Schůze zahájena ve 14 hodin 35 minut.

Předseda: dr. Hruban.

Místopředsedové: Böhr, dr. Brabec, Donát, Klofáč, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Procházka, Stržil.

132 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády : náměstek ministerského předsedy dr. Šrámek; ministři dr. Spina, dr. Srdínko, dr. Peroutka; za ministerstvo zdravotnictví odb. přednosta dr. Bébr, za ministerstvo financí dr. Brabenec, za ministerstvo sociální peče dr. Brablec.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby byla dána dovolená od 15. března do 15. dubna t. r. sen. Sochorovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

Návrh můj je přijat, poněvadž se vyslovila pro něj většina.

Tiskem bylo rozdáno. Žádám, aby bylo sděleno.

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Tisk 594. Zpráva národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se zrušují některé předpisy omezující volné nakládání nemovitostmi v Podkarpatské Rusi (tisk 568).

Zápis o 115. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu senátu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a dá se do tisku.

Předseda: Budeme projednávati pořad dnešního jednání.

Prvním odstavcem dnešního pořadu je:

I. Zpráva národohospodářského výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 525) k vládnímu návrhu zákona o zatímní ochraně lesů. Tisk 587.

Zpravodajem je pan sen. Štolba. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Štolba: Slavný senáte! Vláda předložila návrh zákona o zatímní ochraně lesů, který byl projednán a s malými změnami schválen poslaneckou sněmovnou.

Národohospodářsky výbor senátu jednal o tomto usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o zatímní ochraně lesů a usnesl se většinou hlasů, doporučiti slavnému senátu osnovu zákona ke schválení podle znění zprávy výborové. Osnova tohoto zákona opírajíc se o zkušenosti získané při provádění zákona č. 82. jenž se tímto zákonem ruší, buduje ochranu lesů dále, aby zabezpečila řádné lesní hospodaření, zejména v nynější době provádění pozemkové lesní reformy na zabraném lesním majetku. Zákon sám, jak z názvu je patrno, má ráz prozatímní a má býti průpravou pro příští jednotný a nový zákon lesní, jehož vydání musí předcházeti nejdříve splnění určitých předpokladů, jako jednotná organisace veřejné správy a ustálený jednotný chod naší státní administrativy, jakož i provedení pozemkové lesní reformy a konsolidace hospodářských poměrů. Lze očekávati, že tyto předpoklady budou v dohledné době splněny a že bude možno předložiti již i osnovu nového, moderního jednotného zákona lesního. Tuto časovou mezeru, než k vydání nového lesního zákona dojde, má vyplniti tento zákon, aby zabránil nemírným zásahům do lesní podstaty účinnou ochranou nejen lesní půdy, nýbrž i dřevní hmoty.

Osnova tohoto zákona některými svými ustanoveními vzbudila odpor v kruzích majitelů lesů a některých jejich vedoucích úředníků. Jestliže odpor tento vyvolán byl ustanoveními, jež mají zabrániti pustošení lesů a jejich vykořisťování, je to nesporně její předností. Zákon v zásadě je dobrý a lze mu jen vytýkati, že přichází dosti pozdě a že měl by býti zejména v trestních opatřeních daleko přísnějším. Se všech stran naší republiky hromadí se stížnosti, že majitelé lesů, zejména soukromých, nejen v zemích českých, ale i na Slovensku nemírně zasahují do lesní podstaty, hledí z lesů vytěžiti, co se vytěžiti dá, bez ohledu na stav hospodářství v budoucnosti. Jednání toto je nutno přibíti na pranýř, poněvadž právě z těchto kruhů šířena je protistátní myšlenka, a zejména na Slovensku prováděna jest i protistátní, nenávistná a zákeřná agitace. V mnohých soukromých lesích v českých zemích bylo vykáceno a vytěženo dříví z mniškové pohromy: prováděny jsou bezohledné a řízné probírky, aniž by se strany těchto majitelů pečováno bylo o řádné a včasné zalesnění vykácených ploch.

Pověstné jsou těžby kalamitního dříví, vzniklé z větrných polomů, větrných smrští a pod., jež jsou často důsledkem jen podezřelého otvírání celých rozsáhlých stěn porostních náporům větru. Tím povstávají ohromné národohospodářské škody a je se obávati, že lesy, kdyby nebylo postaráno o řádnou ochranu, budou vykořistěny. Stav tento vedl by při provádění pozemkové lesní reformy k důsledkům nedozírným a je nejvyšším státním zájmem, aby bylo postaráno o nápravu.

