Schůze zahájena ve 20 hodin 25 minut.

Přítomni:

Místopředsedové: dr Brabec, Donát, dr Hruban, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

123 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Haussmann, dr Říha, dr Schieszl; za ministerstvo financí odborový přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Zahajuji schůzi.

Z předsednictva bylo přikázáno:

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

Výboru rozpočtovému:

Tisk 174. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 317) o poskytnutí zápůjčky, po případě záruky pro úvěrní družstva Podkarpatské Rusi (tisk 497).

Tisk 175. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 423) zákona, kterým se doplňuje a mění zákon ze dne 21. prosince 1923, čís. 1 Sb. z. a n. z r. 1924, o dani z uhlí (tisk 496).

Místopředseda dr Hruban: Navrhuji, aby bylo uloženo výboru, aby o shora uvedených usneseních poslanecké sněmovny podal zprávu ve lhůtě 3denní.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená lhůta je schválena.

Byl mně podán dostatečně podporovaný návrh sen. Plamínkové a spol. ve příčině dostavení se pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra financí do dnešní schůze.

Žádám pana tajemníka, aby návrh přečetl.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

"Návrh sen. Plamínkové a spol. Podle § 46 odst. 2. jednacího řádu žádáme, aby se dostavili p. ministr školství a národní osvěty a p. ministr financí do dnešní schůze senátu N. S. a podali senátu zprávu o dnešním stavu jmění Náboženské Matice a o jeho výnosu a o finančním důsledku projednávané předlohy. Až do podání těchto zpráv budiž dnešní schůze přerušena a další jednání o tomto návrhu odročeno."

Místopředseda dr Hruban: Podle §u 46, odst. 2. je senátu se usnésti prostým hlasováním, zdali s tímto návrhem souhlasí.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Nyní přikročíme k projednávání denního pořadu.

1. Pokračování v rozpravě o zprávě I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 149) o iniciativním návrhu posl. inž. Dostálka, dr Mičury, Zocha, Petroviče, dr Tiso a druhů, aby vydán byl zákon o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných, případně recipovaných. Tisk 160.

Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Koutný.

Sen. Koutný: Slavný senáte! Panstvo celní koalice, hájící tu zájmy peněžního kapitálu, fabrikantů, kapitálově silných jedinců, živnostníků a bohatých zemanů československých, německých... (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Koutný (pokračuje):... a maďarských, uznalo, že v důsledku nesmírné drahoty musí se zvýšiti mzdy ne dělnému lidu měst a venkova, ale velebným zprostředkovatelům mezi věřícími a pánem bohem. A proto, aby se zlepšily životni poměry katolickým kněžím, evangelickým pastorům a židovským rabínům, předložen byl tento návrh zákona, který právě projednáváme. Navrhovatelé prosadili, aby se tento návrh co nejrychleji promrskal.

Osnova sociálního pojišťování dělnického projednávala se plných... (Hluk na pravici.) Prosím, pane předsedo, my tam ty pány rušíme! (Veselost. - Sen. dr Karas: Vy jste dělali také lomoz, když mluvil náš řečník!)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid! Já velice rád dopřeji každému řečníku, aby nebyl vyrušován!

