Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Průša.
Sen. Průša: Vážený senáte! Je pravda, že stav silnic v tomto státě byl opravdu velmi špatný, a zdálo se, když přeskakovaly zprávy o státním hospodaření se silnicemi a upravování jich se strany správy státní, že snad opravdu je úmysl napraviti tento desolátní stav. Když dnes však máme před sebou předlohu zákonnou, vidíme pravý opak. Nelze si představiti, že právě projednávaným zákonem dojde k skutečnému podstatnému odstranění dnešních vad na rozrušených silničních tělesech. Tímto vládním návrhem tato důležitá otázka řeší se jistě naprosto nesprávně. Jedině správným by bylo, kdyby nejen na motorická vozidla, ale na všechny dopravní prostředky s větším zatížením, - dejme tomu od 25 q - tato daň byla uvalena, s výjimkou vozidel, která slouží všeobecným zájmům veřejnosti, spotřebním a výrobním družstvům, pokud obstarávají dovoz pro potřebu svého členstva, malých živnostníků, majících jen jedno vozidlo k provozu dopravní živnosti a motocyklů, užívaných dělníky, zřízenci, úředníky, neb drobnými živnostníky na cestách za zaměstnáním. V tomto směru také podáváme pozměňovací návrhy. Ovšem, říkám otevřeně, že nemáme velké víry, že tyto pozměňovací návrhy budou přijaty, poněvadž tendence celého návrhu směřuje docela jinam. Když to dobře pozorujeme, vidíme, že je zde úmysl, který také zákonem se provádí, osvoboditi těžké nákladní povozy se železnými obručemi, které silně ruší silniční tělesa a jejichž zatížení mnohdy dosahuje 4 až 5 tun. Rovněž také osvobozují se traktory, prý proto, že jsou používány v zemědělství. Ale pánové, dnes převážná část traktorů je používána týmiž zemědělci nejen k orání, ale také pro převážení nákladů a všeobecně je známo - a nikdo na tom nemůže ani "a" změniti - že jedna jízda těžkého traktoru napáše mnohem více škody na silničním tělese, než celé desítky jízd těžkých nákladních aut.
Jedno je ovšem také jisto, že pánové samozřejmě tuhle na to nepřistoupí. Jest zajímavo - a také se to zde soustavně tvrdí - že v původním návrhu tohoto zákona sice pamatováno bylo na zdanění těch těžkých povozů zrovna tak jako traktorů, ale z důvodů prý politických bylo od toho upuštěno a předloha změněna. Každý ví, odkud asi foukal vítr v tomto případě. Je zajímavo, že při kritice navrhovaného zákona jeden měšťácký list - nesocialistický a nejméně komunistický - napsal: "Staré Rakousko se svými mýty bylo mnohem demokratičtější." Tady, pokud se mluví o tom, že politické důvody způsobily, že tyto těžké povozy a traktory byly vyňaty, nic jiného nebylo sledováno, než aby agrárním zemanům se dostalo nových privilegií a jistě ne dosažení toho, čeho má býti zákonem dosaženo, to je co nejrychlejší a nejrozsáhlejší úpravy silnic. Proto také v důvodové zprávě se mluví při úpravě silnic o poměrně malém počtu kilometrů. Mluví se tam o tom, že v první periodě má býti upraveno v celku 3600 km. Prosím, náklad na to je zde prozatímně propočten na 1.020.000.000 Kč, ale při citovaných panem zpravodajem prostředcích, vyplývajících z fondů, z cel, dávek atd., dostaneme poměrně jen malé obnosy, takže, má-li býti jen tato poměrně krátká trať provedena podle plánu, uplyne hezká řada let, než to bude uskutečněno. Jak se však potom splní to, co pan zpravodaj se domnívá, že splněno bude, jak také tvrdil pan ministr dr. Engliš, když byly činěny ve výboru výtky, že naposled přece i obecní a okresní silnice také budou upraveny. Za tohoto stavu to půjde jistě velice těžko. Je nutno si uvědomiti, že přece jen § 22 tohoto zákona zakazuje další vybírání dávek obcím a okresům, a nesmí se také zapomínati, jak bylo již také zmíněno panem kol. Pichlem, že nedávno byl prosazen zákon, kterým se upravuje finanční hospodářství územních samosprávných svazků. Tento zákon limituje přirážky a dnes podle toho, jak jsou limitovány, zejména pro okresy, bude velice těžko myslitelno, že by okresy mohly nadále vykonávati to své poslání, které až dosud vykonávaly a které je právě příliš znatelné v důvodové zprávě, kde se mluví o tom, že okresních silnic máme 41.000 km, kdežto státních máme 8% tisíce km a v celku všech silnic něco přes 56.000 km. Tedy okresy jistě mnoho v tomto směru vykonaly a nikdo nebude chtít tvrdit, že není třeba ještě v tomto směru mnoho vykonati, že u nás je silniční síť ve všech obvodech ideální. Je třeba stavěti ještě mnoho silnic a nyní tím, že 22 paragrafem se bére možnost vybírání dávek a zákonem o finančním hospodářství zavedeno je limitování přirážek pro okresy, je nabíledni, že okresy v tomto případě svou povinnost již nadále nebudou moci plniti. Ani tvrzení pana dr. Engliše, že zase okresům se dostává určité kompensace tím, že zákonem, který byl přijat, se přebírá podstatná část osobních nákladů těchto samosprávných svazků, neodpovídá úplně poměrům - a každý, kdo zná hospodářství okresů, zejména hospodářství silniční, potvrdí - že osobní náklady v tomto případě nikdy, i když budou úplně odstraněny z rozpočtu, nevyváží toho, co ve skutečnosti bylo třeba vydati na věcných nákladech. Dnes je možno říci, že tímto zákonem zastaví se vlastně další stavba silnic. Pánové si představují, že snad se pozvedne také zaměstnanost a že bude z části odstraněna nezaměstnanost. Podle mého názoru pravý opak bude v tomto případě pravdou. Nebudou nejen moci stavěti nových, ale nebudou jich také moci udržovati. Když se podíváte do důvodové zprávy a přečtete si, jaké jsou zde prostředky, a jaké jsou zde proposice pro postup prací, přijdete k závěru, že na dlouhá léta s těmito silnicemi nebude moci býti hnuto. Pan ministr dr. Engliš sice tvrdil, že se na tyto okresní silnice postupně dostane, ale kdy? Když se podíváme do důvodové zprávy, vidíme, že to půjde velice špatně a já to ostatně již uvedl. Je jisto, že úprava silnic bude vlastně jen na dálkových tratích a jenom u státních tratí a ještě v mizivém měřítku.
Ostatně je také sporným, zda budou splněny předpoklady o dalším rychlém vzrůstu počtu užívaných motorových vozidel. Řekl bych, že právě vzhledem k dani v té formě, jak je zaváděna tímto zákonem, nesplní se ty předpoklady tak lehce, že možná pánové dočkají se důkladného zklamání a že propočty pánů z vládních stran v rozpočtovém výboru se ukáží velmi málo pravděpodobnými.
