Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Slovo má pan sen. Průša.

Sen. Průša: Slavný senáte! Přihlásil jsem se ke slovu k prohlášení nejen k této věci, která je právě projednávána, ale k celé situaci, jaká u nás, zejména v oboru tak zvané demokracie nastává. (Místopředseda dr. Brabec převzal předsednictví.)

Pan kolega Donát právě v úvodu svém prohlásil, že stůněme. Řekl: "My stůněme!" Ano, u nás je situace zvláštní. Někdo říká, že stůně parlamentarismus, někdo říká, že stůně demokracie. Ale pozorujeme-li celé jednání na půdě parlamentu, nasvědčuje to tomu, že situace vnitřně politická je takového rázu, že vedoucí politikové státotvorných stran mají velice málo chuti a odvahy nadále říditi stát. To se u nás také prokázalo. Jsou to důsledky dosavadní politiky, jak u nás byla prováděna, a ovšem hlavní příčina je zde rozrůstající se krise kapitalistického zřízení vůbec. V době, kdy se mluvilo o postupující konsolidaci starých řádů kapitalistických, dostavuje se nová krise hospodářská a s ní krise politická, a zástupci koaličních stran sešli se v názoru, že přechodná vláda úřednická je sto tyto potíže vyléčiti a politický chaos urovnati.

Doufají, že po této přechodné vládě nastane opět, když ne ozdravění, tož aspoň situace taková, ze které opět na čas mohli by se pokusiti o další správu státu. Ovšem tato úřednická vláda má za úkol provésti rozličné velice nepříjemné věci, o které shoda koalice a popularita státotvorných stran také zakopla!

Úřednická vláda má obstarávati nerušený chod měšťáckého pořádku, když se tento nalézá v úzkých. Za její tak zv. neutrality a tupého byrokratismu možno bez nejmenšího vyrušení buržoasie nechati řáditi nezaměstnanost, propouštěti horníky, protahovati do nekonečna mzdové boje, prováděti zdražování potravin pro kapsy výrobců i pro státní pokladnu, vésti útok na životní úroveň pracujícího lidu atd. A právě prohlášení pana Donáta, zástupce republikánské strany dokazuje, že ti páni opět přicházejí s tímhle požadavkem, oni jej kategoricky zde vyzvedají, ovšem; argumentace páně Donátova, bych řekl, není zrovna dobře na místě. (Hlas: Vám po chuti, to vám věřím!) Nám po chuti přirozeně není, poněvadž jsme zástupci kruhů spotřebitelských. (Výkřiky.) Pánové, já vám k tomu něco řeknu, jak vy argumentujete. Mluví se o otázce cel, říkáte, cla jsou jediná záchrana 6 milionů příslušníků tohoto státu, čili jinými slovy, 6 milionů příslušníků zemědělského lidu, v zemědělství se živícího lidu. Je to pravda, je zde opravdu těch 6 milionů, kteří budou na tom participovati v pravém slova smyslu, budou na tom participovati ti nejmenší, kteří z 80% úhrady své existenční potřeby hledají v průmyslu a živnosti? Vy je ovšem neprávem mezi sebe také počítáte. (Hlas: Vy je vyháníte z práce!) Proč bychom je vyháněli? Věc je taková, že vy číslicemi v tomto případě nedobře argumentujete a nelze to tak počítati. (Výkřiky.) Je prosím, ten stav zemědělský na tom tak špatně, pánové? Pokud je to opravdu sedlák, pak jest to člověk, který užívá námezdní sílu? To dokazuje například posledně váš orán olomoucký z tohoto měsíce z prvních dnů, váš "Kraj", kde mluví o té dražbě asi 52 měřic pozemků sedláka Fišera.

Zač přišla jedna měřice té půdy? Za 9000 Kč. To dokazuje, jestli jsou zemědělci, kteří mohou dávati tyto horentní sumy, to dokazuje, jestli je ta situace taková, jak tvrdíte, anebo jestli není pravda, co chci tvrditi, že je zde určitý stav zemědělců, kteří si žijí naopak velmi dobře a znají příliš dobře konjunktura zemědělství a počítají, že když dají i za tu poměrně malou výměru, za jednu měřici, 9000 Kč, tak ještě vydělají, poněvadž se nenajdou mezi nimi lidé, kteří by chtěli jen tak prostě ukládati do toho kapitál. Zvláště když tvrdíte, že je stav zemědělský před zkázu. To též dokumentuje, že vaše argumentace sama není vašimi příslušníky brána za pravdu. (Sen. Sochor: Ale kdo to koupil?) Samí drobní zemědělci. (Sen. Kroiher: Ti si mohou koupiti měřici za 9000 Kč, proč je organisujete?) My je neorganisujeme, to buďte bez starostí, oni se od nás organisovati nedají, ti budou vždy u vás. (Sen. Sechtr: Čí je pan Čech, co organisuje sedláky a domkáře?) Dobře, i kdyby byl náš, ten koupí také za 9000 Kč míru pole? (Výkřiky. - Hluk.) Ale, prosím, pánové, tato věc, o které se zde pan kolega Donát zmínil, o té stupnici celní, o výši cel na hospodářské plodiny v jednotlivých státech, zejména na obilniny, zde také užil cifer a konečně značně vysokých z Ameriky, Spojené Státy 131. Oproti trhu zde, máme jen 28, říkal, a uvažte, Spojené Státy jsou soběstačnou zemí, která vyváží přes 500 výroby obilní. A tak je to zrovna s tím Ruskem. (Sen. Sochor: Má cla!) Ano, má cla, poněvadž v tom případě má postaráno o své obyvatelstvo, to je samozřejmé.

Totéž je přirozeně i v případě Ruska, ale je to nemyslitelno (Hluk.) ve státě, který dováží přes 4000 vagonů ročně obilnin, že byste mohli zde ta cla postaviti. Co by to znamenalo? Vy mluvíte o tom, aby byla udržena koupěschopnost. (Sen. Kroiher: My dovážíme také železo a máme na ně clo.) Dobře, tam mluvíte proti tomu. Proč ne? My jsme kolikrát mluvili pro to, aby tarify byly odstraněny anebo aspoň sníženy, pro vývoz našeho uhlí atd. A nemáme pro to zvláštní opatření. (Sen. Sechtr: Ve vašem orgáně hlavním stojí každý den, že zemědělství upadá.) Samozřejmě, že upadá, drobní zemědělci upadají právě vlivem vaší politiky. (Sen. Sechtr: Vy o nich mluvíte!) To vy říkáte na táborech, když mluvíte o zemědělcích drobných, poněvadž jsou vaším volebním materiálem, ale hospodářsky nemůže jim prospěti ta vaše politika. To budete viděti, až to provedete. Oni vám to ukáží.

Prosím, pánové, zde se musí v tomto případě rozlišovati, jak skutečně se dají věci měřiti a jak se dají také luštiti. Ta věc není tak snadná a samotné číslice mnohdy také silně klamou a vedle toho, to jest už stará praxe, že statistiky bývá využíváno podle potřeby a podle toho také dělána. (Sen. Toužil: To se netýká statistiky agrární, ti mají správnou a poctivou statistiku.) To je přirozeno. To, kdybychom přišli na to hypotekární zatížení, k tomu my také přijdeme a budeme také viděti, jak statistika vypadá. My se také na to dovedeme dívati a také se o to zajímáme.

Ale úřednické vládě, která tímto nešťastným stavem přišla ke vládě, jak vy tvrdíte, že se ukládá celá řada velikých úkolů, které jsou vysoce nepopulární pro koalované strany, na př. udělati z kněží státní úředníky, odpírati pilotové zlepšení malým státním zaměstnancům, poněvadž úprava, která se dnes dává, zase dává jen veliké výhody vysoké byrokracii, která je již dobře zaopatřena za tohoto stavu, ale malým státním úředníkům a zřízencům dává se po čertech málo a v mnohých případech se celkový dosavadní jejich stav dokonce zhoršuje.

Konečně uznává se také za vysoce důležité, pronásledovati nepohodlné živly pro hájení demokratických svobod, předpisovati a vymáhati daně, nechati si pomocí vlivných byrokratů chystati okleštění zbytku občanského práva pro vojáky, to je nepopíratelné - stěžovati jim a prodlužovati dobu služební atd.:a odpírati řadu postulátů, které přirozeně byly v některých vrstvách politickým stranám dřívější koalice velmi nepohodlné, a vůbec dělati dělnictvu a pokroku všude obtíže. Na pokřik dělnictva zpravidla se krčí rameny. Říká se, že oni nic, to jen vláda úřednická. Taková je argumentace a taková bude po tu dobu, pokud úřednická vláda potrvá.

Rozumí se samo sebou, že ve svém byrokratismu jako ultima ratio dnešního pořádku půjde byrokratická vláda ještě dále i přeš hlavy aspoň některých státotvorných stran. Ona jistě ve svých počinech a byrokratické strnulosti způsobí stav, že se proti ní vzbouří některé strany dnešní rozbité koalice, neboť se stane nesnesitelnou a vystřídána bude vládními stranami koalice nové. To je nepopíratelné. (Výkřiky.) Tím že strany bývalé koalice samy sobě doznaly, že nestačí zdolati nynější nemoc parlamentarismu, daly současně vládě úřednické do rukou moc, sáhnouti k prostředkům nejsilnějším, k novým volbám, ba dokonce vyčistiti polek zastřené diktatuře. Ostatně to je patrno z toho, že v čelo postaven byl osvědčený násilník pan Černý a generál Syrový. Státotvorné strany dovolily jim tedy, aby jménem jejich jednali a vládli. Třebaže tím zdánlivě odpovědnost ze sebe svrhly, fakticky tato reakční tendence vlád na nich lpí.

Ovšem je také možno a zdá se, že daly souhlas - ne ovšem všechny strany, mluvím jen o některých stranách bývalé koalice - k diktatuře à la Mussollini, jak nasvědčuje celá řada událostí z poslední doby, případ brněnský a zahrávání si "zlaté mládeže" pražské na italské černokošiláče atd. Tyto avantury nechávají ovšem cílevědomý proletariát - prozatím, ovšem říkám - klidným, avšak otevřeně prohlašujeme, že nedáme se nijak znásilniti a že nedáme se také vyprovokovati ani tou policejní provokací.

Pracující lid stopuje tyto pokusy kapitalistické třídy, znovu upevniti její otřesené, rozvrácené řády cestou fašistické diktatury, a on je také připraven každý pokus o diktaturu buržoasie odraziti všemi prostředky. (Souhlas komunistických senátorů.)

Pro postavení proletariátu neznamená však okolnost parlamentní či úřednické vlády ničeho. Celý státní i veřejný život upraven jest podle zájmů měšťáckých. Dnes je vykonávána státní a vládní moc... (Sen. Sechtr: Když voláme po venkovských právech, jsi proti.) Myslím, že budeme míti ještě příležitost si to říci... třídními odpůrci proletariátu, ať se provádí kýmkoli a jakkoli. Co udělá vláda i stát, to je vždy na prospěch majetných a pravidelně namířeno proti masám proletariátu. Tento třídní rozpor je stále posilován prudkými třídními boji, které ženou proletariát do stále prudších srážek s buržoasií, ať je forma vládní jakákoliv. S tohoto hlediska je tedy boj státu a vlády proti dělnictvu a proletariátu veden vždy neúprosně, ať již úmyslně nebo bezděčně. Z toho také možno učiniti závěr, že nám může býti lhostejno, kdo stát a vládu vede a jak ji vede.

Ale podívejme se na otázku parlamentarismu a úřednické vlády ne pouze s konečného cíle, nýbrž posuďme ji také přímo s očima pozorujícíma denně dění a vývoj událostí. To-li činíme, pak přece jen k boji proletariátu s měšťáky je lepší a celou situaci zjasňuje, vedou-li stát strany státotvorné samy a nikoliv nějaký nastrčený režim úřednický, za nějž se měšťáctvo schovává. Proletariátu přece jen záleží na tom, aby věděl, kdo mu vládne a s kým má co dělati. V takovémto případě je boj veden na státotvorném kolbišti a snazším způsobem. Výchova k poznání třídního boje děje se touto cestou rychleji a poučněji. Vždy se lépe vede boj s nepřítelem, který přebírá odpovědnost za každý svůj přečin, než když bojovati se má s nastrčeným úřadou. Pro nás je tedy jasno, že musíme potírati každou vládu (Sen. Sechtr: To máte v programu!), každou měšťáckou vládu, která stojí na principu soukromého vlastnictví, ať je parlamentní či nikoliv, neboť ona využívá zařízení státního k vydírání lidu. Ale máme-li říci v dnešní situaci, zda jsme pro vládu parlamentní nebo úřednickou, pak přece jen nepokrytě pravíme, že to pro nás není jedno. I my raději trpíme vládu parlamentní, nežli vládu úřednickou.

Parlamentní vláda je odpovědna aspoň měšťáckému parlamentu, ale úřednická vláda nemá ani této odpovědnosti. Proto je pro nás vláda parlamentní snesitelnější. Je to podobně, jakoby se nás někdo zeptal, zda jsme pro monarchii, či republiku. I když jsou obě formy buržoastické a stejně proti nám zahroceny, přece jen je nám milejší forma republiky, nežli jakákoli monarchie. Jistě že by v nás proto republika našla své dobré obhájce, kdyby šlo o její přeměnění v soustavu monarchistickou, nebo jinou po fašisticku zařízenou.

Jsme stranou mas a proto nemůžeme mlčeti, i když jde i jen o formu, kterou má býti proletariát utiskován. A ovšem nemůžeme ani mlčeti, kdy jde o to, má-li říditi režim byrokracie a po svém způsobu rdousiti svobody lidu i posilovati hnutí reakční. Neradi vidíme, když si buržoasie hraje na schovávanou a strká před sebe několik neodpovědných jedinců. Ostatně násilnictví Černého je známo veřejnosti z. r. 1920 a 1921. Přesvědčili jsme se, že Černý necítí se ctí vázán, i když dal slovo nepříteli. Pochopitelně, že nemůžeme míti k takovýmto lidem důvěru a vážnost, My víme, že jiný člověk otevřený a česaný při takovéto vládě musí se míti na pozoru. Ba dokonce, je-li takovýto muž v čele vlády, pak i jiné strany vládě nepohodlné musí čekati ne spravedlnost a právo, nýbrž zlobu a příkoří.