Sen. Koutný (pokračuje): Agrárníci a národní demokraté dokazovali, protože se jednalo o dělníky, že tempo projednávání je příliš rychlé, že je třeba jednati pomalu, s rozvahou a s tužkou v ruce. A ještě dnes žádají, aby se uzákonění sociálního pojištění odsunulo. Ještě horší to bylo s požitkovým systémem státních a veřejných zaměstnanců. Platy jim koalice snížila ve lhůtě velmi krátké, rovněž restrikce šla nesmírně rychle, za to ale úprava táhne se jako slimák. Naproti tomu kněžská kongrua jede zase jako na másle. Zpátečnickým stranám klerikálním se nedivíme, že usilují o uzákonění zvýšení platů kněžím, ne nám, ale jistě nápadné jest a bude mnohým pokrokovým občanům, že protiklerikální národní demokraté, agrárníci a političtí středostavováci, nejenom že podle washingstonské deklarace neprosazují odluku církve od státu, ale hodili ještě všecka svá protiklerikální hesla do starého haraburdí, ba dali se do otrockých služeb nenáviděných papeženců, zavilých nepřátel českého národa. Za to, že římský klérus dal upáliti nejšlechetnější osobnost tehdejší doby Mistra Jana Husa, vyvraždil nejpoctivější hlasatele pravdy, přivodil nešťastné Lipany, zavinil mravní i hospodářský úpadek, nehledě k loupeživým Jezuitům, kteří s Koniášem popálili tisíce českých knih, dostanou nyní urychleně jeho nástupci odměnu: Stálý zvýšený plat na 9000 Kč ročně, zvýšený o dalších 972 Kč každé tři roky s nárokem na výchovné jejich dětí od 1.224 do 1800 Kč ročně. Jenom jako mimochodem podotýkám, že začáteční plat státního zaměstnance obnáší 6.300 Kč ročně a definitivu dostane nejdříve po 7 letech. Za pár dnů, t. j. 5. a 6. července budou naši pokrokoví vlastenci, snad i Sokolové, kteří zde v senátě i v parlamentě pomáhají zplozencům nenáviděného Říma, aby z kapes všeho poplatnictva vydržováni byli klerikální agitátoři, hřímati: "Tábor je náš program". "Řím bude Čechy souzen a odsouzen a nemnozí si případně i zadeklamují Havlíčkův verš:

Bratře Čechu! Shoď černou hazuku!
Hazuku též římští vrazi měli,
co v Kostnici Husa upálili.
Bratře Čechu podupej komžičku,
Bílé komže Jesovité měli,
co nám naši slávu upálili."

(Sen. dr Karas: Na smrtelné posteli pak šel Havlíček ke svaté zpovědi!) Snad měl 41 stupňů horečky. A snad si i zaburácejí podle téhož Havlíčka: "Nic jim nevěřit a nic jim nedávat." O, vy falešní pokrokáři, lid, jemuž jste vykládali o husitství, by vás měl 5. července, když budete u plápolajících ohňů hranic zapálených ku poctě protiřímského bojovníka Jana Husa zpívati. "Hranice vzplála..." vypráskat za to, že několik dnů před tím spojili jste se vy Staňkové, Kramářové, Dykové, Donátové, Šrobárové, Kotrbové, nejenom s německými a maďarskými šovinisty Zulegerem, Spinou, Křepkem, Zierhutem, Lukschem, Egrym, Korláthem, Törkölym, ale také se Šrámkem, Petersilkou, Hlinkou, Krčmérym, Franciscym a ostatními náhončími Říma a ohlupovateli lidstva. Spojili jste se s nimi ze sobeckých zájmů na úkor dělného lidu a odměnili jste se jim za to, že vám pomohli odhlasovat zemědělská cla a pomohou vám zdražit cukr i líh. To už je konečně vaší věcí. O tom, že kněží nejsou lidstvu užiteční, jistě není mezi námi sporu. Učí děti přece hloupostem a vyloženým nesmyslům, straší je buď mukami pekelnými, nebo slibují jim blaženost nebeskou.

S takovým učením přece nebudou míti ničeho společného v praktickém životě. Až vyrostou, musí do práce, a víme, že žádný zaměstnavatel nemá ve zvyku, tázati se zaměstnanců svých, jestli se ráno modlili, či nikoliv, kolikrát do roka chodí ke zpovědi a do kostela, umí-li Desatero, Otčenáš nebo Zdrávas Maria. Pro zaměstnavatele platí, aby mu ten dělník co nejvíce nashromažďoval, co nejvíce dřel. To je to, co on na něm žádá. Jak on myslí, a v co věří, to je mu vedlejší.

Je dále prokázáno, že to, čemu učí katecheti mládež, je v rozporu s tím, co je učí učitelé. O stvoření světa dokazuje učitel něco jiného a kněz také něco jiného. Kněz vykládá podle biblické dějepravy v obecných školách v republice zavedené, že země stvořena byla z ničeho, že je 6000 roků stará, ač je prokázáno, že už má pěkných pár milionů let za sebou. Takové pitomosti - promiňte mi ten silný termín - vtloukají se dětem do hlavy. Ukáži to na několika citátech z dějepravy biblické pro měšťanské školy československé, vydané ve státním nakladatelství v Praze.

