Také máme zkušenosti o tom, že i v této době objednávají se určité věci z ciziny. Poukazuji na př. jen na motocykly, kterých používá naše armáda a které i u nás jsou zhotovovány, ale při objednávkách dává se přednost výrobkům zahraničním. Tato okolnost nesmí býti přehlédnuta a věříme, že také většina tohoto slavného sboru schválí předložený návrh, když tu občanstvu budou uloženy určité povinnosti, aby přihlíženo bylo v prvé řadě a snad v každém případě k domácím závodům, k domácímu dělnictvu a aby se více nevyskytovaly ony zjevy, které nesvědčí o zdravém hospodářství a které nasvědčují, že řada potřeb, jež lze u nás zhotoviti, objednává se z ciziny, při čemž uniká zejména pracovní příležitost a výdělek našemu dnes ze značné míry nezaměstnanému dělnictvu.

Slavný senáte! Jednajíce o této důležité předloze nemůžeme neprojeviti zájem na tom, co z toho zákona vzejde, nebo vzejíti může. Jestliže i jako sociální demokraté víme, nebo hájíme názor, že nám armáda má býti prostředkem obrany, že nám naopak má býti také prostředkem obrany zájmů nejen státu, ale také občanstva, potud nemůžeme klidně přihlížeti h tomu, kdy snad v určitých případech zneužívána jest nebo jednotliví činitelé v této armádě jsoucí zneužívají svých míst buď k prosazování svých politických, nebo osobních aspirací. Při této příležitosti považuji za nutné zmíniti se o jedné věci. Nejen v podnicích, ve kterých vyrábějí se potřeby pro soukromé nebo jiné účely, ale také v podnicích, které vyrábějí potřeby a prostředky pro armádu, dochází velice často ku sporům, nedorozuměním a konfliktům. Příčiny těchto sporů spočívají v nepříznivých poměrech zaměstnanostních, v poměrech pracovních a mzdových, jichž urovnání brání se majitelé závodů, v určitých případech i vojenská správa tam, kde jde o soukromé zaměstnance ve vojenských podnicích zaměstnané. Mnozí tvrdí, a to jsou přátelé dělnictva, že dělnictvo průmyslové a živnostenské žije v poměrech příznivých a že není možno zejména za daných poměrů jeho podmínky pracovní a mzdové zlepšiti, přes to, že se uznává, že dělník v Československu je nejen dělníkem výkonným, kvalifikovaným, zdatným a svědomitým. A to neříkáme pouze my. V >Národohospodářském obzoru< byl to dr Karel Uhlig, který napsal o československém dělnictvu toto: Československo má tu výhodu, že má neobyčejně pilné a inteligentní dělnictvo, jež má zkušenosti několika lidských věků. To je nenahraditelný výrobní kapitál dělnictva. Ale v bouřlivých dobách poválečných se domnívalo, že nosnost průmyslu vůči jeho požadavkům je nevyčerpatelná, a předkládalo své požadavky mnohdy příliš bezohledně. Nechci tím tvrditi, že dělnictvo žádalo snad příliš vysokou životní úroveň. Je jisto, že československý dělník přes všechny vymoženosti, jež mu jeho odborové organisace a parlamentní zástupci zjednali, žije hůře, než dělník německý, nemluvě o anglickém dělníku a americkém, třebaže žije nesrovnatelně lépe, než dělník polský, nebo ruský. (Předsednictví přejímá místopředseda Böhr.)

Československý dělník má tedy samozřejmé a nezadatelné lidské právo žádati lepší >žití<. Podle tohoto tvrzení má tudíž dělník v Československé republice oprávněný nárok žádati snesitelnější podmínky existenční, a jsou-li mu odpírány, nemůže překvapiti, snaží-li se jich dosíci bojem i v těch závodech, které z valné části jsou odkázány na objednávky státní nebo vojenské správy. A stávkové boje, k nimž jen pro odpor průmyslových podnikatelů a zaměstnavatelů vůbec dochází, mají za účel donutiti podnikatele, z práce zaměstnanců těžící, k respektování oprávněných mzdových a pracovních požadavků. V těchto stávkových nebo sociálních zápasech, jichž používá dělnická třída jen v nejkrajnějších případech, dochází k zjevům, nasvědčujícím nemorálnímu způsobu a postupu, k němuž mnozí zaměstnavatelé, i ti, kdož těží z objednávek vojenské správy, sahají. Nejen, že sami používají proti dělnictvu ostrých a nemorálních prostředků, ale zjednávají si i pomocníky v řadách málo uvědomělého dělnictva, které různými sliby nebo pohrůžkami získávají za stávkokaze.