Zda to prospěje lidu v republice a upravení poměrů pro vládu příští, třeba i spravedlivější a parlamentárnější, je jiná otázka, na kterou si musí odpověděti ti, kdož si Černého přivolali na pomoc a kteří mu vyslovili důvěru. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr. Brabec: Volám pana řečníka k pořádku pro slova "násilnictví Černého", jakožto ministerského předsedy. (Výborně!)

Slovo má dále pan sen. Šabata.

Sen. Šabata: Slavný senáte! Projednáváme smlouvu s Albanií. Konstatuji s tohoto místa, že pro naši Československou republiku je důležito, aby s veškerými státy, nejen okolními, nýbrž i vzdálenějšími měla své obchodní smlouvy. Potřebuje to stát i státní hospodářství.

Vážení pánové, konstatuji s povděkem slova, která zde pronesl kolega Donát, pokud se týče krise zemědělské. Vážení pánové! Krise zemědělská tluče na vrata a ta se nesmí nějakým způsobem nechati odehnati. Máme krisi zemědělskou, máme krisi průmyslovou. Ale, pánové, jestli je nějaká krise nejcitlivější, pak je to krise zemědělská. Stav zemědělský je páteří našeho státu a je to zkušenost, opodstatněná, že nepovede-li se hospodáři - zemědělci, nebudou ani ostatní stavy uspokojeny. Zemědělství naše až dosud nebylo kryto naprosto žádnými cly. Průmysl byl favorisován již za starého Rakouska a musíme říci, že v dvojnásobné míře je průmysl favorisován za naší republiky Československé. Průmysl byl chráněn tak vysokými cly, že mnohdy clo převyšovalo hodnotu zboží, které sem mělo býti dováženo. A proti tomu zemědělské výrobky nebyly chráněny naprosto žádným clem, poněvadž cla, která byla zavedena za Rakouska, byla později za války i po válce suspendována a od té doby také nevstoupila v platnost. Vážení pánové, to je anomalie. Musíme se domáhati - a naše strana již od dlouhé doby domáhá se - zavedení zemědělských cel, a to pevných, ne tzv. klouzavých. To bylo jen východisko z nouze, s tím se spokojiti nemůžeme. V r. 1922, když nastoupila vláda dr. Švehly a když byla vytčena celá řada věcí, které se mají vyříditi, již tenkráte bylo stanoveno, pokud se týče zemědělství, že musí býti zavedena parita mezi průmyslem a zemědělstvím.

Vážení pánové! Co to znamená parita? Buď cla na všechno, nebo žádná cla. Tedy nebudou-li cla průmyslová, také se spokojíme, když nebudou cla zemědělská. Ale pokud je průmysl schráněn tak vysokými cly, žádáme také, aby naše zemědělství bylo chráněno přiměřenými cly, která odpovídají naší době. Co z toho má dnes konsum, že máme veliký dovoz cizího obilí, následkem toho naše obilí kleslo, takřka pod náklady výrobní? Proti loňskému roku kleslo obilí o 30 až 60%. Má z toho něco konsum? Dnes je rohlík stejně tak drahý, jako byl dříve a mouka také tak drahá, jako byli dříve. Prosím, z toho má prospěch jen velkoobchod a ten mnohdy nalézá se v rukou židovských, má z toho prospěch velkokapitál a ne konsument a tedy je obava pánů z kruhů socialistických naprosto neopodstatněna, když se bojí pevných cel jako strašáka. Máte zde láci, ale ta se neprojevuje v drobném konsumu. Zde se něco musí státi. A krise zemědělská - jak ví každý, kdo žije na venkově a má příležitost ji prodělávati je takového rázu, že je to až k pláči. Zemědělec přivede na trh několik kousků dobytka, trhy jsou plny, neprodá ničeho. Za války naše chlévy byly vybrakovány, ale sotva jsme si pomohli k dobytku a máme dnes chlévy plné a můžeme konsum, pokud jde o hovězí i vepřový dobytek, plně uspokojiti, nenajdeme kupce. Dnes nepřijde řezník, aby se zeptal. Máte něco na prodej? (Hlas: Od nás se nepotřebuje dnes nic, jen peníze na daně!) Zajisté, dobře že jste na to upozornil. Mluví se o tom, že naše republika má 4 miliardy daní, které jsou více méně nedobytné a které se mají nyní dobývati. Nemusilo k tomu dojíti. Kdyby se byly včas předpisovaly, mohly se dostati, poněvadž většinou tyto daně nejsou u drobných zemědělců. Drobní zemědělci je zaplatili a ti, kteří je nezaplatili, ještě je zaplatí. Ale víte u koho, pánové? U velkoprůmyslu. (Sen. Šturc: A u velkostatkářů!) Pánové, možná, že ten velkostatkář to zaplatí, ale ne velkoprůmyslníci v severních Čechách, kde průmysl většinou je v rukách německých, kde přemnozí průmyslníci, když měli dobrou konjunkturu, prodávali zboží do Německa a ukládali stržené peníze v markách, tu když mamka neobyčejně poklesla, přišli o veškerý majetek, když na nich daně počali vymáhati řekli, že zastaví výrobu, následkem čehož bude dělník bez práce, nastane nezaměstnanost, toho se lekl stát a poshověl dále. Nevím kolik z těch 4 miliard se dobude, to je otázka, ale zajisté to bude velmi malá kvota, ale našim zemědělcům nebude mnoho sleveno, ačkoliv by toho potřebovali. Zemědělci ponejvíce zaplatili - u nás se nečekalo - fenďák si mohl přímo nohy uběhati.

My se domáháme již od let, jak pravím, zavedení pevných cel, již když se projednávala otázka klouzavých cel. Tehdy se mělo postaviti junktim; bud s aktivováním sociálního pojištění budou zavedena pevná cla, jak to bylo pevně usneseno, jinak musí se počkati, až se něco stane, My stojíme na stanovisku, že nepovolíme, dokud tato cla nebudou zavedena, a naše strana by se noho domáhala nejenom snad dnes tím, že tato otázka byla vyvolána, ale otázka ta by sama sebou přišla na program, poněvadž to ani jinak není možno nechati zemědělský stav, na němž všechno břímě spočívá, bez ochrany. Vždyť není to maličkost, co odvedeme daní. Socialisté se brání všem daním, ale my musíme platiti daně obojí: reální a konsumní, Socialisté nechtějí žádných; reální daně neplatí a konsumní platit nechtějí, Bráníte se zvýšení daně z cukru, ale ptám se: Jako konsumenti se tomu bráníte? Což my nejsme konsumenty? My platíme daně jako vy a platíme i daně reální, a to je trochu více. (Sen. Toužil: Já budu rád platiti 100 zlatých daně, když mně přijde 300 zlatých do kapsy!) A kdo vám je dá? To by byl hlupák. (Sen. Toužil: Pracovní síla to ušetří!) Pracovní síle se musí dnes, pane kolego, výborně zaplatiti, to buďte jist. Jsme rádi, když ji máme.

Vážení pánové! My jsme uzavřeli smlouvu s Polskem, podle které by se k nám mělo dovážeti jen 16.000 kusů dobytka, ale víte, kolik kusů se dovezlo? Tento kontingent byl překročen více než pětkráte. Přes 90.000 kusů bylo dovezeno, a když dnes následkem toho, že vypukla tam kulhavka a slintavka, zakázalo ministerstvo zemědělství vývoz dobytka z Polska, tu je zle a nevíte, na koho byste to strčili. (Hlas: Za to mohou zemědělci!) Ovšem, ten to odnese.

Všemi prostředky zákonnými budeme se domáhati cel, poněvadž je to věc spravedlivá, poctivá a smluvená. (Sen. Toužil: S kým jste to smluvili?) V roce 1922. Co je to, pane kolego parita mezi průmyslem a zemědělstvím. Já tomu rozumím: Buď cla ochranná na všechno, nebo žádná. Uznávám, že není možno, aby byl průmysl bez ochrany celní, ale uznejte pp. socialisté, že i zemědělství, tento rovnocenný pilíř československé republiky, nemůže být nadále utloukán bezcelným dovozem cizozemských zemědělských výrobků. Chcete aktivování sociálního pojištění od 1, července a myslíte, že to sneseme, když nás ochudíte? Kdo to zaplatí? Má-li vstoupiti do života sociální pojištění dělnické, musí zemědělec býti také uschopněn, aby všechna ta břemena na svých bedrech unesl. Po celou dobu vládli jste vy, vy jste měli primát, vyřizovali jste socialistické otázky a dnes v tomto šestiletí musí být řešeny otázky zemědělské. Cla jsou jedna z nich. (Sen. Toužil: Vy máte v lásce ty chudé lidi!) Ale pane kolego, daleko více, než vy. Co z toho má ten chudý lid, že ho tak demagogicky vedete. Ty vaše teorie, které rozšiřujete pánové, ty ho ani šťastným neudělají, ani nenasytí. (Sen. Šturc: Vy jste ho udělali šťastným?) Ano, za války, pánové, když se sem nic nedováželo, kdo vás aprovisoval? (Výkřik: To jste měli časy!) Hleďte, abychom v zemědělství byli soběstačnými, abychom nemusili z ciziny přivážeti, poněvadž, když budeme soběstačnými, pak naše vývozní bilance bude lepší, pak nebudeme vydávati miliony do ciziny. Myslím, že je to na prospěch republiky, že to není jen zájem nás zemědělců, nýbrž že je to zájem celé naší republiky a jejího národního hospodářství, poněvadž, když to tak půjde a naše vývozní bilance bude čím dále tím horší, pak budeme vydávati do ciziny čím dál tím více než přijímáme, a to je jistě špatná národohospodářská politika, kde se více vydává, než přijímá. (Sen. Havlena: Kdyby přišla válka, to byste si dali! Mají jenom dělnicí více vydávati, než přijímati?) Ale, pane kolego, poslechněte, je lacinější chleba a mouka, že máme o nějakých 50 - 60%, levnější obilí a dobytek? Loňského roku touto dobou byla pšenice za 280 Kč, dnes je za 180 Kč, a podívejte se, v drobném konsumu se to ani neprojeví. Hovězí maso se platilo loňského roku 8 až 9 Kčs za 1 kg živé váhy. Letos vůbec není žádný odprodej, ale řekněme, když už se nabízí za 4,5 Kč, máte maso pořád stejně drahé, 12 až 14 Kč za kilogram. Neříkám, že to dělají řezníci, nýbrž meziobchod, který se nám vymyká, těží z této situace. Divím se vám, jak můžete býti proti zavedení cel. Vždyť vám říkám, že máte dnes přece už láci. Každý dělník chce býti odměněn za svou práci. Vy říkáte, jen ti velcí zemědělci, ale i ten drobný zemědělec má zájem na určitých cenách, poněvadž musí býti za svou práci placen, jako vy chcete býti placeni. Když tu celá rodina o několika členech pracuje na té hroudě, tak musí míti jisté minimum, ze kterého by byla živa. Přál bych vám obléknouti si ten chomout takového malého zemědělce a rok to prodělati a uvidíte! (Sen. Bodnar: O tom nemluvíme!) Musíte mysliti, že takový zemědělec, který má už 2 ha i méně, má zájem na vyšší ceně, i kdyby prodal jen jedno dobytče za rok. Kdyby nastoupila cla pevná, budete míti tutéž cenu. Jestliže vám to na příklad zdražuje druhá ruka, dejte si to propočítati a dejte ji občanský zisk. Ať se to propočítá, zač se může prodávati, ale neútočte na zemědělce, který z toho nic nemá, on není ani za svou práci řádně placen. Nechceme nic, nejsme žádnými lichváři, chceme jen, aby práce zemědělská byla tak honorována, aby člověk na té půdě mohl býti slušně živ.

Vážení pánové! Jak se ty poměry vykrystalisovaly, není to možné; na jedné straně je zde spousta daní a dávek, na druhé straně mluví se stále o berní reformě; trvá to již dva roky a nic se posud nestalo a my také neočekáváme, že placení bude méně. Věc bude uspořádána tak, máme-li dnes 15 až 20% daní a máme-li to na 20 papírkách, že to pak budeme míti na jednom, ale když se to spočte dohromady, bude to stejné.

Tedy netěšíme se příliš na tuto reformu, ale dobré je na té věci to, že zemědělec bude věděti, co má zaplaceno a co má ještě platiti, že nebude zbytečně šikanován zasíláním složenek, že má zaplatiti nedoplatky za rok 1922, 1923 atd. Nejen u nás, nýbrž i u živnostníků stále docházejí upomínky na nedoplatky. Nyní aspoň bude viděti, co má platiti, bude si moci peníze přichystati a nebude pak musiti platiti vysokou daň z prodlení.

Vážení pánové! Konstatuji z tohoto místa, že naše strana se přimlouvá, aby pevná cla byla zavedena, poněvadž vidíme v tom nejen prospěch zemědělstva, ale také prospěch naši Československé republiky. (Hlučný souhlas senátorů strany lidové.)

Místopředseda dr. Brabec: Dále má slovo pan sen. Skalák.

Sen. Skalák: Pánové a paní! Považujeme za nutné při dnešní debatě vysloviti také své názory o různých významnějších zahraničních událostech.

Je příznačno pro celkovou methodu zahraniční politiky dr. Beneše, jak systematicky provádí negaci parlamentarismu. Když jsou nejpalčivější otázky mezinárodní na denním pořadu, zabýváme se zde lapáliemi albánské smlouvy a formální předlohou o vyclívání anglických reklamních tiskopisů, kdežto nejvýznamnější otázky mezinárodní zůstávají stranou - těmi zahraniční ministr a vláda parlament neobtěžují. Připomínám jenom úplné selhání posledního sezení Společnosti Národů v otázce přístupu Německa, dále vzrůstající přiostřování vzájemné situace mezi jednotlivými státy, hlavně vystupováním Mussoliniho, potom selhání odzbrojovací konference, která čím dále tím více ztrácí se v mlze. Hned po locarnských úmluvách podivně se vyjímá zesílení našeho spolku s Polskem návštěvou Skrzyňského se zahrocením proti Německu, jak zdůrazňuje hlavně polský tisk, ačkoliv právě v hospodářských otázkách žijeme s Polskem v neustálých sporech, které vláda nejenom že nezmírňuje, ale ještě zostřuje svými zápověďmi dovozu dobytka. Všechny tyto věci zastavují se přede zdmi československého sněmování.

