Místopředseda dr Krčméry (zvoní): Následujúcim řečníkem je pán sen. Hubka. Prosím, aby sa ujal slova.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Z předložených návrhů zákona, bylo mi uloženo a vzal jsem si úkolem promluviti specielně o jedné věci, a to o návrhu zákona na novou úpravu finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Posuzujíce projednávaný návrh zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy jen z jeho titulu, mohli bychom se domnívati, že nynější vláda republiky, která tak často a tak iniciativně zasahuje do všech oborů veřejné správy státu, má účelem upraviti finanční hospodářství svazků územní samosprávy tak, aby výkonná moc autonomních orgánů, zastupujících přímo vůli lidu, projevovala se ve všech přikázaných právech i povinnostech tou měrou, aby to odpovídalo demokratickému rázu volebních řádů, daných prvním československým Národním shromážděním.

Stačí však, abychom třebas jen letmo probrali na paragrafy nepočetnou tuto předlohu, a přesvědčíme se, že tendence je zde docela jiná, řekněme hned, přímo opačná našemu očekávání. Kde je vlastně linie demokratického vzestupu? Od v pravdě republikánského zákona o volbách do obcí z r. 1919 přešlo se k novele obecního zřízení, pak k zákonu č. 329 z r. 1921 (novela finanční) a nyní k tomuto návrhu, o němž nerad bych se vyjádřil, že je hrobem samosprávy, ale jistě urážkou mladého a nezkušeného, s absolutismem si hrajícího státního centralismu vůči starému osvědčenému praktikovi, ztělesněnému v naší 60leté samosprávě. Ale nejen z tohoto případu, ale i z jiných zjevů současného politického i hospodářského našeho života možno usuzovati, že od těch dob, kdy nynější vládní většina t. zv. občanských stran hospodaří v tomto státě s právním i fysickým majetkem občanů, projevuje se reakční odklon od zásady spravovati stát ve prospěch obecného dobra a zejména pracovati k stálému zesilování obou základních pilířů naší mladé samostatnosti: demokracie a pokroku.

Jistě nelze nazvati demokratickou onu základní tendenci předloženého návrhu, neboť je nepopiratelným faktem, že omezení finanční autonomie obcí, okresů a zemí nepřispěje ke kýženému pokroku v naší samosprávě, k základu naší státní existence, a druhým faktem je, že útok na hospodářský vývoj samosprávných svazků děje se jen proto, aby, pěkně řečeno, nebyla utloukána produktivita stavů hodnoty vyrábějící, vyjádřeno srozumitelněji, aby velkému průmyslu, obchodu a živnostem povoleno bylo docíliti větších individuelních zisků na úkor všeobecného prospěchu. Opravdu neobyčejně zavážejícím faktem je, že rozpočtový výbor senátní připomíná ve své důvodové zprávě, že popřevratová doba ukázala, že mnohé korporace nedovedly rozumně používati samostatnosti a moci, které jim staré zřízení obecní z roku 1864 přiznalo. V zájmu celku jeví se nutným, jako děje se u soukromníků v občanském životě, postaviti je pod kuratelu a omeziti jejich samostatnost.

A při tom tato důvodová zpráva je podepsána jedním z vážných mužů, kteří v samosprávě zemské používají svého významu a který by měl velmi vážně posuzovati slova "pod kuratelu" a omezování samostatnosti korporací autonomních, obcí, okresů a zemí.

Rozhodujícím faktorům naší finanční správy je proti mysli, že poměr nákladů na veřejnou administrativu státní k těmže výdajům autonomním jeví se jako 100: 54. Vytýká se, že v té době, kdy v rozpočtu státním docíleno bylo značných až 4miliardových úspor, stoupla vydání obcí o 1.200 milionů, a poukazuje se hodně demonstrativně na to, že obecní a školní přirážky r. 1926 stouply ze 387 na 421%, přirážky okresní ze 245 na 292%. Státní fiskus, sám poplatníky obviňován, svaluje s energií, lepší věci hodnou, vinu zatížení poplatníka daňovými břemeny na přirážkový systém a dětinsky žaluje, že to dělá samosprávné nehospodářství.

Netřeba zapírati, že obce a okresy ukládají svým spoluobčanům těžké finanční oběti, leč spravedlnost žádá, aby se na omluvu označily pravé důvody, proč má dnes veliká většina našich obcí a okresů vysoká procenta přirážek k přímým daním.

Především byly a jsou to mimořádné poválečné úkony, jež na bedra obcí vložila doba. Čest naší předpřevratové.práci samosprávné! V hlavních rysech byly budovány a plněny všecky ty úkoly, jež národní, kulturní a hospodářské požadavky tehdejší kladly na stůl kuriátních sborů zastupitelských. Leč s politickým převratem přišel k nám i nový duch a zavládl i tam, kde demokracie projevuje se bezprostředně, kde dlouho upoutané síly národa nejmocněji vyrazily svými ideály národními, kulturními a sociálními. Zkrátka řečeno, bylo tu najednou tolik naléhavých potřeb a ušlechtilých snah, že by ještě desítek let plného a nerušeného rozvoje obecní a okresní samosprávy bylo potřebí, aby měly všecko, tedy mnoho mohlo býti vykonáno.

