Čtvrtek 24. února 1927

Pánové, my víme, jaký osud čeká Slezsko, my víme, co jste chtěli a vy toho také dosáhnete. Nám to bude školou. A já, pánové, prohlašuji: Nemyslete, že jenom my, sociální demokraté, protestujeme proti tomu, že má býti zničena samostatnost Slezska. Byly to téměř všechny strany a nebude, pánové, abych tak řekl, při projednávání tohoto zákona postrádati jisté pikanterie, když se tu ukáže jedno: Velevážení, můj přítel a kol. Lukeš, který zemskou samosprávu slezskou dlouho zná, poněvadž byl místopředsedou zemského výboru a je tudíž také podrobně do všeho, do celého hospodářství Slezska zasvěcen, zná finanční a hospodářské schopnosti této země, pánové, on jako předseda Národní rady slezské podal ostrý protest proti zrušení samostatnosti Slezska. A, velevážení pánové, říkám: Nebude to postrádán pak jisté politické pikanterie, když uvidíme jedno, že pan předseda Národní rady slezské tam, kde rozhodoval jako Slezan, ostře se postavil proti onomu bodu této předlohy, která ruší samostatnost Slezska, a když pak jako senátor bude donucen, velevážení pánové, aby pak zde hlasoval pro zrušení Slezska. Může býti, že se něco podobného také stane ostatním politikům slezským, kteří sedí v majoritě. Bude to zajímavé konstatovati, a veřejnost bude viděti, jak se u nás dělá politika. Pánové, ten nový zákon nevznikl nějak z potřeby lidu, on vznikl z potřeby politických stran, a řekl bych, z potřeby vůdců těchto stran. Byl to právě Msgr. Šrámek a agrární přísedící Stoupal, kteří jíž po léta vyhrožovali, že župní zákon nebude uveden ve skutek. A nyní, pánové, když se měla dáti Slovákům autonomie, tak se to "svezlo", stejně jako jsem v úvodu své řeči na to poukázal, že se to jisté ustanovení svezlo, tak se, pánové, svezla, abych tak řekl, i ta reorganisace správy, a svezl se s ním požadavek Šrámkův a Stoupalův za udržení země moravské, recte nyní moravskoslezské.

Prohlašuji, pánové, jedno. Budeme míti ještě příležitost při projednávání zákona o reorganisaci politické správy poukázati na mnohé a mnohé, co tato předloha obsahuje a s čím nikdy souhlasiti nemůžeme. Poněvadž to nespadá do rámce dnešního denního pořádku, musím se toho zříci, ale opakuji: Pánové, má to býti mementem, a zejména, řeknu to otevřeně, pro našeho premiéra vlády. On, který nám po léta a léta byl vyhlašován jako sedlák - demokrat, on, velevážení pánové, první sahá, abych tak řekl, na základy demokracie a ruší je požadavkem jmenování členů do samosprávných korporací vládou. Nevím jestli pan ministerský předseda, dr Švehla činí dobře, když zásadu demokracie tak najednou opustil. Snad ji neopustil z vnitřního pudu, snad se dal vésti, ale před dějinami bude míti za to odpovědnost, a zejména odpovědnost, kterou snad nebude chtíti nésti. Tato předloha je zřejmě namířena proti dělnickým masám proto, poněvadž chce jejich význam v tomto státě omeziti tím, že omezuje význam všeobecného hlasovacího práva. Neříkám nic nového, když řeknu, že na obhajobu demokracie postaví se dělnictvo s celou svou mocí. Nechtěl bych dnes již předbíhati tomu všemu, co se snad ještě stane, ale chtěl bych říci jedno: Pánové by si měli rozvážiti, chtějí-li dělnictvo v naší republice, a zejména to dělnictvo, které k tomuto státu tak lne a které mu přineslo tolik obětí, v tomto státě snížiti na občany kategorie druhé. Velevážení pánové, nemám práva německým kolegům předepisovati metody jejich politiky, ale jedno jim řeknu zcela upřímně a otevřeně. My čeští sociální demokraté jsme vždycky byli upřímně pro to, aby zde docílen byl mezi majoritou, mezi národem československým a mezi národními minoritním smír, a všechny národy aby zde žily ve shodě. A proto, velectění pánové, řeknu vám, že jsem, i když mně ta politická konstelace nebyla nijak milá, to vítal, že zástupcově německého národa vstoupili do vlády a berou nyní účast na státní moci. Velectění, očekával jsem, že tito zástupcové německého národa, když jednou vstoupí do vlády, budou zejména pracovati v tom smyslu, aby odčinili všechno to, nač oni sami ve směru politickém a formálním naříkali. Vzpomínám ještě pana ministra Mayr-Hartinga, jak on, a zemřelý dr Spiegel bojovali proti tomu, nebo onomu, proti "pětce", slyším ještě mohutný hlas pana kol. Luksche, jak stále ironicky volal ,,většina". A, velectění pánové, tažte se upřímně, nebo odpovězte mně zcela upřímně: Zlepšili jste vy něco? Nic! Naopak. Vy jste poměry ještě zhoršili, a mám velkou obavu, že stanete se časem pretoriány reakce. (Obrácen k sen. Fritscherovi.), Nesmějte se tomu pane kolego, ta věc je vážná. Včera vám kol. dr Heller s tohoto místa vytknul, že hlavně vy uplatňujete jisté materielní zájmy. Nechci vám to vytýkati. Vy mně jistě, pane kolego, řeknete: Není člověk živ jen ze slova božího, třeba také chleba. To vy jistě jako kněz řeknete. Já s tím souhlasím a nebudu se proti vám stavěti, když se budete toho chleba dožadovati, který potřebujete pro svůj politický denní život. Ale myslil jsem si, pánové, že vy vnesete do toho politického systému něco ideového, a tu ideovost bych viděl v tom, že byste dali celému systému vládnímu základy, které by i vás chránily jako minoritu. A to může býti jen demokratický ráz tohoto státu. Žel, pánové, vidím, že toho nečiníte, že jdete až příliš daleko, za jisté, řekl bych, drobnosti rázu takového, které vám vyčítal včera pan dr Heller, snad ještě rázu poněkud lepšího. Ale v celku, vážení pánové, nedovedli jste nic jiného, než že tu starou "pětku", proti které jsme i my v naší straně bojovali - to vám mohu dokázati, čtěte protokoly našeho ostravského sjezdu - že jste tuto "pětku" nahradili "osmičkou". A je-li "osmička" lepší než "pětka", posuzujte pánové sami.

