Schůze zahájena v 11 hodin 35 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Hruban.
Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Prause.
123 senátoři podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek ministerského předsedy ministr dr Šrámek; ministři dr Mayr-Harting, dr Spina.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Oznamuji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Lukschovi, na 3 dny sen. Hrubému, na týden sen. dr Procházkovi pro nemoc.
Navrhuji, aby byla dána dovolená na 8 dní sen. Reiterovi, na dva měsíce sen. Pivkovi a zdravotní dovolená na 3 měsíce sen. dr Krčmérymu.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh tento je schválen.
Tiskem bylo rozdáno: Žádám, aby bylo přečteno
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Tisk 611. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o stavebním ruchu (tisk 608).
Tisk 612. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků (tisk 609).
Tisk 613. Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o odkladu exekučního vyklizení místností (tisk 610).
Tisk 614. Vládní návrh zákona o úpravě některých právních a finančních poměrů soukromých místních drah ve státním provozu.
Tisk 617. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu (tisk sn. 1487) k vládnemu návrhu zákona (tisk sen. 535 a 544) o cestovných pasoch (tisk sn. 1529).
Zápis o 118. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 13. března 1928.
Těsnopisecká zpráva o 117. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 29. února 1928
Zápisy o 120. a 121. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Ježto v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Předseda: Budeme projednávati pořad jednání.
Prvním předmětem je:
1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 569) k vládnímu návrhu zákona o zařízení a působnosti báňských úřadů. Tisk 606.
Zpravodajem je p. sen. Lukeš. Dávám jemu slovo.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Projednávaná osnova zákona o zařízení a působnosti báňských úřadů má hlavně za účel unifikaci báňské administrativy v celé Československé republice.
Až do r. 1867, kdy provedeno bylo vyrovnání s Maďary, byla báňská administrativa v celé bývalé monarchii jednotně organisována, a to jednak nařízením ministra pro zemědělství a hornictví ze dne 14. března 1850, č. 123 ř. z., jednak císařským patentem ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., jehož §§ 225 a 230 týkají se báňských úřadů a instančního postupu, dále nařízením ministrů vnitra a financí ze dne 30. března 1855, kterým byla zřízena provisorní báňská hejtmanství a vrchní báňské úřady, a konečně cís. nařízením ze dne 13. září 1858, č. 157 ř. z., jímž zřízeno bylo v bývalé monarchii 21 báňských hejtmanství jako I. stolice s možností zřizování expositur, z nichž vyvinuly se pak báňské komisariáty, kdežto z báňských hejtmanství na Slovensku a Podkarpatské Rusi báňské kapitanáty. Druhou instancí byly vrchní báňské úřady, a to buď místodržitelství nebo zemské vlády, a třetí instancí bylo ministerstvo financí. Tento právní stav zůstal v zemích uherských až do poslední doby, kdežto v Předlitavsku, tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byla báňská administrativa nově upravena zákonem ze dne 21. července 1871, č. 77 ř. z., a zároveň zrušena byla platnost citovaných §§ 225 a 230 obecného horního zákona z r. 1854 a císařského nařízení ze dne 13. září 1858. Tímto zákonem z r. 1871 zřízeny byly v zemích Předlitavska revírní báňské úřady jako I. instance, báňská hejtmanství jako II. instance a III. instancí bylo stanoveno ministerstvo orby; podle zákona ze 6. července 1908, č. 124 ř. z. přešla pak působnost ministerstva orby na ministerstvo veřejných prací.
Tato různá úprava báňské administrativy byla recipována v právo československé zákonem z 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n. Ježto na Slovensku a Podkarpatské Rusi zůstávalo III. instancí ministerstvo financí, bylo potřebí aspoň v zájmu částečné jednotné báňské správy zříditi přechodně na Slovensku a Podkarpatské Rusi usnesením ministerské rady z 17. května 1919 jednak vládní komisariát pro záležitosti báňské a hutnické v Bratislavě a podříditi jej ministerstvu s plnou mocí pro Slovensko a jednak referát pro báně a hutě pro Podkarpatskou Rus v Berehově.
