Poněvadž pan ministerský předseda při projednávání rozpočtu svého resortu v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny se podrobně zmiňoval o systemisaci, budiž mi dovoleno, abych částečně zaujal stanovisko k úřednickému zákonu, o jehož výhodách a nevýhodách, zejména v poslední době tolik je diskutováno. Není pochyby, že nový zákon platový sám je dílem vzácné kvality, a kdyby byl hned uveden v život jako novostavba na čistém staveništi, bylo by viděti jeho přednosti hned lépe než slabé stránky; ale tím, že se provádí jen jako adaptace na dosavadní staré budově úřednického systému, se ovšem stává, že jeho nedostatky spíše působí na veřejnost než jeho výhody.

Zejména musíme uznati, že jeho platové stupnice jsou ideálně krásné vzhledem na finanční potenci státu. Rád uznávám a kvituji, jak už kol. sen. Lukeš podotknul, že zejména začátečník má slušný plat, že je postaráno o klidné stáří pensistů, i sociální mzda, třeba nedostatečně, přichází v platnost; zejména vyšší stupnice lákají úředníka k větší výkonnosti, aby hleděl vyšší stupnice dosíci. Cizinec, kdo sám není úředníkem, a zejména jen poplatník, vidí v zákoně jen ty vysoké platové stupnice, vidí, že první platová stupnice 73.000 Kč služného, II. 60 až 66.000 Kč služného a myslí, že to je ohromné zatížení poplatnictva, co se úředníkům dává. Úředník zase vidí ty vysoké stupnice, ale myslí si; mně nejsou dosažitelné, co jsou mi platné, a je rozladěn, že jich nemůže docíliti.

Myslil jsem a bylo mi také řečeno, že nejnižší stupnice budou určeny pouze pro podprůměrné zaměstnance, kteří požadavkům služby nevyhovují a tedy jaksi z trestu zůstanou nepovýšeni. Ale dnes při provádění zákona vidíme, že nejnižší stupnice jsou průměrnou kariérou i pro výborně kvalifikované úředníky, kteří výše se dostati nemohou, poněvadž vyšších stupnic je velmi málo a ohromnému počtu zaměstnanců dostupny nejsou a oni musí většinu svého života úředního ztráviti v nejnižší platové stupnici.

Provedená systemisace v celku ukázala, že v nejnižší platové stupnici je u služební třídy III. a IV. systemisováno největší procento, u služební třídy II. pak přibližně jedna polovina všech systemisovaných míst. Ovšem na obhájení této systemisace se uvádí, že v nejnižší stupnici VII. je spojena dřívější X. a XI. hodn. tř., ale přesto soudím, že by bylo bývalo možno takové nadlepšení systemisace, aby zaměstnanec nemusil jako čekatel a úředník v nejnižší platové stupnici tráviti polovinu nebo až ²/₃ úřednické služební dráhy.

Převod ze starého systému platového do nového zákona, který se dál na základě jmenování a nikoli skutečného platu a při tom ještě vždy o jednu platovou stupnici níže, než jaká by mu byla patřila, již neuspokojil. Naděje kladené v systemisaci zklamaly rovněž, neboť se očekávalo, že ona teprve ukáže tu skutečnou výhodu nového zákona. Ale systemisace, jak byla stanovena, znamená namnoze další restrikci pracovních sil a degradaci veliké části úředníků, kteří řádně svého času nabyli vyššího platu.

Počet systemisovaných míst byl prý přizpůsoben skutečné potřebě. Když však uvážíme, že počet sil na př. v Čechách při službě politické, soudcovské a finanční - o soudcovské pronesl krásná data sen. Lukeš - je po systemisaci ještě mnohem nižší než v poslední době, a když uvážíme, že po převratu následkem úbytku sil jak u soudů, tak u finančních a správních úřadů, odkud řada lidí přišla do ministerstev, řada odešla do pense, řada jich neznala češtiny, nebo byla smýšlení státu československému nepřátelského, že celá čtvrtina úřednictva odešla, ač jinak agenda úžasně vzrostla následkem nových zákonů poválečných - když se podíváme na poválečný a předválečný zákoník, vidíme tu ohromnou tlouštku nových zákoníků - a co má úředník práce a při tom je úředníků ještě méně; a přece vidíme, že dnes se ještě systemisací ubírají. Proč se prodlužují úřední hodiny, když je úředníků nadbytek? Vidíme zajímavý zjev na př. v Čechách, kde je systemisováno 106 zvěrolékařů a jen 95 lékařů; tedy zvěrolékař má větší důležitost pro obyvatelstvo než lékař. Každé hejtmanství v Čechách dostane zvěrolékaře, ale lékaře míti každé nebude. Těch je málo, ale má se jich ještě řada propustiti, a když půjdou do pense, noví se přibírati nebudou.