Je nutno ovšem zmíniti se také o §u 4. Tímto paragrafem ukládá se Ústřední sociální pojišťovně, aby vládě zapůjčila jednu miliardu Kč v době 10 let, tedy ročně asi 100 mil. Kč. V důvodové zprávě se mezi jiným mluví o této věci takto: "Na první pohled se zdá býti anomálií, že se disponuje zákonem prostředky sociálního pojištění a zdánlivě obmezuje volnost disposiční sociální pojišťovny." Je prý to tedy "zdánlivě" anomálie, ale já bych řekl, že je to skutečná anomálie, že je to do jisté míry také bezohlednost se strany dnešní koalice. Dnešní koalice měla odvahu sáhnouti na občanská práva pojištěnců. Mají-li odvahu bráti jim občanská práva, mají míti také odvahu sami si to zaplatiti a nechtíti z jejich prostředků peníze na ony účely, které nejméně zrovna těmto pojištěncům slouží. (Souhlas.)
Je nutno také uvážiti, že vedle toho v zákoně je řada jiných ustanovení, které jsou, řekl bych, právě výrazem třídního panství v tomto státe. § 23 mluví o tom, jak mohou orgány důchodkové kontroly pohraniční, silniční stráže atd. kontrolovati zaplacenou daň. Poněvadž jde náhodou v prvé řadě o motorová vozidla, najmě o automobily, tedy v tomto paragrafu dochází k zvláštnímu ustanovení. Kontrolovati možno jenom za určitých kautel. Za účelem kontroly nesmí - to je výslovně řečeno - býti auto v jízdě zastaveno. Tedy to by už panstvo bylo ve svém spěchu bud za ziskem nebo za požitkářstvím zdržováno. V tomto případě zájem státního tisku musí ustoupiti a panstvo nesmí býti zastavováno. Výjimka se připouští jen v hraničním pásmu jen pro cizozemce. Uvažujte, jaký jest zde poměr! Jedná se konečně u těžkých automobilů o poměrně dosti slušný obnos, zvláště u velkých automobilů 7 až o 8 tisíc Kč. Ale kontrolovati se to nemůže jen tak. To se může jen tehdy, když pán zastaví, když je na místě a když náhodou je tam také kontrolní orgán. Podívejte se, jak jinak jsou kontrolováni takoví nešťastní trhovci, kteří svou existenci nosí v ranci po celém světě. Toho může četník zastaviti kdekoliv na silnici, má-li licenci, má-li zaplacený "Erwerbschein" atd., ale jakmile jde o panstvo, tu je úplná blahovůle, pánové nesmějí býti vyrušováni, naopak orgány musejí býti vůči nim vysoce benevolentní a nesmějí jich zastaviti.
A prosím, teď něco o ustanovení o dávce z jízdného pro dopravu autobusovou. Nikdo nebude tvrditi, že u nás jest autobusová doprava laciná; to již bylo řečeno. Je úžasně drahá. Za trať 10 až 14 km platíte 10 až 12 Kč. A teď se k tomu zavádí daň dopravní, to znamená 30% přirážek. Je pravda, vozy některé autobusové trati jsou silně obsazeny, ale nechcete snad přece připustiti, aby se ten plebs tam natlačil a těm milostpaničkám zmačkal ty hedvábné sukničky. Chcete, aby jízda autobusem byla něco privilegovaného, a to má býti dosaženo touto dávkou? Nebylo by spíše úkolem drah postarati se, aby byla zlevněna autobusová doprava i z důvodů obchodních? I ministerstvo pošt by mělo znáti tento primitivní předpoklad dobrého obchodování - a v tomto případě se přece jedná o obchodování - a co možná snížiti dopravní sazby autobusové. To by něco znamenalo. A vedle toho uvažte, že tím postihnete také značně i úředníky, dělníky a zřízence, kteří dnes vlivem bytové krise bydlí na periferiích velkých měst a dopravují se autobusy. Těm samozřejmě zhoršujete jejich postavení, ačkoliv naopak měli byste se starati o to, abyste ještě zlevnili a rozmnožili tuto síť, abyste mohli nepřímo působiti také na odkrvení velkého města a rozluštiti tuto tíživou krisi velkého města. Pozorujeme-li, jak v tomto směru se postupuje, můžeme říci, že zákon tento je vzorem nedobrých zákonů. Ovšem, je to konečně samozřejmé, tomu se nijak nedivíme. Víme, kdo tyto zákony dělá, víme také, že nemohou býti v jiném duchu sdělány. Jsou-li sdělány pro kapitalisty, jsou jistě sdělány také v jejich duchu. Snad někdo řekne, že je to silně řečeno, ale uvažte, kolik tisíců a statisíců těžkých povozů s kovovými obručemi a s velikým zatížením se úplně laxně propouští z placení této dávky. Kde je pro to důvod? Vždyť sama důvodová zpráva přece také mluví o tom, že těžké povozy s kovovými obručemi silně rozrušují silniční těleso. Zde je sice řečeno, až když prý je rozrušeno těmi automobily, ale v rozpočtovém výboru jeden z pánů kolegů dokazoval zase pravý opak, že právě tyto povozy rozruší napřed v malém silniční tělesa a pak přicházejí veliké těžké automobily, které dílo zkázy dokonávají. Ale jedno je jisto, že těžké povozy bezesporně silně poškozují silniční tělesa a jsou vyjmuty. Proč? Řekl jsem již, že se mluví o tom, že působily zde politické vlivy, byly zde politické důvody pro to, aby tyto povozy nebyly zdaněny. Ne, pánové, to se nedá nijakým způsobem zatušovat. (Sen. Toužil: Snad, nemáš koalici za tak hloupou, že bude dělat zákony proti sobě?) Jistě ne. Já to také říkám. Já to také plně chápu, ale pak je také nutno, aby páni docela otevřeně řekli: Nám jde docela jenom o naše zájmy a ta demokracie je takovým přívěskem k hodinkám. Když jsme dnes u vlády, budeme si v tomto státě hospodařiti po svém, v prvé řadě ve prospěch své třídy a budeme obstarávati své vlastní zájmy.
V celku možno označiti tento zákon jako dílo, při němž nebyl brán zřetel na zájmy všeobecné, ale naopak tímto zákonem má se dostati nového presentu jedné mocné skupině dnešní koalice na účet ostatního obyvatelstva. Pánové, tak jak jsem to řekl, při tom § 4, tak i v celku není to fair a není to demokratické. Dávat někomu presenty na účet obrovské většiny obyvatelstva není zdravé a svědčí to o tom, že celý kapitalistický systém a dnešní vládní koalice pracují jenom pro své zájmy a také přirozeně pracují proti pracující třídě a tím také proti sobě.
Oni nechť si uvědomí, že tento postup je postupem úžasně nezdravým pro ně, ale že je vysoce dobrý pro nás, poněvadž pracující lid plně pochopí - a zejména ten malý pracující lid - jak pánové dovedou vládnouti a jak vládnou v tomto státě a také napříště se podle toho zařídí. (Potlesk senátorů strany komunistické.)
Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Reyzl.
Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Nesporně je potřebí zákona, který se stará o péči o silnice, a také my netajíme se tím, že patříme k těm, kteří si naléhavě přejí rekonstrukce silnic. Netoliko v zájmu automobilistů, netoliko těch, kteří používají motorových vozidel, nýbrž v zájmu veškerého obyvatelstva. Není dnes v létě nikomu více možno, aby na silnici konal nějakou cestu, aniž by se buď neudusil prachem, anebo aby při deštivém počasí nedošel k cíli celý zablácen. Dláždění, které jsme dosud, měli, nevyhovuje více, o tom se nemusíme dlouho baviti, moderním požadavkům. Ale je zvláštní, měli bychom se přece domnívati že zákon, který si činí úkolem dáti silnice do dobrého stavu, musí uspokojiti všechny kruhy. Ale tak tomu u tohoto zákona není. Nejen že velikou část obyvatelstva neuspokojuje nejen majitelé automobilů, obyvatelstva a obce tomu odporují, přistupuje k tomu ještě jedna okolnost, totiž ta, že tento zákon jasně nese stopy rozdělení ve třídy, třídního boje, o kterém se nám vždy vytýká, že jsme my ho vynalezli, který však majetné třídy po celá desetiletí vedou proti nám. Dnes začínáte vinu na špatném stavu silnic připisovati zkrátka dopravě nákladních vozů. Kdyby tomu tak bylo, musili by býti ve všech okresech stejně špatné a musily by býti stejně špatné, překročíme-li hranice naší země. Ale podivno, když jdeme jen deset kroků přes hranici do sasského území, vidíme, že se tam silnice nalézají v nádherném stavu a že si automobilisté a motocyklisté berou povolení k překročení hranic jen proto, aby mohli jednou podniknouti pěknou jízdu v automobilu nebo na motorovém kole. Proč to? Je jistě pravda, že v Sasku doprava motorovými vozidly je mnohem více vyvinuta nežli u nás, a je také jistě pravda, že se německé obce a okresy o své silnice staraly včas, kdežto u nás v tomto směru bylo všechno opominuto a že silnice byly zanedbány. Tento stav našich silnic byl již před válkou, tedy v době, kdy automobilová doprava ještě nebyla tak rozšířena jako dnes, horší nežli v cizině a tento stav, že naše okresní zastupitelstva odjakživa zaujímala takovéto stanovisko, pokud jde o péči o silnice, trvá již jako dříve. Okresní správy, které se skládaly většinou ze selských vrstev, myslily si, že je hlavní věcí, když se se svými koňmi dostanou ku předu, automobilisté a motocyklisté že si mohou zlámati vaz a nohy. To bylo asi jejich stanovisko a toto se od té doby velmi málo změnilo. Příčina změny byla však ta, že dělnický živel, který přišel do okresních a obecních zastupitelstev, stál před prázdnými pokladnami a následkem toho nemohl mnoho začíti.
Jak se na péči o silnice se strany nadřízených úřadů dohlíželo, chtěl bych ukázati na několika příkladech. Máme v severních Čechách dva okresy, které mají velmi dobré silnice, to jsou okresy Haňšpach a Děčín. Přijdete-li přes hranice jiných okresů, do těchto okresů, vidíte, že zde jest u vesla zcela jiná okresní správní komise. Haňšpach má asi 80 km silnic, a okres Haňšpach staral se včas o silničního odborníka a okres, který má také průmysl, vybíral takové přirážky, že mohl také něco vynaložiti na stavbu silnic. Objednal si válec, který stál asi 260.000 Kč a který okres také jiným okresům půjčoval, aby okresní správní komise v Haňšpachu přišla na svůj účet. Podle výpočtu amortisace mohla okresní správa za zapůjčení tohoto válce žádati poplatek 65 korun za hodinu. Okres Rumburk si tento válec vypůjčil, nějaký čas ho používal a za to od okresní správní komise v Haňšpachu obdržel účet. Tento účet šel pak k přezkoumání do Prahy a tu zemská správa prohlásila, že to tak jednoduše nejde, že by to znamenalo veliký náklad a škrtl požadavek okresu Haňšpachu jednoduše ze 65 korun za hodinu dohromady na 160 korun za den. V Rumburku stojí koňský potah na 1 den 180 korun, tedy při pořizovacím nákladu asi 20.000 korun a páni ze zemské správní komise prohlásili, že užívání válce také nestojí více, naopak ještě o 20 Kč méně. Jak ti páni počítají amortisaci, tomu nerozumím, ale zdá se mi to býti tak, že zemská správní komise bez ohledu na stav našich silnic chce okresy příměti k tomu, aby se o silnice nestaraly. Ale okresní správní komise si to nedala líbiti a podala rozklad, ve kterém uvádí cenu opatření válce, amortisaci, spotřebu uhlí atd., a ještě uvádí, že do výpočtu bére také kůlnu, která stojí 10.000 Kč. Na to přišel od zemské správní komise výměr: kůlny není zapotřebí. Tedy válec, který stojí 260.000 Kč, má klidně zůstat celou zimu státi pod širým nebem. Můžete si představiti, jak může parní lokomobila vypadati, když po celou zimu venku jest vydána dešti, sněhu a nepohodě. (Sen. Hartl (německy): Světu odcizená byrokracie!) Tak jest. Když takto hospodaří zemský úřad, nesmíme se diviti, když okresy nevěnují silnicím potřebné péče. K tomu přistupuje ještě jedna věc. Péče o silnice - uvedl jsem to již v rozpočtovém výboru - trpí velice národnostním momentem, který v posledních letech tak vystoupil do popředí. Bylo snahou restringovati německé cestáře a na jejich místo dáti české. Dnes je to tak, že kde dříve byli tři cestáři, v nejlepším případě jsou jen ještě dva. To ovšem nestačí ani k tomu, aby se díry vyplnily blátem a kamením, které leží na silnici. K tomu nejsou čeští cestáři - nechci jim naprosto ubližovati - řádně vyškoleni. Na místě aby se díry vyplnily, vyplňují se díry nyní tak, že nyní zase povstávají vyvýšeniny na silnicích, takže silnice nyní jsou právě tak neschůdné, jenom že místo děr povstaly hromádky. Tak vypadá naše péče o silnice.
Máme zde před sebou osnovu zákona, která se také zabývá plnými gumovými obručemi. Zde se tedy bez odborného úsudku zkrátka podrobují nákladní automobily s plnými a komorovými obručemi vyššímu zdanění. Nenapadá mi ani ve snách tvrditi, že tyto plné gumové obruče nákladních vozů neničí silnice. Jistě se tak děje. Ale upozorňuji na to, že se v Německu intensivně zkoumá otázka, zdali je-pravda, že plné obruče ničí silnice více nežli pneumatiky. V Německu jest celá řada učenců toho názoru, že plné obruče ničí silnice méně a že pneumatiky vysávají materiál ze silnic a právě tak jako osobní automobily svou velikou rychlostí poškozují silnice mnohem více. Proč se tedy na plné gumové obruče stanoví vyšší daň?
Řečník přede mnou se již zmínil, že máme v Československu asi 56.000 až 58.000 km silnic. Ve vládní osnově samé se praví, že se silnice dělí ve 4 skupiny a že tři skupiny s úhrnným počtem asi 3.600 km se mají upraviti, čtvrtá skupina silnic se prozatím nebude upravovati. Tedy ze 56.000 km silnic bude se spravovati, modernisovati, obnovovati jen asi 3.600 km. Ostatní silnice mohou zůstati bůhví jak dlouho tak jak jsou. Mezi nimi jsou především okresní a obecní silnice. (Sen. Hartl [německy]: S výjimkou Prahy a Brna!) Promluvím o tom ještě při návrzích.
