Kdo souhlasí, aby zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se podle z právy výborové.

Kdo souhlasí, aby za § 8 vložen byl nový paragraf jako § 8 a) podle návrhu sen. dr Hellera a soud r., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby za § 8 vložen byl nový paragraf jako § 8 b) podle návrhu sen. dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby byl vložen nový další paragraf podle návrhu sen. Ecksteinové a soudr., račte zvednouti ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 9 zněl podle návrhu sen. dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 1. §u 9 zněl podle návrhu sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 9 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby za § 9 vložen byl nový paragraf podle návrhu sen. dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby za § 9 vložen byl nový paragraf podle návrhu sen. Sochora a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 11 zněl podle návrhu sen. dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 11 zněl podle návrhu sen. Sochora a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 11, jakož i nadpis zákona a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímají se a tím celá osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijaty jsou ve čtení prvém souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 577.

Dalším předmětem jednacího pořadu je:

2. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru technicko-dopravního, III. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 599) zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova. Tisk 620.

Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský sen. Štolba, za výbor technicko-dopravní sen. Sáblík, za výbor rozpočtový sen. dr Procházka.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji za výbor národohospodářský, p. sen. Štolbovi.

Zpravodaj sen. Štolba: Slavný senáte! Není potřebí zdůrazňovati, že pro osvětlování i pro pohon různých strojů podniků zemědělských a živnostenských jest elektřina ohromného významu, jehož vláda je si plně vědoma a proto také vydanými dosud zákony umožňuje zelektrisováni celých oblastí státu a našeho venkova zvlášť, skýtajíc na výstavbu primérních linek a rozvodních sítí a výstavbu transformačních stanic finanční podpory. Zejména zákon ze dne 1. července 1926, číslo 139 Sb. z. a n., stanoví, že bude po pět let po sobě jdoucích vláda poskytovati finanční podporu na elektrisaci venkova v částce 10 milionů Kč ročně. A ustanovuje v §u 2 odst. 3 téhož zákona, že při poskytování a udělování příspěvků a podpor má býti přihlíženo hlavně k chudým horským hospodářsky zaostalým oblastem, aby i ony mohly využíti dobrodiní, jehož elektřina skýtá. Při té příležitosti nutno však zdůrazniti, že částka 10 milionů Kč ročně je tak malá, že není možno, aby se vyhovělo nesčetným žádostem obcí a družstev. Bude potřebí, aby tento příspěvek byl zvýšen státem, a to na delší dobu, aby tak umožněno bylo i chudým obcím našich horských krajů zavésti si elektřinu, která je zvláště potřebna v dnešní době, kdy na venkově ubývá tolik pracovních sil.

Národohospodářský výbor projednávaje vládní návrh zákona tisk 599, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 1. července 1926, čís. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova usnesl se na tom, aby zákon tak, jak ho vláda předložila, byl schválen s jedinou změnou čl. II. týkající se doby účinnosti zákona, a to z důvodu, že účinností zákona ze dne 14. července 1927, číslo 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy soustředěny budou také některé obory veřejné administrativy technické, které dosud obstarávány jsou jednak státními úřady, jednak orgány vyšších svazků samosprávných.

Hledíc k tomu jeví se nutným pro zjednodušení a soustředění správy, aby přiměřeně upravena byla i působnost příslušných ústředních úřadů státních. Připojená osnova týká se změn-y oboru působnosti ministerstva zemědělství a ministerstva veřejných prací při provádění zákona ze dne 1. července 1926, číslo 139 o finanční podpoře elektrisace venkova. Veliká část technické agendy podle tohoto zákona obstarávána je dosud odbornými orgány autonomními, které ve věcech elektrisačních vůbec dosud byly výkonnými úřady jak pro obor působnosti ministerstva veřejných prací, tak i pro obor působnosti ministerstva zemědělství, aniž přímo podléhaly některému z obou ministerstev. Po provedení nové úpravy politické správy budou však příslušné orgány pro věci elektrisační u zemských úřadů podléhati po stránce odborné ministerstvu veřejných prací. Je tedy účelno, aby působnost ministerstva zemědělství přikázána mu zákonem č. 139/1926 Sb. z. a n. přenesena byla na ministerstvo veřejných prací.

Tento přesun působnosti uskutečňuje připojená osnova a zjednodušuje celou agendu. Národohospodářský výbor doporučuje senátu přijetí osnovy zákona tak, jak je dole otištěna. Dále doporučuje přijetí dole uvedené resoluce. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru technicko-dopravního, p. sen. Sáblíkovi.