V posledních dnech zdvižen byl neobyčejný poplach nad uzavřením německo-ruské smlouvy. Vytýká se Německu, že převzalo závazek neúčastniti se na žádné vojenské akci, která by byla namířena proti Rusku a nebyla jím vyprovokována, jakož i závazek, že se nezúčastní žádné proti Rusku namířené akce hospodářské. Tyto závazky jsou prý nesrovnatelné s účastí Německa ve Společnosti Národů. Z toho je viděti, že celá existence Společnosti Národů je namířena proti Sovětskému Svazu,.a je to potvrzením názoru jak sovětské vlády, tak i komunistické internacionály, že Společnost Národů znamená jednotnou frontu kapitalistických států proti Rusku.

Za druhé dělá se velký poplach s tím, když udělá přátelské gesto vůči Rusku Německo. Že také Polsko a v po ledních dnech i Litva uzavřely smlouvu s Ruskem, o tom se nemluví, těm se to nevykládá ve zlé. Z toho následuje, že poměr mezi Německem a ostatními státy nedá se charakterisovati tak zvanou politikou "locarnskou", ale že je pokračováním staré politiky vítězných států vůči státu poraženému.

Dále je viděti, jak špatná je politika německé vlády, která teď má vstoupiti do Společnosti Národů a politika německé sociální demokracie, která je přímo nadšena pro vstup do Společnosti Národů, ačkoliv tato je zde očividně jen pro udržování nadvlády vítězných států nad německým národem v jiné formě.

Zvláště důležitou pro další rozvoj událostí je povšimnouti si, jak na smlouvu německo-ruskou reagovali zástupci jednotlivých států. Paříž a Londýn byli s počátku v kritice jednání o smlouvu se Sověty zdrženlivé. V memorandu, které poslati Chamberlain do Berlína, praví se docela, že britská vláda k navržené smlouvě není nepříznivá. Ale byl to zase dr. Beneš, který zaujal proti ní nejživější a nejostřejší stanovisko, daleko ostřejší nežli pařížský "Temps". Poslal všem signatárním státům smlouvy locarnské sbírku otázek o celých 5ti kapitolách, na které musí Německo, jak prý doufá, uspokojivě odpověděti ještě dříve, nežli vstoupí do Společnosti Národů, než mu pan dr. Beneš dovolí do této společnosti vstoupiti. Svým přátelům z "Národního osvobození" a svým zaměstnancům z "Prager Presse" nadiktoval články plné plamenných hrozeb na adresu Berlína a Moskvy. A aby ukázal své opravdové přátelství k Polákům a zejména k rumunské bojarské klice, která loupežným gestem zmocnila se Besarabie a nyní má vůči Sovětům zlé svědomí, postavil se v čelo politické akce obou států a v této iniciativě bouří a rozplameňuje všecky reakcionářské elementy proti rusko-německé dohodě. O těchto událostech sněmovna československá nemá nejmenšího zdání, nemá žádných informací a patrně také nemá na nich žádného zájmu. Je nutno říci, že tato smutná role československého ministra zahraničí nese již své úspěchy. Podle zprávy římské "Tribuny" zakročil u Chamberlaina polský vyslanec, očividně podle plánu s dr. Benešem smluveného proti německo-ruské smlouvě upozorněním na nepříjemnou situaci, ve které prý se Polsko ocitne, jestliže také vedle něho druhé táty uzavrou s Ruskem podobné smlouvy jako Německo. Také v Paříži se nyní veřejné mínění již obrátilo proti rusko-německé dohodě. "Temps" nyní již shledává, že prohlášení, které o smlouvě učinil zástupce Německa, prý neobjasňují tuto závažnou otázku. Proto prý nepřekvapuje, že dr. Beneš vstoupil ve spojení s polským ministerským předsedou Skrzyňským a že upozornil v souhlase s ním vládu francouzskou, anglickou a italskou na nutnost porad o tom, jaké následky musí míti německo-ruská smlouva pro eventuelní vstup Německa do Svazu Národů. List omlouvá očividně Československo v této vtíravé a nepěkné roli starostmi o celkovou politiku rovnováhy ve Střední Evropě, ale přijímá v celku Benešovu koncepci pod záminkou, že smlouvou s Ruskem stává se Německo méně způsobilým dodržeti úmluvy locarnské. Dokud dr. Beneš a ostatní středoevropské státy uzavíraly separátní smlouvy a protismlouvy, bylo všecko v pořádku a systém vzájemných smluv byl veleben jako jediný prostředek k udržení míru. Sotva, že však také jiné státy se zabezpečují, jmenovitě dělnická sovětská vláda a poražené Německo, je ale, je oheň na střeše a dr. Beneš odkládá poslední zbytky předstírané nestrannosti a vystupuje přímo jako provokatér velkých imperialistických států a zachránce jejich zájmů před možným nebezpečím, které jim hrozí z politického sblížení dvou států, z nichž jeden je stát poražený a druhý stát proskribovaný a stíhaný kletbou kapitalistů celého světa. Pro představitele velkých kapitalistických států je úloha agenta provokatéra zřejmě málo honosná a pánové Chamberlain a Briand s radostí ponechají panu dr. Benešovi právo, aby se kompromitoval jak chce.

Pan dr. Beneš se staví v čelo politiky, jejímž cílem je isolovati Moskvu. Západní kapitalisté mají dosti obratnosti i dosti rozumu, aby své úmysly nevykládali Evropě tak na plná ústa. Je věcí pana Beneše, chce-li se znemožniti dříve, nežli bude projednávána otázka jeho nástupnictví a nežli se bude jednati o jeho kandidatuře na nejvyšší funkci v republice. Seděl příliš dlouho na dvou židlích, svoji protiruskou politiku kryl výklady o blízkosti uznání de jure, na něž ve skutečnosti poctivě nikdy nemyslil. Jeho politika bezvýhradného přisluhování Francii právě zkrachovala. Francie nemůže půjčiti. Je třeba jinak se orientovati a hledati nové pány. To také není tak snadné a zdá se, že nové panstvo vymění také služebníky. Panu dr. Benešovi dozvánějí. Aby se udržel, tváří se nejzuřivějším nepřítelem Sovětů. Myslí, že stačí obratnost žongléra k tomu, aby se udržel za všech okolností.

Jeho jednání s Polskem nepřineslo plné uspokojení a nevedlo ke splnění všech plánů pana Skrzyňského, který neodjížděl z Prahy právě nadšen. Dr. Beneš nemůže tak daleko, jak by chtěl jeho polský přítel, ale nemůže mu také odříci a tím právě ocitá se ve slepé uličce. Není mu dobře a proto vyhazuje na všechny strany. To však jeho posici nezachrání ani doma, ani za hranicemi. Ti, kdož jej doma štvali k této politice, mu stejně nevěří, a až zkrachuje v podnicích, do nichž se dostal pod jejich tlakem, pak jej s největší radostí pošlou přednášeti na universitu. Jeho zahraniční "přátelé" si nikdy nenavykli odměňovati své lokaje opravdovým přátelstvím. Kdyby pan dr. Beneš byl dělal politiku svého státu, kdyby byl hledal spojení s SSSR, mohl míti pro západní pány cenu. Byl by činitelem a ne služebníčkem, kterého kapitalisté vyhazují, když už není k potřebě. Dnes je pouze směšným venkovským policajtem, který dává na sobě znáti více strachu o osud radnice, nežli sám pan starosta.

Stanovisko dr. Beneše ve věci německo-ruské smlouvy vysvětluje nám též jeho nechutné průtahy v uznání sovětské vlády de jure. Když byl vyčerpal všechny výmluvy, šel na to s otázkou odškodnění. Vznesl požadavek, aby Sovětská vláda zaplatila náhradu bývalým "ruským Čechoslovákům", kteří byli v Rusku jako všichni kapitalisté a podnikatelé sociální revolucí vyvlastněni. Na ty okolnosti, že československé legie přivezly s sebou z Ruska nesmírné poklady a že by vláda Československá měla zaplatiti stamilionový účet za dopravu a zásobování legií, zejména když uznala a platí podobné účty "přátelským" státům Francii a Italii, na tyto okolnosti dr. Beneš nehledí. V této věci je úplně pod komandem dr. Kramáře, jehož přání je mu vším, a těžké škody, které tím působí celému hospodářskému životu v Československu, jsou mu věcí vedlejší. (Sen. Modráček: Bylo by zajímavé, kdyby ti dva se dostali dohromady! - Veselost.) Objektivně stojí ty věci tak, že na nich nemůžeme změniti ani vy, ani já ničeho. Pan dr. Beneš sloužil dr. Kramářovi, jeho politice, tak, jako kdyby byl k tomu zjednán docela z důvodů politických. (Veselost.) Právě nyní hrozí Československu nová odbytová krise a ministr zahraničí, jehož úkolem by bylo hledati a usnadňovati odbyt pro výrobky zdejšího průmyslu... (Smích.)

Pánové, nesmějte se! Za politiku dr. Beneše ohledně uznání sovětského Ruska jste vy stejně odpovědni, poněvadž tato politika dostala svůj význačný výraz v době koaliční vlády. Za to jste vy spoluodpovědni a vy stejně s dr. Benešem obstaráváte jen zájmy vysoké národně-demokratické kliky finančně kapitalistické, která vám klade vždy své ultimatum: ceterum censeo, Rusko nesmí býti uznáno! (Sen. Sechtr: Uznáváme ty, kteří platí!) Ohledně placení ukazujete, že jste úplný ignorant. Dovolte, abych Vám k této otázce přednesl několik kritických dat. Právě nyní hrozí Československu nová odbytová krise a ministr zahraničí, jehož úkolem by bylo hledati a usnadňovati odbyt pro výrobky zdejšího průmyslu, vidí svůj úkol v tom, aby znemožňoval styky s největším odbytištěm západní Evropy, se Sovětským Ruskem. Před nedávnem podával ředitel Vítkovických závodů Sonnenschein zprávu závodnímu výboru o možnostech vývozu a uváděl, že vývoz do Ruska z Československa klesá, naproti tomu však vývoz z Německa bude podepřen rozsáhlými úvěrovými smlouvami s největšími německými firmami. Ale už dnes je možno říci, že ani Německo není na prvém místě, pokud se týče dovozu zboží do Ruska. Je to Anglie a Amerika, které zaujaly nyní místo prvé. Obchodní obrat s Anglií činil v posledním roce 600 milionů zlatých marek proti 380 milionům obratu s Německem. Také, pokud se týče financování ruského vývozu, připadá téměř celá účast finanční na angloamerický kapitál. I největší koncese jsou v rukou Angličanů.

Dr. Beneš kráčí tou dobou v čele politiky, která je nejnepřátelštěji zahrocena proti Sovětům a vymoženostem ruské sociální revoluce. Dělá tuto politiku s takovým zápalem, že současně pracuje jako nejhorlivější agent ve prospěch anglického kapitálu a podnikatelů, kteří s tohoto odporu blízko ležících států jenom těží a strhují všechen užitek z exportu i dovozu pro sebe. Za to považoval by dr. Beneš za hrozné provinění, kdyby definitivní úpravou poměrů k Rusku otevřel také cestu vývozu československému. Rozumní lidé a dělníci již dávno odsoudili a odsuzují tuto parvenuovskou roli státníka, jenž osobním a diplomatickému prestiži a justamentu obětuje zájmy své země. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Dále má slovo pan sen dr. Heller.

Sen. dr. Heller (německy): Slavný senáte! My všichni nebyli bychom si zajisté pomyslili, že tato smlouva s Albanii zavdá příčinu k takové debatě. Ale my vítáme tuto debatu. (Sen. Sechtr: Z toho jsme dostali malárii! - Veselost.) Vždyť se každý zabýval jen málo Albanií, asi ze strachu před malárií! Přesto i my stejně jako řada řečníků přede mnou, kteří to zdůraznili, uznáváme za bezpodmínečnou nutnost, abychom promluvili o událostech poslední doby jak ve vnitřní, tak také v zahraniční politice. Také my litujeme co nejvíce, že, pokud jde o zahraniční politiku, dodnes nebyla poskytnuta k tomu příležitost, a litujeme, že pan dr. Beneš svoji politiku provozuje bez jakéhokoli vlivu se strany parlamentu, že se tajná diplomacie, proti které dříve jednou nalezl tak krásná slova, za jeho režimu pěstuje dále stejnou měrou, jako dříve. Vyhrazujeme si vývody o tom pro zítřejší debatu, při které příslušník naší strany o všech těchto věcech obšírně promluví.

Dnes bylo nesmírně zajímavým vystoupení kolegy Donáta, který se asi nesmírně těší, že mu osvobození od hodnosti presidenta senátu umožňuje zastávati se zájmů své strany, což mu ovšem nikdo nebude vytýkati. V otázce cel apeloval kolega Donát na nás, na zástupce průmyslového dělnictva vůbec, a chtěl nám dokazovati, že zájmy dělnictva jsou totožné se zájmy zemědělství, resp. že zájmy průmyslového dělnictva přímo vyžadují zemědělská cla. V celé argumentaci kolegy Donáta je však veliká chyba. Zaměňuje zájmy zemědělství jako takového se zájmy velkých rolníků, rolníků, kteří disponují větší výměrou půdy. Stojíme na stanovisku - a to bylo stokráte prokázáno - že zde je zcela značný rozdíl zájmů, že zájmy malých rolníků a malých zemědělců naprosto nejsou totožné se zájmy velkých rolníků a velkých zemědělců. A zde se naše cesty rozcházejí. Zastupujíce zájmy průmyslových dělníků, zastupujeme zároveň zájmy malých rolníků a malých sedláků, všech těch, kteří vyrábějí méně, nežli co potřebují, všech těch, kteří k živobytí potřebují více, nežli sami vyrábějí.