Již z uvedeného je zřejmo, že báňská administrativa byla dosud v různých oblastech Československé republiky rozdílná a že vyžadovala jednotné úpravy. Tato jednotná úprava děje se osnovou zákona, která se projednává. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku tímto zákonem v podstatě se na báňské administrativě upravené citovaným zákonem z r. 1871 nic nemění až na některé doplnění nařízeními, jež byla později po roce 1871 vydána, a dále až na změny stylistické a změny odpovídající novým poměrům ústavním a právním. Administrativa báňská na Slovensku a Podkarpatské Rusi se přizpůsobuje tímto zákonem administrativě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a stávající tam báňské kapitanáty, v hlavních věcech podobné našim báňským hejtmanstvím a báňské komisariáty přemění se v revírní báňské úřady; pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zřídí se báňské hejtmanství v Bratislavě, kdežto nejvyšší instancí stane se jako v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dosud toliko fakticky - nyní též právně ministerstvo veřejných prací. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku zákon z 21. července 1871 a na Slovensku a Podkarpatské Rusi cís. nařízení z 13. září 1858 pozbude platnosti a stejně zruší se vládní komisariát v Bratislavě a báňský hutní komisariát v Berehově, jež byly, jak jsem řekl, toliko přechodně zřízeny. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.) Počet báňských hejtmanství zmenšil se v bývalé monarchii, pokud se týká zemí předlitavských, již zákonem z r. 1871 v Čechách na 7 a na Slovensku na 2, později omezil se toliko na Prahu a pozdějším zákonem i na Brno, kdežto na Slovensku bylo báňské hejtmanství v Báňské Bystřici. Revírních báňských úřadů je celkem 16, v Čechách 9: Praha, Slaný, Kutná Hora, Plzeň, Most, Teplice, Chomutov, Karlovy Vary, České Budějovice, na Moravě 2: Brno a Moravská Ostrava, na Slovensku 4: Báňská Bystřice, Spiš, Rožnava a Gelnice, kde sice revírní báňský úřad jest, avšak té doby není v působnosti, a konečně v Podkarpatské Rusi je revírní báňský úřad v Berehově.
Na Podkarpatské Rusi bude zřízeno báňské hejtmanství, až tam stoupne bánská a hutní agenda, která je tam té doby nepatrná, nemohla by tedy nyní dosti zaneprázdniti báňské hejtmanství. Pracuje se totiž v Podkarpatské Rusi pouze ve státních dolech solných v Solotvině, hutí tam žádných není a též, pokud se týká uhlí, je tam zaměstnán dosud v tomto oboru toliko obmezeně malý počet. Až do zřízení báňského hejtmanství v Podkarpatské Rusi, tedy až tam agenda báňská a hutní stoupne, bude se vztahovati působnost báňského hejtmanství v Bratislavě též na Podkarpatskou Rus. Orgány a to pomocnými - báňských úřadů jsou úředně oprávnění báňští inženýři, kteří nejsou v žádném poměru ani pragmatikálním ani smluvním, nýbrž jsou pouze zaměstnáváni občas báňskými úřady, jako v jiných oborech jsou zaměstnáváni civilní geometři.
Báňská hejtmanství podle nového zákona budou pouze tři, a to pro zemi Českou v Praze, pro zemi Moravsko-slezskou v Brně a pro Slovensko a Podkarpatskou Rus v Bratislavě.
V §u 6 osnovy tohoto zákona podržují se dvě instance obdobně, jako zavedeno je v reformě veřejné správy, a to je-li první instancí báňský revírní úřad, stává se druhou instancí báňské hejtmanství, je-li první instancí báňské hejtmanství, je druhou instancí ministerstvo veřejných prací. Podle §u 230 cís. patentu z r. 1854 byly možné instance tři.
Působnost revírních báňských úřadů stanovena je v §u 2 a částečně v §u 3, bod 12, osnovy zákona, který se týče vykonávání báňské policie podle §u 250 obec. horního zákona a dále stanovena je působnost v § u 3, odst. 2. Naproti tomu kompetence báňských hejtmanství je stanovena v §u 3. a to podle zákona z r. 1871, jsouc toliko doplněna v bodě 14, odst. a) až e), různými nařízeními vydanými po roce 1871.
V bodě 14 §u 3 je stanovena kompetence báňských úřadů ve vydávání báňských policejních předpisů a předepsána povinnost jich publikace.
Rčení v §u 3, bod 14 b): ťpokud je to v příslušných zákonech, nařízeních a jiných předpisech výslovně stanovenoŤ, platí pro celý odst. b), nikoli pouze pro poslední větu tohoto odstavce.
Báňská hejtmanství i ministerstvo budou rozhodovati podle ustanovení §u 10 v senátech, a to báňská hejtmanství ve trojčlenných a ministerstvo veřejných prací v pětičlenných senátech. Při dnešním nedostatečném obsazení báňských hejtmanství, jimž všem přiděleno je té doby celkem 9 báňských juristů, některé pilné věci, je-li jeden referent nemocen, nebo odcestoval, se musí buď odložiti, nebo se musí přibrati na výpomoc člen buď revírního-horního úřadu, je-li v místě, nebo od báňského hejtmanství z jiného místa.
Odst. 3 §u 13 je doplňkem odst. 2 §u 13 a proto zahrnuje výraz ťpředpisŤ též nařízení a instrukce. To je potřebí pro ujasnění konstatovati.
