Schůze zahájena v l7 hodin.
Přítomni :
Předseda: Klofáč.
Místopředsedové: dr Brabec, Donát, dr Hruban, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Lukeš.
115 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: dr Fatka, inž. Roubík, dr Říha.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Klečákovi, Kořínkovi, Fr. Scholzovi, pro dnešní a zítřejší schůzi sen. dr. Gros schmidovi. (Sen. Šturc: Kde je pan ministerský předseda, aby vysvětlil násilnosti, páchané policií na dělnictvu?)
Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená do konce jarního zasedání sen. Modráčkovi.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 121 poštou. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 236), kterým provádí se článek 1. úmluvy právně-finanční mezi republikou Československou a královstvím Italským, čís. 132/1924 Sb. z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek a zázvaků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a italskými (tisk 286).
Tisk 124 poštou. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona o promlčení pohledávek připadlých československému státu podle mírových smluv (tisk 101).
Tisk 99-99/5. Interpelace sen. Časného, Filipínského, dr Witta a soudr. na ministra školství a národní osvěty v záležitosti prazvláštních poměrů, které vyvolal svým jednáním řídící učitel A. Spáčil v Bušíně, okres Zábřeh.
Tisk 99/1. Interpelace sen. Löwa, Polacha a soudr. na vládu stran stanovení ceny cukru a cukerní daně.
Tisk 99/2. Interpelace sen dr Brunara a soudr. na pana ministra vnitra o potlačování volného projevu mínění.
Tisk 99/3. Interpelace sen. Reyzla, Beutela a soudr. na pana ministra vnitra stran rušení míru domovmího četnictvem v obecním domě v Bělé.
Tisk 99/4. Interpelace sen. Löwa, dr Hellera a soudr. na pana ministra železnic stran opětného propouštění německých železničních dělníků v ryze německém území.
Tisk 99/5. Interpelace sen. Löwa, dr Hellera a soudr. na veškerou vládu stran ubytování vojska v Karlových Varech.
Tisk 111. Návrh sen. A. Scholze, Kahlera, Lipperta a soudr. stran ochranných opatření pro pěstování lnu.
Tisk 112. Návrh sen. Lipperta a soudr. na zahájení pomocné akce pro pohořelé v Třebovicích, okres krumlovský.
Tisk 113. Návrh sen. A. Scholze, Prause, dr Jessera, F. Scholze a soudr. na zavedení pomocné akce pro pohořelé v Jívové, politický okres Šternberk.
Tisk 114. Návrh sen. Tchapka, Prause a soudr. na doplnění zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n.
Tisk 115. Návrh sen. Pánka a spol., aby vydán byl zákon o prodloužení působnosti zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 Sb. z. a n., pro soukromé úředníky a zřízence.
Tisk 116. Návrh sen. Kroihera, Olej níka a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným průtrží mračen a krupobitím na okresích Lišov, České Budějovice a Trhové Sviny.
Tisk 117. Návrh sen. Lukeše, Hybše a spol. na vydání zákona o odškodnění čsl. státních občanů, kteří utrpěli nezaviněně značné, škody, a) následkem připravovaného plebiscitu na Těšínsku, b) následkem války, vypuknuvší v létě 1914 na území býv. Rakousko-Uherska jmenovitě válečnými rekvisicemi a úkony a kteří škody své zavčas státním úřadům oznámili.
Tisk 118. Návrh sen. Lukeše a spol. I. na přesnou definici v nově připravovaném zákoně daňovém, které příspěvky (remunerace) nemají se vpočítati do základu pro vyměření daně, II. na osvobození výměnku od daně důchodové.
Tisk 119. Návrh sen. Hartla a soudr. na změnu zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 287 Sb. z. a n.
Tisk 120. Návrh sen. Stolberga, F. Scholze a soudr., kterým se vláda vybízí, aby s účinností od 1. ledna 1926 zrušila odstavec 7 §u 8 a vládního nařízení ze dne 15. ledna 1926, čís. 13 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n., kterým se upravuje správa veřejná a rozšiřuje působnost československých zákonů a nařízení z oboru oné správy na Hlučínsku.