Tak třeba o stvoření světa praví se tam na str. 1. (Ukazuje biblickou dějepravu.) Nepopřete, že toto je originál. "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země však byla pustá a prázdná. Byla pokryta vodou a byla na ní všude tma. Duch boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: "Budiž světlo a učiněno je světlo." To byl den první. Druhý den stvořil Bůh oblohu, které říkal nebe. Třetí den řekl Bůh: "Shromážděte se vody v místě jednom a ukaž se sucho." I stalo se. Bůh nazval sucho zemí a shromáždění vod nazval mořem. Potom řekl Bůh: "Ať vyroste ze země tráva, keře a ovocné stromy." I stalo se. Země se zazelenala, rostly na ní rozmanité květiny, keře a stromy."

A teď přijde zde to nejlepší: "Čtvrtý den řekl Bůh: "Budiž světlo." I stalo se. Na obloze zasvítilo slunce, které osvětluje a zahřívá zemi, potom zazářil měsíc a zatřpytily se hvězdy."

Posuzujte! Čtvrtý den stvořil Pán Bůh slunce a my víme, že bez slunce není možná světlost. Tady se dokazuje, že první den stvořil Bůh světlo a teprve čtvrtý den slunko. Jak je to možné? (Hlas: Nezapomeňte, že to udělal Pán Bůh!) Vím, že na př. když je tma - a třetí den byla tma jako v měchu - (Veselost. - Sen. Šturc: A stromy rostly!) a květiny se rozvíjely a víme, že bez slunce není možno, aby kvetly stromy a tráva se zelenala. (Hlas: To tenkrát bylo jinak!) Co jsem tím chtěl naznačiti? Že pro nás, lidi, kteří je snažíme, aby naše děti měly otevřený mozek, považujeme takové učení za hloupost a pitomost.

Místopředseda Donát převzal předsednictví.

Ale je ještě něco v biblické dějepravě: Pán Bůh stvořil anděly a ti přes to, že se tam měli dobře, že byli blaženi, obdařeni posvěcující milostí a mnohými dokonalostmi, tak revoltovali. Vzbouřili se, nastala tam strašná mela - nevím, zda v tom neměla prsty komunistická buňka -. (Potlesk komunistů.) Udělali svému stvořiteli šerednou rotyku. Nám jest jen divné, že Bůh ve své vševědoucnosti a všemohoucnosti, když předem věděl, co v nich sedí, že si takové potvůrky vůbec udělal, když se mu potom tak vymstili. (Veselost.) A to se vypráví v biblické dějepravě našim dětem, jako skutečná událost.

Co si děti myslí, když čítají o stvoření Adama a o usmolení Evy z jeho žebra. (Veselost.) Člověk ani nemůže odpovídati na jejich otázky, jestli ti první lidé byli černí, žlutí nebo bílí. (Sen. Dúrčanský: Urážáte náš kresťanský cit!) Jaký cit, vy sám byste mi to nemohl vysvětliti. Tady to máte v dějepravě, vy máte plné právo tomu věřiti, (Sen. Dúrčanský:... čo si môže dovoliť. - Urážáte city náboženské!).... že se takové nesmysly... (Výkřiky.)... to je pravda, (Hluk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pánové, prosím o klid! (Sen. Dúrčanský: Vždyť tomu nerozumíte!)

Sen. Koutný (pokračuje): Připouštím, že tomu nerozumím, nejsem v tom také honěný. Bude vaší povinností, abyste se po mně přihlásil ke slovu a mně to vysvětlil. (Sen Tomík: Boli iní neverci a prišol čas, že uverili! I vy uveríte!) Tak tedy budu osvícený Duchem Svatým. (Výkřiky sen. Dúrčanského.) Konstatuji pouze, jaká nelogika dětem se vykládá. (Rozhořčený spor sen. Dúrčanského s komunistickými senátory.) Poslyšte dále: Bůh připravil prvnímu člověku překrásnou zahradu, říkáme jí ráj. To je v Písmě svatém, které jsem přece nenapsal já. (Výkřiky ludovců.) K prvnímu hříchu dali se svésti hadem, kterého jistě Pán Bůh musil také stvořiti. (Výkřik: Vy jste opravdovým hadem!) Vyhnal je proto odtud, a když dělali dále neplechy, zanevřel na ně a dal jim na 120 roků maršrůtu, aby se dali na pokání. Po této karenční lhůtě přikázal Noemu, aby zhotovil archu 150 m dlouhou, 25 m širokou a 15 m vysokou. (Hluk. - Sen. Dúrčanský: To všetko budeme čítat o Národnom shromaždeniu! - [odchází.]) Kdo uteče, ten vyhraje.

