Předseda: Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zahraničního, panu sen. dr. Brabcovi.
Zpravodaj sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Pan oposiční řečník dovolával se ve svých vývodech zejména resoluce světové hospodářské konference, že byly projeveny názory a také usneseny za účelem úplného odstranění cel, nebo ulehčení vzájemných hospodářských styků. Není pochyby, kdyby tato věc byla proveditelná, kdyby tomu na překážku nebyly velké různosti v hospodářských poměrech jednotlivých států, že by to byl ideální stav a jistě také nelze zazlívati našemu panu ministru zahraničí, že v principu s takovým ideálem projevil souhlas. Ale tentýž ministr zahraničí velice dobře ví, tak jako my všichni, že je to cosi prozatím nedosažitelného, a proto mu nezbývá nic jiného, jako ani ne nám, než uzavírati se? sousedními státy smlouvy a v těch smlouvách obchodních dávati takové podmínky, kterými jednak se chrání naše výroba, náš průmysl a obchod, jednak se sousedu umožňuje import některých výrobků, na kterých mu záleží a které u nás nejsou v dostatečném množství, kde my nejsme soběstační. Dedukovati z toho cokoliv proti schválení mezinárodní smlouvy obchodní mezi naší československou republikou a královstvím Maďarským, zdá se mi poněkud nepraktické a nedá se dobře srovnati s nabytými zkušenostmi. Aby zmizely celní zdi, k tomu nestačí jen volati po jejich odbourání, a proto nám nezbude nic jiného, než takový poměr národohospodářský mezi dvěma státy hleděti vyřešiti se zřetelem k zájmům obou států, snažiti se uhájiti vlastní průmysl, od kterého závisí zaměstnanost - a jistě na to pan kolega Jarolim musí myslit, jakožto zástupce dělnictva a zaměstnanců vůbec - a na druhé straně tomu sousedovi vyjíti potud vstříc. (Sen. dr. Heller [německy]: Ale pane kolego, kdyby cla na obilí byla nižší, byly bychom dosáhli větších výhod pro průmysl! O to tu jde!) Totiž to by byly po případě jednostranné výhody, poněvadž my také musíme počítati to, co snese naše zemědělská výroba, naše mlynářství. Tam máte také zaměstnané dělníky ve všech těch oborech. Tedy prosím, pánové, to je cosi, co tak do sebe zapadá, že se to nedá podobnými radikálními názory řešiti. (Sen. Jarolim [německy]: V Americe stojí metrák 182 korun a platí tam pateronásobné ceny!) Pane kolego, promiňte, co si může dovoliti velká republika Spojených států, to si naše republika dovoliti nemůže. Spojené státy jsou obklopeny se všech stran mořem, mají takovou rozlohu a takové bohatství všech přírodních produktů, že to nesnese žádného srovnám s poměry našeho státu. My jsme tu zaklíněni a obklopeni silnými státy průmyslovými a zemědělskými a musíme s touto svou polohou počítati. (Sen. Jarolim [německy]: Lépe živení zemědělští dělníci jsou pilnějšími dělníky! To je v povaze věci!) Vy vyvodíte z přirozenosti věci všechno možné. Ale já bych vám řekl jen tolik, že nelze prováděti kritiku nějaké obchodní smlouvy tím, že vyjmete jednotlivé položky. Chcete-li prováděti věcnou a objektivní kritiku, pak musíme tu smlouvu uvažovati jako celek. Promiňte, mám tak velkou důvěru k našim vyjednavačům, že všechno se pokoušeli uplatňovati a zkoumali, co maďarský stát jim bude koncedovati, co snese a na druhé straně, co sneseme my. A takovým způsobem dochází k této mezinárodní obchodní smlouvě. Nemůžeme si nadiktovati, co by nám bylo vhod, a na druhé straně musíme uvážiti, jaké koncese se zřetelem k naší výrobě můžeme sousednímu státu činiti.
Když uvádíte statistické číslice, tedy promiňte, říkám, že o statistiku hádati se je velmi těžko, poněvadž statistické číslice jsou produktem určitých metod. Zvolíte-li jinou metodu než ten, kdo statistickými číslicemi proti vám bojoval, můžete míti pravdu oba, ale můžete se také oba klamati. Proto mně ty statistické číslice příliš ne-imponují, dokud nemám možnosti zkoumati, na základě jakých metod se k nim skutečně došlo. (Sen. Jarolim [německy]: Poslední čísla, kterých jsem užil, jsou ze ženevského úřadu práce!) Nemám toho názoru, abych vám snad podkládal nějaký špatný úmysl při tom. Vím, že jste přesvědčen o správnosti těch cifer, ale na druhé straně jsem přesvědčen, že naši vyjednavači měli jistě také velmi dobré statistické číslice po ruce a že jich používali tak, jak jenom bylo možno.
Ale jednu věc musím panu kolegovi Jarolimovi vytknouti, kterou považuji za velmi vážnou. Mluvil tu o jakýchsi tajných ujednáních. Promiňte, řeknu vám upřímně, že jako příslušník tohoto státu, bych se neodvážil něco takového říci, poněvadž nic takového neexistuje. (Sen. dr. Heller [německy]: Ale dementováno to nebylo!)