Tento zákon má právě zabrániti, aby v lesích nemohla se prováděti těžba podle libovůle majitele, hospodářsky škodlivá, a proto se ustanovuje v §u 1 povinnost majitelům lesů, aby si pořídili hospodářský lesní plán a povinnost, aby podle něho hospodařili, při čemž stát si vyhrazuje každý takový plán schváliti. Toto opatření je důležité nejen pro hospodářství lesní samé, skýtajíc mu určitý regulativ, nýbrž i pro účinný státní dohled nad lesy, jelikož umožňuje i lepší kontrolu nad plněním ustanovení lesních zákonů.

§em 3 určuje se nejnižší věková hranice těžeb, při čemž brán je zřetel i na určité hospodářské nutnosti, které ovšem musí býti uvedeny v hospodářském plánu úředně schváleném, a tyto hospodářské nutnosti se započítávají do roční mýtní těžby.

§em 4 určován jest u lesů, v nichž se nehospodaří podle hospodářského plánu, plošný rozsah těžby, a při určování roční mýtní těžby je rozhodnou celková výměra toho kterého lesního hospodářství tvořícího hospodářský celek.

V žádných předchozích zákonech nebyla řešena otázka, jak nazírati na tak zv. těžby předmýtní a těžby nahodilé. Těžby tyto unikají často kontrole úřadů a majitelé lesů mnohdy zneužívali obou těchto druhů těžeb, ježto nebylo zde žádné určité úpravy zákonné. Mezeru tuto vyplňuje § 5 tohoto zákona, který určuje pojem těžby předmýtní a těžby nahodilé. Z různých stran bylo poukazováno na to, že § 5 je příliš tvrdý a nedává prý možnost hospodařiti v lese tak, jak toho vyžaduje schopnost lesa. Zde vzbudila textace osnovy veliký odpor, poněvadž omezila zneužívání jak těžby předmýtní, tak i těžby nahodilé a nutí majitele lesů, resp. jejich prováděcí orgány, aby se podrobily státnímu dohledu rozvrhem těchto těžeb v řádném hospodářském plánu, jenž podléhá úřednímu schválení.

Ustanovení §u 5 majitel nikterak nezkracuje, ani nebrzdí lesního hospodáře a neomezuje volnost hospodářskou, nýbrž zabraňuje případné devastaci, vykořisťování a jakémukoli ziskuchtivému nemírnému zásahu do lesní podstaty. Percentuelně v uvedeném paragrafu vyjádřená těžba předmýtní a nahodilá nevztahuje se na lesy, ve kterých se hospodaří podle hospodářského plánu. Tam, kde hospodářského plánu není, platí percentuální rozsah těchto těžeb a je z důvodu řádné ochrany lesů jistě na místě.

§ 6 činí opatření při případném snížení doby obmýtní a schvalování určitých těžeb, jež povoluje do 50 ha s konečnou platností politický úřad II. stolice, v Podkarpatské Rusi státní lesní úřad a přes 50 ha ministerstvo zemědělství. Schvalovací úřady tímto paragrafem uvedené dotýkají se ustanovení nového zákona o organisaci politické správy. Působnost těmto úřadům daná přenáší se zákonem o organisaci politické správy jednotně na úřady zemské. Změna tato nastupuje automaticky provedením tohoto zákona.

§em 7 činí se opatření o řádném dohledu nad lesy, a bylo by si přáti, aby dozor tento prováděn byl s veškerou přísností a důsledností, aby chránil autoritu státu vůči majitelům, lesů, kteří by zákona tohoto neplnili a ustanovení, jeho obcházeli, a je si přáti, aby v lese byl orgány státního dohledu nad lesy zjednáván energický průchod právu všude tam, kde by toto právo a zájem veřejný byly ohroženy. Nejsou-li úřady státní lesní služby dohlédací v dnešní úpravě a organisaci s to, aby tento odpovědný a jistě ohromný úkol zdolaly, nutno co nejrychleji učiniti veškerá nutná opatření, aby personál státního dohledu nad lesy byl rozmnožen, dohlédací obvody upraný a úřady vybudovány tak, aby kontrola, dohled, revise a inspekce lesního hospodaření v celé republice byly v zájmu veřejném účinně prováděny.

