Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo poslední řečník kol. Teschner. Prosím, aby se uchopil slova.
Sen. Teschner (německy): Slavný senáte! Německá strana národně-sociální bude hlasovati proti zákonu, poněvadž ho považuje za zbytečný a škodlivý a poněvadž se obává, že ho může býti použito k národnostní protekci. Ovšem dlužno přiznati, že Německo a německé Rakousko předcházely se stejnými zákony a že malí zaměstnanci rádi uvidí ochranu proti zahraničnímu přistěhovalectví. Nazval jsem zprvu zákon zbytečným, ovšem za jistých okolností. Je-li hospodářská krise některého státu všeobecnou, obsahující všechna odvětví, tedy národohospodářskou a státní, je-li tedy nezaměstnanost také všeobecná, pak není tu jakéhokoli popudu k přistěhovalectví těch, kdož hledají práci; naproti tomu je zde popud pro cizí přistěhovalce v samostatných výdělečných skupinách a v obchodu; nastává pak vystěhovalectví. V těchto případech je tudíž zákon zbytečný.
Hospodářská krise státu může však býti také jen částečnou, t. j, že se může omezovati na jednotlivé výdělečné skupiny; ba může nastati případ, který se v posledních letech stal skoro pravidlem, že krise jedné skupiny je provázena vysokou konjunkturou jiné skupiny. Přechod nezaměstnaných jedné skupiny do podniku druhé skupiny, které potřebují dělníky, je možný jen v omezené míře, neboť rostoucí racionalisace výroby má za následek rostoucí specialisaci dělníků. Je tedy možným případ, že při částečné nezaměstnanosti může částečné přistěhovalectví kvalifikovaných dělníků býti žádoucím. To je přece také účel §u 13 zákona, jenž vládě dává plnou moc, aby zákon částečně, to jest na určitou dobu, zbavila účinnosti. Tuto protivu zájmů bylo by překonati, kdyby státy byly isolovanými hospodářskými tělesy, jejichž vývoj by nebyl podmíněn vývojem jiných států. Konjunktury a krise ve střední Evropě jsou vždy navzájem odvislé, ovšem v různých formách. Mohou ve všech třech státech, Německu, německém Rakousku a Československu panovati krise i konjunktury stejného druhu, pak je zákon zase zbytečný, anebo může míti krise jednoho odvětví některého státu za následek vysokou konjunkturu jiného odvětví ve druhém státě. Také tento zjev jsme často shledali v posledních letech. Když tedy dnes některý stát zavírá dveře přistěhovalectví, zavře zítra jiný stát dveře pro přistěhovalectví do svých oborů. Může pak nastati také ten stav, že některý stát ve stejnou dobu brání přistěhovalectví pro určité obory, pro jiné obory naproti tomu je dovoluje, a že sousední stát činí totéž. Ale pak nastává na trhu práce týž neklid a nejistota, která dnes je příznačná pro výrobu v Evropě, věčné střídání krisí a konjunktur ve zcela krátkých obdobích.
Vůdčí myšlenkou všech těchto zákonů je myšlenka chybně chápané hospodářské soběstačnosti. Pro relativně malé státy je neproveditelná, proto nutno otevříti záklopku pro jejich přechodně přebytečné resp. nevítané pracovní síly. Jakého druhu tedy je stěhování v Rakousku, Německu a Československu? Dokud nemáme přesného názoru o sociální struktuře zahraničních pracovních sil, mluvíme plané řeči. Stojí zde jedno tvrzení proti druhému. Důvodová zpráva v této příčině naprosto nestačí a také číslice a odhady, které jsem uvedl, nemohou tudíž činiti nároku na spolehlivost.