Prosím, já to dementuji a na základě informací velmi přesných. My jsme tu věc velmi podrobně projednávali v zahraničním výboru, kde byla obšírná debata a byli tam též zástupci vlády. Ale o nějakém tajemném ujednání tam není řeči. Jen to, co je ve smlouvě, to platí a to existuje, žádných tajných smluv není, a není dobře o tom mluviti, poněvadž takovým způsobem zbytečně se podrývá důvěra v náš stát a ztěžuje se nám jednání s dalšími sousedními státy. Tedy prosím v zájmu státu a všech vrstev státního občanstva, aby bylo od takových tvrzení upuštěno. (Sen. Jarolim [německy]: Konstatoval jsem, co se psalo v pražských novinách!) Něco jiného je, co se napíše ve veřejném tisku, a něco jiného, co zazní s veřejné tribuny takového vážného sboru, jako je senát. Já se proti tomu ohrazuji a dementuji to výslovně. (Sen. dr. Heller [německy]: Vláda to musí dementovati!) Já zde zastávám vládní většinu a myslím, že vám to postačí, poněvadž to výslovně dělám na základě informací od vládních zástupců.
Ještě bych podotkl, že pro naše výrobní kruhy podle řeči pana kol. Jarolima by snad bylo skoro lépe, kdybychom žádné smlouvy neměli. To se mi zdá poněkud daleko jdoucí stanovisko. Pan kol. Jarolim mluví o tom, jakoby cla bylo možno odstraniti, jakoby to bylo nějakou lehkou věcí. Já jsem přesvědčen, že by nejhůř při tom pochodili právě dělníci a zaměstnanci. Podnikatel to nějakou dobu spíše vydrží, ale dělník, který je živ ze dne na den, z denní mzdy, by se vám za tu metodu poděkoval, nehledě ani k tomu, že ta moudrost je tak jednoduchá, že by všechny státy na ni přistoupily a nemořily by se ujednává-ním obchodních smluv, které se děje všeobecně a po celém světě. (Sen. Jarolim [německy]: Chce-li se kdo obohatiti na, útraty druhého, jsou to methody středověku!) Vždycky se to smlouvání děje do jisté míry na útraty obou států. To si musíme již jednou uvědomiti a s tím musíme počítati.
Co se týče resoluce, která zde byla podána, především bych poukázal k znění článku V., na který se resoluce odvolává, že "vláda je zmocněna v případě mimořádné nouze dočasně atd. zrušiti, nebo přiměřeně snížiti cla".
Nevím, je-li u nás možno mluviti o nějaké mimořádné nouzi. To jest přehnané, zrovna tak, jako není pravda, že ceny obilí a mouky jsou o 40% nad cenami světového trhu. Naopak, ty jsou velmi blízko cenám... (Sen. Jarolim [německy]: Co je na chicagské burse, nutno vzíti jako v Praze! A nutno to postaviti proti sobě!)
Předseda (zvoní): Prosím, neračte vyrušovat!
Zpravodaj sen. dr. Brabec (pokračuje): Pane kolego, já jsem vám již řekl, že se nebudu příti o tom, co je v Americe. Ale u nás nejsou ceny obilí a mouky o 40% nad cenami světového trhu. Zde není podmínek k tomu. Já vím, jak se obchodovalo s americkou moukou a kdo nejvíce na ni vydělával a kdo nejvíce trpěl. Naše mlýny byly přímo v katastrofální krisi a naši zemědělci pomalu by byli nemohli vůbec prodati své výrobky. Promiňte, tyto metody si nemůžeme zavádět. Já budu rozhodně zaujímati stanovisko, aby resoluce panem sen. Jarolimem, dr. Hellerem a soudr. navrhovaná byla zamítnuta. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Budeme hlasovati, prosím, aby se páni a dámy posadili. (Děje se.)
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno v tisku 464, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém.
Dalším předmětem jednání je:
4. Zpráva I. kulturního výboru, II. rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 326) o úpravě zeměměřického studia na vysokých školách technických. Tisk 465.
Zpravodaji jsou: za výbor kulturní pan sen. dr. Němec, za výbor rozpočtový pan sen. dr. Procházka.
Dávám slovo zpravodaji výboru kulturního, panu sen. dr. Němcovi.
Zpravodaj sen. dr. Němec: Slavný senáte! Předloha o návrhu úpravy zeměměřičského studia je vlastně splacením dluhu státu vůči tomuto oboru, vůči zeměměřičství, a to proto, poněvadž dosavadní dvouleté kursy, které loni slavily 30leté jubileum, byvše, zřízeny v bývalém Rakousku r. 1896, naprosto již nestačí a neodpovídají nynějšímu rozvoji zeměměřičství. Ostatně, když byly zřízeny, tedy již velmi záhy se ozývaly hlasy v bývalém Rakousku, že dvouleté kursy zeměměřičské nestačí. Byly vyslovovány požadavky, aby toto studium bylo rozšířeno a aby posluchači zeměměřičství byli postaveni na roven ostatním řádným posluchačům na vysokých školách technických.
Také po převratu bylo svoláno několik anket na žádosti se strany odborníků, se strany posluchačů zeměměřičství a také ovšem se strany vysokých škol technických, a nyní tedy dochází, jak jsem řekl, ke splacení dluhu, kterým je stát opravdu povinen zeměměřičství, neboť zeměměřičství za těch 30 let od r. 1896 se velice podstatně změnilo. To není již to staré prosté plošné, anebo lineární vyměřování, to je skutečně velmi složitá věda, která užívá celé řady nových vědeckých pomůcek optických a jiných a zeměměřičství samo následkem tohoto zdokonalení nabylo mnohem většího významu nežli mělo kdysi. (Předsednictví převzal místopředseda Donát.) Stalo se podkladem pro celou řadu jiných technických oborů.
