K provádění této Mezinárodní opiové konvence ze dne 23. ledna 1912 vydán byl zákon ze dne 29. května 1923, č. 128 Sb. z. a n., jenž podle právě projednávaného návrhu má býti měněn a částečně doplněn; mimo to navrhovaným zákonem má býti prováděna další opiová úmluva, a to Mezinárodní opiová úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášena pod č. 147 Sb. z. a n. z roku 1927 s tím, že ratifikační listina Československé republiky byla uložena u generálního tajemníka Společnosti národů.

Úmluva tato obsahuje nové závazky pro Československo, k jichž plnění je potřebí úpravy zákonem.

Podle této úmluvy mají se podrobiti úřednímu dozoru další věci omamné, totiž listy kokové, surový kokain, ekgonin a indické konopí, případně pryskyřice z něho vyrobené a jejich přípravky, které nebyly obsaženy v haagské opiové konvenci a proto nepodléhají zákonu č. 128/1923 Sb. z. a n.; avšak účinnost tohoto zákona rozšířilo i na tyto nové látky ministerstvo veřejného zdravotnictví v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností vyhláškou čís. 21/1928 Sb. z. a n., jsouc k tomu zmocněno §em 1 citovaného zákona z roku 1925.

Podle článku 6 Úmluvy musí býti vyžadovány záznamy o obchodování nejen látkami omamnými, o nichž jmenovitě zmiňují se opiové úmluvy, nýbrž i omamnými prostředky, o nichž zjistí zdravotní komitét Společnosti národů, že jsou způsobilé dáti vznik podobnému zneužití a vyvolati účinky právě tak škodné, jako látky jmenovitě v úmluvách uvedené, a to ode všech, kdož vyrábějí, dovážejí, prodávají, rozdělují nebo vyvážejí řečené látky.

Avšak podle § 3 zákona čís. 128/1923 Sb. z. a n. povinnost ona nevztahuje se na předpisy lékařské čili t. zv. recepty a na prodej lékárníků řádně oprávněných a podle § 3 prováděcího nařízení čís. 147/1925 Sb. z. a n. nevztahuje se na prodej v lékárnách na lékařské předpisy čili recepty; rovněž podle nové úmluvy nevztahuje se povinnost vésti záznamy na množství použitá lékaři a na prodeje učiněné na lékařský předpis lékárníky, avšak jen v tom případě, když předpisy jsou uschovány lékařem nebo lékárníkem.

Ježto pak uschovávání receptů naráží na nepoměrné obtíže, nezbývá, než uložiti lékárníkům, aby vedli záznamy, což děje se čl. I., bod 1 návrhu.

Doplněk § 6, odst. 1. zák. č. 128/1923 Sb. z. a n. jest jen důsledkem pojetí listů kokových mezi jmenovitě označené prostředky omamné.

ČI. I. bod 3. odpovídá čl. 28 Úmluvy, kterým každá ze smluvních stran je zavázána stíhati přiměřenými tresty, počítaje v to v případě potřeby konfiskaci látek, jež jsou předmětem trestného činu, porušení zákonů a nařízení, která se vztahují na provádění Úmluvy.

Slavný senáte! Vládní návrh zákona obsahuje jen provedení Úmluvy a proto jménem sociálně-politického výboru navrhuji, aby slavný senát schválil osnovu zákona beze změny tak, jak jest otištěna ve zprávě.

Místopředseda dr Brabec: Dále má slovo druhý zpravodaj pan sen. Miller.

Zpravodaj sen. Miller: Slavný senáte! Všech, i těch nejlepších věcí, může býti zneužito. Zvláště co se týče látek, které jsou předmětem první a druhé opiové úmluvy, platí to dvojnásob. Opium, morfium a kokain jsou léky, které přinášejí mnohé ulehčení nemocným, ale zneužity, jsou prudkými jedy. Zvláště opium jako poživatina rozrušuje lidský organismus, a víte, jak ohromné pohromy na lidském zdraví působí na př. kouření opia v Číně. Proto se musí veřejná správa starati o to, aby látek těchto nebylo zneužíváno, aby jich bylo používáno jen jako léků. Za tím účelem byly uzavřeny t. zv. opiové konvence, o kterých jsem se již zmínil. Tato opatření, která byla smluvena v těchto konvencích, omezují značně svobodu obchodu. Senátní výbor živnostensko-obchodní, zkoumaje předlohu tuto, ačkoliv je strážcem svobody živností a obchodu, musil dáti k ní souhlas proto, ježto zde zájem veřejné péče o zdraví lidu převyšuje zájem soukromého obchodu.