Pánové! Rozpočtový výbor přijal resoluci, která nepostrádá komické příchuti. Jedna věta v resoluci obsahuje výzvu vládě: Zároveň musí býti obecenstvo v úzkých ulicích chráněno, aby jeho oděv nebyl postříkán blátem. Snad bude pan zpravodaj tak laskav a řekne nám, jak to vláda chce učiniti, zdali snad u silnic chce zříditi veliké ochranné plechy anebo co jiného. Dosud se vláda a úřady zpěčovaly přispěti něčím ke dláždění v obcích s úzkými ulicemi. Nyní se přece obcím bére všechno, čeho mohly použíti pro zlepšení silnic. A při tom žádá rozpočtový výbor od vlády, aby se starala o to, by lidé byli chráněni před postříkáním blátem.
Podáváme k tomuto zákonu celou řadu návrhů. V prvé řadě navrhujeme, aby v §u 2 odpadl pasus, že na obecní silnice má se vzíti zřetel jen potud, pokud leží v obvodu obce, která jest sídlem politické zemské správy. Považujeme to za veliké bezpráví pro ostatní obce a navrhujeme tedy, aby znění "kde se nalézá sídlo zemské správy" bylo škrtnuto § 4 tohoto zákona, jehož škrtnutí navrhujeme, jest neslýchaným útokem na instituci, která byla vytvořena pro zcela jinaké zákony.
Řečník přede mnou, kolega Průša, tuto věc již silně zdůraznil. Já připomínám jen jedno: při tvoření zákona o sociálním pojištění, kterýž byl vytvořen pod egidou kolegy Bečky, vznikl již velmi ostrý boj při ustanovení o správě tohoto jmění. Znalci vypočítali, že ústav pro sociální pojištění ročně vybere asi 600 milionů Kč. V zákoně jest ustanovení, kde se praví, že jedna třetina jmění ústavu musí býti uložena ve státních papírech. Oposici proti tomuto ustanovení při někdejším jednání prohlásil a slíbil tehdejší ministr financí Bečka, že jmění ústavu pro sociální pojištění nebude se větší měrou používati. Domníváme se, že vláda, když vystřídá jinou vládu, musí převzíti závazky této staré vlády aspoň potud, pokud se jedná o zákon o sociálním pojištění. Ale dnes se vláda o slib ministra financí Bečky více nestará a zasahuje do jmění ústavu, dnes kdy jest již jisto, že tento ústav nebude moci nahromaditi ony reservy, které vždy ve veřejnosti tomuto ústavu se připisují. Po celá léta operovalo se s tím, aby se obyvatelstvu znechutil zákon o sociálním pojištění. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Brabec.)
Vláda se snaží používati prostředků ústavu ku všemožným účelům a používati jich k účelům, které nemají nic společného s vlastním účelem ústavu. Poněvadž se to pak nepodařilo, a k zákonu o sociálním pojištění přece došlo, pokoušíte se nyní ústav ochromiti tím, že se sahá na jmění ústavu. Jest dnes zcela jisto, až uplyne kadenční lhůta a ústav bude musiti vypláceti pojištěncům první důchody, že se octne ve velikých potížích a že jmění daleko nepostačí, ježto je také úmyslem novelou k zákonu o sociálním pojištění snížiti prémie. Tímto nehorázným ustanovením, že vláda jest oprávněna si od ústavu pro sociální pojištění vypůjčiti jednu miliardu za úrokovou míru, za kterou by vláda neobdržela žádné peníze, saháte na peníze dělnictva a pojištění bez ohledu na to, zdali ústav pro sociální pojištění bude moci svým povinnostem dostáti. Pro případ, že návrh na škrtnutí §u 4 bude zamítnut, podáváme eventuelní návrh, že tato výpůjčka, která má býti uzavřena za účelem obnovení silnic u ústavu pro sociální pojištění, zůstati musí v rámci třetiny, která kdysi byla určena k uložení ve státních papírech. Myslím, ježto již zásadně oponujeme tomu, aby se tvořily takové fondy, poněvadž se domníváme, že péče o silnice patří k nejdůležitějším úkolům státu a stát by se zde neměl spoléhati na zvláštní daň, že by vláda tento návrh klidně mohla přijmouti, kdyby neměla na mysli zcela určité cíle, aby ústav pro sociální pojištění dělnictva zničila. Navrhujeme tedy, aby tato zápůjčka zůstala v rámci třetiny.
Dále chtěli bychom dnes při příležitosti projednávání zákona říci, že zákonodárné sbory jednou pro vždy mají od vlády žádati, aby v budoucnosti tento pokus více neopětovala, aby totiž činila nároky na peníze ústředního ústavu pro sociální pojištění. Podali jsme tento návrh již v rozpočtovém výboru. Dnes však přináší zase jistý denní list zprávu, že se chce přikročiti k vytvoření vodního fondu a že pro tento vodní fond rovněž mají býti požadovány peníze sociálního pojištění. (Sen. Kroiher: To není pravda, to jste nerozuměl!) Ó ano. (Sen. Kroiher: Pan ministr to řekl docela jinak!) Pane kolego, nemluvím o ministrovi. "Bohemia" přináší dnes tuto zprávu: "Mimo to má k vodním stavbám použito býti také reserv ústředního sociálního pojištění." (Sen. Kroiher: To je jistější než hlasy z Anenské ulice!) Pane kolego, stalo se již často, že něco bylo popřeno, pokud vím, je Bohemia" vždy velmi dobře informována. Píše-li "na směrodatných místech se zamýšlí", je jistě něco pravdy na tom. Nikomu by nebylo milejší než nám, kdyby se zpráva nezakládala na pravdě. Musíme se proti tomu stavěti co nejrozhodněji. V resoluci vybízíme vládu, aby při budoucích předlohách nechala peníze sociálního pojištění na pokoji. Ať se stará o peníze jiným způsobem, nemá však sahati na peníze dělnictva.
§ 7 jedná o silniční radě. Tento paragraf je po našem názoru velice nejasný. Nepřáli bychom si, aby úprava tohoto zastoupení v silniční radě byla přenechána vládě. Pokud známe tato opatření vlády, víme, že tu vždy vyjde najevo něco obráceného. Chtěli bychom již, aby v této silniční radě měla také nějaké slovo ta korporace, která na tom má největší zájem. V této korporaci nepomůže nám nic veliké zastoupení odborníků. Zde stačí několik odborníků. Zde však je potřebí, aby tam měli zastoupení ti, kteří účinným způsobem dovedou projeviti svoje mínění, jak a kde se mají silnice upravovati. To by bylo zastoupení samosprávných korporací, žádáme v návrhu, aby z 28 členů silniční rady bylo zastoupeno alespoň 12 členů svazků územní samosprávy. Myslím, že to také není nespravedlivý požadavek, a přál bych si jen, ačkoli toto přání jistě zůstane jenom přáním, aby u naší většiny tento názor převládal.