Důvodem, proč bylo voláno po reformě zeměměřického studia, bylo to, že nebylo možno během dvou let vměstnati veškeren materiál, za druhé to byla ta okolnost, že absolventi tohoto studia vlastně tvořili jakousi nižší kategorii posluchačů ve srovnání s absolventy ostatních oborů na vysokých školách technických. Odborníci v anketách, které v této věci byly pořádány, rozcházeli se ovšem ve svých požadavcích. Jmenovitě pokud se týče délky tohoto studia, bylo požadováno studium 4leté, některými však také 3leté a vláda předložila návrh, kterým se mění dosavadní dvouleté kursy ve tříletá oddělení při škole specielních nauk na vysokých školách technických, a to tak, že na těchto nových odděleních na týden má připadnouti 36 hodin.
To je tak asi maximum, které je možno od posluchačů vyžadovati, a není vyloučeno, že v dohledné době se budou tato oddělení dožadovati, aby toto studium bylo rozšířeno, poněvadž je přirozeno, že metody tohoto studia doznají dalšího rozvoje a dalšího zdokonalení, a jak to již u profesorů bývá, že považují své předměty velmi často za mnohem důležitější, nežli ve skutečnosti jsou. Není tedy pochybnosti, že bude proslovováno dosti požadavků, aby toto studium bylo prodlouženo, z různých důvodů a jistě také proto, že se 3letým studiem zvětší vlastně velmi značně rozmanitost v délce studia na vysoké škole technické. Budeme míti odbory, kde se studium končí po 2, 3, 4, 41/2 a konečně po 5 letech.
Kulturní výbor skutečně uvažoval o tom, zdali by nemohlo toto studium býti prodlouženo na 4 roky, ale rozhodl se z rozmanitých důvodů pro studium tříleté. Hlavním důvodem pro to bylo jmenovitě přesvědčení, že z hospodářských a sociálních důvodů nedoporučuje se nyní vysokoškolská studia přespříliš prodlužovati. Vysokoškolské studium je samo o sobě velmi drahé a konec konců postavení absolventů není potom takové - můžeme si to otevřeně říci - aby se takové přespřílišné studium opravdu vyplácelo, nehledě k tomu, že příliš dlouhé studium znamená ztrátu kapitálu, výkonnosti a energie u těch absolventů. Je sice pravda, že do války převládal směr, aby vysokoškolská studia byla prodloužena. Bylo dokonce projeveno přání, aby na př. studia na reálce ze sedmi let byla prodloužena na 8 let. Také na vysokých školách technických na některých odborech opravdu studia byla značně prodloužena. Nyní naopak objevují se snahy, aby studia vysokoškolská byla bez újmy vzdělanostní u všech absolventů spíše zkrácena tak, aby absolventi pokud možno nejdříve, jsouce ovšem dobře vyzbrojeni, mohli odejíti do praktického života. Takovéto zkrácení studií může míti značný význam i z praktického hlediska jak pro jednotlivce, tak pro stát.
Musíme počítati s tím, že na vysokých školách přece jen jsou již dospělí lidé, kteří mohou samočinně -velmi mnoho se naučiti, že není potřebí, aby jim všechno bylo doslova předneseno, musíme počítati s tím, že kus ekonomie výchovy, jakýsi taylorismus bude také zaveden do studií vysokoškolských. To všechno byly důvody, které v kulturním výboru nás přesvědčily, že při tom rozdělení materiálu a vyučovacích metod tři léta pro zeměměřičské studium budou dostatečná. Při tom v kulturním výboru bylo ovšem předneseno přání a vysloveno očekávání, že ministerstvo školství tato oddělení dobře a moderně vypraví a že se nebude omezovati na ten sporý rozpočet, který pro ty dvouleté geometrické kursy dosud byl vyměřen.
Kulturní výbor přijal vládní návrh. Jen v jedné věci učinil změnu, a to tím, že vsunul do věty, týkající se doktorátu abiturientů zeměměřičských, dodatek, který má vyrovnati zkrácení studijní doby vzhledem k ostatním doktorským studiím na technice, aby totiž doktorát mohl býti absolventem složen teprve po složení druhé státní zkoušky. V kulturním výboru také bylo přijato s uspokojením vyjádření zástupce ministerstva školství a národní osvěty, že studijní řád i zkušební řád i ostatní věci týkající se více technické stránky úpravy tohoto studia budou ministerstvem školství vydány v dorozumění a po slyšení profesorského sboru technických vysokých škol, jichž se týče. Vládní návrh navrhl zřízení tří oddělení pro zeměměřičské studium, dvou českých a jednoho německého, a to proto, že počet posluchačů českých na zeměměřičských kursech byl v roce 1925/1926 396, počet posluchačů německých 103, tedy poměr 1 : 4 je vyjádřen vlastně ještě ve prospěch toho německého nového rozdělení, neboť se navrhuje zříditi jedno německé oddělení v poměru ku dvěma českým. Není pochybnosti o tom, že počet posluchačů tohoto zeměměřičského oddělení bude stoupat již z toho důvodu, poněvadž se nyní jeho absolventům dává docela jiné postavení i v titulech i z toho vyplývajících práv, než měli dosavadní absolventi dvouletých kursů, a my skutečně vidíme, že již ve srovnání s číslicemi, které nám udalo ministerstvo školství a národní osvěty v důvodové zprávě, počet posluchačů stoupá jak na českých vysokých školách technických, tak i na německých, zejména i na vysoké škole technické německé v Praze. Poněvadž považujeme zřizování těchto oddělení a jejich počet za věc skutečné potřeby, usnesl se kulturní výbor na resoluci, aby, jakmile stoupne přiměřeně počet posluchačů na zdejší německé vysoké škole technické, bylo tam také oddělení zeměměřičského studia zřízeno, a myslím, že poměry, jmenovitě stoupající tendence počtu posluchačů vynutí si, že resoluce, kterou slavnému senátu doporučuji, nezůstane jen na papíře.