Aby potlačeno bylo zneužívání opia, uzavřelo 13 států 23. ledna 1912 Opiovou konvenci v Haagu, k níž se připojilo později ještě 23 států.

Účelem konvence této bylo obchodně policejními opatřeními kontrolovati výrobu, dovoz i vývoz opia a výrobků z něho, administrativně upraviti obchod opiem tak, aby byl možným jen jako léčivo. V úvodu k opiové konvenci se praví, že byla uzavřena: >V odhodlání pokračovati v postupném potlačování požívání opia, morfia, kokainu, jakož i drog připravených neb odvozených z těchto látek.<

Vzhledem k ustanovení článku 295 mírové smlouvy versailleské a stejným ustanovením mírových smluv ostatních, tedy i nás vížící mírové smlouvy trianonské, nabyla opiová konvence působnosti pro republiku Československou 10. ledna 1920. V té době měla platnost v 34 státech. U nás byla publikována r. 1922 pod čís. 159 Sb. z. a n. Zákonem pak ze dne 29. května 1923, čís. 128 Sb. z. a n., upraveno u nás provádění opiové konvence z r. 1912. Jelikož opiová konvence z r. 1912 nepotlačila podloudný obchod narkotiky, uzavřena byla nová 19. února 1925, která ratifikována republikou Československou 5. března roku 1927 a uveřejněna ve Sb. z. a n. z r. 1927 pod čís. 147. K této druhé opiové konvenci připojen >Protokol Společnosti národů<, shrnující povinnosti států při provádění druhé opiové konvence.

Jelikož tato v článku I. podrobila dozoru veřejných správ i jiná narkotika mimo opium, morfium a kokain - tak listy kotové, surový kokain, ekgonin, indické konopí - byla působnost zákona ze dne 29. května 1923, čís. 128 Sb. z. a n., rozšířena i na tyto látky, nejmenované v první haagské opiové konvenci, a to nařízením ministerstva zdravotnictví v dohodě s ministerstvem obchodu podle zmocnění v § 1 citovaného zákona, vyhláškou čís. 21 Sb. z. a n. z r. 1928.

Podle článku 6 Mezinárodní opiové úmluvy z r. 1925 musí otázka výroby a prodeje a i nově vsunutých látek upravena býti zákonem. K vyplnění tohoto závazku podává vláda návrh zákona, senátní tisk čís. 635.

Předlohou touto vyhovuje se úplně závazkům převzatým ratifikací druhé opiové konvence,

Výbor živnostensko-obchodní doporučuje slavnému senátu schválení osnovy zákona ve znění sen. tisku č. 635.

Místopředseda dr Brabec (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen. Přistupuji k hlasování.

Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest otištěna ve zprávě výborové tisk 654, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přistoupíme k dalšímu bodu programu, jímž je:

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je sen. Trčka, za výbor rozpočtový sen. dr Karas.

Pan sen. Trčka má slovo.

Zpravodaj sen. Trčka: Vážený senáte! Mám podávati zprávu výboru ústavně-právního o návrhu p. posl. Bradáče a druhů, kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů 6% půjčky města Opavy z r. 1922 v úhrnné jmenovité hodnotě 25 mil. Kč k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů.

Podobně jako jiné komuny, také město Opava potřebovalo po válce značné kapitály, aby zapravilo staré dluhy, uhradilo nekrytý deficit obecního rozpočtu a plnilo naléhavé úkoly hospodářské, zejména zažehnalo bytovou krisi. Za tím účelem sjednalo v r. 1922 s povolením ministerstva financí emisní výpůjčku 25 mil. Kč, rozdělenou na dílčí dlužní úpisy, které jsou 6%ní a během 40 let slosováním umořitelné.

Odbyt této půjčky nebyl však valný, prodaloť se jí do nedávná jen asi za 2 mil. Kč, takže město bylo nuceno vypomáhati si krátkodobým drahým úvěrem.