Dále chtěl bych na něco upozorniti, čemu vy rozumíte pod slovem "zájemníci", nevím. Myslím, že za jemnící jsou také ti, kteří po silnicích jezdí. Máme v Československu také veliký svaz, který čítá asi 10.000 až 12.000 členů, svaz dělnických cyklistů a sekci motocyklistů u tohoto svazu. Přejeme si a projevujeme toto přání v návrhu, aby v tomto zastoupení zájemníků zastoupeni také byli dělničtí cyklisté a sportovní svaz. To jest také spravedlivý požadavek, který můžete splniti, jen když tu je dobrá vůle.
V paragrafu o osvobození je po našem názoru nápadné jedno ustanovení. Autonomní okresní správy, které mají mnoho motorových vozidel, jsou zde zcela opomíjeny, právě tyto okresní správy, kterým tolik omezujete novým zákonem o obecních financích přirážky, ty právě by zasluhovaly, aby se jim život tolik neztrpčoval jako dosud, a jak se to má státi novým zákonem, žádáme tudíž v návrhu k §u 9, aby všechna motoricky poháněná vozidla autonomních okresních správ byla od daně osvobozena.
Na tomto paragrafu provedl rozpočtový výbor změnu, a to na interpelaci několika členů rozpočtového výboru vláda se rozhodla, vysloviti jasně, že kola s namontovaným pomocným motorem mají býti od daně osvobozena. Jistě velmi odůvodněný požadavek. Kdyby nebyl tak odůvodněný, mohli bychom s tím počítati, že by rozpočtový výbor tento požadavek tam nebyl přibral. Předně toto ustanovení státu jistě nepřinese žádné velké škody, neboť není právě příliš mnoho kol s namontovaným pomocným motorem, a jejich majitelé jsou dělníci. Schvalujeme to, že se tak stalo, ačkoli s něčím jiným nejsme srozuměni, chtěl bych totiž poznamenati, že agrárníci tohoto ústupku použili k tomu, aby pro sebe ještě více vydobyli. Prosadili požadavek, že traktory mají býti také osvobozeny od daně. Praví se v zákoně: "Traktory jsou osvobozeny od daně, pokud jezdí jen mezi hospodářskými budovami a polnostmi, na nichž poplatníci sami hospodaří." To mohlo by nás uklidniti a snad také vzbuditi domněnku, když sedlák svým traktorem nepoužívá silnice, že nemůže býti zavázán platiti daň. Podívejte se však na zprávu pana kolegy Sehnala. Při výkladě zákona přichází obyčejně také v úvahu, co říká důvodová zpráva, kolega Sehnal jde však ve své zprávě dále. Praví tam, že se tak děje proto, poněvadž traktor používá jen krátké trati. Nemluví tedy více o tom, že traktory jezdí jen mezi polem a stodolou a garáží, mluví také o tom, že používají silnice. Ale věc vypadá podstatně jinak. Kdo kontroluje, na kterých silnicích a na mnoha tratích traktory jezdí? Jisto jest, že traktory podle tohoto ustanovení budou oprávněny jezditi po silnici a že přes to zůstanou nezdaněny. To museli agrárníci obdržeti za to, že několik dělníků s pomocnými motory může jezditi na silnicích bez daně.
Bylo by lze říci ještě mnoho jiného. Postrádáme také toto. Proč nečiní se také opatření eventuelně pro takové katastrofy jako byla ta, která postihla naše severočeské lesy mniškou? Víte dobře, že celé strychy byly zničeny mniškou, že po celá léta tyto lesy byly káceny a denně jeden povoz za druhým jezdil s dlouhým dřívím po silnicích. Chcete-li viděti, jak tyto povozy s dlouhým dřívím silnice zřídily, přijďte ještě dnes, ačkoli již léta uplynula od této katastrofy, do severních Čech, a tu vám mohu ukázati ještě několik silnic, které dnes ještě pro povozy jsou nesjízdné, právě těmito povozy s dlouhým dřívím. Majitelé lesů, panství Grund ve Šluknově, vydělalo miliony za dříví a nepřispívá k obnovení těchto silnic ani halířem. Obce a okresy musí z daňových peněz obyvatelstva znovu zřizovati silnice, jež tito velkostatkáři zničili, kteří na tomto dříví vydělali miliony. (Sen. dr. Karas: Velkostatkář platí přirážky obecní a okresní na správu těchto silnic, on nejezdí zadarmo!) Pane kolego Karase, tyto přirážky mohou býti směrodatný jen pro obyčejnou dopravu. Když se však silnice zničí takovou měrou, musí se již zavésti zvláštní přirážky, jinak obce a okresy nepřijdou na svůj účet. Chtěl jsem se o tom jen zmíniti, abych ukázal, že v zákoně ještě daleko není obsaženo všechno, aby přidržáni byli ti, kteří silnice skutečně ničí.
Nyní k daňovým sazbám. Připouštím, že daňové sazby byly trochu změněny ve prospěch malých, ale stále ještě ne tak, jak bychom si to byli přáli a jak by to bylo spravedlivé, neboť i když se s dávkou z motorových kol šlo ze 200 Kč dolů na 150 Kč, můžete přece uvážiti, o mnoho-li dávka pro malá vozidla byla zvýšena, povážíte-li, že je mnoho dělníků, kteří si koupili ojeté motorové kolo o 11/2% až 2 HP, málo ho používají a podle zákona ze srpna roku 1921 do nynější doby platili v obcích jen daň 30 Kč, která se nyní zvyšuje na 150 Kč. Je to obrovské zvýšení v poměru k příjmu dělníka, a když mi řeknete, že také sazby pro veliké automobily byly zvýšeny o 500 Kč proti vládnímu návrhu, a že u těchto automobilů byly zvýšeny až na daň v obnosu 8.000 Kč, chtěl bych vám říci toto: je pravda, že se majitelé automobilů proti této dávce budou vzpírati a prohlašovati, že je to mnoho. Ale mám zkušenost, že právě bohatí jsou nejšpatnější platiči a nejméně státu dávají. Ale pro zákonodárný sbor nemá míti významu, kdo daň dávati chce, nýbrž kdo daň dávati může. A ten, kdo má automobil se sedmilitrovými válci, který stojí až 180.000 Kč, může 8.000 Kč mnohem snáze zaplatiti nežli dělník, který si ze svých uspořených krejcarů koupil motorové kolo a má platiti 150 Kč. Toto ustanovení v berních sazbách má ryzí třídní povahu. Berete příliš velký ohled na velké automobily a příliš málo ohledu na motocyklisty a na majitele malých aut. Za malý pražský vůz Picolo platí majitel nyní asi 160 - 165 Kč podle těchto vzorných předpisů. Dnes podle redukovaného stavu platí daň 300 Kč. Možná, že se to nezdá býti mnoho, ale nesmíte zapomínat, že malá auta jsou mnohem choulostivější a potřebují tudíž větších oprav, a že se majitelé malých aut rekrutují z vrstev maloživnostníků, kteří automobil nutně potřebují pro svůj obchod a méně pro přepych. Dále neuspokojuje nás ustanovení, které praví, když se daň platí za 6 měsíců, že platiti je 55%. Je to zase ustanovení proti těm motocyklistům, anebo majitelům malých aut, kteří daň nemohou zaplatiti za celý rok, tedy zase proti finančně slabším a vtiskuje to zákonu známku třídního zákona. Pan kolega Průša mluvil již o dani z autobusů, že zde neděláte žádných výjimek, je také nesprávné a měli byste již proto vzíti nějaké ohledy, protože autobusy přece neznamenají žádnou konkurenci pro železnice, a vy touto daní zatěžujete hlavně dělníky, kteří jezdí do svého pracovního místa. Tak tomu jest v naší krajině na trati Georgswalde do Šluknova a z Velkého Šenova do Hilmendorfu. Dělníci, kteří by ze svého pracovního místa museli jíti 2 hodiny, mají levnější jízdu a vy jim ji ještě zdražujete tímto ustanovením o 30%. (Sen. dr. Karas: Dělnické lístky jsou zproštěny!) Jsou snížené lístky, ale dávku dlužno zaplatiti, četl jsem zákon pozorně a nenašel jsem ničeho, z čehož by bylo tak souditi.
