podezření, že osoby tyto spáchaly trestní čin na věcech její ochraně svěřených, zabaviti věci, o kterých má důvodné podezření, že pocházejí z trestného činu, nemůže-li dotyčná osoba ospravedlniti, z jakého důvodu tyto věci má u sebe.
Pozměňovací návrhy sen. Petříka, Dundra, Havleny a soudr. k č. t. 699:
V §u 8, odstavce c) a d) buďtež škrtnuty.
V §u 10. odst. 1. budiž škrtnut.
Eventuální návrh: Bude-li tento návrh namítnut, budiž snížena pořádková pokuta na obnos Kč 100.-.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slovo k doslovu má pan zpravodaj sen. Lukeš.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Vzhledem k pokročilé době nemám úmysl slavný senát ještě zdržovati. Různé obavy a námitky, které zde byly vysloveny, zejména se strany oposice, nejsou ničím odůvodněny. Zákon tento jenom kodifikuje staré zákony. On převzal ustanovení, která se osvědčila, jen je doplnil a pozměnil, a podle mého mínění a mínění ústavně-právního výboru je zákon tento mírnější a ještě více vyhovuje než zákony staré. To se rozumí, že kritiku může pronášeti každý a pronáší ji podle svého. Ale kdo si dobře zákon prostudoval, vidí, že skoro vše, co zde bylo vysloveno jako kritika nepříznivá, nebylo odůvodněno. Zejména nebylo správné, co zde řekl p. kol. dr Macků, pokud se týče §u 5, vždyť ten neobsahuje nic jiného než to, pro co hlasovali též čeští socialisté, když se jednalo o zákoně č. 329 r. 1921, neboť ustanovení §u 5 je převzato doslova z tohoto zákona, a jestli tehdy bylo dobré a mohli pro ně hlasovati čeští socialisté, nemohu dnes pochopiti, že by bylo tak špatným, a tedy je to jaksi nedůsledné.
Vzhledem k uvedenému nemohu než navrhnouti, aby osnovy obou zákonů byly přijaty slavným senátem tak, jak jsou obsaženy ve zprávách tiskových č. 699 a 702. (Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům hodlám dáti hlasovati takto:
o §u 1 až 7 podle zprávy výborové;
o §u 8 podle návrhů sen. Jarolima a soudr. k odst. 1. k úvodní větě odst. 4., pak k odst. 4. lit. c), k odst. 9. a 10., budou-li zamítnuty, podle návrhů sen. Petříka a soudr. k odst. 4. lit. c) a d), budou-li zamítnuty, podle zprávy výborové;
o §u 9 podle návrhu sen. Jarolima a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
o §u 10 podle návrhu sen. Petříka a soudr., bude-li zamítnut, podle event. návrhu sen. Petříka a soudr., bude-li zamítnut,
o §§ 10 až 14, pak o nadpisu zákona a o jeho úvodní formuli podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek není:
Budeme tudíž tak postupovati a přikročujeme ke hlasování ve čtení prvém.
Kdo souhlasí, aby §§ 1 až 7 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijíma jí se.
Kdo souhlasí, aby § 8 zněl podle návrhů sen. Jarolima a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 8 zněl, podle návrhů sen. Petříka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 8 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 9 zněl podle návrhu sen. Jarolima a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 9 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle návrhu sen. Petříka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle event. návrhu sen. Petříka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)