V důvodech vládního návrhu zákona je výslovně uvedeno, že všeobecná úprava správního řízení vyžádá si též nové úpravy administrativy báňské, jež je žádoucna též proto, že obecný horní zákon z r. 1854 je již zastaralý, nevyhovuje plně dnešním poměrům a vyžaduje novelisace. Proto by byl ústavně-právní výbor raději viděl novelisaci celého obecného horního zákona a nikoli pouze unifikaci ustanovení, týkajících se báňské administrativy.
K novelisaci obecného báňského horního zákona však nebylo dosud přistoupeno, hlavně proto, že je v této době veliký nedostatek báňských juristů a materie je značně obtížná. Již pro zajímavost pokládám za dobré uvésti, že r. 1914 bylo přiděleno 16 revírním báňským úřadům 50 báňských juristů, a r. 1927 toliko 25 báňských juristů. Báňským hejtmanstvím bylo přiděleno r. 1914 10 báňských juristů a r. 1927 jen 9 báňských juristů. A konečně ministerstvu veřejných prací v r. 1914 bylo přiděleno 19 báňských juristů kdežto r. 1927 pouze 7.
Slavný senáte! Tento abnormální pokles báňských juristů, skoro o jednu polovinu, v době, kdy agenda báňských, jakož i jiných úřadů stále stoupá, jest jistě důsledkem platové úpravy, která vysokoškolská studia dosti nehonoruje. Má-li býti zjednána náprava, bude potřebí v tomto směru platové zákony napraviti. Je zajímavé, že tam, kde vystudovaní lidé, zejména vysokoškoláci, mají možnost získati větších příjmů - jako u stavu advokátského, u lékařů, inženýrů, notářů. - není nedostatek vystudovaných lidi. Za to naopak u báňských úřadů, u soudů, u financí částečně též u politických úřadů slyšíme stále o stížnostech v tomto směru. Nemá-li se tento nedostatek nadále stupňovati a nemá-li tím též trpěti řádné úřadování, je potřebí - v zájmu občanstva i státu - aby povolaní činitelé věnovali této otázce svoji pozornost. A je-li hlavní příčinou tohoto nedostatku a útěku z určitých vysokých úřadů jich špatné honorování, ty je potřebí v tomto směru zjednati nápravu - a to co nejdříve! (Předseda dr Hruban ujímá se předsednictví.)
Pokud se týká agendy báňských hejtmanství, je více povahy právní, vyžaduje větších zkušeností a objektivita rozhodování je zaručena jistě více, jsou-li jich sídla mimo horní a hutní podniky. Proto byla tato instituce v osnově zákona jako osvědčená té doby ponechána, ačkoliv byly činěny návrhy, aby báňská hejtmanství byla zrušena. U báňských hejtmanství, jak jsem již řekl, je té doby celkem 9 báňských juristů. Z toho je nejlépe viděti, že to nijak nezatěžuje stát a že tedy není důvodů ani materielních a tím méně věcných, aby bylo v tomto směru něco měněno, zejména, aby báňská hejtmanství byla zrušena.
Ústavně - právní výbor projednav osnovu zákona o zařízení a působnosti báňských úřadů, navrhuje senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny, jak bylo učiněno ve 106. schůzi dne 25. listopadu 1927 a jak je obsaženo v tisku senátu 569 schválil. Aby též přiblížena byla novelisace obecného báňského zákona, navrhuje ústavně-právní výbor v tom směru resoluci, aby vláda takovou osnovu zákona v nejbližší době vypracovala. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Ke slovu je přihlášen jako řečník pan sen. Kučera.
Než dám jemu slovo, navrhuji řečnickou dobu v trvání čtvrt hodiny. (Námitek nebylo.)
Není žádné námitky; je tedy řečnická lhůta stanovena dobou 15 minut.
Prosím pana sen. Kučeru, aby se ujal slova.
Sen. Kučera: Slavný senáte! Je opravdu pro naše poměry ve státě, na jehož počátku nám bylo slibováno že bude státem demokratickým, velice příznačné, jak ta demokracie je předpokládána vládnoucí třídou, což nejlépe se jeví v našem zákonodárství. Vládnoucí třídy v tomto státě budou letošního roku oslavovati desetiletí výročí republiky; tedy již podle formy státní měl by to býti útvar státní vybudovaný na nejmodernějších názorech a zásadách demokracie.
A tu jsme svědky toho, že ti, kdož se domnívají, že jsou představiteli tohoto státu, nedovedli za celých 10 roků utvořiti nové zákony, odpovídající dnešním poměrům a i formě státní. Budeme tedy letošního roku svědky toho, jak bude oslavováno desetiletí výročí samostatného československého státu, jehož existence a trvání je zabezpečeno a opřeno téměř staletými zákony z bývalé monarchistické říše rakousko-uherské, které byly sdělávány v době největšího absolutismu a reakce v minulém století.