Příčinou těchto nesnází bylo, že zmíněná půjčka neměla sirotčí jistoty, a proto nebylo jí možno umístiti hlavně u spořitelen. K tomu, aby se nějaké městské půjčce dostalo řečené sirotčí jistoty, je podle platného práva - budiž poukázáno na § 194, čís. 3 patentu z roku 1854 o nesporném řízení - potřebí vydati zvláštní zákon.

Proto Opava naléhala na příslušných místech o ústavní projednání takovéhoto zákona a její usilovné snaze se to s podporou koaličních stran konečně podařilo, jak tomu nasvědčuje předmětná osnova - senátní tisk č. 637 - kterou poslanecká sněmovna projednala a schválila ve své 139. schůzi dne 23. března 1928.

Je potřebí, se zmíniti, že podle přísně zachovávané prakse se přiznává výhoda sirotčí jistoty v oboru městských emisních půjček jen půjčkám velikých zemských hlavních měst, jimž začasté připadají úkoly přesahující zájem vlastních občanů; kdyby však naznačená prakse byla liberální, ztratila by výhoda sirotčí jistoty jistě na svém významu a tím by se působila škodlivá konkurence půjčkám, které mají důležitý význam pro národohospodářský celek.

Z této zásady však možno pro opavskou půjčku vytvořiti výjimku, která jest odůvodněna jak poměrnou majetností města a spořádanosti jeho hospodářství, tak pietou k historii tohoto dříve hlavního města zemského.

Poněvadž ani formálních připomínek není, doporučuje ústavně-právní výbor, aby osnova zákona byla přijata senátem ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou (sen. tisk č. 637).

Místopředseda dr Brabec: Dále má slovo pan sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Rozpočtový výbor vzhledem k tomu, že osnovou touto státním financím nepřikazuje se žádné břemeno a že tato půjčka je dostatečně kryta aktivním majetkem města Opavy, navrhuje slavnému senátu, aby bylo usnesení poslanecké sněmovny schváleno také senátem. (Výborně!)

Místopředseda dr Brabec: Ke slovu je přihlášen pan sen. Jokl.

Stanovím řečnickou lhůtu na 25 minut.

Námitek není? (Námitek nebylo.)

Námitek není, uděluji slovo panu sen. Joklovi.