Zpravodaj sen. Sáblík: Vážený senáte! O důležitosti elektrisace venkova, totiž zavádění elektrické síly k osvětlování a pohonu strojů také do venkovských obcí a zemědělských podniků, není potřebí mnoho mluviti. Je to věc naprosto samozřejmá. Je to nejen potřeba, nýbrž přímo nutnost, neboť v nynější době při nedostatku pracovních sil na venkově je každý zemědělec přímo nucen používati co možno nejvíce strojů a nahrazovati práci ruční prací motorovou, k čemuž nejlépe hodí se pohon elektřinou. Proto se také elektrické světlo a pohon i na venkově zavádějí. Ale přišlo se k poznání, že bez podpory veřejné bylo by to neproveditelno. V městech, kde stojí domy těsně u sebe v ulicích, domy vícepatrové s mnoha byty, kde spotřebuje se k osvětlování a pohonu strojů mnoho elektrické síly a při tom vedení sekundérní sítě a domovních přípojek je poměrně krátké, je možno zřizovati toto vedení bez podpor z veřejných prostředků, neboť je podnikem, který výnosem svým kryje náklady na provoz i na úrokování a amortisaci investovaného kapitálu V malých obcích venkovských, zvláště horských, jsou budovy roztroušeny, daleko od sebe vzdáleny, délka sítě sekundérní i přípojek domovních velká a potřeba proudu naproti tomu poměrně velice nízká. Mimo to musí býti v každé sebemenší obci zvláštní transformační stanice zrovna tak, jako v obci velké, čímž se náklad stavební poměrně velice zvyšuje. Zde by obyvatelstvu nebylo naprosto možno opatřiti svoje usedlosti a domky elektrickou silou vlastními prostředky a je nutno kraje tyto podporovati státní subvencí a umožniti zavedení sítě elektrisační i do těchto chudších krajů a tím umožniti zvýšení výrobní schopnosti zemědělství i živností v těchto hospodářsky slabých oblastech. Proto zákonem ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., povolena byla roční částka 10 mil. Kč pro leta 1927 až 1 931 tedy celkem 50 milionů Kč k tomu účelu, aby povolováním podpor z tohoto obnosu umožněno bylo provedení elektrisace i v takových venkovských obcích, kde následkem malého počtu a roztroušenosti budov, vzdáleností jich od sebe, je stavba sekundérní sítě a domovních přípojek velmi drahá, spotřeba proudu však poměrně nízká, takže by zavedení elektrické energie bylo pro podniky elektrárenské naprosto pasivním a proto neproveditelným. Leč nyní již, ve druhém roce platnosti zákona vidíme, že peníz tento je naprosto nedostatečný, aby mohlo býti vyhověno projevované potřebě venkovských obcí a podaným žádostem o podporu státní. Tak byly na př. r. 1927 podány pouze z Moravy žádosti 203 obcí, rozpočet stavebního nakladu činil u nich dohromady přes 27 mil. Kč, takže b y obnos povolený 10 mil Kč ročně stačil sotva na podporu těchto obcí moravských. Připojeno bylo v r. 1927 na Moravě 162 obcí. Subvencí bylo ministerstvem zemědělství uděleno r. 1927 na Moravě 131 obcím, úhrnem 5,309.500 Kč. Mimo to však podáno bylo více žádostí elektráren, všeužitecných elektrických podniků, které mají rovněž podle §u 3 zákona z 1. července 1926 nárok na podporu z tohoto fondu, prokáží-li, že nemohou provésti stavbu přípojky vlastním nákladem bez trvalé hospodářské újmy. A tomu tak je všude v horských krajích. kde jsou obce malé, málo proudu spotřebující a při tom velmi vzdálené od hlavní primérní sítě, takže je ke každé potřebí postaviti zvláštní primérní přípojku, třeba několik kilometrů dlouhou.

I při této podpoře státní, jež bývá povolována obnosem 20-45 % rozpočtu, nesou obce, případně interesenti dosti značný náklad na stavbu rozvodní sítě, transformační stanice a domácích přípojek - a kdyby nebylo podpory státní, byla by pak výrobní cena proudu tak vysoká, že by ho zemědělci pro účely pohonu i osvětlován í nemohli vůbec používati.

Je tudíž nutno tento příspěvek státní nejen ponechati, leč značně zvýšiti, aby elektrisace poněkud rychleji mohla býti provedena. Proto usnesl se technicko-dopravní výbor na resoluci, aby vláda počínajíc rokem 1929 zařazovala do rozpočtu státního každoročně na finanční podporu elektrisace venkova nejméně 20 mil. Kč.

Zvýšením obnosu na podporu elektrisace prospěje se nejen zemědělství a živnostem, jež budou moci použitím elektřiny svoji produkční schopnost zvýšiti, ale také průmyslu elektrotechnickému a všemu dělnictvu zaměstnanému při výrobě elektromateriálu a stavbě celého za řízení elektrického vedení. Proto doporučuji přijetí této resoluce, jakož i celého návrhu podle usnesení výboru technicko-dopravního.

Předseda (zvoní): Dávám slovo panu zpravodaji výboru rozpočtového, sen. dr Procházkovi.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Zákonem ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., povolena na podporu soustavné elektrisace venkova pro léta 1927-1931 roční částka 10,000.000 Kč, v celku 50 milionů Kč.

Podle § 5 zákona toho zmocněna byla vláda, aby každoročně do rozpočtu ministerstva zemědělství zařadila potřebnou položku.

Ve státním rozpočtu pro r. 1928 při kap. 11. ministerstva zemědělství titul 3. § 5 přichází též položka 10,000.000 Kč na řádných státních výdajích pro elektrisaci venkova podle zákona čís. 139/1926.

Ministerstvo veřejných prací vykazuje pak ve státním rozpočtu pro r. 1928, kap. 14, tit. 5, §§ 1 až 4, pod nadpisem ťElektrisace státuŤ úhrnnou výdajovou položku 22,888.000 Kč, a to pro elektrisaci státu povšechně, pro provoz elektráren. pro účast státu na elektrických podnicích, na stavbách parních elektráren a na dálkovém vedení, pak pro stavby vodních elektráren.

Podle osnovy má býti nyní působnost ministerstva zemědělství, přikázaná mu zákonem čís. 139/1926 Sb. z. a n., přenesena na ministerstvo veřejných prací a důsledkem toho zmocňuje se vláda, aby každoročně - tedy na příště pro léta 1929, 1930 a 1931 - zařadila potřebnou částku nyní do rozpočtu ministerstva veřejných prací.

Podle uvedeného nezatěžuje se osnovou státní pokladna nad rozpočet již povolený, úhrada rozpočtová jest již dána a jedná se tu jen o přesun položek výdajových povolených zákonem č. 119/1926 Sb. z. a n. z rozpočtu ministerstva zemědělství do rozpočtu ministerstva veřejných prací.

An jedná se tu o přesun položek výdajových z kapitoly 11 do kap. 14 za souhlasu Národního shromáždění na základě zákona - a to pozdějšího vzhledem na finanční zákon ze dne 16. prosince 1927, č. 176 Sb. z. a n. - záleží to jen na provedení zákona účastnými ministry, zejména ministrem financí, jak uspořádáno bude vynaložení případných položek výdajových povolených ve státním rozpočtu pro rok 1928 a dosud nepoužitých.