Mimo to přijal kulturní výbor také resoluci, aby pokud možno brzy zřízeno bylo oddělení zeměměřičského studia pro Slovensko a Podkarpatskou Rus v Košicích. Zřízení tohoto zeměměřičského studia v Košicích je věcí prakticky velice naléhavou jmenovitě proto, že poměry katastru na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou ve velice špatném, neudržitelném stavu. Bude tam potřebí velice mnoho práce, aby poměry byly upraveny, poněvadž katastr přece jen je základem právních poměrů k půdě a k tomu bude potřebí zeměměřičů, kteří jsou velice dobře obeznámeni zejména se zákonodárstvím na Slovensku a Podkarpatské Rusi, které je podstatně odchylné od bývalého zákonodárství rakouského. Doporučuji tedy slavnému senátu jak přijetí návrhu zákona, tak přijetí obou resoluci, o kterých jsem se právě zmínil. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Donát: Referentem za výbor rozpočtový je pan sen. dr. Procházka.
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Výboru rozpočtovému náleželo, aby projednal osnovu s hlediska úhrady. Náklad na udržování dosavadních zeměměřičských kursů zahrnut je v rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty, a obnáší náklad podle rozpočtu na rok 1927 při českém vysokém učení technickém v Praze úhrnem 224.200 Kč, při německé škole technické v Praze úhrnem 57.800 Kč, při české vysoké škole technické v Brně 47.200 Kč a při německé škole technické v Brně 49.200. Navrhovaná reorganisace zeměměřičského studia bude vyžadovati delší doby a celkem jen nepatrné zvýšení tohoto nákladu. Mnoho studijních nauk pro studium zeměměřičství je již opatřeno na jiných studijních odborech dotyčných vysokých škol. Také náklad na speciální nauky, určené jen pro posluchače zeměměřičství, je většinou zajištěn v rozpočtu ministerstva školství. Pokud by však bylo potřebí na jednotlivých vysokých školách zavésti nedostávající se nauky, možno tak učiniti přibráním bud již sil působících na vysokých školách, anebo sil externích za zvláštní honorář. Celkem nebude nutno z důvodu provozování navrhované reformy v nynější době zvyšovati dosavadní stav učitelských sil. I když však bude potřebí v budoucnosti zvláštních stálých speciálně kvalifikovaných sil vzhledem na nutnost dalšího odborného a vědeckého rozvoje zeměměřičského inženýrství, nelze podle povahy studijního oboru toho očekávati nějakého většího nákladu na rozmnožení nutného personálu. Vyšší náklady této doby, vyžadované studijní reorganisací, lze rozpočítati na českém vysokém učení technickém v Praze na Kč 26.500, na české vysoké škole technické v Brně na 21.400 Kč a na německé vysoké škole technické v Brně na 45.500 Kč, tedy celkem 93.400 Kč, tedy náklad skutečně úplně nepatrný. Toto zvýšení rozpočtu ministerstva školství je vzhledem k tomu, že se jedná v r. 1927 jen o několik měsíců, již jaksi obsaženo pokud se týče tohoto studia v rozpočtu nynějším na rok 1927 vzhledem na nepatrnost tohoto zvýšení. Jinak nutno ovšem jen preliminovati pro r. 1928. Nějakého zvýšení nákladů osobních pro úředníky zeměměřičského zaměstnání ve státní správě nenastane, jelikož důsledkem prodloužení doby studijní ze 2 na 3 roky nestane se nějaké změny co do náležitosti platové služební třídy I. C, v níž jsou zeměměřičští zaměstnanci zařazeni.
Rozpočtový výbor připojil se jinak k usnesení výboru kulturního a doporučuje senátu, aby osnovu přijal tak, jak ji navrhuje kulturní výbor, jakož i obě dvě resoluce. (Potlesk.)
Místopředseda Donát (zvoní): Navrhují řečnickou lhůtu 1/4 hodiny. Jsou námitky? (Námitek nebylo.) Námitek není. Ke slovu se hlásí pan sen. Hütter. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. Hütter (německy): Slavný senáte! Senátu předložena byla dnes osnova zákona, která obsahuje novou úpravu zeměměřičského studia na našich vysokých školách technických. Zákon vyhovuje dávnému přání zúčastněných kruhů a rozšiřuje pro budoucí zeměměřičské úředníky vysokoškolské vzdělání ze 4 na 6 semestrů, zaručuje titul inženýra a umožňuje doktorát.
Co se toho týče, nelze proti předloženému zákonu ničeho namítati, nýbrž dlužno jej co nejvřeleji uvítati. A přece také této osnovy zákona používá se k tomu, aby sudetsko-německému lidu zasazena byla krutá rána. Opětně zmizeti má německý vzdělávací ústav.
Jak na německé vysoké škole technické v Praze, tak také na německé vysoké škole technické v Brně existují od mnoha let geodetické ústavy, na prve zmíněné německé vysoké škole technické v Praze dokonce po více nežli 25 roků. Návštěva přednášek byla veskrze dobrá.