V německém Rakousku žije prý 500.000 československých státních příslušníků, z toho prý je 100.000 Čechů a Slováků a 400.000 Němců. V Německu bydlí prý 300.000 československých státních občanů, z toho 100.000 Čechů a Slováků a 200.000 Němců. To by tedy dávalo úhrnem počet asi 800.000 československých státních občanů, 200.000 Čechů a Slováků a 600.000 Němců. Naproti tomu je v Československu 59.000 německých Rakušanů a 40.000 říšských Němců. Čechoslováci žijící v Rakousku pocházejí většinou z doby před převratem, ti, kteří žijí v Německu, většinou z doby po převratu. Na to berou zřetel také lhůty jednotlivých zákonů v obou státech. V Rakousku je rozhodujícím rokem rok 1923. v Německu 1913 resp. 1919. V každém případě však je počet československých státních občanů v cizině mnohem větší nežli německých Rakušanů a říšských Němců v Československu. Kdyby přes všechno očekávání měl nastati proud nazpět, pak mohla by jen vysoká konjunktura hospodářská zjednati místo pro tyto masy, nazpět proudící. Máme s 1.1% nezaměstnaných dělníků skoro normální poměry. Ovšem normální pro hospodářství, také u nás ztenčené, ne právě normální v poměru k mírovým poměrům, neboť před válkou mohli němečtí, čeští a slovenští dělníci nalézti živobytí nejen v Čechách, na Moravě, Slezsku a na Slovensku, nýbrž také v ostatních provinciích RakouskoUherska. Počet našeho lidu zůstane tudíž patrně trvale příliš velikým pro hospodářství, omezené rozbitím rakouskouherské monarchie. Říkalo se pak, že Německo potřebuje našich dělníků, a to jak zemědělských, tak také kvalifikovaných. Pravda je, že Německo těžce může postrádati zemědělských dělníků, falešno vsak je tvrditi, že bezpodmínečně potřebuje dělníků obzvláště kvalifikovaných. Může jich velmi dobře potřebovati, může jich však při vysokém stupni říšsko - německého technického vývoje v případě nouze také postrádati. Je zvláštní, že se u nás domnívají, že také bez vysoce kvalifikovaných říšskoněmeckých zaměstnanců v obchodě a průmyslu udrží se rozkvět hospodářství, kdežto říšští Němci že bez našich kvalifikovaných dělníků nemohou existovati. Sebevědomí je velice chvály hodné, ale přeceňování sebe samotného je velmi nebezpečné. Neboť represálie jsou v tomto případě možny. Německá říše a německé Rakousko mohou si voliti mezi československými státními občany, nesmíte si však potom stěžovati, že výběr dopadne podle zásady: vypovídání Němců má za následek vypovídání státních příslušníků československé národnosti. Zcela obzvláště však potom, bude-li zdejší vypovídání sledovati české nacionální tendence, jež české listy již ohlašují.
Mohlo by se mi namítnouti, že tento zákon není naprosto myšlen tak vážně, jak vypadá, že má jen dáti vládě do rukou prostředek, aby se bránila proti bezohlednému jednání s vlastním i státními příslušníky v cizině. Zajisté že tento úmysl platí také - ale skutečný úmysl projevil pan ministr Šrámek v krátké větě: ťCo se má státi s naší inteligencí? Máme nechat vyrůstati inteligentní proletariát?Ť Pro prvý okamžik zní toto odůvodnění velmi lákavě, ale proč nám hrozí toto nebezpečí? Poněvadž Československo je příliš malé nežli aby mohlo zaměstnati dorost vycházející z četných odborných a vysokých škol. Naše školství bylo vypočteno pro dorost, který měl větší možnost uplatniti se v životě, totiž v celém Rakousko-Uhersku.