Ustanovení o trestech v §u 8 není bohužel dostatečné, neboť možno uvaliti na, majitele lesa anebo na osoby, jež se dopustily trestních činů, nejvyšší pokutu v částce pouze 100.000 Kč, případně 3 měsíce vězení. Bude-li však při všech trestních činech a přestupcích tohoto zákona uvedeného ustanovení používáno s veškerou přísností, jež je žádoucí, ba nezbytnou, pak i tyto poměrně malé tresty budou přece sto zabrániti špatnému hospodaření v lesích.

Zákonem tímto ruší se zákon ze dne 17. prosince 1918, č. 82 Sb. z. a n., o prozatímní ochraně lesů a nabývá účinnosti čtrnáctým dnem po vyhlášení. Zdůrazňuji, že ustanovení tohoto zákona jsou rázu prozatímního a jejich provádění má býti průpravou pro náš moderní jednotný, nový zákon lesní.

Upozorňuji, že tímto zákonem bude řádné lesní hospodaření chráněno i na Podkarpatské Rusi, kde dosud soudy vyslovovaly pochybnost o platnosti zákona č. 82 z r. 1918.

Opětuji ještě jednou původní návrh, aby slavný senát schválil tuto osnovu zákona, usnesenou poslaneckou sněmovnou podle znění zprávy výborové.

Zároveň doporučuji, aby byla přijata resoluce, usnesená poslaneckou sněmovnou a resoluce přijaté v národohospodářském výboru. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Ke slovu jsou přihlášeni pp. sen. Hubka a Petřík.

Než dám prvému přihlášenému řečníkovi slovo, navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. {Námitek nebylo.)

Námitek není. Stanovená lhůta 15 minut je přijata.

Dávám slovo panu sen. Hubkovi.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Abych zdůraznil, význam předmětu, o kterém jednáme, dovolím si hned na počátku své řeči citovati dva; významné projevy o důležitosti lesů a o nutnosti správného a řádného hospodaření na lesní půdě.

President severoamerických států, zahajuje lesní týden, vyjádřil se, že rozumné využití lesů jest jedním z hlavních základů zdravého národního hospodářství, je základním kamenem národní spořivosti. Zneužití přírodního bohatství lesního ruší základy, na kterých je budován národní blahobyt. Máme-li růsti jako jednotlivci i jako celek, nesmíme nemírně kořistiti, ale vhodně užívati a pečlivě obnovovati lesní poklady, jimiž nás příroda obdařila a které mám byly svěřeny k opatrování. Člen francouzské akademie Marcel Prévost praví: >Lesy vzhledem k dalekosáhlé své důležitosti pro blaho všeobecné a pro svůj dlouhý věk, život lidský tak značně přesahující, nenáležejí výhradně člověku, který je podle jména dočasným jejich vlastníkem, nýbrž jsou součástí obecného dědictví přírodou nám daného. Lesy mají býti veřejným a společným majetkem celého národa.<

Několik čísel nám poví, co znamenají lesy pro náš stát. Podle šetření státního úřadu statistického činila rozloha lesů v republice Československé r. 1920: v Čechách 1.571.622 ha, na Moravě 642.842, ve Slezsku 154.324, na Slovensku l mil.

548.361, v Podkarpatské Rusi 612.284. Celkem 4,529.433 ha, čili 32,3 % lesnatosti. Tedy třetina půdy republiky je porostlá lesy.

Podle výkazů téhož statistického úřadu připadá ze vší lesní půdy: 1. na držbu kolektivní - stát, země, okresy, obce, fondy, kostely, školy, církve - l milion 449.206 ha. čili 32 % (Předsednictví převzal místopředseda, Klofáč.), 2. na držbu společenskou - rustikalisté, starousedlí, obce a kompossesoráty, akciové spol., spolky atd. 431.964 ha čili 9 1/2 %, 3. na držbu soukromou, to je svěřenskou a jinou soukromou 2.648.263 ha, čili 38 1/2 %. Tento poměr, vlastně nepoměr, je pro náš veřejný zájem obzvláště důležitý. Nesmí pro nás býti lhostejným, kdo je dnes držitelem lesů a jak se v nich hospodaří. Zdůrazňuji, že tu je potřebí vážiti nejen národohospodářský význam dřeva, je dlužno poukázati i na důležitost lesů pro klima, pro vlhkost ovzduší, a v nemenší míře všímati si také národního a státního zájmu v poměru držebnostním. Až do doby postátňovací lesní akce činila lesní držba státní 715.384 ha, to je pouhých 15,7 %. Držba obcí a osad v tutéž dobu jeví se 436.143 ha. čili 9,6 %. Lesní majetek soukromý, zvláště velkostatkářský, činil průměrem v celé republice 70 1/2 % .