Nutno vyzvednouti, že při poskytování stavebních příspěvků a stavebních podpor podle 3. odst. §u 1 a 2 nastává zjednodušení agendy, že tyto příspěvky resp. podpory poskytuje ministerstvo veřejných prací, aniž by bylo zákonem nuceno dohodovati se s ministerstvem zemědělství. Nutno vítati toto zjednodušení agendy, jakož i všeobecně každé zjednodušení agendy jednotlivých ministerstev, zejména toho způsobu, že odpadá dohodování s druhými ministerstvy všude tam, kde může jedno ministerstvo samo rozhodovati. Neb znamená toto zjednodušení agendy urychlení ve vyřizování záležitostí, úsporu na pracovních silách, zvýšení odpovědnosti jednotlivých ministerstev a osamostatnění našich nejvyšších správních instancí.

Doba naše vyžaduje, aby odstraněn byl z našich ministerstev a úřadů vůbec škodlivý byrokratismus, který zakládá se hlavně v tom, že přesunuje se odpovědnost z jednoho úřadu na druhý, že zbytečně se písaří, že uměle komplikuje se, úmyslně protahuje a bezdůvodně ztěžuje vyřízení záležitosti, na což vše právem jsou mnohé stížnosti. Co se týče osnovy, bylo ostatními pány referenty řečeno, proč jsme změnili den účinnosti.

Výbor rozpočtový vyslovuje též přání, aby při zadávání prací elektrotechnických nebyli opomíjeni malí a střední živnostníci.

Jinak doporučuje rozpočtový - výbor přijetí změny osnovy zákona, jak byla odůvodněna, jakož i přijetí resoluce, na které se usnesl již výbor národohospodářský a technicko-dopravní.

Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Kučera a Hampl.

Než dám prvnímu přihlášenému řečníkovi slovo, navrhuji řečnickou lhůtu

v trvání 20 minut, nebude-li žádných námitek. (Námitek nebylo.)

Námitek žádných není, zůstává tedy při tom, jak jsem prohlásil. Řečnická lhůta je stanovena 20 minutami.

Dávám slovo panu sen. Kučerovi.

Sen. Kučera: Slavný senáte! Projednáváme vládní návrh zákona, jímž doplňují, nebo mění se některá ustanovení o finanční podpoře elektrisace venkova. Jest jisto, že za dnešního finančního stavu obcí bude provádění soustavné elektrisace nejen ztíženo, ale docela snad zastaveno. Obcím je znemožněno vybírati vyšší přirážky na krytí svých výdajů, obcím je znemožněno uzavírati výpůjčky, třebas i na investiční vydání, a nařizuje se jim zaváděti dávky ze spotřeby elektrické energie, čímž zdražuje se prodejní cena elektrického proudu, a elektrisace stává se tím nepřístupnou pro celou širokou veřejnost, zejména pro maloživnosti a malozemědělce. Tedy má-li býti dosaženo toho cíle, aby provedením soustavné elektrisace bylo umožněno i méně majetným vrstvám využití elektrické energie pro motorickou sílu v živnostech i v zemědělství, musí býti obrácen hlavní zřetel k tomu, aby elektrická energie byla i pro tyto vrstvy laciná. Jak může maloživnostník nebo malozemědělec míti zájem na tom, aby byla v obci provedena elektrisace, když její provedení stojí obec dnes částky statisícové a znamená břemeno pro obecní finance a mimo to, když jest jim známo, že tentýž elektrický proud, z téhož nákupního pramene platí továrníci za 35 až 70 haléřů za kw, kdežto on musí platit 1.50 až 3 Kč. Je tedy zřejmo, že je nutno pracovati k tomu, aby rozvoj a provoz elektrárenských podniků dosáhl co největší výkonnosti, aby prodejní cena elektrické energie byla co nejnižší, aby elektrický pohon mohl konkurovati s motory výbušnými nebo parními stroji. K tomu cíli nestačí těch 10 milionů Kč ročně na poskytování subvencí obcím a družstvům, jež elektrisaci provádějí, ale vzhledem k tomu, v jakých finančních obtížích obce jsou, bylo by potřebí, aby tento příspěvek státu byl povinný, a ne aby subvence byly udělovány pouze těm obcím, které snad mají v ministerstvu dobré přímluvčí. Bylo by tedy potřebí zařaditi do státního rozpočtu položku na elektrisaci vyšší a úspory dají se docíliti na ruských emigrantech nebo na militarismu. Tím by se docílilo aspoň toho, že ty obce, které chtěly ellektrisaci provésti, ale zákon o finančním hospodaření samosprávy jim toho znemožnil, by mohly elektrisaci provésti. Dnes je vyloučeno, že obce mohou do takových finančních podniků, jako je elektrisace obce, se vůbec pouštěti. Představte si, že jenom v okresu unhošťském byly 22 obcím vráceny rozpočty na r. 1928, protože žádaly za příděl z vyrovnávacího fondu. Zemský výbor je odkazuje v prvé řadě na zavádění všech dávek, jež byly ve Sbírce zákonů a nařízení v měsíci lednu vydány, a v druhé řadě je nabádá, aby všechny investiční položky byly v rozpočtech škrtány. To znamená, že stát jim nemíní z vyrovnávacího fondu nic hraditi na schodky obecních rozpočtů a zastavuje jejich činnost po stránce investiční. Proto chcete-li, pánové, míti provedenu soustavnou elektrisaci venkova, musíte obcím umožniti, aby v prvé řadě měly dostatek finančních prostředků na úkoly, které jsou povinny plniti vůči svým občanům, a i na úkoly, které jim ukládá stát.

Při této příležitosti je nutno upozorniti, že k zákonu ze dne 1. července 1926, který dnes se doplňuje, nebylo vydáno dosud žádné prováděcí nařízení, podle kterého se mají obce říditi při ucházení se o subvenci.