Bylo mně arci řečeno, že nelze srovnávati pouze celkové cifry nové systemisace na př. se systemisací předválečnou, protože byly namnoze zavedeny nové kategorie, které ubraly aspoň částečně práci kategoriím starým - tak na př. kategorie aktuárů - a dále že dosavadní systemisace značila stav předrestrikční, takže tam, kde nebyla snížena, došlo vlastně k asimilaci restrikce zaměstnanců. Plně to uznávám, ale přesto přece jen stav dnešní neodpovídá poměru, jaký býval před válkou, poněvadž práce vzrostla. Bylo by dobře, aby nám byla dána k disposici přesnější data, nebo aspoň postup, který se zachovával, aby byl blíže osvětlen, poněvadž jinak nelze než stále opakované stesky pokládati za odůvodnění.

Celá veřejnost, nejen zaměstnanci, nýbrž i politická při systemisaci byla úplně odstavena a nemohla do této věci ničeho mluviti. My na př. vidíme, jak systemisace nemůže uspokojiti. U úředníků účetních, kde je pravidelně polovina jich v nejnižší stupnici, v následující platové stupnici ¹/₄ a jen málo z nich má IV. nebo III. stupnici. Skutečně úředník má před sebou vyhlídku, že do konce svého života zůstane v nejnižší stupnici. To ho ovšem k větší výkonnosti nadchnouti nemůže.

Platný zákon spravedlivě stanoví, že plat má býti úměrný obtížím služby. Ale systemisace s tím opět nepočítá a zařazuje snad na př. policejní pohraniční, finanční a vězeňskou stráž a provozní personál železniční stejně jako ostatní zřízence. Proto byla podána rozpočtovým výborem resoluce, aby vláda, když již přiznala zasloužené zlepšení systemisace železničářům, aby též ostatním kategoriím, které vykonávají stejně namáhavou a nebezpečnou službu, vyšla vstříc a ve smyslu §u 148 zákona příslušné nařízení vydala.

Ještě je jedna skupina veřejných zaměstnanců, na kterou se úplně zapomíná, a to jsou zaměstnanci autonomních korporací, obcí, okresů a zemí. § 212 plat. zákona dovoluje korporacím, aby daly svým zaměstnancům tolik, kolik dává stát, ale více, že jim dáti nesmějí. Vydali jsme je tím na milost a nemilost těchto korporací. Chce-li korporace totéž hodnocení svým zaměstnancům dáti, jako dává stát, nechce a nemůže ji nikdo nutiti. Ale i v těch případech, kdy dotyčné korporace uznaly, že je slušné a mravné, aby svým zaměstnancům, poněvadž konají stejnou práci jako státní zaměstnanci, dali totéž, co dává stát, tu stát, kde mu náleží právo, aby schvaloval tyto platy, své rozhodnutí nevydává, dotyčné schválení ani zamítnutí nevynáší a věc je stále nerozhodnuta. Víme na př., jak zaměstnanci obce pražské si stěžují, že to již rok trvá a věc není dosud vyřízena. Zemské výbory v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stěžují si půl druhého roku, že věc je nevyřízena. Tedy v tomto směru je si skutečně přáti, aby vláda včasným vyřízením těchto věcí aspoň záminku k odůvodněným stížnostem vzala a dotčené věci už vyřídila.

Jediným jasným bodem v celé této dnešní ponuré době pro zaměstnance je to, že předseda vlády v poslanecké sněmovně výslovně doznal, že dnešní systemisace je provisorní, jen dočasná, a že bude následovati systemisace nová, která snad již bude hleděti zužitkovati stížnosti nebo upozornění, která se dnes vytýkají. Je si jen přáti, aby pan ministerský předseda blahovolně k této nové systemisaci již povel dal, a možno je to tím spíše, že v rozpočtu ve 22. kapitole, v 13. titulu máme položku 25 mil. Kč na provádění systemisace. Částkou tou mohla by býti systemisace zlepšena ihned.