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Ačkoli budeme hlasovati pro předlohu a jsme pro její co nejrychlejší projednání a uzákonění, uchopil jsem se přece slova, poněvadž se obáváme, že to není asi posledně, kdy nějaká záležitost města Opavy zaměstnávati bude forum zákonodárné korporace. Město Opava je první Obcí ve Slezsku, u které se již nyní dostavují následky reformy správy, která asi před rokem byla přijata. (Předsednictví převzal místopředseda Klofáč.) Před několika dny bylo jako úvodem k přenesení zemských úřadů ze Slezska do Brna učiněno opatření, které jak u postižených, tak také u veškerého obyvatelstva města Opavy vzbudilo nesmírné rozechvění a rozhořčení. Přes noc obdrželo náhle 50 úředníků zemské správy politické pro Slezsko v Opavě nařízení přesídliti dne 1. července do Brna, i bylo jim hned sděleno, že nemohou počítati s tím, že se jim opatří nějaké byty. Zbytek úředníků byl rozdělen na jednotlivé okresní správy, které mají býti zřízeny. Nebyl vzat žádný ohled na otce rodin, nebyl vzat zřetel k tomu, že se mezi těmito 50 úředníky nalézá značný počet těch, kteří si pro velkou bytovou nouzi, jaká v Opavě dnes ještě panuje, pořídili vlastní rodinný obytný dům. Nejšpinavější a nejbrutálnější soukromý vykořisťovatel nejednal by tak hanebně, tak brutálně a bezohledně, jak to zde učinila státní správa. Každý soukromý zaměstnavatel byl by se při podobné nutnosti zajisté delší dobu před tím domluvil se zaměstnanci, kteří přicházejí v úvahu, byl by vzal zřetel k jejich osobním poměrům a byl by jim především poskytl potřebný čas, aby se mohli připraviti má přesídlení. O tom všem není zde ani potuchy. Úplně v duchu občanského bloku vydáno opatření úřadů. Přesídlení úřadů, přeložení úředníků provádí se asi tak, jako se vyklizuje trestnice, tím že trestanci ráno, když se vzbudí, zcela jednoduše slyší, že budou převezeni do jiné trestnice. Čtyři z postižených, zkušení, ještě dosti statní úředníci, kteří by byli mohli sloužiti ještě mnoho let, dali také přednost, utéci tomu, z této káznice a jíti na odpočinek. (Výkřiky na levici.) Poukázal jsem již k tomu, když toto opatření vešlo ve známost, že zmocnilo se obyvatelstva nesmírné rozechvění. Ale vláda, odpovědní orgánové nedošli k poznání, že zde provedli hloupost, nýbrž pátrají po >zločinci<, který tuto skutečnost sdělil veřejnosti. Zdali pak by se asi byla byrokracie ve starém Rakousku odvážila takovýmto způsobem provokovati obyvatelstvo a státní zaměstnance? Co bylo dobrého, nebylo převzato ze starého Rakouska, ale všechno shnilé a špatné bylo nejen převzato, nýbrž snažíme se právě nyní také pokud možno to vybudovati. K tomuto shnilému a špatnému ze starého Rakouska patří také zásada vlády: >Divide et impera - rozděl a vládni<. Nepopřej klidu národnostnímu sváru, neboť dokud se národnosti potírají, kvete pšenice byrokracie. Poukázal jsem k tomu, že ostatní úředníci, kteří neobdrželi rozkazu připraviti se na přesídlení do Brna, rozděleni byli na jednotlivé okresní úřady. Ale jak se to nyní dělá? Žádný německý úředník nepřijde do převážně německého, žádný polský do převážně polského jazykového území. Ti všichni přijdou do českého jazykového území, kdežto naopak zase čeští úředníci jsou překládáni do území převahou německého a polského. Logickým následkem toho jest ovšem, že se všichni postižení úředníci, lhostejno, zda Němci, Češi nebo Poláci, cítí nešťastnými. Mimochodem řečeno, reforma správy byla přece také dělána ze zásady, že je potřebí provésti úspory ve správě státu, jak to s těmito úsporami bude vypadati, o tom již dnes máme malou představu. Dříve byl jen jeden zemský revisní úřad, nyní bude u každého okresního úřadu zřízen jeden revisní úřad, každý bude musit býti vybaven velkým počtem úředníků, takže konec konců bude, že v revisních odděleních, která nyní budou zřízena, bude pro Slezsko více úředníků, nežli jich bylo v zemském revisním úřadě.

Ale netoliko obyvatelstvo opavské, nýbrž obyvatelstvo celého Slezska pohlíží s hrůzou vstříc době, kdy druhá instance správy země bude v Brně a kdy okresy vydány budou na milost a nemilost jednotlivých okresních pašů. Příští poměry vrhají již předem své stíny. Před několika týdny vydalo policejní komisařství v Krnově výnos, a to s odvoláním se na císařské nařízení z 21. dubna 1854, na známý Prügelpatent. Policejní komisařství totiž nařídilo, že školou povinné děti nesmí se zúčastniti průvodů, které mají ráz agitační, politický a demonstrační, dále veřejných schůzí, výletů, slavností a jiných podniků rázu politického anebo demonstračního. Rovněž tak se zakazuje dětem školou povinným roznášeti politické časopisy. Ačkoli se ve výnosu, na který se policejní komisařství v Krnově odvolává, totiž ve výnosu zem. školní rady, výslovně mluví jen o školních dětech, prohlásil správce státního policejního úřadu v Krnově, že zákaz platí nejen pro děti školou povinné, nýbrž pro děti vůbec. Při jednoduchém výletě do lesa, ku kterému se děti měly shromážditi na určitém místě, aby společně táhly do lesa, bylo také toto shromažďování dětí správcem policejního komisařství v Krnově zakázáno. (Výkřiky na levici ) Výnos je hanebnou provokací svobodomyslného obyvatelstva, obzvláště však dělnictva, neboť jen proti tomuto výnos směřuje. Víte to přece všichni, není klerikální slavnosti, kde se neparáduje s dětmi, není národní slavnosti českého lidu, kde by při tom nebyly děti. Nemáme ničeho proti tomu, ale tam, kde přicházíme v úvahu my, kde naše strana anebo nepolitické odborové organisace pořádají výlety a slavnosti, naše kulturní organisace, tělocvičné spolky atd., a kde k okrášlení slavnosti po případě průvodu chtějí vzíti s sebou děti dělníků (Sen. Beutel [německy]: Kdy přijdou se svými rodiči!), kdy přijdou se svými rodiči, tam dojde za všech okolností pokaždé k zákazu. Obzvláště hloupý je zákaz roznášení politických časopisů dětmi. Jistě byl to dětinský člověk, který tam sedí v Krnově a nemá potuchy o skutečných působících silách v národním hospodářství. Je tomu bohužel tak, že roznášení politických časopisů není více věcí dospělých, nýbrž že noviny všech politických stran a také t. zv. nepolitické časopisy roznášejí namnoze školní dítky, poněvadž to je snadný vedlejší výdělek, protože právě mzdové poměry v tomto státě jsou tak bídné.