Dále nutno poukázati na to, že celá řada obcí, která provedla elektrisaci v prvých letech poválečných, je z tohoto zákona vyjmuta. Upírá se jim nárok na subvence, ač tyto obce byly průkopníky elektrisace, zejména zde ve středních Čechách, a finanční náklady při tehdejších cenách byly dvoj- až trojnásobné. Je potřebí rozšíření tohoto zákona i na tyto obce, protože dnešní dluhové zatížení těchto obcí bylo přivoděno provedením elektrisace, a obce tyto nemají z elektrisace takové příjmy, aby mohly z těchto úrokovat a amortisovat dluhy.

Prohlašuji tedy, že je povinností státu, aby obcím byla poskytnuta náležitá finanční pomoc, aby soustavná elektrisace mohla býti plánovitě provedena a hospodářsky využita. Zde je potřebí, aby náležitý zřetel byl vzat k elektrárenským svazům a těmto aby bylo umožněno se strany státní správy, zejména ministerstva veřejných prací, aby docíleno bylo výroby laciné elektrické energie a tím i laciné výrobní ceny. V tom směru nemůžeme však říci, že by státní orgány náležitě chápaly svoje poslání, naopak činí to ve veřejnosti dojem, že jsou jim tyto otázky vedlejší. Nechci zde mluviti o provisích, které šly přes milion Kč u Východočeského elektrárenského svazu a za něž se p. rad. Machačovi ze zemského výboru nic nestalo, ani o různých věcech ervěnické elektrárny, ale chci zde poukázati na provedenou stavbu hydrocentrály v Miřejovicích, při kteréž orgánové státní správy, vodní oddělení při ministerstvu veřejných prací a kanalisační komise pro splavnění řek se dopustily velikých technických chyb, které znamenají pro konsumenty elektrické energie ohromné ztráty. (Místopředseda Böhr převzal předsednictví.)

Kdo z veřejnosti přečetl si článek v ťNárodních ListechŤ ze dne 22. března t. r. o ťHydrocentrále v MiřejovicíchŤ, má ten dojem, že zde provedeno bylo veliké dokonalé technické dílo, které znamená pro rozvoj elektrisace nesmírný pokrok. Nevím, zda ministerstvo veřejných prací chtělo si udělati reklamu a ukázati vyspělost a pohotovost našich techniků státní správy, ale myslím, že udělalo by lépe, kdyby se s tímto vůbec před veřejností nechlubilo. Pravda o stavbě miřejovické hydrocentrály je taková, že státní technikové učinili si z této stavby pokusného králíka, který však stojí stát 20 mil. Kč a Elektrárenský svaz okresů středočeských vybudováním elektrárny také 20 mil. A Elektrárenský svaz bud zde míti výrobní cenu jednou tak drahou, jako má cenu nákupní od soukromého podnikatele. Měla by býti sepsána celá historie této stavby od jejího počátku až do jejího ukončení, aby se stala výstrahou a poučením pro státní techniky. Obětí této stavby stal se rada Šponar, který skončil sebevraždou z důvodů, že byl vedoucím dohlížitelem této stavby a shledány byly jisté závady, které vzbuzovaly veliké obavy se strany některých odborníků. 4 roky to trvalo, nežli oddělení pro vodní stavby, jehož šéfem je pan rada Schumandl, a kanalisační komise se rozhodly, jaké jezy mají býti zde postaveny. Jezdilo se do ciziny na vodní díla studovati tuto otázku a za 4 roky se pánové usnesli provésti to podle původního návrhu projektantova. Stavba betonové desky, na níž spočívá celá hydrocentrála se svým ohromným zatížením, byla uznána za slabou, musilo býti přikročeno k jejímu zesílení pomocí injekcí cementové kaše a právě týž den, kdy byly -vyšetřovány tyto vady a hledán vinník, po tomto šetření skončil rada Šponar sebevraždou skokem z okna III. nebo IV. poschodí. Zpráva o sebevraždě zapadla, aniž by veřejnost tušila, co asi bylo její příčinou. To nebyla však jediná chyba, která zde byla provedena, hlavní chybou zde je, že máme velice pěkně vybudovanou hydrocentrálu, která však nebude nikdy míti dostatek vody, aby mohla býti plně využita. Situace je taková, že dnes stěží mohou býti tři turbíny v provozu, a jest jich zde postaveno 5. Kanalisační komise musila snížiti hladinu vodní pro kanál v turbíně, aby měla dostatek vody pro plavbu lodí a v těchto dnech nařizuje Elektrárenskému svazu snížení provozu, a jsou, prosím, zapnuty pouze tři turbíny. Teď si, pánové, představte situaci Elektrárenského svazu okresů středočeských, který podepsal již smlouvu nájemní před provedením této stavby a sliboval konsumentům levnější elektrickou energii, a zatím tato hydrocentrála znamená zvýšení nákladů provozních. Stavba samotná měla býti dokončena již v roce 1925 a dána do provozu a zatím máme rok 1928, vodní stavby nejsou dosud dohotoveny a i po jejich dohotovení nic na dnešním provozu nebude změněno.

Pánové, jak chcete prováděti soustavnou elektrisaci, když státní úřady zde touto svou neschopností přímo proti této pracují? Či mají to býti konsumenti elektrického proudu, kteří mají v ceně proudu tyto chyby techniků po léta platiti ve formě vyšší ceny?

Pánové se chlubí v ťNárodních ListechŤ, co prý se uspoří v soukromém i veřejném podnikání a jakou má tato hydrocentrála trvalou národohospodářskou cenu, a ona zatím znamená finanční zatížení konsumentů, protože neschopnost státních techniků má zaplatiti Elektrárenský svaz okresů středočeských ve formě nájemného za používání vodního díla vodní síly. Pánové, zejména z vládní koalice, nás velmi rádi posílají do Ruska, když prý se nám zde ty poměry nelíbí, ale kdyby v Rusku ukázali podobnou neschopnost technikové stojící ve státních službách, byli by postaveni před soud a souzeni pro sabotáž a ničení státního nebo národního jmění. U nás v republice se ovšem nemusí obávati, protože státní byrokracie je u nás považ vána za základ demokratické republiky.