Poukazuje se tak často na zadlužení právě malého zemědělce po válce. To je správné. Malí zemědělci jsou zadluženi přes vysoké ceny obilí, jaké donedávna měli; vysoké ceny obilí nemohly tedy zabrániti, že malí zemědělci po válce musí zase zápasiti s dluhy, že musili zatížiti svůj majetek, že dnes mají zase skoro právě tolik dluhů jako před válkou. Vidíte již z toho malý vliv, jaký mají vysoké ceny obilí na postavení malých rolníků, resp. zhoubný vliv, který mají vysoké ceny obilí na postavení malých rolníků. Kdyby skutečně vysoké ceny obilí, způsobené vysokými obilními cly, kdyby skutečně tyto vysoké ceny obilí pro všechny rolníky bez rozdílu byly naléhavou nutností, kdyby skutečně vysoké ceny obilí byly prostředkem, aby nepomohlo všem zemědělcům, také malým, nebylo by možno, aby se malí zemědělci ocitali zase ve dluzích v době, kdy ještě před několika měsíci měli vysoké ceny obilí, (Sen. Prošek: Teprve letos se zadlužili! To dokáže statistika!) Že se zadlužili teprve v posledních 4 měsících? To přece nikomu nenamlouvejte, nemějte nás za tak naivní! Zadlužení malých zemědělců pokračuje od konce války nepřetržitě, přes vysoké ceny. Z toho je viděti, že vysoké ceny obilí nemají nic společného s blahobytem malých zemědělců, naopak že vysoké ceny obilí jsou malým zemědělcům na škodu. Kdybyste vystoupili zjevně a poctivě a řekli: "my zastupujeme zájmy velkých sedláků", byla by situace zcela jasná. Pak bychom věděli, na čem jsme a nebylo by více žádného sporu. Zajisté, velcí sedláci, všichni ti, kteří mají nad určitou výměru půdy, mají zájem na vysokých cenách obilí, potřebují je, aby svůj prospěch zvětšili. Ale malí zemědělci jich nepotřebují. (Výkřiky.) Potřebují zajisté zcela jiných věcí, zvýšení intensity zemědělství atd. O tom ještě promluvím.

Tento rozdíl mezi malými a velkými zemědělcovy zamlčujete a zastíráte a v tom leží neupřímnost vaší politiky, a na této cestě vás nebudeme následovati, nýbrž učiníme všechno, abychom také v kruzích malých zemědělců na tento rozdíl poukázali, abychom malým zemědělcům dokázali, že vaše politika je zájmům malých zemědělců na škodu, že požadavek vysokých cel je s to, aby snížil životní míru malých rolníků a nikoli aby ji zvyšoval. (Sen. Hybš: Ale přesvědčte se, pane doktore, mnoho-li dávají toho obilí na trh malí zemědělci a mnoho-li ti největší, a uvidíte!) Malý zemědělec musí to málo, co vyrobí, prodávati, poněvadž si musí kupovati jiné věci, kterých k živobytí potřebuje, poněvadž musí platiti daně a úroky z hypoték atd. a poněvadž přirozeně... (Sen. Hybš: Vám se jedná jenom, jestli těm malým má bíti ta ochrana dána, nebo ne! A tu se vás táži, zdali víte, mnoho-li procent toho obilí dávají na trh ti malí zemědělci a mnoho-li dávají velcí?) Ale zajisté, ovšem víme to velmi dobře, že malí zemědělci celkem dávají veliké procento obilí na trh. Ale vypočteno na hlavu jednotlivce, činí to velmi smálo. (Sen. Kroiher: Tak mají zájem na ceně!) Musí prodávati potraviny a musí je draze platiti, a pochodí při tom jen špatně.

Kolega Donát tedy poukazoval na vysoká cla v Americe, Německu a v jiných státech. Neměl mluviti o clech v Německu. Neboť tato cla byla loňského roku zavedena měšťáckou reakcionářskou vládou v Německu proti vůli a proti hlasům zástupců dělnictva. Vidíme od té doby nepřetržité stoupání nezaměstnanosti v Německu. A jestliže Německo dnes je státem, ve kterém se obyvatelstvu daří nejhůře, jsou tím vinna z valné části vysoká cla, která tam byla stanovena na potraviny. A uvádíte-li Rakousko, platí totéž o Rakousku. (Sen. Kroiher: Ale tam by to mohli sociální demokraté snadno zmařiti, když mají 48% poslanců!) Předně není pravda, že mají 48% poslanců, to není správné, je jich značně méně, ale poněvadž Rakousko je skutečně demokratickým státem, nemůže menšina zabrániti usnesení většiny, i kdyby jich bylo 49%. (Sen. Kroiher: Mohla by zcela jistě!) Ale jen nedemokratickými prostředky. My jsme demokratickou stranou a víme, kdyby to vaše zájmy vyžadovaly, že byste přes všechno ujišťování o demokracii sáhli ke všemi prostředkům. (Sen. Kroiher: Oho! To byste musil dokázati!) To již přijde. My vám to ještě dokážeme. Vy jste se nikdy nerozpakovali, vy se ani v budoucnosti nebudete rozpakovati. Již kolega Průša poukázal na to, že Amerika je státem, který se sám zaopatřuje, který od nesčetných let provozuje politiku vysokých ochranných cel. (Výkřiky.) A dejte našim dělníkům mzdy amerických dělníků, a my vám dáme cla, která chcete míti. (Různé výkřiky na pravici.)

Pan sen. Donát zdůraznil dále jako slavný čin nynější úřednické vlády, že zakázala dovoz dobytka z Polska. (Hluk.)

Místopředseda dr. Brabec (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr. Heller (pokračuje): Ministr Slávik vydal tento zákaz, který odůvodňuje nakažlivými nemocemi, jež panují v Polsku. Proč nemluvil řečník o zákazu průvozů do Rakouska? Byly zde také vinny nakažlivé nemoce? Zákaz byl sice zase zrušen, ale on odůvodňoval také zákaz průvozu nákazami a tím ukázal, že nákazy nejsou příčinou zákazu, ani pokud jde o průvoz, ani o dovoz. Bylo to výhradně hájení zájmů velkých sedláků, těch velkostatkářů, kteří přivádějí dobytek na trh, výlučně zájmy těch on zastupoval. Jeho údaje, že ministr obchodu je k tomu oprávněn, se neshodují, právě v tomto případě vydal zákaz dovozu ministr zemědělství.

Kolega Donát poukázal dále na to, že je neslýchané, že dovezeno bylo za 5 miliard potravin z ciziny. Co to znamená? Že se zde potřebuje potravin za těchto 5 miliard. Nedováží se více, nežli čeho je třeba. A kdybychom byli měli cla na tyto potraviny, byli bychom cizině zaplatili místo 5 miliard 7 miliard a mimo to ještě 3 až 4 miliardy zdejším zemědělcům, takže by tyto potraviny byly nás stály místo 5 miliard 10 miliard. S takovýmito argumenty nám nesmíte přicházeti. Nepřejete-li si, aby dováženy byly potraviny v takovém množství, postarejte se o zvýšení intensity zemědělství. Co se stalo pro zvýšení intensity v těch letech, kdy se velkému zemědělství dařilo velmi dobře? Co se tehdy stalo, aby výtěžek půdy u nás přiveden byl na míru, jakou spatřujeme v Německu a v Dánsku, kde se na mnohem špatnější půdě dociluje mnohem většího výtěžku obilí? Zde to máte. Nepřejete-li si dovozu potravin za 5 miliard, nechť se zemědělství stará, aby se více vyrobilo! Pan kolega Šabata stěžoval si obzvláště do špatného vlivu obchodního kapitálu a lichvy. Co jste učinili vy, kteří od roku 1918 v této zemi vládnete, abyste tuto lichvu potřeli? Co jste učinili, abyste zabránili tomu, by potraviny cestou od výrobce ke spotřebiteli nebyly o tolik zdražovány? Kde jste byli, kteří od osmi let v této zemi vládnete? Je to divné. Poněvadž zde zájmy jedné koaliční strany odporovaly zájmům jiné koaliční strany, poněvadž zde zájmy zemědělství odporovaly kapitálu obchodnímu a průmyslovému, proto jste nikdy nepřikročili k tomu, abyste zde v obou těchto komorách se usnesli na zákonech proti lichvě, abyste ji zmírnili, ačkoli jste tak mohli učiniti. Vládli jste neomezeně a přes to bylo možno, že tento meziobchod nejen nepolevil, nýbrž stále byl horší a ukazoval výstřelky. My jsme vždy ochotni vystupovati proti těmto výstřelkům. Jestliže se však domníváte, že panující společenský řád vůbec může tyto výstřelky odstraniti, pak se mýlíte, neboť považuji lichvu za imanentní vlastnost kapitalistického společenského řádu, patří k němu nerozlučně. Lichva není ničím jiným, nežli přehnaným vykořisťováním lidí. A pokud trvati bude vykořisťování lidí, bude trvati také přehnané vykořisťování lidí, totiž lichva.

Chcete-li vážně něco učiniti, aby se pomohlo zemědělství, měli jste jíti jinou cestou, pak měli jste zavésti dovozní a vývozní monopol, vytvořiti organisace zemědělců a konsumentů, které by měly vliv na utváření cen. To by byla bývala cesta, na které bychom se byli mohli shodnouti. Cestou vzájemné dohody bylo by bývalo možno chrániti zemědělství a zároveň dělnictvo. Ale ani touto cestou jste se nedali; odmítli jste ji, poněvadž jste se domnívali, že jen pohodlnou cestou celní ochrany, po této zcela špatné cestě, dojdete k tomu, čeho si přejete. Ale nechcete se dáti cestou, která druhému neubližuje. Ale to je jediná cesta, na které bychom se mohli shledati; na vaši celní politiku nikdy nepřistoupíme. Návrh, který podal kolega Donát, budeme v obou komorách potírati do posledního okamžiku. Nikdy nebude lze naši stranu získati pro takovýto návrh.

(Místopředseda dr. Hruban přejímá předsednictví.)

Vítám vystoupení Donátovo. Vítám to, že rozpory koaličních stran přeneseny byly z "Pětky" zjevně do sněmovny. Vítám to, že konečně odstraněno bude jednou dusivé ovzduší, které od osmi let zamořovalo tuto zemi, vítám to, že kolega Donát, nejsa více vázán koalicí, zájmy své strany zde z tohoto místa zjevně a otevřeně zastupuje. Doufám, že také strany, které nesdílejí stanovisko Donátovo, učiní totéž. Očekávám, že nastane nyní semknutí měšťáckých stran. Jsem přesvědčen, že páni kolegové s druhé strany s vlajícími prapory půjdou za návrhem Donátovým, tam se shledají! (Sen. Luksch /německy/ Jedná se o existence tisíců sedláků!) Jsem o tom přesvědčen, že naši němečtí agrárníci budou hlasovati pro návrh Donátův a že tak připraví cestu pro novou všenárodní koalici. Vím to (Hluk. - Různé výkřiky.) Prosím, já tuto novou koalici uvítám od srdce, byla by osvobozením pro nás všechny. (Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím pánové o klid! (Hlas: Bude nová koalice! - Sen. Kroiher: Prorokujete počasí a je duben! Výkřiky sen. Luksche.) Neračte vyrušovati, slovo má pan sen. dr. Heller!

Sen. dr. Heller (pokračuje): Pánové, proti semknutí měšťáckých stran nutno postaviti semknutí dělnických stran, park zjednány budou v této zemi jasné poměry. Vítáme návrh Donátův jakožto první krok k vytvoření těchto jasných poměrů. (Souhlas na levici.)

Místopředseda dr. Hruban: Dalším řečníkem je pan sen. Dundr. Uděluji mu slovo. (Hluk.)

Prosím o klid!

Sen. Dundr: Slavný senáte! Nemohlo překvapiti, že při projednávání vládního návrhu o úpravě obchodních styků mezi Československem a Albanií přivedena byla na přetřes otázka hospodářská, otázka ochrany zemědělské produkce, a nemohlo rovněž překvapiti, že oficielní zástupci zemědělských kruhů přednesli zde řadu stížností a přání, podle nichž měla by býti tato otázka řešena a zajištěna ochrana těm, kdož na půdě pracují a vyrábějí.

Při této příležitosti snesena byla řada dokladů, aby potvrzeno bylo stanovisko, které zaujala agrární strana k otázce pevných zemědělských cel, v nichž spatřuje v této době jediný lék, jediný prostředek, jímž možno výrobu zemědělskou před otřesy a katastrofou zachrániti. (Výkřiky.)

Podle tvrzení a četných projevů, ať jsou pronášeny v tisku nebo na konferencích, považují se pevná zemědělská cla za universální prostředek, jímž má býti katastrofa, o níž se mluví a píše, od zemědělství odvrácena. Považuji za nutno, abych zejména při této příležitosti zdůraznil... (Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Dundr (pokračuje): ... že jsou v Československu pracující vrstvy, které postiženy jsou daleko více krisí, než stav zemědělský, a že právě zde by bylo na místě, aby se tatáž péče, anebo ještě ve větší míře projevená péče ukázala také k těmto vrstvám, když se mluví a chce mluviti o prostředcích k ozdravění poměrů a záchraně těch, kdož v tomto státě pracují. Byly zde líčeny veleni těžké bolesti zemědělského stavu. Chápeme, že v zemědělství jsou zaměstnány vrstvy, které prožívají velmi těžké období svého života. Je to zejména zemědělský dělník, který postrádá těch sociálně-politických opatření, nebo aspoň některých sociálně-politických opatření, která má živnostenský a průmyslový dělník, a který také postrádá prostředků, aby jen poněkud slušně mohl býti živ. Také víme, že v zemědělství jsou malí lidé, domkáři a drobní zemědělci, kteří právě v této době postiženi byli nepřízní hospodářských poměrů, ale víme, že přes to v zemědělství je vrstva lidí, jimž poměrně daří se dobře a láteří, stěžují-li si dnes, stěžují si proto, že minuly doby, kdy vydělávali úžasné obnosy a kdy jim proti všem ostatním stavům velmi dobře se dařilo. Pánové z tábora kruhů zemědělských, vzpomeňte, v jakých poměrech žil střední a bohatý rolník r. 1920 a 1921, v těch letech, kdy ostatní vrstvy a zejména pracující vrstvy žily v největší tísni a nedostatcích a kdy tu nebylo pro ně žádné pomoci! Chápu, že stýská se právě těmto kruhům zemědělským po těch zlatých časech, ve kterých žily v těch střech poválečných letech, a že by rády uvítaly, kdyby tyto zlaté časy, tato tučná léta opět se vrátila.