Jednání policejního komisařství v Krnově není však ojedinělým zjevem. Máme ve Slezsku co činiti s pravým křižáckým tažením policie a politických správ proti dětem. Nepolitický, úředně povolený spolek >Kinderfreunde< v Leskovci pořádal dětskou slavnost, nepolitickou slavnost a chtěl s dětmi uspořádati slavnostní průvod. Leskovec leží těsně na moravsko-slezské hranici. Průvod měl se bráti dílem přes slezské, dílem přes moravské území. Bylo následkem toho nutno žádati u dvou okresních politických správ o povolení. Okresní správa v Moravském Berouně povolila průvod dětí, okresní správa v Bruntále ho však zakázala, a to s poukazem k tomu, že tu je pověstný výnos, podle kterého nesmí býti děti přibírány k politickým průvodům a politickým demonstracím. V tomto případě však nejde o žádnou politickou demonstraci, nýbrž o jednoduchou dětskou slavnost, jaké již před mnohými desetiletími byly pořádány a jaké také dnes ještě různí pořadatelé pořádají. Jenom proletariátu, dělnictvu, chcete toto právo, které všem jiným je přiznáno, násilím bráti. Ale vrcholu dosáhla okresní správa politická v Bruntále v podobné věci. Byla tam škola naší strany. O polednách sebral jeden ze žáků děti dělníků v obci a prováděl s nimi v zahradě hry. Náhle bylo zahájeno velmi přísné vyšetřování a důvěrník naší strany v této obci dostal obsílku do Bruntálu, aby se tam zodpovídal, kterak se mohl opovážit svolávati děti dělníků v obci a prováděti s nimi ve volné přírodě hry. (Výkřiky na levici.)

Zcela obzvláštní poměry panují na Hlučínsku. Místní skupina Unie horníků v Hlučíně, nepolitická to organisace, slaví příští neděle slavnost svého desetiletého trvání a chce uspořádati průvod. Slavnost nemá politického rázu. Skupina ohlásila řádně průvod. Okresní hejtman učinil povolení k tomuto průvodu závislým na těchto podmínkách: Místo, kde se slavnost koná, musí býti vyzdobeno prapory ve státních barvách. Ale nedosti na tom, také ve slavnostním průvodu musí býti neseny prapory ve státních barvách. (Výkřiky na levici.) Takovýto případ se dosud neudál v celém státě. Příště tohoto pána napadne, pověsiti na tyč klobouk ve státních barvách a naříditi, že každý kdo půjde kolem, musí tento klobouk pozdraviti. Jakýsi invalida, který se každého čtvrt roku musí dostaviti do pohraniční říšsko-německé obce, aby si tam vyzvedl invalidní pensi, kterou béře z Německa, a který musí od starosty této německé obce předložiti také potvrzení, že žije, chce-li dostati pensi vyplacenu, neobdržel žádného povolení k přestoupení hranic, poněvadž nějaký četník podal o invalidovi nepříznivou zprávu. Víte přece, že četník je v tomto státě rozhodující osobou. Všechny instance od politické okresní správy počínaje až nahoru k ministerstvu řídí se podle toho, jakou četník podává zprávu. Při tom jsou přece četníci také lidé a také ne vždy takovými, o nichž lze předpokládati, že jsou nejvýš morálně založení. Poněvadž tedy, jak řečeno, nemůže dostati žádné povolení k přestoupení hranic a žádný pas, musí, ježto nemůže, si vyzvednouti svůj důchod, zkrátka zemříti hladem. Všechny tyto přehmaty mohla naše strana napraviti tím, že jsme včas intervenovali u druhé instance u úřadu, který je povolán, držeti pány u okresních správ trochu na uzdě. To jsou případy, kde dělnictvo může přicházeti v úvahu jako pojem kolektivní, ale takovéto případy dějí se každodenně ve Slezsku v mnoha stech případech, a tím okamžikem, kdy zemská politická správa ve Slezsku, druhá instance, přeložena bude do Brna, v tom okamžiku je mnoho set lidí jednoduše odbyto, nemajíť možnosti dosíci svého práva, poněvadž nemají prostředků na dalekou cestu do Brna. Nenávist a opovržení vůči státní správě bude všem Slezanům bez rozdílu strany a národnosti tímto opatřením vštípena. A to všechno jen proto, aby splněna byla osobní potřeba jednotlivého byrokrata. Poměry mají se dnes již tak, že i členové parlamentu většinových stran bez rozdílu národnosti jsou o tom přesvědčeni, že spojení Slezska s Moravou nemůže míti dlouhého trvání. A přesto setrvává se na tomto pokusu, za který stát vydá mnoho milionů korun.