O hospodářství v lesích soukromých, velkostatkářské do toho počítaje, bylo toho mnoho namluveno a mnoho chvály vyplýtváno o tom, jak správně se všecko vede. Lesní hospodářství na velkostatcích bylo vždy s průhlednou tendencí srovnáváno se správou lesů obecních a ještě dnes jsou z tohoto poměru vyvozovány různé důsledky. Rád dávám za pravdu těm. kdož byli nadšeni vzorným postupem velkostatkářských lesních správ. Ale i přesto, že nejsem odborníkem, konstatuji, že dřívější poměry neodpovídají poměrům nynějším a že se mnoho změnilo na bývalé dobré pověsti o řádném hospodářství v lesích velkostatkářských. Také na velkostatcích, a zejména tady, všecka láska k lesům ustoupila buď dobrovolně nebo z přinucení konjunkturálním snahám. Cena dřeva, ne dosti přísný dohled na lesní hospodaření, zejména neurčitost majetkových poměrů hlodaly na odborném hospodaření lesním a zdiskreditovaly bývalou, snad zaslouženou chloubu řádného lesního hospodaření na lesním majetku velkostatkářů. Ale od stanoviska, že lesy jsou pro obecní dobro, dospělo se k zásadě, využitkovati les na vypočítaný výnos. Od hospodářských směrnic, káceti v lesích podle toho, kolik snesou celkové poměry, kolik v nich narostlo, došlo se k hospodářství podle spekulačních plánů jednotlivce nebo výdělečných kapitálových společností. Odbornost a zájem postaveny do kouta. Lesní zákonodárství mělo již také odedávna svůj názor na opravdovou a na strojenou lásku k lesní půdě. Není bez zajímavosti, že přísná ustanovení o způsobu lesního hospodaření dávala vždy více za pravdu opatrnosti než předstíranému odbornictví. Také první republikánský zákon o lesích z prosince 1918 byl ve svých trestních sankcích velmi dobrý. V §u 5 tohoto zákona je řečeno, že za zachování ustanovení tohoto zákona odpovědni jsou majitelé lesů pod soudním trestem vězení do 6 měsíců a peněžní pokuty do 5 mil. Kč. (Sen. Časný: Byl již někdo pokutován nebo trestán?) Bohužel, nikdo. Ale i přes tuto přísnost - žel vůbec nepoužívanou - hospodařilo se od převratu v československých lesích všelijak.

Dovolte mi, abych za mnohé uvedl alespoň dva doklady. Mam zde zprávu deníku české stany národně-demokratické z Plzně, kde se kritisuje národní hospodářství lesní na panství Velký Zdíkov na Šumavě. V této zprávě se praví:

>Na panství zdíkovském bylo za ředitelství Hemerova strašné hospodářství, dříví se prodalo německo-židovské společnosti Liebenstein a r. 1926 byly již káceny stromy, náležející do stavu let 1928 a 1929. Ve dne v noci se dříví vozilo a vozí dosud a přece byli úředníci a dělníci tak málo placeni. Lesy jsou zpustošeny, společnost neplatila dividendu a přišla o závodní kapitál a je nepochopitelno, kam peníze přišly. Společnost ovšem měla velký politický vliv, ve správní radě zasedali zástupci největších československých bank.

Jmenují se zástupci čtyř velkých českých bank. Toto konsorcium zkrachovalo, a jak se povídá, prodává znovu lesy velkozdíkovské, ovšem lesy nové. Společnost, za kterou prý skrývá se kapitál maďarsko-německý, společnost která je podporována také některými velmi vlivnými politickými kruhy československého státu.

A jiný příklad o >neřádném< hospodářství v československých lesích přinášejí večerní "Národní Listy ", které píší:

>Tachovské pohraniční panství< - tachovské pohraniční panství náleží velkostatkáři Windischgraetzovi - >12.000 ha lesní půdy jest ovšem pojato do státního záboru, ale na zestátnění čeká stále jako skoro všecky lesy pohraniční a ostatní lesy uprostřed země rovněž. Čeká na zestátnění úřednictvo na těch všech bývalých panstvích, neboť jeho nejistý stav je věru málo záviděníhodný. Čeká na ně však také ponenáhlá spoušť v těchto lesích, leckde ledabylý povrchní dozor, nedostatečné dosazování mladých porostů a obava před horšími pohromami, třebaže máme zvláštní dozorčí lesní úřad. bez jehož vědomí se nesmí v lese nic díti, a třebaže dosavadní úřednictvo nebylo těžko získati pro zájem státní. Do posledního září r. 1925 byl JUDr. Alfred Windischgraetz v těchto lesích jediným pánem, vedle státu ovšem. Ale 1. října 1925 se najednou uvedla v činnost Česká akciová společnost pro dřevařský průmysl se slibným jménem >Domov<, ve které je snad také JUDr. Alfred Windischgraetz, ale jak se zdá, úplně vedlejší, poněvadž právě jeho zbavil >Domov< všech lesních práv; rozhodují ostatní členové, a to jsou tři Windischgraetzovi zeťové, bývalí i dosavadní šlechtici MUDr. Thun, Apponyi a Czapay a kromě nich dva maďarští židé Ronár a Blumenfeld, a ti jsou v tom >Domově< machry. Ronár je prokuristou společnosti, je mu asi 26 let a počíná si na Tachovsku jako ve svém.

Tyto a mnohé jiné případy, o nichž by se daly napsati celé knihy, svědčí o tom, jak se v těch lesích nyní hospodaří. V zájmu věci lze jen litovati, že první lesní zákon československý byl zákonem zatímním a předloha o které je dnes jednáno, má opět málo slibný titul: Návrh zákona o zatímní ochraně lesů.

Je nejvýš na čase, aby se s tou zatímností přestalo. Zatímní, prozatímní a malé zákony nejsou důstojný zákonodárné práce republiky. Nové věci, a naše lesy zvláště, kategoricky volají po řádné legislativní činnosti. Resoluce národohospodářského výboru senátu také dává tomu výraz a důrazně volá, aby vláda co nejdříve připravila definitivní a jednotný lesní zákon.

Předloha sama má řadu známek umírněnosti a má některá zadní dvířka, jimiž spekulant najde si opět cestu ke špatnému zacházení s lesy bez následků.

Návrh má zmocňovací ustanovení, poskytuje možnost, aby vláda v důležitých otázkách zmírnila strohost zákona. Slovo >může<, jak se s ním shledáváme v §u 6, bod 4.. a v §u 7, mělo by býti nahrazeno přímým ustanovením a tresty, ukládané § 8 osnovy, jsou oproti těm z r. 1918 příliš mírné. Ten, kdo z neuposlechnutí zákona vyzíská miliony, může snadno zaplatiti nějakých 100.000 Kč. Hrozba vězením zůstane pro velké pány jen kalafunovým bleskem. Do arestu se dávají jen báby, dopadené při sbírání roští.

Pro § 5 návrhu byl veden nejprudčí boj. Již v poslanecké sněmovně ohradil se referent, republikánský poslance Marcha, proti útokům velkostatkářských exponentů, kteří návrhy na zvýšení předmýtní těžby snažili se uměle zvýšiti zákonem stanovené procento mýtní těžby.

Ty probírky a kalamitní těžby mají v našich lesích špatný zvuk. Jak mnoho se hřešilo u nás na mnišku! Kolik zdravého dříví bylo dobře zpeněženo na účet této vážné nemoci našich lesů! Nebylo pranic dbáno toho, že nemocný a rekonvalescentní stav lesů vyžaduje zvláštní pozornosti a zvýšené péče. Dvounohé spekulační mnišky řádily v mnohých krajinách neslýchaným způsobem, daleko hůř než mniška skutečná. I v národohospodářském výboru senátu byl učiněn pokus, zmírniti ustanovení §u 5. a k návrhu samotného referenta usneseno, aby do senátu povoláni byli znalci, aby se o této věci vyjádřili. Ze zásadního stanoviska dlužno s tím souhlasiti, aby odborné kruhy měly možnost pronésti své mínění a budeme tedy po příkladu tomto dovolávati se vždy, když se toho potřeba ukáže, stejného postupu i v jiných věcech a otázkách. V meritu nepřinesly odborné referáty nic nového a zpráva výboru správně odhaduje náměty přednesené experty z kruhů lesnických.

My uznáváme důležitost předlohy i pro její prozatímnost a budeme i přesto, že jsme si jejích slabin vědomi, pro ni hlasovati, jen abychom dali najevo, jak důležitou je pro nás otázka československých lesů.

V tom směru chtěl bych ještě říci, že velmi pozorně sledujeme provádění pozemkové a lesní reformy, na kterou díváme se nejen se stanoviska sociálně-politického, ale také národního a státního.