Vytýká se obcím, že v době popřevratové stavěly přepychové školy, representační obecní domy a že se vyplácely starostům tučné honoráře. Nuže, pánové, zeptejte se jen našich odborníků, jaká je dnešní situace v československém národním školství! Ptejte se po representačních domech budovaných v době poválečné a hledejte po republice ony starosty, kteří z obecních honorářů zajistili si doživotní existenci! Uslyšíte odpovědi, které vyzní úplně jinak, než přednášené výtky. Mohu ze zkušenosti podati výrazné ilustrace k těm věcem, o kterých se jedná.

Lituji, že pan ministr školství a národní osvěty právě odešel, aby mohl potvrditi, že v republice československé je ještě velká většina obcí, které mají své školství vypraveno nedostatečně. Mluví-li se v našem školství o representačních palácích, jděte se, pánové, podívati do našeho t. zv. uzavřeného území, jděte se podívati do Teplic, Ústí n. L., Plané u Mariánských Lázní, jděte se podívati do Nové Bystřice v jižních Čechách a tam uvidíte krásné školní budovy! My za našimi Němci pokulháváme. A přirovnáváme-li naše školství se zahraničním školstvím, zejména s dánským, anebo švýcarským, tam se chodíme dívati, jak mají vypadat řádně vybudované školy, teprve vidíme, jak ubohá v této otázce je naše československá republika. Račte uvážiti, že hlavní město Praha, aby vybudovalo náležitým způsobem své školství, to jest, aby školy naše měly řádné budovy, potřebovalo by okamžitě 200 milionů Kč. Praha předválečná měla jedinou representační budovu, kterou vystavělo město Karlín, Praha vystavěla školu u Vojtěcha, do kterých škol se vodili cizinci. Praha poválečná vybudovala školu Masarykovu v Holešovicích a vybudovala školu v Nuslích nákladem 8 milionů korun, a tyto školy jsou našimi representativními školskými ústavy, a přijde-li někdo z ciziny a chceme-li mu školství národa Komenského ukázati, můžeme jej vésti do těchto několika málo budov. Staví se školy, které odpovídají zdravotním a pedagogickým potřebám, ale aby to byly paláce, od toho jsme daleko, a kdybychom se podívali na školství tak zvané státní, kdybychom se podívali v těch našich obcích pohraničních, viděli bychom tam, že státní správa v některých obcích postavila školy pěkné, ale viděli bychom také, že naše státní školy jsou umístěny po hospodách, že jsou umístěny v nádražních čekárnách, že jsou umístěny na farách, v soukromých domech naprosto nedostatečně. Pokud se týče representačních domů, stavěny byly representační domy před válkou proto, aby měly kde sídlo měšťanské besedy a jiné vlastenecké spolky, a po válce representace obecní soustředila svoji povinnost na výstavbu činžovních domů obytných, na uspořádání obcí po stránce komunální a na to t. zv. "krásné etické uspořádání" našich obcí se dávno plně ještě nedostává. Viděli bychom, jak by na příklad v sousedním Německu vyzdobili si jihočeské obce, takové Stříbro, Prachatice, Domažlice, Klatovy, Tábor, tu perlu našeho českého jihu, a jak by tato města vypadala, kdyby byla na Porýní, nebo na Mosele, jak by se tam sjížděli cizinci, aby! obdivovali tyto památky, ale k nám, do našich měst, Písku, nebo jiných jihočeských měst, těžko můžete zavésti cizince, poněvadž je obava, že si na dlažbě těchto jihočeských měst zláme nohu. Podívejte se do Písku a poznáte, co by v tomto místě mohla udělati samospráva, kdyby měla dostatečné množství prostředků, a když už o tom Písku a o té representaci mluvím, byl jsem nedávno v tomto městě a hovořil s tamním starostou, národním demokratem, a pan starosta se pochlubil.že dostal od rozpočtu 36.000 Kč na zakoupení historických, uměleckých předmětů malíře Kvasta, rodáka píseckého, že za součinnosti všech politických stran na písecké radnici s povděkem kvituje, že oněch 36.000 Kč dostal, poněvadž by umělecký porcelán tohoto domácího malíře byl zakoupen cizinou, kdyby v posledním okamžiku nebyla přispěla obec a nebyla zakročila, aby tyto památky, cenné věci, nebyly vyvezeny za hranice. Tak se projevuje dnes representace a representační paušály, nebo jak říká důvodová zpráva, representace našich obcí vůbec. No, tož prosím, u nás, na př. v Praze, to vypadá tak, když sem přivedou někoho, a Praha je teď cizině otevřena, že ministerstvo zahraničí a vláda sama naléhá na Prahu, aby ty cizí delegace také město přivítalo, aby je pohostilo, a kdyby nebylo opravdu velmi pečlivé a dobré a účinné podpory měst Hradce Králové a Plzně, neměli bychom kam ty cizince zavésti. Taková representace přísluší k naší rodině, a vytýkati ji obcím není správno. Zavřou-li obce, nebo zavřete-li jim je, pak nemůžeme sem opravdu nikoho z ciziny pozvati.