Upozorňuji, že věci, které zde uvádím, byly předmětem jednání již v mnoha schůzích správní i dozorčí rady Elektrárenského svazu středočeských okresů, a v dozorčí radě bylo jednohlasně protestováno proti postupu ministerstva veřejných prací, kanalisační komise a odsouzen sebechvalný článek v ťNárodních Listech Ť a usneseno informovati veřejnost o skutečném stavu hydrocentrály miřejovické přesto, že příslušníci koaličních stran mají zde ve Svazu většinu.

Tedy, pánové, chcete-li opravdu prováděti soustavnou elektrisaci venkova a umožniti využití elektrické energie, aby se stala hybnou pákou v hospodářském životě, postarejte se v prvé řadě, ať státní -orgány konají svou povinnost a nemrhají penězi poplatníků. Vždyť Elektrárenský svaz okresů středočeských a i jiných je podnikem obcí i okresů. Tyto založily finančně bezúročnými podíly jeho základní i provozní kapitál, aby bylo umožněno rychlejší provedení soustavné elektrisace, a stát, který by zde měl poskytnouti pomoci, klade zde ohromné překážky. Představte si 40 mil. Kč investováno v hydrocentrále miřejovické, přes 2¹/₂ mil. Kč vyžádá si jen zúročení a kde jsou amortisace a náklady udržovací? Pánové, je možno, aby elektrický proud byl zde levnější, když nemůže elektrárna plně pracovati? Samosprávě bylo vytýkáno, že nemá odpovědnosti, že neumí hospodařiti, ale pravda je, že v prvé řadě musí se učiti hospodařiti státní správa, aby peněz poplatníků bylo účelně využito. Státní orgány dovedou býti pohotově jenom tam, kde jde o boj proti dělnické třídě, ale nedovedou míti pohotovost v otázkách hospodářských i jiných, protože jim na tom úplně nic nezáleží a koaliční vláda se o takové maličkosti nestará Proto je potřebí vyvětrati a vyčistiti státní úřady, aby nastala jiná doba i pro pracující třídy.

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hampl. Uděluji mu slovo.

Sen. Hampl: Slavný senáte! Vládním návrhem zákona mění se některá ustanovení zákona ze dne 1. července 1926, čís. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova. Zákon ze dne 1. července 1926, čís. 1 39 Sb. z. a n., stanoví, že bude po 5 let po sobě jdoucích vláda poskytovati finanční podporu v částce 10 mil. Kč. Ve zprávě jest uvedeno, že při udělování příspěvků a podpor má býti přihlíženo hlavně k chudým horským, hospodářsky zaostalým oblastem, aby i ony mohly využíti dobrodiní, jehož se elektrisace týká. Částka 10 mil. Kč ročně ukázala se velmi malou, na což námi již svého času bylo poukázáno. A i v tomto vládním návrhu zákona obnos, který je navržen, nemůže a nebude vyhovovati důkladnému provedení elektrisace venkova, neboť zde nejedná se pouze o osvětlování, nýbrž o hnací sílu, které také v odlehlých pohorských samotách má býti používáno.

Komunisté nestaví se proti žádnému pokroku, usnadňování výroby a nahrazení lidské síly strojem. Avšak musí také býti přihlíženo k hospodářským poměrům dělnictva jak v oblastech zde jmenovaných, tak i v Československé republice vůbec. A zde vidíme, že třídní protivy mezi buržoasií a proletariátem se den ode dne více prohlubují a přiostřují. Pracovní výkon a intensita produkce stoupla, zatím co mzdy dělnictva a jeho životní úroveň poklesly, a to soustředěnou koncentrací útoků na životní úroveň dělnické třídy. Nominální mzdy klesly od r. 1922 nejméně o 20%, reálné mzdy klesly v r. 1926 a 1927 na 80% předválečné úrovně. Pod tímto tlakem stoupá stále více bojechtivost dělnických mas a jejich třídní uvědomění roste úměrně se vzrůstem mzdových bojů. Dělnictvo zahajuje zcela spontánně boj proti reakcionalisačním opatřením buržoasie za zvýšení mezd, za odstranění drahoty a bytové nouze. Neobyčejně nízká úroveň mezd v Československé republice a horentní zisky kapitalistů vytvářejí v Československu vhodnou půdu k úspěšnému vedení obranného boje dělnické třídy proti stabilisačnímu úsilí a ofensivě kapitalistů. Za stávající konjunktury získávají pouze zaměstnavatelé. Jenom v Praze je letos zaměstnáno 30.000 stavebního dělnictva proti 20.000 minulého roku

Roztříštěním odborů a postupem reformistů proti mzdovým bojům je nadmíru ztíženo vedení hospodářských bojů vůči kapitalistům v takovém rozsahu, jak by odpovídalo bídné situaci dělnické třídy. V poslední době přinesly nám dělnické boje celé řady výkazů o zrádné politice reformistických odborů v hospodářských bojích.

Již v boji horníků seznali jsme, že dělnictvo v nynější situaci nevede boj pouze proti třídě kapitalistické. nýbrž soudobně také proti reformistickým vůdcům a vládě, která v každém případě bere v ochranu vyděračné snahy kapitalistů a jejich zisky. V boji horníků byli jsme svědky toho, jak reformističtí vyjednavači ustoupili od hlavního požadavku dělnictva pro zvýšení mezd a proti prodloužení pracovní doby a vyjednávali o t. zv. prémiích, o kterých v požadavcích horníků nebylo vůbec ani mluveno. Je pouze co děkovati přirozené solidaritě horníků a neohroženému vystoupení jejich žen, které ponejvíce s jejich rodinami trpí nedostatečnými mzdami jejich živitelů, že boj mohl býti ukončen pro 30.000 horníků s částečným úspěchem. Horníci ve svém zoufalém postavení viděli jedinou záchranu v Mezinárodním všeodborovém svazu a v komunistické straně, která se přímo postavila za spravedlivé požadavky horníků.