Nemůže býti opravdu lepšího vysvědčení o neschopnosti a neupřímnosti české buržoasie, která přece o sobě tvrdí, že je na nejvyšším stupni kultury, vědy a vzdělanosti, že tato třída nedovedla si za 10 roků vypracovati zákonodárství své vlastní a že žije z kultury a práce bývalých monarchistů tím, že používá a odvolává se na zákony jimi před 70 roky vydané.
Myslím, že naše právnické kruhy civilní i úřední měly samy vyvinouti největší snahu, aby této ostudě demokratického státu podle terminologie buržoasie byl učiněn konec, a máme-li míti samostatný stát, demokratickou republiku, abychom měli samostatné zákonodárství, demokratické, republikánské, aby občané tohoto státu měli aspoň tu útěchu, že rozsudky nad nimi vynášené ve jménu republiky jsou vynášeny podle republikánských, demokratických zákonů tohoto státu, a ne že jsou odsuzováni podle starých rakušáckých zákonů z let 50tých.
My komunisté, jsme přesvědčeni, že buržoasie česká neliší se docela nic od buržoasie německé před 70 lety, protože tehdy buržoasie německá byla vládnoucí třídou ve státě rakousko-uherském, a celé její zákonodárství bylo tedy vypracováno tak, aby vyhovovalo potřebám - její třídy a zabezpečovalo její nadvládu a chránilo její majetkové výsady. Dokud jsme byli součástí státu rakousko-uherského, tedy i buržoasie česká bouřila proti zákonům rakouským a dokazovala jejich neoprávněnost a nedostatky. Dnes, kdy poměry se změnily a česká buržoasie stala se vládnoucí třídou ve svém samostatném státě, táž buržoasie dovolává se těchto starých zákonů z doby nejtužšího absolutismu, ponechává je klidně v zákonodárství demokratické republiky a nanejvýš se spokojí nějakými nepatrnými změnami a doplňky těchto zákonů. Abych učinil přirovnání, vypadá to tak, že na staré obnošené šaty po nebožce monarchii přišijí se nové republikánské záplaty a máme moderní republikánskou demokracii hotovou snadno a rychle a velmi lacino.
Není mým úkolem, abych zde prováděl kritiku všech těch zákonů z doby rakouské monarchie, podle nichž musí republikánští soudcové vynášeti svá rozhodnutí a podle nichž musí republikánští právníci obhajovati práva, výsady a majetek občanů republiky. Jsem přesvědčen, že všechny tyto zákony byly podrobeny již dávno kritice právnických kruhů a že i jimi byla uznána jejich neudržitelnost pro dnešní dobu v soudnictví a ve veřejném životě vůbec. Ostatně nám laikům, kteří jsme nedosáhli právnického universitního vzdělání a neznáme dějiny práva od starověku až po dnešní dobu, bývá velice často ze řad právnických upíráno právo prováděti kritiku zákonů, protože ty prý jsou dílem právnického studia a badání. Já přesto však neváhám prohlásiti, že velký počet zákonů má ve svém znění a textu hojně právnických omylů a nejasností, jež naprosto neodpovídají skutečným poměrům a potřebám života, k jichž účelům byly původně vydány. Takové zákony zůstanou mrtvou literou a pro praktickou potřebu i život jich nelze použíti a výklad takových zákonů je odvislý od osobní individuality a odpovědnosti jednotlivého soudce neb o právníka.
Proto pokládám za nutné říci našim právníkům i vládě, aby se postarali o vydávání zákonů odpovídajících potřebám širokých pracujících vrstev, zákonů, jimž by mohl každý gramotný občan rozuměti. Není u nás divu, že obyčejní lidé neprávníci přijdou do konfliktu s dosud platnými zákony pro jejich neznalost, když máme hojně případů, že i kruhy právnické i kruhy vládní platné zákony aspoň pro obyčejný lid nedodržují, ba hrubě porušují. Ovšem pro vládnoucí třídy ve státě je nejvyšším zákonem jejich třídní zájem a moc a oni také dovedou si zjednati vliv na výklad a provádění platných zákonů podle svých potřeb a prospěchu. Oni mají tolik moci, že dovedou třebas i v případech největšího porušování zákonů právnicky dokázati, že jednali podle platných ustanovení a zákonů. Právníkům stojícím ve službách třídního státu a hájícím jeho zájmy oproti občanům tohoto státu, není ani potřebí dovolávati se jasného znění - zákona, oni dovedou učiniti právnické rozhodnutí i podle ťlogicky oprávněné domněnkyŤ - a pak nezbývá těm občanům, kteří dostanou takový právnický výklad, než uznati, že tato logicky oprávněná domněnka není správná. My komunisté nejsme tak naivní abychom očekávali od třídního měšťáckého státu jiný postup a výklad zákonů, protože tyto zákony jsou přece vydávány, aby třídní měšťácká moc nebyla oslabena.
