Schůze zahájena v 10 hodin 20 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Hruban.
Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, Klofáč, dr Krčméry, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Prause.
113 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Gažík, dr Srdínko, Udržal.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupce dr Bartoušek.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Tiskem bylo rozdáno: Žádám, aby bylo sděleno.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Tisk 703. Návrh sen. Donáta a. spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým živelní pohromou v okresech pacovském a pelhřimovkém.
Tisk 704. Návrh sen. Časnýho a soudr. ve věci strašlivé živelní pohromy na severní Moravě.
Tisk 705. Návrh sen. dr Kovalika, Janíka, Tomíka a spol. na poskytnutie súrnej podpory požiarom poškodených obcí: Liesek a Vrádišť.
Tisk 706. Návtrh sen. Filipínského a soudr. na vyšetření škod a poskytnutí bezodkladné pomoci postiženým živelní pohromou okresům tišnovskému a boskovickému.
Tisk 707. Návrh sen. Thoře a spol. na okamžitou pomoc postiženým průtrží mračan ve Vamberku.
Tisk 708. Návrh sen. Jaroše, Habrmana, Petříka a soudr. na poskytnutí pomoci jindřichohradeckému kraji živelní pohromou postiženému.
Tisk 710. Návrh sen. Starka a soudr. na zahájení obsáhlé nouzové akce v obcích Albeři, Hůrkách a Senotíně, pol. okres Jindřichův Hradec, jež postiženy byly krupobitím.
Tisk 711. Návrh sen. F. Scholze, Stolberga, Prause a soudr. na bezodkladné poskytnutí pomoci obcím v soudních okresech Horním Benešově, Vítkově, Rýmařově a obci Bravanticím v politickém okrese Bílovci, jež byly postižený živelní katastrofou.
Tisk 712. Návrh sen. Lipperta., Tschapka a soudr. stran katastrofálního krupobití v obcích Dobčice, Lipanovice, Holašovice a Záboří.
Tisk 713. Návrh sen. Lipperta, Tschapka a sourd. na udělení podpory osobám, jež poškozeny byly požární katastrofou ve Světlíku, okres Český Krumlov.
Tisk 715. Návrh sen. Donáta, dr Brabce, dr Reyla, Zulegera, dr Kovalika, Thoře, Böhra a spol., aby vládě bylo uloženo naříditi vyasfaltování silnic s velkým automobilovým provozem alespoň v zastaveném obvodu venkovských obcí a měst při provádění zákona o silničním fondu.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 703. Návrh sen. Donáta a spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým živelní pohromou v okresech pacovském a pelhřimovském.
Tisk 704. Návrh sen. Časnýho a soudr. ve věci strašlivé živelní pohromy na severní Moravě.
Tisk 705. Návrh sen. dr Kovalika, Janíka, Tomíka a spol. na poskytnutie súrnej podpory požiarom poškodených obcí Liesek a Vrádišť.
Tisk 706. Návrh sen. Filipínského a soudr. na vyšetření škod a poskytnutí bezodkladné pomoci postiženým živelní pohromou okresům tišnovskému a boskovickému.
Tisk 707. Návrh sen. Thoře a spol. na okamžitou pomoc postiženým průtrží mračen ve Vamberku.
Tisk 708. Návrh sen. Jaroše, Habrmana, Petříka a soudr. na poskytnutí pomoci jindřichohradeckému kraji živelní pohromou postiženému.
Tisk 710. Návrh sen. Starka a soudr. na zahájení obsáhlé nouzové akce obcích Albeři, Hůrkách a Senotíně, pol. okres Jindřichův Hradec, jež postiženy byly krupobitím.
Tisk 711. Návrh sen. F. Scholze, Stolberga, Prause a soudr. na bezodkladné poskytnutí pomoci obcím v soudních okresech Horním Benešově, Vítkově, Rýmařově a obci Bravanticím v politickém okrese Bílovci, jež byly postiženy živelní katastrofou.
Tisk 712. Návrh. sen. Lipperta, Tschapka a soudr. stran katastrofálního krupobití v obcích. Dobčice, Lipanovice, Holašovice a Záboří.
Tisk 713. Návrh sen. Lipperta, Tschapka a soudr. na udělení podpory osobám, jež poškozemy byly požární katastrofou ve Světlíku, okres Český Krumlov.
Tisk 715. Návrh sen. Donáta, dr Brabce, dr Reyla, Zulegera, dr Kovalika, Thoře, Böhra a spol., aby vládě bylo uloženo naříditi vyasfaltování silnic s velkým automobilovým provozem alespoň v zastaveném obvodu venkovských obcí a měst při provádění zákona o silničním fondu.
Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.
Prvním předmětem je:
1. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 686) o vládním návrhu zákona, kterým se osvobozují věnování na oslavu desetiletého trvání republiky Československé od kolků a poplatků a daně z obohacení, daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové. Tisk 714.
Zpravodajem je pan sen. dr Karas. Dávám jemu slovo.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Desetileté výročí trvání republiky naší bude uctíváno, jak lze doufati, četnými dary jednotlivců i společností k účelům vyučovacím, dobročinným, lidumilným anebo obecně prospěšným.
Darování ta, jako každá jiná darování, podléhají všeobecnému zdanění, jednak z darů, jednak z obohacení, po případě i jiným přímým daním, které se stupňují až na 80 % darovaného obnosu, takže tomu účelu, jemuž věnován byl, dostane se jedna pětina a čtyři pětiny vezme si při této příležitosti stát. Tím je bržděna veřejná dobročinnost, a proto císařské nařízení z 15. září 1915, čís. 278, stanovilo, že věnování k těmto účelům veřejně prospěšným jsou podrobena nižší dani, jejíž výše byla stanovena maximem 10 %. Ale i toto omezené zdaňování je jistou brzdou, poněvadž lze si přáti, aby za tím účelem, o němž jsem se zmínil v návrzích, bylo co možno, nejvíce veřejné dobročinnosti využito, vláda předkládá osnovu zákona, kterou se má naprosto veškerých daní a poplatků zprostiti věnování, která mezi živými budou letošního roku k oslavě desetiletého výročí, k těmto účelům, darována. Tedy k účelům dobročinným, vyučovacím a lidumilným, po případě i jiným, a to zákon rozeznává darování tato k účelům vyučovacím, dobročinným a lidumilným, že jsou zproštěna již ex lege, ze samého zákona veškerých dávek a dále k jiným účelům než k účelům takto vypočítaným mohou býti ministerstvem financí zproštěna dávek, ale zde si v tom případě ponechává ministerstvo financí volné uvážení, zdali tento účel, kterému se věnování daruje, je skutečně veřejně prospěšným.
Vedle toho se navrhuje také osvobození od daní věnování, které podniky podléhající veřejnému účtování dávají ze svých reserv. Reservy utvořené po vydání daňové reformy loňského roku podléhají zdanění, a tudíž darování z takových reserv vlastně by snížilo předepsání daně a přirážek obecních, okresních a zemských k této dani; v tomto případě není možno připustiti úplné osvobození, nýbrž jen takové, které by snížilo daň o jednu pětinu, neboť bychom dávali dar z kapes autonomních korporací, které tohoto základu daňového potřebují ke svým přirážkám. V tomto případě smí býti věnována taková částka jen, aby zisk oné korporace tohoto roku nebyl snížen více než o jednu pětinu.
Podobná úleva přiznává se taktéž věnování jubilejnímu fondu republiky Československé. Přiznáním tímto státní finanční správa, vzdává se eventuelního budoucího nějakého příjmu, tedy positivně předem ze svých finančních prostředků přímo ničím to nepodporuje, ale osvobozením těchto dávek lze doufati, že veřejná dobročinnost bude povzbuzena, neboť oné brzdy zdanění státního bude zproštěna. Proto poslanecká sněmovna schválila dotčenou osnovu zákona a rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby senát za tím účelem, jak se uvádí v nadpise zákona, přiznal toto osvobození a tuto osnovu zákona schválil.
Předseda (zvoní): Byl mně podán návrh p. sen. Wagnera a druhů. Žádám, aby byl přečten.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte): Resoluční návrh sen. Wagnera, Pichla a druhů:
>Ministerstvo financí se žádá, aby předložilo osnovu zákona, kterým by výhoda, v §u 3 odst. 1, 2 této osnovy platila na věnování mezi živými, která byla učiněna v roce 1928 na oslavu desetiletého trvání Československé republiky spořitelnami, i když tato věnování se stala přímo bez prostřednictví jubilejního fondu k účelům v §u. 1 osnovy jmenovaným.<
Předseda: Žádám pana zpravodaje, aby se k tomuto resolučnímu návrhu vyjádřil.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Věnování podniků veřejnému účtování podléhajících podle §u 3 je omezeno pouze na darování ve prospěch jubilejního fondu, nikoliv k účelům jiným. Kdyby mělo býti rozšířeno i k jiným účelům, tu by o tuto částku, kterou spořitelny darují, snížila se dlaň, a jak jsem pravil, snížily by se také přirážky obecní, okresní a zemské, takže tyto autonomní korporace tímto snížením daňové základny byly zkráceny. Kdybychom to omezili na spořitelny, je přirozené, že přihlásily by se ostatní finanční ústavy a osvobození ono šlo by daleko. Proto finanční správa se vyslovila proti přijetí tohoto návrhu a já z důvodů uvedených taktéž navrhuji, aby tento návrh přijat nebyl.