Tisk 125. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu prozatímní obchodní úmluva (modus vivendi) a k projevení, souhlasu obchodní úmluva mezi republikou Československou a Španělskem, sjednaná v Madridě dne 29. července. 1925 a uvedená v prozatímní platnost, ve formě prozatímní obchodní úmluvy vládní vyhláškou ze dne 27. října 1925, č. 216 Sb. z. a n., (tisk 9).
Tisk. 126. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní smlouva mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou, podepsaná v Praze dne 28. prosince 1925 (tisk 18).
Tisk 129. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Mašaty, Staňka, Petroviče, dr Zadiny, Adámka. Koška, dr Noska, Tománka, dr Polyáka, Pavlačky a druhů (tisk 320), aby byl vydán zákon, jímž se částečně mění celní sazebník pro československé celní území (tisk 360).
Tisk 127. Zpráva I. výboru zahraničného, II. výboru národohospodářského o vládnom návrhu na schválenie obchodnéj smluvy medzi republikou Československou a Japonskem v Prahe dna 30. októbra 1925 (tl. 69):
Tisk. 128. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 118) zákona o převzetí a přiznání odpočivných a zaopatřovacích požitků v souvislosti s pensijními úmluvami sjednanými v Římě dne 6. dubna 1922 a ve Vídni dne 30. listopadu 1923 (tisk 287).
Zápisy o 21. a 22. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 18. a 19. května 1926.
Z cizích parlamentů r. 1926, ročník VII, čís. 5.-6.
Zápis o 23. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle § 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným panem senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru sociálně-politické mu a ústavně-právnímu:
Tisk 109. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 235) zákona o úpravě některých lhůt při smlouvách nájemních (tisk 282).
Výboru ústavně-právnímu, technicko-dopravnímu a rozpočtovému:
Tisk 110. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 209) zákona, kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů > Východočeské 6% investiční půjčky elektrisační z roku 1925 v částce Kč 27,000.000.- jmenovité hodnoty se zemskou zárukou< k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 246).
Výboru rozpočtovému a zahraničnímu:
Tisk 121. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 256), kterým provádí se článek 1. úmluvy právně-finanční mezi republikou Československou a královstvím Italským, čís. 132/1924 Sb. z. a n., o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a italskými (tisk 286).
Předseda (zvoní): Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o usneseních poslanecké sněmovny č. t. 109, 110 a 121 podaly zprávu ve lhůtě 6ti denní.
Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku, (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá.
Zástupce senátního tajemníka dr Bar toušek (čte):
Výboru iniciativnímu:
Tisk 111. návrh sen. A. Scholze, Kahlera, Lipperta a soudr. stran ochranných opatření pro pěstování lnu.
Tisk 112. Návrh sen. Lipperta a soudr. na zahájení pomocné akce pro pohořelé v Třebovicích, okres krumlovský.
Tisk 113. Návrh sen. A. Scholze, Prau se, dr Jessera, E. Scholze a soudr. na zavedení pomocné akce pro pohořelé v Jívové, politický okres Šternberk.
Tisk 114. Návrh sen. Tchapka, Prause a soudr. na doplnění, zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n.
Tisk 115. Návrh sen. Pánka a spol., aby vydán byl zákon o prodloužení působnosti zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 Sb. z. a n., pro soukromé úředníky a zřízence.
Tisk 116. Návrh sen. Kroihera, Olej níka a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným průtrží mračen a krupobitím na okresích Lišov, České Budějovice a Trhové Sviny.
Tisk 117. Návrh sen. Lukeše, Hybše a spol. na vydání zákona o odškodnění čsl. státních občanů, kteří utrpěli nezaviněně značné škody, a) následkem připravovaného plebiscitu na Těšínsku, b) následkem války, vypuknuvší v létě 1914 na území byv. Rakousko-Uherska jmenovitě válečnými rekvisicemi a úkony a kteří škody své zavčas státním úřadům oznámili.
Tisk 118. Návrh sen. Lukeše a spol. I. na přesnou definici v nově připravovaném zákoně daňovém, které příspěvky (remuoierace) nemají se vpočítati do základu pro vyměření daně, II. na osvobození výměnku od daně důchodové.