Nová osnova zákona má však na mysli takovéto kursy jen ještě na německé vysoké škole technické v Brně, kdežto Praha již na podzim tohoto roku má býti připravena o německý ústav pro vzdělávání příštích geometrů. V kulturním výboru senátu souhlasily po živé debatě české a německé vládní strany a také čeští národní socialisté s touto osnovou pro rdoušení školství, ruce německých vládních stran pozvednou se také zde na znamení souhlasu, prvý pokus o rdoušení německého vysokého školství se podaří, velice cenná stolice vyučovací odpadne, němečtí studující zeměměřičství z Čech musí nyní jíti do Brna, poněvadž na německé technice v Praze pro ně není více místa.
Při projednávání této otázky bylo zřejmě pracováno s nesprávnými argumenty. Vydržování pražského kursu prý stálo ročně 700.000 Kč, později se však ukázalo, že to jest jen 70.000 Kč.
Teprve dne 2. června t. r. byl profesorský sbor německé vysoké školy technické v Praze vyzván, aby ke zrušení čtyř-semestrového kursu pro vzdělání zeměměřičů, jež vláda zamýšlí, zaujal stanovisko, při čemž v odůvodnění hlavně bylo poukazováno na nepatrnou návštěvu. Dodatečné přezkoumání nyní ukázalo, že statistický materiál vlády jest úplně falešný, v mnohých případech dokonce vybájený. Počet posluchačů je mnohem větší než počet, o který se vláda opírá, poněvadž bylo zcela přehlédnuto, že každoročně velký počet posluchačů jiných odborných oddělení, totiž oddělení pro inženýrské stavitelství navštěvuje všechny přednášky kursu pro vzdělání geometrů. Přede mnou leží opis úředního připíšu na ministerstvo:
Kdežto předložená nám důvodová zpráva udává pro posledních 8 let jen počet posluchačů 142, bylo podle inskripčních výkazů stolice pro geodesii pro zeměměřičské obory zapsáno posluchačů:
|
geometrů |
jiné obory |
dohromady |
||
|
1919/20 |
41 |
10 |
51 |
|
|
1920/21 |
44 |
17 |
61 |
|
|
1921/22 |
33 |
10 |
43 |
|
|
1922/23 |
18 |
17 |
35 |
|
|
1923/24 |
15 |
11 |
26 |
|
|
1924/25 |
23 |
3 |
26 |
|
|
1925/26 |
37 |
2 |
39 |
|
|
1926/27 |
60 |
8 |
68 |
|
|
271 |
78 |
349 |
posluchačů. |
Z toho je viděti, že v posledních osmi letech největší počet posluchačů nečinil 31, nýbrž 68.
Počet posluchačů bude zajisté ještě mnohem větší, jakmile dosavadní kurs o 4 semestrech bude rozšířen na kurs o 6 semestrech a vedle příznivějších vyhlídek pro praktický život také ještě dosaženo bude plných práv akademických. Ostatně také vůbec nezáleží na počtu posluchačů. Odnětím kursu pro zeměměřičské studium ubírá se německé vysoké škole technické v Praze část pro existenci její potřebná.
Osud tohoto odborného oddělení na německé vysoké škole technické v Praze zdá se býti zpečetěn, věru to smutný výsledek německé vládní politiky, že další restrikce německých ústavů smí se díti jen se svolením německých stran.
Německá veřejnost nechť sama posoudí, kam vede bezpodmínečná spolupráce "rovných mezi rovnými".
Při této příležitosti chtěl bych také ještě promluviti o další německé vysokoškolské otázce, která potřebuje brzkého řešení. Je to potřebné zřízení domácí německé vysoké školy lesnické.
Podle reformy, kterou zamýšlí ministerstvo zemědělství stran lesnicko-právního oprávnění k vedení lesního hospodářství, mají v budoucnosti k tomuto oprávnění býti připuštěni jen absolventi tuzemských vysokých škol lesnických. Absolventům vyšších lesnických učilišť, kteří odedávna měli nárok na nabytí tohoto oprávnění, má toto oprávnění býti odňato a má jim býti přiznáno jen oprávnění k podřízené službě revírní.
Jak německá sekce zemědělské rady v Praze, tak také německý lesnický spolek pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko vyslovily se proti zamýšlenému rozdělení tohoto oprávnění a projevily požadavek zřízení německého vysokoškolského studia lesnického, takže v budoucnosti mimo stávající již dvě české vysoké školy lesnické měla existovati také jedna německá vysoká škola lesnická. Kdyby tento požadavek byl splněn, pak by tři vysoké školy lesnické naprosto stačily, aby kryly veškerou potřebu dorostu na všech místech lesní služby správní v československé republice. Oprávněnost existence vyšších lesnických učilišť by tím úplně zašla. Mimo vysokých škol lesnických bylo by potom potřebí jen nižších škol lesnických, nikoli však vyšších středních škol. V tomto smyslu se také obě korporace jasně vyslovily.
Ve správném předpokladu, že vývoj lesnického vyučování a oprávnění bude takový, jak se nyní jasně objevilo, snažily se německé lesnické kruhy již od roku 1920, aby Dosáhly zřízení německé vysoké školy lesnické.
Po zralé úvaze všech možností došlo se k úsudku, že jediná vyšší škola lesnická s německým jazykem vyučovacím v československé republice, to je vyšší lesnická škola v Zákupech, má býti přeměněna pro vysokoškolské studium lesnické, a to v ten způsob, aby příští posluchači první polovinu studia absolvovali na německé vysoké škole technické, aby tam nabyli přírodovědeckých, matematických a národohospodářských základů, a bezprostředně potom věnovali se druhé polovině studia lesnické výchovy na škole v Zákupech, která by se v souvislosti s pražskou vysokou školou technickou měla vytvářiti v komplex lesnických učitelských stolic. Toto řešení má v ohledu finančním a v ohledu lesnické vědy, jakož i také v ohledu vzdělání a umístění studujících tak zjevné výhody, že také německá vysoká škola technická v Praze prohlásila, že s tím naprosto souhlasí, a že se také připojil svaz německých techniků v Brně. Na uskutečnění tohoto projektu bylo od té doby usilovně naléháno, že dosud nedošlo k žádnému výsledku, toho příčinou byly poměry lesního hospodářství a národnostní politiky.