Velectění páriové, pokud se týče politického systému, nezlepšili jste se nic, naopak přinesli jste zhoršení. Tomu nasvědčuje postup zejména v tomto senátě. Když jsme v r. 1920 sem přišli, tak jsme vás nevylučovali ze žádné funkce ve výborech atd., kladli jsme jen na vládu jeden požadavek, abyste respektovali, zejména v ohledu jazykovém, ustanovení jednacího řádu. Jen o to jsme se rozcházeli, ale my jsme vám dávali a nabízeli čestná místa ve výborech, kolik odpovídalo vašemu počtu.

A je to, velectění pánové, nyní tak. Dnes jsme dostali přípis v imunitním výboru, kterým podle jednacího řádu domáhá se většina volby předsednictva. Mohu o té věci mluviti zcela objektivně, poněvadž nemám žádné funkce v žádném výboru, ačkoli jsem ve třech, a proto mohu vám to říci. Jak to chcete odůvodniti? Zejména se strany Němců bylo řečeno: nová vláda, nové funkce a zejména nové funkce ve výborech! Pánové, vy tu něco konfondujete, a to zcela nesprávně. Parlament je zastoupení lidu. Vláda má docela jiné úkoly. I když nechci žádané kontrasty vykonstruovati, zejména ve státě demokratickém, přece je vláda, řekl bych, představitelem výkonné moci a jistá různost v této funkci, v karakteru této funkce, nepochybně je. Proto, že je nová vláda, nová majorita, není nijak dána nutnost odepříti stranám minoritním, aby ony směly vykonávati funkce v parlamentních výborech.

Již tenkráte, když se jednalo o volbu předsednictva senátu, bylo na to poukazováno, že i v jiných státech jsou předsedové parlamentu vzati z řad minority a tím více je to při předsedech výborů. Prosím, na př. ve vídeňském parlamentu po celou dobu války byl předsedou branného výboru kolega Jihoslovan, ačkoliv celý jihoslovanský klub stál v nejostřejší oposici proti vládě. (Sen. Jaroš: Nebo Winter v sociálně-politickém výboru!) Ano, prosím, tu máte jiný příklad. Považte, že v době války byl předsedou branného výboru poslanec, který náležel nejen k oposiční straně, nýbrž i ke straně, která se státem nesympatisovala. Tou zásadou se to nedá nijak odůvodniti. To odůvodnění nebude nikdy míti podkladu morálního. V tomto parlamentu jsme si všichni rovni, majorita i minorita. Všichni tu konáme práci. I oposice je nutná. Podívejte se do Italie. Když tenkráte oposiční poslanci opustili italský parlament, konal Mussolini všechny možné pokusy, aby je tam dostal zpět, a prohlásil, že bez oposice nedá se parlament vésti. Zejména ne ve smyslu konstitučním. Co vy děláte pánové, co jste udělali dnes a hodláte dělati nadále? Vy se nejpříkřeji stavíte proti oposici i tam, kde to není nutno. Může někdo těm kolegům, které jste donutili, anebo které jste přímo nevlídně sesadili s jejich funkcí, vytknouti nějakou illoyalitu? Může někdo říci, že kolega dr Krouský provozoval sabotáž nebo obstrukci v tom výboru? (Sen. dr Soukup: Teď přišel Klimko! - Vivat justicia!) Horlivost jeho byla v parlamentních pracích jistě neobyčejná. A můžete vytknouti některému jinému z kolegů, kteří teď nejsou ve vládě, že funkci předsednickou nebo místopředsednickou nekonali řádně podle svého svědomí?