A dají-li tomuto přesvědčení výraz dělnické časopisy, jsou konfiskovány, jako se to stalo v poslední době odbornému listu >Zájmy kovodělníků< a >Dřevodělník<. Jsou konfiskovány pro obsah zpráv, které doposud konfiskovány nebyly, které nebyly konfiskovány ani za Rakouska. Na doklad toho dovolím si citovati z časopisu >Dřevodělník< ze dne 12. října zprávu, která byla zabavena a v níž není ani slůvka, kterého by mohlo býti použito za doklad nějakého nesprávného nebo protizákonného jednání. Praví se tam:

Nicméně zpráva tato byla konfiskována a naše censura ji nepropustila. Ale nejen to. Uvedu ještě jiný doklad, který svědčí o tom, že se uplatňuje režim, který je v rozporu s tím, co v Rakousku bylo možno docela volně a otevřeně prováděti. Druhá zpráva, která byla konfiskována, uveřejněna byla v časopise >Zájmy kovodělníků< ze dne 8. října, a týkala se stávky dělnictva u firmy Kašparovy ve Velké Senici na Moravě. V zabavené části této zprávy se praví:

(Další dvě věty byly usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jednacího řádu senátu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.)

Konfiskace těchto zpráv dokazuje, jaký režim v posledních měsících v tomto státě zavládl. Pravil jsem již, že od státního převratu 28. října 1918...

(Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 17. prosince 1926 podle §u 9, lit. m) jednacího řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

A když jsme předložili tuto interpelaci, nebyla nám předsednictvem tohoto slavného senátu propuštěna.

Slavný senáte! Konstatuji tento fakt ve spojitosti s jednáním o předloze zákona, usnesení poslanecké sněmovny, proto, abych ukázal, že máme oprávněné a odůvodněné stížnosti a že máme také plné právo stěžovati si na zjevy, které v poslední době zavládly a jež ostřím svým se dotýkají velmi těžce pracujících vrstev a příslušníků dělnické třídy. Konstatuji to zejména v tomto okamžiku také proto, a za tím účelem jsem citoval slova dra Karla Uhliga, abych připomenul, jak neodůvodněné jsou útoky a jak bezpodstatné jsou výtky, které jsme zde slyšeli v úterý z úst pana sen. Kroihera, když ukazoval na nezaměstnané dělnictvo a naznačoval, kdyby chtěli pracovati, že by zaměstnání nalezli. S tímto tvrzením nemělo by se choditi nyní, když je tu jasně a určitě prokázáno, že pro desetitisíce dělníků nelze nalézti příležitosti k práci a nemělo by se choditi tím spíše, když o dělníku v Československu a o dělnické třídě příslušník nedělnické třídy konstatuje, že je to dělnictvo pilné a že v něm má výroba v Československu nenahraditelný výrobní kapitál.

Jestliže tudíž připomínám tyto okolnosti, pak tak činím jedině z toho důvodu, abych upozornil, že i poměry dělnictva v podnicích, ať jsou to kovodělné nebo textilní továrny, nebo továrny obuvnické, které budou reflektovati na objednávky vojenské správy z fondu, o jehož zřízení se jedná, že právě dělnictvo v těchto podnicích si zaslouží pro svoji kvalifikaci a zdatnost, aby bylo jiným způsobem respektováno a oceněno, aby se jeho potřebám vycházelo vstříc a aby zejména bylo přihlíženo k tomu, aby při vykonávání svých pracovních povinností bylo řádně zajištěno.

Jestliže přicházíme, abychom při této příležitosti přednesli svá přání a také tlumočili své stížnosti, činíme tak jedině z toho důvodu, abychom upozorňovali na nepřístojnosti a abychom se domáhali odstranění příčin, které stav nespokojenosti zaviňují.

K návrhu samému také prohlašujeme: Předložíme pozměňovací návrh k § 5 k odstavci 5, a to tohoto znění:

Poslední věta §u 2, odst. 5 nechť zní takto: >K jiným účelům, než v rozpočtu uvedeným, prostředků nesmí býti použito.< Tento návrh předkládáme proto, aby obnos, který každým rokem má býti povolován, nebyl použit jiným způsobem, nebyl zneužit pro jiné účely, aby prostě to, co je zde sledováno, se nezvrátilo.