Pod dojmem zamýšlené reformy oprávnění vznikla v poslední době snaha, která se domáhá eventuelně také jiného řešení vysokoškolské otázky lesnické. Nést se k tomu, aby vysokoškolské oddělení v Děčíně - Libverdě vybudováno bylo pozvolným připojením lesnických učitelských stolic. Pro oba projekty mluví rozhodné důvody.
Stanovisko německého spolku lesnického je toto: spolek považuje za výhradný cíl brzké a jisté dosazení možnosti tuzemského vysokoškolského vzdělání, bez ohledu na místo. Pro něj rozhoduje jen, který z obou projektů má největší možnost brzkého uskutečnění.
Zároveň vznáší německý spolek lesnický s důrazem požadavek, aby tuzemští absolventi cizozemských německých vysokých škol lesnických, pokud v československé republice nebude ještě zřízena německá vysoká škola lesnická, neměli potíží s uznáním (nostrifikací) inženýrských a doktorských diplomů, nabytých v cizině, nýbrž aby se jim to ochotně ulehčovalo.
Chtěl bych se nyní dotknouti také jiné otázky, která souvisí se školstvím, totiž otázky školního knihoskladu. Při založení československé republiky bylo nebezpečí, že veškeré vydávání školních knih přejde jako jakýsi druh monopolu na státní nakladatelství, které by tento monopol bylo ovšem vybudovalo podle svého smyslu. Našli se odhodlaní němečtí nakladatelé, kteří zachránili jedinou část školské samosprávy, která spočívá ve vydávání školních knih pro německé ústavy vyučovací a která dále dána jest učitelským sborům ve volné volbě z těchto vyučovacích textů. S velikými oběťmi vydali nakladatelé, sdružení v odboru pro školní knihy při svazu, dobré školní knihy pro všechny druhy německých škol, ačkoli odbytiště se značně zmenšilo a rentabilita tudíž při vydávání školních knih značně poklesla. V této příčině dlužno práci německých nakladatelů a autorů považovati a oceniti jako národnostní kulturní čin.
Tomuto německému kulturnímu statku, vytvořenému za obtížných poměrů, hrozí velké nebezpečí! Státní nakladatelství může pro své bohaté a nekontrolovatelné prostředky působiti německé živnosti vydávání školních knih konkurenci takovým způsobem, že tato živnost je vážně ohrožena. Státní knihosklad využitkuje k tomu jak svých materielních prostředků, tak také svého nepřirozeného mocenského postavení v tomto státě, ježto se jednak vydává za státní instituci, jednak za soukromý samosprávní obchodní podnik, který se podrobuje všem vlivům státu resp. stran právě vládnoucích. Z tohoto důvodu dochází státní nakladatelství také od státní správy největší podpory. Následkem svých velkých a, opětujeme ještě jednou, nekontrolovatelných prostředků je státnímu nakladatelství možno poskytovati bonifikace, kterých solidní soukromé nakladatelství nikdy nemůže povoliti, aniž by svou existenci neohrozilo.
Podaří-li se státnímu nakladatelství uskutečniti svůj úmysl a vytlačiti německé soukromé nakladatelství školních knih, aby pro sebe získalo monopolu na vydávání školních knih, pak zmizí tím poslední zbytek vlivu Němců na utváření a ducha jejich školních knih a na národnostní výchovu naší německé mládeže. Bude však také zabráněno každému pokroku, kterého se dociluje tím, že existuje zdravá konkurence. Vedle těchto národnostních a kulturních důvodů jsou to však také důvody hospodářské povahy, jež soukromá nakladatelství nutí, aby se bránila proti znásilňování státním knihoskladem, poněvadž jejich vyřazením z hospodářského života Němců ztrácí se našemu lidu důležité hospodářské hodnoty. Všechny tyto důvody musí německé zástupce lidu vésti k tomu, aby se německého soukromého nakladatelství školních knih ujali a podporovali je v boji o existenci. Pro přechodné výhody nesmí nikdo nikdy ani hospodářsky, ani ideově škoditi svému lidu. (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!)
Dnes, dne 1. července 1927, je splatná také směnka pana ministra vyučování dr. Hodži. (Výkřiky [německy]: Slyšte! Slyšte!) Pan ministr školství a národní osvěty pronesl dne 9. listopadu 1926 v rozpočtovém výboru parlamentu vzrušující řeč a ohlásil tam dnem 1. července 1927 zavedení samosprávy ve školství, což mnohým kruhům našeho lidu - ovšem bezdůvodně - zavdalo příčinu mluviti o kulturní autonomii Němců v tomto státě, která německému lidu přinese právo rozhodovati o jeho již silně rdoušeném školství.
Dosažením školské samosprávy splnila by se ovšem vřelá a oprávněná tužba sudetsko-německého obyvatelstva, i je pochopitelno, že toto ohlášení mělo býti zaznamenáno jako první úspěch německých vládních stran.