Ale nyní ještě jednou k těžce postiženému městu Opavě. Kdežto se na jedné straně naléhá na přeložení úřadů slezských z Opavy, nevidíme a neslyšíme na druhé straně naprosto ničeho o splnění slibů na odškodnění města Opavy, které prý svého času byly dány slezským členům vládních stran. Před rokem prohlásil křesťansko-sociální tisk veřejně, že Opava nebude poškozena, a křesťansko-sociální vůdcové strany a členové parlamentu vyprávěli svým přívržencům a našeptávali také jiným, ovšem zcela důvěrně, že Opava bude úplně odškodněna, že bude zřízena expositura zemské správy pro Slezsko, kde by se mohly vyřizovati všechny slezské agendy, že technické úřady zůstanou v Opavě, že školní úřady budou v Opavě a že za náhradu přistoupí k tomu ještě jiné úřady. Bylo poukazováno na lesní ředitelství, které by mohlo přijíti z Frýdku do Opavy, mluvilo se také o úrazové pojišťovně dělnické v Brně a j. v. Ale o uskutečnění všech těchto slibů, nevidíme a neslyšíme ničeho, naopak, když deputace města Opavy přicházejí k odpovědným místům a urgují splnění těchto slibů, dostává se jim ještě výsměchu. Před několika dny byla deputace českých živnostníků u ministra Černého a vylíčila mu osud Opavy při provádění reformy správy. Pan Černý řekl: >Chcete-li, můžete dostati ředitelství drah z Brna do Opavy, to vám tam dáme<. Když pánové šli domů, teprve si uvědomili, že si s nimi ztropili žert, neboť přeložiti ředitelství drah z Brna do Opavy bylo by totéž jako přeložiti ministerstvo vnitra z Prahy do Košic. Místo aby se vážně pracovalo ke splnění slibů, které byly dány vládním stranám - nic jiného nežli samý posměšek. (Sen. Stark [německy]: Kde pak zůstávají německé vládní strany?) To je to právě, to jsem chtěl říci. Německé vládní strany, obzvláště členové parlamentu ze Slezska měli by morální povinnost pečovati o to, aby splněny byly sliby, které jim svého času byly dány. Ovšem bylo by nejlépe, kdyby se německé vládní strany s námi zasadily o odročení provádění reformy správy na věčné časy, to jest o její odstranění.

Slavný senáte, dovoluji si vám v zájmu města Opavy předložiti následující resoluci a prosím o její jednomyslné přijetí: >Vláda se vybízí, aby za všech okolností pečovala o to, by zároveň počátkem likvidace úřadů, jež mají býti přeloženy z Opavy do Brna, stanoveny byly jiné úřady, které mají náhradou přijíti do Opavy, a aby jejich přesídlení do Opavy provedeno bylo ihned po uvolnění místností. Senát vyslovuje se rozhodně proti tomu, aby ještě jiné úřady než zemský politický úřad byly překládány do Brna. Obzvláště nechť v Opavě zůstanou zemské úřady školní, zemské finanční ředitelství a zemské poštovní ředitelství. Přislíbené zřízení expositury zemské správy politické pro Moravu a Slezsko pro agendy země Slezské v Opavě provedeno budiž zároveň s přesídlením dnešního zemského úřadu do Brna.< (Potlesk na levici.)