Jinak očekáváme, že zejména těch některých přání, která adresována jsou ministerstvu národní obrany, jimž chce se také vyhověti předloženou osnovou zákona, bude dbáno, že k nim bude přihlíženo, aby při objednávkách vojenské správy bylo pamatováno na zaměstnance všech podniků a aby zvláště objednávky vojenské správy byly poskytovány v té době, kdy je zde nezaměstnanost a kdy zmírnění její těmito objednávkami bylo by umožněno. Nepřáli bychom si, aby se vyskytly případy, s nimiž jsme se setkávali, kdy četné dělnictvo anebo zástupci dělnictva interpelující z toho důvodu, aby závody, alespoň pro přechodnou dobu dostaly práci, byli odmítáni briskně, aby bylo ukázáno,že tu není žádného zájmu na zmírnění bědného postavení dělnictva.

Přáli bychom si, aby zároveň bylo přihlíženo k nevyhnutelným potřebám tohoto dělnictva, jako zaměstnanectva podniků, které s vojenskými objednávkami mají co činiti, aby na ně bylo pamatováno. Jinak prohlašuji, že, bude-li přijat nás pozměňovací návrh, vyslovujeme se pro předlohu zákona. (Souhlas.)

Místopředseda Böhr (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Jokl. Dávám mu slovo.

Sen. Jokl (německy): Slavný senáte! Znalci poměrů v našem parlamentě musili se náhle zaraziti, když tato předloha pronikla na veřejnost. V předloze dává se po 11 roků každoročně 315 milionů korun k volné, věcně nekontrolovatelné disposici vládě, kterou dnes ještě vůbec neznáme. Myslím, že by pánové měli přece trochu uvážiti, že štěstí je měnivé a že poměry posledních měsíců nám ukázaly, že to, co dnes jest u vesla, zítra může býti v oposici. I člověk nejméně předpojatý musí se nad touto předlohou zaraziti, ví-li, že právě československý parlament je zastupitelstvím lidu, které nejvíce přeje vojsku, že máme nejpodajnější většinu, jakou si jen vojenská správa může přáti. Až dosud byly od trvání státu beze všech obtíží povolovány ještě všechny požadavky vojenské správy, od roku 1918-1926 jen maličkost 20 miliard. Byla léta s velkým překročováním povoleného rozpočtu. Tato překročení byly beze všeho schválena. Nikdo se po tom mnoho neptal, proč a kterak vznikla. Opětovně povolovány byly mimo rozpočet zvláštními předlohami zákonů veliké úvěry pro různé účely. Ba ještě více, nenašla se ještě nikdy většina, která by se odvážila škrtnouti třeba jedinou korunu z rozpočtu ministra národní obrany, povoliti pro letectví o jedinou korunu méně, než bylo žádáno. A musíme říci, že sumy, které za trvání státu byly požadovány pro jednotlivé obory zbrojení, jsou také zcela značné. Chtěl bych zde jen namátkou něco uvésti. Na stejnokroje, předměty výzbroje povolili jsme dosud maličkost 1114 milionů korun bez 300 milionů korun, které povoleny byly zvlášť, na letectví 828 milionů, na nové ručnice 1323 milionu korun atd. Vojenská správa, pohlížíme-li na věc s jejího stanoviska, má před sebou přímo ideální zastupitelství lidu resp. většinu, kterou jí vojenské správy všech jiných států budou záviděti. Nechci vůbec připomínati poměry ve starém Rakousku, na příklad to, že branný zákon z roku 1913 vyžadoval skoro půlletého boje v tehdejší říšské radě. Ještě v přítomné době nemají to ministři národní obrany tak lehké se svým zastupitelstvím lidu jako u nás. Poukazuji na Francii, na Švýcarsko, kde pro 3 miliony franků veden tuhý boj po několik týdnů. Vzpomínáme si, pohlížejíce na tento předmět, na staré rakouské slovo, které se tak hodí na tyto poměry, t. zv. Stiefelwichspatriotismus, Hurrapatriotismus, který se pěstuje také v našem státě. Nezasvěcenci, kteří však zmíněné poměry znají, stojí před úplnou hádankou o pohnutkách, jež vedly k předložení tohoto zákona.