Nejhlavnější námitka proti zlepšení platů veřejných zaměstnanců bývá, že toto zlepšení, které přesahuje 700 mil. Kč, přineslo poplatnictvu tak těžké zatížení daňové, že vyšší zatížení by již nemohlo snésti. Já zde loyálně uznávám, že vláda skutečně tu částku 700 mil. Kč, která byla slibována, na zlepšení platu úřednictva použila, neboť v kruzích úřednických je mínění, že prý dnešní systemisace sotva polovinu té částky stála. Rozpočet byl na 715 mil. Kč, ale dnes skutečně již to dělá 964 mil. Kč, tedy ještě více, a s příplatky železničářů bude to dělati přes 1.000 milionů. Ale námitka, že prý tímto zvýšením platů veřejných zaměstnanců byli poplatníci zatíženi, je naprosto falešná; buď ten, kdo to tvrdí, věci nezná, anebo zná, ale pak vědomě klame veřejnost. Schválně jsem si vybral z rozpočtu posledních let data, a tu je zajímavo, že veškeré daně a dávky ministerstva financí na r. 1926, když jsme,na podzim v říjnu 1925 vyřizovali rozpočet a když ještě o nových úřednických platech se nevědělo, tedy daňové příjmy ministerstva financí obnášely 8.544 mil. Kč, v r. 1927 7.674 mil. Kč a na letošní rok 1928 dokonce jen 7.441 mil. Kč. Tudíž daňové zatížení občanstva oproti posledním dvěma létům pokleslo o 1.100 mil. Kč, a v tomto zatížení na r. 1928 je již 960 mil. Kč na platy veřejných zaměstnanců. Tedy úprava platů veřejných zaměstnanců poplatnictvo nestála ani haléře, a tvrditi, že oni svými zvýšenými platy zatížili poplatníky, není správné. Byly-li v r. 1926 nové zákony usneseny, které měly za následek zvýšení některých daní, tu výnosu jejich bylo užito k účelům jiným; ba naopak můžeme říci, že z těchto zvýšených výdajů na úřednictvo bylo uspořeno z položek rozpočtu na r. 1928. Faktum je, že poplatnictvu na rok bude ulehčeno částkou 1.100 mil. Kč a tedy na úřednictvo nemusí ničím přispívati.

V prvních letech popřevratových mnozí šťastní úředníci, kteří zejména přijeli z Vídně, povyšovali za rok dvakráte až třikráte, takže musilo býti vydáno ministerské nařízení, že za rok nesmí býti nikdo povyšován víckrát než jedenkráte. Pan ministr Udržal v rozpočtovém výboru doznal nám, že znal řadu úředníků ve Vídni, o kterých bylo tvrzeno, že jsou to Češi, ale kteří se ke svému češství nehlásili a kteří se nyní nacházejí v ministerstvech jako vedoucí úředníci čsl. republiky. Tito pánové vsak získali povýšení, kdežto domácí čeští úředníci povyšováni nebyli, pouze automaticky dosáhli vyššího platu. Převodem však podle jmenování byli zkráceni pak o všecka ta leta své služby. Dostávají náhrady pouze v podobě vyrovnávacího přídavku za 6-8 let, při kterém zůstanou vyřazeni z postupu, nehledě k tomu, že po 4 léta od myšlenky restrikce bylo veškeré povyšování vůbec zastaveno a řada veřejných zaměstnanců tímto opatřením byla postižena. Stát nemůže prý dáti více, poněvadž nemá finančních prostředků. Ale když šlo o postavení vil bohatým lidem ze státních prostředků, stát prostředky měl a v rozpočtu letošního roku máme 267 mil. Kč na placení záloh výpomocí, které stát těm majitelům dobrovolně dává jako dar. Ale pro své pracovníky peněz nemá.

Nevím, kdo to byl, jenž na uklidnění veřejných zaměstnanců vhodil mezi ně heslo: >Méně zaměstnanců, ale lépe placených!< Tím byla odůvodňována restrikce a tím snad vedena je i dnešní systemisace. Tedy první polovina hesla se praktikuje již od roku 1924. Kéž i ta druhá polovina by se prováděla!

Dělnictvu se po většině zvýšily mzdy na index drahotní (10krát) a snížily pracovní hodiny. Nezávidíme jim toho, přejeme jim toho z plna srdce. Ale zaměstnancům veřejným nezvýšeny mzdy na index drahoty - mají index 6, až 4¹/₂ proti stavu předválečnému - ale za to se jim přidává práce a hodin. Mluví se dokonce o osmihodinové pracovní době pro úředníky. Přál bych si, aby zákon o osmihodinové pracovní době platil i pro veřejné úředníky, neboť by pak zároveň platilo též ustanovení, že nesmějí pracovati více než 8 hodin a za práci přes čas musí býti placeni, ale větším procentem než za normální práci. Dnes této ochrany zaměstnanec veřejný nemá. Úředník musí pracovati třeba 3 hodiny přes čas denně bez náhrady a žádného nároku nemá.