Tímto částečným úspěchem horníků povzbuzeno bylo dělnictvo i druhých odborů. Nyní jsme svědky toho, že ve všech částech republiky vznikly otevřené boje mezi zaměstnavateli a dělnictvem. V severních Čechách stojí v obvodu Liberce, Něm. Jablonné, ve Cvikavě, Chrástavi, Hrádku, Novém Městě pod Jedlí a Hejnicích okrouhle 2.200 stavebního dělnictva ve stávce. Pro nás je zajímavým, že pro toto dělnictvo uzavřena byla t. zv. koalovanými svazy sociálně-demokratickými smlouva, kterou však byla vázána sotva ¹/₁₀ v těchto obvodech pracujících stavebníků. Tato smlouva byla uzavřena, aniž by Mezinárodní všeodborový svaz, ve kterém zdrcující většina stavebního dělnictva jest organisována, byl ku vyjednávání vyzván, a také bez jeho vědomí a souhlasu svaz keramického dělnictva, Mezinárodní svaz stavebního dělnictva a Bauarbeiterverband smlouvu podepsaly, ve které výslovně je řečeno, že má platnost pouze pro dělníky těmto svazům přináležející. Smlouvou nebylo dosaženo také žádného zvýšení mezd přesto, že tato byla uzavřena až do r. 1930. V Liberci, Chrástavi a ve Cvikavi vydělá zedník nebo tesař Kč 5.25, v Něm. Jablonné, ve Frýdlandě, v Novém Městě pod Jedlí a v Hejnicích pouze Kč 4.95 za 1 hodinu. Při 48hodinovém týdnu vydělá podle toho zedník v Liberci Kč 252, v Něm. Jablonném Kč 237, ze kteréhožto obnosu strhávají se mu částky na nemocenské pojištění, daně atd., mimo železniční lístky a jiná vydání, což činí nejméně 25 Kč. Podle toho má tedy stavební dělník v Liberci ročního výdělku Kč 8.000, ve Frýdlandě Kč 7.000, což činí v obvodu libereckém týdně Kč 150 až 160, kdežto ve Frýdlandě a Něm. Jablonném vydělá dělník průměrně 130 až 1 40 Kč týdně. Zaměstnavatelé neostýchají se však veřejnost klamati tím způsobem, že uveřejňují očividné nepravdy o týdenních mzdách stavebního dělnictva ve výši 500 až 600 Kč. Tomu se také po většině věří, obzvláště podnikatelé staveb, neboť oni musí stavitelům platiti za jednuhodinovou práci zedníka 9 až 14 Kč

Nejsou to tedy mzdy stavebního dělnictva, nýbrž nezměrné zisky stavitelů, kteří využívají stavebního ruchu k svému rychlému obohacení. Dělníci nemají ze stavebního ruchu nic jiného, než dřinu a hladové mzdy. Aby tyto nedostačující mzdy se udržely a zisky stavitelů nebyly ohroženy, dopomáhají jim k tomu vůdcové reformistických svazů, kteří uzavírají smlouvy, aniž by měli dělnictvo za sebou. Jsme svědky toho, jak dnes pomáhají vůdcové reformistických organisací stavitelům a s nimi utvořili jednotnou frontu proti dělnictvu, bojujícímu o větší skývu chleba. V časopisech reformistů se přímo vyzývá dělnictvo ke stávkokazectví. Jeden časopis strany sociálně-demokratické v Liberci píše, že komunisté vyprovokovali stávku, která dělnictvu stavebnímu jenom uškodí, vytýkají komunistům, že před jejím zahájením nikoho nevyrozuměli a že takhle okrádají přímo stavební dělnictvo o jeho výdělek a že se toto vše děje z rozkazu polbýra. Stavební dělnictvo udělá prý dobře, nedá-li nic na komunistické křiklouny a bude dbáti rady osvědčených odborových vůdců, kteří nehazardují zbytečně s existencemi dělníků.

Prosím, nejsou to tytéž řeči a tentýž druh psaní, kterých používali kapitalisté proti Mezinárodnímu všeodborovému svazu a komunistické straně? Nejsou hazardéry dělnických existencí ti, kteří se vyhýbají každému boji s podnikateli a přistupují na smlouvy, které dělnictvo, pakliže nechce býti ohroženo na své existenci, přijmouti nemůže? Takové smlouvy byly uzavírány žlutými organisacemi, aby jim bylo umožňováno stavkokazectví.

Boje dělnictva za větší skývu chleba vedeny jsou nyní třemi směry: proti kapitalis- tům, proti vůdcům socialistických organisací, kteří jsou s nimi spojeni, a to jak českých organisací, tak i německých, a mimo to proti třetímu, velice vlivnému činiteli, to je -proti státnímu utlačovacímu aparátu, který jest úplně ve službách těchto dvou uvedených činitelů.

Nikdy jsme nebyli svědky toho ani za -Rakouska, aby státní orgány tak bezohledně a drze se stavěly za zájmy kapitalistů, jako je tomu v této době. Vidíme policisty, kteří ve své snaze zachovati se, jdou tak daleko, že lezou přímo po stavbách a stávkokazové pracují pod jejich dozorem. Státní návladní čte pozorně zprávy o stávkách, aby pravda o zaměstnavatelích a stávkokazích napsaná se nedostala na veřejnost, a časopisy naše jsou bezohledně konfiskovány.