Nyní k jednomu ustanovení, které nám činí zákon již samo sebou nepřijatelným, totiž ustanovení, že tímto zákonem obce mají pozbýti příjmů, které jim přísluší na základě §u 38 zákona z 21. srpna 1921. Myšlenka, že by tu nemělo býti dvojího zdanění, jeví se třeba býti správnou...
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Pardon, dovoluji si upozorniti, že už řečnická lhůta dávno uplynula.
Sen. Reyzl (pokračuje): Jsem hned hotov pane předsedo. Nevím ani, jak dlouhá je lhůta řečnická.
Místopředseda dr. Brabec: 25 minut a mluvíte od 8 hod. 15 minut.
Sen. Reyzl (pokračuje): Vezměme toto ustanovení jako dané. Ale co mají dělati obce, kterým se nyní novým finančním zákonem samospráva bére, že nemají volnosti vybírati přirážky v určité výši, žádáme tudíž v návrhu, aby tyto obce dostávaly to, čeho se jim dosud dostávalo z tohoto příjmu a že teprve zbytek má plynouti do pokladny státní. To jest po mém názoru požadavek, který by dobře mohl býti přijat. Jen jedno bych ještě řekl. Pan kolega Ledebur v rozpočtovém výboru prohlásil, že v "Šestnáctce" bylo slíbeno, že se obcím dostane z fondu náhrady za úbytek daně z motorových vozidel. Ale v zákoně o tom ničeho nestojí a v poradě rozpočtového výboru nebylo to projeveno a rovněž tak ani v důvodové zprávě. Myslím, že je to slib, který nebude splněn, poněvadž tu o tom ničeho není.
Ještě na jednu věc bych poukázal, a myslím, že pan předseda mi dovolí, abych: to ještě řekl. Běžné příjmy této dávky budou větší tam, kde více motorových vozidel má svůj domov, a je přece jisto, že také tyto okresy a krajiny se více ničí, poněvadž se tam víc jezdí. Chtěl bych se proto pana zpravodaje otázati, jak se k tomu staví, když žádáme, aby se prostředků poměrně lépe použilo v oněch okresech, které k tomuto silničnímu fondu více přispívají, tak aby s nimi nebylo macešsky jednáno ve prospěch těch okresů, které přispívají málo anebo dokonce ničím. To bylo by mým přáním i myslím, že pan zpravodaj nám o tom podá vysvětlení. Celkem jsme vám vysvětlili, že nemůžeme projeviti svůj souhlas s tímto zákonem, nepřináší toho, čeho je potřebí, aby naše silnice přišly do dobrého stavu, a také z toho důvodu, poněvadž tato osnova zákona znamená sociálně-politické nebezpečí, budeme hlasovati proti tomuto zákonu. (Potlesk a souhlas.)
Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Dále má slovo pan sen. Modráček.
Sen. Modráček: Ctěný senáte! Uvedu-li ve své řeči řadu výtek vůči této předloze, nechci ji tím snad zásadně zavrhovati. Uznáváme loyálně důležitost toho, aby náš silniční problém byl řešen zákonodárně. My zrovna tak, jako pánové z vládní většiny pozorujeme desolátní stav našich silnic a uznáváme plnou měrou, že se musí státi náprava. My také nenamítáme ničeho proti tomu, že ti, kteří nejvíce přispěli a přispívají k úpadku našich silnic, mají na jejich úpravu platiti. Ačkoliv daň, která se touto předlohou zavádí, je nová daň spotřební, vzhledem k účelu, jakému má sloužiti, nemůžeme jí potírati.
To ovšem neznamená, že bychom souhlasili se vším, co v této předloze je. Především vidím svou povinnost v tom, abych se zastal vůči předloze jistých veřejných zájmů, které by měly vlastně městské strany ve vládní koalici samy hájiti, čehož nečiní. Jde především o rovnoprávnost mezi městy a venkovem, a za druhé o problém dopravy v okolí velkých měst. Ačkoliv o prvním bodě bylo již dosti mluveno, uznávám, že jest potřebí přece jen se ještě u něho zastaviti. V rozpočtovém výboru přispěchal náhle pan referent s návrhem, když se jednalo o § 9, aby traktory, používané v polním hospodářství, pokud jezdí jen mezi hospodářskými budovami a poli, na nichž poplatníci sami hospodaří, byly od daně osvobozeny. Odůvodnění se nám nedostalo, také bylo zbytečné, poněvadž v konventiklu, ze kterého tento návrh vyšel, vlastně byl nějak vynucen a věc, která je politickou mocí vynucená, nemusí se odůvodňovati. Odůvodňuje se tím, že to jistá strana, která má veliký vliv, žádá. Nicméně svědomí pana referenta se hnulo, když o této věci myslil, že není zrovna spravedlivé, když z vozidel, která mají býti všecka postižena daní, jedna část má býti vyjmuta. Hnulo se v něm svědomí a on ve svém úvodu touto duchaplnou interpretací chtěl se jaksi vniterně uspokojiti. Stojí za to, abyste si to přečetli: "Podle znění §u 8 vládního návrhu jsou dani z motorových vozidel podrobena pouze vozidla, jichž se používá k dopravě; traktory, pokud se jich k dopravě nepoužívá, nejsou tedy vůbec dani podrobeny". Traktory, jichž se k dopravě nepoužívá! K čemu jsou traktory? K tomu, aby se na pole dovezl pluh. Když se jich nepoužívá k dopravě, nemusí býti zdaněny! Ale traktory jsou k tomu, aby se používaly k dopravě, že ano? Nechápu opravdu, jak se mohla tato kuriosní věta zroditi v hlavě pana referenta. Ale právě ta věc sama o sobě jest kuriosní a potom se musí tím způsobem odůvodniti.