Naše zemědělské kruhy, které zastoupeny jsou stranou agrární a také stranou lidovou uvádějí na potvrzení svého stanoviska, že je nutno zavésti pevná zemědělská cla, poněvadž klouzavá cla, loňského roku zavedená se neosvědčila. Mám za to, že tímto tvrzením, které se nyní uvádí, potvrzuje se jen správnost stanoviska strany sociálně-demokratické, která loňského roku proti klouzavým clům, nespatřujíc v nich prostředku záchrany nebo ochrany, kategoricky se postavila.

Ale našim kruhům zemědělským, representovaným stranou agrární, nejde pouze o zemědělce.

Před několika týdny četl jsem v agrárním časopise "Rodný Kraj", vycházejícím v Mladé Boleslavi, článek, podepsaný panem kolegou sen. Šimonkem, v němž uvádí, že jest nutno zavésti pevná zemědělská cla, aby se nejenom prospělo zemědělství, ale aby z výnosu těchto cel mohly býti poskytnuty prémie exportnímu průmyslu, tedy tomu průmyslu, který podle vašeho tvrzení je chráněn mimořádnou celní ochranou, tomu průmyslu, který vyplácí akcionářům, v nichž mnozí jsou i velkými zemědělci, 20, 30 až 50% na akcie, tomu průmyslu z výnosu zemědělských cel, které tu odvede konsument, mají býti poskytnuty ještě exportní prémie, aby ještě více na dividendách akcionářům mohl vypláceti.

Pánové! Soudím, že právě tato okolnost přesvědčuje nás o tom, že nelze hledati ochranu zemědělské výroby v zavedení pevných cel, že je zde nutno pracovati v tom smyslu, jak jsme bezpočtukráte prohlásili, pracovati k paritě mezi zemědělskými a průmyslovými výrobky... (Hlas: To chceme!) postupným snížením cel na průmyslové výrobky. To jest jediná cesta, kterou zde můžeme nastoupiti. Myslím, že by tato cesta byla schůdnější, že by nevedla k novým ostrým konfliktům a zápasům... (Výkřiky.) Vy jste to mohli dělati jako my, nikdo vám nebránil, abyste podporovali vaše snahy v tomto směru a nemusili jste si dnes stěžovati na mimořádně vysokou ochranu průmyslových výrobků, z čehož také mnozí zemědělci jako akcionáři průmyslových podniků mají neobyčejný prospěch.

Když už ukázáno bylo na pokles cen zemědělských výrobků, když už ukázáno bylo na to, co jsme ztratili tím, že k nám bezcelně mohly býti dováženy zemědělské plodiny, mouka a masné výrobky, chci poukázati na ta, co ztrácelo a ztrácí ještě dnes průmyslové, živnostenské a zemědělské dělnictvo a co ztrácejí všichni zaměstnanci, odkázaní na mzdu nebo plat.

V r. 1922 sníženy byly platy zaměstnancům, a dělníkům o 30, 40, 50%. Tehdy té krise, do níž vcházelo průmyslové a živnostenské dělnictvo nikdo si z vašich řad téměř ani nevšiml a viděli jsme, že průmyslová krise vzrůstala neobyčejnou měrou, poněvadž počátkem r. 1923;měli jsme 440 tisíc nezaměstnaných dělníků a dělnic, jimž pouze z 50% vyplácena byla nedostatečná státní podpora.

A dnes, když se poměry v předcházejícím roce na trhu práce poněkud zlepšily,.objevují se opět účinky průmyslové krise, jejíž příčiny spočívají v nemožnosti odbytu nikoliv na domácím trhu, nýbrž na trhu zahraničním. Nezaměstnanost nám vzrůstá a k tomu přidružují se ještě snahy fedrované z řad právě agrární strany, prováděti pasivní resistenci nebo sabotáž v zemědělských strojírnách. Naši zemědělci, odvolávajíce se na příkazy, které jim dalo vedení agrární strany, prohlašují, že kupovati nebudou. (Hlas: Nemají za co!) To jsme již slyšeli několikráte, že nemají za co. Ale víme, že učiněné objednávky byly stornovány, aby právě tímto způsobem donucen byl pracující lid k určité povolnosti a aby pod pohrůžkou ztráty existence snad připojil se k tomu volání po pevných zemědělských clech, (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.)

Pánové, slyšel jsem zde výroky, které nasvědčovaly tomu, že u mnoha pánů převládají naprosto mylné názory o poměrech dělnictva průmyslového i živnostenského. Dělník neplatí snad žádné, nebo téměř žádné daně. A zatím pravý opak je pravda. Jestliže dnes dělník splácí na nedoplatky daňové pravidelně každý týden určitý obnos, soudím, že vykonává ke státu plně svou povinnost, nemluvě tu o nepřímých daních, které v největší míře naše dělnictvo odvádí. Ukazováno bylo na 6 milionů obyvatel, kteří jsou živi ze zemědělství. V tom jsou počítáni dospělí i nedospělí, a podívejte se na statistiku naší a shledáte, že v průmyslu a živnostech je zaměstnáno přes 2 miliony dělníků. Připočítáte-li příslušníky rodin, oč více je zde těch, kteří živi jsou z průmyslu, ze živností a obchodu? Pánové, podívejte se do naší úřední statistiky a přesvědčíte se, že v průmyslu, živnostech a obchodu je zaměstnáno 52% osob, kdežto v zemědělství méně. (Hlas: Průmysl je v tom započítán!) Ano, zemědělské strojírny, lihovary, pivovary, to jsou průmysloví zaměstnanci a tu nepočítám ty, kdož jsou zaměstnání v těch inteligentních povoláních, jichž přece určité procento v Československu je. A nyní mezi těmi 6 miliony, které počítáte do svých řad, o něž projevujete mimořádnou péči, je značné procento těch, kteří, nenalézajíce existence na venkově, musí nalézati prostředky k výživě v průmyslových závodech, na stavbách atd. A kolik vašich nejbližších příslušníků, anebo kolik příslušníků rolnických rodin jde na zaměstnání do průmyslových závodů, do živností? A o tyto příslušníky pracujících vrstev nám také jde. Mluví-li se o těžkých poměrech, jimiž dnes promíšen je náš hospodářský život, neračte zapomínati, že nejde tu pouze o zemědělství, že v daleko těžších poměrech žije pracující lid, zemědělské, průmyslové a živnostenské dělnictvo.

Uvedu jen několik cifer k osvětlení těchto poměrů. Podle statistiky Mezinárodního úřadu práce mzdy dělnictva v Československé republice nalézají se na 14. místě proti jiným státům. Podíváte-li se do skutečných poměrů průmyslového a živnostenského dělnictva, které pracuje plných 48 hodin týdně, shledáte, že výdělky činí 150, 160 až 180 Kč týdně a že k tomu přidružují se dělníci, kteří pracují 3 až 4 dny v týdnu a jichž výdělky činí 80, 90, 100 Kč týdně, z nichž budou povinni živiti i několikačlennou rodinu. Pánové, dělník by si také rád vydlužil v případě spotřeby, ale nenajde se nikdo, kdo by na jeho nezaměstnanost a na jeho veliký počet příslušníků rodiny něco půjčil. Posuzujte také poměry, ve kterých se nachází dělnictvo. Mějte na zřeteli nejenom svoje vlastní třídní a stavovské zájmy. Přihlížejte také k zájmům těch ostatních. A jestliže jste prohlásili, že zemědělství je stavem, o který se opírá stát, nebo jako svého času bylo řečeno, že první člověk, který stanul na půdě, byl zemědělec, pak soudím, že právě dnes, zejména v našem převážně průmyslovém státě, je ten, o kterého se ustát opírá, pracovník, dělník, zaměstnanec, který také tvoří největší počet příslušníků této republiky. (Hlasy: To není pravda!) Pánové, já se o to s vámi příti nebudu, jestli to je pravda či nikoli, jen doporučuji: Vyhledejte si statistiku o úředním sčítání lidu a přesvědčíte se, že mám pravdu! (Hlas: Že zemědělců je nejvíce!)

Zavedení pevných zemědělských cel musilo by za těch tendencí, které se v našem životě uplatňovaly, vésti ke zvýšení cen životních potřeb, ke zdražení. A nyní představte si: vy mluvíte o snížené kupní síle venkovského obyvatelstva, ale jaká je kupní síla a schopnost průmyslového a živnostenského i zemědělského dělnictva? Zvýšením cen, zdražením životních potřeb klesne tato síla ještě více, a my budeme svědky vzrůstajících poruch v našem hospodářském životě a budeme svědky nadcházejících hospodářských a sociálních bojů, a poněvadž je nemyslitelno, aby dělník; jemuž se zvýší životní potřeby o 5 nebo 10%... (Hlas: Proč by se mu musily zvyšovati?) Pánové, já vám to dokáži. Dělník, jemuž se zvýší životní potřeby o 5 nebo 10%, nemůže nésti toho zvýšení na svých bedrech, to zvýšení musí se přesunouti také na bedra někoho jiného. Chci vás jenom přesvědčiti o tom že zvýšení cen, k němuž dojde při zavedení pevných zemědělských cel, přeneslo by se do všech ostatních výrobků a našeho zboží a mělo by za následek zdražení všeobecné. Logickým důsledkem pevných cel nemohlo by býti nic jiného při těch tendencích, které jsou uplatňovány v našem životě hospodářském, nežli zvýšení cen. Vy nám můžete stokráte slíbiti, že ke zvýšení nedojde, ale nemáte moci a těch prostředků, abyste zvýšení, pro něž tu budou podmínky právě ve zdražení a zvýšení cen prvotních výrobků, zabránili. (Sen. Kroiher: O dělnících nemůžete mluviti, ti kupují v konsumech!) My litujeme, že všichni dělníci nekupují v konsumech, poněvadž pak by politika mnohých vrstev byla jiná, nežli je dnes. Pak by se ukázalo, co dělnická třída v tomto státě znamená!

Pánové, nejen dělníci, ale i rolníci kupují v konsumech a družstvech. Tedy jestliže provádějí politiku kterou provádí dělnictvo, pak jim ji jen schvalujeme, poněvadž se velmi často tímto způsobem osvobozují od mnohých na něž si velmi stěžovali. (Sen. Kroiher: Vyhnul jste se otázce!) Nevyhnul jsem se otázce. Já jsem chtěl ukázati na nebezpečí, které by zde vzniklo. Vy nás nepřesvědčíte, že by zavedení pevných cel prospělo malým zemědělcům, kteří mají 3, 4, 5 korců půdy. (Hlas: A z čeho jsou živi ti lidé?) Velmi často z toho, že musí jako dělníci jíti pracovati na stavby, do cihelen a průmyslových závodů. A jestliže ten malý 3, 4, 5 korcový zemědělec něco prodá, pak je to tak nepatrné kvantum, že by nikdy nevyvážel. (Hlas: Vy tomu malému zemědělci neprospějete!) A my jsme to viděli, že jste mu neprospěli zejména při provádění pozemkové reformy, když se pamatovalo spíše na ty bohatší a majetnější, než na ty malé domkáře. (Sen: Kroiher: Tomu sám nevěříte!) Já jsem o tom ze župy, za kterou jsem senátorem, velmi dobře přesvědčen.

Pánové, abychom vytknuli své stanovisko, považovali jsme a považujeme zavedení pevných zemědělských cel v této době vzrůstající hospodářské a průmyslové krise, v době vzrůstající nezaměstnanosti za chybný krok. Prosím, v listopadu jsme měli 38 tisíc nezaměstnaných, a v této době jich máme na 70 tisíc. (Has: A když to tak povedete, budete jich míti ještě více!) Nebude to odvislo od vás, nýbrž od poměrů na zahraničních trzích. Bude to odvislo od situace, jaká se vytvoří v zahraničí. Za této situace, kdy tu vzrůstá nezaměstnanost, kdy výdělky následkem omezení pracovní doby klesají, a kdy nikdo z dělníků neví, jak bude zítra, zaváděti pevná zemědělská cla, bylo by politikou, hospodářsky nezdravou a nesprávnou, bylo by politikou, která by se v první řadě vymstila na hospodářských základech tohoto státu. A nám přece také na tom státu záleží, a soudím, že straně sociálně-demokratické záleželo na tom státu více, než mnohým těm stranám, které dnes si hrají na zachránce státu. (Sen. Kroiher: My jsme ještě nikdy neřekli: "pak republika nebude," ale jeden váš stoupenec to řekl!) My jsme také o tom nemluvili, že republika nebude. (Sen. Kroiher: Řekl to jedné deputaci Bechyně!) My jsme to neřekli, že republika nebude, naopak, my patříme k těm, kteří republiku vydržují a kteří také pro její udržení a pro její rozvoj jako strana přinesli největší oběti. (Výborně!) Vážení pánové! Jestliže jsem tu vytkl stanovisko, které je diktováno hospodářskými a sociálními poměry i potřebami pracujících vrstev, pak dovolte, abych jen několika slovy dotkl se projevu, který učinil pan sen. dr. Ledebur, mluvě o vzrůstajících choutkách fašistických a o nebezpečí, které zde vzrůstá, obávaje se snad důsledků, které by z něho mohly vzniknouti. Já bych jen na adresu těch pánů, kteří ukazují, na nebezpečí fašismu, chtěl říci, že podmět k fašistickým snahám zavdali právě ti pánové v německé říši, kteří nejen fanatickým, ale i v každém směru reakčním postupem a svým jednáním připravovali puče, a kteří právě v německé říši za jeden z účelných prostředků odstraniti odpůrce považovali politickou vraždu. Tedy nato bych chtěl poukázati, aby ti pánové, kteří se bojí následků, si uvědomili, že pravě v těchto krajně nacionalistických kruzích německé říše spočívá to neb ono nebezpečí, před nímž dlužno varovati a které nutno za všech okolností potírati.

Také kolegovi Průšovi, když mluvil o tom, že komunistické straně je snad milejší parlamentární vláda než úřednická, chtěl bych připomenouti, že právě neprojevili dostatek polické soudnosti a prozíravosti, když v té době, kdy parlamentární vláda byla, pomáhali k jejímu zničení a odstranění. My jsme jedině povděčni tomu přiznání, že našim soudruhům komunistům je milejší parlamentární vláda nežli úřednická.

