Schůze zahájena v 10 hodin 05 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Hruban.
Místopředsedové: Böhr, dr Brabec, Donát, dr Krčméry, dr Soukup.
Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.
130 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Černý, dr Engliš, dr Hodža, dr Peroutka, dr Tiso, Udržal.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Dal jsem dovolenou na dnešní a zítřejší schůze sen. dr Wittovi.
Z předsednictva bylo přikázáno:
Žádám, aby to bylo přečteno.
Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):
Výborům ústavně-právnímu a technicko-dopravnímu:
Tisk 492. Vládní návrh zákona o ryzosti a puncovní kontrole platinového, zlatého a stříbrného zboží (puncovní zákon).
Na základě usnesení iniciativního výboru ze dne 13. července 1927 přikázáno:
Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:
Tisk 493. Návrh sen. Filipínského a soudr. na vyšetření a poskytnutí bezodkladné pomoci postiženým živelní pohromou v Brně-Židenicích a okolí.
Tisk 494. Návrh sen. Donáta a spol. na pomoc postiženým krupobitím a průtrží mračen v Počátkách, Stolčíně a okolních obcích.
Tisk 495. Návrh sen. Sechtra a spol. na poskytnutí státní pomoci postiženým průtrží mračen a krupobitím na okresech smíchovském a zbraslavském.
Tisk 496. Návrh sen. Pivku, Kianičku a spol. na poskytnutie štátnej pomoci postihnutým katastrofálným požiarom v Hornej Štubni na Slovensku.
Tisk 497. Návrh sen. Volko a spol. na poskytnutie štátnej pomoci požiarom poškodenej obci Hornia Štubňa v Turci na Slovensku.
Tisk 498. Návrh sen. Průši a soudr. na poskytnutí pomoci postiženým krupobitím v obvodu zlonickém, okres Slaný.
Tisk 505. Návrh sen. Dundra, dr Soukupa a soudr. na poskytnutí vydatné a okamžité pomoci občanům, obcím a městům v okresech českolipském, ústeckém, děčínském a teplickém, postiženým živelní pohromou.
Tisk 506. Návrh sen. Zimáka, Pociska a súdr. za rýchlu pomoc pohorelcom obcí Hornej Štubne a Uňatína.
Tisk 507. Návrh sen. A. Scholze, Prause a soudr. na poskytnutí státní podpory obyvatelům obce Šumvaldu, okres Libavá-Město, kteří těžce byli postiženi průtrží mračen a krupobitím.
Předseda: Budeme projednávati pořad jednání.
1. a 2. Pokračování v rozpravě o zprávě výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 477), týkající se vládního návrhu zákona o organisaci politické správy, tisk 490, a
o zprávě výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 478) o vládním návrhu zákona o volbách zemských a okresních zastupitelstev, tisk 491.
Dávám slovo panu sen. Joklovi.
Sen. Jokl [německy]: Slavný senáte! Pro německý lid rovněž jako pro ostatní nikoli československé národy v tomto státu znamená předloha, jež je právě předmětem porad, osudovou hodinu. Zvláště platí to ve vynikající míře o obyvatelstvu země slezské. Této skutečnosti náleží tím více významu, když nemůže býti pochybnosti o tom, že rozhodnutí o našem osudu leží v rukou německých stran a všechny výmluvy na to, že, jestliže německé vládní strany nebudou souhlasiti s touto předlohou, by došlo k znovuožití všenárodní koalice a jí k odhlasování zákona, jsou planým mámením. Víme velmi dobře, že by v tom případě, kdyby německé vládní strany odepřely souhlas s touto zákonnou předlohou, tento zákon nikdy nemohl býti odhlasován, poněvadž by české socialistické strany k předloze v této formě naprosto nemohly dáti souhlasu. Máme pocit povinnosti, abychom v poslední minutě probudili svědomí německých vládních stran, abychom je upamatovali na to, jaké povinnosti převzaly oproti veškerému německému lidu. ale zvláště pak oproti svému voličstvu.
Není pochybnosti o tom, že německé vládní strany vděčí za své volební vítězství v r. 1925 zvláštnímu zdůraznění národnostní stránky. Potřebujeme jen nahlédnout do volebních provolání německých vládních stran za volebního hnutí v r. 1925, abychom zjistili, že volební provolání z této doby, volební základ, se kterým pánové šli do volebního boje, zněly docela jinak a kladly docela jiné cíle, než to, co bylo pak v praxi dodržováno. Leží přede mnou volební provolání, jež vydal ťBund der LandwirteŤ. a v tom se praví:
Německý lide venkovský! Chceš-li, aby v příštím Národním shromáždění byli zastoupeni mužové z tvých řad, přeješ-li si politického a lidového ozdravení našeho stranického života, žádáš-li si svobody a bezpečnosti na své půdě, svobody a práva na řeč a kulturu, chceš-li, aby právo sebeurčení pro náš lid šlo k tomuto cíli, pak vol kandidáty z ťBund der Landwirte! Ť Podobně zní to i ve volebním provolání strany křesťansko-sociální. Naprosto zřetelně se tam říká: ťNaše německá řeč mateřská je v úředním styku dána v klatbu; je nám na poště a železnici vnucována řeč nám ponejvíc nesrozumitelná, jsou zavírány naše školy, zatím co pro mizivý hlouček českých dětí zřizují se nákladné školní budovy; naše německá domovina je osazována českými úředníky a usedlíky, zatím co jsou vyhazováni na dlažbu naši vlastní státní zaměstnanci a zatlačováni ze státních služeb němečtí pracovníci ducha i rukou... Chceme sami spravovati své školy, chceme pro náš německý lid míti německé úředníky, chceme odkázati půdu a zemi a pracovní místo nezkráceně svým dětem a potomkům.Ť
Ještě zřetelněji mluví volební provolání živnostenské strany. Tam se říká: ťNáš boj má tedy platiti: Sebeurčovacímu právu kulturních národů, myšlence právního státu s pilíři, jej podpírajícími; pořádkem a právem; sebeurčovacímu právu německého lidu; národní a hospodářské rovnoprávnosti všech národů, kteří tento stát obývají; udržování německé existence, zvláště v živnosti a obchodu, zajištěním domácí půdyŤ a v této tónině jde to dále.
Tato provolání odpovídají plně a zcela programům, jež si německé vládní strany vytkly. Vybírám nyní jen program strany křesťansko-sociální, v němž se v oddílu II. ťNárodnostní cíleŤ v odstavci třetím říká: ťStrana žádá pro německý lid zajištěnou samosprávu a plnou politickou rovnoprávnost se všemi ostatními národy ve státu.Ť Ba, první odstavec zní docela: ťStrana je německou nacionální stranou, stojí na půdě práva sebeurčení německého lidu.Ť.
Stanovisko, jež svého času zaujaly tyto německé vládní strany k národnostním problémům státu zřetelně vyzírá z prohlášení, jež učinily německé vládní strany při svém vstupu do národního shromáždění v létech 1920 a 1925. Roku 1920 podal jménem Německého parlamentního svazu, k němuž i dnešní tři německé vládní strany příslušely, prohlášení p. dr Vetter. V tom je obsaženo toto význačné místo: ťVeškeré československé zákonodárství spolu i s oktrojovanou ústavou znamená zřejmé porušení smlouvy o ochraně menšin. Prohlašujeme proto slavnostně, že neuznáváme žádný z těchto zákonů za závazný pro nás. Pro nás Němce, kteří jsme neměli podílu na žádném ujednání ohledně zřízení tohoto státu, jsou jeho státní a vládní forma, jeho poměr k nám a poměr národů k sobě navzájem, státní základní zákony tvořící práva a svobody jeho obyvatel a jeho postavení vzhledem k ostatním státům evropským dnes ještě nerozřešenými problémy.
Bezpráví nemůže se státi ani tisíciletým používáním nikdy právem, dokud nebude právě těmi, jež postihuje, na podkladu svobodného rozhodování uznáno a my prohlašujeme proto slavnostně, že nikdy neustaneme dožadovati se práva sebeurčení našeho národa, že to pokládáme za nejvyšší zásadu všech svých opatření a našeho poměru k tomuto státu, že však přítomný stav považujeme za nás nedůstojný a neslučitelný se zásadami moderního vývoje,Ť
Toto prohlášení německých občanských stran včetně dnešních německých vládních stran bylo pak v r. 1925 při sejití se nového Národního shromáždění po vládním prohlášení obnoveno. V prohlášení, které tehdy učinil p. kol. Luksch - a to je příznačné - se prohlašuje jménem ťBund der LandwirteŤ, německé křesťansko-sociální lidové strany,německé národně-socialistické strany dělnické a německé strany živnostenské, že se zplna podpisuje prohlášení z r. 1920. A dále se praví: ťZ donucení přivtěleni v tento národnostně smíšený stát prohlašujeme, trvajíce zásadně na právu volného národnostního sebeurčení, za svůj cíl vnitropolitický rovnoprávnost v řeči, na místě pracovním, ve škole a na roli. Právo používati naší řeči ve styku s úřady a ve veřejném životě vůbec, bylo hluboko zatlačeno pod míru, vyplývající z přirozeného a veřejného práva.Ť Pan kol. Luksch prohlásil naproti tomu včera, že správní reforma, která zde má býti usnesena, tvoří použitelný počátek pro úpravu národnostních poměrů, a mínil, že prováděcí nařízení je povoláno k tomu, aby vymýtilo nedostatky a tvrdosti, jež obsahuje předloha zákona. Je přirozeně nasnadě otázka, proč, když tyto nedostatky a tvrdosti byly známy, nepřikročilo se ihned k jich vymýcení ze zákona.
Pan kol. Luksch dále prohlásil, že v politice není žádné konsekvence, chtěl říci jinými slovy: ťKde nám kyne prospěch. kašleme na lid, národ a jeho nejvyšší statky.Ť Na kol. Luksche hodí se staré přísloví, které třeba nebylo zcela a úplně správné, v tomto případě však přiléhá, že politika kazí charakter člověka. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To se na vás hodí také, buďte opatrný!) Jak to? Můžete nám dokázati, že jsme nějak změnili své zásadní stanovisko? (Sen. dr Hilgenreiner [německy/: Platí-li to všeobecně, musí se to i na vás vztahovati!) Pan kol. Luksch je nám přímo typickým dokladem pro skutečnost, jak v měšťáctvu politika kazí charakter. Mohli bychom letos a zvláště mohly by německé občanské strany letos slaviti jubileum, na něž nepřejí si zvláště německé vládní strany býti příliš ochotně upomínány. Bylo to 5. prosince 1917, kdy v rakouské poslanecké sněmovně byla podána interpelace, která vydala neméně než 275 stran a 550 sloupců tištěného protokolu. Je to historická interpelace Německého národního svazu, v níž učiněn pokus, dokázati dokumentárně velezradu českého národa oproti Rakousku. V interpelaci a v pěti dotazech, které na vládu byly vzneseny, ptali se interpelanti: ťZamýšlí vysoká vláda ode dneška při všech vládních opatřeních toto chování se Čechů ve světové válce vzíti v úvahu?Ť A v bodu pátém je řečeno: ť Jaká opatření zamýšlí vysoká vláda učiniti, aby ode dneška pro veškeru budoucnost byl učiněn konec takovým neslýchaným příhodám a poměrům?Ť A podepsána je tato interpelace kol. Lukschem, který si včera dovolil takové projevy lásky pro česko-nacionální šovinismus. Interpelace byla také podepsána kol. Spiesem. V r. 1917 chtěli páni z dnešního ťBund der LandwirteŤ pro všechny vůdce Čechů postaviti šibenice. V r. 1927 vydávají německý lid svázaný česko-nacionálnímu šovinismu. Kol. Luksch je pouze typem, jako on jsou všichni, kdož s ním za jeden provaz táhnou. V prosinci 1925 obžaloba ministrů, která nesla v záhlaví jména: dr Spina a Luschka, v r. 1926 návrh na projev nedůvěry dr Švehlovi, odůvodněný oběma dnešními německými ministry, dr Spinou a dr Mayr-Hartingem. Tu zajisté není potřebí další připomínky.
Neprovádění rozdělení v župy bylo označeno panem kol. Lukschem za národnostní pokrok. Pro něho znamená národnostní pokrok to, když dvě ryze německé župy s ryze německou správou zmizí, když zmizí župy, ve kterých jsou Němci vlivnou menšinou; pro něho znamená to národnostní pokrok, jestliže se zřizují země, kde Němci nebudou míti téměř žádného vlivu na správu. Kol. Luksch marně se snažil vylíčit vzrušení župního rozdělení jako národnostní pokrok. Zvláště v tomto okruhu to sklaplo, neboť my víme všichni zcela dobře, že již před několika léty dr Kramář, tento zloduch českého národa, zaujal stanovisko proti župnímu zřízení. Prohlásil tehdy, že župní zřízení se nesmí státi zákonem, poněvadž jsou tu dvě župy s německou správou. A ještě před několika týdny, a to 15. června napsal večerní list ťNárodních ListůŤ ťNárodŤ: ťUskutečnění župního zřízení bylo by neštěstím pro obyvatelstvo...Ť - pro české obyvatelstvo ovšem - ťnehledě k tomu, že i s národnostní stránky zřízení dvou převážně německých žup bylo by nejvýše škodlivé a nebezpečné.Ť A tento list je dosti poctivým, aby po přijetí předlohy v poslanecké sněmovně napsal toto: ťSprávní reformou byl učiněn velký krok ke vnitřní konsolidaci. Župní zřízení bylo by státní celek rozloučilo na množství nových útvarů. Zvláště velkými byly by bývaly škody národnostní; zřízením dvou převážně německých žup byl by dán podklad pro zřízení uzavřeného německého území, bylo by posíleno iredentistické hnutí a naše menšiny. byly by odsouzeny k zániku.Ť To je pravá příčina, proč župní zřízení nesmí býti provedeno. Při této katovské práci českonacionálního šovinismu dělají německé vládní strany pomocníky. Ještě v únoru 1927, tedy těsně před vydáním nebo po vydání osnovy, byly ještě německé vládní strany - s výjimkou křesťanských sociálů, což chci vytknouti - pro župní reformu, pro provedení župního zákona. 12. února zasedala ve Falknově nad Ohří konference okresních správních komisí župy karlovarské. Této konference zúčastnili se veškeří němečtí poslanci a senátoři tohoto území. Rovněž kol. Spies se zde zúčastnil a výslovně souhlasil s resolucí tam usnesenou. Resoluce byla tohoto znění: ťÚčel župního zřízení může býti jen v tom, aby úkoly, uložené dosavadním zemským správám, mohly býti snáze, praktičtěji a v těsném styku s obyvatelstvem řešeny, poněvadž okruh působnosti, přikázaný zemským správním komisím, je příliš veliký a proto naprosto nepřehledný. Rozdělení státu v župy musilo by se tudíž státi tím způsobem, aby župní území nebyla utvořena příliš veliká a bylo by nutno při zřizování míti na zřeteli i národnostní poměry usedlého obyvatelstva.Ť
S touto resolucí souhlasilo i parlamentní zastupitelstvo německé živnostenské strany v Praze, a to jednacím číslem 337 a výslovně psalo, že je ochotno, všechny k tomu směřující požadavky a kroky podporovati. Leč německé vládní strany nespokojují se jen pomocí k dosažení zákona o župách, který by byl prvým stupněm k národnostní samosprávě. Vykonávají hned celou práci a rdousí při reformě župního zákona, při znovuzřizování zemských zastupitelstev i jediné správní území, v němž by Němci měli rozhodující aneb nanejméně značně silný vliv, totiž zemi slezskou.
Pravé důvody, proč má dojíti k připojení Slezska k Moravě, vyslovily naivním a upřímným způsobem ťLidové NovinyŤ a byl to právě orgán křesťansko sociální strany ve Slezsku a na severní Moravě ťDas VolkŤ, který otiskl zprávu ťLidových NovinŤ. Dne 28. ledna 1927 psaly ťLidové NovinyŤ: ťSlezsko čítá při 670.000 obyvatel 300.000 Čechoslováků, 250.000 Němců, 70.000 Poláků, 50.000 cizinců, 400 židů. Jestliže zůstane Slezsko samostatným, neměli by Čechové většiny. Ačkoli republika trvá již 8 let, jsou zemské, státní a samosprávné úřady obsazeny převážným dílem německými úředníky. Jen v tom případě, že by Slezsko ztratilo svou samostatnost, bylo by možným, aby byl přebytek německého úřednictva ze Slezska na Moravu a naopak českých úředníků z Moravy do Slezska přeložen.Ť To je dosti zřetelné! Na konci článku se praví: ťDůvody zdravého rozumu, veřejného zájmu a ohled na věci národnostní vyžadují, aby padly hranice mezi Slezskem a Moravou.Ť A všechny důvody, které německé vládní strany nyní pro sloučení Slezska s Moravou přivádějí k platnosti, jsou přitaženy za vlasy, jsou vypočteny jen pro ty naprosté hlupáky v jejich stranách, kteří nepřijdou na to, že je zde rozdíl mezi původním stanoviskem strany k těmto problémům a mezi stanoviskem dnešním..
Pánové! Již r. 1782 stal se pokus sloučiti Slezsko s Moravou. Pro četné stížnosti do nepřístojností musila již po 10 létech býti každá země odděleně spravována. Je zajisté pravdou, že teprve v r. 1849 dostalo se Slezsku vlastního zemského presidenta. Chci vám však z nadbytku stížností, které tehdy byly předneseny do správy společného správního útvaru Slezska s Moravou, sděliti několik výtahů: Tak řečeno je v jedné stížnosti: ťMáme stále.jen platiti a ničeho z toho. Dokonce hledí se nám za pomoci brněnského gubernia vzíti i to, co si sami na své útraty ve své provincii zřídíme.Ť Slezská města byla postavena pod vrchnostenský, v této míře dosud nikdy nestávající poručenský systém. Smísení provinciálních vlád Moravy a Slezska v jeden úřad vyspělo vždy jen v neprospěch Slezska. Roku 1849 poslal zesílený slezský veřejný konvent pamětní spis na společné ministerstvo, z něhož vyjímám, že Brno béře ze Slezska jen peníze, aniž by něčeho činilo pro jeho rozvoj. Bylo si dále stěžováno do liknavosti, se kterou se pravidelně stížnosti vyřizují teprve tehdy, když zlořády způsobily citelné škody. Při tom chtěl bych vytknouti, že tehdy podrželo ještě Slezsko svou vlastní autonomní správu, která, jak známo, se nyní rovněž překládá do Brna. A v budoucnosti, pánové, nebude tomu jinak. Jen to jediné bude zde, že pro příště takové stížnosti budou policejním ustanovením předlohy potlačeny a stěžovatel snad ještě potrestán.
Pánové, jak se o správě na Moravě smýšlí, na to optejte se jen moravských enkláv, ty vám budou význačnou - píseň zpívati. Nechtěl bych o správě Slezska v porovnání k Moravě mnoho říci. Odkazuji jen na brožuru, která byla starostou Kozdoněm v Českém Těšíně vydána a která zvláště proto má velký význam, poněvadž rovněž ukazuje, jak třeba si ceniti sliby, jež z prvých míst, od předních státníků ve státu národům byly učiněny. Co vše se neslibovalo polskému lidu ve východním Slezsku v dobách plebiscitu a ani toho nejmenšího nebylo z toho dodrženo! Veškerá veřejná potřeba na Moravě činí Kč 97.42 na hlavu, ve Slezsku Kč 89.26. Náklad na ústřední správu činí na Moravě Kč 11.13, ve Slezsku jen Kč 6.18. Osobní náklad na Moravě Kč 43.74, ve Slezsku jen 21.8. Morava měla třetinu ošetřovacích výloh, má ji ještě dnes, kdežto slezské obce jsou jí zproštěny..
S hrůzou patříme na zkušenosti, kterých jsme nabyli za války ve Slezsku a na Moravě. Ve Slezsku vzorná správa ve způsobu opatřování a rozdílení, na Moravě vyložená anarchie. K tomu přistupuje i to, že právě dopravní prostředky ve Slezsku činí nezbytným, aby ústřední úřady, aby druhá instance byla v této zemi. Máme neobvyklé špatné dopravní prostředky, nemáme drah, probíhajících zemí, nýbrž dráhy, které jdou kolem země. A již dnes je pro obyvatelstvo spojeno s velkou námahou, přijíti ke druhé instanci do Opavy. Jak zlé bude to nyní, až bude druhá instance přeložena do Brna. Vzdálenost z Brna do Osoblahy činí 236 km, vzdálenost z Vidnavy nebo Javorníka do Brna 260 km, cesta tam a zpět stojí 118 Kč. - Dvou až tří dnů je potřebí k takové nutné intervenci. Přichází-li někdo k nám s odůvodněním, že nadále okresní správy budou povolány, aby vyřizovaly část agendy druhé instance, postavil bych proti tomu zkušenosti, které již dnes máme s okresními správami. Víme,- že politické úřady prvé stolice se přímo strachují nějakou záležitost samostatně rozhodnouti, že se béře vždy ohled na druhou instanci, úzkostlivě naslouchá a pokyny se shánějí, jen aby se chybně nerozhodlo.
Když.osnova vešla ve známost, vzniklo zvláště ve Slezsku obranné hnutí, jemuž není rovna. Především chci vytknouti, že toto obranné hnutí bylo jednomyslné. Braly na něm účast všechny německé strany, všechny strany české s výjimkou národních demokratů a i strany polské. Toto jednomyslné obranné hnutí jest jedinečným příkladem v dějinách a ukázalo takovou mravní velikost a výši slezského lidu. že podobné lze nalézti pouze v převratu, ve zrazení zájmů Slezska vládními stranami.
Musím při tom vytýčiti, že nejhlasitěji volajícími v tomto sporu, v protestu proti této osnově byli křesťanští sociálové. V poslanecké sněmovně byla vybrána z moudrosti stránka rozumnější a křesťansko-sociální strana zřekla se toho, vyslati do debaty řečníka. Zde však domnívala se křesťansko-sociální strana, že musí vyslati p. kol. Stolberga jako zastánce této věci do pole. Zdá se, že pánům ze strany křesťansko-sociální chybí veškeré ponětí o tom, že vyslání do boje tohoto pána je provokací obyvatelstva slezského. Nejen proto, že pan kol. Stolberg stál ještě před několika měsíci sám v řadách protestantů, protestujících proti správní reformě, ale zvláště proto. že bydlí ve Slezsku a po dlouhou dobu spoluzasedal v samosprávě této země. Řeč pana kol. Stolberga nese se od počátku až do konce duchem předbřeznovým. Je to stuchlý zápach umrlčí síně, márnice, který proudí proti nám. Řeč dýše duchem Metternichovým, který po desetiletí týral lid proklatě vymudrovaným systémem. který si pravděpodobně vzali za vzor tvůrci této předlohy. V jeho řeči zračí se duch policejního ministra předbřeznového. Sedlnitzkého, který stanovil zásadu, že státnímu občanu je všechno zakázáno. co úřad výslovně nepovolil. A se zvláštním potěšením uvítal kol. Stolberg policejní ustanovení v této předloze.
Kdyby byl kol. Stolberg mluvil vlastním jménem, mohli bychom se přes to přenésti. Nikdo nemůže změniti svou kůži a řeklo by se, že muž, který se po desítiletí milostivě skláněl, poněvadž mu hrstka tří nebo čtyř jeho spolužáků vložila do rukou, aby spravoval slezskou zemi. aby snímal obyvatelstvu země námahu správy, řeklo by se, že tento muž zaspal dobu a spojitost. On však prohlásil výslovně, že mluví jménem své strany, jménem své strany vyslovil souhlas s obsahem předlohy a zvláště zdůraznil právo jmenovací a zvýšení stáří voličského. K doplnění obrazu chtěl bych ještě uvésti, že předseda parlamentního klubu strany křesťansko-sociální, pan dr Luschka, se neostýchal uveřejniti článek, ve kterém prohlašuje, že v právu jmenovacím leží počátek zavedení stavovského shromáždění, a to že třeba uvítati.
Je tomu právě 30 let, co ve Vídni dr Lueger založil křesťansko-sociální stranu, co zmobilisoval maloměšťáctví k boji proti korupci liberalismu - byly již tehdáž dovozní listy na uhlí, třeba i nesly jiné jméno - když vedl boj za rozšíření demokratických práv. Brzy tomu bude třicet let, co Lueger s tímto programem demokratisace dobyl svého velkého volebního vítězství a je tomu 20 let, co dr Lueger, zakladatel křesťansko-sociální strany, dal se na smrt nemocen donésti do rakouské poslanecké sněmovny, aby mohl spoluhlasovati pro zavedení všeobecného, tajného, rovného a přímého volebního práva. Dnes přešla strana dra Luegera do rukou odstrojených šlechticů, kteří vítají jmenovací právo vlády. jež tvoří podklad pro odstranění demokracie. Lueger, muž, který byl raději starostou Vídně, než aby se roztahoval na ministerském křesle, vyvaloval by oči, kdyby mohl vstáti z hrobu a pohleděti na politiku své strany.
Stolberg hájil též jménem své strany připojení Slezska k Moravě. K mé výtce, že před týdny jeho strana zaujímala jiné stanovisko, tvrdil, že to byla tehdy jen kritika jeho strany, jeho osoby a tisku jeho strany oproti předloze.
Toto tvrzení není pravdou, nesouhlasí; předvedu vám skutečnosti, z nichž je zřejmo, že strana křesťansko-sociální zcela jasně a zřetelně prohlásila, že předloha, jestliže v ní určitá ustanovení zůstanou, je pro křesťansko-sociální stranu nepřijatelnou. Poukázal jsem k tomu. že křesťanští sociálové, případně jich mluvčí, byli těmi, kdož nejhlasitěji volali ve sporu proti volební reformě.
Dne 21. ledna 1927 byla v sezení opavského obecního zastupitelstva navržena a přijata resoluce. (Sen. Reyzl: I v jiných zastupitelstvech!) Ovšem i v jiných. Ale zde je to zvláště zajímavé; v této resoluci bylo protestováno proti správní reformě a proti sloučení Moravy se Slezskem. Při této příležitosti byl též s naší strany podán dodatkový návrh, proti němuž se však vyslovil pan dr Luschka. V tomto dodatkovém návrhu bylo zjištěno, že tento zákon stane se jen tehdy skutečností, budou-li s ním souhlasiti německé vládní strany. A pan dr Luschka, předseda křesťansko-sociálního parlamentního sdružení, prohlásil tehdy: ťNa mne se můžete spolehnouti.Ť Zdůraznil výslovně, že nedá souhlasu ke sloučení Slezska s Moravou. což mu ovšem nebránilo, aby tak při konečném hlasování přece učinil. I český klerikální obecní rada Mösler prohlásil, že usnesení proti sloučení Slezska s Moravou zní příliš mírně a že mohlo býti mnohem ostřejší. Vedení strany křesťansko-sociální usneslo se dne 27. ledna takto: Zemské vedení křesťansko-sociální lidové strany pro severní Moravu a Slezsko zabývalo se obšírně vládním návrhem na úpravu politické správy. Slezští zástupci strany se vyzývají, aby se zúčastnili společných obranných projevů proti sloučení Mora vy a Slezska a aby co nejdůrazněji hájili zachování slezské zemské samosprávy podle jednomyslné vůle slezského obyvatelstva.Ť To není kritika, to je zásadní vytčení stanoviska.
Ale ještě více. Dne 29. ledna napsal krňovský křesťansko-sociální orgán ťDas VolkŤ:... (Výkřiky sen. Starka.) Kolego Starku, přenechte soudnictví mně! ťDas VolkŤ napsal: ťTo, co jsme nemohli věřiti,. má se státi skutkem. Země slezská nemá nadále trvati jako politická správní jednotka a má s větší Moravou býti slita ve správní větší celek, který má slouti ťZemě Morava a SlezskoŤ. Počtářství chce dokázati, že tímto sloučením bude docíleno úspor. Mají-li Čechy patřiti Čechům, Slovensko Slovákům, Morava Moravanům, pak dejte též Slezsko Slezanům! Jestliže Podkarpatská Rus, která stojí v kultuře daleko za Slezskem, obdrží svou vlastní správu, patří tato rovněž vysokostojícímu Slezsku. Bude toto volání v Praze slyšeno? Zajisté! Slezští poslanci bez rozdílu stran učiní pro své Slezsko vše, co je možné. My jim důvěřujeme...Ť A včera kol. Stolberg, který je volen ve Slezsku, vydal tyto zásady na pospas, opustil je, zradil.
Pánové! Počátkem února byla velká manifestace ve Slezsku - (Výkřiky německých občanských a soc. demokr. senátorů.) - ale, prosím, každý si může sám učiniti úsudek, jak třeba označiti pány po všem tom, co se stalo - při níž bylo shromážděno svými zástupci 230 obcí. V tomto protestním shromáždění byla navržena a přijata resoluce proti správní reformě všeobecně a proti sloučení Slezska s Moravou. V této resoluci, již navrhl křesťansko-sociální posl. Kunz se praví: ťExpositury mohou na tomto stavu věcí, na nevýhodách spojení Slezska s Moravou, málo změniti. Vyzýváme své parlamentní zástupce, aby s veškerou silou vystoupili proti plánu na spojení Slezska s Moravou.Ť A k této resoluci a v tomto shromáždění prohlásil p. posl. Luschka jménem křesťanskosociální strany a jménem ťBund der LandwirteŤ, že obě strany učiní požadavky, stanovené v resoluci, podkladem svého obranného boje. Řekl doslovně: ť Jsme za jedno s jednotným projevem vůle země bez rozdílu stavu a národnosti Zamýšlené řešení zemské ústavy není účelnéŤ - včera stal se pokus namluviti nám opak - ťnaopak je zatěžujícím a zdražujícím. Ohrazujeme se proti tomuto záměru, poněvadž s touto změněnou nastalo by vzdání se posledních práv.Ť To řekl dr Luschka, předseda klubu strany křesťansko-sociální a nyní činíte to, co jste tehdy označili za neštěstí pro německý lid. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Dr Luschka hájil požadavky do posledního okamžiku jako lev!) S takovými vytáčkami se přes skutečnost nepřenesete. To, co černé na bílém je zde, nemůžete ani sebevětšími vytáčkami sprovoditi se světa. Byly provedeny pouliční demonstrace, zvony dali jste zvoniti na znamení protestu. Příslušník vaší strany, zástupce obce Prunner vykřikl: ťŽádáme Slezsko pro Slezany!Ť A dnes se nestydíte obrátiti..
Byl dosazen obranný výbor, který nebyl utvořen z politických stran, nýbrž z hospodářských organisací. Organisace různých stran a hospodářská sdružení byla zastoupena v obranném výboru. Tomuto výboru náležel také kolega František Scholz jménem strany křesťanskosociální. Ovšem objevil se teprve v nejposlednějším sezení.kde výbor rozžehnal se se světem. Na jeho místě zúčastnil se schůzí kol. Luschka. Již v prvé schůzi dal popud k tomu, aby na znamení protestu slezského obyvatelstva proti zamýšlenému sloučení s Moravou byl vydán zvláštní odznak, jejž měl každý Slezan na znamení protestu nositi.
Pánové! Chci vám jen sděliti výtah z protokolu schůze, která se konala 20. března a kde.je psáno: V řeči na to následující vyjádřil se pan dr Luschka o §u 9 správní reformy, ve kterém se mluví o zrušení dosavadních zastupitelských okresů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a o sloučení Moravy a Slezska. v tom směru, že by měl býti 4. odstavec §u 9 škrtnut..Tento 4. odstavec má toto znění: ťKteré jiné úřady a orgány, pro Slezsko zřízené, budou zrušeny a na které úřady a orgány jich okruh působnosti má býti přenesen, stanoví vládní nařízení.Ť Je skutečností, že přes to, že bylo smluveno škrtnutí tohoto odstavce, a to smluveno mezi koaličními stranami, je tento odstavec ještě dnes v zákonné osnově a byl také odhlasován. Tak je potřebí ceniti slovo pana kol. Luschky, které dal korporaci tak vážné, jakou byl obranný výbor.
Ale strana křesťansko-sociální neodmítla jen v únoru a březnu osnovu správní reformy. V květnu 1927 zasedal zemský sjezd křesťansko-sociální strany pro Moravu a Slezsko, na němž přijato bylo usnesení ve kterém se praví: ťZemský sjezd vítá stanovisko, které zaujal parlamentní klub v záležitosti zachování slezské země. Očekává. že zástupcové strany zasadí se také nadále za práva obyvatelstva slezského.Ť A dne 10. května 1927 sdělil ťVolkŤ. že křesťansko-sociální poslanec Bartel na sjezdu strany prohlásil, že klub postavil se jednomyslně za požadavek udržení slezských samosprávných těles.
Pánové! Ale nejen strana křesťanskosociální vytýčila takto své stanovisko k správní reformě a proti sloučení Slezska s Moravou. Stejně stalo se tak i se strany ťBund der LandwirteŤ, který mimochodem řečeno - měl svého zástupce v obranném výboru v panu Grossovi, předsedovi hospodářských sdružení a organisací slezských, a který, jak musím připustiti, také velmi pilně spolupracoval. ťDeutscher LandrufŤ, orgán příslušníků zemského svazu moravského, napsal v úvodním článku: ť Je prostě nepochopitelno, co se touto smrtící smyčkou reformy správy našemu lidu podkládá. Svobodná vůle lidu se falšuje třetinou členů, jmenovaných vládou do nových zastupitelských těles, hospodářské potřeby podřizují se svévolnému rozhodování dosazených úředníků atd. atd.Ť Vše to, co jsme označili za škodlivé a nepřijatelné, čteme, že je i zde orgánem ťBund der LandwirteŤ pokládáno za nepřijatelné. V závěru se říká: ťVyslovujeme proto pevné očekávání. že tato osnova bude vzata zpět.Ť
A příslušníci zemského svazu slezského, straníci pánů Spiny a Luksche, usnesli se na jednom zasedání slezských rolníků na resoluci, ve které se praví: ťZamýšlené sloučení Moravy a Slezska v jedinou správní jednotku značí nezměrnou ztrátu na kulturní a hospodářské neodvislosti. Spojením Slezska s Moravou vytvořilo by se těžko ovladatelné. příliš rozlehlé a různorodé správní území.Ť To říkají straníci pana kol. Luksche ve Slezsku a pan Luksch má zde odvahu, vítati správní reformu jako národnostní pokrok. On vítá docela i spojení Slezska s Moravou.
Rovněž německá strana živnostenská, případně její brněnský orgán vyslovily se mnohokráte proti této osnově.
Ještě koncem května 1927 a počátkem června prohlásila křesťansko - sociální strana, jakož i ťBund der LandwirteŤ, že předlohy, které jsou zde vyloženy a jichž nedostatky konstatovaly, jsou pro ně nepřijatelny. Křesťansko - sociální ťVolkŤ podává v úvodníku čís. 2507 takto zprávu: ťŘíšské vedení strany křesťansko-sociální nedalo svůj souhlas k zásadnímu vyřízení ve sněmovně bezpodmínečně.Ť A dále: ť Jazyková otázka byla dosud půdou, na níž nebylo lze Čechy k žádným ústupkům pohnouti.
Budou tedy jednání zkušebním kamenem pro uskutečnění rovnoprávnosti. Německá strana křesťansko - sociální a ť Bund der LandwirteŤ jsou rozhodnuty, provésti důsledky z toho, kdyby se české strany většinové měly ukázati nepoddajnými. Na výsledku těchto jednání závisí, zdali správní reforma dojde souhlasu německých vládních stran a zůstane-li dnešní většina, či dostanou-li se jiné směry k veslu.Ť A já vám připomínám 7 punktací ťBund der LandwirteŤ, které právě v tomto okamžiku jsou předmětem přezkoumání ohledně jich splnění v samém ťBund der LandwirteŤ.
Tážeme se: Kde jsou úspěchy? Jakých úspěchů jste dosáhli, že náhle jste obrátili a dali jste svůj souhlas k této vámi naprosto prokleté osnově správní reformy? Pro Slezsko už jste své úspěchy oznámili. Shrnuli jste je do 5 bodů. Tři z nich jsou již předem tak bezvýznamné, že vy sami nekladete na ně žádnou váhu. Dva druhé jsou tyto: Předně: Historický pojem ťSlezskoŤ zůstane zachován, znak nezmizí z veřejnosti, nýbrž bude sloučen s Moravou. Jsem již nucen říci, že na toto vnadidlo nevylákáte žádného psa z koutku u kamen. Lid myslí dnes příliš reálně, než aby si dal takovými cetkami zaslepovati oči. Za druhé pak: Správní komise pro úřady a instituce, které jsou ve Slezsku. Co bude moci dělati tato správní komise, která má předem svázány ruce pokyny, jež dostane z Brna? Lituji pana zpravodaje, kolegu Lukeše, že se jako Slezan k tomu propůjčil, aby převzal referát o této hanebné osnově.
Předseda (zvoní): Prosím. aby se pan řečník nevyjadřoval takovým způsobem o vládním návrhu, který projednáváme!
Sen. Jokl (pokračuje): Předložil resoluci, o níž věří, že se jí dají nedostatky, které se zde objeví, a nedostatky zákona vůbec, se světa sprovoditi. Ano, když ví, že tyto nedostatky tu jsou, proč chce je léčiti resolucemi a proč se nevyloučejí ze zákona?
Dámy a pánové! I o těchto tak zvaných úspěších vyslovilo již slezské obyvatelstvo svůj úsudek. V 16 shromážděních, při nichž bylo přítomno na 70.000 německých účastníků, odmítlo jednohlasně obyvatelstvo tyto úspěchy a s tím současně i návrh na správní reformu a vy měli byste veškeré příčiny, dbáti hlasů slezského obyvatelstva, a to tím spíše. že by tím bylo jen uznáno právo, které bylo již r. 1848 obyvatelstvu přiznáno. Když byla r. 1848 ve slezském konventu na pořadu jednání otázka připojení moravských enkláv, byl podán návrh, v němž se říká: ťNení důvodu, proč by se nemohlo osvobozené obyvatelstvo připojiti ke svým slezským měšťanům, předpokládajíc, že tomu chce. Především bylo by nutno slyšeti projev mínění obyvatelstva enkláv.Ť V roce 1848 byla respektována vůle obyvatelstva, chtělo se slyšeti obyvatelstvo; v r. 1927 zachází se s obyvatelstvem jako s děvkou, která má mlčeti a poslouchati, co je jí byrokraty předpisováno.
Dva členové ťBund der LandwirteŤ měli odvahu a nalezli sílu charakteru, aby zůstali též při nabytém přesvědčení. Poslanci Mayer a Hanreich odůvodnili ve vyhlášce pro veřejnost své stanovisko, zaujaté v rozhodujícím hlasování a v tomto odůvodnění je řečeno: ťZákon o správní reformě je nejtěžší ranou, která dosud byla sudetskému německému lidu zasazena, tím těžší, že němečtí zástupci hlasovali pro zbavení práv lidu na poli národnostním a pro zardoušení posledních zbytků sebeurčení.Ť A poslanci Mayer a Hanreich praví: ťVyzýváme proto veškeru německou veřejnost, členy ťBund der LandwirteŤ. vedení okresní i říšské vedení strany, aby učinili poslední pokus k odvrácení této zhouby tím, že se zakročí u senátorů strany, aby zabráněno bylo jich hlasování pro tuto předlohu.Ť
Je to historická chvíle pro německý lid, je to historická chvíle senátu. Poslední naděje národnostních menšin upírají se k senátu. Ten má možnost podati důkaz své neodvislosti, ale také důkaz pro to. že v něm jsou sloučeny zkušenost, sebevědomí a mužná mysl. Předkládáme vám v poslední hodině zvláště prosbu Slezanů bez rozdílu stran a národnosti: Ponechte nám naši samosprávu! Nehanobte nás tím, že nám nevyhrazujete ani ta nepatrná práva, která dáváte Huculům z Podkarpatské Rusi. Usneste se, že Slezsko má zůstati vlastním správním tělesem. (Souhlas a potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Herlinger. Dávám jemu slovo.
Sen. Herlinger [německy]: Na žádném území německých menšin v Československé republice neprovozovali řečníci německých vládních stran horší hry, než v německém Slezsku. Pánové slibovali voličům modré s nebe v otázce obrany národnostních zájmů. Chtěli vésti boj proti tak zvanému českému dědičnému nepříteli tak dlouho a rozhodně, až se Němcům dostane alespoň na poli národnostní autonomie přiměřených ústupků.
S demagogickou frází, že oni, hrdinní Germánové, nikdy neuzavrou mír s českou vládou a s českým peněžním kapitálem, dokud se Němcům nedostane jich práv, šli do volebního boje r. 1925; a tato fráze zůstala jejich nejúčinnější zbraní v boji proti dělnickým stranám. ťKdo chce německou půdu. německou školu, německou roli úspěšně hájiti, ten musíŤ, tak hlásali v r. 1925 hrdinové hubou nacionálně-šovinistických frází ťbezpodmínečně voliti některou občanskou stranu, a to: ťBund der LandwirteŤ, německou křesťansko-sociální stranu nebo německou stranu živnostenskou.Ť Tak mluvili až ke dni znovuzvolení Národního shromáždění. Jakmile však se nový parlament sešel, hodili páni aktivisté národní ideály do starého železa; bezprostředně po volbách podali tak zv. českému dědičnému nepříteli německou pravici, ačkoli jim žádnou vládou republiky po volbách nebyl ani ten nejmenší národnostní ústupek přiznán. Ústupky, jimiž se páni aktivisté mohou pochlubiti. jsou povahy ryze osobní; záležejí v obou ministerských křeslech, jež byla dána aktivistickým stranám k použití a na nichž.zasedli pánové Mayr-Harting a Spina. Nehledě k těmto ústupkům, smějí se aktivistické strany zúčastniti na korupci, kterou tvoří známý čachr s dovozními listy na uhlí. Jinak však zůstalo krásně vše při starém. Systematické osazování půdy národnostních menšin pokračuje; jako dříve, tak i nyní jsou úředníci menšin a přirozeně také dělníci státních podniků vyhazováni na dlažbu, stejně jako dříve jsou práva národnostních menšin, zvláště v oboru školské politiky, nejhrubším způsobem porušována. A kolikrátkoli němečtí ministři nebo ostatní vůdcové aktivistických stran učinili pokus. aby dosáhli aspoň zdánlivé koncese. alespoň zdánlivého ústupku, jehož pomocí dali by se němečtí voličové ještě lépe podváděti, vždy opět byli tito vládní lokajové řídícími československé vládní politiky opovržlivě odmítnuti. Vzpomeňme si, jak byl ministr Mayr-Harting odbyt, když učinil nesmělý pokus, aby použil v některém výboru parlamentu německé řeči. Nemluvě ani o žalostné pokoře, se kterou přenesl se předseda ŤBund der LandwirteŤ, Windirsch, přes morální políčky, které mu uštědřil onen český člen parlamentu, když Windirsch rovněž se pokusil použíti německého jazyka. Když - jak řečeno - příslušný počet morálních políčků odnesl, podrobil se pokorně a trudně komandu českého předsedy parlamentního výboru, v němž použil státní řeči. Tak skorem vyhlíží to s národnostními ústupky, jichž se pánům aktivistům dostalo za to, že vládě takřka žerou z ruky. Leč s těmito úspěchy nechtěli býti pánové Kramář a druhové spokojeni. Když pomocí aktivistů promrskali sérii reakčních zákonů, jako celní předlohu. kongruu, uloupení volebního práva vojínům, reformu berní a j. v poslanecké sněmovně a v senátu, rozhodli se provésti za pomoci těchto vládních lokajů g.enerální útok proti veškerým pracujícím vrstvám československého obyvatelstva. Tomuto úmyslu slouží předložená hanebná předloha o reformě politické správy.
Předseda (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku pro tento výrok! Nebudu trpěti, aby se předlohy takovým neparlamentárním způsobem jmenovaly!
Sen. Herlinger (pokračuje): Aktivisté nejen že nemohli docíliti ani nejmenšího ústupku v národnostní otázce, ale obětovali dokonce vše, čeho národnostní menšiny ve svém boji za svá práva na državách dosáhli. To platí především o německém Slezsku. Poněvadž uzákoněním této předlohy zmizí rozdělení na župy, zmizí nejen obě německé župy, karlovarská a českolipská, a s nimi tak zv. německo-české území, ale i celé Slezsko bude ve velkém moravském správním území stlačeno v beznadějnou menšinu. Teď bude se ve Slezsku rychlíkovým tempem prováděti to, co v jiných krajích národnostních menšin z větší části jest již provedeno: Hromadné propouštění dělnictva. zřízenců a úředníků národnostních menšin v moravském správním území. Reforma správy značí úplný triumf byrokracie, byrokratických metod správních nad metodami samosprávnými. Oproti německému Slezsku znamená správní reforma konečné vydání všanc národnostních menšin české byrokracii. Přirozeně nesměřuje tato hanebná předloha nikterak proti zájmům německé buržoasie ve Slezsku, naopak.
Předseda (zvoní): Prosím, abyste se mírnil, pane řečníku!
Sen. Herlinger (pokračuje): Poněvadž ustanovení této ostudné předlohy celkem nejsou ničím jiným, než výminečným zákonem proti dělné třídě všech národů tohoto státu, tvoří správní reforma také nejlepší zbraň v rukou spojené buržoasie, to jest v rukou spojených kapitalistických kořistníků republiky v boji proti proletariátu. Továrníci německého Slezska mají proti správní reformě právě tak málo co namítati, jako proti znásilňování národnostních menšin, neboť tato politika odpovídá plně jejich vykořisťovacím zájmům.
Leč tento zákon není nikterak jen namířen proti dělníkům všech národů ve státě, míří se stejnou příkrostí proti zemědělským pracovníkům, domkářům, malorolníkům. jakož i proti malým obchodníkům, proti malým občanům. Za pomoci ustanovení Prügelpatentu nebude nyní byrokracii nesnadno týrati dělníky, malé občany a malé lidi na venkově. Ve správní reformě je policii více práv vyhrazeno. než tomu dosud bylo, třeba že až dosud stalo se dosti případů zneužití moci se strany policie. Již u vědomí, že správní reforma má býti uzákoněna, dovolila si policie v Moravské Ostravě minulý týden přepadnouti komunistický sekretariát právě v době, kdy sekretáři byli na dovolené. Sedm tajných policistů přepadlo sekretariát, aby tam hledali tajné spisy. Soudruh Tomaško, který právě kancelář uzamkl a chtěl se vzdáliti, byl donucen se vrátiti a sekretariát otevříti. Je sporno, zdali tato prohlídka měla zamýšlený výsledek. Druhého dne hlídala policie vchod k sekretariátu a pozorovala každého, kdo do sekretariátu šel. Tento případ jistě není ojedinělým.
Vypovídáme nejostřejší boj zákonu. Víme, že tento boj nemůže vésti k úspěchu na půdě parlamentu. Víme, že úspěšný boj proti této naprosto reakcionářské česko-německé vládě a proti tomuto výminečnému zákonu může býti organisován a veden pouze mimo tento dům, na ulicích republiky. A tento boj na podkladě jednotné fronty proletářské budeme pilně připravovati. Den súčtování jak se stranami aktivistickými, tak i s veškerou koaliční vládou a s hanebnou, reakcionářskou politikou československé buržoasie přijde; a toho dne bude třídně uvědomělý proletariát za vedení komunistické strany připraven. My komunisté hlasujeme proti této fašistické předloze. (Potlesk komunistických senátorů.)