Z toho se nyní často vyvozuje, že dlužno omeziti nával do vysokých a odborných škol. Pokud toto omezení platí pro osoby méně nadané, nelze proti tomu ničeho namítati. Zmenšení počtu škol samotných, zmenšení možností se vzdělávati, bylo by však mrhání kulturním kapitálem, které by se nakonec projevilo v poklesu všeobecné kulturní výše. Dlužno nastoupiti jinou cestu, aby se zabránilo nebezpečí vzdělaného proletariátu: zříci se hospodářské soběstačnosti, sjednati větší hospodářská území, zvelebiti hospodářství našich sousedů na jihu, s tím ve spojení volnost stěhování pro kvalifikované lidi, zvýšení zdravé soutěže, nikoli uzavírání se, nýbrž otevřené dveře, nikoli dětinská radost z ochuzení nenáviděného souseda, nýbrž snaha sám se přiblížiti, tím že souseda učiníme přístupnějším pro naše vědění a naše lidi. Říkalo se, že předmětem myšlení u Angličanů jsou celé kontinenty. U pana ministra Šrámka a mnohých českých listů předmětem myšlení není ani stát, nýbrž jen národ, a to český národ. To má zlý následek pro český a sudetsko-německý lid a tím pro celý stát. Vysokých duševních kvalit, vynikajících technických a organisatorních výkonů lze nabýti jen v soutěži, jen pozorováním a pokusy u jiných národů. Omezujete-li tuto soutěž uměle, pak dělníkovi ve vlastní zemi dáváte pouta. Ale tím pak dospějete k protekcionářství. Kdo se nemusí obávati soutěže, kdo ví, že za všech okolností mu bude dána přednost, tomu hrozí nebezpečí, že uvízne.
Zdá se, že tyto obavy jsou mnohým Čechům úplně neznámy. Jejich snaha nese se jedině a výhradně k tomu, aby poměrně nemnohé, ale vysoce kvalifikované Němce vykousali a na jejich místa dosadili své vlastní lidi. Všechna čest vašim mladým studujícím, ale vy neodčiníte skutečnost, že na severu vašeho státu leží veliké světové hospodářské území na nejvyšším stupni vývoje, se starou tradicí, které ještě dlouho o časovou mezeru půjde před vámi. Tento rozdíl nevyrovnáte, neposkytnete-li svým talentovaným lidem možnost, aby se tam učili. Dejte tedy svým talentům také možnost, aby se tam učili! Vylučujete v zákoně učedníky, volontéry a praktikanty. Tu bojujete proti nebezpečí, které si sami namlouváte, neboť příliš mnoho říšských Němců k nám nepřijde, aby se zde učili. Naproti tomu máme my největší zájem na tom, abychom se tam učili. Vaši státníci nalezli velmi krásná slova pro poslání sudetských Němců v českém národě - máme tvořiti most k Německu. Budete-li ztěžovati našim mladým lidem a také svým vlastním možnost, tam se vzdělávati, nabývati vědomostí ve prospěch vlasti, pak nám zabraňujete, abychom své poslání vykonávali. Vy tohoto mostu vůbec nechcete, chcete naopak zříditi zdi přes nebezpečí, že se sami uzavřete. Nečinili bychom vládě žádných vážnějších výtek pro tento zákon, kdybychom byli přesvědčeni, že vzniká jen z taktických důvodů, aby pohrůžkou represálií chránil naše státní příslušníky v cizině.
Víme však, že zákon je vytvořen v zájmu zabezpečení příliš velikého dorostu české inteligence, a že podmínky, kterými vázáno býti může povolení k zaměstnávání říšsko-německých sil, sloužiti mají tomuto zaopatření. Proto také dali jste povolení do rukou úřadů a vyloučili vliv zaměstnavatelů a zaměstnanců. Z těchto důvodů budeme hlasovati proti zákonu. (Souhlas něm. nár. soc.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Debata je skončena.
Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy pánů sen. Hartla a druhů, Löwa a soudr., Fahrnera a druhů, Chlumeckého a druhů. Žádám o jejich přečtení.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Návrhy sen. Hartla a druhů:
I.
Slavný senáte račiž se usnésti:
Senát přechází k dennímu pořádku přes osnovu zákona o ochraně domácího trhu práce č. t. 576.
II.