Noe tam musil nastěhovat po 2 až 7 párech všelijakého dobytka a různé zvěře. Dítěti toto vyprávějícímu je jistě divné, jak se tam vměstnali býci, koně, ovce, krávy, sloni, srnky, tygři, husy, vlci, lišky, mamuti, orli, vlaštovky, medvědi, žirafy a jiná ta havěť, vedle ohromného množství potravin, které tam na rok bylo potřebí nashromážditi. Tomu učí školní děti dějeprava. (Výkřiky. - Hluk.) Já mám plné právo kritiky, a vy máte zase plné právo mně dokázat, že se mýlím. Školní mládež se doví... (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci!

Sen. Koutný (pokračuje): Já mluvím k věci. - Noe, aby se zašmajchloval za záchranu, dal vystavěti Hospodinu oltář a obětoval mu oběť. Za to mu zachránce udělal pěknou duhu. (Hluk.) Konstatuji, že to úzce souvisí s věcí; tento návrh zákona upravuje platy velebným pánům, kteří z tohoto katechismu a z té bible vyučovati budou školní mládež, máme proto plné právo a povinnost na to poukázati, za co je budeme platiti a co oni za to naše děti budou učiti. (Sen. Bodnar: Okrádají!)

Děti se doví, když bylo Noemovi 600 let, že nadral se z vína, až to budilo pohoršení. Myslím, když mu bylo 600 let, že mohl míti rozum, a býti trochu opatrnějším.

Nesmírně musí na děti působiti zázrak o záchraně proroka Jonáše. Rybáři ho totiž hodili do vody, aby se neutopil - Bůh mu poslal rybu velikou, která Jonáše pozřela a plné tři dny a tři noci byl chudák v jejím břiše. Velryba, takový ohromný netvor, má však jícen, že jím sotva projde lidská pěst, je záhadou, jak se jí mohl prosoukat do břicha. Jonáš Hospodina v břiše ryby prosil, aby ho nenechal udusit, který vyslyšev prosby jeho, dal rybě direkci, aby ho na břeh vyvrhla. Možná, že to byl Jesovita a že bylo velrybě z něho špatně a nemohla ho strávit. Ohromně musí působit na děti povídání o třech mládencích Ananiáši, Azariáši a Mizaeli, kteří na rozkaz krále Nabuchodonosora prošli ohnivou pecí a nic se jim nestalo. Kdyby se angažovali ve Varieté a prováděli tam takové kumšty, vydělali by si pěkné peníze. A prosím, takovými nesmysly se to jen hemží v dějepravě a děti pod trestem propadnutí musí se tomu učiti, jako historickým pravdám.

