Nerozhodli jste ještě o vydání dalších 7 poslanců. V imunitním výboru jste jich původně navrhli pouze 6, abyste v plenu poslanecké sněmovny k návrhu slovenských klerikálů k nim připojili ještě posl. Zeminovou. Mají to býti vaši rukojmí, na nichž se pomstíte, když lid se bude brániti. Mstěte se jakkoliv, my povedeme dělnickou třídu do boje proti hladu, proti bídě, proti měšťácké násilnosti, nenasytnosti a nestydatosti. Nestyděli jste se použíti středověkého způsobu zadržování rukojmí. Nezapomínejte na to, že ruský proletariát po červenci 1917 měl svůj veliký říjen. V červenci vodila buržoasie dělníky do žalářů, aby se v říjnu dočkala odplaty. Dočkáte se jí i vy! Zavřeli jste už sta a tisíce našich soudruhů na léta do svých kriminálů, zastřelili jste dělníky při pokojných demonstracích, tím vším se také zbavujete práva na jakékoliv ohledy se strany revolučního proletariátu. Pro nás zavření poslanců není ničím více, než žalářováním tisíců dělníků, pro nás se tedy nic valně nezměnilo. Vy jste se však plně odhalili před lidem jako třída mstivá a bezohledná. Ukázali jste lidu, kdo jste, lid bude vašemu katanskému aktu lépe rozuměti, než nejvášnivějším řečem. Ukazujte lidu svou pravou tvář dál! Čím budete bezohlednější, čím nestydatěji budete zneužívati své moci, tím blíže bude den, kdy všichni pracující si řeknou: Právo má ten, kdo má moc. A svedou rozhodný a konečný zápas.

Dovolte, pánové a dámy, abych přikročil k věci, která je na denním pořádku. Pan ministr dr Engliš praví v důvodové zprávě, že v návrhu na zvýšení spotřební daně z cukru ceny stouply 9krát, důchody 7krát, znehodnocení měny, že je 6¹/₂krát. Indexy státního úřadu statistického praví však něco jiného o maloobchodním prodeji v Československé republice. Jsou tam tato čísla. V roce 1924 průměr 850. V r. 1925 v lednu 899, v dubnu 901, v červenci 916, v říjnu 895. Roku 1926: v lednu 854, v únoru 845, v březnu 832. Velkoobchodní index pak má v r. 1925 průměr u potravin 931, u průmyslových výrobků 1.092, úhrnný index 1.008. Roku 1926 v lednu u potravin 863, průmyslových výrobků 1.078, v úhrnném indexu 966. V únoru 1926 u potravin 844, u průmyslových výrobků 1.065, v úhrnném indexu 950, v březnu 1926 u potravin 831, u průmyslových výrobků 1.053, v úhrnném indexu 908, v dubnu u potravin 823, u průmyslových výrobků 1.032, úhrnný index 8- až 9kráte vyšší, než před válkou. V květnu a červnu opět tyto indexy vzrostou. Index nákladů dělnické a úřednické rodiny obnášel roku 1925 u dělnické rodiny 721, u úřednické 703, roku 1926 v lednu u dělnické rodiny 707, u úřednické 704, roku 1926 v únoru u dělnické rodiny 699, u úřednické 697. V březnu u dělnické rodiny 687, u úřednické 682. Náklady tedy stoupaly od roku 1923 do roku 1925 zrovna v době, kdy se snižovaly mzdy. Kdo tedy nesl náklady konsolidace? Pokles v roce 1926 je jen přechodný, předběžné zprávy ohlašují již v květnu opětné stoupnutí, a po uzákonění cel bude stoupnutí ještě větší. Drahota stoupá, výdělky jsou stále menší. V důsledku poklesu vývozu je průmyslová krise, nezaměstnaných je stále více a více a také vystěhovalectví v Československé republice utěšeně vzrůstá. Také daňová břemena pro široké vrstvy pracujícího lidu jsou čím dále tím více zvyšována. Naše nynější daňové břemeno, kdybychom je platili v předválečných korunách, by obnášelo 80 korun, kdežto před válkou připadlo na občana 75 korun, tedy rozdíl jen o 6%. Je tedy reální břemeno daňové nyní vyšší. Počítá-li se s dávkou z majetku, je reálně vyšší zdanění o 20%. Ještě hůře vypadá celá věc, počítá-li se převod pomocí životních nákladů. V českých zemích je podle statistického úřadu větší zatížení, než na Slovensku, a Podkarpatské Rusi, a nejzajímavější při tom je, že daní přímých ubývá a daně nepřímé poměrně rostou. Z celkových 100% daní činily daně přímé r. 1919 38,8%, r. 1924 už jen 25,6%. To ukazuje, na koho daňová břemena jsou čím dále tím více převalována, a zda se tak neděje ve prospěch bohatých vrstev.