Německá národní strana varovala již svého času před přehnanými nadějemi. Ve schůzi rozpočtového výboru senátu dne 2. prosince 1926 nalil pan ministr školství ve své řeči ke školské reformě již velmi mnoho vody do vína a litoval, že jeho řeč v poslanecké sněmovně zavdala příčinu ke komentářům, které neodpovídají tomu, co bylo řečeno. Pan ministr zdůraznil, že nemá příčiny odvolávati něco ze svého tehdejšího prohlášení, ale nemá se do něho nic vkládati, co tam nebylo obsaženo. "Stojíme před reorganisací školské správy a je samozřejmo, že dominujícím činitelem musí býti myšlenka samosprávy, stejně jako je samozřejmo, že nikdo ze samosprávy nemůže býti vyloučen. Ale co bylo řečeno, to jsou jen základní rysy. Vláda však přijde v nejkratší době s návrhy ostatně velmi jednoduchými, takže pak bude možno zaujmouti stanovisko na konkrétním podkladě." Takové byly vývody pana ministra. Ohledně menšinové otázky řekl ministr: Právě v rámci školského oboru musí býti tato otázka ve značném rozsahu řešena. Považuje za samozřejmou povinnost státu, řešiti menšinovou otázku ve smyslu spravedlnosti na základě zdravého kompromisu mezi všeobecným a národnostním zájmem. Jestliže světová válka národnostní problém rozřešila zřízením národních států, pak to znamená, že nelze připustiti, aby se nahromadily nové výbušné látky, které by mohly tento právní stav ohroziti. Ministr má za to, že právě nynější režim přispěje podstatně k řešení této otázky beze změny ústavy, poněvadž ústava a celé zákonodárství poskytuje možnost správného řešení národnostní otázky. Podaří-li se to, pak bude netoliko právem, nýbrž také povinností státu, postaviti se ve všech národnostních ohledech v čelo praktického státně-politického řešení menšinového problému vůbec.
Uplynuly měsíce "krátká lhůta", kterou si pan ministr vyučování vyžádal k předložení oznámeného zákona o autonomii, přiměřeně se protáhla, o daném slibu mluvilo se stále tišeji a tišeji a dnes, v den konečné lhůty, samu sobě určené, panuje hluboké mlčení. Jestliže pan ministr školství včera v parlamentě vůči žurnalistům prohlásil, že v rámci zemských školních rad v českých zemích ve vhodné formě a ve shodě s německými vládními stranami má býti pro Němce zavedena také školská autonomie, že však tato úprava, která měla býti provedena již k 1. červenci 1927, následkem dosavadního projednávání reformy správy byla trochu odložena, pak není to naprosto žádné závazné vládní prohlášení a "vhodná forma" a "jistý odklad" připouštějí zase všechny možné úsudky.
Kdo dovede vykládati znamení, musí se právem obávati, že zde zase jednou má býti porušeno dané ministerské slovo.
Svého času podal také náš německý ministr veřejných prací dr. Spina návrh na zavedení školské autonomie a bylo by snad jeho povinností a povinností vládních stran žádati zaplacení směnky, která dnes je splatná.
Směnečné závazky dlužno vyplniti na hodinu, jinak se otřese každou důvěrou, rozpačité mlčeni znamená spoluvinu na nesplnění oprávněných požadavků sudetsko-německého lidu.
Nechci opomenouti poukázati k tomu, že dnes splatno je také splnění jiného ministerského slibu. Marně čekají dnes naši ubozí staropensisté na 20% přídavek k jejich bídným požitkům.
Místo autonomie dostáváme však hanebnou reformu správy a zostřené nové vydání předbřeznového Prügelpatentu.
Právem mohli bychom, jak to před nedávném učinil německý ministr věcí zahraničních dr. Stresemann v německé říšské radě, vůči vládě položiti osudnou otázku našim německým vládním stranám: "Kam vede vaše cesta?"
Ještě byl by čas zamítnouti také předložený návrh zákona, který naše německé školství zase tak těžce poškozuje, a přiměřeně ho pozměniti, pochybuji však o vážné vůli tak učiniti.
Německý lid v tomto státě nechť učiní svůj úsudek při příštích obecních volbách.
Moje strana zamítá projednávané předlohy z důvodů národnostních a kulturních.
Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Beutel.
Sen. Beutel (německy): Pánové! Na předloze právě projednávané má německé obyvatelstvo, hlavně pracující obyvatelstvo veliký zájem, poněvadž jsme slyšeli, že se také zde zase stávající práva Němců v tomto státě omezují, ba téměř ruší. Německé měšťácké vládní strany chystají se, jak jsme již slyšeli, aby při reformě správy nejen pomáhaly rozbíjeti staletá správní území, nýbrž také zbývající autonomii a dějinnou tradici Němců ve Slezsku přímo zrušiti, a což je nejhoršího, jsou také ještě ochotny omeziti užívání německého jazyka u nových správních těles. Většího národnostního zřeknutí ve prospěch jiných, lépe řečeno, větší národnostní sebevraždy věru již nemůže býti, nežli se to děje zde. Pánové za to sice sklidili uznání pana dr. Kramáře, ale německý lid má za to škodu. To se prokáže ještě v budoucnosti. To jsou události, které tu stojí dosud ojediněle, a musím již říci, že se člověk počíná stydět býti Němcem při tomto jednání německých měšťáků v tomto státě. (Výkřiky.) Ještě jsme nezapomněli na rdoušení tisíců německých obecných škol a před nepříliš dlouhou dobou slyšeli jsme tytéž strany naříkati a si stěžovati, a dnes jsou z důvodů ryze egoistických podobně jako při projednávání reformy správy a jako dříve při clech, při kongrue atd. opětně ochotny obětovati důležité zájmy německých vysokých škol. Je především třeba konstatovati, že v tomto směru patrně byly pánům přislíbeny veliké ceny, když se něco takového činí. Nemůžeme sobě představiti, že by někdo seděl zadarmo ve vládní koalici a přinášel takové národnostní oběti, aniž by lidu za to poskytl v nějaké formě ekvivalent. Musíme konstatovati, že, jak se to jeví u předložené osnovy zákona a jejím odůvodnění, lehkomyslně se upouští od německých vysokoškolských zájmů v Praze, tak ve příčině kursů pro geometry má se něco státi, co sahá na staletá práva této vysoké školy. Dosud měli jsme zařízení kursů pro geometry na technické vysoké škole v Praze i v Brně. Tomu má býti nyní jinak. Německý kurs pro geometry má býti příště jen na jedné vysoké škole, v Brně a nikoli více v Praze, kdežto český kurs v Praze a v Brně zůstane. Tedy jeden německý technický vysokoškolský kurs, a to pro geometry, patrně padne. To může ovšem a mohlo by se státi jen následkem svolení a chování německých vládních stran, o čemž vzhledem k nedostatku jakéhokoli odpovědného zastoupení v tomto smyslu, také tím, že tu není ministra, ani okamžik nelze pochybovati.