V katechismu pro školy obecné jsou stejné, ne-li ještě větší pitominy, než ve zmíněné dějepravě. Každý rozumný člověk na př. přece ví, že po smrti je špatný vandr. Přes to v katechismu na stránce 191. se dokazuje, že duše zemřelého ihned po smrti přijde před soud soukromý nebo tajný, případně před soud obecný nebo veřejný, na konec světa nebo poslední den. Doslovně se v katechismu dětem vykládá: ihned po soudu soukromém vykonává se nad duší rozsudek a duše přichází buď do očistce nebo do pekel nebo do nebe. Očistec má poslání asi našeho benzinu a jeho činnost zastavena bude až soudným dnem. V pekle, dokazuje se školní mládeži, delikvent trpí nejhroznější muka, ohněm pekelným, neboť, a to je výslovně podtrženo "hrozné jest upadnouti v ruce Boha živého". Podle toho musí býti Pán Bůh považován za arcityrana, když je tak hrozné upadnouti v ruce jeho. O nebi se praví: Nebe je místo, kde andělé a duchy věčnou blaženost prožívají. Nic bližšího, nic určitějšího o nebi nemáme. Jenom Machar před válkou napsal, jak si představuje nebe náš Hektor: Ochotné čubky, tučné kosti a kolem samé patníky a náš pan farář: kuchařka tlustá, vědro piva, vepřové, zelí, knedlíky. Kde se však tyto tři ústavy, očistec, peklo a nebe nalézají, v katechismu se nepraví. V nitru země umístěny nebudou, jistě ne nebe, které stvořeno bylo druhý den a které se může nalézati pouze "nad" zemí. Pouť tam musí býti nesmírně dlouhá. Považte, že podle Flammariona hvězda nám nejbližší je vzdálena od země osm tisíc miliard mil. Kdybychom tam mohli jeti rychlostí vlaku 60 km za hodinu bez všeliké zastávky, dorazili bychom tam teprve za 60 milionů let. Kdybychom tam jeli dvakrát větší rychlostí než jakou se šíří zvuk, urazili bychom tu vzdálenost za 11 milionu let a po nebi by pooád nebylo ani potuchy. Představte si ten dlouhý vandr dobrých dušiček v neznámém prostoru do nebe. Vedle těchto a jiných nesmyslů a báchorek možno se naučiti z katechismu nábožným vzdechům, které jsou honorovány odpustky. Tak na př. za každé vzájemné povzdechnutí: "Pochválen budiž Ježíš Kristus - Na věky! Amen!", mají vzdychající za 50 dnů odpustků v kapse, jak se může každý přesvědčiti z katechismu na str. 211. Za vzdech: "Můj Ježíši, smilování!" má vzdychající nárok na 100 dní odpustků. Odpustky stupňují se až 300 dní odpustků za den a u Panny Marie bezpodmínečně.

Poslyšte dále: Školní mládeži usnadňuje se hřešení v katechismu "Zpovědním zrcadlem". Je tam totiž pamatováno na všecky hříchy, i na takové, které jsou školní mládeži při nejmenším záhadné. V "Zrcadle zpovědním" jsou na př. proti hřešení VI. a IX. desateru přikázání božímu uvedeny tyto otázky. 1. Nemyslil-li jsem dobrovolně na něco nestydatého? 2. Nežádal-li jsem si dobrovolně něco nestydatého viděti, slyšeti nebo činiti? 3. Nemluvil-li jsem něco nestydatého? Nezpíval-li jsem nestydatých písní? 4. Neposlouchal-li jsem se zalíbením něco nestydatého? Nečetl-li jsem něco takového nebo nedal čísti jiným? 5. Nedíval-li jsem se dobrovolně na něco nestydatého? 6. Nečinil-li jsem něco nestydatého? Zdali sám nebo s jinými? a 7. Nepřipustil-li jsem, aby se jiní ke mně nestydatě chovali?

Těmito několika ukázkami je nesporně prokázáno, že mládež je kněžími ohlupována a za to stanoví tento návrh zákona, aby ohlupovatelům definitivně upravena byla zvýšená kongrua ze státní pokladny.

Všechny tyto nesmysly mají ovšem pro buržoasii veliký význam. Busržoasie potřebuje nevěru, potřebuje prostředníky mezi bohem a lidmi, potřebuje, aby tu byl někdo, kdo by lidem dokazoval, že se nesmí bouřiti, že bez vůle boží ani vlas s hlavy nikomu nespadne. Buržoasie byla kdysi pokroková, kdysi se bránila kněžské moci a pověře; to bylo v době, kdy ještě sama bojovala s přemocí šlechty, kdy si vybojovávala svoje uplatnění. Dnes vládne a pochopitelně potřebuje boha tak, jako ho potřebovala šlechta a monarchie. Církevní zástupcové jsou přívrženci panujících a slouží vždycky té třídě, která vládne a je na sklonku svojí moci. Sloužili tak císařům, slouží dnes buržoasii. Prodávají naivní věřící za dobře odpočítané peníze. Dnes nepřijímají odměnu poprvé a jistě ani naposledy.