O této věci bylo již mluveno zde ne jednou, a přece se musím ještě u ní zastaviti. Pánové, jde o vozidla, která zprostředkují dopravu mezi polem a obydlím hospodáře, ale prosím, podívejte se na pražské, ulice, kolik denně projíždí vozů, jež rozvážejí zboží ze skladišť do prodejen obchodníka, ze skladišť konsumního spolku do jeho prodejen, ze skladiště továrníka atd. Všecka tato vozidla zprostředkují dopravu pouze mezi podnikem majitele automobilu a jeho filiálkami anebo nádražím a přece všecka tato vozidla podléhají daním, všecka tato vozidla, která se pohybují třeba jen v městech, která nepřijdou třeba na erární silnice. A naproti tomu traktor, těžké vozidlo, které kam vjede, všecko zničí, každou cestu, je od daně osvobozen. Pánové, nevidíte v tom nespravedlnost? Nevidíte v tom privilegia? A ptám se zástupců národní demokracie a strany živnostenské, zdali necítí, jakou politiku dělají proti svým vlastním zájmům, když klidně nechávají platiti v zákoně ustanovení o dani, jíž podléhají všichni živnostníci, obchodníci, kteří mají automobily nákladní, ale ustanovení, které vyjímá z této daně rolníky. Ale který pak rolník má traktor? To jsou jenom velcí sedláci. A, pánové, nevidíte v tom znovu tu červenou nit starých privilegií statkářských? Nevidíte v tom, že se zde opakuje to, co se opakovávalo staletí a staletí, že se tito mocní a bohatí panové osvobozovali od daní a dali za sebe platiti druhé? Pánové, vždyť jsme to viděli u daňové reformy. Prosím vás, myslíte, že se to nevidí, když vy si prostě ještě z pozemkové daně, kterou jste platili, a která, když se převede na zlatou měnu, nedosahuje ani výše daně předválečné, necháte ještě od finančního ministra dáti slevy? Myslíte, že to není viděti? Každý živnostník, průmyslník, obchodník i dělník platí dnes v hodnotě zlaté měny o 50% vyšší daň než před válkou, ale sedláci platí dnes prostě nižší daň, převedeno na zlatou měnu, nežli platili před válkou. (Hlas: Proto se jim, dobře vede!) Jistě se dobře vede těm, které vy zastupujete, dobře. Těm ostatním, těm menším se dobře třeba nevede. O tom tedy zde není sporu, ale prostě vám řeknu: V tom, když vy zastáváte privilegia sedláků, majitelů vozidel motorových, aby neplatili daně, nezastáváte zájmů chudých rolníků, nýbrž bohatých. To je politika čistě třídní, to není politika domkářská a malorolnická, jak máte v titulku své strany, to je politika statkářská.
Divím se městským stranám, že to trpí. Vždyť to samy též musejí cítiti, a nedovedu si toho jinak vysvětliti, než motivem, ideologií hleděti strany socialistické přimáčknouti ke zdi, a jsem toho mínění, že tyto motivy spojují městské strany s republikánskou stranou tak dohromady, že klidně přihlížejí k tomu, jak si vynucuje privilej za privilejí. To je tedy jedna věc, kterou musím a všichni rozumní lidé vytýkati.
Další bod, na který pokládám za nutné upozorniti, jest otázka dopravy v nejbližším okolí měst. V §u 25 předlohy se praví: "Z jízdného za osobní dopravu autobusy, kromě autobusů, sloužících výhradně dopravě v hranicích obce, zapraviti je dávku ve výši, stanovené pro železniční dopravu osobní - totiž 30% - a tato dávka může býti paušalována. Lístky dělnické a školní jsou od dávky osvobozeny".
Tato věta znamená, že jakmile autobus vyjede z hranic obce, již podléhá každý lístek cestujícího dopravní dani. Zdražuje se tedy bezmála o jednu třetinu. Teď si představte, že máte kolem Prahy celé velké obce, v nichž bydlí lidé, kteří skoro denně musí do Prahy. Mohou bydleti v Modřanech, a už tam podle tohoto tarifu by musili platiti dopravní daň. Nedovedu pochopiti, jak mohl tento paragraf býti takto sty-lisován. Každý rozumný člověk musí působiti k tomu, aby kolem velkých měst, kolem velkých průmyslových center byla do dosti značné vzdálenosti doprava co nejlevnější, tak, aby nejen mohli lidé ze vzdálenějších míst pohodlně a levně jezditi do své práce, nebo za jistými potřebami do města, nýbrž aby také lidé nemusili v městě bydleti. Pan kol. Kroiher, když jsem to uvedl, mně prostě řekl: Čím levnější doprava kolem měst, tím města více porostou a není to zdravé. Především: Města nerostou proto, jestli je tam levnější autobusová doprava někde v okolí, nýbrž z příčin různých. O těch nebudu mluviti, ale o co běží? Právě levnější doprava autobusů do okolí umožňuje, že město nemusí tak růsti, lidé nemusí býti tak napěchováni na sebe, mohou bydleti dále, na venkově. Je to zdravější i mravnější. Každý člověk moderně cítící, musí zastávati myšlénku, aby bylo městským lidem, nebo těm, co bydlí na periferii města umožněno, aby mohly bydleti co nejdále města z toho smradu a kouře atd. Vždyť jste byli také ve velkých městech evropských. Za 3 až 4 penny v Londýně člověk múze jeti konec světa. V Londýně je naprosto zbytečno pro ohromné tisíce obyvatelstva bydleti v městě, oni do Londýna jezdí. V Paříži, v obvodu hodiny cesty jedete za 60 centimů autobusem. Doprava je tam také na venkově provozována hlavně autobusy. To má svůj veliký význam. V Anglii máte dnes města, v nichž se vůbec nebydlí. Jsou tam jen hlídači domů a obyvatelstvo bydlí venku v zahradních čtvrtích a nemusí žíti v kouři továrním.
Když my však zdaníme lístky kromě toho, že autobus musí platiti daň autobusovou, totiž z každých 100 kg váhy 50 Kč - zdaníme ještě lístky dopravní daní, co bude státi lístek do Zbraslavi autobusem? Může to sloužiti dopravě, může to někoho vábiti, aby se vystěhoval z Nuslí, ze Žižkova, ze Smíchova a postavil si baráček dvě nebo půl druhé hodiny za Prahou? To nikoho nemůže vábiti, poněvadž by strašně projezdil. Pokládám tento paragraf, na který nebylo dosti váhy položeno předešlými řečníky, za velmi důležitý pro problém městské dopravy. Je tu sice ve druhém odstavci jakési oslabení toho, říká se zde: "Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem železnic a pošt a telegrafů může pro autobusy, obstarávající spojení v krajích, kde není souběžného spojení železničního, dávku zcela nebo z části prominouti". Slovo v krajích"- Kdyby zde bylo alespoň v obvodech", ale v krajích", co to znamená? To znamená Podkarpatskou Rus, nebo Slovensko, nebo Šumavu, ale neznamená to obvod Prahy, Brna, Plzně. Pokládám za veliký nedostatek předlohy, že nemá na zřeteli řešení moderní dopravy takových velkých měst a že naopak nebezpečně ztěžuje řešení tohoto problému. Podle tohoto zákona nebude vůbec možno v dozírné době zříditi nějakou síť automobilovou do širšího okolí pražského.