Odmítám proto výtky zaujaté veřejnosti i parlamentních kruhů, i útok vládní studie k projednávanému návrhu zákona na nějaký nedostatek hospodárnosti a odpovědnosti našich komun. Za tisíce těch samosprávných pracovníků, kteří bez rozdílu stavovského povolání a politického přesvědčení v neúmorné a obětavé snaze sloužili a slouží nezištně občanům svého místa, okresu i státu, za všecky ty řady těch bezejmenných dobrých vojáků v první linii naší veřejné správy ostře se ohrazuji proti paušálnímu obviňování z nedostatku smyslu pro řádnou, pečlivou a opatrnou správu obecního majetku a z nešetření peněz poplatníků. Jednotlivé případy ne dosti přísné péče o hospodářství obecní, vyvolané spíše nedostatkem zkušeností a zapracovanosti do spletitého systému obecního hospodářství, než nehospodárností a úmyslem poškoditi zájem obecní, nemohou býti podnětem ke generalisování, jakého se dopouští i odpovědní vládní faktorové svými výpady v důvodové zprávě k zákonu.

Jsou to však jiné příčiny, které vedly namnoze k enormnímu zvyšování autonomních přirážek. Cituji dříve zmíněnou vládní studii: samosprávné přirážky k výnosovým daním vzrostly u jednotlivých daní jednak proto, že daňová základna nerostla úměrně k vzestupu hospodářských čísel, zvláště cen výnosu a důchodu; jednak i proto, že se obce dostaly do mimořádné tísně následkem své chudoby, a i proto, že daňová základna utkvěla u některých daní (pozemkové) na mírovém stavu, a v důsledku toho byl i výnos přirážek nízký a musil býti percentuelně stupňován. A je nesporně zajímavým, co dále povídá sama studie: Pokud vzestup přirážek autonomních k pozemkové dani měl svůj kořen v utkvělosti základny, není vzestup těchto přirážek neodůvodněný a nespravedlivý. To praví sama vláda.

A je tu ještě jeden velmi významný důvod, o kterém ve vládní studii se nemluví, ale který působil a působí nesmírné finanční obtíže celé řadě obcí. Je to tak zv. daňová morálka a daňová defraudace, čili nedostatek smyslu pro řádné plnění občanských povinností vůči potřebám státním. O důsledcích této daňové nemorálky a daňové defraudace i pro řádné hospodářství obecní podává číselnou, tedy velmi výmluvnou zprávu státní závěrečný účet republiky československé za r. 1925, předložený nedávno senátu jako tisk 335.

V přehledné tabulce této zprávy na stránce X je uvedeno, že nedoplatky přímých daní stouply proti r. 1924 téměř o 628 milionů Kč a tvoří s dřívějšími nedoplatky daňovými povážlivou číslici 3.141,548.268 Kč 29 h.

Jakou částku representují v důsledku tohoto zarážejícího fakta nevybrané, protože nepředepsané přirážky, řekněme jen 200%? Skoro maličkost, 1 ¹/₂ miliardy Kč. O tento peníz přišly autonomní svazky a byly nuceny následkem toho buď omezovati program své činnosti, nebo přepínati poplatné vrstvy na jiných stranách.

A z téhož závěrečného účtu se dovídáme, že podle §u 4 zák. ze dne 12. srpna 1921, č. 334, přikazuje se z celkového výnosu všeobecné daně z obratu a pracovních výkonů 40% podíl samosprávným svazkům a z toho zase obcím 5%. Nedoplatky těchto daní stouply na 735,683.845 Kč. Tím zkráceny tedy samosprávné svazky o 294,273.520 Kč a z toho obce o 14,713.675 Kč. A táž zpráva uvádí dále, že v kapitole 6. na stránce 20. v oddíle "Příděly samosprávným svazkům" končí příděl obcím z výnosu daně domovní pro stát příznivěji o 6,600.068 Kč 76 h a příděl z výnosu daně obratové a přepychové opět pro státní finance příznivěji o 63,462.777 Kč 81 h, čili o tyto částky dostaly obce, okresy a země méně, a to proto, že finanční úřady státní nevyplácely jim přídělů, ale jen zálohu.

Účtování náležitostí mezi státními finančními úřady a autonomními svazky, zejména obcemi, má svůj.neblahý háček. Státní úřady totiž platí, jen když mají. Nechci říci, jen když chtějí. A tak se stává, že mnohý venkovský starosta nebo předseda místní školní rady zakládá po měsíce obecní, či školní potřeby ze svého, a je nutno poslaneckými, či senátorskými intervencemi na ministerstvu financí doháněti skoupé berní úřady k plnění povinnosti a pomáhati tak obecním funkcionářům k vlastnímu majetku. Za doklad toho služiž, že obec pražská měla loni do května za státem cca 20 milionů Kč na dlužných přirážkách a dalo to mnoho práce, než přišla ke svému.