Upozorňuji, že my komunisté kněžím zvýšené platy nezávidíme, ať si je mají, ale jenom od těch, kdož je opravdu potřebují. Pakli někdo chce duchovního rádce, s pánem bohem, ať si jej má, pak si ho však také musí zaplatiti ze své kapsy a nesmí peníze pro něj žádat od těch, již duchovní rádce a prostředníky mezi bohem nepotřebují. Když chceme my komunisté sekretáře, kancelářské místnosti, inventář a pod., musíme si vše samozřejmě koupiti ze svého a jistě byste se právem proti tomu ohradili, kdybychom žádali úhradu ze státní pokladny. Chce-li proto příslušník kterékoliv církve kostely, kněze a náboženské úkony, je spravedlivé, aby si je zaplatil případným příspěvkem tak, jako musí příspěvek platiti ten, kdo je členem nějakého spolku. Požadavky klerikální strany nejsou malé. Na kongruu měli dosud právo pouze duchovní zaměstnání v duchovní správě. Předložená osnova přiznává však zásadně kongruu všem duchovním, kteří jakýmkoliv způsobem jsou činní v církevní správě, tedy i správcům kněžských seminářů, kapitolních vikariátů, konsistorním úředníkům a jiným. Podle této předlohy má stát doplácet také na arcibiskupské a biskupské konsistoře. Dosud platil stát jen správu církevní, nyní má platit i na vyšší administraci církevní. Stát má také převzíti celou spoustu církevních profesorů a zřízenců v seminářích, kteří mu nijak neprospějí a nejsou po stránce produktivní k ničemu. Stát ve jménu úspory, restringuje veřejné a státní zaměstnance a na druhé straně převzíti má tisíce nových sil, jež může si vydržovati bohatá církev. Když už klerikálové žádají, aby nejnižší kongrua pro velebné pány obnášela 11.148 Kč a nejvyšší 26.400 Kč ročně vedle případného výchovného, pak nechť si to zaplatí ze svého, nebo nechť sáhnou na majetek "mrtvé ruky" tetičky církve, který v Československé republice je opravdu veliký. Pozemkový majetek církevních institucí v Čechách a na Moravě činí 240.614 ha a na Slovensku jistě přes 70.000 ha. Vždyť jenom pražský arcibiskup má: palác na Hradčanech, 9 zámků v Čechách, 9 panství, 49 dvorů, 27 lesních revírů, 6 cihelen, 4 pily, 3 mlýny, 1 železárnu, 1 škrobárnu, 6 pivovarů, 1 hostinec a 1 lihovar. Arcibiskupství olomoucké není o mnoho chudobnější. Se světa nezmizel totiž jeho palác v Olomouci, ani 23 zámky na Moravě, 17 pil, 1 železárna, 1 slévárna, 5 cihelen, 1 strojírna, 10 mlýnů, 11 pivovarů a 8 lihovarů, a to není ještě všecko. Římská církev vlastní v Československu na 1,322.795 měřic pozemkového majetku. Na věci se mnoho nemění i když se namítne, že pozemkovou reformou majetek ten se zmenšil. Zmenšil, ale celkem nepatrně. Za to nepočítáme jiné hodnoty na farách, klášterních a biskupských residencích. Těmito číslicemi je prokázáno, že netřeba platit klerikální agitátory ze státní pokladny, která beztak zeje stále prázdnotou - to že už jest její nevyléčitelná nemoc - a že si je mohou a mají církve platit samy.

Církve už vycucaly pěkných pár grošů z republiky od převratu. Na kultus bylo ve státních rozpočtech v jednotlivých letech určeno:

v r. 1919	20,147.002 Kč,
v r. 1920	29,962.769 Kč,
v r. 1921	52,682.678 Kč,
v r. 1922	84,640.771 Kč,
v r. 1923	67,000.000 Kč,
v r. 1924	71,830.367 Kč,
v r. 1925	73,496.418 Kč,
dohromady	399,760.005 Kč.

Jestliže těchto skoro 400 milionů Kč, jež za ta léta vyplýtvány byly na duševní utloukání školní mládeže, je našim pokrokovým vlastencům málo a přidávají-li klerikálním agitátorům další desítky nebo dokonce stamiliony, potom nechť si to s nimi pokrokoví občané sami vyřídí. Jakékoli zvyšování výdajů na kultus považujeme my komunisté za hazardování penězi všeho drobného poplatnictva, které beztoho už daňovými břemeny je zahnáno na pokraj hospodářského bankrotu. Žádati pod rouškou vedení matrik pro klerikální agitátory další výdaje zvýšené o 50 snad 100 nebo dokonce o 200 milionů ročně je už neslýchaným drážděním ba provokací strádajícího občanstva.