Eventuální návrhy pro případ zamítnutí návrhu I.:
1. V §u 2, odst. 1., nahrazena buďtež slova: ť1. květnem 1923Ť slovy ťúčinností tohoto zákona.Ť
Dále -připojen budiž tento odstavec:
ť(3) Tento zákon nevztahuje se dále na t. zv. hraničáry, t. j. takové cizince, kteří bydlí poblíž hranic a odkázáni jsou na práci v závodech na našem pohraničním území.Ť
2. § 5 doplněn budiž těmito větami:
ťNedojde-li rozhodnutí o žádosti do 14 dnů, předpokládá se, že bylo žádosti vyhověno. Úřadu, který rozhoduje, náleží také předpisovati poplatky za úřední jednání ve smyslu zákona č. 53 z roku 1925. Tyto poplatky činí za osobu a jeden rok podle služebního místa cizincova 10-50 Kč.Ť
3. V §u 6, odst. 1., nahrazena buďtež slova ťna určitou dobuŤ slovy ťna dobu tří nebo více let.Ť
4. V §u 8 nahrazena buďtež slova ťtoliko tehdyŤ slovy ťpředevším tehdyŤ a v lit. a) slovo ťnárodohospodářskéŤ slovem ťhospodářskéŤ. V odstavci lit. b) vsunuto budiž za slovo ťzískatiŤ slovo ťvčasŤ.
5. V §u 10 nahrazena buďtež slova ťdo tří dnůŤ slovy ťdo 14 dnůŤ.
6. V §u 11 nahrazena budiž číslice ť10.000Ť číslicí ť2.000Ť a slova ťjednoho měsíceŤ slovy ť14 dnůŤ.
7. V §u 13 nahrazena buďtež slova ťv dohodě se zúčastněnými ministryŤ slovy ťpo slyšení ústředních zájemnických organisací zaměstnavatelů a zaměstnanců a v dohodě s ministry obchodu, po případě zemědělství anebo veřejných pracíŤ.
Návrhy sen. Löwa a soudr.:
1. § 5 má zníti: ťPovolení udělují paritní komise, které dlužno zříditi u každého politického zemského úřadu. Členy komise jmenuje ministr sociální péče z poloviny ze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů, při čemž jest vázán na návrhy odborových organisací a jmenování díti se musí podle poměru, jak navrhující organisace jsou početně silny.Ť
2. V §u 6, odst. 1, škrtnuta buďtež slova ťa může býti vázáno podmínkamiŤ.
3. K §u 6 připojuje se tento odstavec 3:
ť(3) Před započetím stávky anebo výluky až do šesti týdnů po znovuzahájení práce nesmí býti uděleno žádné povolení k nastoupení práce cizincům v závodech, jež postiženy byly stávkou nebo výlukou. Povolení k nastoupení práce cizího dělníka nesmí býti uděleno, jestliže tento nenastoupí práci alespoň za podmínek minimálních kolektivních mezd, které platí pro dotyčné odvětví průmyslu nebo zemědělstvíŤ.
4. K §u 9 připojen budiž tento odstavec 3:
ť(3) Poplatky za povolení k zaměstnání cizích dělníků hradí zaměstnavatel a nesmí požadovati jejich náhradu od dotyčného dělníka. Úchylná ujednání jsou neplatnáŤ.
5. V §u 13 připojen budiž nový odstavec lit. e):
ťe) takovým příslušníkům cizích států, jejichž státy poskytují československým státním příslušníkům určitá osvobození a úlevy, přiznávají se automaticky tytéž výhodyŤ.
Návrhy sen. Fahrnera, Teschnera a druhů:
1. V §u 2 má jako lhůta, od které zákon pro cizince platiti nemá, platiti lhůta 15. listopadu 1927. Dlužno tudíž slova ť1. květnem 1923Ť nahraditi slovy ť15. listopadem 1927Ť.
2. § 3, odst. 2, doplněn budiž větou: ťBezplatnou činností přípravnou nevyrozumívá se studium na školách za účelem přípravy pro dotyčné povoláníŤ.