Zdůrazňuji, vy nechcete viděti, že je parlament docela něco jiného, maž vláda, a že tím jen parlament podkopáváte, poněvadž dáváte minoritě jisté stigma méněcennosti bez veškerého oprávnění. Vím, že svou řečí a zejména pánům s německé strany, kdybychom sobe více do svědomí mluvili, ničeho nezměním. Ale celé veřejnosti musí býti ukázáno na to, co se tu mezi námi děje a jak to mezi námi jde a zejména musí býti ukázáno, že vláda těch konventiklů, které jste dříve perhoreskovali, je, pánové, vždycky silnější, než byla dříve. Můžeme se dnes toho dožíti, že řada poslanců a senátorů z vládních stran ani nevědí vlastně o tom, co se děje, tím méně chtějí za to, co se děje, vzíti odpovědnost.

Předseda (zvoní): Pane kolego, mluvte o celním zákoně!

Sen. dr Witt (pokračuje): Promiňte, pane předsedo,...

Předseda: Chtěl jsem vás jen upozorniti... (Sen. dr Soukup k předsedovi: Pan kolega Böhr byl včera loyálnější!)

Předseda: Musím odmítnouti nepřímou výtku o illoyálnosti!

Sen. dr Witt: Já se podrobuji...

Předseda: Chtěl jsem upozorniti jen pana řečníka, že projednáváme celní zákon!

Sen. dr Witt (pokračuje): Mým úmyslem nebylo mluviti o něčem, co není na denním pořádku. Mne vedla myšlenka, kterou jste snad neráčil sledovati. Poukázal jsem na to, že vidíme tu jakýsi systém, pořád a pořád ujímati na moci parlamentu a vznášeti tuto moc do vlády a netoliko do vlády, jak jsem závěrem své řeči řekl, ale i do jistých vládních konventiklů, které pracují v tajnosti.

Pánové, přicházím ke konci a prohlašuji jménem klubu senátorů československé sociálně-demokratické strany dělnické, že proti odst. 3., §u 4 hlasovati budeme a že na jeho škrtnutí z důvodů mnou zde vytčených trváme. Zároveň prosím za přijetí naší resoluce, kterou podáváme k §u 7, odst. 2., dovolávajíce se toho, aby ministři, navrhující členy poradního sboru, byli povinni navrhnouti do sboru tohoto jako členy také zástupce zájmových korporací dělnických. Tím končím. (Potlesk.)

Předseda: Dalším řečníkem je pan sen. Hampl, dávám jemu slovo.

Sen. Hampl: Slavný senáte! Zákon nám předložený o vládním návrhu celního zákona je ze řady zákonů, nyní v parlamentě ve výborech projednávaných, článkem dalšího pokračování policejního režimu v republice. V celé řadě paragrafů se vláda zmocňuje, by svými nařízeními rozhodovala o osudech ne pouze jisté části národa" aneb snad jednotlivců, nýbrž také i o národě celém.

Předložený zákon hemží se takřka ustanoveními, jimž vládě se dává plna moc bez parlamentu, pouze podle jejího názoru - vydati nařízení, která sice do 14 dnů parlamentu předložena býti mají, avšak není určeno, do kdy tímto schváleny býti musí. Předložený zákon jde mnohem dále, než může jíti zákon přijímaný prostou nekvalifikovanou většinou. Můžeme směle říci, že řada jeho ustanovení má býti řešena pouze zákonem ústavním. Vždyť, což není maličkostí, dává právo vládě, zahájiti přímo hospodářskou válku. Ano v zákoně máme ustanovení přímo o odvetných opatřeních. Taková hospodářská válka může býti vedena vládou pouze cestou pouhých nařízení. Tím se vládě dává možnost volné ruky na více než půl roku, a tážeme se, co v půl roce se vše odehráti může? V případě války, anebo v případě jistého válečného napětí je vláda také okamžitě zmocněna, aby vyslovila blokádu nad jistým státem a právě německé strany, které nyní jsou také ve vládě, by měly toto vésti v patrnosti, a to ten poměr, který je mezi námi a Francií na základě smluv a který se okamžitě vytvořiti může, pakli někde nějaké nebezpečí snad domnělé mám hrozilo.