Obce jsou již dnes příliš závislé na státním pořádku finančním, a tak nemá-li ministr financí před svým prahem zameteno, najdeme nepořádek i přede dveřmi našich komun. Ale i tu platí slova písma: V cizím oku vidí smítku, ve svém břevna nikoli. A přece z této strany se přichází s návrhy na úpravy a na reformy. Nové návrhy reformní spočívají pak v tom, že ještě úžeji připoutáno býti má komunální hospodářství k hospodářství státnímu. Prý je nutno nejprve omeziti samosprávě příjmy nízkým limitem přirážek, potom zavázati obce a okresy k poslušnosti v různých revisních, ba skoro policejních předpisech a konečně nutiti je k vděčnosti a k vzájemné řevnivosti za sladkost poskytnutou tu a tam z přídělového kornoutu vládního. Tak se chce zacházeti se samosprávou. Odmítáme se vší rozhodností § 1 navrhovaného zákona. S tím, co chcete přirážkami obcím poskytnouti, není možno hospodařiti. Bude to k živobytí málo a na umření moc. Obce mohou jen živořiti a takové několikaleté hospodářství zabije nám všechen kulturní, hospodářský a sociální život komun, Snad jednotlivcům se pomůže, ale celek nesmírně utrpí, a o ten především jde. Či je lhostejno, co se stane, zastaví-li obce platy, ke kterým jsou podle zákona povinny? Vždyť i v naléhavých případech přijde pomoc z fondů, jdouc klikatou cestou předpisů, namnoze pozdě, přijde-li vůbec. A není snad potřebným uvažovati o tom, co nastane, když obce z nedostatků finančních prostředků, přestanou býti podnikateli, konsumenty a zaměstnavateli? Ba ani jednotnosti přirážkové sazby se nedociluje. V návrhu připouští se pro obce přirážky 100%, pro okresy 50%. Pro tuto sazbu nebude nutno žádati za schválení.

Přirážky do 150% budou míti za následek odvádění výtěžku domovní daně do společného fondu. Přirážky 200%, 110% a 160% mají tvořiti limit, ale nepostačí-li tato sazba, bude povoleno zvýšení na 300% pro obce a 150% pro okresy. U obcí s vlastním statutem bude dovoleno vybírati přirážky 310%. Tak zůstáváme daleko za úmyslem navrhovaného zákona jednotnými přirážkami docíliti rovnoměrné zatížení poplatníka v celém státě.

Můžeme s důrazem říci, že ani my nejsme přáteli přílišného zatěžování jakéhokoli podnikání veřejnými břemeny. Také my chceme, aby v obcích i okresích hospodařilo se podle toho, jak řemen stačí, a chceme, aby obecní i okresní potřeba kryla se především z výnosu obecního majetku, obecních podniků, ústavů a fondů. K tomuto příjmu nechť druží se soustava vhodných dávek a poplatků, a teprve schodek - a ten nechť je vždy minimální - ať vyrovnává se přirážkovým systémem, jenž budiž vždy individuelní, t. j. pro každou obec vlastní, jak tomu chce vládní studie.

K tomu dlužno říci, že však nebyla ani obcím, ani okresům poskytnuta dostatečná příležitost a časová možnost zvýšiti hodnotu obecního majetku. Jsou obce i okresy, které svědomitou péčí o to, co je jejich vlastnictvím, napomáhají svým potřebám způsobem přímo vzorným. Ale veliká většina komunálních svazků je majetkově chudá. Dnes je příležitost poskytnouti jim prostředky k zhodnocení a zvýšení obecního a okresního majetku. Stojíme před podrobným prováděním lesní reformy. Velkostatkářská lesní půda, zabraná zákony o pozemkové reformě, má býti přidělována. Okresy i obce podávají žádosti na státní pozemkový úřad a ministerstvu zemědělství o tuto půdu. Buďte uznalí a vyhovte opodstatněným přáním, přidělte okresům a obcím rozptýlené lesní enklávy za přiměřenou cenu! Nehleďte tak příliš na dosavadní vlastníky a odložte žádosti bývalých starousedlíků, sdružujících se v lesní družstva, pomozte obcím, pomozte okresům, aby mohly hospodařiti s vlastním majetkem a nebude nutno lomiti rukama nad upřílišněnou výší samosprávných přirážek!

Jakou je snaha podporovati komuny v jejich činnosti po docílení čistých zisků z komunálních podniků, o tom dostatečně poučuje § 72 návrhu zákona o přímých daních. Vláda své podniky i železnice od daní osvobozuje, osvobozuje i podniky společenstevní a jiných sdružení zemědělců, sloužících k opatřování semen, hnojiv, hospodářských strojů atd., ale staví se proti podnikům obecním, elektrárnám, plynárnám, jatkám, průmyslovým podnikům školním, zatěžujíc je daňovými břemeny tak, jako jiné soukromé podniky se zdánlivou účelností pro zájmy veřejné. Chrání se hospodářské záložny, ale utloukají se spořitelny. V tom je při nejmenším zvrácená logika.

Ba ani zákony se neplní. V novele k obecnímu zřízení se povídá, že státní správa převezme na sebe náklad na národní školství, veřejnou bezpečnost, zdravotnictví a chudinství. Proveďte toto zákonité ustanovení a zbavte obce i okresy těch největších a nejodpovědnějších rozpočtových položek! Finanční hospodářství svazků územní samosprávy bude rázem na nohou.