3. § 5 má zníti takto: ťPovolení k zaměstnání cizince udělují k písemné žádosti okresní komise pro průmysl, které budou utvořeny na základě paritního složení, při čemž dlužno vzíti zřetel k dotyčným odborovým organisacím. Politický úřad II. instance může pro určité skupiny povolání uzavříti přikazování práce na základě stavu pracovního trhu.Ť
4. V §u 6, odst. 1, škrtnuta buďtež slova: ťa může býti vázáno podmínkamiŤ.
5. K §u 6 navrhují se tyto odstavce 3 a 4:
(3) Povolení k nastoupení práce nesmí se uděliti zahraničním dělníkům před počátkem stávky a výluky do šesti týdnů po opětovném zjednání pracovního míru.
(4) Povolení k nastoupení práce pro zahraniční dělníky budiž uděleno jen tehdy, budou-li tito dělníci přijati za podmínek stávající kolektivní minimální mzdy, která platí pro dotyčné odvětví průmyslu nebo zemědělství.
6. § 9 doplněn budiž odstavcem 3. tohoto znění:
(3) Poplatky za povolení zaměstnávati cizí dělníky platí zaměstnavatel. Nesmí jejich vrácení požadovati od cizího dělníka. Jedná-li proti tomu, může povolení býti odvoláno a zaměstnavatel mimo to potrestán pro přestupek pokutou až do pětinásobné částky poplatku.
7. K §u 13 navrhuje se nová lit. e):
e) aby takovým státním příslušníkům v Československu, jejichž státy poskytly určitá osvobození a úlevy, tytéž výhody automaticky přiznal.
Pozměňovací návrhy sen. Chlumeckého a druhů:
§ 1 nechť zní: Zaměstnávání cizích státních příslušníků jest svobodné a nepodléhá žádnému omezení.
(1) Jest zapovězeno zaměstnávati cizí státní příslušníky za horších pracovnch podmínek než zaměstnance domácí.
(2) Na zachovávání tohoto stanovení dohlížejí odborové organisace zaměstnanecké a závodní výbory a rady.
(3) Tato kontrola odborových organisací a závodních výborů a rad se vztahuje také na zaměstnávání těch cizích státních příslušníků, kteří byli zaměstnáni před vydáním tohoto zákona.
§ 11, odst. 2, nechť zní: Trestní podle těchto ustanovení jsou jen zaměstnavatelé, nikoli zaměstnanci.
Resoluční návrhy sen. Chlumeckého a druhů:
Vláda se vyzývá, aby zavřela s cizími státy úmluvy o úplné svobodě zaměstnávání cizinců a o zajištění stejných pracovních podmínek cizím zaměstnancům jako domácím.
Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila návrh novelisace zákonů o závodních výborech a radách, kterým by se závodním výborům a radám zaručovalo právo, aby bez jejich souhlasu nebyli přijímáni a propouštěni zaměstnanci.
Vládě se ukládá, aby do měsíce předložila poslanecké sněmovně návrh novelisace zákona ze dne 9. dubna 1920. č. 236 Sb. z. a n., o státní příslušnosti a domovském právu, kterýžto návrh by byl vybudován na zásadách obsažených v návrhu posl. Gátiho č. t. 4690 prvního volebního období.
Resoluční návrhy sen. Fahrnera, Teschnera a druhů:
Vláda se vybízí, aby použila každé možné příležitosti k tomu, by s jiným i státy, obzvláště se státy, které sousedí s Československou republikou, zahájila vyjednávání pro uzavření smluv, jichž účelem jest zrušiti anebo zmírniti cizinecké zákonodárství navzájem.
Vláda se vybízí, aby u zemských ústředních úřadů práce v Čechách a na Moravě-Slezsku vhodně zakročila za tím účelem, aby u těchto úřadů ustanoveni byli také němečtí úředníci v takovém počtu, jenž odpovídá klíči obyvatelstva.