Tisk 119. Návrh sen. Hartla a soudr. na změnu zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 287 Sb. z. a n.
Tisk 120. Návrh sen. Stolberga, F. Scholze a soudr., kterým se vláda vybízí, aby s účinností od 1. ledna 1926 zrušila odstavec 7 § 8 a) vládního nařízení ze dne 15. ledna 1926, čís. 13 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 4. května 1920, čís. 321 Sb. z. a n., kterým se upravuje správa veřejná a rozšiřuje působnost československých zákonů a nařízení z oboru oné správy na Hlučínsku.
Výboru imunitnímu :
Žádost krajského soudu v Čes. Budějovicích za svolení k stíhání sen. Sochora pro přečin urážky na cti spáchaný tiskem.
Žádost Vrchního státního zastupitelství v Bratislavě k žádosti sedrie v Báňské Bystřici za souhlas k trestnímu stíhání sen. dr Herze pro přečin podle § 14 č. 1. zákona na ochranu republiky.
Žádost okresního soudů pro přestupky v Praze za souhlas k trestnímu stíhání sen. Dyka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle § 487, 488 tr. z.
Předseda (zvoní): Předsednictvu senátu došel připis ministerstva vnitra č. j. 37.280/7/1926 ze dne 8. června 1926 ve věci resignace na mandát sen. dr Okánika a povolání náhradníka.
Žádám pana zapisovatele sen. dr Krouského, aby jej přečetl.
Zapisovatel sen. dr Krouský (čte):
>Předsednictvu senátu Národního shromáždění v Praze.
Na místo dr Ludevíta Okánika, jenž se podle tamního svrchu uvedeného připísu vzdal senátorského mandátu, povolávám na základě ustanovení § 2. zákona o složení a pravomoci senátu a § 56. řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění náhradníka Milutína Križko, majitele domu v Lubochni, vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu a činím zároveň opatření za účelem vyhlášení této skutečnosti v Úředním listě republiky Československé.
Ministr: Černý v. r.<
Předseda: Do dnešní schůze dostavil se pan sen. Križko a vykoná ústavou předepsaný senátorský slib.
Žádám pana zapisovatele sen. dr Krouského, aby přečetl příslušnou formuli, a pana sen. Križko, aby vykonal slib podáním ruky a slovem >slibuji<. (Senátoři povstávají.)
Zapisovatel sen. dr Krouský (čte):
Sľubujem, že budem věrný republike Československej a že budem zachovávať zákony a mandát svoj zastávať podla svojho najlepšieho vedomia a svedomia.
Sen. Križko (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem! (Senátoři usedají.)
Předseda: Přistoupíme k projednávání dnešního pořadu, a to k bodu prvnímu, jímž je
1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 101) o promlčení pohledávek připadlých československému státu podle mírových smluv. Tisk 124.
Zpravodajem je pan sen. dr Krupka. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Na základě mírových smluv, a to na základě §u 208 smlouvy st. germainské a §u 191 smlouvy trianonské připadly nám určité statky bývalé říše rakousko-uherské, jakož i říše německé.