Se vším důrazem odmítáme dále rozšíření vlivu dohlédacích úřadů na úpravu samosprávných rozpočtů. Již finanční novela z r. 1921 šla po krajní mez. To, co se nyní chce, je prostě bezpříkladné. Ustanovení §u 3, odst. 3, 6, 7, 8, jsou pro samosprávu nejvýš pokořující, nahrazujíce její usnesení rozhodnutím úřadu nadřízeného s konečnou platností. Takovýchto prostředků nebylo proti samosprávě použito ani v době předválečné, ani v době války se strany vlád nám nepřátelských. Vždyť dohlédací úřad nemůže míti ani té podrobné znalosti poměrů, aby mohl bez nebezpečí tak radikálně zasahovati do složitého a citlivého ústrojí svazků samosprávných. Proto musí býti tyto normy, má-li zůstati samospráva tím, čím dosud byla, bezpodmínečně z osnovy vypuštěny. Dosavadní předpisy poskytovaly dohlédacím úřadům dosti prostředků ke korektuře výstřelků, jež se snad vyskytly. Bohužel nebyly právě vinou těchto dohlédacích úřadů výstřelky tyto včas paralysovány a nyní se zevšeobecňují a používá se jich. za důvod k okleštění samosprávy. Souhlasíme plně s odmítnutím, jež vzhledem k §u 8, který ukládá starostovi až 5.000 Kč pokuty, učinil Svaz českých okresů. Povídá: "Ministerstvo financí zapomnělo, že úřad starosty obce je čestným a za nynějších poměrů úřadem velmi obtížným a že tedy bude těžko nalézti zástupce lidu, kteří by se vydávali nebezpečí krutých trestů podle §u 8."

A smutným zůstává zjev, který je ve správě senátního rozpočtového výboru. Mluví se tam o této věci a praví se:

Další novinkou, a to vítanou, je vliv vyhrazený § 4 dohlédacím orgánům autonomním na rozpočet školní. Podle dosavadního stavu zkoumání rozpočtů školních bylo vyhrazeno pouze úřadům školním; právo stížnostní bylo vyhrazeno pouze obci a úhrada rozpočtu nepodléhala přezkoušení úřadů autonomních. Podle tohoto zákona úřadům autonomním (vlastně autonomní sekci budoucích úřadů okresních) bude vyhrazeno právo zkoumati a upravovati i rozpočet školní (§ 4, odst. 5), právo stížnosti přiznáno i jednotlivým poplatníkům a voličům a úhrada schodku spadá v jedno s úhradou ostatního schodku obecního.

Takovýmto způsobem bude se chtíti napravovati rozvoj našeho školství. Nemohu jinak, když přečtu tuto důvodovou zprávu a podívám se na podpisy návrhu, než přiznati, že politická příslušnost obou pánů, kteří jsou podepsáni, jest asi hlavním důvodem pro tento zostřující odstavec důvodové zprávy rozpočtového výboru.

Když uvažujeme o všeobecném zavádění přirážkového limitu a probíráme navrhovaný policejně-dozorčí systém, diktovaný vládou a dnešní vládní většinou vší československé samosprávě, nemůžeme se zbaviti dojmu, že je snahou těch, kdož za navrhovaným zákonem stojí, jednak znemožniti řádnou správu obcí, okresů a zemí, jednak zoškliviti demokracií účast na komunální správě. (Tak jest!)

A nyní několik slov také o přídělech. Jejich soustava, finanční síla a správa neposkytují nejlepších nadějí do budoucna. Obce samy budou povinny přispívati do fondů zřízených na úhradu škod způsobených živelními pohromami. Obce samy budou platiti do fondů pro sanaci finančního jejich hospodářství zřízených - daň domovní a část přirážek ke všeobecné a zvláštní dani výdělkové § 58, odst. 6, 8, a § 85 atd. zákona o přímých daních. Obce samy. budou nuceny zvyšovati přirážky, aby se vyhnuly povinnostem platiti na jiné méně pořádné. Neboť obce, které budou vybírati více než 150% přirážky, dostanou přikázánu celou daň domovní, a těm, které budou míti nižší předpis, vezme se tato daň do společného fondu. Jiné obce budou nuceny zvyšovati přirážky, aby dostaly příděl. Tak hlavní město Praha, která má dnes součet přirážek 180%, bude nucena zvýšiti tyto přirážky na 310%, aby dostala zákonem slíbených 10 milionů Kč z přídělu na dani obratové a přepychové. Dojde-li k tomu, ponese to přirozeně následky nedozírné. A tomu se říká výchova k hospodárnosti!