Týž státní návladní nepodnikne ovšem ničeho proti svazu zaměstnavatelů, který vyzývá své členy, aby nezaměstnávali ty a ony dělníky, okrádají je tímto způsobem o existenci a svobodný pohyb. Jsou to černé listiny, kterých se užívá proti dělnictvu. Prohlídky policie jsou konány v sekretariátech komunistické strany a Mezinárodního všeodborového svazu, neslyšeli jsme však, že by zakročeno bylo také proti organisacím kapitalistů.

Mimo stávku stavebního dělnictva máme v severních Čechách stávku sklářského dělnictva, která trvá již 5 týdnů. Sklářské dělnictvo žádalo 5-10% zvýšení mezd, na kterýžto minimální požadavek s cynismem jenom zaměstnavatelům vlastním nabídnuto bylo 1%. Je pochopitelným, že tato drzá a provokativní odpověď vyvolala v řadách sklářského dělnictva, které s jejich celými rodinami, tedy i s dítkami školou povinnými úmorně pracuje a při tom nevydělá ani tolik, aby holý život uhájilo, největší roztrpčení a odpor. Také tito zaměstnavatelé roztrušovali do světa fantastické zprávy o velkých výdělcích jejich zaměstnanců, klamajíce a popuzujíce proti dělnictvu veřejnost.

Sotvaže stávka byla zahájena, již byly obce stávkou postižené zaplaveny četnictvem. Poněvadž v obcích je úplný klid, protestovaly obce proti zbytečnému vydání v nynější době, kdy samosprávná tělesa jsou finančně ve psí, proti zbytečnému vydržování četnictva. Na protesty obcí nebéře se zřetel, patrně asi z toho důvodu, poněvadž zaměstnavatelé chtějí vyprovokovati dělnictvo, aby zase jako minulého roku bylo nad těmito obvody vyhlášeno stanné právo (Předseda dr Hruban ujímá se předsednic- tví.)

Před týdnem bylo na popud organisace provedeno hlasování mezi veškerým stávkujícím dělnictvem a výsledek tohoto hlasování byl, že více než 95% stávkujících se vyslovilo pro další trvání stávky, dokud nebudou splněny požadavky na zvýšení mezd o 5-10% - Také v tomto případě se pokoušeli reformističtí sekretáři jako při stávce horníků pomoci zaměstnavatelům tím, že při jednání soustřeďovali pozornost dělnictva na otázku dovolené, místo aby se co nejrozhodněji domáhali zvýšení mezd. Tento manévr však dělnictvo prohlédlo a dožaduje se jasné odpovědi na kladený požadavek zvýšení mezd.

Dělnictvo druhých závodů vyslovilo svoje sympatie se stávkujícími skláři, avšak i v tomto případě se opovážil ředitel Mautnerových závodů Hamburger zavolati závodní výbor a v přítomnosti dvou četníků oznámiti, že žádný projev pro stávkující skláře nestrpí a že každý dělník, který se jeho přání vzepře, bude propuštěn z práce. Táži se slavného senátu, zda-li takový pan ředitel nepatří podle zákona o útisku za mříže, a četníci, kteří při tom byli svojí přítomností nápomocni, nezasluhují-li, aby byli hnáni k odpovědnosti proto, že nedbají toho, aby respektovány byly vámi vydané zákony?

Jako v boji horníků, tak i v boji sklářských dělníků vykonává Mezinárodní dělnická pomoc podpůrnou akci ve prospěch dítek stávkujících dělníků. V boji horníků stravováno bylo 10.000 dítek, v boji sklářů v 5 kuchyních stravuje se 2.500 dítek. Je dlužno podotknouti, že tato akce Mezinárodní dělnické pomoci není snad určena pro dítky v jisté organisaci jsoucích rodičů, nýbrž pro dítky všech stávkujících bez rozdílu politické nebo odborové příslušnosti a také bez ohledu na národnostní příslušnost.

Další boj, který v severních Čechách je rozvířen, je boj dřevodělníků, který vznikl v důsledcích zamítnutí požadavku dřevodělníků na zvýšení mezd o 15%. Dřevodělníci v Liberci jsou ve své organisaci již po 60 roků a nestalo se ještě ani jednou, aby požadavky dělníků nemusily býti vymáhány stávkou. Živnostníci v tomto boji přistupují na požadavky dělnictva, kdežto továrníci, kteří své odběratele v době stávky nechtějí ztratiti, objednávají již hotové zboží z venkova a tím stávku prodlužují, čímž živnostníka ničí, a to jest odměna za to, že živnostníci s nimi tvoří jednotnou frontu. Přidati dělníkům několik haléřů na mzdě, nezdá se zaměstnavatelům možným, avšak na druhé straně titíž pánové nedovedou se brániti proti prováděné lichvě s dřívím, jak je tomu u stavebníků; slibují stávkokazům až 16 Kč mzdy na hodinu. ť-Vrána vráně oči nevyklubeŤ.

Stávková vlna v Československu rozšířila se i na zemědělské dělnictvo na Slovensku. Přes 4500 zemědělských dělníků stálo ve spravedlivém boji na 22 panstvích nitranského obvodu ve stávce. Solidarita a bojovnost dělnictva byly solí v očích jak pánům statkářům, tak i úřadům. A jako všude jinde, tak i na Slovensku různými provokacemi pokoušeli se statkáři stupňovati rozhořčení dělnictva,..

Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k předloze - k věci!