Také zvýšení spotřební daně z cukru děje se tímto způsobem. Zatím co ochráněny jsou lichvářské zisky cukerních magnátů, drancují se poslední haléře z dělnických kapes. V kampani r. 1924 a 1925 pracovalo 157 surováren, jež vyrobily z 82,348.002 q cukrovky 14,290.203 q surového cukru, což odpovídá cca. 12,000.000 q spotřeby. Z vyrobených cca. 14 milionů q surovin bylo spotřebováno v tuzemsku okrouhle 3,200.000 q suroviny, to jest 2,700.000 q rafinády. Zbytek cca. 11 milionů q suroviny, tedy 9,400.000 q rafinády vyvezlo se za hranice. Na dani cukerní, která obnáší z tuzemské spotřeby 156 Kč za 1 q rafinády, bylo vybráno celkem 420 milionů Kč. Při srovnání cen, za které se prodává rafináda za hranicemi a v tuzemsku, vidíme pozoruhodný zjev, že totiž obyvatelé Československého státu musí platiti 1 kg cukru o 2,40 Kč dráže nežli za kolik se prodává tentýž cukr do ciziny. Tak úřední záznam rafinády předešlý týden v pátek byl pro tuzemsko 470, pro cizinu loco hranice 220 Kč, t. j. o 250 Kč platí obyvatelé republiky 1 q cukru dráže nežli cizina. Při celkové spotřebě 2,700.000 q rafinády činí toto zdražení cukru pro tuzemskou spotřebu celkem 675 milionů Kč, tedy v celku mnohem větší cenu, než co obnáší spotřební daň, kterou tak úplně zaplatí konsument. Tak tedy, co na jedné straně drobný konsument platí cukerním magnátům jejich daně, vydělávají tito stamilionové obnosy ročně. Ze 157 surováren vydělalo v kampani 1924-1925 pouze 121 surováren, u kterých jsme mohli data sehnati, - ostatní jsou již v soukromém majetku a nevydávají výroční zprávy, anebo jsou v majetku akciových společností, ale akcie jsou v rukou jednoho nebo dvou magnátů a nevydávají také výročních zpráv, - tedy u těchto 121 surováren i s několika rafineriemi patřících celkem 46 akciovým společnostem a majících celkem 439 milionů Kč akciového kapitálu vydělalo za kampaň 1924-1925 čistého zisku 206 milionů Kč. Pro tuzemskou spotřebu byl cukr prodáván dráže o 675 mil. Kč, ze kterých zaplatila se daň 420 mil. Kč, takže docílený zisk 206 mil. Kč plynul právě z tohoto rozdílu majitelům 121 surováren. U všech surováren jeví se zisk po odečtení zaplacených daní 250 mil. Kč. Cukrovarnické dividendy zachovávají stále vzestupnou tendenci a z celého průmyslu dosahují největší procenta. 30%ní dividenda je průměrná sazba cukrovarnických akcií, dosahující v jednotlivých případech až 100%. V r. 1924 a 1925 platily Nestomice 25% dividendy, Pečecká 25, Krásné Březno 30, Holice-Moravany 45, Olomouc 50, Kolín 50, Kouřím 75%. U shora zmíněných 121 surováren s akciovým kapitálem 439 mil. Kč bylo vyplaceno na dividendách akcionářům 185 mil. Kč, t. j. cca. 40% dividendy průměrně, což je již i s hlediska kapitalistického keťasský a lichvářský úrok, resp. zisk!