Podle zprávy rozpočtového výboru poslanecké sněmovny mají samosprávné svazky dostati na přídělech daně pozemkové, domovní a z obratu okrouhle 411,400.000 Kč, více proti nynějšímu stavu o 117 milionů Kč. Stačí tato částka upokojiti všechny potřebné? Hned uvidíme. Vládní studie k návrhu zákona uvádí statistické údaje o přirážkách. Odtud se dovídáme, že r. 1924 toliko 50 okresů v Čechách vystačil s přirážkou do 100%. 208 okresů mělo přirážky vyšší než-li loni. Podle nových zákonů o přímých daních klesnou daňové základny a v důsledku toho bude musit všech těchto 200 okresů žádati za příspěvky z navrhovaných fondů. U obcí je to tak, že kromě župy VII, karlovarské a kromě Prahy ani v jedině další župě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku není průměr obecních a školních přirážek nižší 200%. Podle statistiky Svazu československých měst mělo r. 1926 232 měst jen 50 nižší než 200%ní přirážky. Z toho je patrno, že asi 80% obcí a téměř všechny okresy budou žádati příděly z fondu, který bude jen o 177 milionů Kč vyšší než dosud. Je možno, aby tato částka stačila? Komu se bude přidělovati? Těm, kteří přijdou dřív, či těm, kteří budou potřebnější, nebo těm, kdo budou hodnější? Jaký poměr bude zachován v přídělu okresům a v přídělu obcím? Stanoviti tuto kvótu přesně bylo by jen věci ku prospěchu.

A tak shledáváme, že při žádosti za poskytnutí subvence prozkoumá bezprostřední dohlédací orgán rozpočet po stránce zákonnosti a účelnosti. Důkladnost v provádění této funkce bude odměňována vyhlídkou na vlastní odškodnění ze subvenčního pytle. Při poskytování subvence přísluší zemskému výboru co do úpravy rozpočtů táž práva a povinnosti jako okresním výborům. To bude tedy nové síto, jímž obecní rozpočet musí projíti, než se mu dostane milostivého ohledu. Nejhůř dopadne při tom hlavní město Praha. Z fondů nedostane nic, jen tenkrát, budou-li v hlavním městě zvýšeny přirážky až na 310%, a tu dostane Praha 10 milionů Kč. Použije-li někdy tohoto zvláštního dobrodiní, bude žehnána všemi poplatníky a vším obyvatelstvem pražským.

Vládní studie sama se přiznává k nedokonalému a prozatímnímu řešení celé otázky. Praví: "Není možno nyní upraviti definitivně finance samosprávních svazků cestou, kterou hledá osnova ve vyrovnávacích fondech, a to východiskem na ten čas jedině možným (tedy nouzovým), avšak každým způsobem východiskem provisorním." Tedy tomuto východisku z nouze obětuje se vývoj samosprávy na celou řadu let. Všecko tu spočívá na dani z obratu; i sanace financí státních a nyní i samosprávných. Bez této daně nebude vůbec žádného hospodářství veřejného. A přece je to právě tato daň, která podvazuje všechen veřejný život hospodářský a nikoliv autonomní přirážky. Vládní studie také praví, že zase jednou musí býti každá obec plně odpovědnou za své finance a nesmí se zaříditi na příspěvky a podpory svazku vyššího. Ale přes to přese všechno vším tím, co se chce tímto návrhem zákona provésti, sleduje se zcela něco jiného, než co je v pravdě a jedině zdravým základem spořádané obce, t. j. samospráva.

Dnes jsou prý finance samosprávných svazků nemocny a referent rozpočtového výboru poslanecké sněmovny agrární posl. Adámek prohlásil ve sněmovně v průběhu jednání o této věci, že vládní většina chce je ozdraviti.

Tak mnoho felčarů teď běhá po republice a každý z nich má plnou kapsu receptů, jak na to, aby to nebo ono, co se zdá, nebo je skutečně nemocno, bylo sanováno. Jen pozor na to léčení! Stává se, že operace se podaří, ale pacient umře. A kdyby umírala samospráva vinou babského kurýrování, nevím, jak by to bylo se senátem. A sejde-li se u postele nemocného dokonce lékařské konsilium, buďme připraveni na nejhorší. Nejprve vláda se svým návrhem řezala do těla samosprávy, až krev všude tekla, pak přišla osmička a šestnáctka vládní většiny, potom rozpočtový výbor, z jehož rukou vyšel pacient už polomrtev. Některé poměrně přijatelné věci vládního návrhu byly rozpočtovým výborem vyškrtány, jiné, méně přijatelné, přidělány. Povedeným je § 24, jímž najednou se škrtá ještě nedávno tuze akcentovaná nutnost právních odborníků pro obce s více než 3.000 obyvatelů. Za dnešních poměrů bude věru těžko i zběhlému starostovi, aby obstarával agendu větších obcí a nežil při tom ve strachu, že bude pokutován.

Z toho všeho, co tu řečeno, je samozřejmým, že předložený návrh o úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy musíme odmítnouti. Přes to však podáváme řadu odchylných návrhů a žádáme, abyste je v zájmu československé samosprávy schválili.

Říkáte, že daňová reforma i s ostatními dvěma předlohami jsou velikým historickým činem. Uvědomte si, že i před 300 lety vydané "Obnovené zřízení zemské" bylo také historickým činem, který zabil naši samosprávu, zabil naši samostatnost.