Pracuje se na novém zákoně penzijním. Slyšel jsem, ale nechci tomu věřiti, že prý se prodlouží služební doba vesměs na 40 let pro všechny zaměstnance. Tedy již zase nový přídavek veřejným zaměstnancům, a oni stále ještě jsou nespokojeni, že se jim málo přidává.

Ještě na jednu věc musím upozorniti. Přes všechny své stížnosti, z větší části odůvodněné, veřejní zaměstnanci konají svědomitě a poctivě svoji povinnost. Výslovně mi to potvrdil pan ministr financí v rozpočtovém výboru a řada jiných ministrů. Bylo skutečně uchvacující, když na veliké schůzi berního úřednictva v Praze poslanec strany, která o sobě říká, že je státotvorná, vyzýval úředníky k následování oné části železničářů, která hrozila stávkou, poněvadž jinak prý nedocílí zlepšení svého postavení, a úřednictvo ohromnou většinou postavilo se proti této výzvě na ničení státu a prohlásilo, že chce i dále svědomitě státu sloužiti. Sám pan ministr dr Engliš prohlásil, že berní úřady vykonaly gigantickou práci, nejen soupisem dávky z majetku a válečných půjček, ale zejména při poslední akci depurační, kdy zachránily miliardy peněz, o které by byl stát přišel.

Podobně byl jsem svědkem stejného prohlášení na schůzi policejní stráže.

Má-li stát tak svědomité a poctivé pracovníky - jako jsem prve mluvil o pracovnících rukama, o uhlokopech a železničářích - teď oceňuji úředníky - může býti šťasten. Má však zároveň povinnost, aby odůvodněným žádostem jejich vyhověl. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Böhr: Slovo má pan sen. dr Krčméry.

Sen. dr Krčméry: Slávny senát! Dve mienky odoznely tu pod debatou rozpočtu budúceho roku o slovenskej ľudovej strane. Jedna odoznela zo strany opozície vlády, dľa ktorej v občianskom bloku je strana, ktorá je jednou nohou von a druhou dnu vo vláde, jednu ruku nastrčí za odmenu a druhú stíska v päsť a bije s ňou nielen do tvári vlády, ale i do republiky. Druhá mienka vyšla zo strany vládnej väčšiny. Dľa tejto náš program a poměr ku státu našej strany bol by úplne negativný. Zásadné rozpory vraj nie sú medzi stranami majority žiadne. Ale predsa terajšia majorita nemôže vraj pokojne pracovať, keď nevie, kedy môže býť vyvolaná kríza vlády a kedy bude vyslovená hrozba, že tento klub pôjde do opozicie, akže jeho malicherné osobné požiadavky nebudú splnené.

Slávny senát! Rozhodne odmietam podozrenie, že by naša päsť sa bola niekedy zavrela a pozdvihla proti republike. Odmietam, že by pomer našej strany ku štátu bol býval niekedy negativným. (Tak jest!) Neviem, ktorý z pánov rečníkov by mohol zvrátiť historickými datami z doby predprevratom a po prevrate. Neurobím to, musel by som sa dotknúť osôb, čo není mojím úmyslom. Slováci, Slávny Senát, pevne stáli vždy na tom základe, na ktorom bol utvorený spoločný štát Čechov a Slovákov: na základe rovnoprávnosti slovenského národa s českým národom. (Výborně! - Tak jest!) Tento základ hájíme stále a nikdy nesmiešame, slávny senát, protivníkov tohoto základu, tedy protivníkov rovnoprávnosti slovenského národa s českým národom, so samým štátom. A prosím ctených pánov, aby i oni nikdy nevideli v pozdvihnutí našej pästi proti nepriateľom rovnoprávnosti slovenského národa s českým národom pozdvihnutie našej pästi proti republike. A keď, pánovia moji, tento rozdiel budete mať vždy pred očima, keď nespustíte toto so zreteľa, a nesmiešate osoby so štátom, celkom k iným záverom pridete, čo sa týče našej politickej činnosti; a keď našu činnosť budete posudzovať s hľadiska rovnoprávnosti slovenského národa s českým národom, tak tiež celkom v inom svetle ju vidíte.