My zde v senátě se zabýváme v krátké době již druhou předlohou, kterou se mění, nebo doplňuje dosud platný horní zákon z r. 1850, tedy jistě úctyhodného stáří. Po 70 letech jsou jistě poměry v hornictví docela jiné, nežli byly v dobách před 50 roky, a proto nás musí přímo zarážeti netečnost vládních kruhů, že nepospíchají s vydáním nového horního zákona, jímž by musily býti chráněny zájmy občanů, zájmy pracujících dělníků a ostatních zaměstnanců, a i zájmy státu.
Nelze přece nečinně přihlížeti k tomu, jak hrstka kapitalistů obohacuje se na úkor občanstva, dělníků i státu, jak ničí národní majetek, jak vraždí a mrzačí dělníky pracující na dolech a jak ruinuje obce, okresy i stát ukrýváním svých zisků a tím neplacením daní a přirážek.
Měli jsme přece dosti případů, kde majitelé domků musili vésti nákladné procesy, protože jim poddolováním byly jejich domky ohroženy. Jděte, pánové, a zeptejte se všech, kdož v podobných případech se musili dovolávati práva u soudu! Zatím co těžařské společnosti měly k disposici armádu právníků, aby hájili jejich zájmy, bylo těžko těmto postiženým lidem sehnati právníka, který by měl odvahu vésti spor s bohatou těžařskou společností. Vždyť taková kapitalistická společnost znamená vládnoucí velmoc v kraji a jsou jí k službám ochotny vždy a v každé době státní úřady, četnictvo i policie.
Měli jsme přece za Rakouska případy, že takové kapitalistické společnosti dávaly zdarma uhlí i dříví státním úředníkům i četnictvu, ovšem za protislužby pro ně konané. (Výkřiky sen Skaláka.) Není tedy divu, že i právníci netroufali si proti takové silné velmoci v kraji vésti spor, poněvadž i oni si byli vědomi, že stát stojí na straně kapitalistických společností. Proto je potřebí, aby byl vydán zákon, který by chránil majetek občanů i veřejný před hrabivostí uhlobaronů. Taktéž je potřebí, aby i naše obce byly chráněny proti těmto moderním upírům, kteří se neohlížejí na jejich zpustošení a na armádu zabitých a zmrzačených horníků, vdov a sirotků, jichž počet racionelní způsob těžby stále zvětšuje.
ťKomunisté i socialisté zničili obceŤ - tak volala svorně celá nynější českoněmecká koalice, proto musili omeziti obcím přirážky, aby kapitalistické společnosti nemusily přispívati na jejich potřeby. Proto udělali finanční zákon na ochranu kapitalistických společností a ještě jim umožnili zákonem o bilancích velkých podniků ukrýti veliké zisky, aby nemusily z nich platit daně a přirážky. Víme, kdo byl příčinou, že obce v obvodu velkých průmyslových podniků, zejména hornických, úžasně vzrůstaly a tím i jejich finanční potřeba na nejnutnější úkoly obecní samosprávy. Opatření vody v takové hornické obci vyžádalo si milionových nákladů, stavby škol, zřizování ulic a celá agenda obecní kladly na tyto obce požadavky, jako na velkoměsta.
Za starého Rakouska tyto společnosti následkem kuriového volebního řádu měly v obcích většinu a brzdily tak každou snahu o provedení těch potřeb, jez byly i nutné.
Pochopitelně, že naši lidé po převratu snažili se napraviti tyto hříchy, páchané na obcích, a měli k tomu plné právo, protože i vy, čeští měšťáci, mluvili jste po převratu o vyrvání tohoto majetku z rukou cizáckých a o vrácení národního majetku národu, resp. státu. Dokonce slibovali jste dělníkům ústy presidenta Masaryka socialisaci dolů. Zatím však v devátém roce republiky odhlasovali jste si zákon, kde těmto cizáckým kapitalistům nesmějí obce uložiti přirážky na potřeby obce, ať již na chudinství, školství, zdravotnictví a ostatní potřeby. Takhle ve skutečnosti vypadáte, vy čeští agrárníci, vy čeští živnostníci, národní demokraté, čeští i slovenští klerikálové! V desátém jubilejním roce vydali jste české obce, české dělníky na pospas cizáckým kapitalistům, ať již Němcům, nebo na Slovensku Maďarům. Dnes nemáte ani odvahu vydati nový horní zákon, protože by nebylo možno nechati nedotčeny zájmy a výsady majitelů dolů, a více vám dnes zaleží na přízni a důvěře cizích kapitalistů než na potřebách a zájmech českého lidu a obcí.