Pánové! Stanovisko, které jsem považoval za nutné zde zdůrazniti, je diktováno nejen zásadními hledisky naší strany a jejím programem, nýbrž je také diktováno péčí o životní zájmy pracujících vrstev, žijících v městech i na venkově. A jako jsme dovedli v předcházejícím období konati svou povinnost, dovedeme i nyní postaviti se nejen proti reakčním snahám hospodářským, ale také proti reakčním snahám politickým a jsem přesvědčen, že s námi v jednom táboře naleznou se všichni lidé pokrokoví a všichni lidé dobré vůle. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. Hrejsa.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! Bylo zde mluveno místo o Albanii o veliké krisi, která stihla naše zemědělství, a jak začíná se blížiti k průmyslu. Vývody předešlých pánů řečníků vedly mne k tomu, abych se také ujal slova. Chci se dotknouti stručně krise zemědělské, kterou pociťují všechny vrstvy našeho venkova, nejen velcí, ale zejména střední a nejvíce malí zemědělci.

Co je příčinou této zemědělské krise? Totéž, co ve starém Rakousku, totiž, že také u nás užívá se dvojího lokte, když se jedná o zemědělství a když se jedná o průmysl. Za starého Rakouska platilo přísloví, že před velkým kapitálem všechno klečí na kolenou. Bohužel, také u nás se věc opakuje. Velký průmysl a veliký kapitál byl a je dosud chráněn našimi zákony, opatřeními a řády.

Vidíme to hned, když pozorujeme obchodní smlouvy, které naše republika až dosud uzavřela, na příklad obchodní smlouvu s Holandskem, Italií a Řeckem a Polskem. Všude je viděti, jak se dělají koncese velkému průmyslu a jak tyto koncese se zkompensují zemědělstvím jak zemědělství tuto cenu z toho platí. Vidíte, jak v těchto obchodních smlouvách se připouštějí bezcelně jisté kontingenty mouky, tam vína, tam ovoce, nebo dobytka, nebo kontingenty výrobků zemědělských s nízkými cly. Aby náš průmysl získal výhody při svém vývozu do cizích států, povolujeme cizím státům bezcelní dovoz cizích výrobků zemědělských. Jistě tato nesprávná naše obchodní a celní politika je jednou z příčin zemědělské krise, která u nás jest.

Druhou příčinou je naše nesprávná politika tarifní. Stát náš staral se a stará o to, by při dovozu cizích výrobků zemědělských zlaciněla doprava, ale aby dovoz výrobků zemědělských domácích co nejvíce se zdražil. Na příklad když dováží se obilí maďarské z přístavu Bratislava do Prahy, jsou dopravní výlohy na 1 q tuším 15.75 Kč; ale dopravní výlohy z nádraží Bratislava do Prahy 17 Kč. Tedy o 15% je dražší doprava obilí slovenského z Bratislavy, nežli doprava obilí maďarského. Aby páni maďarští magnáti, Horthyovi penězokazi, (Hlas: A vrahové socialistů!) a vrahové socialistů tržili od nás veliké peníze, proto tato dopravní politika u nás se provádí!

Z Košic do Prahy je přes 800 km. Z Terstu do Prahy přes 700 km, takže diference je 100 km. Z Terstu do Prahy je 100 km dále nežli z Košic, ale dopravní výlohy jednoho metráku obilí z Terstu do Prahy obnášejí 16 Kč, ale z Košic 31 Kč a několik haléřů, tedy, prosím, o 100% je doprava slovenského obilí do Prahy dražší nežli doprava obilí cizího. (Hlas: Všecko je dražší.) Ano, to je analogické. My, abychom umožnili cizím rolníkům a importérům - nechci používati neparlamentárního výrazu - nás vysávati;- snažíme se sami zdražovati dopravu výrobků do našich historických zemí. To je politika sebevražedná. Doprava metráku obilí, zemáků, bramborů z Českého Dvořiště od hranic českých obnáší přes 10 Kč, ale z Terstu jen přes 5 Kč. Co to znamená? Že náš stát sám strká peníze naše do kapes cizích poplatníků a států. To je nešťastná politika tarifní, která ubíjí naší zemědělskou produkci. (Sen. dr. Witt: Cizí z toho nic nemají, jen my z toho máme.) Z toho mají ti velcí importéři, které podporujete a kterým držíte palec.

Další příčinou krise je nesprávná politika celní. Opakuji snad známé věci, když připomínám, že naše republika převzala celní sazebník rakouský z roku 1906. Tento celní sazebník platí u nás podle posledního nařízení z roku 1921 až dosud. Cla na obilí, mouku, luštěniny a sádlo byla za Rakouska, za vojny, zrušena, také naše republika toto zrušení cel podržela a platilo to až do loňska. Na ostatní dovážené výrobky byly zavedeny tak zvané koeficienty, a zde vidíme zajímavý zjev, jak naše republika a také páni kolegové ze stran dělnických drželi a drží palec velkému kapitálu.

Cla na obilí, mouku, luštěniny, sádlo, byla zrušena až do roku loňského, kdy zavedena cla klouzavá; na ostatní výrobky zemědělské byl zaveden koeficient 3, u dobytka, masa, másla koeficient 1, u drůbeže koeficient 7, tedy trojnásobná až sedminásobná cla byla zavedena na výrobky zemědělské při importu.

Podívejte se naopak, jak se jedná s průmyslem. Dovoz surovin pro průmysl potřebných jest úplně bezcelní, aby páni fabrikanti měli laciný materiál. Na polotovary je zavedeno rakouské clo s koeficienty 13 až 18, ale na hotové výrobky je zavedeno rakouské clo s koeficientem 20 až 30, než bylo za Rakouska. To je ta parita, o které se zde mluvilo. Rolník trží průměrně třikráte, čtyřikráte tolik za své výrobky jako před válkou, ale za výrobky fabrikantské musí platiti dvacet až čtyřicetkráte tolik, co platil před válkou. Na doklad - pokud si vzpomínám, nebyl jsem připraven na tuto dnešní řeč, brány v Německu stojí 290 Kč, ale clo na ně obnáší 320 K, je tedy větší nežli kupní cena v Německu. Hospodářský vůz stojí v Německu 1840 K a clo je 1800 K, nákladní automobil stojí 60 tisíc K, ale clo činí 42.000 K atd.

Z toho vidíte, velectění pánové, jak je zde chráněn průmysl a tím také velký kapitál a jak je ubíjeno naše zemědělství. Ta nesprávná politika, obchodní, tarifní a celní, způsobila tuto těžkou zemědělskou krisi, kde zemědělec prodává pod výrobními náklady, ano často ani prodat nemůže. Zastupuji právě kraje horské, chudobné, kde jsou malí a střední rolníci, za jejichž obhájce se předešlí páni řečníci vydávali. Znám tedy poměry dokonale. Není pravda, co zde bylo tvrzeno, že zavedení pevných a stálých cel bude k prospěchu jen těch velkých statkářů. Podle statistiky - a ta je správná - u nás v republice je 22% zemědělců, kteří vlastní půdu do 5ti ha, od 5 ha do 20 ha 41%, v celku drobných, malých a středních zemědělců je u nás 63%. Zemědělců, kteří vlastní půdu od 20 ha do 100 ha je 17% a přes 100 ha pouze 20%. Vidíme, že zájem na zemědělských clech nemají snad jen ti velcí, nýbrž naopak ti střední a malí mají na nich zájem větší, než ti velcí. Velký rolník, dvořák, statkář snese pokles svých výrobků, malý zemědělec, chalupník, který prodává toho poveze málo... (Sen. Šturc: Který kupuje vlastně!) - na to přijdu - do roka, ať je to kráva, jalovice, vepř, máslo, vejce atd., má zájem na tom, aby prodává-li málo, prodal to slušně, aby jeho práce se mu také zaplatila. Není tedy pravda, že by jen velcí zemědělci měli na tom zájem, naopak ti malí mají na tom zájem větší, než ti velicí. To je právě zvláštní umění u pánů zástupců dělnických stran, že se snažili imputovat malým zemědělcům, chalupníkům a zemědělským dělníkům, že nejde o jejich věc, nýbrž pouze o věc těch velkých. Pozorujeme-li praxi strany sociálně-demokratické, tu vidíme, že od let osmdesátých minulého století, čteme totéž, jako v těchto dnech, že zvýšení ceny výrobků zemědělských neznamená zlepšení poměrů zemědělcova, nýbrž že naopak znamená jeho zhoršení, že když prý stoupne v ceně obilí a maso, zdraží se také výrobky průmyslové a že ten malý zemědělec, jak jsme slyšeli, na to doplatí. "Právo lidu" psalo: Cla agrární přinesou výhody pouze velkostatkářům, ale nikoliv malým a středním. Malý zemědělec, který chová dvě, tři, čtyři kravky, ten maso neprodává, nýbrž kupuje a má zájem na tom, aby maso bylo laciné.

Jiní zase litovali a stěžovali si na ministerstvo zemědělství, že zakázalo dovoz 10,000 vepřů na svátky velikonoční do Prahy a tím způsobilo prý, že vepřové maso bylo drahé. Tito pánové považují malé zemědělce za tak omezené na duchu, že neumějí počítat. To je totéž, jako byste těm malým lidem říkali: Čím budete míti menší mzdu, tím lépe bude se vám dařit. (Sen. Šturc:To vy říkáte!) Vy to říkáte. A vy potřebujete takové hlupáky, s odpuštěním, aby neuměli počítati. Vy nemůžete tomu horníku říci: když ty budeš zdražovati mzdu a pan uhlobaron zvýší cenu uhlí, způsobí to zdražení životních potřeb, a proto je ve tvém zájmu, aby uhlobaron vydělal méně a dělník také méně a pak všechno bude lacinější. (Sen. dr. Witt: Co chcete dělati, co chcete tomu horníkovi ještě vzíti?) Já chci uvésti vaši logiku ad absurdum. (Sen. dr. Witt: Z čeho mají ti lidé to clo platiti, když se náklad na rodinu zdraží o 300 Kč?)

Dovolte, to je sofisma, když říkáte, když ten malý zemědělec bude míti menší příjem, že mu bude lépe. Kdybyste horníkovi, nebo kterémukoliv průmyslovému dělníku řekl: když budeš míti menší mzdu, bude se ti lépe dařiti, tedy by se vám vysmál. To je tatáž gotika, jako když říkáte malému zemědělci: Když budeš míti menší mzdu, bude se ti lépe dařiti. (Sen. dr. Witt: Tak nám řekněte, z čeho to mají platiti?) Já k tomu ještě přijdu. (Hluk.)

Místopředseda dr. Soukup: Pánové, prosím, abyste nevyrušovali řečníka!

Sen. Hrejsa (pokračuje): Zemědělská cla mají význam pro velkého, středního a zvláště pro malého zemědělce. 63% zemědělců je malých a středních. Ti vyrábějí daleko větší část obilnin než ti velcí. Malozemědělci do 20 ha vyrábějí 5% veškerého obilí, střední zemědělci od 20 do 100 ha vyrábějí 28% obilnin a velkostatky přes 100 ha pouze 21%. Mají tedy malí a střední zemědělci na tom veliký zájem, aby cla na obílí zavedena byla, ale nejenom na zavedení cel na obilí... (Hluk.)

Místopředseda dr. Soukup: Prosím snažně o klid!

Sen. Hrejsa (pokračuje): ... nýbrž také na zavedení cel na dobytek a výrobky živočišné. Když klesne cena obílí, klesá také cena dobytka, to je stará zkušenost. Právě malí zemědělci, kteří nevyrábějí dostatek obilí a musí je přikupovati, musejí míti a mají zájem, aby clo na obilí bylo zavedeno, aby jeho cena odpovídala výrobním nákladům.

Čím lacinější obilí, tím lacinější dobytek. Pánové, 90% dobytka vepřového chovají malí zemědělci, malí rolníci a chalupníci i dělnici. Podobně také drobného zvířectva, nejméně 70% chovají střední a malí zemědělci a ti nemají zájmu na tom, aby byli placeni spravedlivěji za svoji práci? Není to pravda, co bylo řečeno o tom rozdílu mezi velkostatkářem a malým zemědělcem, že naše celní politika je škodlivá malým zemědělcům a prospěšná velkým. Právě ten malý zemědělec má na tom zájem, aby zde spravedlivá celní ochrana byla, a tu nejenom ten, kdo vlastní půdu, ale i čeleď a zemědělské dělnictvo má a musí míti zájem na tom, aby zemědělská výroba byla chráněna. Když nemá sedák... (Sen. Šturc: Vy ho skvěle platíte.) - když tomu sedláku berete mzdu, nemůže platiti dělníka, - když ten sedlák nestrží dostatečnou cenu za své obilí a jiné výrobky, nemůže platiti čeleď a dělnictvo a tím trpí právě ten zemědělský dělník a zemědělská čeleď a jenom vlivem vaším a vinou vaši politiky. A to vám škodí také dál. Když vy proletarisujete sedláka... (Sen. Šturc: Na vás je to viděti!) Na mně, bohudíky ne, já se z toho také neživím. S vámi bych ovšem mohl konkurovat i na váhu. To věřím, to není těžké. (Veselost.)

Když vy proletarisujete sedláka a dělníka, vyháníte též tím tyto lidi z venkova do vašich měst a fabrik a způsobujete velikou nabídku práce a tím snižujete, také svoji mzdu. To je zase samovražedná politika, kterou zde provádíte vůči vašemu dělnictvu, neboť tím způsobujete právě velikou nabídku práce a poškozujete své dělnictvo.