Náš vstup do vlády bol nemožný, dokiaľ nebolo žiadneho porozumenia pre rovnoprávnosť slovenského národa s českým národom. (Tak jest!) A vstúpili sme do vlády, keď zásluhou národne-demokratickej strany páni nastúpili cestu porozumenia. My, slávny senát, nežiadame nič iného, len spravodlivosť pre Slovensko, len to, čo mu patrí. (Tak jest!) Slávny senát, my, Slováci, láskou lneme ku spoločnému štátu Čechov a Slovákov. Dôkazy vezmem zo samého tohoto rozpočtu. Taktiež dátami zo samého rozpočtu vzatými budem sa snažiť dokázať, že naše požiadavky, pre nesplnenie ktorých pán rečník z občianskeho bloku bojí sa vládnej krizy, sú nie malichernosti, sú nie osobné, ale pryštia práve z prameňa rovnoprávnosti dvoch na sebe odkázaných národov. Nebudeme sa zaoberať, len rozpočtom ministerstva školstva, lebo školská otázka je pre národ slovenský najvážnejšia, a pri tom pridržam sa príslovia >ne sutor ultra crepidam<, zostanem teda, pri svojom odbore.

Do štátneho rozpočtu na budúcí rok je vzaté 893,872.000 Kč na školy, Tedy proti loňskému roku o 111,485.000 Kč viac. A to nie je všetko, čo sa na školy v Československej republike vydá. V tomto obnose niesú zahrnuté tie sumy, ktoré vydávají církve, obce, súkromní udržovatelia škôl a niesú vykázané ani tie obnosy, které vydá zemská správa v českých zemiach na školy a ktoré dostanú od štátu pod titulom >zálohy<.

Nič nepodceňujeme štátny rozpočeť, keď tvrdíme, že tu nevykázané obnosy dobre presahujú rozpočeť ministerstva školstva a nár. osvety pre celú republiku. Na kultúru sa tedy v našej republike obetuje obnos, o veľkosti ktorého málokto má poňatia. V akom pomere stojí Slovensko k ostatným zemiam, čo sa tyče výdajov na školy, určiť žialbohu nemôžeme, leboť ministerstvo školstva dosiaľ nevydalo o tom zprávu.

Sám rozpočeť je práve tak podelený a sostavený, ako predešlý. A poneváč predošlý rozpočeť diktovala pančechistickocentralistická idea, teda slovenskosti Slovenska neprajná idea, stopy tejto neprajnosti javia sa i v rozpočte budúceho roku.

Pristúpím k druhému titulu, k titulu: >Ústrednia správa<. Keď vyslovujem, slávny senát, svoju radosť nad tým, že na čele tak vážneho a pre Slovensko tak významného rezortu stojí Slovák, nemôžem sa zdržať, aby som nevyslovil i trpkosť, ktorá nás Slovákov opanuje, keď uvážime, že v ústrednej správe ministerstva školstva v Prahe je len jedon jediný Slovák, bez všetkej právomoci. (Slyšte!) Takéto zastúpenie Slovenska je poľutovania hodné a to tým viac, že Nemci majú už jedného osobitného vyššieho úradníka, ktorému sú sverené záujmy nemeckého školstva. Niečo lepšie, slávny senát, je to pri školskom referáte v Bratislave, ale len o niečo lepšie. Keď na samom školskom referáte v Bratislave z pomedzi všetkých úradníkov Slovákov je ešte nie ani jedna tretina. Žiaducné je, aby boli do ústrednej správy pridelení Slováci, zvlášte z odboru stredných škôl, aby tam si nadobudli pre správu potrebné odborné vzdelanie a praks, aby sa takto vybudoval ten dorast, ktorý je nám potrebný pre Slovenské oddelenie v ústrednej správe ministerstva školstva v Prahe.

Toto slovenské oddelenie v ústrednej správe ministerstva školstva a národnej osvety musí sa vybudovať, lebo požiadavkom jednotlivých zemí vedia porozumieť len svojskí ľudia. Bez tohoto budú sa diať vždy také nedorozumenia, aké sa robili doteraz, čo nie je v záujme štátu.