Tyto smlouvy provedeny byly, pokud se týče právě, těchto dvou paragrafů, zvláštním zákonem, a to ze dne 12. srpna 1921, čís. 354 Sb. z. a n. Poněvadž smlouvy obchodní a jiného rázu zavazují obyčejně jednotlivé kontrahující státy, má se však mnohdy za to, že tím ještě nejsou vázáni státní občané, pročež také náš stát vyhovuje tomuto požadavku a provádí pak příslušné ustanovení jednotlivých smluv zvláštními zákony. A to se stalo, jak jsem již řekl, zákonem z r. 1921. Mezi tyto majetky, resp. statky patří také pohledávky. Pohledávky výslovně vytčeny nejsou v mírových smlouvách, ale rozumí se samo sebou, že podle našeho občanského zákona tvoří majetek také pohledávky, a proto také v příslušném prováděcím nařízení, provádějícím smlouvy st. germainskou a trianonskou, bylo výslovně pojato toto ustanovení do zákona, že se týká ten majetek také pohledávek. Nyní odpírají někteří dlužníci zaplácení těchto pohledávek, odvolávajíce se na to, že od r. 1918, resp. 1920 uplynula tři léta lhůty, což se prakticky jeví při konvencionálních pokutách, při náhradě škody a pod. Rozumí se, že náš stát uveden je v nepříjemnou finanční situaci; pakliže se tyto pohledávky promlčí, přichází o ty pohledávky a na druhé straně podle mírové smlouvy mají býti tyto pohledávky složeny na účet těch škod, které nám poražené státy mají platiti. Čím více se těchto škod sráží v náš neprospěch, tím získáme méně. Aby bylo vyvarováno jednak námitkám promlčení, jednak právní možnosti promlčení, poněvadž někdy se odvolávají dotčení dlužníci na právní ustanovení, která nejsou úplně jasná, vydala vláda předlohu, kterou se prodlužuje promlčení, a to tím způsobem, že se má promlčení stavěti. Toto stavění znamená tolik, že se pohledávky nesmějí dobývati po určitou dobu a že po uplynutí této doby jsou teprve promlčeny. Nyní stanovil vládní návrh, aby při dotčených pohledávkách, které by se jinak promlčely ve lhůtě 3 let - to platí zejména o těchto - nenastalo promlčení dříve, než po uplynutí dvou let po působnosti tohoto zákona. Na druhé straně bylo však třeba tuto lhůtu prodloužiti, poněvadž není vždy možno, aby sobě stát zjednal všechny procesní základy, zejména procesní materiál. Tato lhůta 2 let byla by poněkud krátká, pročež k žádosti vlády rozšířil výbor tuto lhůtu promlčecí ze dvou na tři léta, takže nyní lze uplatňovati tyto pohle dávky až do 3 let po působnosti dotčeného zákona. Toto ustanovení je v §u 1. § 2 má na zřeteli ony případy vacatio legis, kdy tento zákon nepůsobí, kdy by se mohlo státi, že pohledávky se promlčí v této lhůtě vakantní od 28. října do dne působnosti tohoto zákona. A právě zde ustanovuje § 2, že tyto pohledávky, které se v této lhůtě promlčí, rovněž se promlčí až 3 léta po působnosti tohoto zákona. Podotýkám, že ve zprávě ústavně-právního výboru je chyba v textu >nelze promlčení uplatňovati nijakým způsobem dříve, nežli po 2 letech od působnosti zákona<, a to proto, že v § l byl změněn v ten smysl, že tato lhůta se prodlužuje do 3 let, takže i zde je třeba změniti 2 léta na 3 léta.
Bylo také namítáno, když my nyní prodlužujeme ex post toto promlčení, že se tím zasahuje do nabytých práv. Do jisté míry je to pravda. Uváží-li se, že promlčené pohledávky mohou se platiti, a že z promlčené pohledávky zůstává pouze naturální závazek, že jí totiž nelze zažalovati, a uvážíme-li, že při jednou placené promlčené pohledávce to co bylo plněno, nemůže býti požadováno nazpět, a uvážíme-li, že lidé, pro které byly ty poměry skutkové výhodnější, nalézali by se ve výhodě oproti ostatním dlužníkům, že by to bylo na ujmu celku, pak tato námitka není opodstatněna.
Odstavec 2. §u 2 má na zřeteli případy, kdy by to promlčení se neuplatňovalo námitkou, nýbrž podle civilního řádu našeho i slovenského, kdyby bylo uplatňováno buď zvláštní žalobou určovací, nebo prozatímním návrhem určovacím. I pro ten případ je zde toto ustanovení. Při tom však výbor byl si vědom, že některá ustanovení §u 2 jsou poněkud těžkopádná, že slohově neodpovídají tak, aby § 2 byl úplně jasně vytčen, a proto navrhl ústavně-právní výbor, aby § 2 zněl takto:
(1) Uplynula-li promlčecí lhůta v době mezi 28. říjnem 1918 a dnem účinnosti tohoto zákona, nelze v době tří let od účinnosti této uplatňovati promlčení pohledávek uvedených v §u 1 ani námitkou, ani určovací žalobou, ani mezitím ním návrhem určovacím.