Chcete i dnešním svým velkým historickým činem připraviti něco podobného? Tehdá to byli naši nepřátelé, kteří nás popravovali, mají to býti dnes lidé z vlastního tábora? Varujeme včas, a nedbáte-li našeho hlasu, tož aspoň někteří z vládní většiny přečtěte si, co o úkolech samosprávy pravil Karel Havlíček: "Vlastně více záleží na dobrém zřízení jednotlivých obcí, na municipálním zřízení, než na zřízení celého státu ve vyšších stupních." A Havlíček praví dále: "Ovšem bylo by si přáti, aby obce užívaly od státu větší volnosti v domácí správě své, aby nebyly tak přísné dohlídce podrobeny, aby svobodněji mohly i jmění své vynakládati a vůbec se dále vyvinovati, aby samy obce obecní své záležitosti říditi mohly bez cizího vměšování se." To praví Havlíček a tato slova vám připomínáme v tom vědomí, že bude spořádaný stát jen tenkráte, budeme-li míti spořádané obce. (Výborně!)

Místopředseda dr Krčméry: Nasledujúcim rečníkom je pán sen. Pivko. Dávám mu slovo.

Sen. Pivko: Slávny senát! Od vzniku nášho štátu jednou najvážnejšou a najpaľčivejšou otázkou sú dane, ktoré z jednej strany ich veľkým vzrastom, počtom a hlavne vo veľa prípadoch nesprávnym vyrubovaním a zdĺhavým vybavovanim apelát, taktiež dodatočným vymeriavaním dôchodkovej dane až za 6 rokov, zapríčinily veľa nespokojnosti a roztrpčenosti, čo bolo zbraňou všelijakých protištátnych živlov ku štvaniciam a znepokojovaniu ľudu. Menovite dávky z majetku a prírastku na majetku boly veľké a ťažko snesiteľné, treba ale uznať, že tieto dane zachovalý nám národné hospodárstvo, zachovalý nám valutu a upevnily konsolidáciu nášho štátu.

Každý rozumný a statočný občan je vedomý toho, že štát ku svojmu udržovaniu a jeho veľkým výdajom zvlášte v poválečnej dobe potreboval a potrebuje stále veľké príjmy a že my štát tvoriaci občania musíme všetky tie veľké výdaje vo forme daní snášať, ale pri tom všetkom nám musí záležať na tom, aby všetky dane boly správne a rovnomerne a spravedlive rozdelené medzi všetky vrstvy národa a aby boly snesiteľné, nie aby niektorí boli šetrení a iní na to miesto príliš preťažení. Tomuto všetkému má odpomocť daňová reforma pre všetky priame dane. Daňová reforma je veľké a pečlive spracované finančné dielo, od ktorej si mnoho sľubujeme a vítame ju v tej nádeji, v tom predpoklade, že, i v praksi bude skutočným, spravodlivým dielom, že prinesie nám značné úľavy a uspokojenie všetkého poplatníctva.

S pomedzí všetkých priamych daní najvážnejšou je daň pozemková, ktorá je základnou všetkých samosprávnych prirážok, ktoré sú menovite: obecné, okresné, župné a cirkevné. Podľa daňovej reformy vymeranie základný pozemkovej dane je u lesov 20násobok a u ostatnej pôdy 17násobok čistého katastrálneho výnosu v pozemkovom katastru naznačenom a sadzba pozemkovej dane činí 2% z tohoto daňového základu. Ako z toho vidno, pozemková daň by nebola tak hrozná a premrštená, keby podľa nej netlačily vysoké samosprávne prirážky, s pomedzí ktorých len obecné v mnohých obciach dosahujú 1.000% aj vyše zvlášte tam, kde v obecných zastupiteľstvách vládnu väčšiny také, ktoré v obciach nemajú platebných povinností, ale majú práva rozhodujúce na účet poplatníkov. Aby i takejto závratnej výške obecných prirážok čiastočne bolo odpomožené, je stanovená maximálna výška obecných prirážok po výšku 600%, čo je tiež vítané, ako záchrana mnohých obcí a mest pred úpadkom. S pozemkovou daňou má sa vyberať i zvláštny príspevok vo výške 1 ¹/₂%! a to zo základu pre daň pozemkovú. Od tohoto zvláštneho príspevku budú oslobodení tí drobní majitelia pozemkov, ktorých celkový katastrálny výnos nepresahuje 120 kor. Tento príspevok má slúžiť pre sníženie dane tým drobným zemedelcom zvlášte v krajoch horských, neúrodných, ktorých čistý katastrálny výnos nepresahuje 120 Kč, čo je tiež správne, aby sa uľavilo slabým, platebne menej schopným. Keďže celý postup pozemkovej dane a všetkých samosprávnych prirážok zakladá sa na čistom katastrálnom výnose, tedy na správnosti samého katastru, na to musím poznamenať a zdôrazniť to, že u nás na Slovensku katastre na mnohých miestach neodpovedajú skutočnému stavu. Bývalý uhorský štát zanechal ich vo veľkom neporiadku a od tých čias, ako sú od notárov preložené do berných úradov, sa ich stav ešte zhoršil, lebo pri kupopredajných zmenách sa riadne neopravujú, následkom čoho starí majitelia sú odaňovaní pozemkovou daňou a prirážkami a nemôžu sa dovolať nápravy, následkom čoho po vstáva nespokojnosť a nedôvera oproti berným úradom. Z týchto dôvodov sú oprávnené všetky ponosy a volanie po náprave katastrov, a len po prevedení tejto nápravy môže nastať správne stanovenie pozemkovej dane a všetkých samosprávnych prirážok.