Zde je viděti, že není správné tvrzení pana dr. Hellera, ani pana kolegy Dundra že celní ochrana je zájmem těch velikých a nikoli těch malých. Proto bylo správné opatření, když ministerstvo zemědělství chránilo naše dobytkářství zákazem dovozu dobytka do naší republiky a průvozu. Litujeme, že odvolalo onen zákaz průvozu do sousedních států. Podle zákonů veterinářských o ochraně dobytka při vypuknutí infekčních nemocí v jiných státech je ministerstvo oprávněno i povinno zakázati nejen dovoz, ale i průvoz, neboť tím průvozem právě šíří se infekční nemoce. Vidíme to na Moravě, jak dnes z Moravské Ostravy, kam chodí řezníci z celé Moravy a nakupují dobytek a dodávají navenek, šíří se slintavka, kulhavka a mor vepřového dobytka po venkově a jak způsobuje škodu a ztrátu. (Sen. Lukeš: Úředně nebyl zákaz odvolán!) Jděte se jen podívat na Hanou, jak je zamořena slintavkou a kulhavkou. (Sen. Toužil: Starejte se, aby se nešířila tuberkulosa mezi dělnictvem!)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pane kolego, neračte pana referenta při debatě o Albanii rušiti. (Veselost.)

Sen. Hrejsa (pokračuje): Pánové! Německo zakázalo průvoz hovězího a vepřového dobytka svým územím ze zemí nemocemi ohrožených, i z naší republiky. Poněvadž právě k nám byly z Polska zavezeny nemoce, nesmíme dovážeti ani převážeti dobytek přes Německo. Rovněž tak Švýcarsko, kde se vyskytl případ nemoci u jednoho kusu importovaného dobytka, zakázalo veškerý dovoz dobytka k nim. Proto naše ministerstvo zemědělství jednalo velmi benevolentně, když povoluje průvoz dobytka a masa do Vídně.

Bylo zde také řečeno, že agrárníci považují zemědělská cla za universální prostředek proti dnešní krisi. To, pánové, není pravda. Víme, že to není universálním prostředkem, ale jedním z velice účinných. Když zemědělec vyrábí a prodává se ztrátou a pod výrobními náklady, tedy jistě se tak nemůže na věky věkův udržeti, neboť chtě nechtě za pár roků byl by hotov a musil by udělat bankrot. Právě proto, aby mohl ten zemědělec intensivně vyráběti, žádáme zemědělská cla, aby potom se uspokojil také náš konsum... (Hlas: A průmysl!)... a i také průmysl, ovšem že aby potom zemědělec také mohl býti živ a také kupovati vaše průmyslové výrobky.

Když v letech 1880 vypukla krise zemědělská v Německu, tehdy Bismark, který jistě nebyl žádný agrárník, zavedl cla zemědělská. (Sen. dr. Witt: Ale tenkráte se dařilo průmyslu lépe než dnes!) To je možné, tenkráte nebylo po světové válce, nebylo Ameriky atd. (Sen. Kroiher: Tedy zrušíme průmyslová cla, aby se dařilo průmyslu jako zemědělství! - Tak je to. - Výkřik.) Tedy Bismark zavedl cla na výrobky zemědělské, zpočátku pouze 1 M na 1 q obilí, později 2 až 5 M a tu se ukázal zjev, že čím více cla stoupají, tím více klesá cena obilí a mouky v zemi. To je přirozené, neboť když výroba se rentovala, mohl zemědělec také intensivně hospodařiti a do výroby vkládati, užívati umělých hnojiv, střídati osiva atd., vyráběl tedy více a tedy cena jeho výrobků přirozeně klesala.

To je také naší snahou. Jak nám zde bylo raděno, že nestačí jenom cla, že je potřebí zintensivňovati výrobu, to chceme právě, a abychom to mohli dokázati, proto potřebujeme tato cla a proto zavedena býti musejí. Zemědělec nemůže vyráběti se ztrátou, no není možné. (Sen. dr. Witt: Teď račte mluviti o tom, jak to ti dělníci na Ostravsku mají platiti!) Ano, budeme mluviti o tom, jak to mají ti dělníci platiti, jak si přeje pan dr. Witt. Já nejsem připraven a jsem povděčen za jeho napovídání. (Veselost. - Místopředseda dr. Soukup zvoní.)

Naše republika vybírala, resp. vybírá klouzavá cla na obilí, mouku, luštěniny a sádlo a nízká cla na dobytek a maso. A jaký vidíme, pánové, zajímavý zjev? Jestliže naše republika tato cla agrární nevybírá, státy sousední, které jsou chráněny vysokými cly, vybírají tak zvaná cla vývozní. Maďarsko vybírá clo vývozní za obilí, mouku, dobytek atd. Podobně Rumunsko za dobytek atd. (Sen. dr. Witt: To je ochrana pro vás!) To je ochrana pro ně. Prosím, když my nechceme tato cla bráti, když odmítáme peníze přijímati a pro náš fiskus, cizí státy samy vybírají cla a náš konsument, pane doktore Witte (obrácen k sen. dr. Wittovi) platí toto clo ne svému státu, nýbrž cizímu, maďarským magnátům, velkoobchodníkům rumunským atd. (Sen. Kroiher: S náramnou chutí to dělá!) Ano. To je zdravá politika?

Prosím, když bude náš stát vybírati agrární cla ze svých výrobků, odpadnou cla vývozní cizích států a naše výrobky zemědělské se pro konsumenta v ničem nezdraží. Kdyby se však i zdražily, dovoluji si připomenouti, že na základě statistického materiálu státního úřadu statistického možno konstatovati, že ve vydáních konsumenta, jmenovitě průmyslového dělníka, připadá na potraviny 46%, z toho 7% na obilniny, kdežto na šaty 15%. Na základě tohoto fakta možno konstatovati, že zvýšení ceny obilí o 20% způsobilo by stoupnutí celkového vydání u konsumenta toliko o 1.4%, proti tomu však 20% zdražení na látkách způsobuje stoupnutí celkového vydání u konsumenta o 3%, čili dvojnásobné.

Toto je méně známo ve veřejnosti konsumentské, poněvadž by musila býti ostře kritisována okolnost, že zdražení látek v důsledku ochrany příslušných odvětví průmyslových vlastně již máme větší než o 20%. To je příčina, pane doktore, té drahoty, nesprávná ochrana výrobků průmyslových, velikého kapitálového průmyslu.

Když tato cla budou za.vedena, odpadnou cla vývozní která vybírají cizí státy, a kdyby nastalo nepatrné zvýšení potravin, bude toto vyváženo daleko více tím, že zemědělec nabude kupní síly, aby odbíral výrobky průmyslové. Bylo zde již mnohokráte zdůrazněno, jak klesá odbyt výrobků průmyslových v zemi. Když zemědělec nemá peněz, nemůže kupovati a není pravda, že by zde byla sabotáž, že by zemědělci nekupovali průmyslové výrobky proto, aby sabotovali průmysl, nýbrž děje se tak proto, že nemají peněz, a průmysl výrobky zdarma nedá.

V důsledku toho, pánové, nejsou správná tvrzení stran dělnických, že cla by poškodila dělníka, měšťáka, konsumenta atd. Cla nikoho nepoškodí, nýbrž prospějí zemědělství a tím také státu. Divím se našim dělnickým stranám, jakou politiku provozují proti našemu zemědělství.

Četl jsem kdysi jakýsi spis od Gerharda Hildebranda "Úpadek průmyslového socialismu." Asi r. 1911 byl vydán. Tento muž, výborný socialista, napsal, že Německo je vysoce vyvinutá průmyslová země, že dočká se času, kdy nebude moci nakoupiti dostatek průmyslových surovin, poněvadž státy, odkud je dováží, samy surovinu zpracují a hotové výrobky prodají. Tím ztratí Německo dodavatele surovin, ale i odběratele. Proto se ptá a radí ve svém spise, kde najde Německo náhradu za ztracené odběratele. Kde jinde, než doma ve své zemi, když posílí své zemědělství, aby kupní síla jeho stoupla, bude-li zemědělec finančně silný, bude také více konsumovat, a tím také ten průmysl bude se moci udržeti.

Proto pravil a radil Hildebrand, že je v zájmu dělnictva průmyslového, aby nepodkopávalo základy zemědělství, neboť tím podkopává základy budovy, ve které sám sedí. Naproti tomu ovšem i zemědělec musí míti zájem na tom, aby ten průmyslový dělník byl slušně placen a měl též kupní sílu neboť průmyslový dělník, třebaže čítá ne 55%, jak zde bylo řečeno, nýbrž jen 33% obyvatelstva u nás ten když má zase peníze, čili kupní sílu, je největším odběratelem výrobků zemědělských, ať jsou to obilniny nebo maso, tuky atd. Zemědělci - pravil Hildebrand - mají a musí míti zájem, aby také průmyslový dělník ubyl slušně placen a mohl býti živ. To my vám také neupíráme.

Proto radil Hildebrand, aby sociální demokracie zrevidovala svůj program. Ty ideje a utopie Marxovy o zničení a zmizení soukromého vlastnictví, se nesplní, to jsou jen pohádky pro malé děti. Třeba ten program také upraviti - pravil on - a upraviti poměr mezi zemědělcem a dělnictvem průmyslovým v tomto přátelském směru a ne v nepřátelském. Tím jsou poškozovány obě vrstvy a obě strany. A víte, co se mu stalo? (Sen. Šturc: Chraň nás pán bůh!) To jeho soudruzi byli téhož mínění jako kolega Šturc. Chraň nás pán bůh, svolali soud a vyloučili Hildebranda ze strany. Šturc by ho možná odsoudil k smrti za jeho kacířské názory.

Dokud takové názory budou mezi vámi rozšířeny a panovati, není možno přijíti s vámi ke smíru. Ale buďte také jisti, že nepracujte pro dobro, zdar a lepší bytí svého dělnictva, nýbrž že poškozujete jeho existenci a prospěch. Správný poměr bude, až přijdete k rozumu a pochopení, že nesmí býti zničen zemědělec, že dva pilíře státu: silný zemědělec a zdravý průmysl musí býti za každou cenu upevněny, aby naše republika byla v pořádku. (Sen. Sechtr: To nemůže Šturc potřebovat!) Oni spokojenost nemohou potřebovati, to já vím. To je náš názor na sociální otázku a na ochranu zemědělství. Nežádáme nic víc než paritu, rovnost, stejné povinnosti, stejná práva. Vy páni, my páni. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Debata je, pánové, skončena, slovo závěrečné má pan zpravodaj sen. dr. Klouda. Prosím, aby se slova uchopil.

Zpravodaj sen. dr. Klouda: Slavný senáte! Jistě nemohl se nadíti nikdo z nás, že při nepatrném referátu o prozatímní obchodní smlouvě mezi státem naším a Albanií improvisována bude veliká debata, ve které probírány budou nejtěžší národohospodářské, zahraniční a domácí problémy. Já jako zpravodaj přirozeně mám hodně svázané ruce. Musím zastávati stanovisko zahraničního výboru. S uspokojením mohu konstatovati, že proti stanovisku zahraničního výboru, jak jsem je tlumočil, nebylo proneseno ani slůvka. (Veselost.) Proto oddávám se naději, že vy všichni pánové, i vy, kteří jste pronesli nejoposičnější řeči, ukončíte dnešní rozhovor tím, že radostně zdvihnete své ruce pro schválení předlohy. Ale přesto, že jako zpravodaj nemohu zasahovati do debaty tak, jak by si srdce mé přálo, myslím, že aspoň několika slovy mohu dáti průchod svému přesvědčení, že mnoho a mnoho názorů zde pronesených nebylo na místě. Především poukazuji na prohlášení pana koledy Ledebura, který zde mluvil jménem německých stran a který zde učinil prohlášení per associaciam idearum, nejpodivnější asociací idejí dostal se z Albanie pan kolega Ledebur na balkánské poměry u nás. Má najednou strach, aby balkánské poměry nebyly zavedeny také u nás. Bojí se, aby nenastalo shroucení hospodářského života fašistickými prostředky, bojí se národní diktatury u nás a prohlašuje jménem německých stran, že všemi prostředky budou potírati tuto národní diktaturu u nás.

A přichází zase s opačného pólu kolega Skalák, který zde mluvil... (Hlas: Ten není vůbec proti diktatuře! - Veselost.) To tedy opatrně neřekl, jak on to s diktaturou myslí. Ale je zajímavé, že pan kolega Skalák vystupoval zde velmi ostře proti naší vnitřní politice a také proti naší zahraniční politice, proti způsobu a metodám našeho zahraničního ministra dr. Beneše.

Myslím, že nebudu desavuován naším zahraničním výborem, když prohlásím, že "Les extrêmes se touchent" dotýkají se extrémy. Na jedné straně Ledebur, na druhé straně kolega Skalák. Mají obavu z fašistické diktatury a chtějí, nám ukázat cestu, jak se proti ní má postupovati. (Výkřiky.) To jsou nejméně povolaní učitelé, nejméně povolaní ukazatelé správných cest. Myslím, pánové, že naše republika a zejména náš zahraniční ministr celým svým programem, svou činností na mezinárodním programu osvědčil, že naše republika a také on jako významný a směrodatný representant naší republiky na zahraničním foru, koná program a dílo míru. (Výborně!) Kdyby tento program a dílo míru nalezly porozumění právě na těch stranách, které zde s takovou ostrou kritikou vystoupily proti našim representantům, jistě byli bychom ušetřeni mnohého a mnohého, čeho jsme svědky.

Není pochybností, pánové a dámy, že jsme v těžkém položení, že kolem nás rozlévá se krise průmyslová i zemědělská, a není, nesmí a nemůže býti pro nás pochyby, že musíme hledati cesty, jak dostati se z této krise, a jestliže se mluví o ochraně zemědělství, nemůže býti pochyby, že ji musíme hledati, a když se mluví o krisi v průmyslu, není pochyby, že musíme dáti průmyslu ochrany, jaké potřebuje. Zde jsou ty veliké dva zájmy, kde při dobré vůli se můžeme sejíti všichni, (Výborně!) musíme sami navázati a pokračovati v tomto díle míru, které význační naši representanti zahraniční i naší politiky domácí vykonali a vykonávají a bohdá vykonávati budou přes všechny ty kritiky, kterých jsme byli dnes svědky. (Sen. Sechtr: Až bude Skalák presidentem, to to nebudou dělati!) Jestliže jsem, pánové, všeobecně uvedl na pravou míru všechny vývody, které s ostrými hroty proti význačným představitelům naší domácí politiky byly proneseny, dovolte, abych ještě konstatoval: Smlouva republiky Československé s republikou Albánskou má za účel, aby připravila normální obchodní styky mezi státem naším a albánským. (Sen. Šturc: Budeme prodávati pluhy!) Každý ten pluh je dobrý, příteli Šturci.