Předseda (zvoní): Konstatuji, že senát je chopen se usnášeti. Budeme hlasovati. Račte se posaditi. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou, nebude-li žádných námitek. (Nebylo.)
Námitek není. Budeme tedy postupovati a přikročujeme k hlasování ve čtení prvém.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se pole zprávy výborové ve čtení prvém.
Druhým a třetím předmětem jednacího pořadu našeho je:
2. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru národohospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 644) o veřejné stráži zemědělské, tisk 699 a
3. zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru národohospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 645) o ochraně polního majetku, tisk 702.
Navrhuji, aby sloučeny byly obě tyto zprávy k společnému projednání.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Uděluji slovo zpravodaji výboru ústavně-právního p. sen. Lukešovi k osnově zákona č. t. 699. (Hluk.) Prosím o klid!
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Senát má projednati dvě osnovy zákonů, a to jedna týká se veřejné stráže zemědělské a druhá ochrany polního majetku. Obě tyto osnovy zákonů mají za účel zvýšiti ochranu výroby zemědělské hlavně proti škodlivé činnosti lidské.
Zvýšená ochrana jednotlivých odvětví zemědělských vyžaduje v prvé řadě jednotné úpravy postavení strážního personálu. Je to otázka způsobilosti, podmínky ustanovení, služební práva a povinnosti a zevní označení této stráže. Má-li se ochrana zemědělství v přírodě jak žádoucno zvýšiti proti bezprávným činům, aby se zamezilo páchání škod, je potřebí požadovati od orgánů bezpečnostních, tedy od četnictva a od policie, aby věnovala zvýšenou pozornost zemědělské ochraně, což se bude musiti též provésti nařízeními, avšak je též potřebí ustanoviti dostatečný počet spolehlivé stráže zemědělské, a to zejména tam, kde jí dosud nebylo, kde se po ní volá, a to jsou okolí měst a průmyslových obcí, kde výroba zemědělská nejvíce je ohrožována. Je potřebí, aby ustanovena byla taková stráž, která by měla též charakter stráže veřejné, a aby byla zabezpečena její objektivita a nezávislost na činitelích, kteří nemají zvláštního zájmu na ochraně zemědělství. (Místopředseda dr Brabec převzal předsednictví.)
Dosud též již měla ochranná stráž zemědělská charakter stráže veřejné, ale jenom v těch případech, kdy byla úřadem potvrzena a do přísahy vzata.
Osnova zákona o veřejné stráži zemědělské dotýká se, či lépe řečeno řeší, jednak otázku ustanovení stráže zemědělské, a to nejenom pro polní majetek a vinice, avšak též pro ochranu lesů, myslivosti, rybolovu a vodních děl. Tedy stráže zemědělská podle tohoto zákona nemá jenom za předmět ochranu polního majetku, nýbrž, jak jsem uvedl, též ochranu lesů, myslivosti, rybolovu a vodních děl.
Dosud byla tato ochrana upravena různými předpisy, a to v každé zemi, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jinými, a to zemskými zákony a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi státním zákonem. Je potřebí, aby jako v jiných oborech veřejné správy, tak i tyto různé předpisy byly unifikovány a právě toto sjednocení provádí se tímto zákonem.
Charakter stráže veřejné podle zákona nemá míti vlastník polního pozemku, který má býti chráněn, nýbrž mají ho míti osoby, jež jsou ve službách ochrany polního majetku. Avšak, aby nebylo znemožněno na př. malým zemědělcům nebo členům určitého spolku, nebo družstev býti ustanovenu veřejným strážcem, tedy učinil zákon výjimku, avšak výjimku takovou, kde říká, že může býti též některý z účastníků, je-li jich více, ustanoven za veřejnou stráž, je-li zájem toho, kdo se má státi veřejným zemědělským strážcem, toliko podřadným vzhledem k širšímu zájmu ostatních. Účel je, aby nebylo znemožněno občanům, kteří mají menší pozemek v některé obci, anebo kteří jsou členy společnosti honitby, nebo pod., státi se veřejnou stráží. Veřejná stráž nemusí býti úřadem vždycky potvrzena a do slibu vzata, a děje se to jenom na žádost toho, kdo chce míti tuto stráž ustanovenu. Výjimka je pouze, pokud se týče lesního personálu, ustanoveného státem nebo obcí, ve kterých případech jsou tito povinni dáti si veřejnou stráž úřadem potvrditi a do přísahy vzíti.