Sen. Hampl (pokračuje):... aby tomuto připravili krvavou lázeň, což se také stalo. Buržoasie v Československu může se v jubilejním roce vykázati celou řadou krvavých útoků proti bezbrannému pracujícímu lidu, a této buržoasii je nápomocna politika vůdců reformistických stran socialistických. Oni to jsou, kteří buržoasii v jejím počínání podporují tím, že společně s touto chtějí vládnouti, a v důsledku toho také společně s touto vražditi ubohý, o větší mzdu bojující proletariát. Přes tento útok na životy bojujícího proletariátu také středočeští kovodělníci v poctu 40.000 bojují za prosazení požadavku o zvýšení životní úrovně. I v tomto boji vidíme, jak vůdcové reformistických organisací na přání zaměstnavatelů nechtějí společně vyjednávati s důvěrníky dělnictva, organisovaného v Mezinárodním všeodborovém svazu. Má dojíti k uzavření smlouvy, na které velké procento dělnictva, organisovaného v MVS nemá míti spoluúčasti. Vůdcové reformistických organisací vycházejí vstříc podnikatelům bez ohledu na spousty protestů z kruhů kovodělného dělnictva. Časopisy těchto stran také neuveřejňují protesty osazenstev celých závodů a přecházejí přes tyto protesty k svému ničemnému dílu. Takové jednání si musejí pánové z reformistických organisací odvyknouti, poněvadž dělnictvu ani nenapadne, aby dělalo to, co mu oni společně s fabrikanty nadiktují. Nemusí si mysliti, že smlouva jimi uzavřená musí býti respektována těmi, kteří neměli účasti na jejím zhotovení. Dělnictvo žádá svolání sjezdu závodních výborů a rad, na kterém v důsledku jednotného postupu dělnictva proti jednotnému útoku zaměstnavatelů musejí býti vydány bojovné směrnice. A proto voláme do řad dělnictva: Vysílejte hromadně deputace do odborových ústředen a redakcí tisku socialistických stran!

V celé řadě závodů dělnictvo usneslo resoluce, volající po svolání říšského sjezdu závodních výborů a rad.-Tyto resoluce posílány jsou všem odborovým ústřednám a všemu dennímu tisku socialistických stran. A co dělají reformistické odborové ústředny? Místo aby se podle tohoto volání dělnictva zařizovaly, házejí prostě resoluce dělníků do koše. A co dělá tisk sociálně patriotických stran? Hází tyto resoluce a projevy rovněž do koše, neuveřejňuje a nepíše ve smyslu požadavků dělnictva takto vytyčovaných přesto, že je usnášejí také jejich vlastní dělničtí příslušníci.

Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k předloze, k věci!

Sen. Hampl (pokračuje): Takovým způsobem sociálně-patriotičtí vůdcové sabotují a poškozují boj dělnické třídy za zlepšení sociálního pojištění, za zvýšení mezd, za odražení útoku na nájemníky a za odstranění buržoasního režimu vůbec. Což usnáší dělnictvo v závodech své resoluce a projevy jen pro parádu? Nikoliv. Ono svými resolucemi vyjadřuje svoji bojovnou vůli a svoje požadavky vůči odborovým ústřednám a socialistickým stranám. Nevšímají li si tyto strany a reformistické odborové ústředny tohoto volání dělnictva, umlčují-li je, sabotují-li je a nedbají-li jich, pak jim to dělnictvo nesmí strpěti, musí je volati k odpovědnosti, musí urgovati přesnou a jasnou odpověď od reformistických odborových ústředen na svoje resoluce a musí si vynutiti v redakcích sociálně-patriotického tisku, aby jeho projevy a resoluce byly uveřejňovány a aby onen tisk psal v jejich smyslu a nikoli proti nim.

Jakým způsobem je to možno učiniti? Hromadnými intervencemi v odborových ústřednách a v redakcích sociálněpatriotického tisku. Dělnictvo z oněch závodů, jehož resoluce a projevy byly umlčeny, musí nyní vysílati do redakcí socialistických časopisů silné deputace, složené z dělníků všech stran a odborů, a žádati tam kategoricky uveřejnění svých resolucí a projevů. Stejným způsobem je nutno urgovati odpověď reformistických odborových ústředen, a o výsledcích těchto intervencí nechť pak tyto deputace podají zprávu na celozávodních schůzích všemu dělnictvu. Nuže, k činům proti sociálně-patriotické sabotáži dělnické protiofensivy.

Současně se zrádnou činností reformistických vůdců zesilován je reakční nápor proti revolučnímu hnutí. U nás zákaz druhé Spartakiady a persekuce komunistického hnutí, pronásledování revolučního tisku, znemožňování školení členstva komunistické strany, rozsudky a věznění nepohodlných, to vše ukazuje na persekuční snahy vlády buržoasního bloku vedené páterem Šrámkem. Neuplatňuje-li buržoasie - svou vládu mussolinskými metodami, pak jen a jedině proto, že revoluční hnutí proletářské je v Československu na tolik silné a spojené s širokými vrstvami obyvatelstva, že se proti takové moci nedá dobře vládnouti pomocí bílého teroru. O choutky buržoasie v tomto směru a o ochotné pomocníky není v Československu nouze. Dosud však nemá buržoasie dostatek potřebné síly. Pracující lidé měli by si včas uvědomiti nebezpečí s této strany. Všichni dělníci bez rozdílu, všichni malorolníci, státní zaměstnanci, maloživnostníci, pracující ženy, mládež, proletáři ve vojenském kabátě, národnostní menšiny, měli by si uvědomiti, ze útok na předvoj třídy pracují cích, na komunistickou stranu, je počátkem útoku na ně všechny. Všichni by se měli semknouti k odboji. Proti takové moci jednotné fronty pracujícího lidu není v tomto státě síly. A tak, jako selhaly pokusy vlády o vzetí práva na ulici, tak také by se zlomila persekuce revolučního hnutí. Velké továrny mají povinnost ujmouti se vedení tohoto odboje. Odboj s těžištěm v továrnách nemůže končiti jinak než vítězstvím pracujících na celé frontě.

Zde vylíčená situace bojů dělnictva v Československu vyžaduje naprosto jednotný postup v otázkách uzavření kolektivních a mzdových smluv, v otázkách boje proti kapitalistické reakci. proti dnešní krvavé vládě ovládané klerikály a proti kapitalistickému společenskému zlořádu, pro svržení třídní kapitalistické nadvlády a nastolení vlády dělníků a malých rolníků. (Potlesk senátorů strany komunistické)