My komunisté jménem všeho pracujícího lidu tohoto státu ohrazujeme se co nejrozhodněji proti této předloze. Podáváme pozměňovací návrhy a prohlašujeme, že budeme proti ní hlasovati. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr Karas. Dávám mu slovo.

Sen. dr Karas: Slavný senáte! Když se zahájila debata o tomto předmětu, byli jsme svědky toho, jak tamhle ten kout (obrací se ke komunistickým senátorům) hleděl docíliti, aby nebylo slyšeti důvody, které referenti uváděli pro tuto předlohu. Mimovolně mně napadlo, že je to tentýž výjev, o kterém jsme se učili v dějepise, jak 21. března 1621 na náměstí Staroměstském, když byla poprava českých pánů, nařídila moc světská tehdy, aby snad před popravou nějaké pobuřující slovo nedoneslo se k divákům, vojsku silně bubnovati.

Napadlo mně to mimovolně, poněvadž se ti páni báli, aby posluchači nebyli přemluvení těmi důvody. Když nemohou snésti věcných důvodů, nebo nemohou znemožniti jednání slavného senátu, jak jsme byli svědky v poslanecké sněmovně, sprostě se nadává. (Výborně!) Kdo se bojí, ten obyčejně hubuje nebo nadává. (Tak jest!)

S potěšením konstatuji, že počátek debaty byl skutečně veden zbraněmi čestnými. Socialisté čeští i sociální demokraté skutečně uváděli důvody zcela čestné, proti kterým se dá zase slušně polemisovati. Ale jakmile začali komunisté a němečtí sociální demokraté se surovými a sprostými nadávkami, tu takové jednání nezasluhuje ohledu. My jsme byli svědky těch útoků, které zde teď právě s této tribuny byly přednášeny proti bibli, proti knize, která je nejrozšířenější po celém světě, která po tolik tísíciletí byla útěchou tolika set milionů lidí. Vidím-li, že takovým hrubým způsobem se zde mluví, tu mimovolně napadají slova Kristova v bibli: "Neházejte perle před svině". Zde chtěl pan řečník polemisovati s theologickou vědou. Když někdo je nemocný, neléčí se sám; když tomu nerozumím, musím si vybrat odborníka, který tomu rozumí, jdu k lékaři. Když má někdo spor o důležitý předmět, sám se do něj nevrhne, jde k odborníkovi, který tomu rozumí. Ale theologická věda, ze všech nejtěžší, o té myslí každý, že jí rozumí. Zde není forum, abychom se hádali o theologické poučky. Na to jsou jiná fora a my se najdeme. (Sen. Šturc: Ale na to musíme platit!) Pane kolego, s vámi se o theologii hádat nebudu. Mohl bych vám ta slova Kristova ještě jednou opakovati. (Sen. Šturc: Vaše slova jsou dobrá, ale skutky vaše jsou špatné!)

Právě se nejvíce proti této předloze brojí těmi důvody, jak prý k tomu přijde jinověrec nebo bezvěrec, aby připlácel na kongruu, na zřízence církve katolické. Jednou říkají, že to jsou zřízenci církve, jindy říkají, že jsou to státní zaměstnanci, tedy, jak se to srovnává? Jsou to sice zřízenci církve, ale konají zároveň často státní funkce, tedy svou prací zasahují ve veřejný život; a stát má zájem také na náboženství. My zde ještě máme takové nepokrokové barbarské státy na světě, které ještě myslí, že náboženství je základem státu. Takovým zastaralým státem jsou Spojené státy americké, tam, kde Washington dal do ústavy, že právě víra a náboženství je základem spořádaného státu. (Sen. Koutný: Ale tam si to platí sami!) Tam má stát zájem na náboženství. Říkáme, ovšem, pro nás to neplatí, to jen ta hloupá Amerika, nebo Anglie, tam to ještě mají, nehledě k Itálii, kde se říká, že náboženství je základem státu. To jsou státy zaostalé, s těmi nechceme přirovnávati Československou republiku. (Sen. Šturc: Papež najímal bandity, a lupiče!) Já vám říkám, že jste chytřejší než Amerikáni, já to plně uznávám. (Hluk.) Tak prosím o klid, račte toho nechati.