Vláda podle §u 4 je oprávněna pouhým nařízením zakázati dovoz, vývoz, nebo průvoz zboží, neb jeho omezená pro celou oblast celního území, a to z důvodů policejních, vojenských, aneb ke splnění mezinárodního závazku. To znamená, že vláda má možnost a právo pouhým nařízením vyhlásiti bojkot na zboží cizího státu a tím vyvolávati situaci přímo válečnou. Také z důvodů jiných - ale jakých, o tom se nemluví - může býti nařízením, prý za mimořádných a naléhavých okolností - a zase nevíme, jaké tyto okolnosti jsou - zboží ze všeobecné volnosti oběhu odvoláno.

Vládě se zákonem dává zmocnění - § 2, odst. 3. - o celní jednotě s druhými státy vyjednávati bez jakéhokoliv předchozího svolení Národního shromáždění, ona může dokonce vyjednávati o přidělení části státního území, aneb jeho části k jinému státnímu celku.

Tím se zmocňuje vláda bez Národního shromáždění učiniti opatření, která znamenají i zánik státní samostatnosti, připojení části státu k jinému, a provésti anexi cizího státního území. Takováto důležitá usnesení mohou se státi bez předběžného svolení Národního shromáždění přes to, že by měla býti vyhrazena plebiscitu.

V §u 2 mluví se o celním území, svobodném území a pohraničním pásmu. Tak zv. svobodné území může býti zřízeno, anebo zrušeno také pouhým nařízením. Všude najdeme při tak důležitých otázkách, že tyto mohou býti měněny pouhým nařízením, proč ne zákonem? Proč se vláda obává přijíti přímo s takovými důležitými záležitostmi před Národní shromáždění? Proto, že se to s nařízeními lépe vládne, než s parlamentem, protože parlament a celé to t. zv. demokratické zařízení státu je vládě nepohodlné. Proto se toto t. zv. demokratické zařízení obchází, obchází se však se svolením parlamentárním a tím i vládní většiny. Vládní většina si jednoduše odhlasuje diktaturu měšťáckých buržoasních stran, které se dělí o moc ve státě s jí oddanou byrokracií. To vysvítá z §u 2, odst. 5., kde celní správě se dává plná moc, stanoviti vnitřní celní hranice. Tedy zde nerozhoduje ani Národní shromáždění, ani vláda, nýbrž rozhoduje pouhá celní správa o vnitřní celní hranici.

V zákoně se také dovídáme něco o šikanování pohraničního obyvatelstva, provozujícího zvláště drobný obchod pří stavění podniků, zřizování cest atd. Je nám opět známo ze zkušenosti, že zase jenom je to ten malý člověk, který takovým zvláštním nařízením bude šikanován.

Finanční stráž má podle zákona míti také právo vniknouti i do písemného tajemství, poněvadž může dáti i otevříti schránky a nahlížeti do celních, dopraveních i jiných listin. Zase nevíme, co pod těmi slovy "jiných listin" je myšleno. Ale nejen nahlédnutí do jiných listin dává právo finanční stráži, nýbrž také může býti někdo podezřelý z podloudnictví, pokusí-li se o útěk, může býti postřelen a po případě i zastřelen. Tento barbarský postup má býti v novém zákoně zachován, a byli jsme již mnohokráte svědky, že byl utracen lidský život pro přenesení zboží v ceně několika korun. Ti, kteří dovedou přenášeti zboží v ceně několika milionů, nečiní tak obyčejně sami, ti si na takovou nebezpečnou práci zjednají, a právě v nynějším procesu s válečnými půjčkami se dovídáme, jak páni dovedou podloudně vydělávati miliony, rozumí se samo sebou, že ti to dělají pouze z nezměrné lásky k jejich státu, a jako státotvorní občané ten jejich bohumilý stát také okrádají. Upozorňuji na proces o válečných půjčkách, který ještě není dokončen.