(2) Přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo do tří let po ní podané žaloby a návrhy na určení, že pohledávky uvedené v §u l zanikly promlčením, buďte zamítnuty, jakmile tato jejich povaha (§ 1) ze žaloby, nebo z výsledku projednávání před soudem bude zjištěna.
Z důvodů uvedených doporučuje ústavně-právní výbor senátu přijetí této osnovy s dotčenými stylisovanými změnami, jak dole je otištěna.
Předseda: Jako řečník je přihlášen pan sen. Toužil. Lhůta řečnická je 1/4 hodiny. Dávám mu slovo.
Sen. Toužil: Slavný senáte! Jsem zmocněn svým klubem, abych učinil asi toto prohlášení: V sobotním jednání poslanecké sněmovny učinil ministerský předseda pan Černý prohlášení, ve kterém zaměstnával se pátečním projevem a srážkami policie s komunisty. Ministerský předseda sdělil užaslé veřejnosti, že příčinu k srážce a zakročení policie dali prý demonstranti. Podle jeho vyjádření bylo na Havlíčkově náměstí pět tribun, s nichž se řečnilo ke třem tisícům posluchačů. Při rozchodu shromáždění bylo prý házeno na policii kamením, kusy železa a šrouby. Pak teprve bylo podle jeho vyjádření použito obušků a střelné zbraně.
Musím zde prohlásiti, že projev šéfa vlády pravdě neodpovídá a že jeho informace, které mu byly - nevím kým - dodány, jsou lživé: Co pomyslí si veřejnost a slušná žurnalistika, která projev i útok policie viděla a slyšela prohlášení vlády, v němž je uvedeno, že účastníků bylo 3.000? Ptáme se, proč tedy na 3.000 osob neozbrojených dal povolati několik set strážníků pěších a jízdních, ozbrojených pendreky, šavlemi a revolvery? Proč tedy do hloučku lidí bylo tlučeno a stříleno? Chtěl snad ministerský předseda Černý ukázati, že nezapomněl na r. 1920, kde rovněž za jeho vlády střílelo se do chudého lidu před parlamentem, kde byl zastřelen dělník soudr. Kulda?
V zájmu pravdy je nutno uvésti, za jakých okolností k masakru došlo. Výkonný výbor I. kraje projednával ve své schůzi celní předlohu a seznal, že situace je toho druhu, že předloha bude přijata. Bylo usneseno použíti práva zákona shromažďovacího, svolávati projevy a lid o nebezpečí, které mu hrozí celní předlohou, informovati. Za tím účelem podali jsme žádost policejnímu ředitelství o povolení táboru lidu na Havlíčkově náměstí, kde se mělo mluviti se tří tribun. Po ukončení projevů měl býti konán průvod na Václavské náměstí, kde před hotelem >U Zlaté husy< měl býti prohlášen rozchod. Poněvadž starosta města Prahy inž. Rotnagl nedal souhlas s místem před hotelem >U Zlaté husy< a žádal, abychom si vzali jiné místo, žádali jsme o povolení místa u sochy Václava, kteréžto místo starosta Rotnagl povolil. V pátek však, tedy den v projevu, asi kolem 10. hodiny dopolední, obdržel jsem z policejního ředitelství vyrozumění, v němž se sděluje, že průvod i projev na Václavském náměstí se zakazuje. (Výkřiky.) Po obdržení zákazu svolal jsem okamžitě poradu a usneseno, že po projevu na Havlíčkově náměstí uděláme klidný rozchod. Je pravda, že podrobili jsme jednání policejního ředitelství ostré kritice, zejména proto, že v parlamentě jedná se o zákon, který dává dovolení agrárním chamtivcům, aby sahali do kapes konsumentů a poslední groš jim z kapes vyrabovali. (Výkřik.) Když lid proti takovému zákonu chce protestovati, policie na popud shora projevy zakazuje. (Výkřiky komunistických senátorů.)