Dále je pravda, mají-li se silnice upravovat a snad nové stavět, musí býti peníze. Předloha se obrátila na sociální pojišťovnu. Celkem nelze proti tomu nic namítati. Tam jsou peníze, a podle výpočtu má jich tam býti za 6 let 5400 milionů. Peníze sociální pojišťovny nemusí býti nijak špatně uloženy, budou-li sloužiti silniční dopravě, úpravě silnic a všeobecné dopravě. O tom není pochyby, ale pánové, způsob, jakým se to děje, je při nejmenším trochu podivný. Především již ta miliarda. Ono se to tak krásně řekne a při tom se zapomíná, že když musí pojišťovna dáti 30% podle zákona o sociálním pojištění do cenných papírů stanovených v zákoně, a když ještě musí dát l miliardu silničnímu fondu, že je to polovina jmění sociální pojišťovny a na tu druhou polovinu budou si činiti a činí si nároky obce a okresy a tak, pánové, co zbude na řešení bytové otázky? Vždyť sociální pojišťovna má v prvé řadě starati se o řešení bytové otázky, o levné, zdravé byty pro lidi, které pojišťuje. Je to kus její činnosti. Tedy copak bude moci dáti ta sociální pojišťovna na řešení bytové otázky 50 milionů ročně pro celou republiku? Prosím, co zbude nanesení bytové nouze? Co zbude na stavbu dělnických bytů, na dělnické byty? Pánové, vždyť víte, že ti lidé po jisté době budou vyhazováni ze starých bytů, že musejí někde bydlet a přece nemohou bydleti v domech, kde se bude platit s úroky a amortisací 7% ze stavebních nákladů. To není možno, vždyť ani mnohý z nás by to nemohl zaplatiti a tedy sociální pojišťovna musí v prvé řádě dbáti na tyto sociální účely. Nenamítám nic proti tomu, že se zákon obrací na sociální pojišťovnu, ale má se to dělat jinak. Především trochu počítat. Snad by na místo 10 také 15 let vyhovělo. Ale ještě něco jiného. Jest nutno, aby se přímo v tom paragrafu nařizovalo ústřední sociální pojišťovně, že to musí poskytnouti či - jak se říká - že to "poskytne" silničnímu fondu? Pánové, náš obchodní život ještě neviděl tohoto poměru mezi zapůjčovatelem a vypůjčovatelem. V obchodním životě všeobecně ten, kdo je žádán o zapůjčení, prozkoumává situaci a poměry žadatele a podle toho půjčí, a ten, kdo si vypůjčuje, se uvazuje k úroku a amortisaci a pak také, že dluh zaplatí. A tu máme zcela obrácený poměr. Tady prostě ten, kdo má půjčiti, je donucen, že půjčiti musí a nemůže nic říkati. Prostě "poskytne" jednu miliardu. Ten, kdo si vypůjčuje, platí ovšem také úroky a amortisaci, ale nestojí tu ani slůvkem, kdy to má zaplatiti a nota bene dlužník má právo výpovědi a věřitel ne. (Sen. Kroiher: V předloze je, kdy se to zaplatí, v 69 půlletních splátkách.) Ano, máte pravdu, dobře, ale výpověď nemá zapůjčovatel, o to mně běží. (Sen. Kroiher: Hypoteční banka také to právo nemá!) Ne, ta může dáti výpověď za jistých podmínek. V každém dluhopise Máte, že může dáti výpověď za jistých podmínek. (Zpravodaj sen. Sehnal: Hypoteční banka při hypoteční zápůjčce ne!) I když neplatí amortisaci? (Hlas: To ne!) Tedy to vidíte! Nemyslete si, vždyť já mám také dluhopisy Hypoteční banky na našem družstevním baráku a tam je to hodně jasné. Musíme hezky dbáti, abychom byli včas se svými povinnostmi na místě. (Sen. Kroiher: Dokud dlužník koná povinnost, nesmí býti zápůjčka vypovězena!) A co když sociální fond nebude konati? (Sen. Kroiher: To nemáte podezřívati, že nebude konati.) Mně tu běží pouze o formu, že se tu sociální pojišťovna staví prostě do situace jakéhosi nevolníka. Vždyť, pánové, vláda má dosti vlivu, aby půjčku, která se tu stanoví, dohodou s pojišťovnou vymohla. To by bylo hezké, aby neměla vlivu na sociální pojišťovnu a aby musil býti k tomu nařizovací zákon, že musí silničnímu fondu sociální pojišťovna půjčiti. Kdyby byli pozváni pánové z představenstva sociální pojišťovny nebo z ředitelství k ministerskému předsedovi nebo k ministrovi financí, žádný z nich zcela jistě by neodporoval, ale není potřebí takovým způsobem prostě výpůjčku vynucovati.
Ještě tu na něco musím upozorniti, na to, že i když musím souhlasiti, že především peníze silničního fondu mají býti obraceny na nejpotřebnější trati, to jsou trati, na kterých se nejvíce jezdí, jak se říká dálkové, nic méně přece jen byly zde odsunuty příliš okresní silnice stranou. Ani tou opravou, pane referente, se nic nespravilo, poněvadž tu se praví, že se příspěvky budou dávati na silnice, které mají mimořádný význam pro dopravu. U okresní silnice se neuzná, že by měla takový mimořádný význam. Okresní silnice jistě budou, jak se zde říká, vyloučeny z výhod tohoto fondu. A přece jen musí automobily, které jsou v okresu, platiti daň a bere se obcím vůbec právo ukládati tuto daň a na úpravu silnic v jejím okolí najednou, není-li to silnice státní, zemská nebo okresní, taková, že je dálková, nedostanou nic. Jsem tedy toho mínění, když už se stavil silniční program, že se měl postaviti program celkový a nemělo se to tak zúžit, měly okresy míti ještě aspoň trochu naděje, že se jim něco z fondu dostane.
Pánové, vy jste jisté funkcionáři okresních zastupitelstev a myslíte, až přijdete domů s tím zákonem, že vás přivítají, že budou zákonu rádi? Budou vám to vytýkati, že jste - nechci užíti ostřejšího slova - tak ležérně přešli přes zájmy, které zastupujete zde a také v okresní správě.
Já, vážení pánové, uznávám, jak jsem s počátku řekl, nutnost, aby zákonem byl tento ožehavý problém vyřešen. Zásadně také tuto předlohu nezamítám a zamítati nemohu, jako jí nemůže zamítnouti žádný rozumný člověk, i když vytýkám, že jsou v ní věci, se kterými nelze souhlasiti. Silnice dnešní za rozvinutí automobilové dopravy jsou vedle železnice cévami a tepnami hospodářského organismu každého státu. Dovážejí mu jeho potravu a jako v těle každého člověka porušení krevního oběhu působí těžké nemoci, po případě vede k zničení, tak i v každém státě a každé zemi, kde komunikace se rozpadávají, anebo jsou zanedbány, má to těžké následky ve veškerém hospodářském životě. Každý rozumný člověk musí uznávati nutnost, aby velkorysým plánem a velkorysými prostředky byly ne dostatky našich silnic řešeny.
Budeme hlasovati pro zákon s výjimkou ovšem těch paragrafů, se kterými souhlasiti nemůžeme. (Potlesk soc. demokratických senátorů.)
Místopředseda dr. Brabec: Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.