Resoluční návrhy se. Löwa a soudr.:
Vláda se vybízí, aby před vydáním prováděcího nařízení vyžádala sobě dobrozdání odborových organisací zaměstnaneckých a aby je, dříve než nabude platnosti, předložila sociálně-politickému výboru.
Vláda se vybízí, aby v době co nejkratší předložila senát osnovu zákona o obligatorním zprostředkování práce.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Závěrečné slovo má pan zpravodaj.
Zpravodaj sen. dr Mazanec: Vážený senáte! Považuji za svou povinnost, abych aspoň na některé námitky, které zde byly předneseny, upozornil a jimi se obíral. V debatě byly vysloveny různé názory na otázku, která je předměten jednání. Ale již z toho, že se tu střetly zásadní rozpory, že jsme slyšeli s jedné strany názor, aby ochrana domácího trh vůbec byla odstraněna, aby ani cestou zákonodárnou, ani cestou administrativní nebyla prováděna, a s druhé strany příbuzné bylo žádáno za zostření těchto předpisů, tedy již z toho je nejlépe viděti, jaký chaos a jaká různost názorů vyskytla se i v řadách oposice na tuto předlohu.
Dovolím si znovu zdůrazniti, že po vládu bylo rozhodné stanovisko zahraniční, které nutilo naši vládu k předložení tohoto zákona. Bylo to ministerstvo zahraniční, které mělo silný zájem na omezení používání vis zejména proti Rakousku a Německu. Zrušením této povinnosti visové by se ovšem znemožnila všechna opatření na ochranu domácího trh práce. Nás nutí mezinárodní situace k tomu, abychom odstranili povinnost vis.
Na loňské schůzi Meziparlamentní Unie v Paříži byl vznesen požadavek velmi jasný pro odstranění vis a v debatě, která se tam provedla - byla velmi obšírná - mluvilo se mnoho o tom, že v důsledku odstranění vis bude nutno v různých státech - mezi ty patří také náš stát - provésti pak ochranu domácího trhu zákonem. A tento požadavek, přesto že bylo upozorňováno na tyto důsledky, byl přijat. Mezi parlamentní Unie přijala velkou většinou zásadu, že mají být i odstraněna visa, jsouc si vědoma toho, že ve státech, kde bude potřebí, zavede se ochrana domácího trhu zákonem.
Nelze se tedy vyhnouti tomu logickému důsledku, který z odstranění vis také vyplývá u nás, tak jak to uznal i předseda sociálního ústavu dr Winter v debatě, která byla v sociálním ústavu o tomto předmětě vykonána 1. prosince m. r.
Dále byla učiněna námitka, že dělnictvo naše v cizině bude vysazeno různým represáliím, že tedy proti dělnictvu našemu bude se postupovati příkře, zejména vypovídáním z ciziny atd.
Vážený senáte! Tomu se nebudeme moci nikdy vyhnouti, když nastanou poměry, které našeho dělníka v zahraničí učiní méněcenným. Přirozeně, bude-li ten náš dělník pracovati tam dráže než domácí nenajde tam žádného umístění. Ale právě tento zákon je podkladem k tomu, aby našem státním příslušníku byla opatřena práce v cizině. Nemůžeme přece trpět odiósní opatření sousedních států proti našemu dělnictvu, zatím co u nás cizinci, jak bylo také v debatě správně konstatováno, se usazují na význačných místech. Tedy v tomto zákonu hledáme právě ochranu proti možným represáliím, jak to docela správně podotkl kol. dr Heller. Zákonem tím nezavádějí se žádné šikany a příkrosti, jak jsem již řekl, naopak byl zde pronesen názor, že náš zákon je příliš mírný, a když jsem zdůrazňoval, že se bude provádět blahodárně, jak bylo nejen v našem výboru konstatováno, nýbrž i ve výboru sociálně-politickém poslanecké sněmovny i se strany zástupce vlády, můžeme býti jisti, že tento zákon k žádným příkrostem nepovede.
Byla činěna námitka ještě v jiném směru, ačkoliv nevím, mohu-li to za námitku považovat, že ministerstvo sociální péče je zde zmocněno k tomu, aby prý si mohlo dělat, co chce.
Vážený senáte, jsem přesvědčen, že snadněji, rychleji a účelněji než zákon přizpůsobuje se administrativa, a když v zákoně dáváme jistou volnost representantu vlády, ministrovi, který má provádět ustanovení zákona, že je to vždycky v zájmu věci, zvláště v takovém případě, jako je předložený zákon kde skutečně zákonodárce má na mysli jenom dobu přechodnou, provisorium, nechce z toho dělat něco, co by zůstalo petrifikováno, ale chce jenom pro naléhavou potřebu vyhovět nutným požadavkům státu.
Ohledně spoluúčasti odborových organisací myslím, že v zákoně samotném i v důvodové zprávě je dostatečně odůvodněno, proč bylo trváno na tom, aby účast odborových organisací byla zajištěna. Že se to nestalo v té formě, aby se všechno rozhodování přeneslo do těch komisí, to je jasné. Kdyby si páni přečetli zákon, který byl zde uveden jako vzor, tedy německý zákon, dočtou se tam velmi jasně, že tam rozhoduje říšské ministerstvo práce, a ne ty paritní komise, o kterých zde byla řeč.
Myslím, že je u nás již konečně jasno, že větší záruku pro správné provádění zákona nám dává ministerstvo a vláda, která je pod kontrolou parlamentu, než komise, které se té kontrole mohou velmi snadno vyhnouti a které mohou zase na druhé straně velmi snadno podléhati určitým vlivům, jež nejsou vždycky žádoucí.
Parlament má kontrolu vlády, má kontrolu všeho, co se v ministerstvu provádí, a myslím, že je to také docela správné, když se do rukou vlády a odpovědného ministra dává možnost rozhodování v případech, kdy není možno všechno v zákoně přesně předem stanoviti.
Tedy spoluúčast odborových organisací je zajištěna. Odkazuji vážený senát na důvodovou zprávu, ve které je velmi jasně řečeno, jakým způsobem tato součinnost odborových organisací s těmi orgány státní správy, které budou rozhodovat o udělení těchto povolení, je zajištěna.
Pan kol. Dundr, který měl pochybnosti o provádění zákona, prohlásil, že nevěří v praktický účinek zákona. Může býti, myslím, docela beze strachu.
Na konec chtěl bych jenom říci tolik, že naším zákonem neprovádíme vlastně žádnou meritorní změnu dosavadního stavu. Tak, jak byla ochrana dosud, tak zůstává meritorně i nadále. Není také v úmyslu něco v tomto směru měniti. Ale tím, že přichází nyní ochrana zákona, nabýváme silné posice naproti státům okolním. My tím lépe můžeme chrániti naše lidi za hranicemi, než jsme je mohli chrániti doposud. Konečně my tím, že umožňujeme odstranění povinnosti visové, umožňujeme také mezinárodní styky.