Kdybychom neměli v tomto státě vládu, jež obstarává třídní zájmy mezinárodního kapitálu, nebylo by také možné, aby nečinně přihlížela k tak důležitému odvětví průmyslu, jako je hornictví. Myslím, že poslední stávka severočeských horníků by měla býti výstražným mementem i pro nynější vládu, aby si uvědomila, že hornictví neznamená jenom obživu pro statisíce příslušníků dělnických rodin nýbrž že znamená jeho existence a příznivé poměry také mnoho pro finanční existenci obcí i státu.
Jak najednou měšťácké časopisy píší o pasivní bilanci za měsíc únor v důsledku hornické stávky! Jak se štve proti horníkům, že oni jsou vinni tím, že nás vývoz klesl o několik milionů Kč a tím že stát, dělnictvo i živnostnictvo bylo poškozeno na své existenci! Najednou to vidí měšťácké časopisy, vidí to i vláda, ale nemají té odvahy, aby své výtky obrátily proti uhlobaronům, nýbrž obracejí se s výtkami na horníky, že dali se svésti komunistickými frázemi o třídním boji. Naši měšťáci a jejich nynější vláda rádi by namluvili veřejnosti, že neobstarávají třídní zájmy kapitalistických společností nejen v hornictví, ale vůbec, rádi by přesvědčili veřejnost, hlavně pracující třídy, že není žádného třídního boje a že je možno pracovati s kapitalisty pro zlepšení postavení pracujících tříd a dosíci harmonie práce s kapitálem, čemuž teď říkají ťprůmyslový mírŤ, který však podobá se nynějšímu míru mezi státy, které zbrojí proti sobě více než před světovou válkou. Můžeme dnes směle prohlásiti, že postavení horníků v 10. roce republiky je daleko horší, nežli bylo před světovou válkou. Dík kapitalistické racionalisaci, která znamená v české mluvě co nejvíce těžiti třebas i přes mrtvoly horníků, je výkonnost horníků vyšroubována do nejvyšší možnosti. Systém prémiový, který žádali severočeští uhlobaroni, již dávno na závodech existuje. Kapitalisté mají soustavu popoháněčskou již před 30 roky náležitě vybudovánu. Nebyly to jen úkolové sazby, které doháněly horníky k větší výkonnosti v klamném domnění, že si tím zvýší výdělky, ač podnikatelé je tímto k větší výkonnosti lákali, vždycky, jakmile horníci docílili větších výsledků, byly snižovány úkolové sazby a dělníci doháněni opětně k většímu výkonu ovšem že ne k vlastnímu prospěchu, ale k prospěchu kapitalistů, majitelů dolů. Mimo úkolové práce horníků byl to prémiový systém zavedený pro závodní úředníky a dozorce. Tyto dvě kategorie zaměstnanců v hornictví měly a dosud mají pevný základní plat nepatrný, ale dostávají prémie z docílené těžby, jež činí daleko větší příjem jejich celkových příjmů co zaměstnanců. Pochopitelno je tedy, že jak dozorci, tak i důlní úředníci mají největší zájem, aby tu docíleno bylo nejvyšší těžby. Proto se soustavně v hornictví snižují úkolové sazby, aby horníci ve snaze docíliti nutného výdělku k obživě své rodiny byli donucováni stále k většímu výkonu.
Z toho však vyplývají ty důsledky, že není a také ani nemůže horníky býti dbáno hornopolicejních nařízení směřujících k bezpečnosti a ochraně život ú hornických. Myslím, že statistika úrazů v hornictví nejlépe dokazuje, že zisky uhlobaronů jsou zaplaceny životy zabitých horníků a zničením zdraví zmrzačených horníků. Jak povážlivě stoupá počet úrazů v hornictví, dokazuje statistika z revíru Slaný-Praha za r. 1926 a 1927.
Počet úrazů v tomto revíru byl tento: R. 1926 bylo úrazů smrtelných 14, těžkých 293 a lehkých 1.589, tedy celkem 1.896 úrazů v jediném revíru Slaný-Praha. R. 1927 stoupl počet smrtelných úrazů na 15, těžkých na 360 a lehkých na 1.870. Tedy zde dosáhl počet úrazů celkem číslice 2.245. V této statistice nejsou zahrnuty úrazy lehčího rázu, kdy horník nedostane nemocenskou podporu a musí jíti pracovati.
Vidíme, že za jediný rok v jediném revíru, kde počet horníků zaměstnaných není tak veliký, okrouhle 12.300, stoupl počet úrazů o 349. Přepočítáme-li počet úrazů na odpracovaných 300 směn v roce, připadá v tomto revíru přes 7 úrazů denně. A to nebyly horníci na Kladensku zaměstnáni celý týden, tedy by čí sice úrazů byla ještě daleko větší.
Pánové, myslím, že by bylo povinností vlády i zákonodárných sborů, aby je tyto skutečnosti upozornily že není možno v tom systému kapitalistické racionalisace pokračovati. Zde nelze již mluviti o tom že je tu nějaká vis major anebo nedbalost horníků, ale nutno si říci, že nejsou to již průmyslové podniky. To jsou již hotové jatky kde vraždí se a mrzačí horníci pro docílení větších zisků majitelů dolů.
Předloha zákona mluví v §u 3, odst. 14, oddíl e). že báňskému hejtmanství přísluší právo inspekční nad báňskými závody. Pánové, nutno si říci pravdu. Báňská inspekce, tak jak je dnes většinou prováděná, je výsměchem zmrzačeným horníkům a je výsměchem i pro naše zákonodárství vůbec.
Účelem báňské inspekce by mělo býti, aby zabráněno bylo vraždění a mrzačení horníků. K tomu účelu musili by báňští inspektoři býti obeznámeni s poměry na jednotlivých závodech a znáti postup všech prací dolovacích. Nechci podceňovati; je možné, že ti pánové, kteří báňskou inspekci provádějí, mají teoretické znalosti výborné, ale nedostává se jim zkušenosti praktické. Výsledek toho je, že báňským instruktorům jsou ukazovány v šachtách ťPotěmkinovy vesniceŤ tím spíš, že správa dolů ví týden napřed, že ten báňský inspektor přijede, takže má možnost všechna nebezpečná díla uzavříti, zavésti v dolech pořádek, a tak se stává, že báňská inspekce nalezne vše v pořádku. Pak nedivte se, pánové, že mezi horníky panu je přesvědčení, že majitelé dolů dovedou si báňské inspektory koupiti a že nevidí potom v báňském inspektoru úředníka státu, který by je měl chrániti před majiteli dolů, aby nebyli mrzačeni a zabíjeni, ale že v něm vidí pomáhače kapitálu.
Horníci již přes 30 roků domáhají se zákona o báňské inspekci, kde by inspektoři byli voleni ze řad pracujícího hornictva. Je samozřejmo, že horník, který v dole pracuje, má dobré znalosti o způsobu těžby i jejím nebezpečí. On nejlépe mohl by dávati pokyny a rady k hornopolicejním předpisům na ochranu životů hornických a jistě, bylo-li by dbáno těchto pokynů, musil by počet úrazů v hornictví klesati. Proto je nutné, aby byl u nás zpracován celý nový horní zákon, který by těmto požadavkům vyhovoval. Mimo tohoto zákona bylo by potřebí stanoviti hranici výkonnosti horníka, která by jej nedoháněla k nadprůměrnému výkonu přes jeho síly a současně nenutila jej nedbati všech předpisů a nutných ochranných opatření. Aby tažný dobytek nebyl přetěžován náklady, jež neodpovídají jeho síle, máme zde spolek na ochranu zvířat, máme policii i četnictvo, která každého kočího udá dopustí-li se toho přehmatu a nutí-li koně k výkonu, jenž je nad jeho síly. I pro parní kotle máme inspektory, kteří bdí nad tím, aby nebyla jejich síla přepínána, ale nemáme dosud žádných inspektorů, policie, ani četnictva, které by bdělo nad tím, aby síly dělnické nebyly přepínány a dělníci předčasně vyčerpáni a případně i zmrzačeni a zabíjeni. (Sen. Hampl: Dělníci jsou zadarmo, a kotel stojí peníze!)
Pánové, potřebujeme nového zákona kde by byla přiznána větší pravomoc závodnímu výboru a závodním radám, resp. hornickým revírním radám. Po převratu měli jste plná ústa slibů pro dělnickou třídu a tvrdili jste, že to, co v Rusku dobyli dělníci cestou násilné revoluce, to že u nás získají cestou klidné evoluce.
Slibovali jste horníkům socialisaci dolů, jich vyvlastnění z rukou cizáckých kapitalistů, a v 10. roce republiky, když tito horníci žádali zvýšení mezd od cizáckých kapitalistů a byli nuceni vstoupiti do stávky, poslali jste na ně armádu četníků, kterým jste poslali vagony střeliva. Tak vypadají měšťácké sliby dávané měšťáky, třeba vlastenci. Horníci a dělníci ostatních oborů aspoň si mohou vzíti z toho poučení, že buržoasie je všechna stejná, ať česká, německá, nebo maďarská a že její společný zájem jest udržeti hospodářskou a politickou moc ve státě ve svých rukou, aby mohla společně pracovati na vykořisťování pracujících tříd.