Finanční stráž je podřízena vojenské kázni, t. j. vykonává také četnickou službu. Z jakých důvodů tato kázeň musí býti prováděna, také nám známo není, ale zajisté zase jen z důvodů vojenských, železniční zřízenci podle předloženého zákona mají se státi denuncianty svých spoluobčanů. Z uvedeného je viděti, že tento stát stává, se den ode dne více a více státem policejním. Veškeří státní zaměstnanci mají býti zároveň orgány policejní správy. Československo se horem pádem byrokratisuje a stává se státem policejním a předstihuje daleko Bachovské Rakousko. Tím končím. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy.

Žádám pana tajemníka, aby je přečetl.

Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):

"1. Pozměňovací návrh sen. dr Witta a soudr.: Navrhujeme škrtnutí odst. 3. §u 4.

2. Resoluční návrh sen.dr Witta a soudr. k §u 7, odst. 2.:

Senát ukládá ministrům financí, průmyslu, obchodu a živností a zemědělství, aby při jmenování členů poradního sboru podle odst. 2. §u 7 celního zákona zřízeného dbali návrhu dělnických zájmových korporací.

3: Resoluční návrh sen. dr Hellera a soudr.:

Vláda se vybízí, aby do jednoho měsíce předložila senátu seznam částek zaplacených dosud v upouštěcím řízení za přesného vylíčení způsobu použití jich.

4. Resoluční návrh sen. dr Hellera a soudr.:

Vláda se vybízí, aby během jarního zasedání předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterým se důchodkové trestní řízení upravuje na podkladě veřejného a ústního řízení."

Předseda: O resolucích a návrzích se jedná.

Dávám slovo zpravodaji výboru ústavněprávního, panu sen. dr Krupkovi k doslovu.

Zpravodaj výboru národohospodářského si slova nepřeje?

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Nikoliv.

Předseda: Prosím pana zpravodaje sen. dr Krupku, aby se ujal slova.

Zpravodaj výboru ústavně-právního sen. dr Krupka: Sledoval jsem řeči předešlých dvou pánů řečníků a musím s povděkem konstatovati, že tito pánové sami uznali takovou dokonalost předložené osnovy, o jaké snad ani referent si netroufá mluviti. Je to zajisté zadostučiněním a možno z toho usuzovati, že ta koalice, která předložila tento návrh, není tak špatnou, jak průběhem debaty těmito pány byla řečeno.

Pánové mluvili o všem možném, o reformě správy, ale sotva zavadili o tuto osnovu. Právem se říká, že ona žena je nejhodnější, o které se nejméně mluví. Také tento zákon je snad nejlepším proto, že ani oposice si netroufala pronésti vážné námitky. (Sen. dr Witt: Vážné námitky jsem pronesl!)

Nechci proto dále reagovati na jednotlivé vývody, pouze na vývody pana dr Witta, že prý se parlament tím snižuje, zejména když zmocňovací nařízení v takové dalekosáhlé míře bude praktikováno.

Předložená osnova je mnohem přísnější než zákon z r. 1926, který vylučoval vůbec předložení dotčené osnovy nebo opatření Národního shromáždění, ale vláda sama toto opatření, které zákonem bylo zajištěno, zostřila tak, že zde nemůže býti řeči o nějakém snižování parlamentu. Je také nesprávno, tvrdí-li pan kol. dr Witt, že se zákon o retorsi vztahuje pouze na válečný stav. Tomu není tak, vztahuje se na mírový stav, kterým se má připravovati na stav válečný. Právě mírový stav se počíná tímto viklati, ale není válečným stavem.

Pan kol. Hampl poukazoval na to, že se tato opatření činí a že to vyvolá válečný stav. To není vyvolávání válečného stavu, když se bráníme. Někdo jiný musí něco učiniti, abych mohl na to reagovati a mohl se proti tomu ubrániti.

Je to nesprávná argumentace, pakliže se dotčený řečník domnívá, když se toho opatření užije, že vyvolá to válečný stav.

Co se týče resolucí, ponechám si vyjádření až ke druhému čtení.

Prosím o přijetí vládní předlohy tak, jak byla usnesena výborem ústavně-právním a národohospodářským.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím pány a dámy, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášet.

O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých hlav a jednotlivých paragrafů, jakož i o jeho úvodní formuli hodlám dáti hlasovati takto:

o §u 1 až §u 4, odst. 1. a 2. podle zprávy výborové;

0 odst. 3, §u 4 nejprve podle návrhu sen. dr Witta a soudr., bude-li zamítnut, pak podle zprávy výborové;

o dalším obsahu osnovy zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých hlav a paragrafů, jakož i o úvodní formuli podle zprávy výborové.

Není žádných námitek? (Nebyly.)


Související odkazy