Čo sa týka dane dôchodkovej, ktorá je s pomedzi všetkých najväčšou, bude značne snížená už i tým, že zdaniteľný dôchodok s dosavádnych 6.000 Kč bude zvýšený na 7.000 Kč ročitého, dôchodku, pri väčšom počte rodiny až do 11.000 Kč, čo je tiež značná úľava. Pri vyrubovaní tejto dane je veľmi dôležité, aby daň vyrubujúce komisie boly složené z takých osôb, ktoré miestne pomery a platebné schopnosti danujúcich. občanov v okrese dobre znajú a hlavne aby zemedelci pri týchto komisiách svojmu počtu primerane boli zastúpení zemedelcami a aby na tie hornaté neúrodné kraje, kde z veľkej čiastky roľníctvo zo svojich chudobných roličiek je nie v stave vyžiť, bol bratý zreteľ. Pri ostatných priamych daniach tiež nastane sníženie. Akékoľvek tvrdenie, že by z tohoto zákona práve zemedelci mali najväčšie výhody, je bezzákladné a nesprávne. Práve sú to zemedelci, ktorí od jedného a toho istého dôchodku musia platiť viacnásobné dane. Na príklad z dôchodku" pozemkov sa platí pozemková, dôchodková, obratová a celý rad iných daní.

Veľká nespokojnosť vo všetkých obciach na Slovensku je s odvádzaním obecných prirážok do berných úradov, ktoré obciam prirážky nepravidelne poukazujú, z čoho majú obce veľké obťaže. Preto je žiaducné, aby obce po starom spôsobe si prirážky samy vybraly.

Musím spomenúť i daň prirážkovú, hoci nepatrí medzi priame dane, ktorá je menovite u drobných zemedelcov tou najprotivnejšou a najnenávidenejšou z pomedzi všetkých daní a to tým viac, keď ešte pri nutných porážkach bez ohľadu na to, že patričný utrpel škodu, ešte i túto daň musí snášať. Bolo by už raz na čase, aby táto daň bola zkasovaná, lebo i tak veľa nedonáša, a jej vymáhanie je s veľkým výdavkom spojené.

Veľmi dôležité je pri všetkých daniach, aby boly riadne predpisované, aby sa v tom každý poplatník vyznal, aby mal behom roku jasný prehľad o tom, koľko ktorej dane zaplatil a koľko je povinný platiť.

V súvise s daniami musím pripomenúť i príspevky starobného a invalidného poistenia, ktoré ešte vo väčšej miere tlačia každého zamestnávateľa i zamestnanca, ako všetky dane, ktoré sú nesnesiteľné a pôsobia medzi ľudom tú najväčšiu nespokojnosť a rozhorčenosť. Následky nesnesiteľných príspevkov starobného a invalidného poistenia sú tie, že zapríčiňujú s jednej strany nezamestnanosť a s druhej strany drahotu. Zamestnávatelia, či sú to roľníci alebo remeselníci, snižujú počet svojich zamestnancov, čo zapríčiňuje nezamestnanosť a je samozrejmé, že následok veľkého zaťaženia je zdraženie všetkých výrobkov a všetkých potrieb. Preto je už svrchovaný čas, aby zákon a starobnom a invalidnom poistení bol upravený tak, aby sa stal pre všetky vrstvy ľudu snesiteľným.

Ďalej musím poukázať i na tie najcitlivejšie otázky u nás na Slovensku, ktoré sa vyvrchoľujú v krize priemyselnej a v nezamestnanosti, čoho hlavnou príčinou sú vysoké dopravné tarify, ktoré sů dvakrát alebo trikrát tak veľké, ako v historických zemiach. Odkladá sa výstavba železnice Handlová-Horná Štubňa. Výstavba mala by veľký význam pre priemysel, ktorý by ušetril veľké milióny pri zásobovaní sa handlovským uhlím, ktoré by sa mu stalo prístupným s výstavbou tejto železnice, a o veľa lacnejším.

Mnohí národohospodári tvrdili, že je Slovensko pasívne a že štát na Slovensko dopláca. O tom tvrdení sa dá veľmi pochybovať, poneváč sa zakladá na povrchných výpočtoch, ale vo skutočnosti nemá správneho základu. Na príklad filiálky pražských veľkých peňažných a iných podnikov na Slovensku platia svoje dane v Prahe a slovenský priemysel by bol aktívnejší, keby mal také tarify a takú dopravu, ako v Čechách a na Morave. My chceme, aby naše Slovensko bolo aktívne, my sa od nikoho nechceme dať vydržiavať a preto chceme zaistiť Slovensku v každom ohľade v hospodárskej politike podobné výhodné podmienky, ako majú naši bratia v zemiach historických. Daňová reforma i v tomto smere znamená nápravu a preto budeme hlasovať za návrh zákona. (Souhlas.)