Pán minister na túto našu požiadavku v rozpočtovom výbore odpovedal i teraz tým, že nemáme ľudí. Pravda, nemáme a nemali sme ľudí nadostač ani na vyučovanie mládeže, ale sa s úctou pýtam, či za 9 rokov existencie Československej republiky pri dobrej vôli a úprimnej láske k veci nebolo možno nahradiť tento nedostatok? Veru bolo možno, ale nič sa neurobilo a nič sa nerobí! Veď počeť profesorov Slovákov je i dnes málo čo väčší ako r. 1921. Kdežto dobre vieme, že Slovák má práve na túto dráhu prirodzenú nadanosť. Nebolo by mnoho treba, len asi 50 6-7tisícových podpôr, a Slovenská mládež by sa hrnula. Nestalo sa, ale žiaducné by bolo, aby ministerstvo školstva venovalo pozornosť i tejto veci.

Nuž, slávny senát, zastavme sa hneď pri tomto prvom dôvode. Tá skutočnosť, že v desiatom roku existencie spoločného štátu Čechov a Slovákov v ústrednej správe ministerstva školstva, Slovensko je zastúpené jedným úradníkom bez všetkej právomoci a slovenská ľudová strana predsa odhlasuje rozpočeť, či to není dôkazom našej lásky k tejto republike? A či požiadavok pomerného zastúpenia Slovenska v ústrednej správe je pre Slovákov malichernosť? A to je už isté, že takýto požiadavok nemôže sa vradiť medzi požiadavky osobné.

Tretí titul je >dozor na školy<. Pod týmto titulom pekné obnosy sú venované na zemské školské rady v českých zemiach, ale prekvapilo ma, že v rozpočte na budúci rok som nenašiel žiadnu položku pre sostaviť sa majúcu zemskú školskú radu na Slovensku. Neviem, čo to má znamenať. Či to, že z tejto školskej rady ani r. 1928 nebude nič? A či, že táto zemská školská rada má pozostávať len z personálu školského referátu v Bratislave? Ani jedno, ani druhé nevyhovuje požiadavkom Slovenska. A veľmi ľutujem, že kultúrnym potrebám Slovenska ešte vždy sa nevenuje toľko porozumenia, koľko je potrebné k bezvadnému spoločnému naživaniu Čechov a Slovákov!

S dozorom na školy práve tak nemôžeme byť spokojní, ako sme neboli spokojní s ústrednou správou, lebo Slováci ani tu nie sú tak zastúpení, ako by sa to vyžadovalo pre Slovensko.

Pod titulom 4. sú zahrnuté vysoké školy a vedecké potreby. Tento titul má tri odstavce. Pod prvým sú univerzity a príbuzné vysoké školy. Na tento cieľ je ustálené 78,349.000 Kč. Z tohoto obnosu dľa kľúča obyvateľstva patrilo by Slovensku 17.260.000 a vydá sa naň dľa rozpočtu len 9,082.000 Kč. V tomto obnose je zahrnutá bratislavská univerzita, univerzitná knihovňa a Košická knihovňa akademická. (Výkřiky sen. inž. Klimko.) Musím sa zastaviť pri tomto výraze >klúč obyvateľstva< a to preto, že pán minister povedal, že nerozhoduje len pomer obyvateľstva, ale i daňová nosnosť sa musí vziať do povahy. Ja som toho presvedčenia, že ak niekde je majetkový rozdiel neprípustný, tak je to svätina kultúry. Ako vo škole medzi žiakom a žiakom nesmie sa robiť žiaden rozdiel; nesmie sa hľadieť, že tento je syn bohatých, tento zase chudobných rodičov, tak ani štát nesmie kultúrne prostriedky svojim občanom dľa majetkových pomerov rozdeľovať. Ba tvrdil by som, že práve kultúra je to pole, kde štátu povinnosťou je chudobnejšie kraje vo zvýšenej miere podporovať.

Ale pri tom pán minister dobre vie, že naše školské požiadavky daňovou nosnosťou Slovenska nie sme vstave podoprieť. On vie veľmi dobre, že táto nosnosť naša je nám neznáma. Dáta o nosnosti našej sú nám nepristupné, sú najprisnejšou úrednou tajnosťou, napriek tomu, že naša strana si to už nesčiseľnekráť žiadala, aby dane boly vykázané dľa zemí. I v poslednom rozpočtovom výbore sme toto žiadali a bolo nám rozhodne odopreté. Nasledovne musíme pomer Slovenska k druhým zemiam ustáliť na takom základe, aký nám je prístupný, tedy dľa obyvateľstva.