Především jsou v této příčině odpovědni křesťanští sociálové. Jest obzvláště zajímavo, vyvoláme-li si v paměti, že ještě v předposlední schůzi kulturního výboru velevážený pan vysokoškolský profesor a senátor dr. Hilgenreiner to byl, jenž litoval, že bylo nutno se jinak rozhodnouti, poněvadž to chtělo jisté sdružení geometrů, a on řekl, že jest ještě pro to, aby se konaly kursy pro geometry na obou vysokých školách. Tedy před nepříliš dlouhou dobou byli pánové jiného mínění, a dneska budeme postaveni před skutečnost, že budou jinak mluviti a hlasovati. (Výkřiky.) Dnes čteme to jinak. Mezitím přišel povel od vlády a již také v této otázce páni vládní Němci s panem Hilgenreinerem v čele padli.
Snad nám někdo přijde s přáním jmenovaného spolku geometrů, který se zasazuje jen o kurs ze strachu před konkurencí dorostu. Jinak si to přece nemůžeme vysvětliti. Anebo nám přijdou s navrženou resolucí, kterou se vláda vybízí, aby, jakmile v Brně frekvence stoupne, v Praze kursy zase aktivovala. Avšak po mém soudu nelze na l o nic dáti na základě zkušeností, které jsme učinili. Kdo zná poměry, ví, že provisorní zrušení rovná se definitivě. To je tedy jen balamucení, aby se venku na veřejnosti lidu něco namluvilo. Pokus, klamati německý lid o vzdání se německého vysokoškolského zájmu přijetím této resoluce, podaří se jen u hlupáků, a na ty spekulujete s touto resolucí.
Je především potřebí říci, že se nám z informované strany sděluje, že statistické výpočty v důvodové zprávě, jak zde již vážený pan řečník přede mnou sdělil, jsou falešné, že neodpovídají skutečnosti. Tak na příklad je tam pro období 1920/21 uvedeno 8 posluchačů, kdežto jich v tomto období ve skutečnosti bylo 44. Tedy uvádění falešných cifer a utěšující resoluce mají býti prostředky, aby se navenek omlouvalo přijetí předlohy.
Řekne se snad zase: nu, to jest obyčejná fráze německých sociálních demokratů. Tu můžeme vám posloužiti tím, že také jiné směrodatné a nejvíce směrodatné osobnosti v takovýchto otázkách potvrzují, co jsme řekli. Máme zde připiš rektora německé vysoké školy technické v Praze tohoto znění: (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Rektora nikoli!) Rektora! (Výkřiky.) Co říkám, je pravda. Nepodaří se vám to vyvrátiti. Připiš zní: "V poslední hodině vás prosím, byste zabránili, aby se vládní předloha nestala zákonem. Touto předlohou se německá vysoká škola technická v Praze, nejstarší svého druhu na pevnině, velmi těžce poškozuje ve své staré převzaté državě a vyvolávají se pro budoucnost nedozírné následky pro všechny německé vysoké školy v republice. Všechen číselný materiál, jejž obsahuje důvodová zpráva o návštěvě dosavadních kursů pro geometry na německé vysoké škole technické v Praze, je prokazatelně nesprávný a tendenčně zkroucen." Prosím, to zde bylo z autoritativní strany zjištěno, to neříkáme jenom my, němečtí sociální demokraté. "Zamýšlený zákon zničil by nenahraditelně všechny těžce vydobyté kulturní hodnoty na všechny časy. Jakožto němečtí senátoři nesmíte hlasovati pro zákon" - to se musí říkati vládním Němcům - "který zasazuje první ránu existenci kulturního střediska se slavnou německou tradicí. Osnova zákona, která nechce nic jiného, nežli zničiti škrtnutím pera plody německé práce celých desetiletí, nesmí dostati vaše hlasy."
Pan rektor může býti ubezpečen, že hlasy německých sociálních demokratů tato osnova zákona nedostane. To přenecháváme jiným. Navrhujeme naproti tomu, aby kursy byly nadále v Praze zachovány, žádáme, abyste tento návrh přijali. Pro případ jeho zamítnutí budeme ovšem hlasovati proti zákonu, poněvadž se jím německému lidu bére kulturní instituce, a to stará kulturní instituce, kterou dosud mel. Odpovědnost za to vůči německému lidu nesou německé měšťácké strany, kterým ji tímto ponecháváme. (Souhlas a potlesk.)