Po osobách které mají býti veřejnou stráží jmenovány, se žádá, aby to byly osoby spolehlivé, důvěryhodné a aby znaly okruh své služby, a to jak svá práva, tak i své povinnosti. Proto budou vypracovány instrukce vládou, které budou dodány veřejné stráži, aby je měla v rukou; musí však býti žádáno, aby tyto instrukce byly krátké a jasné, a mimo to je povinen též úřad, který potvrzuje veřejnou stráž a béře ji do přísahy, aby poučil ještě ústně veřejnou stráž zemědělskou o jejich služebních právech a povinnostech. Je toho potřebí, aby se vyhnulo již předem různým těžkostem a konfliktům, které by mohly nastati mezi veřejnou stráží zemědělskou a občanstvem, kdyby tato neznala dobře svých práv a povinností a podle těch nepostupovala.
Pokud se týká nezpůsobilosti k ustanovení veřejné stráže, nastává nezpůsobilost v případě, když se ztrácí též způsobilost k službě veřejné nebo ze zákona nebo následkem soudního výroku. Táž osoba může býti ustanovena též pro více zaměstnavatelů a může býti též ustanovena pro různé služby, na př. nejenom na ochranu polního majetku, nýbrž též na ochranu lesů, mysliveckou, i rybolovu. Jen žádá-li se pro novou tuto službu zvláštní kvalifikace, dotčená osoba musí míti též tuto zvláštní předepsanou způsobilost. Osoby, které se stanou veřejnou stráží zemědělskou, budou vedeny v evidenci příslušným politickým úřadem, a každá obec bude vyrozumívána úřadem o tom, kdo byl ustanoven a vzat do přísahy, jako veřejná stráž zemědělská, a kdo byl jako takový služby zproštěn. Obce to vyhlásí způsobem v místě obvyklým za tím účelem, aby občanstvo o ustanovení a vzetí do slibu i o zproštění ze služby polního hlídače byla informováno, s kým mají co dělati, kdyby se s nově ustanovenou veřejní stráží zemědělskou setkalo a tato se jim jako taková legitimovala. Veřejná stráž zemědělská je povinna nejen orgánům veřejné stráže bezpečnostní, avšak každému, proti komu zakročí, prokázati se na žádost legitimací služební a mimo to je povinna nositi služební odznak tak, aby byl každému zřejmý, a to proto, aby se nestalo zneužívání práva veřejné stráže osobami nepovolanými. Ovšem nesmí tato zvýšená ochrana v zemědělství jíti tak daleko, aby tím byla též nadbytečně omezována práva ostatního občanstva, které se uchyluje do přírody, aby se tam zotavilo, a pro další práci posílilo.
Ovšem, že je povinností dotčených, aby nedělali škody v přírodě a aby nepřestupovali daných příkazů a zákazů. Z toho důvodu musil ústavně-právní výbor velmi pečlivě dbáti toho, aby se nedostalo veřejné stráži zemědělské více práv, nežli je skutečně v zájmu její služby a v zájmu ochrany výroby zemědělské potřebí. Proto stanoví zákon jasně, v kterých případech smí stráž osoby postižené na cizím majetku buď in flagranti, nebo jestli má důvodné podezření, že osoby ty spáchaly nebo se pokusily spáchati na polním majetku nebo na věcech svěřených jejímu dozoru trestní čin, zadržeti a předvésti, zda a které věci smějí prozatím buď odníti nebo zabaviti a kdy je povinna zase dotčené propustiti a co učiniti s věcmi zadrženými a zabavenými. Pokud se týká prohlídky, tedy připouští se osobní prohlídka, však jen v případě výjimečném, tehdy, když se veřejná stráž zemědělská má co obávati, že dotčená osoba má u sebe zbraň, kterou by mohla býti též ohrožena. Případy tyto budou jistě ojedinělými, avšak toto oprávnění musilo býti veřejné stráži zemědělské dáno, neboť by se bylo mohlo státi, že by přistižená osoba potom mohla i zbraně proti veřejné stráži použíti, a poněvadž tato zbraně zpravidla nebude žádné nositi, tedy bylo by zde postavení veřejné stráže zemědělské oproti postavení těch, proti nimž zakročuje, nepříznivé.