A jestliže za tohoto stavu cukerní daň byla uvalována na bedra konsumentských vrstev, bylo požadavkem sociálním, aby stav ten byl zákonně odstraněn a cena i pro tuzemskou spotřebu snížena na cenu pro vývoz, t. j., aby cukerní daň platili kapitalisté a cukerní magnáti ze svých zisků, beztak vydřených z dělnických mozolů. Místo toho však přichází vláda s dalším zvýšením spotřební daně cukerní, čímž zatíží kapsy konsumentů, počítáme-li zvýšení 28 Kč na 1 q dalšího zvýšení o dalších 75,600.000 Kč ročně. Pro nás je pochopitelné, že zvýšení cukerní spotřební daně přišlo v souvislosti s celním návrhem, neboť titíž velkostatkáři a tatáž agrární buržoasie, která má zájem na celní ochraně v zemědělství, má zájem na tom, aby spotřební daň cukerní neplatila se z kapes cukerních akcionářů.

Ze 157 surováren v Československu s výrobou cukru surového podle kampaně 1924 až 1925 14 je jich přímo v rukou agrárních zemanů a agrární buržoasie, celkem 19 s celkovou výrobou ca. 1½ mil. q suroviny, t. j. 20,87% celkové výroby cukru je v rukou agrárního kapitálu ve formì t. zv. porolničených cukrovarů. Není ani beze zajímavosti, jak si agrární buržoasie pomáhá k vládě v cukerním průmyslu. Německá banka Bohmische-Kreditbank, když chtěla získati po převratu koncesi pro Československo, hledala mocného pomocníka a našla jej v agrární straně. Ministr financí agrárník Kuneš Sonntág s několika nejvlivnějšími vůdci agrární strany, stali se potom, když Kreditbank dostala pro Československo koncesi a když se přejmenovala na Českou úvěrní banku, nejvlivnějšími akcionáři této banky. Nestomická rafinerie náležející této bance stala se základnou pro vytvoření cukerního koncernu. Byla vytvořena akciová společnost, Ústecká rafinerie, která s nemalou pomocí státního pozemkového úřadu vlastní dnes rafinerie v Ústí n. L. a Dobrovici, surovárny ve Štětí n. L., v Židovicích, Doksanech, Postoloprtech, Dobrovici a Vlkavě, se kterou je úzce spojen cukrovar v Dolním Bousově. Tato akciová společnost ústecké rafinerie vyjednává s t. zv. porolničenými cukrovary o jejich připojení a podle jásotu agrárního "Venkova" je možno věřiti, že ke sloučení porolničených cukrovarů na Královéhradecku, Bydžovsku a Libáňsku, s Ústeckou rafinerií určitě dojde, neboť jak Ústeckou rafinerii, tak i porolničené cukrovary ovládají vůdcové agrární strany. Ve snaze vytvořiti veliký agrární cukerní koncern jim nemálo pomáhal státní pozemkový úřad, ovládaný agrárníky. Činil tak při parcelaci panství thurntaxiského, colloredo-mansfeldského a jiných. Příkladně na Slovensku, kde se jednalo o cukrovar Trebišov, který náležel Länderbance, když se dostala agrární bance úplně zadarmo jedna třetina akcií tohoto cukrovaru, pomohl státní pozemkový úřad spolu s agrární stranou, aby 14 dvorů souvisejících s cukrovarem trebišovským parcelací vůbec dotčeno nebylo.