I pod týmto titulom, slávny senát, je tu jedna záhadná položka pre >Veškeré země< v obnosom 10,223.000 Kč. Z tohoto obnosu či Slovensko dostane niečo, alebo nič, nevieme určiť, lebo tento obnos je nie vypočítaný dľa zemí. Ale skoro celý by muselo dostať Slovensko, aby dosiahlo tú summu, ktorá mu patrí podľa kľúča obyvateľstva.

A pri tom, slávny senát, že Slovensko neparticipuje v tej miere na tomto obnose ako by malo: Bratislavská univerzita slovenská nemá ešte ani teraz všetky odbory. Chýbe jej odbor prírodovedecký a bohoslovecký, a nemá teraz primerané umiestenie budovy. (Sen. inž. Klimko: To je škandál!)

O slovenskej univerzite v Bratislave a o v nej panujúcom protislovenskom duchu teraz nechcem sa zmieniť. Veď i toho roku provokovali pp. profesoria takú aféru, ktorá ím na pochvalu slúžiť nemôže. Len že toto je následok sostavenia profesorského sboru, v ktorom, bohužial nenachádza sa ešte ani v 10. roku Československej republiky viac Slovákov, ako ich bolo na počiatku. I teraz máme len jedného účinkujúceho profesora Slováka, a nevidíme ani stopy toho, že by sa mal umenšiť počet pančechisticky smýšľajúcich profesorov, takže voľky - nevoľky treba nám konštatovať, že slovenská univerzita v Bratislave je len menom slovenská. (Tak jest!) Veď okrem toho jedného profesora Slováka neviem o profesorovi, ktorý by nevyučoval česky, čo sa prieči nielen ústavnému zákonu a najnovejšiemu nariadeniu vlády, ale i hlavnej zásade slávneho pedagóga Komenského, ktorého meno nosí.

A čo mám povedať, slávny senát, že vysoká škola zverolekárska je v Brne a nie prírodou na chov dobytka prinútenom Slovensku.

V druhom odseku sú techniky a príbuzné vysoké školy. Na r. 1928 je na tieto školy vzaté 54,600.000 Kč. Z tohoto obnosu by Slovensku patrilo 12,028.000, ale nevenuje sa ani haliera.

Česi majú techniku v Prahe so 6 fakultami, na ktorých je zamestnaný personál z 540 osôb pozostávajúci. (Sen. inž. Klimko: Hrôza!) Nemci majú 2 techniky, Slováci ani jednu, ba Slovákom vzali aj svetoznámu bansko-štiavnickú lesnícku a banícku akademiu a preložili ju do Čiech, a košickú akademiu právnickú jednoducho zrušili bez každej náhrady. (Sen. inž. Klimko: A prešovskou!)

Spravedlnosť vyžaduje, aby sa o kultúrnej úrovni všetkých zemí rovnako staralo. Čechy maju 2 techniky, Morava tiež 2 a Slovensko, ktoré zaujíma vyše tretiny plochy celej republiky, ani jednu. A z tohoto obnosu, ktorý pripadá naň dľa kľúča obyvateľstva, by sa mohla nielen technika v Košiciach, ale i lesnícka a banská akademia štiavnická skvele udržovať.

Ba priemyselné české zeme majú i vysokú školu zemedelskú v Brne a Slovensko, o ktorom sa hovorí, že je roľnícke, nič.

Tretí odsek: >Vedecké ústavy a potreby<. Na tieto ciele je venované 7,437.044 Kč. Dľa klúča obyvateľstva by na Slovensko malo pripadnúť 1,628.369 Kč a dľa rozpočtu dostane 454.072 Kč. Dostane tedy o 1,174.297 Kč menej.

Z vedeckých ústavov potrieb na Slovensku je v Starej Ďale astrofysikálné observatorium a metereologická stanica. Ostatné všetko je v Čechách.

Z obnosu pod týmto titulom >vedecké ústavy a potreby< v rozpočte je vzaté na vyučovacie potreby 4,771.000 Kč. Na Slovensko by malo pripadnúť 1,037.613 Kč a vskutku vydá sa 200.000 Kč, a síce na Maticu slovenskú 150.000 a na jej súperku, Šafárikovu učenú spoločnosť v Bratislave 50.000 Kč, tedy o veľkú sumu menej, ako by mu dľa pravdy patrilo. A čo to má znamenať, že proti Matici slovenskej postavená Šafarikova učená spoločnosť po utvorení hneď v prvom roku príjde do rozpočtu s 50.000 obnosom a tak veľkú priekopnú prácu národnú už vyše 50 rokov konajúci Spolok sv. Vojtecha ešte ani od poštovného nie je oslobodený, ktoré majú aj niektoré české peňažné ústavy.

A keď shrnieme všetko pod týmto titulom, tak sa nám ukáže nasledujúci neutešený obraz. Pri univerzitách Slovensko dostane menej o 8,177.585 Kč, pri technikách o 12,028.512 Kč, pri vedeckých ústavoch o 1,974.279 Kč, spolu 22,180.394 Kč. Tu je jasne dokázané, že o potreby Slovenska nie je tou mierou postarané, ako by sa malo pomerne k druhým zemiam. Pánovia mojí, toto je dôvod, že naše požiadavky nie sú osobné, nie sú malicherné, ale sú národné, v prospech ľudu slovenského.

Pod piatym titulom rozoberajú sa stredné školy.

Na stredné školy v celej republike sa vydá 203,179.760 Kč. Z tohoto obnosu na Slovensko by malo pripadnúť 44,760.485 Kč. V skutočnosti sa vydá 31,982.000, tedy o 12,777.000 menej. Pre záhadné >veškeré země< je vzaté 4,794.000. Keby celý tento obnos bol venovaný Slovensku i vtedy by dostalo o 7,783.000 Kč menej, ako mu patrí.

Ale prizrime sa, slávny senát, koľko je stredných škôl v celej republike a ako sú rozdelené? Všetkých stredných škôl je berieme stav z r. 1927 - 300. Z týchto je v Čechách 156, na Morave 73, v Sliezsku 15, na Slovensku 47 a na Podkarpatskej Rusi 9. (Hlas: A ešte chcú zrušiť!) Keď vezmeme Čechy, Moravu a Sliezsko dovedna pod titulom >historické zeme<, tak tam je 244 stredných škôl, na Slovenskú 47 a v Podkarpatskej Rusi 9.

Prizrime sa teraz, ako sú tieto stredné školy rozdelené podľa obyvatelstva. V Čechách pripadne jedna stredná škola na 42.695 duší, na Morave na 36.460, ve Sliezsku na 44.818, na Slovensku na 63.845, teda viacej než raz toľko ako na Morave. Na Podkarpatskej Rusi na 74.696.

Podľa kľúča Moravy, kde jediná stredná škola padne na 36.460 obyvateľov, na Slovensku by malo byť 82 stredných škôl, ale je ich len 47, teda o 35 menej, ako by mu patrilo podľa Moravy.

Podľa kľúča Čiech, kde jedna stredná škola padne na 42.695 duší, Slovensko by malo mať 70 stredných škôl, teda o 23 viacej, ako má teraz. Ale keď obrátime, že dľa kľúča Slovenska koľko by maly mať Čechy, tak vyjde nám, že len 104 stredné školy, teda o 52 menej ako teraz, a Morave by patrilo len 41, teda o 32 menej, ako má. A keď vezmeme pomer českých zemí, teda Čiech, Moravy a Sliezska, voči Slovensku, tak nájdeme, že tam na jednu strednú školu padne 41.000 obyvateľov. Podľa tohoto kľúča Slovensko by malo mať o 26 viacej stredných škôl, ako ich má teraz a České zeme by dľa kľúča Slovenska maly mať o 88 ménej ako ich majú.

Pozríme pomer dľa priestoru. V Čechách jedna stredná škola pripadne na 356 km², na Morave na 348 km², v Sliezsku na 340 km², na Slovensku na 1063 km², tedy 3kráť tak veliký priestor ako za Moravou. Naši žiaci majú tedy čo putovať a nemožno sa diviť, že niektorí na prednášky i 3 hodiny musia isť vlakom. Tento pomer mal by byť ceľkom opačný t. j. čím na väčšom priestore je stredná škola, tým na menší počeť obyvateľov má byť rátaná. Ale u nás tejto pedagogickej zásady v živote je opak. Tento pomer je tak nespravedlivý, že tu náprava musí prísť. A čudným sa nám zdá byť, keď sa u nás rozpráva ešte i o zrušení niektorých stredných škôl. My veríme, že produkcia inteligencie je v našej republike veľká, ale pri tom všetkom rovnoprávnosť všetkých občanov imperatívne vyžaduje, aby sa v tomto ohľade rovnou mierou meralo každému. Preto nepochopujeme, prečo nedá vláda podporu katolíckemu reálnemu gymnáziu v Kláštore pod Zniovom keď Slovensko je pod týmto titulom tak veľmi citeľne ukrátené voči českým zemiam.