My jsme si vědomi toho, že zákon ten děláme jako provisorium, jako nutnou obranu v nouzi, a proto výbor sociálně-politický mohl s dobrým svědomím senátu doporučiti tento návrh zákona ke schválení. (Souhlas.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům hodlám dáti hlasovati takto:
O návrhu sen. Hartla a druhů na přechod k jednacímu pořadu, bude-li zamítnut,
o §u 1 podle návrhu sen. Chlumeckého a druhů, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
o §u 2 odst. 1. podle návrhu sen. Fahrnera a druhů, bude-li zamítnut, podle návrhu sen. Hartla a druhů, bude-li zamítnut; o celém §u 2 podle zprávy výborové; pak o návrhu sen. Hartla a druhů na doplnění §u 2 novým odstavcem 3;
o §u 3 podle návrhu sen. Chlumeckého a druhů, bude-li zamítnut;
o odst. 2. §u 3 podle návrhu sen. Fahrnera a druhů, bude-li zamítnut;
o odst. 1., 2. §u 3 a §u 4 podle zprávy výborové;
o §u 5 podle návrhu sen. Fahrnera a druhů, bude-li zamítnut, podle návrhu sen. Löwa a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové; pak o návrhu sen. Hartla a druhů na doplnění §u 5;
o odst. 1. §u 6 podle návrhu sen. Hartla a druhů, pak podle totožných návrhů sen. Fahrnera a druhů a sen. Löwa a soudr., budou-li zamítnuty, o celém §u 6 podle zprávy výborové; pak o návrhu sen. Löwa a soudr. na doplnění § 6 novým odstavcem 3., bude-li zamítnut, o návrhu sen. Fahrnera a druhů na doplnění §u 6 novými dvěma odstavci;
o §u 7 podle zprávy výborové;
o §u 8 podle návrh sen. Hartla a druhů, bude-li zamítnut;
o §u 8 a 9 podle zprávy výborové, pak o návrhu sen. Fahrnera a druhů na doplnění §u 9 novým odstavcem 3., bude-li zamítnut, o návrhu sen. Löwa a soudr. na doplnění §u 9 novým odstavcem 3.;
o §u 10 podle návrhu sen. Hartla a druhů, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
o §u 11 podle návrhu sen. Hartla a druhů, bude-li zamítnut, podle návrhu sen. Chlumeckého a druhů, bude-li zamítnut;
o §u 11 a 12 podle zprávy výborové;
o §u 13 podle návrhu sen. Hartla a druhů, bude-li zamítnut;
o odst. 1. §u 13 podle zprávy výborové, pak o totožných návrzích sen. Fahrnera a druhů a sen. Löwa a soudr. na doplnění tohoto odstavce novým ustanovením sub e), bude-li zamítnut;
o odst. 2. §u 13, jakož i o §§ 14 a 15, o nadpisu zákona, jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování. (Nebyly.)
Nejsou. Budeme tudíž tak postupovati.
Přikročíme ke hlasování ve čtení prvém.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Hartla a druhů na přechod k jednacímu pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 1 zněl podle návrh sen. Chlumeckého a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby tento paragraf zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby odst. 1. §u 2 zněl podle návrhu sen. Fahrnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 1. §u 2 zněl podle návrh sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby celý § 2 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí s návrhem sen. Hartla a druhů na doplnění §u 2 novým odstavcem 3., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 3 zněl podle návrhu sen. Chlumeckého a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby zněl podle návrh sen. Fahrnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§ 3 a 4 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby § 5 zněl podle návrhu sen. Fahrnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 5 zněl podle návrhu sen. Löwa a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 5 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí s doplňkem §u 5 podle návrh sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 6 zněl podle návrhu sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby zněl podle totožných návrhů sen. Fahrnera a druhů a sen. Löwa a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 6 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 6 doplněn byl novým odstavcem 3. podle návrhu sen. Löwa a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 6 doplněn byl dvěma odstavci podle návrhu sen. Fahrnera a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 7 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 8 zněl podle návrhu sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§ 8 a 9 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby § 9 doplněn byl podle návrhu sen. Fahrnera a druhů novým odstavcem 3. nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 9 doplněn byl podle návrhu sen. Löwa a soudr. novým odstavcem 3., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle návrhu sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby § 10 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby § 11 zněl podle návrhu sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby zněl podle návrh sen. Chlumeckého a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby §§y 11 a 12 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímají se.
Kdo souhlasí, aby § 13 zněl podle návrhu sen. Hartla a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítají se.
Kdo souhlasí, aby odstavec 1. §u 13 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí, aby odstavec tento doplněn byl podle totožných návrhů sen. Fahrnera a druhů a sen. Löwa a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Zamítá se.
Kdo souhlasí, aby zbytek §u 13, jakož i §§y 14 a 15, nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Tím celá osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijaty jsou ve čtení prvém podle zprávy výborové souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny tisk 576.