Takto vydatně si pomáhá agrární buržoasie. Pomocí státních institucí a funkcí vytvoří vlastní stranické koncerny, v těchto si zajistí rozhodující vliv a samozřejmě, že i pěkný výdělek, zneužívají takto četných úřadů a nakonec pak pomocí ministerstva financí, které pracuje v buržoasních intencích, převaluje celé daňové břemeno na bedra pracujícího lidu. A tomu říkají spravedlivá vláda! Doplníme-li tuto kapitolu zprávou o hospodaření cukerní komise garančními fondy, která obchodovala zvláštním způsobem vším možným, jako ledkem, fosfáty, bavlnou, olejem, rumunským petrolejem, která zúčastnila se účinně valutových spekulací o nichž "Rudé Právo" ani psáti nesmělo, uvidíme teprve, jak agrárníci a s nimi kapitalisté pomáhají si na všech stranách na úkor pracujícího lidu. Cukrovarští magnáti docilují obrovských výdělků a přesto státní správa uvaluje břemena daňová jen na konsumenty. Cukrovarští magnáti nejen že se nebojí o své lichvářské výdělky, naopak ve své chamtivosti jdou ještě tak daleko, že při jednání o kolektivní smlouvu cukrovarnického dělnictva na r. 1926 až 1927 prohlašují, že jsou nuceni sáhnouti ke snížení svých režií a přišli s návrhy, které, kdyby měly býti prosazeny, znamenaly by 20% snížení dosavadních příjmů cukrovarnického zaměstnanectva. Pracující člověk má podle názoru těchto vydřiduchů pracovati skoro zadarmo a mimo to má ze své bídné mzdy nésti na svých bedrech všechno daňové zatížení. Je utlačován ze dvou stran, jednak kapitalistou, jednak státem. První pro své keťasské výdělky nechce nic platiti za práci, stát pak jako druhý žádá na pracujícím člověku, aby všechna vydání na státní potřebu zaplatil a tak pomohl stabilisovati rozvrácené kapitalistické hospodaření.

Také parlament pracuje poslední 3 týdny plnou parou. Za 5 měsíců po volbách konalo se 20 kratičkých schůzí, ale nyní to jde dnem i nocí, neboť běží o zájmy bohatých: Cla, daně, kongrua. Pro snazší získání široké veřejnosti mluví se při zavádění cel o pomoci malorolníkům a domkářům, při zvyšování daní vymlouvá se pan ministr financí na požitkový systém, ale o vydání na kongruu jakoby pan ministr financí vůbec nevěděl. Jistě nejsme daleko od pravdy, tvrdíme-li, že pan ministr financí zdražuje 1 kg cukru o 28 haléřů proto, aby mohl zvýšiti kněžské platy. Strany pracujícímu lidu nepřátelské se sdružily a prosazují své požadavky bez ohledu, zda tím urovnání poměrů v tomto státě ještě více se zhorší, neboť musejí si býti všichni buržoasní zástupci plně vědomi toho, že uzákoněním cel nevyrovnají rozdíl mezi výší cen a důchodů, že celní válka sousedních států nezvýší vývoz průmyslových výrobků z Československa. Jistě, že vědí, že úpadek vývozu z exportního státu, jakým je Československo, znamená ještě větší zvýšení průmyslové krise, znamená zvýšení nemožné snahy po odbourání ¹/₃ průmyslových podniků v Československé republice, znamená dále ještě větší vzrůst nezaměstnanosti. A že by toto vše mohlo zůstati bez škodlivého účinku na československou valutu, tomu nemůže věřiti ani dr Engliš, i když se domnívá, že možno valutu stabilisovati na důvěře obyvatelstva k němu.

Lid pracující nemůže míti důvěru nejen k panu ministrovi dr Englišovi, ale lid ztratil důvěru k vládě tohoto státu vůbec, neboť od zrození se tohoto státu se stále hledají prostředky a způsoby, jak byste odvrátili pozornost lidu od svého počínání, které směřuje jenom k zotročení pracujících tříd.

Jestliže se domníváte, že persekucí zbavíte se nepřítele, který vám vyrůstá v proletariátu - mýlíte se! Kriminály, šibenice a jiné násilné řádění musí lid jen k boji povzbuditi. Podívejte se do dějin vlastní třídy, i tam nalézáte, že vaši předchůdci se nejen bránili, ale oni také obětavě bojovali proti svým utiskovatelům. Také proletariát nejen v tomto státě, ale proletariát celého světa v krátké době se dožije toho okamžiku, po němž touží v revoluční písni, a pak nejen slovy, ale skutky bude souditi své tyrany a vykořisťovatele! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přerušuji jednání.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za jednu hodinu po této schůzi s tímto

1. Přikázání došlých spisů.

2. Pokračování v projednávání dnešního denního pořadu.

Jsou námitky proti tomuto dennímu pořadu? (Námitek nebylo.)

Námitek není. Končím schůzi.