Zákon však nechce, aby v každém případě, když je někdo zadržen, byl předveden ihned na úřad obecní, po případě na úřad bezpečnostní a odtud na úřad politický, nebo i když stráží zadržený není znám, a když se nedá jeho totožnost zjistiti, připouští, aby stráž nebo obecní a bezpečnostní úřad mohl zadrženého propustiti, dá-li dostatečnou jistotu, rozumí se, že jistotu materielní, že se trestnímu řízení nebude vyhýbati, a nad to ještě spokojuje se se zákon i s hodnověrným ujištěním, když zadržený ujistí veřejnou stráž zemědělskou, že své jméno a bydliště správně udal a rovněž že se nebude řízení vyhýbati.
Je samozřejmo, že v některých případech má veřejná stráž zemědělská právo některé věci zadržeti nebo zabaviti, a to pokud se týká zadržení, bude to hlavně v případech, kdy nemůže provésti jinak důkazu, pokud se týká totožnosti zadrženého, pro případ, že postižný skutečně byl přistižen při poškození nebo při jiném činu, který zakládá polní pych, případně za účelem zjištění totožnosti a pokud se týká zabavení, nastanou případy tyto tehdy, kde bude v zájmu věci, aby zde byla nějaká hmotná záruka pro pokutu nebo náhradu škody a vyměření trestu za polní pych.
Osnova zákona, jak byla senátu a jeho ústavně-právnímu výboru a národohospodářskému výboru předložena, byla v mnohém směru nejen stylisticky, ale i věcně změněnu a doplněna. Stylistické změny byly učiněny v §u 1, odst. 1, §u 2, odst. 2, §u 4, §u 8, odst. 1 a 3 a dále v §§ 9, 13 a 14.
V §u 2, odst. 2 bylo vypuštěno >jako povahy administrativní<, doplněn však byl § 1, odst. 1 zásadním ustanovením, že nikdo nemůže býti veřejnou stráží zemědělskou pro ochranu vlastních zájmů s výjimkou, jak jsem uvedl, když jeho vlastní zájem je v poměru k celkovým zájmům toliko podřadný.
§ 3 byl doplněn tím, že úřad politický, který béře veřejnou stráž zemědělskou do slibu a ji potvrzuje, je povinen ji poučiti o výkonu služby a o jejích právech a povinnostech, a to proto, že veřejná stráž zemědělská zpravidla nebude míti tolik inteligence a rozhledu, jako ji mají četníci nebo civilní stráž bezpečnosti, je to v zájmu jejím i občanstva.
§ 6, odst. 1 doplněn byl ustanovením, jež ukládá politickému úřadu, aby vyrozuměl příslušnou obec jak o složení slibu, tak o zproštění služby strážce. Toho je potřebí v zájmu obce i občanstva.
Ustanovení §u 7 bylo doplněno 3. odstavcem, který stanoví, kdy se má odevzdati při propuštění služební průkazka a odznak v těch případech, kdy veřejná stráž zemědělská byla ustanovena pro více než jednoho zaměstnavatele.
Největší věcná změna byla provedena ústavně-právním výborem v §u 8. Zde bylo přesně stanoveno a omezeno zadržení a předvádění jen na určité případy, jež spadají do vlastní služby veřejné stráže zemědělské, a to proto, aby tato stráž nezadržovala a nepředváděla úřadům osoby, o nichž by měla podezření, že spáchaly nějaký jiný nedovolený nebo trestný čin, který však s jejich činností jako takovou nemá co činiti. Důvod pro to je zase týž, o kterém jsem již mluvil, že veřejná stráž zemědělská nebude míti toho rozhledu, jako jej mají četnictvo a civilní stráž, a proto bylo třeba omeziti zde její práva, pokud se týče zadržení a předvedení toliko na případy, které skutečně spadají do služby této veřejné stráže zemědělské. Pro jiné nedovolené a trestné činy veřejná stráž zemědělská není tedy oprávněna osoby zadržeti a předváděti, a zůstane to i nadále úkolem jiných veřejných orgánů bezpečnostních, hlavně četnictva a policie.
Dále změnil ústavně-právní výbor ustanovení o zadržení a předvádění tím, že veřejná stráž zemědělská, nejen když se dá dostatečná jistota, od zadržení a předvedení upustí, ale též v případě hodnověrného ujištění, že generálie, které byly udány, jsou správné a že se zadržený trestnímu řízení nebude vyhýbati.