Proto také ať dělníci neočekávají, že buržoasie bude dělati zákony na ochranu dělníků, a že nynější vláda, která je výrazem mezinárodní dohody buržoasie v tomto státě je schopna provésti jediný zákon, jenž by přinášel úspěchy pracujícím vrstvám. Tak jako severočeští horníci pochopili, že ve společném boji a postupu je možno vybojovat úspěchu, tak celá pracující třída musí přijíti k poznání, že k povalení moci spojené buržoasie je potřebí, spojiti veškerou sílu pracujících k dobytí vítězství dělnické třídy. (Potlesk senátorů strany komunistické.)
Předseda: Závěrečné slovo má pan zpravodaj.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Pokládám za svoji povinnost předně odmítnouti výtku vůči úředníkům báňským učiněnou že jednak proto prý není obecný báňský zákon novelisován, že nemáme dosti schopných úředníků, a dále výtku, jako by se prý nechávali podpláceti při inspekcích od majitelů dolů. Myslím, že nemá si pan sen. Kučera zde dovolovati takové urážky, sám jsa kryt imunitou, proti bezbranným úředníkům, a že je mojí povinností jako referenta, abych tyto urážky co nejenergičtěji odmítl. (Sen. Toužil: Řekl, že dělníci mají ten dojem!)
Pokud se týká novelisace horního zákona z r. 1854, nestala se dosud proto, že materie tato je velmi obtížná a nežli byl vydán obecní horní zákon z r. 1854, tedy se na něm pracovalo v klidných dobách za Rakouska celých 43 let. V Uhrách byla předložena novela k tomuto obecnému hornímu zákonu už v r. 1890, a dosud tam tato novela nebyla parlamentem projednána. Tím chci ukázati, že hlavní příčinou, že novelisace ještě nebyla provedena, je obtížná materie, jako je občanské a trestní právo, jež také nebylo nově projednáno a bohužel ještě se musíme odvolávati na staré zákony. Mimo to je nová úprava báňské a hutní materie, ale řekl jsem již též, že zpožděna též velkým nedostatkem báňských juristů, jichž bylo na území Československé republiky celkem v báňských úřadech ještě r. 1914 79, kdežto v r. 1927 pouze 41, tedy polovina, kdežto naproti tomu agenda u báňských úřadů více než dvojnásobně stoupla. Tedy jestliže všechny zákony nemáme do té doby svým Národním shromážděním projednané, nesmíme to sváděti na neschopnost, nýbrž jest to prostě nemožností. Není možno v tak krátké době, co máme svůj obnovený stát, abychom všechny zákony si mohli udělati již nové. Vždyť naopak se nám vytýká, že jsme v této krátké době v 9½ roku nadělali zákonů až příliš mnoho, a to zákonů, kterých bylo nutně potřebí. Mnoho zákonů je povahy čistě sociální, a jestliže se mu sily tyto zákony ústavní, finanční a hospodářské udělati napřed, musily se jiné zákony odkládati.
Pokud se týče novelisace zákona z r. 1854, pokud tu bylo potřebí v ohledu sociálním novelisace, pokud jde o otázku mzdy, byla novelisace již provedena. Též pokud se týče zveřejnění důlních map máme zákon z r. 1854 již novelisován a přikročujeme nyní k další novelisaci unifikace báňské administrativy pro Čechy, Moravu a Slezsko na straně jedné a Slovensko a Podkarpatskou Rus na straně druhé. Tedy ne smíme hned tak kritisovati jako učinil sen. Kučera, nýbrž vše uvážiti a teprve potom přijíti s úsudkem, aby byl skutečně správný.
Přál bych si, aby komunisté zde méně kritisovali a vytýkali, ale aby sami ukázali v zákonodárství více úspěšné a kladné práce. Toho jsme zde ještě neviděli. (Sen. Kučera: Vždyť, vy každý nás návrh, sebe lepší, zamítáte!) Já jsem neviděl žádný návrh zákona na novelisaci, nebo samostatný návrh nového obecného horního zákona se strany komunistické, a prosím, jestliže byl podán, by mně to bylo řečeno, já se rád opravím(Výkřiky.) Pokud se týče báňské inspekce a úrazů na dolech, působím celý život právě v oblasti, kde se doluje na uhlí. Mohu říci z komisí, kterých tisíce jsem měl, že velká většina úrazů, bohužel, je zaviňována vlastní neopatrností horníků samých, kteří nešetří všech předepsaných, bezpečnostních opatření, zejména při budování, při těžbě uhlí, a tím se pak stává, že přicházejí k úrazům. Tedy nejsou vždy vinni jen kapitalisté, majitelé dolů, ale pravím, bohužel, ve většině případů horníci sami.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovat.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Prosím, byste se posadili. (Děje se. - Hluk.)
(Zvoní): Prosím o klid!
O celé osnově, jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou, není-li žádných námitek. (Námitek nebylo.)
Námitek žádných není, budeme tedy tak hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v tisku senátu 569, souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny ve čtení prvém, račiž zvednouti ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 569 ve čtení prvém.