Tato prozatímní obchodní smlouva je vybudována na zásadě nejvyšších výhod. Proti těmto stěžejním zásadám, proti tomuto hospodářskému rozvoji a vzájemnému styku obou států, proti této zásadě nejvyšších výhod nepadlo zde ani slovo a nemohlo zde padnouti. Tím, že jste se vyhnuli těmto stěžejním základům smlouvy, o které jednáme, nepřímo schvalujete zásady, na kterých je tato smlouva vybudována. Žádám vás jménem zahraničního výboru a doporučuji, abyste všichni tak, jak jste byli jednosvorní v kritice, byli jednosvorní také ve schvalování předložené vámi smlouvy. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Jednání je skončeno, budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém.

Přejdeme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je

2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 22), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu dohoda o vyclívání anglických reklamních tiskopisů sjednaná mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska výměnou not v Praze dne 1. února 1926 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. února 1926, čís. 14 Sb. z. a n. Tisk 38.

Mají páni zpravodajové nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Pastyřík: Nikoli.

Zpravodaj sen. Hybš: Nemám.

Místopředseda dr. Soukup: Kdo souhlasí s tímto schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhému, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení je přijato také ve čtení druhém.

(Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)

Místopředseda dr. Hruban: Dalším bodem denního pořadu je

3. Zpráva výboru imunitního o žádostech zemského soudu v Opavě ze dne 1. prosince 1925, č. j. Tk IX. 628/25, a ze dne 2. prosince 1925, č. j. Tk IX. 613/25, za souhlas ke stíhání sen. dr. Brunara pro přečiny podle §u 14 čís. 1 a 5 a podle §u 17 čís. 1 odst. 2 zákona na ochranu republiky (čís. 12,945 a 12,950/25 předs.). Tisk 56.

Zpravodajem je pan sen. dr. Soukup. Dávám jmu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Soukup: Vážený senáte! Kolega dr. Brunar mluvil na třech schůzích za hranicemi republiky, a to dvakráte ve Vídni ve schůzí vídeňského spolku "Hilfsverein für Deutschböhmen und die Sudetenländer" a po třetí ve Štýrském Hradci ve schůzi tamního spolku "Sudetendeutscher Heimatsbund". Na všech těchto schůzích učinil proslovy, ve kterých spatřuje státní zastupitelství skutkovou podstatu přečinů podle §§ů 14 a 17 zákona na ochranu republiky.

Vzhledem k tomu, že podkladem tohoto trestního řízení jsou výlučně jen zprávy časopisecké, vzhledem k tomu dále, že pan sen. dr. Brunar popírá autentičnost těchto novinářských zpráv a tvrdí (Sen. Kroiher: Rakušané říkali, že to beztoho za nic nestojí!), že projevy tyto, pokud se týkaly součinnosti všech Němců, měly na mysli pouze kooperaci ve smyslu čistě kulturním, navrhuje výbor imunitní, aby souhlas k stíhání pana sen. dr. Brunara v těchto směrech dán nebyl.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Nikdo se k slovu nepřihlásil, dám proto hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem pana referenta, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání pana sen. dr. Brunara, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schváleno.

Tím návrh výboru imunitního, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání, byl schválen.

Dále budeme jednati o bodu dalším, jímž je:

4. Zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Uherském Hradišti za souhlas k trestnímu stíhání sen. Koutného pro zločin §u 1 zákona na ochranu republiky čís. 85/25 předs.). Tisk 55.

Zpravodajem je pan sen. dr. Baxa. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Baxa: Zpráva výboru imunitního o žádosti krajského soudu v Uherském Hradišti za souhlas k trestnímu stíhání sen. Koutného pro zločin §u 1 zákona na ochranu republiky.

Podle zprávy krajského soudu v Uherském Hradišti propuklo v prosinci 1920 na Hodonínsku hnutí směřující proti bezpečnosti státu, proti autoritě úřadů a záležející v rušení veřejného pokoje a klidu. Zároveň spáchána byla v Hodoníně celá řada výtržností. Vůdcem tohoto hnutí a původcem výtržností je podle výše uvedené zprávy sen Koutný.

Krajský soud v Uherském Hradišti zažádal dne 21. února 1921 předsednictvo poslanecké sněmovny Národního shromáždění o souhlas k trestnímu stíhání Koutného pro zločin velezrady podle §u 58 lit. b) c) trestního zákona. Žádost tato byla však krajskému soudu v Uherském Hradišti vrácena k doplnění. Na základě tohoto poukazu soud tento spis doplnil a žádost za souhlas dne 15. května 1924 obnovil. Žádost tato byla však předsednictvem poslanecké sněmovny Národního shromáždění dne 19. října 1925 vrácena s oznámením, že Národní shromáždění bylo rozpuštěno a že poslanecká sněmovna o ní nerozhodla.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát žádosti krajského soudu v Uherském Hradišti z 10. prosince 1925, č. jed. Tk. XII. 1604/25 nevyhověl a souhlas k trestnímu stíhání sen. Koutného pro zločin §u 1 zákona na ochranu republiky nedal, a to z těchto důvodů:

Není nejmenší pochybnosti o tom, že v prosinci 1920 šlo o komplot proti Československé republice, který zakládá skutkovou podstatu podle §u 58 lit. b), c) trestního zákona resp. §u 1 zákona na ochranu republiky, a který, kdyby se byl podařil, musil míti pro Československou republiku následky přímo katastrofální. Komplot ten vedl podle výše uvedené zprávy krajského soudu v Uherském Hradišti na Hodonínsku Koutný. Skutečnost tato padá v neprospěch Koutného tím více na váhu, že přece při svém vstupu do Národního shromáždění nedlouho před tím sliboval věrnost republice i zachovávati její zákony (Sen. Kroiher: Ale jen na prvního! - Veselost.), a že, jak svědky jest prokázáno, Koutný otevřeně doznal, že je si vědom toho, že páše činy nezákonné. V tomto směru byla tudíž žádost krajského soudu v Uherském Hradišti za souhlas k trestnímu stíhání plně odůvodněna.

S druhé strany dlužno však uvážiti, že tu jde o politický delikt rázu sice velmi těžkého, který však bohudík neměl pro stát celkem vážnějších následků, dále že všichni účastníci tohoto komplotu, kteří pro to byli odsouzeni k trestům těžkým i méně těžkým, byli amnestováni, a konečně že od spáchání činu uplynulo již více než 5 let, takže paměť jeho je již téměř setřena, a není jistě ve veřejném zájmu, aby paměť tohoto tak ošklivého činu byla zavedením trestního řízení znovu oživována.

Na základě toho všeho imunitní výbor navrhuje, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Koutného dán nebyl.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, dám proto hlasovati.

Prosím o zaujetí místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem pana referenta, aby nebyl dán souhlas k trestnímu stíhání pana sen. Koutného, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím návrh výboru imunitního, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Koutného dán nebyl, se přijímá.

Sděluji, že třetím místopředsedou výboru živnostensko-obchodního zvolen byl pan sen. Sechtr.

Byl mně podán návrh pánů sen. Hampla, Skaláka a soudr., aby se ministerský předseda nebo jeho zástupce dostavil do schůze senátu, v níž bude tento návrh odhlasován, a podal zprávu o úmyslech vlády v otázce zemědělských cel. Žádám p. tajemníka, aby tento návrh přečetl.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Návrh

sen. Hampla, Skaláka a soudr.

aby se ministerský předseda nebo jeho zástupce dostavil do schůze senátu N. S., v níž bude tento návrh odhlasován a podal zprávu o úmyslech vlády v otázce zemědělských cel.

Senáte, račiž se usnésti:

Podle § 46 odstavec 2 jedn. řádu senátu N. S. vyzývá senát ministerského předsedu, po případě jeho zástupce, aby se dostavil do dnešní schůze senátu a podal zprávu, jaké úmysly má vláda v otázce zemědělských cel.

Odůvodnění:

Ihned po nastoupení úřednické vlády přinesl denní tisk i tisk oficielní zprávy, že vláda zamýšlí zavésti stálá zemědělská cla, která by beztoho už tak nesnesitelné poměry pracujících vrstev hrozně zhoršila. Zatím vláda, použivši přestávky v parlamentních pracech, omezila docela samovolně a za zády zákonodárných sborů dovoz dobytka z ciziny a zavedla povolovací řízení na některé druhy zemědělských výrobků. Tato opatření vlády potvrzují zprávy denního tisku o úmyslech vlády v otázce zemědělských cel a prozrazují, že úřednická vláda celní politikou chystá nový útok na životní míru pracujících vrstev v republice. Nepopíráme, že v zemědělství v Československu počíná krise, kterou trpí malí i střední zemědělci a jíž využívají velkoagrární podnikatelé k svému prospěchu. Ale právě těmto zemědělským vrstvám, které zemědělskou krisí doopravdy trpí, nebude pomoženo zavedením: zemědělských cel, poněvadž největší část těchto vrstev z nich nemá žádného prospěchu a také u ostatních je škoda větší než prospěch. Zemědělská cla zostřují drahotu, zvyšují nezaměstnanost, snižují tím kupní síla dělníků a pracujících středních vrstev, na něž jsou zemědělci při odbytu svých výrobků odkázáni, a zvyšují konečně také daňové břemeno zemědělců. Kdyby skutečně šlo vládě o to, aby pomohla malým a středním zemědělcům v jejich kritických poměrech, musila by nastoupiti docela jinou cestu a hledati k nápravě docela jiné prostředky, než jsou zemědělská cla. Dnešní zemědělská krise je pro malé a střední zemědělce nesnesitelnou, zejména vlivem daňového břemena, které na tyto vrstvy doléhá. Má-li býti zemědělcům v jejich nouzi opravdu pomoženo, pak musí býti v prvé řadě odstraněny právě tyto příčiny a dle toho také hledány prostředky k nápravě. Takovými prostředky jsou snížení daní malým a středním zemědělcům, jich odpis za minulá léta a dostatečné zvýšení existenčního minima, zrušení daně z obratu a ostatních nepřímých daní a tarifů, podporování malých a středních zemědělských podniků poskytnutím laciného úvěru a pomoci z prostředků státu při nakupování hospodářských strojů, hnojiv, osevu a pod., podpora chovu dobytka a účinné podporování v případě živelních pohrom. Také pozemková reforma by musila býti přebudována na docela jiný základ, který by měl na zřeteli právě prospěch malých a středních zemědělců a nikoliv zajišťování protekčních dětí a tvoření nové velkoagrární šlechty, jako je tomu až dosud.

Poněvadž otázka stálých zemědělských cel byla dle tvrzení vládních stran jednou z příčin pádu Švehlovy vlády, pokládáme za nemožné, aby tato otázka byla nyní ve prospěch zavedení pevných cel zemědělských rozřešena za zády parlamentu, a pokládáme proto za nutné, aby vláda učinila o této věci jasné a podrobné prohlášení."

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Podle §u 46, 2. odst, jedn. řádu rozhoduje se o takovém návrhu bez rozpravy prostým hlasováním. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s právě přečteným návrhem pana sen. Hampla, Skaláka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Byl mně podán další návrh, a to návrh pana sen. Šturce a soudr., aby se ministr železnic neb jeho zástupce dostavil do schůze senátu, v níž bude tento návrh odhlasován, a podal zprávu o tom, zda ministerstvo železnic skutečně zakročilo, nebo hodlá zakročiti proti zastavení provozu na den 1. máje letošního roku.

Žádám pana tajemníka senátu, aby tento návrh přečetl.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Návrh

sen. Šturce a soudr.,

aby se ministr železnic nebo jeho zástupce dostavil do schůze senátu N. S., v níž bude tento návrh odhlasován, a podal zprávu o tom, zda ministerstvo železnic skutečně zakročilo nebo hodlá zakročit u správní rady elektrických podniků města Prahy, jakož i jiných měst, proti zastavení provozu na 1. máje a je-li ochoten od tohoto úmyslu upustit, po př. učiněné již opatření ministerstva železnic neprodleně odvolat.

Odůvodnění:

Podle zpráv denního tisku oznámilo ministerstvo železnic správní radě pražských elektrických podniků, že nebéře na vědomí její usnesení o zastavení provozu na pražské elektrické dráze dne 1. května a pohrozilo správní radě protiopatřeními i pokutou pro případ, že na svém usnesení setrvá. Podobný zákrok prý učinilo ministerstvo železnic také v obdobných případech u jiných měst.

Takovéto opatření ministerstva železnic by bylo nejen provokací zaměstnanců elektrických podniků, nýbrž i všeho dělnictva bez rozdílu v celé republice, a zároveň troufalým útokem na zbytky samosprávy. Musí být neprodleně sjednáno jasno, zda ministerstvo železnic skutečně zamýšlí rozpoutat živelný odpor celé dělnické třídy, jež si nedá za žádných okolností takovouto provokaci líbit."

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Také o tomto návrhu rozhodne senát prostým hlasováním bez rozpravy podle mnou již citovaného §u 46 jedn. řádu. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s právě přečteným návrhem pana sen. Šturce a soudr., ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento je tím zamítnut.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 22. dubna 1926 o 14 hodině s tímto

denním pořadem:

1. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 23), kterým se předkládá Národnímu shromáždění úprava obchodních styků mezi republikou Československou a Albanií, sjednaná v Tiraně dne 19. ledna 1926. Tisk 42.

2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu senátu řízením zkráceným projednána byla usnesení poslanecké sněmovny:

a) o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 8. února 1922, čís. 50 Sb. z. a n., o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi, tisk 57;

b) o vládním návrhu zákona o hranici příjmu vylučující nárok na důchod válečných poškozenců, tisk 65;

d) o vládním návrhu zákona o podomním obchodě, tisk 66.

3. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 57) o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 8. února 1922, čís. 50 Sb. z. a n., o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi. Tisk 73.

4. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 65) k vládnímu návrhu zákona o hranici příjmu vylučující nárok na důchod válečných poškozenců. Tisk 74.

5. Zpráva výboru živnostensko-obchodního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 56) o vládním návrhu zákona o podomním obchodě. Tisk 72.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek není žádných. Zůstane při prohlášeném denním pořadu a ustanovení zítřejší schůze.

Končím dnešní schůzi.

Konec schůze ve 20 hodin 10 minut.