§ 8, odst. 10. byl doplněn v tom směru, že též bezpečnostní úřad neb orgán může předvedeného též propustiti. To v osnově zákona nebylo. Podle osnovy zákona by zadržený musil vždy býti předveden na politický úřad, kdežto ústavně-právní výbor doplnil odst. 10. §u 8 v tom směru, že v tom případě, když bezpečnostní úřady nebo orgány zjistí si jiným způsobem na př. telefonicky nebo snad na rychle předvolanými svědky identitu, možno zadrženého a předvedeného propustiti.
Ústavně-právní výbor připojil se k usnesení národohospodářského výboru, pokud se týká vypuštění slova >tuláci< v §u 8, odst. 4., písmeno >e<, a to proto, poněvadž rčení >tulák<, má-li býti posuzováno podle zákona, vyžaduje bližší znalosti zákonů jednajících o tulácích, a je těžko žádati od osob veřejné stráže zemědělské, aby znaly i jiné zákony mimo ty, které spadají do jejich služby.
Pokud se týká osobní prohlídky, změnil ústavně-právní výbor znění osnovy zákona v tom směru, že nepřidržel se rčení >prohlídka šatů< nebo prohlídka >těla<, neboť prohlídka šatů sama není jasným pojmem. Šaty se mohou dobře prohlédnouti jenom tedy, když jsou s těla odloženy - jako se to dělá při zatknutí a předvedení do trestnice, kde dostane zatčený nové šaty a pak se jeho vlastní mohou důkladně prohlédnouti - poněvadž zbraň může býti ukryta i pod šaty, není možno pátrati dobře po zbrani, aniž by se zároveň provedla osobní prohlídka; proto se přidrželi ústavněprávní výbor rčení >osobní prohlídka< místo prohlídka >těla nebo šatů<. Rčení toto je též v našem zákonodárství obvyklé a jeho trestním řádem používáno. Ústavně-právní výbor doplnil ještě osnovu tím, že pokud se týká prohlídky, musí ji vždycky provésti osoba téhož pohlaví. V praksi se tak činí na celních úřadech nebo u četnictva i občanské stráži, avšak je lépe, když se ustanovení to vezme do zákona a neponechá pouhé praksi, která by mohla býti různá a mohly by z toho povstati pak nepříjemnosti. Osobní prohlídka žen bude skoro úplně vyloučena, neboť není známo, že by žena při sobě nosila zbraň - alespoň zbraň v technickém slova smyslu. Jsou to vždy muži, takže osobní prohlídka bude skoro vždy se týkati toliko mužů.
Ústavně-právní výbor navrhuje slavnému senátu, aby osnovu zákona o veřejné stráži zemědělské přijal tak, jak je obsažena v tisku 699 senátu, a to se změnami a doplňky učiněnými jednak ústavněprávním výborem a jednak výborem národohospodářským. (Souhlas.)
Místopředseda dr Brabec (zvoní): Uděluji slovo panu zpravodaji výboru národohospodářského sen. Štolbovi k osnově zákona č. t. 699.
Zpravodaj sen. Štolba: Slavný senáte! Práce zemědělského lidu je těžká a pracovní doba je dlouhá. Často od slunka do slunka neúnavně pracuje zemědělec, aby nejenom sobě, nýbrž i všemu lidstvu opatřil chléb. Dvanáct měsíců čeká na mzdu, která často bývá velmi hubená anebo žádná. Kdo jednou měl, anebo má zemědělský majetek, zvláště malý zemědělec anebo střední zemědělec, který namnoze sám se svojí rodinou obdělává, ten zná, jak často ohroženy jsou výsledky jeho práce přerůznými živelnými, pohromami, jako kroupami, vodou, přílišným mokrem nebo suchem, co nesčetných škůdců je, již mohou zničiti a často také zničí jeho úrodu a jeho práci. A protože to není jenom v zájmu zemědělce, aby úroda na pozemcích byla zachována, nýbrž je to i v zájmu všeho lidu, tedy i státu, dovolává se zemědělec toho, aby zákonným opatřením byl chráněn jeho polní majetek. A tak jako volá celá desetiletí po veřejné státní levné pojišťovně proti živelním pohromám, tak také volal zemědělec, zejména drobný, po ochraně polního majetku proti škůdcům, kteří někdy úmyslně a často i neúmyslně ničili a ničí výsledky jeho práce, proti škůdcům, pocházejícím z lidu.