Nám nejsou neznámy všecky ty veřejné i tajné kroky, které podniká organisovaný a neodpovědnými domácími i zahraničními vlivy podporovaný odpor dosavadních vlastníků lesních latifundií proti řádnému a rychlému provádění zákona. Přes jasné jeho znění, přes určité rozhodnutí mezinárodních soudů stále a stále se vyjednává s velkostatkářskými vlastníky, s jejich advokáty a příznivci domácími i cizími k nesmírné škodě na lesním bohatství a národní a státní bezpečnosti. Varujeme se vším důrazem odpovědné faktory před takovouto hrou. Tady je v sázce víc než zájem jednotlivce, nebo některé politické strany, či vládní koalice.

Pozemková a lesní reforma byla s nejvyšších, míst tohoto státu nazvána reformou národní. Nuže, ať takovou se skutečně stane. Poženeme nemilosrdně každého k odpovědnosti, kdo s národními a se státními zájmy si zahrává pro své více či méně ziskuchtivé zájmy.

Káže-li zákon, aby ze zabrané půdy 1/4 převzal stát, nechť se tak stane. Převzetí lesů buď především prováděno v pohraničních lesních latifundiích. Důvody pro to jsou samozřejmé.

Ustupování před Trautmansdorfy, Windischgraetzy, Löwensteiny, Buquoyi, tepelským klášterem a jinými pány, jichž láska k tomuto státu byla již mnohokráte prokázána, je dokladem slabosti státní správy, a nejen jí, ale i celému státu se tím neslouží. Tady je dlužno jednati konečně bezohledně, rychle a pevnou rukou. Politické čachry musí v této věci stranou.

Provádějte konečně příděl a nezapomínejte při tom na § 10 přídělového zákona. Žadatelům z kruhů autonomních, obcím a okresům buď dáno to, co jim podle zákona přísluší.

Ve státním pozemkovém úřadě leží tisíce žádostí obcí a okresů za příděl lesů. Dlužno konstatovati, že tito uchazeči jsou krajně trpěliví. Ti prosím, žádají, píší, intervenují, pravda, také někdy hubují, ale ne tuze hlasitě - jen aby nikoho nerozhněvali - a čekají, že snad zítra či pozítří už přikročí se k jednání s nimi. Jak je všechen zájem v tom směru napjat, dokázala opět porada o přídělu lesů, svolaná Jihočeským národohospodářským sborem na 24. ledna t. r. - Všechny jihočeské okresy a mnoho obcí poslalo sem své delegáty a ti všichni byli připraveni k záznamům, že ta či ona část lesa bude jím dána, a doufali slyšeti, že se jedná jen o formální řízení úřední a pak že to již bude. Žel, že se zase jen mluvilo a mluvilo. Všichni ti nedočkavci rozjížděli se domů o málo chytřejší a spokojenější než před výletem do Prahy.

Státní pozemkový úřad bude jednati s obcemi a okresy o příděl teprve tenkráte, až sám bude lesy míti. Tak zní odpověď v první řadě odpovědných faktorů tohoto úřadu. Leč provádění zákona o přídělu lesů, ať státu či veřejným korporacím není dnes jen otázkou finanční, právní a hospodářskou, ale především otázkou politickou. Pohraniční lesy jsou v rukou velkostatkářů oddaných myšlence německé, a Němci jsou dnes ve vládě, proto se váhá. Vnitřní lesy patří namnoze klášterům a biskupům a lidovci jsou stranou vládní většiny, proto se na církevní majetek vůbec nesahá. Proto také nemá lesy v rukou stát a proto je také nedostávají autonomní korporace.

Konečně uvádím zde i něco o hospodářských a sociálních poměrech lesních zaměstnanců. Úřednictvo lesních velkostatků čeká dychtivě na vyřízení lesní reformy. Jeho existenční poměry jsou dnes naprosto nejisté. Starost o budoucnost vlastní i rodin odejímá přirozeně chuť k práci a láme obětavost, se kterou až dosud bylo téměř všude lesům slouženo. S ukončením lesní reformy dojde i v tomto směru k sjednání nápravy, jež aby byla uspokojivou, je naším vřelým přáním.

Kapitolou velmi žalostnou jsou poměry lesních dělníků. Tady je stav ojedinělý, vykypělý až do zjevů zažehnaného nevolnictví.

Uvedu některé příklady ze života těch nejubožejších z ubohých: