Pan dr Brabec říká, že "my na sebe bereme větší odpovědnost, když se pouštíme do řešení tohoto problému delegace. To je problém jistého moderního myšlení o tvoření zákonů." Naprosto něco nového, co jsem dosud nevěděl a o čem mně žádná věda nepoučila.

"Jsem si plně vědom nebezpečnosti" - prosím, slyšte, pánové - nebezpečnosti! - "této věci, ale pravím" - to známe - "když tu dáváme poměrně takovou úzkou direktivu, jaká je v čl. 10 obsažena, nesporně v těch prvních pěti řádcích..."

Velevážení pánové! To je zase krajní oportunismus, který je jenom p. dr Brabcem zmírněn tím, že nám doznává, jak na nebezpečném poli se pohyboval, když hájil vládní návrh, resp. usnesení poslanecké sněmovny a když pro něj také hlasoval.

Velectění pánové, jsou tu i jiná ustanovení, o kterých bych také mohl říci, že s hlediska naší ústavy nezdají se mně býti zcela nezávadnými. Chtěl bych tu poukázati specielně na jedno ustanovení: Že vláda může nařízením přenésti jisté záležitosti, které spadají do kompetence zemského úřadu na ministerstvo a naopak. Vy víte, že tato předloha dává tolik plných mocí naší vládě, aby mohla šanžírovat okresy, s jejich působností, s jejich hranicemi atd. Vláda se dožaduje, aby směla ze zemských úřadů přenésti jisté věci do své vlastní kompetence, ačkoliv ústava výslovně prohlašuje, že působnost ministerstev smí býti upravena jen zákonem. Velevážení pánové, jak jsem již řekl, moderní úpravu správního řízení cestou zákona bychom vítali a jistě také podporovali, ale pánové, těch několik bodů, které zde máme, neobsahuje nic pokrokového. Podívejte se jen na odst. 2 čl. 10. Tu dovoluje se úřadům, by žádaly zálohu na náklady. Velevážení pánové, obdobné ustanovení máte v našem civilním řádu soudním, ale tam se může osvoboditi každý, kdo dokáže, že složení takovéto zálohy mohlo by ohroziti jeho existenci. Zde však žádné výjimky nemáte, nemáte žádného ustanovení o tak zv. právu chudých, ač jistě by to bylo velice žádoucí, a divím se, že právě zemědělci nestáli na tom, aby toto blahodárné ustanovení civilního řádu soudního bylo také platné pro obor správního řízení, již proto, pánové, poněvadž vy přece vždycky to hlásáte a nejlépe to víte, že zejména drobný zemědělec a hlavně v jistých ročních obdobích nemá peněz; a tu náš zákon na něm žádá, aby složil hotovost nebo poskytl přiměřené zajištění jiného způsobu, že přinese na př. na úřad jistou zástavu. V čem by spočívala, nemohu zrovna říci, ale jistě myslí tu zákonodárce hlavně na hypotéku. Pánové, jak to bude v praxi vypadat, táži se vás, zástupců drobného lidu zemědělského? Škoda, že tu není kol. Sechtr, který má zastupování těchto zájmů ve své specielní starosti. Já bych se ho tázal, jak ten domkář, který má ku příkladu vodní spor, má složiti ty peníze, nebo dáti zajištění. Vždyť ta komise není dnes laciná, zejména když jsou k ní povoláni znalci, když je potřebí vozidla atd. To dělá hned třeba několik set korun. Táži se, kde má takový venkovan ty peníze po ruce? (Sen. Kroiher: Ti venkované se smíří raději, než aby krmili advokáty a komise!) Já jsem pro to, aby se advokáti nekrmili a vůbec stavy, které, abych tak řekl, nic produktivního nedělají. To byste se musil velice dobře ohlédnouti, které stavy myslím. Já to ze zdvořilosti neříkám. (Sen. Kroiher: Já nemínil advokáty!) Ale řekl jste, nač se mají advokáti krmiti. Pane kolego, já to sám říkám, když ke mně lidé přijdou, že není potřebí, aby advokáta krmili. Ale tu nejde o ten "foršus" pro advokáta, nýbrž tu jde o zálohu pro stát, kterou si stát dává předem na konání spravedlnosti. A to přece, vážený pane děkane není ani, abych tak řekl, s hlediska státní, té vyšší spravedlnosti, ani s hlediska jakékoliv filosofie a víry správné. To musíte uznati. Jestliže se říká: justicia fundamentum regnorum - pravda, teď říkáme: republicarum - tedy to je jistě zásada, kterou uznáte. Tedy prosím, velevážený pane děkane, táži se Vás, jaká je to justicia, jaký je to fundament, když se řekne: "peníze na dřevo a pak budu konati spravedlnost." Můžete býti jist, že tomu tak skutečně jest, poněvadž jste dnes slyšel pana kol. dr Hellera, že jistý správní úředník, když se měl jeti podívati na, místa postižená živelní pohromou, se napřed tázal: A kdo mě to zaplatí? A teď vidíte, ten fiskalismus se tu uplatní. Znám to velmi dobře. To říká každý úředník: Nemám paušálu, odkud na to vzíti. Milí občané, peníze napřed a já pojedu, jinak ne!

Velectění pánové, jestli takové zásady odpovídají modernímu právnímu státu, prosím, řekněte sami. Já zde, pánové, jak vidíte, po výtce mluvím jako právník. Nemluvím s nějakého třídního stanoviska, a zejména, pane děkane, nepronesl jsem a nehodlám pronésti něco nevážného proti těm stavům, které zastupujete. Ale vím, že v duchu jste se mnou; nesmírně lituji, že také ne ve skutcích. (Sen. Kroiher: Až v Římě!) Až v Římě, ano prosím. Vidíte, že my sociální demokraté máme přece také srdce pro ten venkov a ne menší, než vy.

Mluvilo se tu již dnes o tom, zdali křivá výpověď svědecká nebo znalecká, nebo porušení mlčenlivosti má býti trestáno v řízení správním nebo v řízení soudním. Uvážíte-li pánové, že peněžitý trest je tu do 10.000 Kč, anebo trest na svobodě do jednoho měsíce, tedy uznáte, že i stát má na tom zájem, aby trest byl větší, poněvadž vidí, řekl bych, velký statek právní ohrožený. Jistě budete musiti dáti přednost tomu, aby trest vynášel soud. I pro každého občana je to lepší, poněvadž soudy skýtají ve své judikatuře přece daleko větší garancie, nežli úředníci, kteří nejsou omezováni v ničem, pokud se týče zejména jejich volného uvažování atd.

A teď si představte, pánové, že někdo vypovídá a úředníku, jenž řídí správní řízení, bude se zdáti, že vypovídá falešně, a poněvadž je o tom přesvědčen, že mu nemá věřiti, ihned proti němu zahájí řízení pro falešnou výpověď. Představte si, jaké toho budou konce. Již s tohoto hlediska, velectění pánové, doznáte, že je to neobyčejně povážlivé. Ale vy jste neváhali, pánové, přenésti se prostě přes tyto věci, i když jste uznali zcela dobře, že námitky naše nejsou nijak třídního, nýbrž všeobecného rázu. Disciplina vás k tomu vedla.

A nyní, velevážení pánové, v čl. X, ke konci ještě stojí, na což chci poukázati, že vláda bude povinna, když vydá takovéto nařízení, o němž jsem mluvil, předložiti je oběma komorám. Velectění pánové, to je u nás v naší republice zase nějaké novum a zase neústavní, nebo chcete-li, proti ústavní. Již jsme zde měli několikráte, že vláda se zplnomocní k nějakému nařízení s tím, že je pak předloží oběma komorám a že každá komora má právo svým usnesením toto nařízení zrušiti. Pánové, to není správný postup. My jsme, pokud se týče normotvorné činnosti, tím primérním elementem. Tím sekundérním je vláda. Ale vy to obrátíte a říkáte: napřed si to ta vláda udělá a pak nám to předloží ke schválení. I zde vidíte, jak se tu ve směru ústavním postupuje. Nechci vás, pánové, již unavovat těmito čistě právnickými úvahami, pokud se týkají právě této projednávané materie.

Přicházím k části druhé: Úřady zemské a okresní. A tu hned vidím to ustanovení, že se ruší veškeré tyto župy a že se rekreují země. Všechny země se rekreují, jen ta ne, která je dnes panu referentovi ta nejdražší. Té se prosím kope hrob. Velevážení pánové, musím jedno vděčit panu kol. Lukešovi, že v důvodové zprávě snažil se tomu Slezsku, abych tak řekl, uložení do toho hrobu nějak měkce upraviti. On byl sladký ve svých tonech, jinaký než pan dr Kramář. Pan dr Kramář zhostil se svého úkolu poněkud jinak. Chtěl bych říci, že si nás tak trochu dobral, nebo nás považoval v tom Slezsku za děti. Proč? Pan dr Kramář povídá: Ty Slezsko, neboj se, ty zůstaneš zachováno, tvá individualita zůstane; zůstane pečeť, zůstanou znaky a správa. Ale pánové, ty znaky a ta správa budou spočívati v tom, že několik občanů do Slezska příslušných bude míti možnost spravovati několik nemocnic, blázinců a několik drah. A tohle všechno, co zde vyjmenoval kol. Lukeš, to nazýváte zachováním právní individuality? Jaká je to právní individualita, která nesmí samostatně projevovati vůli? Když p. kol. Lukeš uznal za vhodno opakovati to, co napsal dr Kramář, měl by nám říci, v čem zůstala ta individualita Slezska zachována? Jsem-li individuem, znamená to, že jsem právním subjektem. A jaký je to právní subjekt, když naši občané budou rozhodovat o tom, kolik kusů hadrů, košťat nebo jiných potřeb smí se koupiti pro jednotlivé ústavy, které máme? Nemáme práva samostatného rozpočtu a individualitu bychom měli na tom Slezsku jen tenkráte, kdybychom měli právo nejen tyto podniky spravovat, nýbrž úplně nové podniky zřizovat. (Zpravodaj sen. Lukeš: To můžeme!) To ne, to se velice mýlíš. To právo má výhradně Brno, to se podívej dobře na ten § 28, kde výslovně stojí, že "Taková komise se zřídí pro ústavy a podniky, které byly v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, ve vlastnictví nebo správě země Slezské". Tak vidíš můj milý a zlatý příteli, že žádný ústav, který se zřídí, nebude pod správou této komise a v důsledku toho můžeš říci, že z toho Slezska se dělá jakási právnická mumie. Ta mumie bude spočívati v tom, že dokud nespadnou ty podniky a jejich střecha, bude moci ta komise existovati. Já chci otevřeně říci jedno: My Slezané nebyli jsme nijak mile dotčeni tím, že jste nás, abych tak řekl, vymazali s listu dějin. P. kol. Lukeš by byl lépe učinil, kdyby na místě své důvodové zprávy, kterou nám tu podává, byl v senátě předložil ono memorandum, které jako předseda slezské Národní rady podal ne pro, nýbrž proti tomuto zákonu. (Výborně!) Pánové, já si vážím kolegy a nechci ho tu uváděti do velikých rozpaků, ale vidíte, pánové, co agrární strana žádá na svých vlastních lidech. Jaké máš mínění a co chováš ve svém srdci, to je úplně lhostejné, co jsi tam napsal jako předseda Národní rady, to neplatí, tady půjdeš do senátu, napíšeš to a řekneš to jinak. (Potlesk.) Nechci se dotknouti kolegy, nýbrž toho systému, který v tomto státě je, který nutí i poslance a senátory zapříti i své lepší přesvědčení.

Pánové, a proč země - a proč ne župy? Já nezaběhnu na Slovensko, já se vůbec v té vysoké politice tak ještě nevyznám, poněvadž to nedovedu tak rychle sledovati, jak to ti naší velicí páni dovedou v tomto státě měniti. Pochopiti takový zákon za 7 roků je i pro právníka jistě prací - a dříve než jsem ho pochopil, a dříve než ve skutek byl uveden, tak už ho páni změnili a já se budu zase museti učiti tomu, proč chcete teď ohledně Slovenska uplatniti nějaké nové názory. Slovensko nechme stranou. Ale r. 1920, když se dělal zákon o župách, už jste se také zabývali otázkou, zda-li župy, anebo země. A nejen vy, resp. my, kteří jsme tenkráte byli v revolučním Národním shromáždění, i naše vysoká vláda - a v této vládě zasedal stejně náš velevážený pan premiér jako tam zasedá dnes - a tu, prosím, vemte si důvodovou zprávu, podívejte se na kapitolu V., snahy o reformu. Píše to vláda, tedy ti samí páni, co tady dnes sedí, resp. přede mnou stojí a před nimiž mám právě tu čest se ukloniti. Píše se (čte): "Obvody nových úřadů buďtež voleny tak, aby ve své působnosti zabezpečovaly rychlé, správné a odborné vyřizování svěřené agendy, ale aby při tom byly dosti blízké obyvatelstvu a tedy stály s ním v živém styku." A teď se poukazuje na to, že "dosavadní obvody jsou pro intensivní správu příliš veliké. A to platí stejně jak pro okresní politické úřady, tak i pro zemské správy autonomní." (Sen. dr Heller: Jiné poměry, že ano?)

Dále se píše (čte): "Jest nesporné, že jest přímo nemožné vésti iniciativně správu v zemích tak velikých, s obyvatelstvem několika milionů a s obyvatelstvem, jehož kulturní a hospodářský rozvoj je na stupni vysokém a kde také úkoly vnitřní správy tím samozřejmě se stávají velmi rozmanitými a nesnadnými". - A tak to jde pěkně dál a dále.

Pánové, co tím chci říci? R. 1920 titíž pánové, kteří dnes psali nynější důvodovou zprávu, dovedli nám tak krásně a přesvědčivě vyložiti, že na světě není nic lepšího než župy. A prosím, vážení pánové, vemte si dnes důvodovou zprávu a uvidíte, že titíž pánové tam se stejnou vřelostí a se stejným nadšením dokazují - tenkráte byl ministrem vnitra p. Švehla, nyní se posunul nahoru, je premiérem a, řekl bych, vlastně také spiritus rector v této věci - a teď jeho jménem zase dokazuje se nám opak. Tedy řekněte mi jen jedno: (Sen. Kroiher: Což nemůže člověk přijíti k jinému poznání?) Ano! (Sen. Kroiher: Tenkráte jste to přeřízl a nyní litujete, že je Slezsko v celku v Moravě!) Vy říkáte, že může člověk přijíti k jinému poznání. Ale vy mi doznáte, že v duchu principií, které hlásáte, musí to býti poznání lepší, ku kterému máme přijíti, ale to lepší se musí poznati z důvodů. A vezměte ty důvody, které se dříve uplatňovaly a které se uplatňují dnes a ujišťuji vás, vezmete-li je po stránce stylistické, právnické a jakékoli jiné, že dřívější byly lepší, již proto, že byly krásnější a že jich bylo více. Ale proč to říkám? Připomenul jsem to ihned v prvé své řeči v ústavně-právním výboru. My se nemáme co tázati po důvodech. Máme to tady trochu jinak zařízeno. Citoval jsem Danteho. Dante žil v době poválečných rozbrojů, když se také jistí činitelé uchopili vlády v středoitalských městských státech a také se počínalo vyvíjeti to, co se vyvíjí u nás, jakási oligarchie, jak to nazval jeden z aktivních ministrů. Důvody byly konečně takové či onaké, ale Virgil říká v podsvětí: "Neptej se, proč, co se to tam děje, to se může, to se chce, a neptej se víc". Je-li důvod takový, či onaký, na tom nezáleží, chce to Švehla a Šrámek a basta!

To jsou ta dvě místa. Kolega Lukeš ve své zprávě na to poukázal, že prý bylo osudným pro existenci žup ustanovení §u 31 o svazku žup. Toto ustanovení nebylo osudné. Vypadá to dnes sice jako kukaččino vejce, ale zdálo se, že to vejce nebude nijak plodné, vždyť teprve za 7 roků slepice nynější majority z něho něco vylíhla. Po 7 roků nic! (Sen. Kroiher: To jste tam seděli na polovičce vy!) Vy jste v tom byli šťastnější. (Veselost.) Pánové, měli jsme zemské svazy, to byly zájmové svazy, to nebyly autonomní orgány v tom smyslu, jako byly okresy a župy, to byly jen svazy, které měly sdružiti jednotlivé župy k úkolům, jichž plnění nebyly z důvodů materielních samy schopny. Tedy čistě zájmové svazy "Zveckverbände", jak říkají Němci. Ukázalo se, že když župy vznikaly a sotva že vznikly, nesetkaly se nijak se sympatiemi našeho premiéra, ani Msgr. Šrámka. Nedoznaly jeho požehnání a proto musily zemříti. Ale ne z těch důvodů, které obsahuje důvodová zpráva Lukešova nebo dr. Kramáře. Je nutno si to říci, podle jakých hledisek se u nás ve státě vládne. Mně je to jasno. Tyto důvody jsou jen proto, aby pravda byla zastřena. Bylo tu již dnes vzpomenuto ostravské župy. Pro mne je jasno, že strana lidová odjakživa, za Rakouska i nyní, měla na Moravě jisté dominantní postavení a toho by nebyla uhájila, kdyby bylo u nás přišlo k rozložení zemí župami. Chci říci, že by snad zůstalo, o tom není sporu, v Uherskohradišťské župě, ale jinde byla by se musila děliti o moc nejenom s pány se strany agrární nebo s těmi, kteří dnes tvoří vládní majoritu, nýbrž i s námi socialisty. Ať už budete dělati v této republice volební řád jaký budete chtíti, ať zavedete instituci odborníků nebo nějakou jinou feudální, třeba kdybyste zřídili kurii velkostatkářů, nás z těch žup nedostanete ven. (Sen. Kroiher: Tam byste měli virilisty!) Nevím, máme-li na Moravě jednoho a vy mluvíte vždy o těch, co my máme, ale kolik jste si těch velkostatků sami vzali, o tom ve své skromnosti nebudete nikdy mluviti. (Sen. Kroiher: Naši stoupenci všechno zaplatili a nic se od státu nedlužili!) Pane kolego, nebudeme se příti. My dva si řekneme poctivě pravdu. Ještě nebyla historie státního pozemkového úřadu napsána. Až bude napsána podle pravdy, potom se o to budeme příti, pak budeme však také více věděti než dnes, co kdo platil za zbytkový statek a kdo ho dostal. Dnes to ještě my dva nevíme.

Abych se zase vrátil k věci. Byly to důvody čistě politické, touha po moci. Dáti těm občanským stranám, ale zejména ta touha byla větší, když jste dostali do své majority pana kol. Lukeše, pana presidenta Zulegera, pana profesora, snad nastávajícího opata, Hilgenreinera atd. Prosím, to bylo to hledisko, ale nemáte odvahy k té pravdě se doznati a proto je také s podivem, že pan dr Kramář, který je individualistou par exelence, na jednou mluví o antisociálním rázu žup. On říká: Jedna je chudá, druhá je bohatá. Kdybyste šli k panu dr Kramářovi a řekli, poněvadž, co platí pro obor veřejného práva, jistě stejně platí pro obor civilního práva, že ta nejstejnost v majetku je přece něco tak strašného, pak by v opaku viděl antisociální ráz. On by viděl na tom něco antisociálního, kdybyste chtěli něco takhle nivelisovati. Ale, pánové, nic antisociálního zde nebylo, a to proto, že úkoly, na které se nedostávalo v jednotlivých župách, mohly býti splněny konečně ve svazu. Proto se hledá důvod a mluví se o antisociálním rázu a vzpomíná ho zde také kol. Lukeš, který říká, jak jsou nestejné ty župy. Pan kol. Lukeš se - neříkám, že se posmívá - ale vyzvednul jako argument proti mně, že jsme my v Mor. Ostravě zřídili župní budovu za 35 mil. korun. (Zpravodaj sen. Lukeš: Kolik to stojí, jsem říkal!) Prosím pěkně, proč jsme to zřídili? Poněvadž jsme myslili, že zákon v Československé republice platí a že ti lidé, kteří jej udělali, že jsou na kompetentním místě, budou míti poctivou snahu jej dodržeti. Zde jste nás napálili, a ty, můj drahý příteli, musil's spolupůsobiti k naší škodě, to je pro nás bolestné. My jsme přinesli velkou obět, to říkám proto, poněvadž zákon nás k tomu vyzýval, my jsme to musili připraviti, a když, vážení pánové, se mluví o tom, že se zřídí župa na Slovensku, řeklo se nám z velmi váženého místa: první župa, která se na zkoušku zřídí v historických zemích, bude zřízena v Mor. Ostravě. (Sen. Kroiher: Ale?!) Ano, tak se nám to řeklo! Nemusíte to popírati; mám odvahu mluviti pravdu. (Sen. Kroiher: Já jsem řekl jen "ale"!) To "ale" záleží v tom, že jsme slyšeli pěkné slovo, ale skutek utek'. My jsme zřídili zcela důstojnou, já vám řeknu, budovu pro župu. My bolest ztráty materielní nějakým způsobem již překonáme. Ale jistě jednou v nás zůstane, že zejména nám socialistům na to, nechci říci na slovo, ale na plody součinnosti občanských stran anebo jistých činitelů s námi, nelze spoléhati jako na nějaký beton.

My jsme, pánové - zcela otevřeně to řeknu - napáleni, nic jiného, já se k tomu přiznávám, že jste byli chytřejší. (Sen. Šturc: To není ponejprv, proletáři byli buržoasií napáleni už po několikáté!) Já vám jedno říkám: Vy mně vytýkáte dosti často, že bývám trochu ortodoxní v tom socialismu. Já nemám žádnou ilusi, já jsem to věděl. Já jsem si vždycky říkal, když před několika lety vyslovili mně to dva vážení činitelé na Moravě, P. Šrámek a přísedící Stoupal, že župy nebudou, tak jsem věděl, že župy nebudou. Ale většina se u nás našla a spoléhala v zákon. Jak daleko v té důvěře v zákon došla, to je ta reminiscence, kterou tu uváděl kol. Lukeš.

Tedy, pánové, jak říkám, první myšlenka byla myšlenka politická a druhá myšlenka je materielní. Pěkně to umíte říci: antisociální ráz! Jedni jsou moc bohatí a druzí jsou moc chudí. Velectění! Oč tu šlo? Já jsem na to poukázal již na jiném místě. Já vidím tu jednu snahu. Vy nechcete jen dostati, bych tak řekl, moc nad veškerým obyvatelstvem do své ruky, ovládnouti je, nýbrž chcete si také zajistiti veškeré daňové důchody, chcete jimi vládnouti. Podívejte se na zvláštní fond, který byl zřízen podle zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Tu také jistě důchod, který plyne z průmyslových míst, uvádíte do zemského centra. Stejně to děláte při těch přirážkách. Neuvažujete, jak křivdíte takovému Ostravsku, které má daleko více úkolů sociálních, než leckterý kraj čistě zemědělský. Či ta práce naše není nebezpečnější, či nejsou naše špitály plnější, než jsou špitály v ryze zemědělských krajinách? Nemáme potřebí více sirotčinců, chorobinců atd.? Pánové, vy jste nám ty prostředky tím zákonem vzali. Byli jste tvrdí, a to proto, poněvadž nemáme naději, že jich dostaneme zpět. Ostravsko jest živým dokladem toho, jak v našem státě, i tam, kde hospodaří lidé, přiznávající se k těm nejnáboženštějším zásadám, dovedou s takovým průmyslovým krajem zacházet, jako je Ostravsko. Podívejte se na Ostravsko, má-li chorobince, sirotčince nebo cokoliv podobného. Musíme si vydržovati z obecních peněz, vlastně na útraty těch ubohých nemocenských pokladen tu naši veřejnou nemocnici, poněvadž naše obecní nemocnice je prohlášena veřejnou, země nám tu veřejnost vnutila, my to sami finančně neuneseme a proto musíme hospodařiti s těmi vysokými poplatky, které nám platí nemocenské pokladny atd. A co nám dalo Brno? Prosil bych pány z lidové strany, aby se obrátili na svého přísedícího veleváženého pana Drobného, kolikráte navštívil Ostravu, co udělal, aby odstranil baráky, v nichž leží nemocní a kde se honí potkani a které jsou plny štěnic a všelijakého hmyzu. Těžký boj to byl, když jsme za své peníze na něm vymohli alespoň jeden pavilon. Proč říkám, za své peníze? Proto, že jsme horentní poplatky platili do Brna. Znáte 8% příplatek k přímým daním pro účely zřizování nemocnic a otažte se, kolik v tom Ostravsku dostáváme zpět. Milý kol. Lukeši z krajiny slezské, běž do Ostravy a řekni tam každému krajanu: Ten osud, který na poli samosprávy měla Ostrava, budete míti ve Slezsku všichni až do poslední dědiny. Kolego, mluvil jsi moc o komunikaci. Jaká komunikace s tím Brnem? Škoda, že tu nejsou páni z řad německých, otázal bych se jich, jestli ti lidé z Albrechtic nebo Frývaldova budou míti tak blízko do toho Brna? Nevím, kolik hodin pojedou. Když my musíme z Mor. Ostravy jeti do Brna 4 hodiny, jak teprve dlouho pojedou ze zaopavských krajů? Kde zůstala ta racionalisace komunikace, o níž kolega Lukeš mluvil?

Nejsem tak historicky založen jako byli pánové z mladočeské strany a nyní snad národní demokraté. Byl bych si přál, aby snad méně historického, ale za to, co jest dáno poměry, co srostlo, má živou existenci, a co se zachovalo, aby bylo zachováno. Rád bych byl koncedoval, aby Ostravsko bylo přičleněno ke Slezsku. Nebylo naší vinou, že se tak nestalo. Nestalo se tak proto, poněvadž správcové brněnského zemského výboru, kteří se všude prohlašují za jakousi rozdělovnu, tomu nepřáli. Nepřáli tomu, aby miliony přirážek z Ostravska přišly nám a za to, že jsme se nemohli dostati z obětí brněnské lásky, za to nás chceš trestati, a říkáš: Když jste nechtěli k nám, půjdete s námi do Brna. To je velmi pochybená logika. Pánové, budou příliš veliké ty svazky, budou příliš centralistické, budou drahé. Říká se, že by byli ti úředníci stálí, že není dosti úředníků, že by se musili stěhovati atd., atd. Kol. Lukeš mluvil jako úředník, který vidí jen samé úředníky. Pánové, zájmy úředníků, to řeknu zcela otevřeně, zde nepřicházejí snad nijak v úvahu. Vždyť to není věčné stěhování. Je to nějaké 40leté stěhování po nějaké poušti? (Veselost.) Pánové, jednou a pro vždy, proč by se takových pár úředníků nemohlo vystěhovati a nemohlo jíti jinam? (Zpravodaj sen. Lukeš: Já proti tomu nejsem!) Ano, že jsem to s takovou lamentací dnes slyšel, že nemáme dosti úředníků. Zejména pravil pan dr Kramář, že nemáme dosti úředníků, kteří by se hodili za ty župany. (Zpravodaj sen. Lukeš: To, myslím, máme!) Nejen že máme. Velectění pánové, já vám říkám: Tak, jako jsme mohli obsaditi Slovensko a Podkarpatskou Rus s těmi župany, kteří jsou schopnými u nás župany, tak bychom mohli obsaditi polovinu světa. Máme úředníky specialisty a dosti schopných úředníků. Ty víš, (obrácen ke zpravodaji sen. Lukešovi) že jsme je kdysi dodávali až do Bosny, Uher, Haliče atd. a tak není o to nouze, není-liž pravda? Tedy, pánové, jaký to vážný důvod "úředníci" atd. atd.?

Velectění pánové! Když všechny tyto důvody podrobíte nějakému rozboru, budete mně jistě věřiti, že tu rozhodovaly jen dvě stránky, stránka politická, že se to zdálo pánům agrárníkům vhodnější a také lidovcům vhodnější dostati, řekl bych, spojenými silami tuto velikou zem do svých rukou. Prosil bych pana referenta, aby ve své statistice také přihlížel k tomu, že nemáme dnes jenom české lidovce a české agrárníky, nýbrž že máme také německé a že tyto čtyři strany u nás něco vydají. Ale pánové, máme zde také živnostníky a národní demokraty.

Nerad apostrofuji strany. Konec konců každá strana má právo, řekl bych, volně rozhodovati o svém politickém postupu. Jsem dalek každého diktátu, zejména když vidím, že jsou v té straně lidé ohromné politické zkušenosti, virtuosity atd. Ale, pánové, zaráží mne jedno, a to musím zde otevřeně říci, že je to právě strana representovaná inteligencí v národě. Mám za to, že žádná strana nemá tolik formelní školské inteligence ve svých řadách, doktorů, profesorů atd., jako právě strana národně-demokratická. Zaráží mne, že právě tato strana přisluhuje právě v takových věcech. V takových věcech, abych tak řekl, nebezpečných po stránce ústavní, jako to řekl pan dr Brabec, po stránce materielní, poškozujíc města a průmyslová ústředí a po stránce politické vydávajíc veškerou moc nad tak ohromnými tělesy dvěma stranám, jež zejména při všem tom, co dnes dělají, nemohou býti nijak označovány za upřímné strany demokratické a za strany pokrokové.

Velevážení pánové! Ty překonaly národní demokraty a ti vyřídí si to jistě se svým svědomím, ale jedno mne od té strany překvapuje, že jde dále a že dovolí těmto dvěma stranám sahati na kořeny té demokratické výstavby tohoto státu, a to je ta otázka jmenování těch členů. Já vám řeknu zcela otevřeně a stručně, když jste se spojili jako občanské strany, bylo mně jasno, že budete dělati svoji politiku, že ji budete dělati na poli hospodářském, na poli finančním, mně bylo také jasno, že tato vaše politika pro dělnictvo bude znamenati veliké minus. Ale prosím, z toho bych nevyvodil nic než jedno, řekl bych, dělnickému stavu: Stává se vám po právu, neboť měli jste hlasovací lístky a jak jste s nimi zacházeli, tak to dopadlo, dovedli jste voliti tyto strany, poněvadž bez podpory dělníků nebyli by lidovci ani jiné strany tak silné, to řeknu otevřeně, tedy ať dělnictvo se učí; v tomto parlamentě je škola, a já řeknu, že v tom se liším od pánů z komunistického tábora, já stojím na půdě demokracie, ať přináší dobré či špatné věci.

Já nejsem žádný demokrat na výpověď, nejsem žádný podmíněný demokrat, nebo demokrat s nějakou mentální reservací. Stojím na stanovisku absolutního principu demokracie a chci s ní snášeti dobré i špatné. Ale jedno bych nebyl myslel, že vy všichni, kteří jste s námi tento stát jako demokratický budovali, se nyní tohoto demokratického principu vzdáte. Jak na poli ústavním, tak na poli politickém přicházíte vždy se svou šikovností. Vy něco najdete. Ale nenašli jste nic originálního s těmito odborníky. Procestoval jsem několikráte Itálii. Měl jsem příležitost mluviti s lidmi z fašistického tábora. A tu jsem se jich tázal, v čem je základ jejich myšlenky, proč jsou tak antidemokratičtí. A fašisté mi říkali: Demokracie není dosti odbornická. Nedává dosti odborníků. Mluvte s kterýmkoliv fašistou chcete, on vždy říká: "My musíme zrušiti demokratický parlament, demokratickou správu a veškeré demokratické instituce, poněvadž musíme tvořiti něco jiného, co zaručuje působnost těchto odborníků." Vidíte, váš princip je čistě fašistický. Jenom vy, pánové, přicházíte s jinými důvody, ale věc je stejná. Řeknu: Jestli budete ve svých metodách pokračovati, jistě jeho excelence, pan Benito Mussolini bude litovati, že provedl takovou násilnou revoluci - nebo vlastně antirevoluci - že to mohl míti lacinější. Dopustil se jen té chyby, že si nevzal několik z těch chytrých právníků z Československé republiky, poněvadž ti by mu to byli udělali bez kapičky krve a mohl býti živ Matteoti a jiní. Velectění pánové, přicházíte, že je to jakási demokracie nová, ta odbornická. Vám nejde o ty odborníky. Kdyby vám o ně šlo, tak byste je byli navolili, pokud jste k tomu měli moc a neprohlašovali byste o svých vlastních lidech, že jsou nedostateční. Poukazovalo se na to, na jaké nízké duševní úrovni jsou prý naše politické sbory, poslanecká sněmovna a senát. O poslanecké sněmovně mluviti by bylo neslušné, poněvadž tu není. Je to jakýsi nepřítomný. A o senátu je to dosti choulostivé, poněvadž mluvíme o sobě. Ale jedno bych se tázal vás, pánové ze strany agrární a ostatních majoritních stran. Jestli je pravda, že ta úroveň je tu tak nízká, tak neodborná, tak si to matematicky vypočtěte, jestli připadne více na vás, než na nás. Tu otázku si předložte. Dělme se o to, ale spravedlivě, a my vám necháme, co vám v tom směru patří. To jen abyste viděli, kdo jak je účasten důsledku toho komplimentu, který vládnoucí pánové v tomto státě vyslovují. Prohlašuji, že je to pro mne začátek jakéhosi nového feudalismu. V Rakousku neříkali, že to musí býti nějací odborníci. Tam stačilo, když to byl majitel pozemku a půdy. Snad dnes, když mnozí z vašich vrstevníků se stali, řekl bych, majiteli půdy v širším rozsahu a mohli by tvořiti základ, který by byl dostatečný pro Rakousko, snad, pánové, se dnes ještě trochu ostýcháte a posíláte do prvních řad v tomto boji tyto odborníky a snad již dnes na něco docela jiného myslíte. To není jen, jak p. kol. dr Brabec jednou řekl, že podezřívám. Ne, nepodezřívám. Já říkám, že když jste pod tímto praetextem s to narušiti demokracii, budete schopni pod kterýmkoli jiným, i kdyby to byl třeba základ čistě majetkový, jako to bylo za Rakouska. To jest nový feudalismus.